1. Argumentace:
V poslední době se množí případy odhalení týrání či zanedbávání dítěte, často samotnými
rodiči, přičemž příčinou může být i nedbalost ze strany sociálních pracovníků či selhání
systému sociální péče. Je pravděpodobné, že jako důsledek takového zacházení, se u dítěte
projeví syndrom CAN. Základní povědomí o tomto problému může být mimo jiné přínosné
k ranému rozpoznání některých z projevů syndromu CAN a vést k včasnému odhalení tohoto
činu a k následné ochraně dítěte.
Po zakončení mého současného studia mám v plánu pokračovat ve studiu oboru sociální
práce, kterému jsem se věnovala již na střední škole. Pro svou závěrečnou práci jsem proto
zvolila jedno z ožehavých témat z dané oblasti.
Anotace:
Předkládaná práce pojednává o problematice syndromu CAN, tedy syndromu týraného,
zanedbávaného dítěte. V úvodu textu je vymezena definice pojmu, následuje přehled
jednotlivých forem CAN a jejich aktivních a pasivních projevů. Text zmiňuje i rizikové
osoby, které jsou nejvíce ohrožené týráním, stejně jako potenciální pachatele tohoto činu.
Na základě použitých pramenů jsou v práci dále uvedeny nejčastější příčiny zneužívání
či týrání dítěte a možnosti předcházení vzniku syndromu CAN.
klíčová slova: syndrom CAN, dítě, týrání, zneužívání, ochrana
Syndrom CAN
Jedná se o syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Výraz CAN je zkratkou
anglického termínu „Child Abuse and Neglect“. Zahrnuje jakékoli nenáhodné vědomé
(i nevědomé) chování rodiče, vychovatele nebo jiné osoby k dítěti, které je v dané společnosti
nepřijatelné nebo odmítané a poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte.
V nejhorším případě způsobuje jeho smrt.
Syndrom CAN zahrnuje obrovský počet nejrůznějších projevů, které lze podle jejich povahy
seskupit do několika okruhů, jimiž je:
- fyzické týrání
- psychické týrání
- sexuální zneužívání
- zanedbávání dítěte
- emoční zneužívání
- tzv. zvláštní formy CAN
Jednotlivé formy pak doprovázejí charakteristické projevy, které dělíme na aktivní a pasivní:
AKTIVNÍ PASIVNÍ
fyzické týrání, zanedbávání bití, různá zranění, např. vyhladovění, nedostatky
pohmožděniny, tržné rány, v bydlení a ošacení, ve
zlomeniny; krvácení, dušení, zdravotní a výchovné péči
otrávení,...
psychické týrání, emoční ponižování, nadávky, šikana, nedostatek podnětů,
zanedbávání a zneužívání strašení a stresování,... zanedbanost duševní i citová
= > emoční a psychická
deprivace
sexuální zneužívání sexuální hry, pohlavní zahrnování dětí do sexuálních
zneužívání, osahávání, aktivit dospělých, exhibice,
manipulace v oblasti pornografie,...

