Successfully reported this slideshow.
We use your LinkedIn profile and activity data to personalize ads and to show you more relevant ads. You can change your ad preferences anytime.

Náhledové PDF - prvních 30 stran Domácnost bez odpadu

6,067 views

Published on

Viz: https://www.peoplecomm.cz/domacnost-bez-odpadu

Published in: Lifestyle

Náhledové PDF - prvních 30 stran Domácnost bez odpadu

  1. 1. Domácnost bez odpadu Bea Johnsonová DOMÁCNOST BEZ ODPADU Jak si zásadně zjednodušit život snížením produkce odpadu
  2. 2. 2 Domácnost bez odpadu
  3. 3. Praha 2016 3 Domácnost bez odpadu B E A J O H N S O N O V Á Jak si zásadně zjednodušit život snížením produkce odpadu DOMÁCNOST BEZ ODPADU
  4. 4. Učebnice, odborná literatura (Společenské, humanitní vědy) Management, řízení, lidské zdroje, manažerská literatura Knihy, které vydává nakladatelství PeopleComm, jsou součástí našich dlouhodobých snah jednak pozměnit dosavadní způsoby práce i podnikání u nás směrem k větší míře svobody a zodpovědnosti, jednak podporovat aktivity vedoucí k udržitelné společnosti. Do naší edice velmi dobře zapadá i tato kniha, která nejširšímu okruhu čtenářů poskytne návod, jak si omezením množství produkovaných odpadů mohou navíc zjednodušit i zpříjemnit život. Naše knihy nejsou v běžné distribuci. Pomozte nám je prosím dostat k lidem, kterým mohou pomoci fungovat v práci a podnikání svobodněji a zodpovědněji. Pokud vás tato kniha potěší, podělte se o svůj názor na: https://www.peoplecomm.cz/domacnost-bez-odpadu. V případě, že s námi sdílíte poslání, projděte si naše další projekty: www.slusnafirma.cz, www.peoplecomm.cz, www.svobodavpraci.cz, www.tomashajzler.com. Jestli chcete použít kteroukoliv část textu do rozsahu jedné strany, poslužte si. Pokud chcete využít větší část textu, kontaktujte nás na: info@peoplecomm.cz. Aktuální přehled a informace o tom, kde je naše knihy možné koupit, naleznete na: www.peoplecomm.cz. Copyright © Bea Johnson, 2013 Czech Edition © PeopleComm, 2016 Translation © Viktor Jurek, 2016 ISBN 978-80-87917-33-6 4 Domácnost bez odpadu
  5. 5. Věnováno Maxovi a Léovi 5 Domácnost bez odpadu
  6. 6. 6 Domácnost bez odpadu
  7. 7. Obsah Předmluva nakladatele 11 Úvod 13 Zásady 5Z a pozitiva života bez odpadu 23 Kuchyně a nakupování potravin 43 Koupelna, hygiena, kosmetika a zdraví 77 Ložnice a šatník 107 Domácí práce, úklid a údržba 125 Pracovna a nevyžádaná pošta 145 Děti a škola 161 Svátky a dárky 183 Mimo domov a na cestách 205 Zapojte se 219 Budoucnost bezodpadové společnosti 227 Poděkování 233 Zdroje 234 Rejstřík 249 7 Domácnost bez odpadu
  8. 8. 8 Domácnost bez odpadu
  9. 9. Tato publikace obsahuje názory a myšlenky její autorky. Jejím cílem je poskytovat užitečné a poučné informace ohledně témat, která jsou pobírána. Upozorňujeme čtenáře, že ani autorka, ani vydavatel prostřednictvím této knihy nezamýšlejí poskytovat jakákoliv lékařská, zdravotní ani jiná doporučení či rady. Čtenáři by se měli vždy poradit se svým lékařem případně jiným příslušným odborníkem, než se začnou řídit tipy uvedenými v této knize nebo z nich vyvozovat jakákoliv obecná pravidla. Autorka a nakladatel nenesou zodpovědnost za jakékoliv škody nebo rizika, osobní či jiné, které by mohly vzniknout přímým nebo nepřímým následkem využití jakýchkoliv informací představovaných v této knize. 9 Domácnost bez odpadu
  10. 10. 10 Domácnost bez odpadu
  11. 11. 11 Domácnost bez odpadu Moje babičky měly ze své domácnosti minimum odpadků. Většinu potravin si vypěstovaly, vychovaly, vyrobily či pořídily od sousedů nebo v sámošce za rohem. Biologický odpad pak sežrala domácí zvířata nebo skončil v kompostu. Papír, sklo a kov jsme odváželi pravidelně do sběrných surovin. To bylo moje dětství, v tom jsem vyrostl. Po roce 1989 přišly supermarkety, záplava na první dojem dostupných věcí a všudypřítomný důraz na maximalizaci zážitků a pohodlné- ho života. Ovocné stromy tak například uvolnily místo tújím a celoročně zeleným keřům, králíkárny a kurníky přestaly „hyzdit“ naše dvorky a místo zeleninových zahrádek máme dnes trávníky s bazény. Slastný pocit! Alespoň zpočátku. Už nebylo nutné plahočit se na záhonku, krmit dokola domácí havěť, zavařovat a sušit ovoce, nakládat zeleninu a dělat všemožné zásoby na zimu. Všechno se dalo jednoduše nakoupit v marketu, navíc v dokonalých tvarech, barvách, mnoha variantách i chutích, trvanlivé, a k tomu všemu nově v nádherných obalech! Všechny ty lesklé pytlíky, krabičky, láhve a další „výkřiky“ obalové techniky dlouhou dobu nikoho netrápily, neboť žijeme v jedné ze zemí s naoko bezchybně fungujícím servisem, který po nás odpadky uklidí, zlikviduje a stále větší část dokonce i roztřídí a znovu po- užije. Nám spotřebitelům tudíž chybí zpětná vazba, abychom si uvědomili, kolik odpadu produkujeme. Nemáme nejmenší ponětí. Stačí ale odjet někam, kde tahle uklízecí služba (říkejme tomu třeba „odpadové hospodářství”) neexistuje, a člověk okamžitě vidí, jaká je to „šlamastyka”. Tohle všechno mi došlo v zimě roku 2007, kdy jsem se vydal po deseti letech znovu do afrického Mali. Tam, kde jsem mohl dříve volně chodit, jsem se najednou brodil v odpad- cích (především plastových). Tam, kde bylo dříve čisté ovzduší, jsem se najednou dusil kou- řem z nonstop hořících (opět především plastových) odpadků. Záplavy plastů byly na bře- zích řek, jezer a oceánů. Několikrát jsem viděl želvu uškrcenou v plastových kroužcích od plechovek. Bylo to pro mne dokonalé probuzení. O dva roky později jsme se nastěhovali do bytu, kde se naše děti záhadně rozstonaly. Po čase jsme zjistili, že důvodem je nadmíru vysoká koncentrace formaldehydu v bytě pochá- zející z nábytku, podlah a z textilu. Tenkrát, při opakovaných návštěvách na dětské pohoto- vosti, jsem přestal tomu našemu dnešnímu pozlátkovému, pohodlnému systému definitiv- ně věřit. O co méně jsem mu věřil, o to více jsem ho začal zkoumat. Šokovala mě vysoká míra chemizace průmyslového zemědělství a množství ochucovadel, dobarvovadel, ovoňo- vadel, prodlužovačů životností a dalších toxických látek, které se dnes běžně přidávají do potravin. Dlouho jsem nemohl uvěřit tomu, jak ohromné je množství synteticky vyrobe- ných chemických látek, které se dnes běžně používají v průmyslu, aniž by někdo detailně zkoumal jejich vliv na lidské zdraví. Kromě všudypřítomné toxicity průmyslově vyráběných potravin, kosmetiky, drogerie a dalšího zboží jsem s hrůzou pozoroval, kolik lidí se věnuje práci, k níž nemají vztah, aby Předmluva nakladatele
