Autor: JaninaS

1. úvodní fotografie Petr Klapper

2. foto Petr Klapper http://petrklapper.com/PragueByNight/

3. Před dvěma sty lety dostala česká metropole poprvé přívlastek stověžatá.
Tehdy její věže teoreticky spočítal matematik a filozof Bernardo Bolzano.
Celkový počet pražských věží je ale možné zjistit jen z velké výšky.
Označení "Praha stověžatá" použil poprvé patrně spisovatel Josef Hormayer počátkem 19.
století. Bernardo Bolzano, který pražské věže spočítal jako první, došel k číslu 103. Nepočítal
přitom ale vodárny ani soukromé domy.
Označení Praha stověžatá je dnes už historickou záležitostí.
Pražských věží a věžiček je ve skutečnosti několik tisíc.
Některé z nich si přiblížíme.
Pražské věže a věžičky od A do Ž

4. Astronomická věž v Klementinu
Věž vybudovali jezuité již v roce 1722,
ta se však v původním stavu
nezachovala. Zhruba v polovině
18. století se jezuité rozhodli
astronomickou věž přestavět. Podle
dostupných pramenů trvala přestavba a
úprava neúměrně dlouho, asi od roku
1749 až do roku 1777, přičemž stavebně
se vrcholu věže dosáhlo již v roce 1751.
Mezitím byl 21. července 1773
papežskou bulou jezuitský řád zrušen.
Věž Klementina je vysoká 52 m
a na jejím vrcholu je socha Atlanta
nesoucí zeměkouli se symbolem
Božího oka. Socha byla přenesena
z původní věže a je z dílny slavného
Matyáše Bernarda Brauna.

5. Bývalý Klarův ústav slepců na Klárově

6. Bývalý Klarův ústav slepců na Klárově
Náměstí na malostranském předmostí Mánesova
mostu dostalo svůj úřední název Klárov až
v roce 1922 po vytvoření Velké Prahy.
Stalo se tak na počest univerzitního profesora
Aloise Klara (1763-1833), zakladatele
stejnojmenného ústavu pro nevidomé.
Věž umístěná na střeše nad středním rizalitem
průčelí budovy je čtyřboká s věžními hodinami.
Nad nimi je ochoz s podvojnými sdruženými
okénky, kterými je vidět zvon.
Střecha věže je polygonální s hrotem a makovicí.
Pod věží, v tympanonu hlavního průčelí, je výrazný
reliéf od sochaře Josefa Maxe. Znázorňuje biblický
výjev, kdy Tobiáš natírá svému slepému otci oči
zázračnou mastí z rybích jater, kterou připravil
archanděl Rafael, a tím mu vrací zrak.

7. Černá věž a Daliborka

8. Černá věž
stojí v samé východní části Pražského hradu,
představuje zbytky románského opevnění z druhé
čtvrti 12. století, z doby knížete Soběslava I.
Za panování císaře Karla IV. se věž nazývala Zlatá.
To proto, že její střecha byla pobita pozlaceným
plechem, aby již na dálku oznamovala jízdním i
pěším, že se blíží k sídlu mocného panovníka.
Ve svých počátcích měla především obrannou
funkci. Nejjvyšší patro sloužilo za obydlí hlásnému,
který pozoroval, jestli někde nevypukl požár,
či zda se neblíží nepřítel.
Při bouři 10. dubna 1538 věž zapálil blesk
a ta vyhořela. V té době již měla na střeše pálenou
krytinu. Velký požár Malé Strany, Pražského hradu
a Hradčan věž přímo nezasáhl, ale její zdivo bylo
kouřem tak očouzené, že se jí začalo říkat Černá
a tak to již zůstalo. I tato věž svého času sloužila
jako vězení. Nejtvrdší bylo v dolní části věže,
v tmavém prostoru vzniklém zazděním brány.
Černá věž je veřejnosti nepřístupná,
je tady depozitář archeologických nálezů
z Pražského hradu.

