Successfully reported this slideshow.
We use your LinkedIn profile and activity data to personalize ads and to show you more relevant ads. You can change your ad preferences anytime.
30 | Pravý domácí časopis
Brownfield vs. restaurace, kavárna, hřiště
Tento květen jsme na jedné z těchto posmutnělých ploc...
Pravý domácí časopis | 31
na ŽIVOT VYDĚLÁVÁME. Podívejte se na děti a na staré lidi,
jak jim září oči v prostředí, kdy jso...
Upcoming SlideShare
Loading in …5
×

Provence v Komořanech

5,141 views

Published on

Článek o pospolitosti otištšný v http://www.pravydomaci.cz 08/17

Published in: Lifestyle
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

Provence v Komořanech

  1. 1. 30 | Pravý domácí časopis Brownfield vs. restaurace, kavárna, hřiště Tento květen jsme na jedné z těchto posmutnělých ploch uskutečnili fascinující experiment. U nás ve čtvrti organizujeme už čtvrtým rokem různé sousedské sešlosti. Tu letošní jsme se rozhodli uspořádat na tom nejošklivějším opuštěném asfaltobe- tonovém plácku v centru obce. Toto naše podivné „náměstíčko“, které je od jara do podzimu zarostlé trávou, plné střepů a jiných odpadků, od rána do večera ze všech stran obklopené čmoudí- cími automobily a autobusy, se na jeden den proměnilo v obří dětské hřiště, kavárnu, několik restaurací, pivnici a místo, od- kud se najednou nepospíchalo rychle pryč, ale kam se naopak ten den směřovalo a kam přijeli i lidé z jiných částí Prahy. Provence v Komořanech Za léta, co tato setkání pořádáme, jsem si všiml té jejich zvláštní magie. Mrtvá ulice, kde máte pocit, že někdo musel vyhlásit zákaz vycházení, a kde jsou normálně jenom auta, se najednou promění v místo, kde klokotá život. Pokaždé se dojmu, když na vlastní kůži zažiju to, co zcela běžně zažívají obyvatelé tisíců obcí, městeček a měst v Provence, na Balkáně, ve středomoří a vlastně na většině míst jižně od Alp. Už dávno jsem si všiml, že lidé v těchto místech Ž-I-J-Í, nejenom B-Y-D-L-Í. Nejezdí tam přes týden pouze PŘESPÁVAT. NEMIZÍ odtud každý víkend někam na výlet. Je naděje za-žít, že žít je možné i u nás. Mýtus cizích lidí Našemu ekonomickému systému se říká „neoliberální kapitali- smus“. K jeho základním principům patří mimo jiné maximální individualizace, tj. čím víc pojedeme každý sám na sebe, tím lépe. Čím méně se budeme znát, tím spíše budeme nuceni na- kupovat. Soused, kterého neznáte, vám stěží něco půjčí, pohlídá vám dítě či vám jakkoli jinak nezištně pomůže. „Koupit“ je v pro- středí „cizích lidí“ jediný způsob, jak získat, co člověk potřebuje. Málokdo si ale uvědomuje, že čím více je třeba nakupovat, tím více je nutné vydělávat, a čím více musíme vydělávat, tím spíše se budeme mimo domov věnovat něčemu, co nás netěší. Jed- noduše – namísto abychom žili, budeme odjíždět někam, kde na život vyděláme. Lieben & Arbeiten Člověk je společenský tvor. To je jasné jak facka. Cítíme se proto nejlépe obklopení blízkými lidmi. Když ŽIJEME. Ne, když Podobně jako na mnoha jiných místech v Česku, máme i my v pražských Komořanech řadu lokalit, které mi svou odpudivostí a pocitem krachu připomínají šeď a nevlídnost východního Běloruska roku 1989. Absurdní je, že developeři si na naší radnici podávají dveře, ale zájem mají výhradně o místní louky, pole a lesy. O rozsáhlé„brownfieldy“, tj. nevyužívané plochy či rozličné zříceniny, jako by nikdo nestál. A tak tu leží ladem, zapadané odpadky, chátrající, s tím, že na některých občas někdo třeba poseká trávu. Pohled na ně ale i přesto duši rozhodně nepovznese. Většina lidí se těmto místům vyhýbá nebo (pokud nemohou jinak) jimi proběhnou, aby byli co nejrychleji pryč. Text: Tomáš Hajzler tentokrát ze sousedské slavnosti à la Restaurant day Staří, mladí, děti i psi. Všichni spolu… Všimněte si, že jídlo je vlastně jen záminka, kulisa k tomu, aby se lidé setkali