  12. 12. si mohli koupit věci, které nepotřebují, kterými se pak následně snaží udělat dojem na ty, jimiž opovrhují. Došlo mi, že být znamená v dnešním světě na prvním místě mít. Mít víc, znamená být víc. Tehdy jsem se začal rozpomínat na své dětství a řekl si, že se pokusím přebudovat fun- gování naší rodiny tak, abychom začali jíst výhradně jídlo (a žádné průmyslově pěstované a zpracované potraviny) a nakupovat buď z druhé ruky nebo to, co bylo vyrobeno způsobem šetrným ke zdraví člověka a přírodě a cestou k nám neobletělo planetu. Založili jsme si zahrádku a „kápézetku“ 1 , začali nakupovat ve velkém – do našich vlastních obalů, buď u místních obchodníků nebo ještě častěji přímo u pěstitelů a chovatelů, s kterými jsme na stejné vlně. Kromě toho v sezóně dnes zcela běžně houbaříme, bylinkaříme, sušíme, zava- řujeme, fermentujeme a všelijak jinak konzervujeme, vaříme, pečeme chleba a housky. Kromě jídla bohatě experimentujeme i s výrobou domácí drogerie, jako je třeba prací pro- středek nebo zubní pasta. Ze všeho nejvíc mě překvapilo, jak moc tohle domácí výrobní experimentování dokáže pohltit děti i nás dospělé. Říká se, že štěstí se dělá rukama a že nejšťastnější je člověk, který tvoří něco smysluplného s blízkými lidmi. Těžko slovy popsat tu radost, jakou zažíváme s dětmi či s návštěvami při výrobě domácích špaget, kečupu, octa, při pečení housek nebo při výrobě mýdla. Narazit na Beu pro mě bylo zjevení. Do té doby jsem měl pocit, že na naší cestě od pre- fabrikovaných potravin a hromady zbytečných toxických věcí od anonymních korporací ke skutečnému jídlu a jednoduššímu, radostnějšímu a zodpovědnějšímu životu jsme sami, že je nás jenom pár podivínů. Naším učitelem je metoda pokus-omyl. Beinu knihu jsme moje manželka Petra i já přečetli jedním dechem. Shodli jsme se v pocitu, že konečně někdo popsal, o co jsme se celou dobu snažili, a že jsme získali ten nejlepší manuál na to, jak si zjednodušit život tím, že zminimalizujeme odpad, který naše domácnost produkuje. Ohromilo nás hnutí, které Bea po celém západním světě svojí knihou rozpoutala. Potěšilo nás zjištění, že nejsme jediní, komu Bea pomohla odhalit důvod pocitů prázdnoty a špat- ného svědomí plynoucích z onoho bezmyšlenkovitého nakupování (a z podobně bez- myšlenkovitého vydělávání). Ze všeho nejvíce nás ale potěšila tím, že napsala příručku dokonale mapující všechny základní oblasti fungování domova. Příručku, podle níž je možné od základu přebudovat svůj život. Osobně věřím, že jediné, co můžeme změnit, jsme my sami – prostě tak, jak radil Gándhí: „Buďte změnou, kterou chcete vidět ve světě.“ Považuji tuto knihu za ojedinělý návod na to, jak si život v naší dnešní blahobytné společnosti zařídit tak, abychom ho prožili radostně a zároveň i mnohem ohleduplněji vůči ostatním. V PeopleCommu vydáváme výhradně knihy, které nám osobně změnily život. Nenajdete je ve většinové distribuci, nepoužíváme reklamu, slevy ani jiné marketingové triky. K lidem se tak dostávají výhradně na základě osobního doporučení. Já proto v každé své předmlu- vě prosím: pokud vás kniha nadchne tak jako nás – doporučte ji svým kamarádům, rodině, kolegům, dalším lidem, prostě všem, kterým by mohla udělat podobnou službu, jako udělala nám, a kde by mohla přispět tomu, že svět bude zase o trochu méně k starosti a o to více k radosti. Děkuji vám za to! Tomáš Hajzler PeopleComm 12 Domácnost bez odpadu
  13. 13. Ještě nedávno byl můj život úplně jiný. Žili jsme v obrovském domě o nějakých 300 met- rech čtverečních, měli dvě auta, čtyři stoly a šestadvacet židlí. Každý týden jsme naplnili dvěstěpadesátilitrovou popelnici. Dnes se cítím tím bohatší, čím méně věcí vlastním. A navíc nemusím vynášet smetí. K této zásadní změně došlo před pár lety. Ten náš velký dům ani neshořel, ani se z nás nestali buddhističtí mniši. Tady je příběh mého života. Vyrostla jsem ve francouzském regionu Provence, v idylickém domě v pitoreskní slepé uličce, na hony vzdálené celodenní dřině farmy, na které vyrůstal můj táta, i šedi fran- couzské vojenské základny v Německu, kde vyrůstala máma. Táta ale svůj původ neza- přel a snažil se naplno využít naši malou předměstskou zahrádku. V teplých měsících trávil veškerý svůj volný čas prací na zahradě, kde dřel mezi rostoucí zeleninou a skrápěl ji svým potem. Na zimu se pak přestěhoval do garáže, kterou lemovaly police plné krabic s nejrůznějšími šroubky, matičkami, náhradními díly a všemožným harampádím. Jeho největším koníčkem a zábavou bylo věci rozebírat, opravovat je a přivádět zpátky k živo- tu. Táta byl (a stále je) ten druh člověka, kterému není zatěžko zastavit u silnice, když uvidí vyhozený vysavač, rádio, televizi nebo pračku. Když se mu zdá, že by je dokázal opravit, naloží je do auta, přiveze domů, rozebere, spraví, složí znovu dohromady a ony ty věci většinou jako zázrakem znova fungují. Dokonce dokáže opravit prasklé žárovky! Můj táta je šikovný, ale tyto dovednosti nejsou v tomto regionu ničím výjimečným. Lidé na francouzském venkově musejí být vynalézaví, aby jim věci vydržely co nejdéle a co nejvíce je zužitkovali. Když jsem byla malá, vymontoval táta třeba buben ze staré pračky a udělal z něj past na šneky a já jsem prázdnou skříň pračky používala jako (malý a často slušně vyhřátý) domeček. Pro moje dětské oči to byl takový „malý domek na prérii“, který jsem znala ze starého televizního zpracování téhle známé série dětských knížek. Přestože jsme bydleli na před- městí, ani já, ani moji dva bratři jsme doma nepomáhali tak jako Ingallsovic početné potomstvo (můj starší bratr měl dokonce fóbii z houbičky na nádobí). Můj táta byl ovšem typický domácí kutil a moje máma zase šikovná hospodyně, která zvládala udržovat domácnost v chodu i s minimálním rozpočtem. Připravovala obědy i večeře o třech chodech. Stejně jako máma Laury Ingallsové (autorky zmiňované série dětských knih – pozn. překl.), i ta moje měla týden nabitý nejrůznějšími činnostmi – vařením, pečením, uklízením, žehlením, šitím, pletením, chozením do kostela a v čase sklizně také zavařo- váním. Každý čtvrtek chodila na trh, kde se pídila po levných látkách a přízi na pletení. Po škole jsem jí pomáhala se střihy na šití a sledovala, jak jí z látek pod rukama vzniká oblečení. Napodobovala jsem ji pak ve svém pokoji a pro svoje dvě barbíny vyráběla oblečky ze starých silonek a obvazů (které rodiče přinesli domů z nemocnice, kam chodili 13 Domácnost bez odpadu Úvod
  14. 14. darovat krev). Ve dvanácti jsem si ušila první šaty a ve třinácti si upletla první svetr. Až na občasné šarvátky s bratry jsme vedli zdánlivě spokojený a šťastný rodinný život. Ani já, ani bratři jsme ovšem neviděli trhliny ve vztahu našich rodičů, které se postupně rozšiřovaly, až vyústily ve smutnou rozvodovou bitvu. V osmnácti, poháněna touhou uniknout před psychologickými a finančními problémy domova, jsem se vydala do Kalifornie, abych tam rok pracovala jako au pair. Netušila jsem, že se během toho roku zamiluju do Scotta, muže mých snů, který se později stal mým manželem. Nebyl to však takový ten typický surfař, o kterém sní francouzské dívky, nýbrž citlivý člověk, který mi nabízel tolik potřebnou emocionální stabilitu. Společně jsme projezdili celý svět a žili také v zahraničí. Když jsem otěhotněla, přivedla nás zpět do USA moje touha vyzkoušet si typický život americké mámy. MŮJ AMERICKÝ SEN: PLEASANT HILL Naši dva synové Max a po něm Léo se narodili do mého soukromého amerického snu. Měli jsme moderní dům o ploše zhruba 300 metrů čtverečních, s vysokými stropy, samo- statnými pokoji pro všechny členy rodiny i návštěvy, s šatnami, garáží pro tři auta a malým jezírkem se zlatými rybkami. Dům stál také ve slepé uličce ve čtvrti Pleasant Hill, jednom ze vzdálenějších předměstí San Francisca. Pravidelně jsme naplnili dvě velké chladničky a několikrát týdně i velkou pračku a sušič- ku. Ne že by náš dům byl nějak zaházený věcmi nebo že bychom kupovali všechno nové. Spořivost, kterou jsem podědila po rodičích, mě vedla k nakupování po secondhandech a různých charitativních obchůdcích, kde jsem sháněla oblečení na děti, hračky i vybavení a nábytek do domácnosti. Měli jsme ale velkou popelnici, kterou každý týden naplnila hromada našeho domovního odpadu. Přesto jsme ze sebe měli dobrý pocit, protože jsme odpad třídili a recyklovali. Během sedmiletého období vyšplhal Scott po korporátním kariérním žebříčku až na velmi dobře placenou pozici a jeho příjem nám umožňoval více než pohodlný život se dvěma zahraničními dovolenými ročně, okázalými večírky, vybranou stravou s drahým masem, členstvím v soukromém klubu s luxusním bazénem, nákupy ve značkových obchodech a poličkami plnými věcí, které člověk použije jednou a pak je vyhodí. Neměli jsme žádné finanční starosti a můj život plynul ve znamení platinově odbarvených vlasů, solárkově opálené pokožky, silikonově zvětšených rtů a botoxově hladkého čela. Experimentovala jsem s umělými vlasy, umělými nehty i umělinovými zábaly při jízdě na rotopedu. Byli jsme zdraví a měli úžasné přátele. Zdálo se, že máme všechno, o čem může člověk snít, a přesto nám něco chybělo. Bylo mi dvaatřicet a někde hluboko uvnitř jsem se děsila myšlenky, že můj život už navždycky zůstane takový, jaký je. Byl totiž strašně zpohodlněný. Lidé se dnes zvednou z gauče jen tehdy, když si chtějí autem zajet do obchodu, kde s vozíkem na kolečkách nakupují haldy jídla. Trávíme příliš mnoho času vsedě a příliš málo na nohou. Scottovi i mně chyběl aktivní životní styl a procházky po ulicích měst, kde jsme v zahraničí dříve žili. Chyběly nám vycházky do malých pekařství, na trhy a do kaváren. 14 Domácnost bez odpadu