9. Daliborka
je pevnostní věž postavená v roce 1496 za vlády Vladislava Jagellonského. Byla součástí hradního
opevnění Pražského hradu a stojí na konci Zlaté uličky. Jako vězení sloužila do roku 1781, kdy
vyhořela. Prvním vězněm byl Dalibor z Kozojed, podle nějž je věž pojmenována.
Dalším ze známých vězňů byl mecenáš hrabě František Antonín Sporck.
V roce 1782 byla snížena o jedno patro a v roce 1883 byla zpřístupněna veřejnosti.

10. Prvním vězněm byl Dalibor z Kozojed, podle nějž je věž pojmenována.
Dalším ze známých vězňů byl mecenáš hrabě František Antonín Sporck
Daliborka - interier

11. Emauzský klášter
neboli klášter benediktinů u chrámu P. Marie a slovanských patronů, zvaný
Na Slovanech či Emauzy, byl založen 21. listopadu 1347 českým králem a římským
císařem Karlem IV. Lucemburským pro řád slovanských benediktinů.
foto z přelomu 19. a 20. stol.

12. Při spojeneckém náletu na Prahu 14. února 1945 byla poničena budova kostela a klenby klášterní budovy,
opravy proběhly v 1. polovině 50. let. V roce 1950 byl klášter zestátněn a v 50. letech připadl Čs. akademii věd.
Po roce 1989 získalo zpět budovy kláštera i kostel Benediktinské opatství v Emauzích. V roce 1995 byla
ukončena jedna etapa rekonstrukce kláštera. V roce 2003 byla dokončena rekonstrukce kostela, posvěcen
nový oltář a první mše se konala symbolicky na velikonoční pondělí 21. dubna 2003.

13. Faustův dům
je barokní budova, která stojí na Karlově náměstí. Nárožní dvoupatrový palác svírá svými čtyřmi křídly
obdélný dvůr. Hlavní průčelí směřuje do Karlova náměstí. Dům je spojen s faustovskou legendou,
přestože v něm historický doktor Faust nikdy nebydlel. Pověst vznikla nejspíš díky několika majitelům
domu, kteří se věnovali přírodním vědám a alchymii. Prvním majitelem se zájmem o alchymii byl
Václav vévoda Opavský. Druhým byl dvorní alchymista císaře Rudolfa II. Edward Kelly.

14. Faustův dům byl
několikrát zasažen
požárem. V té době zde
také žil astrolog
Jakub Krucinek se svými
dvěma syny. Mladší syn
zavraždil staršího bratra
kvůli pokladu, který prý
nalezli v domě.
Otvorů ve střeše objektu bylo v jeho historii několik. Poslední vznikl
na konci druhé světové války od nevybuchlé americké bomby.
Podle pověsti existuje podzemní chodba od Faustova domu
až k Novoměstské radnici.
podrobnosti viz
http://mista.unas.cz/index.ph
p?clanek=49

15. Kostel sv. Gotharda
První zmínka o kostele
sv. Gotharda je
z roku 1313, ale jeho
původ je patrně starší.
Původní románský kostel
byl v roce 1801 z větší
části zbourán a nahrazen
novou barokní stavbou.
Až do začátku první
světové války byl cílem
tradiční pražské pouti
krejčovských tovaryšů a
učňů, zvané Štrozok
neboli Slamník.
Při této příležitosti se
u studánky Světničky
konaly oslavy s tancem.

16. V kostelní věži sv. Gotharda je pět zvonů. Jako jiné kostely i tento byl kdysi oklopen hřbitovem, který
byl v roce 1806 posunut o něco blíže ke Královské oboře a v roce 1888 zrušen zcela a nahrazen
novým hřbitovem, založeným nedaleko Bubenečského nádraží (kde má hrob Cyril Bouda). Kostel
nacházející se na okraji Stromovky spíše připomíná venkovské kostelíky.

17. Hanavský pavilion
dominantní budova vystavěná
v novobarokním slohu nacházející se
v Letenských sadech na Baště sv. Tomáše
neboli na Mariánských hradbách a nedaleko
od bašty sv. Máří Magdalény. Jedná se
o litinovou stavbu, jež byla původně vytvořena
jakožto reprezentační pavilon Komárovských
železáren pro pražskou Jubilejní zemskou
výstavu v roce 1891. Tehdejším majitelem
železáren byl kníže Vilém Hanavský - odtud
pak jeho název. Jedná se o velmi zajímavou
krásně umělecky zdobenou technickou
památku, mimo jiné se také jedná o historicky
první pražskou stavbu postavenou z litého
železa, betonu i skla. Po skončení výstavy byl
pavilon rozebrán a knížetem Hanavským
darován městu Praze, poté byl převezen
na své dnešní místo a znovu postaven.

