1. POHŘEBNÍ CEREMONIÁLY BAROKNÍCH HABSBURKŮ
V této práci se budu věnovat otázce pohřbívání a ceremoniálům barokních Habsburků.
Zažité zvyklosti habsburského barokního dvora okolo smrti a následných ceremonií chci
přiblížit na pohřbu Leopolda I.
Pohřbívalo se v kovových rakvích, od roku 1790 se rakve zhotovovaly z mědi. Po tzv.
Císařské hrobce vznikla hrobka Andělská (nachází se pod hrobkou Císařskou) a naposled byla
upravována roku 1710 Lukášem Hildebrantem - nachází se zde rakev Karla Josefa
Lotrinského a několik dětských rakví. V roce 1657 byla založena Leopoldova hrobka,
následně roku 1720 byla zřízena Karolínská hrobka se zajímavým sarkofágem Karla VI.
Centrálním místem celé hrobky je hrobka Marie Terezie. Podle starého zvyku byla těla
zbavena vnitřností a nabalzamována. Vnitřní orgány pohřbených jsou uchovávána ve
Svatoštěpánském dómu, srdce pak v kapli augustiniánského kláštera.
Obr. 1: Kapucínský kostel s císařskou kryptou, Vídeň
O smrti Leopolda I. máme množství archivních dokumentů a zpráv – smrt panovníka
je totiž jednou z jeho povinností reprezentačních. Nejde ani tak o to, jestli umíral v bolestech,
ale co o jeho smrti se napsalo, jaký se kolem něj utvořil „mediální obraz“. Úmrtí panovníků
jsou skoro vždy popisována velice klidně a důstojně, jak se na panovníka hodí. Díky
kronikářům víme, že se Leopold necítil dobře od pátku 17. dubna 1705 a jeho stav se
zhoršoval, až byl 26. dubna označen za velmi vážný. Leopold podepsal svůj poslední
testament.
28. dubna 1705 došlo k předání úřednických povinností Josefu I. 5. května si císař
nechal zavolat svého syna Josefa a otcovsky mu požehnal, mladšímu Karlovi požehnal
alespoň na dálku, byl totiž zrovna ve Španělsku. Zároveň udílel i otcovské rady. Prý ho i
1

2. napomenul, aby nezapomněl, že i on se dostane do podobné situace jako je nyní jeho otec1.
Pak se rozloučil s manželkou Eleonorou Magdalénou, dcerami a požehnal i žene Josefa.
Když zesláblý císař upadl do mdlob, nechal jeho osobní lékař zavolat duchovní a
dvorní kaplan udělil císaři poslední pomazání. Papežský nuncius kardinál Kolonič mu udělil
jménem papeže odpustek. A za tichých modliteb přítomných pak Leopold ve tři čtvrtě na čtyři
tiše a klidně umírá2. Jeho smrt se zdá být přesně podle příručky, je možné, že proběhla jinak,
nicméně podle dostupných popisů zemřel císař tak, jak měl. Jako velký katolík a panovník.
Ve zprávách najde množství čísel, jenž dávají jeho smrti větší důraz.
Ihned po jeho smrti se začalo s posledními povinnostmi - s přípravou smuteční
slavnosti. Vše bylo přesně naplánováno do nejmenšího detailu. Po skonu Leopolda I. políbila
mu jeho žena ruce a odešla v doprovodu syna do svých komnat. Dva kaplani ze zámku a další
čtyři duchovní odnášejí svaté relikvie (krev Krista, trh z jeho koruny atd.) do dvorské
pokladnice, kde zůstanou, než budou znovu potřeba (o šest let později při smrti Josefa I.).
Císařovo tělo je upraveno a od večera u něj stojí čestná stráž, přítomní duchovní odříkávají
modlitby.
Následujícího dne jsou z těla lékaři vyjmuty srdce a vnitřnosti a tělo je nabalzamováno
před veřejným vystavením. K vystavení došlo v Rytířském sálu, kde bylo tělo po tři dny
vystaveno. V místnosti bylo vybudováno pódium pokryté zlatě a stříbrně vyšívanou tkaninou
a s baldachýnem z černého sametu. Císařovo tělo bylo oblečeno podle španělské módy do
tmavého obleku, na hlavě měl alonžovou paruku a klobouk. Pod jeho nohama lze nalézt velký
stříbrný krucifix a u něj pohřební insignie – kopie nejvýznamnějších korunovačních klenotů3.
U císaře stáli čestnou stráž smutečně odění dvořané, příslušníci císařovy tělesné stráže a
duchovní.
9. května v pravé poledne skončilo veřejné vystavení těla Leopolda I. A ve večerních
hodinách se konalo tradiční uložení ostatků do císařské krypty, ostatky byly uloženy do rakve
ze dřeva, potažené černým sametem, zdobené zlatem, stříbrným křížem a Leopoldovými
iniciálami LI. Císař zůstal stejně oblečen, jeho hlava spočívala na karmínově rudém polštářku
z taftu. Po uložení císařova těla byly uzamčeny dva zámky rakve 4.
1
MIKULEC, Jiří: Život a vláda barokního Habsburka. Praha, 1997. Str. 158.
2
Tamtéž. Str. 158.
3
Tamtéž. Str. 161.
4
Tamtéž. Str. 162.
2