  15. 15. JAK JSME SI ZJEDNODUŠILI ŽIVOT Rozhodli jsme se přesídlit přes zátoku do Mill Valley, městečka, které se chlubí živým centrem v evropském stylu. Prodali jsme náš velký dům, přestěhovali se dočasně do bytu jen s nejnutnějšími věcmi a zbytek uložili ve skladu. Měli jsme v plánu najít si domek, do kterého by se hodil můj oblíbený maurský styl interiérového designu a nábytku. Během tohoto přechodného období jsme ale zjistili, že méně věcí znamená více času na zážitky. Vzhledem k tomu, že už jsme netrávili celé víkendy sekáním rozlehlé zahrady ani úklidem velkého domu a jeho vybavení, měli jsme teď čas na sebe, na společné výlety na kole, na pikniky a objevování našeho nového přímořského domova. Bylo to neuvěřitelně osvobozující. Scottovi konečně došlo, jak pravdivá byla slova jeho otce: „Kdybych tak jenom neztratil tolik času pečováním o trávník na zahradě.“ Když jsem se pak zamýšlela nad všemi těmi sadami nádobí, které jsem pořídila, abych měla co dát do různých skříněk a vitrín v kuchyni, v jídelně a na dvou terasách našeho dřívějšího domu, vzpomněla jsem si na poznámku svého kamaráda Erica: „Kolik místností k odpočinku a sezení vlastně doma skutečně potřebujeme?“ Uvědomila jsem si, že naprostá většina věcí, které jsme měli v krabicích ve skladu, byly zbytečnosti, které nás stály jen peníze a čas při úklidu, ale které jsme pro život vůbec nepotřebovali. Nákup vybavení pro náš předchozí dům se pro nás stal (zbytečným) koníč- kem, záminkou pro to, zvednout se z gauče a vyrazit mezi lidi. Uvědomila jsem si, že vět- šina těchto věcí nejsou nezbytnosti, ale pouhé vycpávky do příliš velkých pokojů. Došlo nám, že jsme přikládali přehnanou důležitost materiálnímu bohatství a hojnosti, a zjistili jsme, že jednoduchost a skromnost nám paradoxně může nabídnout bohatší život. Potřebovali jsme rok a 250 prohlídek, než jsme konečně našli náš nový dům. Byl to ven- kovský domek z roku 1921, o ploše asi 130 metrů čtverečních. Byl jen kousíček od centra, v oblasti, o které nám předtím říkali, že za peníze, které jsme měli k dispozici, nic neseže- neme. Ceny v Mill Valley totiž byly ve srovnání s Pleasant Hillem dvojnásobné, a tak jsme po prodeji našeho předchozího domu měli peníze jen na sotva poloviční domek. Naším snem ovšem bylo bydlet v docházkové vzdálenosti od turistických stezek, knihoven, škol a kaváren. Menší dům byla malá oběť. Když jsme se nastěhovali, naše garáž i sklep byly nacpané k prasknutí nábytkem z na- šeho předchozího okázalého života. Většinu jsme postupně rozprodali, když jsme zjistili, co z našeho starého nábytku se nám do nového domu hodit nebude. Všechno, co jsme skutečně nepotřebovali, nepoužívali nebo vyloženě nemilovali, muselo z domu. Toto se stalo mottem naší snahy o zjednodušení našeho života. Vážně potřebujeme, používáme a milujeme vozík na kola, kajak, kolečkové brusle, snowboardy, kimono na karate, boxer- ské rukavice, koloběžky, basketbalový koš, koule na pétanque, tenisové rakety, výbavu na šnorchlování, houpací síť, skejty, baseballovou pálku a rukavice, branku na fotbal, rakety a síť na badminton, golfové hole a rybářské pruty? Scott měl zpočátku problém se od svých věcí odpoutat. Zbožňoval různé sporty a vybavení na ně dlouho a pečlivě sháněl. Nakonec si ale uvědomil, že bude lepší, když si vybere jen pár sportů a bude se jim věno- vat intenzivněji, než když se bude na jeho golfové hole prášit někde v koutě ve sklepě. Během několika málo let jsme se tak zbavili 80 procent našich věcí. 15 Úvod
  16. 16. OD JEDNODUCHOSTI K REDUKCI ODPADU Když jsme začali zjednodušovat náš život i vybavení naší domácnosti, našla jsem spoustu užitečných rad v knihách od Elaine St. Jamesové a také se vrátila k dětské sérii od Laury Ingallsové Wilderové. Tyto knihy nás inspirovaly, abychom přehodnotili i další oblasti našich každodenních aktivit. Odpojili jsme televizi a zrušili předplatné magazínů a odběr katalogů. Bez televize a nakupování jako největších žroutů času jsme ho teď měli dost na jiné zájmy a jedním z nich se stala otázka ekologie, kterou jsme předtím vnímali jen okra- jově. Přečetli jsme si knihy, jako jsou Přírodní kapitalismus Paula Hawkena, Cradle to Cradle (Od kolébky do kolébky – česky zatím nevyšlo – pozn. překl.) od Michaela Braungarta a Williama McDonougha a In Defence of Food (Obrana jídla – česky zatím nevyšlo – pozn. překl.) od Michaela Pollana. Na Netflix jsme se dívali na dokumenty jako Earth nebo Home, které ukazovaly polární medvědy bez domova a změnami zmatené ryby. Zjistili jsme, jak dalekosáhlé jsou dopady nezdravého jídla a nezodpovědné spotřeby. Začali jsme chápat nejen to, jak vážně je ohrožena naše planeta, ale také jak naše lehkomyslná každodenní rozhodnutí ničí svět, ve kterém žijeme my a ve kterém budou muset žít naše děti. Jezdili jsme autem, balili dětem obědy do plastikových sáčků, pili balenou vodu, naku- povali kvanta papírových utěrek a kapesníků a k úklidu domu i „péči“ o svá těla použí- vali přípravky obsahující nespočet toxických látek. Znovu jsem si vzpomněla na plné popelnice u našeho starého domu v Pleasant Hillu a na všechny ty večeře z mražených polotovarů, které byly po průchodu mrazákem a následně mikrovlnkou už z výživového pohledu nepochybně dočista „mrtvé“. Uvědomila jsem si, že se z nás v našem americkém snu staly náměsíčné zombie spotřeby. Jak se mohlo stát, že jsme úplně zapomněli uvědo- movat si dopady našich činů a rozhodnutí? Uvědomovali jsme si je vůbec někdy? Jakým příkladem jsme byli pro malého Maxe a Léa? Na jednu stranu nám tato nová zjištění vehnala slzy do očí a měli jsme na sebe vztek kvůli tomu, jak jsme s našimi životy naklá- dali doposud, ale na druhou stranu nám to dalo sílu a odhodlání drasticky změnit naše návyky a styl života. Nejen pro sebe, ale i pro naše děti. Scott byl rozhodnutý začít své teorie zkoušet v praxi, a přestože právě vrcholila ekono- mická krize, dal v práci výpověď a založil poradenskou firmu zabývající se udržitelností. Děti přešly ze soukromé školy, kterou jsme si už nemohli dovolit, do státní a já se pustila do ekologizace naší domácnosti. Díky novým znalostem o konzumním způsobu života, o tom, že recyklace není odpo- vědí na naši současnou ekologickou krizi a že plasty ničí naše oceány, jsme přešli z plasto- vých na opakovaně použitelné nákupní tašky i láhve na vodu. Stačilo jen pamatovat na to, že si je má člověk vzít s sebou. Jak snadné. Pak jsem začala nakupovat v prodejnách zdra- vé výživy a uvědomila si, že výběr místních a bio potravin se i při vyšších cenách vypla- tí a že nákupem ve velkém se může člověk zcela zbavit zbytečných obalů. Na nákup ovoce a zeleniny jsem tedy začala chodit se síťovkami určenými na praní prádla a na nákupy sypaných potravin jsem si ze starých povlečení ušila látkové pytlíky. Ty jsem opatřila šňůr- kou, takže nebyly nutné ani žádné plastové sponky na jejich uzavření. Jak se postupně zvětšovala moje sbírka různých prázdných uzavíratelných sklenic a láhví, začala se snižo- vat naše spotřeba balených potravin a brzy jsem měla ve spíži jen potraviny prodávané bez obalů. Dalo by se říct, že jsem si na nákupech ve velkém vypěstovala závislost. V honbě za potravinami prodávanými na váhu nebo stáčených ze zásobníků jsem byla 16 Domácnost bez odpadu