18. Hanavský pavilion zprvu sloužil jako úkryt návštěvníkům sadů před nepohodou,
později jako restaurace, a tak je tomu dodnes .
zdroj: http://www.hanavskypavilon.cz/
detaily interiéru

19. Kostel sv. Ignáce je spolu s bývalou jezuitskou kolejí výraznou dominantou Karlova náměstí. Řadí
se mezi první raně barokní stavby v Praze a je třetím největším jezuitským komplexem v Evropě.
Po dostavbě byl zasvěcen
patronovi a zakladateli
jezuitského řádu Ignáci z Loyoly.
Průčelí kostela bylo v roce 1671
vyzdobeno sochou sv.Ignáce
se svatozáří, jež obklopuje celé
světcovo tělo. V té době to bylo
dosti neobvyklé a pobuřující,
neboť podle církevních pravidel
mohl mít svatozář kolem celého
těla pouze Kristus. Jezuité ale
měli v té době velmi silné
postavení a tak si to jednoduše
mohli dovolit.
V letech 1686-1687 přistavěl Pavel Ignác Bayer věž kostela a poté i předsunutou krytou předsíň.

20. Jindřišská věž a věž kostela sv. Jindřicha a sv. Kunhuty
Kostel byl založen v gotickém slohu
ve 2. polovině 14. století při založení
Nového Města. Vystavěn byl řádem
křížovníků s červenou hvězdou, který
ho měl ve správě. Kostel byl obklopen
hřbitovem, který byl používán zvláště
intenzivně při morových ranách. Za
husitství kostel ovládli husité. V letech
1472 – 1476 založena nová zvonice -
dnes Jindřišská věž, která by unesla
nové těžké zvony. Při kostele byla
také založena škola. Další významná
přestavba nastala v roce 1879, kdy byl
kostel regotizován. Zrušen byl také
přilehlý hřbitov (nepohřbívalo se
na něm již od roku 1787) a byl
proměněn v malý parčík, pozůstatky
náhrobních desek byly přilepeny
na fasádu chrámu.

21. Kaple sv. Maří Magdaleny
Kruhová barokní kaple a první budova, jež byla na území Československa přesunuta, a to v roce
1956. Stojí na kraji Holešovic u hranic Malé Strany, v malém proužku území Holešovic.
Tuto raně barokní stavbu postavil roku 1635 Jan Dominik de Barifis na klášterní vinici cyriaků pro
vinaře z letenských vinic a voraře, kteří zde vzdávali Bohu díky za pomoc při proplutí nebezpečných
úseků Vltavy a v jejím okolí odpočívali.

22. Kaple sv. Maří Magdaleny
V padesátých letech 20. stol. jí hrozil zánik
při přestavbě předmostí Čechova mostu
mostu (v souvislosti s výstavbou obřího
Stalinova pomníku).
Prof. Dr. Ing. Stanislav Bechyně však
objevil způsob její záchrany přesunutím
o 31 m dále směrem proti proudu Vltavy,
což bylo provedeno 3.– 4. února 1956.
Po svém přesunu byla kaple položena
na masivní podstavec obložený kameny
a opatřena novou střechou.
Do jejích šesti oken byly zasazeny vitráže
Aleny Novotné-Gutfreundové
zobrazující osudy kaple v různých dobách
její existence (vinobraní, odpočinek vorařů,
pobyt Švédů v Praze, stavba Čechova
mostu, vyztužování zdiva před přesunem
a přesun kaple).