2. intimních zón,...
Tělesné týrání dělíme dle jeho povahy na aktivní a pasivní. Aktivní zahrnuje všechny akty
násilí na dítěti (bití, kopání, brachiální násilí, popáleniny, řezání, píchání špendlíků pod nehty,
vytrhávání vlasů apod.). Pasivním fyzickým týráním se rozumí jeho fyzické zanedbání, tedy
nedostatečné uspokojení základních potřeb dítěte (opomenutí péče o dítě, nedostatečná
výživa,...). Tělesné týrání je definováno jako fyzické ublížení dítěti, nebo nezabránění jeho
ublížení.
Psychické týrání vzniká jako výsledek ignorace, ponižování, výsměchu, opovrhování
a zastrašování. Je pasivní a často doprovází týrání fyzické, takže je samostatně rozpoznatelné
méně často. Na rozdíl od fyzického nezanechává psychické týrání žádné viditelné
nebo hmatatelné stopy a lze jej tedy obtížněji prokázat. Je možné pouze pozorovat akutní
změny v psychice dítěte, jako jsou depresivní stavy nebo dlouhodobější psychické poruchy.
Jeho dopady se různí v závislosti na intenzitě, délce trvání a na jakém vývojovém stupni
jedince k týrání došlo. Důsledkem může být vznik trvalých pocitů méněcennosti, stavů
úzkosti, nedostatek sebedůvěry a vlastní nedostatečnosti, které dále vedou k problémům
s interakcí a komunikací s druhými lidmi, poruchám chování, různým psychosomatickým
poruchám nebo k posttraumatické stresové poruše.
Sexuální zneužívání dítěte zahrnuje jeho nepatřičné vystavení sexuálnímu kontaktu, jakékoli
sexuální dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoli, komu bylo dítě svěřeno do péče nebo
s kým se dostal do kontaktu. Často dochází i k vynucování mlčenlivosti dítěte formou
vykořisťování.
V posledních letech se kromě fyzického týrání a zanedbávání dětí hovoří i o tzv. emočním
zneužívání dítěte. Projevuje se jako trvale nepřátelský postoj rodiče k dítěti nebo naprostý
emoční chlad vůči němu. Vztah rodiče k dítěti je instrumentální, rodič sleduje pouze
uspokojení vlastních citových potřeb a stejně jako při týrání nebo zanedbávání potřeby dítěte
opomíjí.
Mezi tzv. zvláštní formy CAN patří systémové týrání, organizované zneužívání a rituální
zneužívání.
Systémové týrání je zapříčiněno systémem, který byl založen na pomoc a ochranu dětí a jejich
rodin a kterému jsou vydány napospas. Dítě je tímto systémem poškozováno (např. neustálé
vystavování různým vyšetřením lékařem, psychologem). Někdy se označuje termínem
sekundární victimizace.
Pojem organizované zneužívání zahrnuje např. obchodování s dětmi za účelem získání levné
pracovní síly nebo dárcovství orgánů.
Do kategorie tzv. rituálního zneužívání spadá především Münchhausenův syndrom nebo
Münchhausenův syndrom by proxy (= v zastoupení). Jedná se o rodičovskou fabrikaci
patologických příznaků, jejíž motivace je různá. Vyplývá z představy rodiče
o nemoci dítěte, které je tak vystavováno nejrůznějším lékařským vyšetřením,
popř. hospitalizacím bez zjevné příčiny. V případě nevhodně zvolené léčby může dojít
k vážnému poškození zdraví dítěte.
Rizikové faktory podílející se na týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte v rodině:
1. Biologické faktory na straně dítěte – činí dítě zranitelnějším a přístupnějším, např. děti
s nízkou porodní váhou, předčasně narozené, s poruchami chování (hyperaktivita),
s tělesnými a duševními poruchami
2. Rizikové faktory na straně dospělého – např. laktační psychóza
3. Mikrosystém rodiny – např. střídání partnerů
4. Faktory vznikající ve vnějším prostředí rodiny – např. nezaměstnanost, špatná
ekonomická situace

3. 5. Sociální izolovanost rodiny – např. anonymita velkých sídlišť a obecný nezájem okolí
Rizikové skupiny dětí ohrožené týráním:
- děti handicapované
- děti trpící ADHD
- děti jiné barvy pleti, jiného etnika
- děti slaboduché
- děti úzkostné
Potenciální pachatelé:
- osoby závislé na psychotropních látkách
- osoby s narušenou osobností, se sklony k agresivitě
- psychicky nemocní lidé
- členové tzv. „agresivních skupin“
- osoby dlouhodobě vystavované stresu
Nejlepšími způsoby předcházení vzniku syndromu CAN se jeví především vytipování
dysfunkčních rodin, využití veškeré dostupné sociální (poradenské) pomoci těmto rodinám či
jednotlivcům, popřípadě umístění dítěte do náhradní rodinné péče.

4. Použitá literatura:
BECHYŇOVÁ, Věra. Syndrom CAN a způsob péče o rodinný systém. Vyd. 1. Praha: IREAS,
Institut pro strukturální politiku, 2007, 229 s. ISBN 9788086684475.
- autorka je kvalifikovaná v oboru
- kniha zkoumá téma do hloubky
- autorka je objektivní
- text je bezchybný a na odborné úrovni
- autor erudovaný v oboru
- odborná terminologie
- aktuálnost informací
- objektivní zaměření, dostatečná šíře pojetí tématu