1. Řád piaristů a dějiny kostela ve Strážnici
Miroslava Töpferová, 263494
Argumentace: Kapitola Řád piaristů a dějiny kostela ve Strážnici byla součástí mé
bakalářské práce na oboru Dějiny umění. Tato práce byla věnována umělecké výzdobě kostela
Nanebevzetí Panny Marie ve Strážnici v období baroka. Vzhledem k historickému období, o
kterém tato práce pojednává, nebylo snadné dohledat relevantní prameny, o to více se však
jednalo o činnost velmi zajímavou a podnětnou.
Klíčová slova: piaristé, Strážnice, škola, řád, kostel, sv. Josef Kalasanský, František Magnis,
Nanebevzetí Panny Marie.
Anotace: Článek Řád piaristů a dějiny kostela ve Strážnici pojednává o historii založení řádu
piaristů, o základní náplni řádu, tedy výuce na školách a rekatolizaci oblastí především ve
střední Evropě. V další části jsou popsány okolnosti, které předcházely příchodu piaristů na
naše území. Následující část je věnována počátkům působení řádu ve Strážnici a jeho činnosti
až do 20. století. V závěrečné části je nastíněn počátek výstavby kostela Nanebevzetí Panny
Marie.
Řád piaristů a dějiny kostela ve Strážnici
Historie kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Strážnici je úzce spojena s italským
církevním řádem piaristů. Řád založil v Římě v roce 1597 šlechtic a kněz sv. Josef
Kalasanský, který v témže roce otevřel školu pro chudé, opuštěné děti. Původně kongregace,
byla v roce 1621 povýšena papežem na samostatný řád, což umožnilo i rozšiřování piaristické
spirituality po celé Itálii, ale i za Alpami ve střední Evropě. Heslem řádu bylo „Zbožnost a
vzdělání“ a vedle tří běžných řeholních slibů se piaristé zavazovali též k zvláštnímu čtvrtému
slibu, který jim ukládal vzdělávat bezplatně chudou mládež na školách všech stupňů. Po vzoru
svého zakladatele projevovali piaristé velkou toleranci a do svých škol přijímali nejen
katolíky, ale i nekatolíky. Rozšiřování řádu za Alpami však naráželo na mnoho překážek -
jednalo se o oblast, kde bylo třeba provádět rozsáhlou rekatolizaci a kde zuřila třicetiletá
válka. Mimoto piaristé narazili na mocného soupeře, který jejich expanzi sledoval s nelibostí.
Jednalo se o jeden z nejmocnějších řádů – jezuity, kteří v piaristech spatřovali konkurenci na

2. poli pedagogického působení. Z tohoto důvodu piaristé mohli pronikat jen do lokalit, kde
nebyl žádný jezuitský řádový dům.
Piaristé vděčili za uvedení do českých zemí svému bohatému příznivci, kardinálu
Františku Dietrichštejnovi, který se znal z dob svých studií v Římě přímo se zakladatelem
řádu Josefem Kalasanským. Prvním místem, na kterém začali působit, bylo město Mikulov,
kde vznikl v roce 1631 první klášter a škola. Tento nový řád vzbudil pozornost místní šlechty,
především jako řád školský, jenž by mohl povznést nízkou úroveň školství na jejich panství.
Tak došlo i k navázání styků s již zmíněným majitelem strážnického panství Františkem
Magnisem, vyhraněným katolíkem, který začal s plánovitou rekatolizací města. V roce 1633
proto povolal do Strážnice italské piaristy, kteří zde zahájili vyučování a postupně získávali
pro svou víru strážnické obyvatelstvo.1 Hrabě Magnis pro ně zřídil fundaci v penězích i
v naturáliích a k této fundaci zavázal i své nástupce.
O piaristickou školu byl veliký zájem a činnost řádu nesla ovoce. Na konci 17. století
však byla utlumena. Příčinou bylo zubožení panství tureckými nájezdy a morovými ranami.
V březnu roku 1683, v době kdy se na Vídeň valilo ohromné turecké vojsko, piaristé odnesli
své nejcennější věci, tj. monstrance, kalichy, knihy a 500 zlatých do Brna, někteří kněží odešli
do Litomyšle, ostatní se uchýlili do místního zámku. Po návratu nalezli kostel vydrancovaný,
školu otevřeli až na jaře v roce 1684. V dalším období město několikrát zasáhly požáry,
klášter s okolím byl však uchráněn. V době osvícenství se oslabilo náboženské cítění lidu a
moc církve. Patent císaře Josefa II. z roku 1782, kterým byly rušeny kláštery, jež vedly
převážně kontemplativní život, se piaristů netýkal. Jejich činnost však byla omezována a
vzrostla také závislost řádu na státu.
Přelomový byl pro strážnické piaristy rok 1884, kdy bylo přese všechnu snahu řádu i
města jejich gymnázium zrušeno. Po zavření školy zde zůstali pouze tři členové řádu, kteří
pečovali o kostel a vlastní farnost P. Marie. Řád piaristů byl v 20. století značně oslaben,
protože neměl dorost a na Moravě se udržela jen kolej v Mikulově a též ve Strážnici. Peněžní
i naturální dávky z panství piaristé už nedostávali, věnovali se pouze duchovní správě. Od
roku 1926 dostávali podle nového zákona státní plat. Po II. světové válce se církevní život
vrátil na krátký čas do starých kolejí, klášterní škola byla obnovena, ale vládní převrat v roce
1948 přinesl novou úpravu církevních poměrů. Konec působnosti řádu ve Strážnici přinesl 13.
duben 1950, kdy byli piaristé ve svých kolejích přepadeni, deportováni a podobně jako
1
BALCÁREK, Pavel. František Magnis a Morava na sklonku třicetileté války. [Kroměříž: Muzeum
Kroměřížska], 1982, str. 11.

