1. Války za Marie Terezie
Argumentace:
Téma Marie Terezie jsem si vybrala proto, že je to velmi významná žena v českých dějinách,
která od začátku vládnutí neměla situaci jednoduchou. Jelikož studuji dějepis, toto téma
naprosto zapadá do kontextu mého studia. Nejprve jsem si vybrala tématiku českých dějin,
pak jsem výběr zúžila na panovníky a Marie Terezie mě zaujala jako jediná žena mezi muži.
Vzhledem k rozsahu práce jsem se nemohla rozepsat o celém jejím životě, ale zaměřila jsem
se na války, které se za jejího vládnutí udály.
Klíčová slova:
Pragmatická sankce, pruský král, braniborský kurfiřt, slezské války, sedmiletá válka,
habsburské země
Anotace:
Práce popisuje války českých zemí s okolními zeměmi, které proběhly za vlády Marie
Terezie. Nejprve jsou probrány války o rakouské dědictví, tzv. první slezská válka, která se
konala v letech 1740–1742 a habsburské země díky ní přišly o Slezsko a Kladsko, a tzv. druhá
slezská válka, která proběhla 1744–1745 a územně žádné změny neproběhly. Další bitvy
proběhly o víc jak deset let později v rámci sedmileté války. Na konci sedmileté války byly
podepsány mírové smlouvy, ve kterých bylo potvrzeno držení Slezska a Kladska Pruskem.
Text:
V roce 1740 zemřel Karel VI. a po něm nastoupila jeho nejstarší dcera Marie Terezie.
Vládnout měla na základě Pragmatické sankce, kterou Karel VI. uzavřel s většinou
evropských států. Některé státy si za uznání této listiny nechaly i dobře zaplatit. Ale po smrti
Karla VI. jakoby některé státy na svůj souhlas s Pragmatickou sankcí zapomněly.
Proti dědickému nároku Marie Terezie jako první vystoupil bavorský kurfiřt Karel Albrecht,
který nikdy pragmatickou sankci neuznal. Bavorský vyslanec dal ve Vídni vylepit vyhlášky,
„v nichž Karel Albrecht oznamoval, že se ujímá dědictví všech zemí po císaři Karlu VI.
Přitom se neodvolával na to…, že jeho manželka je dcera císaře Josefa I., ale na téměř
zapomenutou listinu – na poslední vůli Ferdinanda I. Bavorský kurfiřt tvrdil, že v ní
Ferdinand I. určil svou dceru Annu, provdanou za vévodu bavorského, a její potomstvo za

2. dědice všech svých zemí pro případ vymření svého mužského potomstva.“ (Křivánková,
2011, s. 389) Toto tvrzení však není správné, protože ve zmíněné listině se mluvilo o dědictví
bavorském pro případ vymření manželských, ne mužských potomků Habsburků.
Dalším, kdo vystoupil proti Marii Terezii, byl pruský král Fridrich II. Usiloval o získání
bohatého Slezska. „Zprvu se pruský král pokusil získat Slezsko bez boje – nabídl za ně Vídni
spojenectví, finanční odškodnění ve výši 2 milionů tolarů a kurfiřtský hlas při eventuální
volbě Františka Štěpána císařem. Marie Terezie toto řešení odmítla. Nechtěla se vzdát bohaté
provincie a obávala se, že by takovéto zpochybnění Pragmatické sankce vyvolalo další
nároky. 16. Prosince 1740 začala – bez oficiálního vyhlášení války – útokem pruské armády
tzv. první válka slezská (1740–1742).“ (obzor.hyperlink.cz) Proti prvnímu Fridrichovu útoku
neměla Marie Terezie dostatečně silné vojsko. To se jí podařilo shromáždit až na jaře 1741,
ale 10. dubna bylo přesto poraženo.
Dne 26. listopadu 1741 byla obsazena Praha bavorským kurfiřtem. V prosinci se Karel
Albrecht nechal korunovat českým králem (Karel III.). Avšak kvůli korunovaci
římskoněmeckým králem a pak císařem musel Karel Albrecht z Prahy odjet a nemohl bránit
ani Bavorsko, kam vpadla rakouská vojska po neuskutečněné obraně Prahy.
Na přelomu let 1741 a 1742 se pruský král vydal do Čech a na Moravu. Marie Terezie
odvolala vojsko z Bavorska a to se střetlo s Prusy 17. května 1742 u Chotusic poblíž Čáslavi.
Pruský král vyhrál a získal tím téměř celé Slezsko a Kladsko.
Dále zamířilo rakouské vojsko na Prahu. Francouzi dlouho čelili v Praze obléhání a čekali na
posily, jenže ty byly poraženy. Jádro francouzského vojska se 17. prosince vydalo z Prahy do
Chebu. Při této cestě zemřel velký počet vojáků. Posádka, která zůstala v Praze, kapitulovala
počátkem ledna 1743.
„Dne 29. dubna 1742 přijela Marie Terezie do Prahy a 12. května se dala slavnostně
korunovat za českou královnu od olomouckého biskupa, protože pražský arcibiskup byl
nemilosti.“ (Křivánková, 2011, s. 392) I přes omluvy českých pánů a tvrzení, že uznali Karla
z přinucení, nemohla Čechům tuto zradu odpustit.
Po několika úspěšných taženích rakouského vojska se Ferdinand II. obával, že po pokoření
Bavorska a Francie, bude chtít Marie Terezie zpět Slezsko a Kladsko. Proto pořádal císaře
Karla VII. o pomoc a vyrazil na Prahu. Pražská posádka neodolala a po útoku 12. září 1744 se
vzdala. „Marie Terezie povolala Karla Lotrinského s vojskem z Bavorska a ten posílen o další
rakouské vojenské síly donutil Fridricha II. k ústupu ze země.“ (Křivánková, 2011, s. 393)
Marie Terezie se rozhodla zaútočit na Prusko ve Slezsku, ale prohrála, proto byl podepsán mír
v Drážďanech, díky kterému si Prusko ponechalo Slezsko a Kladsko, a přislíbilo uznat