23. Kostel sv. Ludmily na
Vinohradech Novogotický kostel - jeho projektantem byl
arch. Josef Mocker, který byl jedním z těch, kteří
se zasloužili o dostavbu svatovítské katedrály
na Pražském hradě. Slavnost položení
základního kamene se konala 25. listopadu 1888.
Na jeho ozdobě se podíleli slavní umělci té doby,
jako např. sochaři Josef Václav Myslbek, Antonín
Procházka nebo malíři Josef Čapek či František
Ženíšek. Do chrámu byly uloženy ostatky
sv. Ludmily a sv. Václava. Od roku 1974 byl
kostel nejdříve kvůli výstavbě metra a později
kvůli rekonstrukci na dlouhou dobu uzavřen.
Na jeho ozdobě se podíleli slavní umělci té doby,
jako např. sochaři Josef Václav Myslbek, Antonín
Procházka nebo malíři Josef Čapek či František
Ženíšek. Do chrámu byly uloženy ostatky
sv. Ludmily a sv. Václava. Od roku 1974 byl
kostel nejdříve kvůli výstavbě metra a později
kvůli rekonstrukci na dlouhou dobu uzavřen.
V roce 1992 byl kostel znovu otevřen.

24. Malostranská vodárenská věž
zvaná též Petržilkovská věž je nejmenší pražská
historická vodárenská věž, jediná z historických
vodárenských věží při levém břehu Vltavy na
Petržilkovském ostrově. V letech 1651 až 1562
zde byla namísto původní dřevěné věže
v blízkosti Petržilkova mlýna postavena kamenná
vodárenská věž, jež zásobovala vodou z řeky
Vltavy pražskou Malou Stranu až do roku 1886.
V letech 1987 až 1988 věž prodělala rekonstrukci
a byla připojena lávkou k přilehlé administrativní
budově. Výška této vodárenské věže činí pouze
34 metrů a má sedm podlaží.
Po vstupu do věže, která má stanovou střechu
krytou prejzy s vikýřovými okny, sestoupíme
nejdříve dřevěným vřetenovým schodištěm, které
prostupuje celý objekt, do přízemí. Zde je dnes už
těžko uvěřitelné znamení, kam až sahala voda
při povodni v srpnu 2002.

25. Malostranská vodárenská věž zvaná též Petržilkovská věž

26. Národní muzeum
Budova Národního muzea kolem roku 1900
Muzeum bylo založeno roku 1818 pod názvem
Vlastenecké muzeum v Čechách.
Od roku 1848 neslo název České muzeum,
v období let 1854–1919 pak
Muzeum Království českého.
Novorenesanční stavba od projektanta Josefa
Schulze s centrálním prostorem Panteonu
a výzdobou od umělců generace Národního
divadla pochází z let 1885-1890 a tvoří
dominantu celého Václavského náměstí

27. V červenci 2011 si lidé naposledy mohli projít původní historickou budovou Národního muzea.
Ta se po 120 letech dočkala vůbec první generální opravy, která by měla trvat pět let.

28. Obecní dům
Původním názvem Reprezentační dům hlavního města Prahy je jedna z nejznámějších secesních staveb
v Praze. Na místě dnešního Obecního domu stála původně rezidence českých králů, Králův dvůr. Tento
komplex nechal vybudovat kolem roku 1380 Václav IV. na počátku tzv. Královské cesty; sloužil jako sídlo
panovníků
v letech 1383– 1484. Kromě paláce zahrnoval i domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahradu.

29. Obecní dům byl vystavěn v letech 1905-1912 podle plánů architektů A. Balšánka a O. Polívky. Na jeho výzdobě se
podíleli nejvýznamnější čeští malíři a sochaři počátku 20. století: Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek,
Ladislav Šaloun, Karel Novák, Josef Mařatka, Josef Václav Myslbek, Alfons Mucha a Jan Preisler.
Průčelí dominuje půlkruhová mozaika sestavená podle kresby Karla Špillara.

