Druhá část reportáže z https://pravydomaci.cz o fascinujím místě ze západního Slovenska První díl zde: https://blog.tomashajzler.com/clanek/reportaz-o-zivote-na-dne-a-o-tom-jak-se-ode-dna-dorazit-a-vratit-se-do-zivota-1-cast

1. 48 | Pravý domácí časopis
Soudce, farář, doktoři & inženýři
Poprvé mi tu z očí vytryskly slzy, když jsem při večeři viděl
všechny obyvatele pohromadě. Nejmladšímu bylo čerstvě 18,
nejstaršímu 80+. V místnosti napěchované stovkou lidí jste
našli soudce, kněze, inženýry, lékaře, řemeslníky, učitele i lidi
bez vzdělání; katolíky, evangelíky, muslimy i nevěřící; Slováky,
Maďary, Čechy a Romy. Znát byla tělesná i duševní zranění.
Mnozí kulhali nebo byli bez zubů, v očích měli smutek, prázdno-
tu a neštěstí.
Zborcení mýtu o vyvrhelích
Dobrý pastier boří mnohé mýty. Přemýšlím tu nad temnou
minulostí většiny obyvatel společenství a chvíli mi nejde
na rozum to, že se tu prakticky žádné dveře nezamykají, a přesto
se tu za deset let nikomu nic neztratilo. Stejně tak se tu nikdo
neporval, ani jednou sem nemusela přijet policie proto, aby tu
něco vyšetřovala.
Další mýtus, který se tu drolí, je, že lidi se dělí na dobré a zlé. Je
tu zřetelně vidět, jak moc naše chování určuje prostředí, jehož
jsme součástí. Sociologové tvrdí, že až 80 % toho, co děláme, je
ovlivněné tím, v co věří a co dělají lidé okolo nás. Oči otevře
základní zkušenost většiny lidí z ulice. „Na ulici nemůžeš přežít
bez alkoholu a bez trestné činnosti. To dno, to opovržení, tu
tíhu a často i kruté klimatické podmínky nedá bez alkoholu ani
nejsilnější člověk. A co máš dělat, když jsi už týden nejedl? Jdeš
a něco si ukradneš…“ vysvětloval mi Vlado.
Text:
Tomáš Hajzler
Reportáž o životě na dně a o tom, jak se ode dna
odrazit a vrátit se do života – 2. část
››Dobrý život a postřehy z něj‹‹
Zborcení mýtu o „lůzrech“ a finanční
negramotnosti
Víra, že si každý může sám za to, jak se mu či jí daří, je také myl-
ná. Ti úspěšní jsou podle nás ti šikovní a pracovití. Ty bez práce,
bez rodiny, na ulici považujeme za líné a neschopné „lůzry“,
příživníky, chamraď, kterou je třeba někam odsunout, ideálně
pozavírat, aby nás ostatní – úspěšné – neobtěžovala. Jenže
v exekucích a na ulici končí i vysokoškolsky vzdělaní lidé. To, že
vystudovali medicínu, práva nebo chemii, znamená, že nebyli
ani líní, ani hloupí.
Pozoruji tady to množství vysokoškoláků a snažím se poro-
zumět tomu, jak to, že jsou skoro všichni v exekuci. Slovenský
a český systém patří ve světovém měřítku k těm nejvíce predá-
torským. V Česku je každý den zahájeno 1863 nových exekucí,
běží pět miliónů aktivních exekucí.
To, že je v desetimiliónovém státě pět miliónů exekucí, není tím,
že by tu žil negramotný národ. Je to tím, že systém je nastavený
nespravedlivě, výrazně ve prospěch firem a vymáhacího apará-
tu. Většina exekučních sporů tak připomíná zápas profíků z FC
Barcelona s místním klubem narychlo svolaných amatérů, kteří
šli kolem. Pastier je těmito amatéry napěchovaný.
Základem je láska
Za většinou velkých projektů vystopujete jejich zakladatele.
Vlado Maslák (1968) se narodil na Oravě v rodině, která měla
V minulém čísle jste si
mohli přečíst první část
reportáže z kláštera,
kde je lidem ze dna
společnosti umožněno
chytit druhý dech. Ten
klášter je ojedinělým
experimentem, jak or-
ganizovat společenství
na principech sdíleného
smyslu a hodnot, solida-
rity a spolupráce. Je to
fascinující místo, které
je ukázkou toho, co je
s naší společností v ne-
pořádku, a může být
zajímavým zdrojem in-
spirace, jak to napravit.
Se spisovatelem Anselmem Grünem (vlevo)

2. Pravý domácí časopis | 49
Kaple Bzovikjedenáct dětí. Maminka tkala koberce, chovali krávy, od dětství
se museli ohánět a pečovat jeden o druhého. V osmnácti letech
(v roce výbuchu Černobylu) onemocněl Vlado těžkou rakovinou
průdušnice. V 36 letech měl podobně těžký infarkt (následek
léčby ozařováním), po kterém mu zbyl trojnásobný bypass. Mož-
ná právě tyto události vysvětlují jeho osobnost. Pravděpodobně
jsem nikdy nepotkal člověka s tak silnou bezpodmínečnou
láskou k druhému.