  17. 17. schopná najezdit po okolí spoustu kilometrů. Koupila jsem pár utěrek z mikrovlákna a ze starých prostěradel a povlečení jsem našila látkové utěrky a tak se zbavila těch papíro- vých. Scott založil na zahradě kompost a já jsem se přihlásila do kurzu botaniky, abych se naučila něco o využití divokých rostlin, které jsme nacházeli při výletech po okolí. Při mé prvotní posedlosti odpadem z naší kuchyně jsem zpočátku úplně ignorovala koupelnu, ale po čase jsem se i tady vrhla na zavádění bezodpadových alternativ. Půl roku jsem si myla vlasy jedlou sodou 2 a vyplachovala si je jablečným octem 3 , ale když už Scott odmítl dál snášet večer v posteli aroma „salátové zálivky“, uchýlila jsem se k náku- pům stáčeného šamponu a kondicionéru. Rauš, do kterého jsem se dostávala při nakupo- vání v buticích v okolí Pleasant Hillu, byl nahrazen raušem ze zkoumání stále nových způsobů, jak udělat naši domácnost ještě ekologičtější a zároveň přežít utahování opasků, které s sebou přinesl Scottův nový start-up. Max a Léo se snažili všemožně pomáhat. Do školy jezdili na kole, trumfovali se v tom, kdo zvládne sprchu rychleji, a pečlivě zhasínali světla. Ale jednoho dne, když jsem byla s Léovou třídou na školním výletě do místního obchodu se zdravými potravinami, jsem ho sledovala, že má problém odpovědět na otázku své učitelky, která se v oddělení nabí- zejícím sypané potraviny na váhu ptala, proč je ekologičtější nakupovat ve velkém. V tu chvíli mi došlo, že jsme zapomněli dětem vysvětlit, jak a proč se snažíme zbavit se plýtvá- ní v naší domácnosti. Kluci si vlastně ani nevšimli, že jsme přestali kupovat balené sušen- ky, protože je nahradily domácí. Toho večera jsem jim vysvětlila, jak vypadá a funguje běžná domácí spíž a v čem se od ní liší ta naše, a také s nimi probrala jiné změny, které už nevědomky přijali. Když jsme kluky poučili, konečně se mohla začít aktivně zapojovat sku- tečně celá rodina do práce na našem cíli dosáhnout domácnosti bez odpadu. Na výraz nulový odpad neboli Zero Waste jsem narazila při hledání alternativních pro- duktů. Původně označoval průmyslové praktiky. Nehledala jsem jeho přesný význam a ignorovala, co vlastně znamená v průmyslovém kontextu, ale představa, kterou vyvolával v mé hlavě, dokonale odpovídala tomu, čeho jsem chtěla dosáhnout. Pojem nulový odpad pro mě byl jasnou formulací cíle mého snažení. Netušili jsme, jestli se nám skutečně podaří zbavit naši domácnost smetí a odpadků do posledního kousíčku, ale životní styl zcela bez odpadu se stal naším cílem, kterému se neustále snažíme přibližovat, což nás nabádá zkoumat i ty nejnepatrnější zdroje odpadků. Byl to pro nás zlomový bod. TESTOVÁNÍ EXTRÉMŮ ŽIVOTA BEZ ODPADU Abych udělala další krok na naší cestě k životu bez odpadu, dala jsem se do zkoumání, co se ještě stále objevovalo v našem koši a nádobách na recyklovatelné odpadky. V koši byly obaly od masa, ryb, sýra, pečiva, másla, zmrzliny a od toaletního papíru. V tříděném odpadu byly plechovky od rajčat, papír, prázdné láhve od vína, skleničky od hořčice a krabice od sójového mléka. Pustila jsem se tedy do postupného odstraňování všech těchto odpadků. Začala jsem v řeznictví nakupovat maso do velkých zavařovacích sklenic, což se zpo- čátku neobešlo bez zkoumavých pohledů, otázek a poznámek nakupujících i personálu. Osvědčila se mi fráze „nemáme popelnici“, kterou jsem se vyhnula rozsáhlému vysvětlo- vání. Starý povlak na polštář, do něhož jsem nakupovala pečivo v místní pekárně, také 17 Úvod
  18. 18. zpočátku vyvolával poznámky, ale prodavači si na něj brzy zvykli. Když nedaleko ote- vřeli nové farmářské trhy, zkusila jsem začít zavařovat všechno možné a spíž byla brzy plná sklenic se zásobami vitamínů na zimu. Našla jsem vinařství, kde mi ochotně stočili jejich vynikající stolní víno do mých láhví, naučila jsem se vyrábět ruční papír ze zpráv, jež kluci nosili ze školy, a podobně zpracovala i každý leták, který nám přistál ve schránce. V naší knihovně jsem nenašla žádné knížky o omezování odpadů v domácnosti, a tak jsem se otevřela radám jiných a progooglila si cestu k náhražkám a řešením pro ty věci, potraviny a potřeby, pro které jsem neobjevila nebalené alternativy. Naučila jsem se zadělá- vat těsto na chleba, připravovat hořčici, vyrábět jogurty a sýry, dělat sójové mléko, stloukat máslo a vařit si balzám na rty. Jednoho dne se u nás objevili hosté, kteří v dobré víře přinesli balený dezert. A tehdy mi došlo, že se nám našeho cíle – života bez odpadu – nikdy nepodaří dosáhnout bez pomoci přátel a rodiny. Pochopila jsem, že budování domácnosti bez odpadu začíná mimo ni, většinou v obchodě, když člověk kupuje ve velkém, volné, sypané, vážené a stáčené potraviny bez obalů a kvalitní, opakovaně použitelné věci. Skutečně zbavit domácnost odpadů ovšem není možné bez toho, že by vám je domů přestali nosit ostatní. K naší mantře 4Z udržitelnosti „zredukovat, zužitkovat, zrecyklovat, zkompostovat“ jsme přidali páté Z, „zamítnout“. Já jsem založila blog, na kterém jsem se chtěla podělit o naše zkuše- nosti, praktické fungování a logistiku našeho životního stylu a jako cíl jsem si uložila infor- movat naši rodinu a přátele o našich snahách a dát najevo, že se zavedením skutečně bez- odpadové domácnosti to myslíme vážně. Modlila jsem se, aby se k nám přestaly valit různé krabičky, maličkosti, letáky a podobné zbytečnosti a založila jsem poradenskou firmu, která měla šířit mé myšlenky a pomáhat i ostatním při zjednodušováním jejich života. Brzy se nám podařilo omezit obsah našich nádob na recyklovatelný odpad na příleži- tostný leták, zprávu ze školy a prázdnou láhev od vína. Když jsme vyrazili na pravidel- nou každoroční dovolenou v mé rodné Francii, myslela jsem na náš cíl zbavit domácnost odpadů a představovala si, jak naše snahy po návratu posuneme na další úroveň a odhlá- síme se z odvozu recyklovatelného odpadu. HLEDÁNÍ ROVNOVÁHY Hromady odpadků na letišti mě z mého snění rychle vytrhly a vrátily zpět do reality. Celou tu dobu jsem si žila ve své bublině. Svět kolem nás plýtval a vytvářel pořád stejné haldy odpadu. Pár měsíců v „normální“ domácnosti u mojí mámy mi ovšem dalo mož- nost odpočinout si od mého vlastního životního stylu komplikovaného frustracemi a ne- ustálým odsuzováním. Na svoji zběsilou snahu co nejdříve dosáhnout bezodpadové domác- nosti jsem se mohla podívat novýma očima a z širší perspektivy. Došlo mi, že mnohé z mých nových návyků a praktik jsou sociálně velmi omezující, časově náročné a tím pádem také dlouhodobě neudržitelné. Stloukání másla bylo drahé, vzhledem k ceně smetany a tomu, kolik sušenek jsem týdně pekla, a výroba sýra byla náročná a také zbytečná, protože je dostupný i volně krájený bez obalu. Uvědomila jsem si, že jsem zašla příliš daleko. Proboha, vždyť jsem dokonce začala sbírat mech jako náhražku toaletního papíru! Nakonec jsem si řekla, že mnohem pravděpodobněji u našich snah o odstranění odpa- dů z naší domácnosti vydržíme, pokud na sebe nebudeme tolik přísní a najdeme si nějaký 18 Domácnost bez odpadu