3. příslušníkům všech ostatních církevních řádů v Československu jim byla znemožněna
jakákoliv další činnost. Budova kláštera byla postupně adaptována na chorobinec, studijní
knihovna byla převezena do Olomouce a archiválie kláštera do zemského archivu v Brně.
Kostel Panny Marie, který byl majetkem řádu, byl i s jeho zařízením ponechán a lidovým
soudem v Hodoníně v roce 1960 přidělen majetkově farnímu kostelu sv. Martina. Činnost
řádu piaristů na našem území byla obnovena až v roce 1994.
Piaristé pomýšleli již po svém příchodu do Strážnice v roce 1633 na to, že postaví
nové budovy, ale se stavbou dlouho váhali; důvodem byla především značná chudoba
samotného řádu. Museli se prozatím spokojit s budovami Jednoty bratrské, zkonfiskovanými
po bitvě na Bílé hoře. Jednalo se o dnes již zaniklý komplex bratrských budov – školu, špitál,
domy s byty správce a sbor neboli modlitebnu, které však byly válkou značně zpustošené.
Piaristé tuto modlitebnu přeměnili na kostel zasvěcený Panně Marii Nanebevzaté a postupně
dostavěli i kolej.
Použité zdroje:
BALCÁREK, Pavel. František Magnis a Morava na sklonku třicetileté války. [Kroměříž: Muzeum
Kroměřížska], 1982, 28 s.
HAAS, Antonín. Piaristé v našich zemích, Časopis Společnosti přátel starožitností: recenzovaný
časopis pro historickou vlastivědu a národní kulturní dědictví. Praha: Společnost přátel starožitností,
1948, ročník LVI, s. 1 – 13.
VRATISLAVSKÝ, Ivo. Historie města. [online][cit. 2011-09-05]. Dostupné z:
http://www.straznice-mesto.cz/historie-mesta/d-1685/p1=1914
Hodocení zdrojů:
Odborná monografie
BALCÁREK, Pavel. František Magnis a Morava na sklonku třicetileté války. [Kroměříž: Muzeum
Kroměřížska], 1982, 28 s.
- autor je historik, který často publikuje práce z oboru historie
- informace v textu jsou přesné a objektivní
- styl použitého jazyka je odborný
- text není komerčně zaměřen
- hloubka a šíře obsažené tématiky je dostatečná

4. Odborný článek
HAAS, Antonín. Piaristé v našich zemích, Časopis Společnosti přátel starožitností: recenzovaný
časopis pro historickou vlastivědu a národní kulturní dědictví. Praha: Společnost přátel starožitností,
1948, ročník LVI, s. 1 – 13.
- autor Antonín Haas byl členem československé archivní společnosti
- publikoval v mnoha odborných periodikách
-napsal několik odborných příruček vztahujících se k archivnictví
- informace v textu jsou přesné a objektivní
- styl použitého jazyka je odborný
Webová stránka
VRATISLAVSKÝ, Ivo. Historie města. [online][cit. 2011-09-05]. Dostupné z:
http://www.straznice-mesto.cz/historie-mesta/d-1685/p1=1914
- autor, který je současně ředitelem muzea ve Strážnici, je zároveň autorem několika publikací
a výstav, vztahujících se k regionu.
- autor často publikuje v odborných periodikách
- informace v textu jsou přesné a objektivní
- styl použitého jazyka je odborný
- hloubka a šíře obsažené tématiky je dostatečná
Infografika