  2. 2. Pravý domácí časopis | 31 na ŽIVOT VYDĚLÁVÁME. Podívejte se na děti a na staré lidi, jak jim září oči v prostředí, kdy jsou v „tlupě“ svých blízkých lidí – ať už je to rodina, přátelé nebo sousedi. Freud, když se ho ptali na recept na štěstí, řekl: Lieben & Arbeiten – blízké vztahy a smysluplná práce. Zdá se mi, že obklopit se „svými“ lidmi a společně tvořit něco potřebného – právě to je ŽIVOT! Jak udělat z cizích blízké? Jak ale z cizích lidí udělat blízké? O tom píše na stránkách PDČ už dlouho můj velký vzor budování pospolitého života Katka Varhaník Wildová. Za mě proto zcela jednoduše: Vytvořit místa a situace, kde se budou lidé moct, ne-li muset, potkávat – kavár- ny, drobné nezávislé obchody, dětská i jiná hřiště, prostě jakékoli společné prostory a aktivity, které svedou lidi dohromady. Je jed- no, zda je to sousedská sešlost, společný piknik v parku, blešák, turnaj v mariáši, dětský den nebo třeba „úklidová party“ v garáži, kterou organizují naši sousedé. Obecně považuji za nejlepší sbližovače jídlo a děti. Jídlo milují všichni a spontánnost dětí dokáže zvednout ze židle i ty, kteří by normálně zůstali sedět. Všímám si tak všech těch tradic dobrovolných hasičů, církví, okrašlovacích spolků, čarodějnic, dožínek, jarmarků a jiných trhů, zabíjaček a mnoha dalších aktivit, které v kraji ožívají. Do toho tu jsou různí průkopníci a tahouni sbližování lidí, jako je například občanské sdružení AutoMat se svým festivalem „Zažít město jinak“, Ondra Kobza se svými piány, šachovými stolky, poeziomaty a dalšími nevšedními happeningy, Kokoza a jejich městské, komunitní zahradničení, KPZky (komunitou podporované zemědělství) a mnozí moji přátelé, kteří „jen tak“ nezištně oživují život u sebe doma. Věřím, že to hlavní, co potřebujeme pro změnu, jsou příklady – že podobně jako děti kopírujeme druhé. Já bych se do svých sešlos- tí nikdy nepustil, kdyby mi předtím ostatní neukázali, že to jde. Je možné se živit tím, co člověka těší a co druhým opravdu prospívá? Jak zorganizovat firmu či ško- lu, aby fungovala jako zájmový klub, a ne jako věznice? Jak žít dobrý (= radostný a užitečný) život v konzumní společnosti? Jde to vůbec? To jsou pří- klady otázek, na které už léta hledám odpovědi. Od roku 2002 jsem o těchto tématech napsal přes tisíc článků, dvě vlastní knihy a deset dalších jsem vydal. Je mi ctí podělit se o některé postřehy i na stránkách Pravého domácího časopisu. Tomáš Hajzler Řecko & 2,75 dospělého Pokud stále pochybujete o tom, zda je „blízký“ lepší než „cizí“ a zda nezkusit více žít tam, kde bydlíte, vydejte se třeba do Atén. Já si právě tam uvědomil, že by milióny Řeků byly na ulici, nebýt sítě blízkých rodinných a sousedských vztahů. Nutno po- dotknout, že Řekové jsou před námi ve vývoji jaksi napřed a že s určitou pravděpodobností ani náš stát nebude fungovat věčně a že i u nás začne pomalu ale jistě mizet zaměstnání. Potom se bude síť blízkých lidí zatraceně hodit. Mě osobně přesvědčilo o potřebě žít tam, kde člověk bydlí, nejvíc číslo „2,75“. Tolik dospělých totiž podle vědců potřebu- jete k tomu, abyste uspokojili potřeby jednoho dítěte. Začal jsem si všímat, že v dnešní moderní rodině – dvou uhoněných rodičů – vychováte tak akorát dalšího závisláka. My máme děti dvě a dlouhou dobu jsme na ně byli víceméně sami. V situaci, kdy jsou babičky a dědové daleko nebo prostě nejsou, je „síť tet a strejdů“ vytvořená ze sousedů základem, bez kterého šťastné a zdravé dítě vychovat nelze. Jak z toho a co s tím? Ač to nemusí být z předchozích řádků zřejmé, jsem v tématu komunitního života velký optimista. Jsem přesvědčený o tom, že se k němu do nějaké míry opět vrátíme. Stále větší počet lidí si uvědomuje, že úprk za individuálním štěstím, zážitky a pohodlím uprostřed „cizích“ lidí je vlastně slepá ulice bez smyslu a radosti. Do toho je tu rostoucí počet našinců, kteří už vědí, co je to chudo- ba. To jsou lidé, pro které je sdílení s blízkými lidmi nutností. Největší fronty bývají u stánku naší brazilské sousedky Táni Mezi největší magnety patří tradičně bazárek/blešák Dětská talentová show - kdokoli mohl zazpívat, zarecito- vat, zatančit či cokoli jiného předvést

×