  19. 19. rozumný a praktický přístup. Domácnost bez odpadů znamená vybrat si určitý životní styl, a pokud jsme u něj měli vydržet, museli jsme vymyslet, jak si ho přizpůsobit tak, aby byl pro nás proveditelný a pohodlný. Znovu jsme potřebovali zjednodušení. Po návratu domů jsem se rozhodla zbavit se extrémů v našem přístupu, aniž bych tím ohrozila výsledky, kterých jsme v odstraňování odpadů dosáhli. Přehodnotila jsem svou tendenci jezdit daleko jen proto, abych mohla něco nakoupit ve velkém, a místo toho se sou- středila na hledání alternativ v okolí. Také jsem přestala vyrábět vlastní zmrzlinu a začala chodit s termoskou do místní zmrzlinárny. Přestali jsme odmítat víno od návštěv a vzdali se myšlenky nulové potřeby recyklace. Místo nákladné výroby domácího másla jsem začala kupovat máslo balené do kompostovatelného papíru. Máslo bylo (a stále je) ve skutečnosti jediná potravina, již kupujeme v obalu, který následně vyhodíme. Během jediného měsíce se provoz naší domácnosti bez odpadu stal snadným, jednoduchým, zábavným a přestal nás stresovat. Scott, který se už delší dobu obával, že moje nadšení pro farmářské trhy, ekologičtější alternativy nejrůznějších produktů a nákup biopotravin ve velkém bude pro náš rodinný rozpočet nákladný, si udělal čas na pečlivou analýzu našich domácích výdajů. Porovnal naše výdaje z roku 2005, kdy jsme bydleli v našem původním domě, s těmi novými z roku 2010. Prošel výpisy z účtů a zahrnul také faktor většího apetitu našich kluků, kteří toho teď, o pět let později snědí podstatně více. Výsledek předčil všechna naše očekávání: ročně jsme na výdajích za domácnost nyní šetřili téměř 40 %. Jeho analytická mysl se tudíž uklidnila, když uviděl toto číslo a přičetl k němu také čas, který jsme šetřili tímto naším jednodušším životním stylem s menším množstvím času stráveného nakupováním. Dnes je pro nás vedení domácnosti bez odpadu pohoda. Všichni čtyři jsme si do naší každodenní rutiny zavedli určité praktiky, které nám umožňují naplno si užívat toho, co tento způsob života nabízí, kromě těch zřejmých ekologických aspektů, jež s sebou přiná- šejí dobrý pocit, že člověk něco dělá pro sebe i planetu. Po zavedení ekologičtějších alter- nativ jsme si všimli zásadních pozitivních změn v našem životě, podstatného zlepšení našeho zdraví a také velkých úspor času a peněz. Zjistili jsme, že když se domácnost zbaví odpadů, neztrácí tím, ale naopak získává. Kromě jiných věcí také pocit, že tento životní styl má význam a smysl. Můj život se od základů změnil. Přestala jsem se soustřeďovat na věci a začala vnímat zážitky, přestala jsem se změnám bránit a začala je přijímat. O KNIZE Životní prostředí, ekonomika i zdravotní stav obyvatel USA jsou v krizi. Docházejí přírod- ní zdroje, ekonomika je nestabilní, zdraví lidí ohrožují civilizační choroby a naše životní úroveň klesá. Co může člověk jako jednotlivec dělat tváří v tvář takto kolosálním problé- mům? Realita, rozsah a naléhavost těchto problémů mohou být pro mnohé ochromující, ale je nutné uvědomit si, že i činy jednoho člověka mohou mnohé změnit a že i rozsáhlé změny jsou především na nás jako jednotlivcích. Docházejí přírodní zdroje, ale my stále kupujeme ropné produkty. Ekonomika je v krizi, ale my stále kupujeme zahraniční výrobky. Naše zdraví se obecně zhoršuje, ale my stále otravujeme naše těla jídlem plným konzervantů a chemikálií a v domácnosti používáme toxické produkty. Tím, že budeme podporovat určité praktiky výroby a vytvářet pro ně 19 Úvod
  20. 20. poptávku, bude to, co spotřebováváme, přímo ovlivňovat naše životní prostředí, ekono- miku i naše zdraví. Jinými slovy, při každém nákupu dáváme svůj hlas určitému přístupu výrobců a naše každodenní rozhodnutí mají dalekosáhlé dopady. Je na nás, jestli se roz- hodneme naší společnosti a planetě škodit nebo pomáhat. Mnohé z nás není třeba dlouho přesvědčovat o pozitivech přechodu na ekologičtější způsob života, ale přesto bychom rádi našli i další způsoby, jak pro naši planetu udělat více než jen začít recyklovat. Zjistili jsme, že při zavedení životního stylu bez odpadu člověk získá pocit, že skutečně může něco změnit a postavit se těmto vážným ekologic- kým problémům čelem. Když se rozhodnete začít žít bez odpadu, pomůže vám to posunout váš životní styl daleko za hranice typické ekologické domácnosti, jejíž základní zásady popisuje mnoho knížek. Tento přístup a knížka vás například přivedou k tomu, že budete v podstatě recyklovat méně, protože jednoduše budete mít méně odpadu k recyklaci. Také vám uká- žou, jak se zbavit zbytečností a nejrůznějšího harampádí a celkově si zjednodušit život, což je dobré nejen pro životní prostředí, ale i pro vás samotné. Nabízejí praktická, ozkou- šená a prověřená řešení, která vám umožní žít bohatší život s využitím skutečně udržitel- ných a bezodpadových zdrojů, jež máme v současnosti k dispozici. Celý tento jednodu- chý systém vychází z dodržování zásad 5Z: zamítnout (co nepotřebuju), zredukovat (co potřebuju), zužitkovat (co spotřebovávám), zrecyklovat (co nemůžu zamítnout, zredu- kovat ani dál zužitkovat) a zkompostovat (zbytek). V průběhu několika uplynulých let jsem zjistila, že každý má na životní styl naší rodi- ny jiný pohled. Někteří si myslí, že je příliš extrémní, protože nekupujeme vůbec žádné nezdravé potraviny. Jiní říkají, že není dostatečně dotažený, protože kupujeme toaletní papír, jednou týdně jíme maso a příležitostně cestujeme letadlem. Pro nás není důležité, co si o nás myslí druzí, ale jaký máme ze svého života a přístupu k němu pocit my. Toto téma je hodné pozornosti a zaslouží si další diskusi právě díky nekonečné variabilitě pří- stupu k domácnosti a životnímu stylu bez odpadů, ne kvůli nějakým přísným a přesně stanoveným pravidlům. Naše vlastní zkušenosti sdílím s takovým zápalem právě proto, abych tím inspirovala ostatní a pomohla jim zlepšit jejich vlastní život tak, jak to bude vyhovovat jim. Toto není kniha o dosažení absolutně nulového odpadu ve vaší domácnosti. Vzhledem k tomu, jaké výrobní postupy jsou dnes běžné, je zcela jasné, že absolutně bezodpadový život v současnosti jednoduše není možný. Nulový odpad je idealistický cíl, ke kterému se můžeme snažit co nejvíce přiblížit. Ne všichni, kdo si tuto knihu přečtou, budou schop- ni zavést všechna doporučení, která tady uvádím, nebo zredukovat odpad své domácnos- ti na obsah jediné zavařovačky, jak se to podařilo naší rodině. Na to, do jaké míry se lze přiblížit ideálu domácnosti bez odpadů, mají – podle zpětné vazby čtenářů mého blogu – veliký vliv faktory geografické a demografické. Nezáleží však tolik na tom, kolik konkrétně kdo vyprodukuje odpadu. Podstatné je, abychom pochopili, jaký dopad má naše kupní síla na životní prostředí, a chovali se podle toho. Každý může začít zavádět alespoň ty změny, které jsou v jeho životě proveditelné. I malé posuny směrem k udržitelnějšímu způ- sobu života mohou mít pozitivní dopad na naši planetu i společnost celkově. Chápu, že vzhledem k mému tématu bude mnohým připadat zvláštní, že jsem se roz- hodla vydat tištěnou knihu. Jenže měly by takhle důležité informace a myšlenky být pří- stupné pouze těm, kteří čtou elektronické knížky? Momentálně je tištěná kniha nejlepším 20 Domácnost bez odpadu