30. Pravoslavný kostel Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech
Ve východní části Olšanských hřbitovů při rušné
ulici Želivského najdeme ruský pravoslavný kostel.
Okolo se rozprostírá hřbitov těch, kteří emigrovali
před ruskou bolševickou revolucí a svůj domov
našli v demokratickém Československu.
Pravoslavný kostel obdélného půdorysu, jehož
základní kámen byl položen v závěru roku 1924,
byl postaven v roce následujícím. A to proto, aby
zesnulí pravoslavní Rusové mohli být pohřbíváni
podle tradičních zvyků. Jednolodní svatyni podle
historického psovsko-novgorodského stylu
vyprojektoval arch. Vladimír Alexandrovič Brandt.
Na výtvarné výzdobě se podíleli malíř a grafik
Ivan Jakovlevič Bilibin, jeho starší syn Alexandr
Ivanovič, malíř K. M. Katkov a malířka N. G. Jašvil.
Slavnostní vysvěcení se konalo 22. 11. 1925.
Mezi řečníky byl i významný český politik, rusofil
dr. Karel Kramář, který spolu se svojí ruskou
manželkou Naděždou Nikolajevnou se
o stavbu velmi zasloužil. Po své smrti byli
manželé Kramářovi pohřbeni do krypty tohoto
pravoslavného kostela.

31. kostel sv. Rocha
lidově pro svůj tvar nesprávně nazýván také
rotunda se nachází na dnešním Olšanském
náměstí a je nejstarším žižkovským kostelem.
Bezprostředním podnětem k jeho výstavbě byla
morová epidemie, která vypukla v Praze
počátkem roku 1680 a k pochovávání zemřelých
měla jednotlivá pražská města zřídit pohřebiště
za městskými hradbami. Z rozhodnutí magistrátu
Starého Města byla u nově založeného
pohřebiště postavena roku 1682 také morová
kaple. Kostel sv. Rocha nadále plnil funkci
hřbitovního kostela, a to i poté, co se na
Olšanských hřbitovech začalo řádně pohřbívat,
mimo morové oběti. Kostel je barokní elipsovitá
kopulová stavba.
Nad vstupem do kostela je umístěn
erb Starého města pražského

32. Staroměstská vodárenská věž
(jedna z nejstarších v Evropě) se nalézá na Starém Městě pražském na
Novotného lávce (název získala podle mlynáře Karla Novotného, který se
zasloužil o zřízení železné lávky) na pravém břehu Vltavy v areálu dnešního
Muzea Bedřicha Smetany.

33. V dřívějších dobách zde stávala skupina
deseti mlýnů doplněná o vodárenskou věž,
jež zásobovala vltavskou vodou kašny
na Starém Městě. Staroměstskou
vodárenskou věž poškodila nejméně
dvakrát válka. Nejprve se tak stalo
v roce 1648, kdy věž poničili Švédové
během svého útoku na nedalekém
Karlově mostě, podruhé byla věž poničena
během revolučních událostí v roce 1848.
Poslední pohroma přišla v roce 1878,
kdy ji opětovně poničil požár.
Po posledním požáru v letech došlo
k novogotické přestavbě, věž byla zvýšena
o jedno podlaží, byla doplněna velkým
hodinovým strojem se čtyřmi ciferníky,
byla zde také vyměněna původní barokní
střešní báň za dnešní novogotickou.
Vodárna dosloužila definitivně v roce 1913.
Věž je 53 m vysoká
a má celkem pět podlaží.

34. Kostel svatého Tomáše
patří mezi významné barokní památky Malé
Strany, byl založen v r. 1285 králem Václavem II.
Vznikl tak skvostný gotický kostel, který má dnes
za sebou bohatou historii. Podmínky, kterými si
musel kostel projít, ovšem nebyly vždy
jednoduché. Nelehké období kostel
Sv. Tomáše čekalo v období husitském,
kdy byli místní mniši vyhnáni a kostel vypálen.
O jeho následnou obnovu se zasloužili poustevníci
augustiniáni. Další požár kostel čekal v 16. století
a tak byl kostel přestavěn
do renesančního stylu. Řád augustiniánů si
později na zcela novou přestavbu přivolal
stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera,
díky jehož návrhům vznikla
současná barokní podoba.