Přijde mi, že základem jeho přístupu je právě láska. Kamkoli
jsme přišli, všechny zdravil jménem, s každým prohodil slovo.
Miluje, ale když je třeba, pevně stanovuje a hlídá hranice. Jde
příkladem. Funguje tu jako duchovní vůdce, terapeut, ošetřova-
tel, manažer, logistik, farmář, šofér, opravář, učitel, dělník…
V životě mám jediný plán…
Vlado dostal nedávno nové boty, ale hned je prý dal člověku,
který je potřeboval víc. Kolegové se mu složili na chytrý telefon,
ale on ho obratem daroval, že nic takového nepotřebuje. Jezdí
autem, které má najeto přes půl miliónu kilometrů. Dovedete si
představit, že by se takhle chovali naši politici, manažeři, podni-
katelé a jak by taková společnost vypadala?
Vlado nemá pracovní dobu. Funguje sedm dní v týdnů, od nevi-
dím do nevidím – jak je potřeba. Každé z osmi míst, které Dobrý
pastier spravuje, má svého lídra. Vlado je však zodpovědný
za všechny. Ptám se ho: „A býváte někdy unavený?“ „Ale kde,
vždyť já jsem tu doma. Kdybych to bral jako práci, tak unavený
budu, ale já tu žiju.“
Když se ho v jednom rozhovoru ptali, jaké má v životě plány,
odpověděl: „V životě mám jediný plán – dostat sebe a všechny
okolo sebe do nebe.“
Soběstačnost & smělé plány
Bezďáci, vrazi, blázni, alkoholici – tak by místní obyvatele
nejspíš nazval nejeden našinec – jsou pro „normální“ společnost
nepříjemná obtíž a zbytečný náklad. Tento většinový názor se
vám tu sesype jako domeček z karet.
Dobrý pastier totiž funguje soběstačně. 60 % jídla má z potravi-
nové banky, tj. z potravin, které by skončily na skládce. Od státu
pobírá dotaci na dobytek (tak jako každá jiná slovenská farma),
z které platí opravu zchátralých budov. Z další dotace od státu
na 40 míst v pečovatelské službě (z dotace, kterou dostávají všech-
ny pečovatelské služby) platí elektřinu v klášteře a mzdu sedmi
zaměstnanců, která se pohybuje od 440 do 520 eur měsíčně.
Pastier neprosí o almužny. Hledá investory a spolupodnikatele,
kteří jsou na stejné misi jako oni – přemýšlejí nad tím, jak do ži-
vota vrátit ty nepotřebné, často i nebezpečné lidi, kteří zůstali
sami, na dně společnosti.
Plány mají nemalé. Hodně teď mluví o výstavbě nemocnice.
Když jsem tam byl, právě skládali obrovský skleník, budují sady,
kde budou pěstovat vlastní ovoce, chystají výstavbu domů pro
rodiny bez střechy nad hlavou, rozvíjejí tzv. Akademii Dobrého
pastiera pro podnikatele, rozjíždí se další podnikání, jako je
pneuservis, kamenictví, renovace kontejnerů na bydlení nebo
výroba bonbonů.
Lieben & Arbeiten
V klášteře má každý kromě nejzákladnějších lidských potřeb,
jako je přístřeší, teplo a jídlo, to, co Freud nazýval základním
předpokladem pro pocit štěstí: Lieben & Arbeiten – blízké vzta-
hy a smysluplnou práci. Musím říct, že v klášteře by se musel
rozplakat blahem a já právě v tom vidím tu největší naději
a inspiraci pro nás pro ostatní. Nedivím se, že pastierův věhlas
už dávno překročil slovenské hranice. Jezdí sem podnikatelé,
politici, církevní hodnostáři. Foto 1 Anselm Grün Do kláštera
se přijel podívat i Anselm Grün, německý katolický kněz, bene-
diktín, který napsal nespočet knih. Je takovou pop star duchov-
ní literatury ;-)
Pokud lidé z okraje společnosti – v očích ostatních ztracené
existence – dokážou budovat úspěšný podnik, který nabízí se
ziskem to, o co mají druzí zájem, pokud se jeho obyvatelé do-
kážou bez většího konfliktu starat společně o slabší a nemo-
houcí, jeden o druhého a o přírodu okolo, potom museli přijít
na něco, co nám ostatním v dnešní společnosti uniká. Proto
jsou pozoruhodní a my ostatní bychom se od nich měli učit.
Za to, že jsem mohl u Dobrého pastiera pobýt, děkuji svému ka-
marádovi Jánu Košturiakovi. Děkuji mu i za pomoc s přípravou
tohoto textu. Ohromný dík patří samozřejmě Vladovi Maslákovi
a také jeho sestrám Hance, Heleně a Kateřině, které o mě pe-
čovaly. Největší dík patří všem obyvatelům kláštera, kteří mě
přijali, jako bych byl jedním z nich. Bez otázek. Obdivuji vás.
Koukněte na:
Stránky kláštera
www.ozdobrypastier.eu
Kdybyste se chtěli jakkoli za-
pojit, kontaktujte lidi z kláštera
nejlépe přes Jána Košturiaka
kostur@ipaslovakia.sk