  21. 21. způsobem, jak oslovit maximální počet čtenářů. Věřím, že mojí morální povinností je šířit povědomí o tomto přístupu k životu, využít všech prostředků ke změně našeho konzum- ního přístupu k planetě a pobídnout firmy k tomu, aby přijaly zodpovědnost za produkty a rozhodnutí, které mají vliv na naše zdraví i na naše omezené zdroje. Toto rozhodnutí jsem zvažovala dlouho a pečlivě. Na základě mé analýzy pro a proti jsem přesvědčená, že ekologický náklad na výrobu jedné knihy je přijatelný, pokud tato kniha inspiruje alespoň jednoho člověka, aby snížil svou každodenní produkci odpadu. Myslím také, že by ode mne bylo pokrytecké, kdybych ji nevydala v tištěné podobě, protože podporuji naši místní knihovnu a všechny bych ráda vybídla k tomu, abyste tuto knihu, až ji už nebudete potře- bovat, věnovali někomu ze svých přátel nebo nejbližší knihovně. Toto v žádném případě není odborná kniha. Nejsem expertem na statistiky a data. Právě zkoumáním dat, která ukazují, že naše společnost nutně potřebuje tento druh pří- stupu k vedení našich domácností a životů, se navíc už přede mnou zabývala řada povo- lanějších autorů. Edward Humes ve své knize Garbology (Odpadologie – česky zatím nevyšlo – pozn. překl.) odhaluje nepříjemné pravdy o našem problému s odpady a Rick Smith a Bruce Lourie ve své knize Slow Death by Rubber Duck (Pomalé usmrcení gumovou kačenkou – česky zatím nevyšlo – pozn. překl.) upozorňují na toxicitu předmětů každo- denního života. Tato kniha je jiná. Je to praktická příručka vycházející z mých vlastních zkušeností. Mým cílem a touhou je nabídnout čtenářům osobně vyzkoušená a osvědčená řešení, která naší rodině pomohla dostat se tak blízko ideálu domácnosti zcela bez odpadu, jak je to jen pro nás možné. Chci se s vámi podělit o všechno, co fungovalo, ale také o to, co na- opak naprosto selhalo. Někteří z vás mohou vyzkoušet jen pár tipů, jiní se mohou rozhod- nout pustit se do bezodpadových extrémů. Ať už budete na této škále kdekoliv, doufám, že zde najdete užitečná řešení, která pro vás budou proveditelná bez ohledu na vaše osobní nebo zeměpisné okolnosti. Váš domov by měl být váš svatostánek. My všichni – coby lidé, rodiče a občané – máme právo, povinnost a možnosti změnit svět k lepšímu prostřednictvím našich každodenních rozhodnutí. Světlejší zítřky začínají u vás doma. Vítejte v domácnosti bez odpadu. 21 Úvod
  22. 22. 22 Domácnost bez odpadu
  23. 23. Zásady 5Z a pozitiva života bez odpadu 23 Zásady 5Z a pozitiva života bez odpadu
  24. 24. Je snadné sedět si doma u televize, konzumovat, cokoliv se vám zamane, a zbytky házet do smetí. To přece stačí nechat na chodníku a popeláři ho odvezou. Jenže kde to vaše smetí skončí? — Magna, bývalá sběračka recyklovatelného odpadu na skládce Jardim Gramacho v dokumentu Waste Land Večer postavíme popelnici na okraj chodníku před domem a než ráno vstaneme, jako mávnutím kouzelné hůlky zmizejí všechny ty obaly od sladkostí, plastové sáčky a použité papírové utěrky. Ale když říkáme, že jsme to vyhodili do smetí, co to skutečně znamená? Když něco vyhodíme, sejde nám to z očí, ale to neznamená, že by nám to mělo sejít z mysli. Naše smetí se jen tak nevypaří jen proto, že ho odvezou popeláři. Náš odpad končí na skládkách, kde ničí naše životní prostředí uvolňováním toxických látek do ovzduší i půdy, a kromě toho představuje strašlivé mrhání zdroji, které byly na výrobu těchto odpadků vynaloženy. Také náklady na zpracování odpadů jdou ročně do miliard. Proto je zavedení bezodpadového přístupu k životu tak důležité. Co tedy znamená žít skutečně bez odpadu? Co znamená Zero Waste? Znamená to využívat řadu praktik, které mají odstranit co největší množství zdrojů odpadu, ideálně ještě předtím, než se vůbec do domácnosti dostanou. V oblasti průmyslu to znamená produkty, které vycházejí z filozo- fie zvané „cradle to cradle“ neboli od kolébky ke kolébce. V domácnosti to znamená rozumný přístup k nakupování a spotřebě obecně. Mnoho lidí se mylně domnívá, že to zahrnuje velký podíl recyklace, ale tento přístup naopak znamená, že budete recyklovat v mnohem menších objemech a nutnosti recyklace se budete spíše snažit předcházet. Celý proces recyklace s sebou totiž kromě nákladů přináší i řadu dalších problematických fak- torů. Recyklaci je nutné považovat jen za jakési menší zlo ve srovnání s běžným systémem nakládání s odpady, a přestože je v modelu domácnosti bez odpadu zahrnuta, je to jen poslední možnost (spolu s kompostováním), ke které by se měl člověk uchýlit, než něco odkáže na skládku. Co znamená bezodpadový přístup pro domácnost? Omezení objemu odpadu, který produkuje vaše domácnost, je poměrně snadné. Stačí se řídit pěti jednoduchými zása- dami: zamítnout co nepotřebujeme; zredukovat, co potřebujeme; zužitkovat, co spotřebo- váváme; zrecyklovat, co nemůžeme zamítnout, zredukovat ani dál zužitkovat; a zkompo- stovat zbytek. Jak ukazuje následující obrázek, zjistila jsem, že když uplatním těchto 5Z v tomto přiroze- ném pořadí, výsledkem je jen minimální množství odpadu. První a druhé Z řeší prevenci vstupu odpadu do domácnosti, třetí Z uváženou spotřebu a čtvrté a páté Z správné zpra- cování toho, co zbude. 24 Domácnost bez odpadu
  25. 25. KROK 1: ZAMÍTNOUT (CO NEPOTŘEBUJEME) Když se naše rodina vydala na cestu k nulovému odpadu, rychle jsme si uvědomili, že snaha o omezení odpadu v domácnosti začíná už mimo ni. Omezení spotřeby má obrovský podíl na snížení objemu odpadu (co nespotřebujeme, nevyprodukuje odpad). Spotřeba ale neznamená jen nákupy. V naší společnosti začínáme spotřebovávat ve chvíli, kdy vyjdeme z domu a vytáhneme ze schránky reklamní maga- zín zatavený do plastové fólie. V práci za den mnozí z nás posbírají desítky vizitek. Z kon- ferencí odjíždíme s igelitkami plnými zbytečných dárkových předmětů. Podíváme se dovnitř, a přestože už máme doma tolik propisek, že bychom je nedokázali vypsat za celý život, stejně si řekneme „super, propiska“. Na cestě domů se stavíme pro láhev vína, kte- rou nám zabalí do plastové tašky a přihodí k ní účtenku, ještě než se vůbec stačíme ozvat. A když vyjdeme před obchod, máme za stěračem na autě reklamní leták. Doma je pak poštovní schránka nacpaná haldou dalších zbytečných letáků. Bezodpadový přístup vyžaduje zaměřit se jak na přímé, tak nepřímé formy spotřeby. První Z (zamítnout) tedy řeší tuto nepřímou spotřebu, jako jsou letáky a nejrůznější reklamní předměty, které se dostávají do našich domovů. Přestože většinu z nich bychom mohli zrecyklovat, cílem domácnosti bez odpadů není recyklovat více, ale účinně zabra- ňovat vytváření zbytečného odpadu a vůbec si jej do domu nepustit. Jakýkoliv takový leták nebo tretka, kterou přijmeme, vytváří poptávku po výrobě nových. Jinými slovy, když tyto věci přijmeme, schvalujeme a podporujeme tím tyto zby- tečné praktiky. Když si necháme dolít sklenici vodou, kterou nebudeme pít, a přinést brčko, které nepoužijeme, říkáme tím: „Voda není důležitá,“ a „prosím, vyrobte více jedno- 25 Zásady 5Z a pozitiva života bez odpadu