3. Františka Lotrinského německým císařem Františkem I. Po tomto míru válčila Marie Terezie
další tři roky s Francií. Válka skončila podepsáním míru v Cáchách v roce 1748.
Marie Terezie nemohla zapomenout na ztrátu Slezska. Fridrich II. však nehodlal čekat, až
bude napaden, a v září 1756 vyhlásil válku a vtrhl do Saska, které dobyl. Během následující
zimy docházelo na obou stranách ke zbrojení a Marie Terezie si zajistila podporu Francie,
Švédska a Ruska. Pruské vojsko zvítězilo nad rakouským vojskem u Prahy a začalo ji obléhat.
Vysvobození přišlo v podobě nově postaveného vojska v čele s hrabětem Leopoldem
Daunem. Pruský král mu vytáhl vstříc a boj mezi pruským a rakouským vojskem proběhl
18. června 1757 u Chocenice u Kolína. Pruský král prohrál a chystal se na ústup z Čech.
„V letech 1756–63 probíhala v Habsburské Evropě, ale také v zámoří (o kolonie) sedmiletá
válka. Praha byla obléhána a bylo zbořeno mnoho míst. Nakonec skončila v neprospěch
Fridricha II., byl obsazen Berlín. Na Ruský trůn nastoupil Petr III., obdivovatel Pruska
(germanofil), a tak se Rusko dostalo na Pruskou stranu. Manželka Petra II., Kateřina II. ho
však z trůnu svrhla. Roku 1763 byl uzavřen mír, nejprve v Paříži (potvrzuje převahu Anglie
v koloniích), poté v Hubertburgu (Prusku zůstává Slezsko a Kladsko).“ (dejepis.com)
Po těchto válkách se situace v Evropě opět uklidnila a Marie Terezie mohla v habsburských zemích
začít provádět centralizaci a další reformy.
Zdroje:
(1) KŘIVÁNKOVÁ, Alena. Ilustrované dějiny českého národa. Vyd. 1. Český Těšín:
Československý spisovatel, 2011. 623 s. ISBN 978-80-7459-035-1
(2) SKŘIVAN, Aleš. Války o rakouské dědictví, 1740–1748. Historický obzor [online].
Praha: Nakladatelství ALEŠ SKŘIVAN ml., 2001, roč. 11, č. 1–2. [cit. 25. 12. 2012].
Dostupné z: http://obzor.hyperlink.cz/HO200112.HTM
(3) NĚMEC, Václav. Osvícenství a velká francouzská revoluce. NĚMEC, Václav.
Dějepis.com [online]. 1997–2012. [cit. 25. 12. 2012]. Dostupné z:
http://www.dejepis.com/index.php?page=000&kap=014&pod=6
Hodnocení zdrojů:
(1)
- autorka je fundovanou osobou
- prověřený vydavatel
- datum vydání je aktuální
- bezchybnost v oblasti jazyka

4. - informace jsou objektivní
(2)
- vydavatel časopisu se orientuje na historii
- vydavatelem je syn historika
- autor je historik a působí v Ústavu světových dějin na FF UK
- časopis byl vydán před delší dobou, ale informace v článku odpovídají i nyní
všeobecně známým informacím
- odkazy jsou funkční
(3)
- autor má licenci na dané stránky
- autor je pořadatelem dějepisných seminářů
- odkazy jsou funkční
- www stránky jsou přehledné a dobře zpracované
- stránky jsou revidovány v letošním roce