3. Večer se vydal na cestu smutečný průvod k císařské kryptě. Každý člen dvora, rodina
měl ve smutečním průvodu přesně vymezené místo. Poslední náboženské obřady proběhly
nad rakví v kapucínském kostele. Cínový sarkofág, ve kterém je dřevěná rakve s ostatky, byl
zhotoven až dva roky po císařově smrti, autorem je zlatník Johann Königsbaur, jejím tvůrcem
cínař Johann Filip Strumpf. Sarkofág nesou čtyři orli s rozepjatými křídly. Na víku nalezneme
domácí korunu rakouských Habsburků, ležící krucifix a velkou figuru orla stojícího na skále
s rozepjatými perutěmi. Po stranách je sarkofág zdoben lebkami a dalšími funerálními
plastikami5. Na sarkofágu nalezneme celkem čtyři latinské nápisy.
Pohřbem ovšem nekončí smuteční slavnosti, je vyhlášen státní smutek pro celou
monarchii, nejhlubší a nepřísnější smutek trvá šest týdnů po pohřbu. Dvůr a nejbližší okolí
panovníka samozřejmě truchlí déle. Na celý rok jsou odloženy koncerty, balety a ostatní
slavnosti. Císařovna-vdova Eleonora Magdaléna až do konce života neodloží smuteční šaty.
K pohřbu patří i exequie – jde o církevní obřad s relikviemi a modlitbami za mrtvého, konané
v různých významných svatyních monarchie 6.
V této práci jsem se v krátkosti pokusila nastínit, jakým způsobem probíhal rituál
pohřbívání a ceremonie s tím spojené na vídeňském dvoře Habsburků. Celý průběh jsem
přiblížila především na příkladu jednoho předního představitele Habsburského rodu, jelikož
ceremonie probíhali pořád stejně. Jak jsem napsala, šlo jen o krátkou úvahu, příspěvek, který
si rozhodně zaslouží ještě detailnějšího rozboru i s ohledem na vliv pohřbívání Habsburků na
kulturu v Habsburské monarchii.
5
MIKULEC, Jiří: Život a vláda barokního Habsburka. Praha, 1997. Str. 167.
6
Tamtéž. Str. 164.
3

4. Prameny a literatura:
BOGDAN, Henry: Historie Habsburků: sedm století rodu. Vyd. 1. Praha: Brána, 2003. 270 s.
ETZLSTORFER, Hannes: Marie Terezie: soukromý život panovnice. Vyd. 1. Praha: Ikar,
2010. 207 s.
HAMANN, Brigitte, VLNAS Vít a RAK Jiří: Habsburkové: životopisná encyklopedie. Vyd.
2. Praha: Brána, 2001. 403 s.
JANUSOVÁ, Jana a KÁŇA Otakar: Její Veličenstvo Marie Terezie. Vyd. 1. Praha: Mladá
Fronta, 1987. 174 s.
JÖCKLE, Clemens: Memento mori: historie pohřbívání a uctívání mrtvých. Praha: Euromedia
Group, 2000. 159 s.
KRÁL, Pavel: Smrt a pohřby české šlechty na počátku novověku. Vyd. 1. České Budějovice,
2004. 319 s.
MIKULEC, Jiří: Život a vláda barokního Habsburka. Vyd. 1. Praha: Paseka, 1997. 245 s.
Obrazová příloha:
Obr. 1: Kapucínský kostel s císařskou kryptou, Vídeň. Dostupné na:
http://cs.wikipedia.org/wiki/C%C3%ADsa%C5%99sk%C3%A1_hrobka_ve_V%C3%ADdni
(Stahováno: červen 2012)
argumentace: Jedná se o část práce k předmětu Barokní kultura ve střední Evropě. Téma jsem
si zvolila z množství referátů pro jeho originalitu a zároveň víru v dostupnou literaturu.
S tématem se přes počáteční komplikace s množstvím nesouvisející literatury pracovalo
dobře. Název jsem nechala stejný, jako bylo zadání práce – jelikož název dle mého přesně
vystihuje obsah práce.
klíčová slova: smrt, pohřbívání, ceremoniály, postup
anotace:
V této práci se věnuji tématu pohřebních ceremoniálů barokních Habsburků. Na začátku
uvádím všeobecné informace ke způsobu pohřbívání na císařském dvoře. Celý proces ukazuji
na smrti a následném pohřbu Leopolda I.
literatura:
MIKULEC, Jiří: Život a vláda barokního Habsburka. Vyd. 1. Praha: Paseka, 1997. 245 s.
4

5.  název knihy se nejvíce přibližuje tématu práce
 kniha napsaná známým historikem
 detailní popis konce života Leopolda I.
Obr. 1: Kapucínský kostel s císařskou kryptou, Vídeň. Dostupné na:
http://cs.wikipedia.org/wiki/C%C3%ADsa%C5%99sk%C3%A1_hrobka_ve_V%C3%
ADdni (Stahováno: červen 2012)
 pro obrazovou přílohu možný zdroj, pro čerpání informací není vhodný
 první odkaz
 s ostatními odkazy souhlasí – potvrzení
5