  26. 26. rázových brček.“ Když si vezmeme lahvičku se šampónem z hotelového pokoje, bude někdo muset vytěžit další ropu na výrobu jiné. Když pasivně přijmeme reklamní leták, někdo někde bude muset porazit strom, ze kterého se vyrobí letáky nové, a my navíc budeme muset strávit čas recyklací něčeho zcela zbytečného. 4 V konzumní společnosti je řada oblastí, kde máme příležitost zamítnout vstup poten- ciálního odpadu do svého života. Zde jsou čtyři oblasti, nad kterými se můžete zamyslet: 1. Jednorázové plastové výrobky: Igelitové tašky, plastové láhve, kelímky, víčka, brčka a pří- bory na jedno použití. 5 Vědomé minutové využití jednorázového plastového produktu pod- poruje toxické průmyslové procesy, vypouštění chemikálií do půdy, pronikání toxinů do potravního řetězce i našeho těla. Také financuje výrobu materiálů, které často nejsou, nebo ani nemohou být recyklovány a nikdy se biologicky neodbourají. Tyto produkty jsou zdro- jem znečištění oceánů, které má podobu třeba Velkého pacifického odpadkového pásu. Kromě toho tyto odpadky vidíme denně kolem sebe na krajích silnic, ve městech, parcích i ve volné přírodě. Tento problém je kolosální, ale svou frustraci z něj můžete proměnit v pečlivé zamítání přístupu jednorázových plastových výrobků do svého života, můžete si slíbit, že už žádný takový výrobek nikdy nepoužijete (mnohým lidem takový slib daný sobě samým v dosahování cílů velmi pomáhá). Těmto výrobkům se můžete snadno vyhnout tro- chou plánování a zužitkováváním toho, co už máte (viz Krok 3: zužitkovat). 2. Tretky zdarma: Hotelové toaletní potřeby, dárečky z večírků, reklamní vzorky, tašky s dár- kovými předměty z konferencí/akcí/festivalů (včetně těch o udržitelnosti). Jako bych slyšela vaše námitky: „Ale vždyť jsou zadarmo!“ Vážně? Takovéhle tretky jsou většinou vyrobené z plastů a vyrobené levně, což znamená, že se rychle pokazí (dárečky z večírků obvykle nevydrží déle než plastové výrobky na jedno použití). Jakýkoliv plastový výrobek za sebou zanechává výraznou uhlíkovou stopu a ekologickou zátěž. Hromadění těchto zbytečností v domě jen přispívá k nepořádku a přináší náklady na skladování a likvidaci odpadu. Abyste zamítli přístup různých tretek do svého života, budete muset projevit silnou vůli, ale po chvíli uvidíte, jak vám to zjednoduší život. 6 3. Nevyžádaná pošta: Spousta lidí bez nejmenšího rozmýšlení vyhodí reklamní letáky do koše hned, jakmile je vytáhnou ze schránky. V lepším případě je to koš na recyklovatelný papír. Ale takovéto bezmyšlenkovité vyhazování má kolektivní následky, které mají každý rok na svědomí distribuci 100 miliard letáků a jiné nevyžádané pošty. Nevyžádaná pošta se tak zásadním způsobem podílí na odlesňování a spotřebovává drahocenné zdroje na výrobu něčeho naprosto zbytečného. K čemu všechny ty letáky vlastně jsou? Povětšinou jen plýtvají zdroji, naším časem a něčími penězi. Já jsem zavedla přístup absolutního zamít- nutí nevyžádané pošty (viz „Nevyžádaná pošta“ na straně 154). Bohužel v USA je momen- tálně nemožné se nevyžádané pošty zbavit úplně, protože nastavení služeb státní pošty to neumožňuje. Jak si budete moct přečíst v následujících kapitolách, vyhlásila jsem nevyžá- dané poště svoji osobní válku. Přestože se mi z velké části daří ji vyhrávat, jsou tyto bitvy tou nejvíce frustrující částí mé snahy o odstranění odpadu z naší domácnosti. Je pro mě jen stěží pochopitelné, že je tak snadné zabránit vstupu odpadu do mého domu, ale u mé poš- tovní schránky je to úkol téměř nadlidský. 4. Neudržitelné praktiky: Mezi takovéto praktiky patří třeba příprava svačin pro děti do školy balených v plastových sáčcích, přijímání vizitek a účtenek, které nebudeme nikdy 26 Domácnost bez odpadu
  27. 27. potřebovat, nebo nákup zboží v nadměrných baleních z nerecyklovatelných materiálů, které posléze vyhodíme, aniž bychom pobízeli výrobce ke změně. Tyto příklady ukazují, že naše činy a rozhodnutí mohou mít zásadní dopad na to, jak „se to dělá“, protože nám nabízejí příležitost ozvat se a volat po změně (viz také „Aktivní vyhazování“, strana 194). Jako spotřebitelé můžeme změnit procesy, které zdroji plýtvají, když dáme výrobcům vědět, co je špatně a co po nich chceme. Například bychom mohli jako zákazníci změnit praktiku tištění účtenek a vytvořit poptávku po alternativním způsobu jejich uchovávání, například v elektronické podobě doručené e-mailem. 7 Ze všech zásad 5Z, které budeme probírat, je zamítnutí ze společenského hlediska tou nej- obtížněji dosažitelnou, zvláště pro rodiny s dětmi. Nikdo nechce být za podivína nebo působit nezdvořile, když mu někdo něco nabídne v dobré víře. Avšak s trochou tréninku a krátkým vysvětlením bude pro vás snadné zdvořile odmítnout i ty nejlépe myšlené nabídky. Stačí si vymyslet vlastní fráze v tomto stylu: „Omlouvám se, ale nemáme popel- nici.“ „Omlouvám se, ale snažíme se zbavit papírů v domácnosti.“ „Omlouvám se, ale snažím se žít jednoduše a ekologicky.“ „Omlouvám se, ale už toho doma máme spoustu.“ Lidé vaše osobní rozhodnutí většinou pochopí a respektují a nebudou vám nic vnucovat. V některých případech je ale nejlepší zvolit proaktivní přístup, například odhlásit se z odběru různých tištěných katalogů. Velkou část reklamní pošty vám tak vůbec ani nepošlou. 8 Zamítání neznamená, že bychom se měli cítit méněcenní v určitých společenských situa- cích, ale mělo by být odrazem našeho přesvědčení a promítat se do všech našich každo- denních rozhodnutí. Představuje naši moc jako komunity a náš vliv na nepřímou spotřebu, na které se rozhodneme podílet či nepodílet. Přestože samotný akt zamítnutí nedokáže odstranit už vzniklý odpad, vytváří poptávku po alternativách. Síla zamítání se projeví tepr- ve v kontextu kolektivu. Pokud všichni zamítneme jednorázové hotelové toaletní potřeby, přestanou je hotely nabízet. Pokud všichni zamítneme tištěné účtenky, nebudou je obchodníci vydávat. 9 Ukázkovým příkladem změn, které si vynutili spotřebitelé, jsou obchody firmy Apple, kde máte možnost nechat si zaslat účtenky v elektronické podobě e-mailem. Zkuste začít zamítat přístup odpadu do svého života. Příležitostí k tomu máte spoustu. Před několika lety jsem byla za své aktivity při šíření povědomí o bezodpadovém přístupu k vedení domácnosti nominována na ekologické ocenění Green Award s peněžitou odmě- nou pětadvacet tisíc dolarů. Tuto akci sponzorovala firma Green Giant, která nabídla, že zaplatí letenku pro mne a jednoho mého hosta na slavnostní předávání cen v Los Angeles. Rozhodla jsem se vzít s sebou svého syna Maxe a měla jsem v plánu diskrétně odmítnout jakékoliv tašky s pozornostmi a dárečky, a pokud vyhraju, tak i nabízenou sošku. Odmítnout dárečky bylo snadné, ale když se následujícího večera ozvalo z repro- duktorů mé jméno, v záři reflektorů jsem skleněnou sošku nakonec přijala. S cenou v ruce jsem pózovala pro fotografy a Max ji po zbytek večera hrdě svíral v rukou, protože „vždycky chtěl vyhrát nějakou cenu“. Připomněla jsem mu, že jsme si nepřijeli pro sošku, ale pro možnosti, které představovala peněžitá výhra. Stejně ale trval na tom, abychom si sošku domů vzali. O několik měsíců později, když nadšení z výhry opadlo, nebyl proti, když jsem navrhla, že sošku vrátíme. „Můžu ji poslat zpátky, aby ji mohli použít pro dalšího výherce?“ zeptala jsem se. 27 Zásady 5Z a pozitiva života bez odpadu
  28. 28. „Jo, můžeš,“ odpověděl Max. A tak jsem ji vrátila. Ani na chvilku jsme toho nezalitovali. Jako připomínky na ten krásný večer a ocenění našich snah nám stačí fotky a další zážitky z aktivit, které jsme mohli díky finanční odměně podniknout. A z těch navíc nemusím utírat prach! KROK 2: ZREDUKOVAT (CO POTŘEBUJEME A NEMŮŽEME ZAMÍTNOUT) Zdá se, že pokud toho máte v životě málo, máte také málo důvodů k obavám. Pokud toho máte hodně, máte také hodně co ztratit. — Rick Ray ve svém dokumentu 10 Questions for the Dalai Lama (10 otázek pro dalaj-lamu – pozn. překl.) Zredukování množství odpadu znamená okamžitou pomoc pro naši ekologickou krizi. Řeší jeden ze základních aspektů problému s odpady a bere v úvahu bezprostředně hro- zící ekologické následky růstu počtu obyvatel a navazujícího růstu spotřeby v rámci ome- zených zdrojů planety, které nedokážou s tímto vývojem globálních potřeb držet krok. Zredukování také přináší zjednodušený styl života, který vám umožní soustředit se na kvalitu místo na kvantitu a na zážitky namísto věcí. Zredukovat svoji domácnost znamená zamyslet se nad minulými, stávajícími i budoucími nákupy. Pomáhá vám to dosáhnout stavu, kdy budete vlastnit jen věci, které skutečně potřebujete. Zde jsou tři praktiky, které jsem zavedla pro aktivní zredukování věcí a odpadu v naší domácnosti: 