35. Usedlosti Hanspaulky
Nedaleko rušné Evropské ulice a dejvického
„Kulaťáku“ se nachází ulice Na Vlčovce.
Zdánlivě bezvýznamná, tichá ulička a přitom
plná historie. Na jižním svahu nad touto ulicí se
v 17.století nacházely rozsáhlé vinice a podél
této ulice, v přímém sousedství Hadovky, stály
známé viniční usedlosti.
Na místě bývalé vinice Serpontky dnes stojí
letohrádek Hadovka. Název vznikl počeštěním
jména dřívějšího vlastníka
Ferdinanda de Serponte (serpens = had),
který koupil zpustošenou vinici s lisem
po třicetileté válce. K proměně usedlosti
v novogotický zámek ovšem došlo až v první
polovině 19.století podle návrhu architekta Josefa
Niklase. Toto nevšední architektonické dílo je od
roku 1948 sídlem kanadského velvyslanectví .
Hadovka
Na Vlčovce

36. Vinohradská vodárna
Areál vznikl v roce 1882, v době, kdy nově
založená obec budovala potřebnou městskou
infrastrukturu. Vodárna byla postavena na
vyvýšeném místě vinohradského návrší. Věž byla
uvnitř členěna na sedm podlaží, v posledním byl
původně umístěn prstencový plechový vodojem.
V roce 1962 byla vodárenská věž přestavěna na
byty. V roce 1993 proběhla celková oprava
průčelí, přitom byly původní poškozené sochy
andělů nahrazeny kopiemi. Střední část, pojatá
jako „piano nobile“, prostupuje dvěma podlažími,
což se projevuje také dvojicemi oken,
nad nimiž je umístěn štukový polychromovaný
znak obce Vinohrad.
V horním patře jsou umístěny z každé strany
věže hodiny ve štukovém orámování,
na nárožích v mělkých nikách plastiky
troubících andělů, poslední patro je zakončeno
atikou a nárožními pylony. Plochá střecha věže
sloužila kdysi jako rozhledna.

37. Budova Zemské porodnice je vyjímečná tím, že zde bylo použito
jako stavebního materiálu režných červených cihel, které
nedostaly omítku. Výsledným dojmem je dnes pocit, jakoby sem
budova byla přenesena z jiného prostředí, nejspíše z Anglie.
Červený dům, jak byl také Pražany nazýván , se stal vítaným
útočištěm svobodných a opuštěných matek. Proto byl zde také tak
zvaný nalezinec, kde mohly rodičky své mnohdy nechtěné
potomky bez dalších možných potíží zanechat.
Zemská porodnice u Apolináře
Stavbu Zemské porodnice inicioval hrabě František
Thun-Hohejnštejn. Vypracováním projektu byl pověřen
český architekt Josef Hlávka (1831-1908). Rozhodl se
pro čtvercový půdorys objektu se čtyřkřídlým jádrem a
s obdélným vnitřním nádvořím. V hlavním průčelí, které je
obrácené do ulice Viničné, jsou tři rizality, střední z nich
je rozšířen o polygonální arkýř kaple. K podélným křídlům
pak přiléhají kolmo dvě trojice bočních křídel. Ta jsou
řešena jako dvojtrakt a jejich pokoje, představující
lůžkovou část, jsou orientovány k jihu.

38. Židovská radnice
v Praze na Josefově se nachází na rohu ulice Červené a
Maiselovy. Pochází z roku 1577, kdy byla spolu s Vysokou
synagogou dokončena v renesančním slohu. Její stavba
byla financována tehdejším starostou židovského ghetta,
Mordechajem Maiselem. Několikrát po požárech
přestavěna. Současný stav pochází z období rokoka.
V současnosti je radnice sídlem vedoucího židovské obce.
Jedná se o třípatrový rohový dům s rokokovou fasádou.
Zajímavostí jsou dvoje hodiny.
Jedny s latinskými číslicemi a druhé s hebrejskými,
které jdou pozpátku.

39. foto a texty ze sítě internetu:
např. wikipedia
http://petrklapper.com
http://stovezata.praha.eu
http://mista.unas.cz
http://www.atlasceska.cz
a další
hudba: Bedřich Ludvík - Do věží
s laskavým svolením autora
a
Mozart - Effect Music,
Adam Václav Michna z Otradovic - Loutna česká
16. 2. 2013 JaninaS
janina_s@volny.cz
www.jkk.estranky.cz