1. Zamyslete se nad předchozí spotřebou: Zhodnoťte všechny věci ve své domácnosti a položte si otázku, zda je skutečně potřebujete. Pokuste se zbavit všeho, pro co nemáte rozumné využití. Vzdát se věcí, o nichž jste si vždycky mysleli, že je musíte mít, pro vás bude výzva. U některých to bude náročnější a u jiných snadnější. Například odstředivky na salát jsme se my zbavili docela bezbolestně. Pořádně se zamyslete nad každou věcí, kte- rou doma máte, a brzy zjistíte, jak málo toho skutečně potřebujete. • Zredukování spotřeby přináší lepší nákupní návyky: Čas a práce investované do posu- zování našich předchozích nákupů nás přivedly k tomu, že si každý nový nákup pečlivě promyslíme. Tento proces nás naučil omezit nákup zboží, které je náročné na zdroje, a také dávat přednost kvalitě (a opravitelnosti) před kvantitou. • Zredukování věcí v domácnosti podporuje sdílení: Když darujete nebo prodáte věci, které už nepotřebujete, podporujete tím trh se zbožím z druhé ruky (viz Krok 3: zužitko- vat). Kromě toho tak napomáháte budovat kolektivní štědrost tím, že se podělíte o zdroje, které už jste spotřebovali, a zvýšíte nabídku zboží z druhé ruky (čímž usnadníte ostat- ním nákup zboží s menším ekologickým dopadem). • Zredukování přináší proveditelný provoz domácnosti bez odpadu: Plánování a organi- zace logistiky domácnosti bez odpadu vyžadují zjednodušení. Když máte všeho méně, zna- mená to také méně starostí, uklízení, skladování, opravování a následně také vyhazování. 2. Zredukujte současnou i budoucí spotřebu: Omezení nákupů (nových i použitých věcí) jednoznačně napomáhá šetřit cenné zdroje. Když nekupujete nové věci, nemusí někdo vynaložit zdroje na jejich výrobu, a když jen tak z rozmaru nekupujete věci z druhé ruky, 28 Domácnost bez odpadu
  29. 29. zůstávají na trhu k dispozici pro ty, kteří je skutečně potřebují. Oblasti nabízející možnost zredukování spotřeby jsou například: obaly (můžu to zboží nakoupit bez obalu, ve velkém, na váhu, stáčené?); využití auta (můžu místo autem jet na kole?); velikost domácnosti (můžu se přestěhovat do menšího domu/bytu?); technologie (můžu se bez toho obejít?); a papír (musím si to vážně vytisknout?). Můžu toho koupit méně (třeba v koncentrovanější podobě)? Odpovídá velikost nebo množství mým potřebám? Rozmýšlejte si potenciální nákupy, zamýšlejte se nad kvalitou a životností produktů a vybírejte ty, které můžete buď dostatečně zužitkovat, nebo alespoň zrecyklovat (viz Krok 4: zrecyklovat, kde se zmiňují recyklovatelné produkty, str. 32). 3. Zredukujte činnosti, které vedou ke spotřebě: Média (televize, časopisy) a nakupování pro zábavu vedou lidi k nákupu zbytečností. Pro mnohé to může být zdroj inspirace pro nákup něčeho skutečně potřebného, ale většinou nás chytrý marketing a prodejní taktiky vlákají do pasti a nutí nás cítit se méněcennými, když si nekoupíme, co právě letí. A tento pocit nás vede k nákupům zbytečností na základě falešného vnímání našich potřeb. Když se budeme bránit takovýmto vlivům, může to mít obrovský dopad nejen na naši spotřebu, ale také na náš pocit štěstí. Hledejte uspokojení v tom, co už máte, ne v tom, co byste podle ostatních měli mít. Praktika zamítání je poměrně jasná a univerzální. Prostě stačí říct ne. Oproti tomu je otázka zredukování mnohem individuálnější. Musíte posoudit, co je proveditelné 29 Zásady 5Z a pozitiva života bez odpadu • Amazon.com • Starožitnictví • Aukční síně • Kostely • Obchody s komisním zbožím (kvalitní věci) • Internetové bazary • Internetové aukční servery • Bleší trhy • Potravinové banky • Internetové stránky s nabídkou zboží za odvoz • Přátelé • Útulky pro bezdomovce a týrané ženy • Veřejné prádelny (časopisy a prací prostředky) • Knihovny (knížky, CD a DVD) • Místní zvířecí útulek (ručníky a povlečení) • Školky a dětské domovy (hračky, lůžkoviny) • Optiky nebo charity (funkční brýle) • Charitativní aukce • Bazary se stavebninami (použitelné zbytky z rekonstrukcí) • Školy (výtvarné potřeby, časopisy) • Knihovny nářadí nebo domovy důchodců (použitelné nářadí) • Čekárny (časopisy) • Chodník před vaším domem s cedulkou „ZDARMA“ MOŽNOSTI PRO ZREDUKOVÁVÁNÍ Přestože různé charitativní obchody a sbírky mohou být dobrými místy, kde se můžete začít zbavovat svých přebytečných věcí, existuje spousta možností, kam můžete dát k dispozici použité věci, které už nepotřebujete. Tady je několik příkladů: 10
  30. 30. a pohodlné pro vás vzhledem k vašemu způsobu života, finanční situaci i různým míst- ním faktorům. Přechod z auta na kolo jako hlavní formu dopravy je například pro většinu lidí, kteří žijí ve venkovských oblastech s omezenými možnostmi využití veřejné dopravy, neproveditelné. Ale zredukování může znamenat omezení počtu automobilů na rodinu nebo pouze jejich rozumné využívání. Tato praktika by měla vést především k tomu, že se zamyslíte nad vaší současnou spotřebou a najdete způsoby, jak zredukovat její stávající neudržitelné formy. Pro mne bylo zredukování tou nejpřevratnější a nejvýznamnější tajnou přísadou do mého receptu na domácnost bez odpadů. Kromě mnoha přínosů, které takovéto dobro- volné zjednodušení přináší, jsem objevila také některé nečekané výhody. Když dal Scott uprostřed ekonomické krize v práci výpověď, aby mohl založit pora- denskou firmu zabývající se udržitelností, už jsme nějakou dobu dobrovolně zjednodušo- vali naši spotřebu, ale s těmito novými, nižšími příjmy jsme museli naše výdaje zredukovat ještě více. Například jsme si už nemohli dovolit tolik zahraničních dovolených a výletů, které nám do života vnášely zajímavé zážitky v novém prostředí a nabízely odpočinek od každodenní pracovní reality a také nový pohled na naši společnost a život. Útěchou nám byla jasná pozitiva jednoduššího života. Náš nový dům byl sice menší, ale zato v mnohem lepší lokalitě a také vyžadoval méně času na úklid. Po čase jsme si ale uvě- domili, že výsledek našich snah o zjednodušení nám přinesl také další neočekávanou výho- du. Mohli jsme začít náš dům nabízet ke krátkodobému pronájmu turistům. Když jsme to zkusili poprvé, vyžadovalo to před odjezdem trochu příprav. Museli jsme vyrobit různé štítky a sepsat „Návod k použití domácnosti bez odpadu“. Také se do naší domácnosti vrátil odpadkový koš a nádoby na tříděný odpad, protože se nedalo čekat, že by naši návštěvníci dokázali fungovat stejně jako naše rodina. Ale naše úsilí přineslo zaslouženou odměnu. Pronájem našeho domu turistům pokryl naše náklady na letenky do Francie, takže jsme si mohli dovolit navštívit moji rodinu a zase klukům dopřát možnost procvi- čit se v mém rodném jazyce. Díky pronájmům se už také můžeme znova dostat na výlety a také se podívat na dovolenou do zahraničí. Tenhle bonus jsem od tohoto životního stylu rozhodně nečekala. KROK3:ZUŽITKOVAT(COSPOTŘEBOVÁVÁME,ANEMŮŽEMEZAMÍTNOUTNEBOZREDUKOVAT) Neopouštěj staré věci pro nové. — lidová moudrost Mnoho lidí se na produkty, které mají méně zatěžovat životní prostředí, dívá jen z pohledu jejich recyklovatelnosti. Když něco zrecyklujeme, znamená to, že produkt znovu zpracu- jeme a ten dostane jinou formu. Zužitkování na druhou stranu představuje maximální využití produktu v jeho původní formě. Nejde tady jen o plné vyčerpání jeho životnosti, ale také o nalezení alternativních užití pro produkt v jeho stávající podobě i tehdy, když už nemůže sloužit svému původnímu účelu. Tím šetříme energii a zdroje, které jsou nutné k procesu recyklace. Někteří lidé se na snahu o zužitkování dívají negativně, protože si jej spojují s hroma- děním nejrůznějšího harampádí. I já sama jsem si kdysi představovala, že to znamená 30 Domácnost bez odpadu

×