1. Kurz práce s informacemi
Výtvarné umění gotiky
Klíčová slova: gotika, středověk, křesťanství, Bůh, Ježíš, pieta, madona, katedrála,
architektura, umění
Jméno a příjmení: Martina Slaná
Semestr: podzim 2012
2. Téma tohoto textu jsem po delším uvažování zvolila mimo svůj obor a to zejména z
toho důvodu, že umění patří k tématům, která mě zajímají a ráda bych se o nich
dozvěděla více. Gotické umění je dle mého názoru nejznámějším uměleckým stylem
středověku a snad také nejzajímavějším univerzálním stylem vůbec. V rámci tohoto
období jsem se rozhodla věnovat výtvarnému umění (sochařství, malířství,
architektura), z čehož vyplívá i název práce.
3. 1 Anotace
Tato práce stručně pojednává o zásadní kapitole v dějinách výtvarného umění, a tou
je gotika. Krátce jsou zde nastíněny základní informace o gotickém sochařství, malířství
a architektuře.
4. 2 Gotika
Gotický sloh vzniká ve Francii přibližně ve 13. století a vychází z umění románského.
Gotický sloh se šířil hlavně díky klášterům a řeholním řádům jako cisterciáci, dominikáni
a františkáni. Jde v prvé řadě o sakrální sloh, neboť umění bylo plně podřízeno potřebám
křesťanství. To mělo i negativní vliv, neboť umělci nemohli prosazovat své názory a
zobrazovat náměty, které byly v rozporu s tehdejší kulturou, plně podřízenou
křesťanským vlivům a tradicím.
V období gotiky lidé přestávají chápat Boha jen jako vládce a soudce nad vším živým,
ale vnímají ho jako stvořitele, který miluje to, co vytvořil. Umělecká díla proto velice
často zvěstují Boží lásku. Svět je vnímán jako velmi krásný a dokonalý, roste proto i
zájem o přírodu, jejíž motivy jsou často používány.
2.1 Architektura
Gotický sloh se nejvíce prosazoval v architektuře. Stavebním materiálem byl
nejčastěji neomítnutý kámen. Stavby v období gotiky jsou velice štíhlé a vysoké, což
symbolizuje tehdejší přesvědčení, že cílem lidského života je dosažení „božího
království“, kde na člověka teprve čeká skutečná a šťastná existence. Panuje snaha o
odhmotnění, tím pádem mají stavby velice tenké zdi a lehké konstrukce, které z venku
podpíral systém sloupů a pilířů, který vyrovnával nestálý tlak.
Typickou církevní stavbou tohoto období je katedrála. Je to nejčastěji pětilodní
chrám s vysokou hlavní lodí a dvěma nižšími bočními loděmi po stranách. Lodě a
5. presbyterium odděloval napříč transept (příčná loď). Katedrála měla mít ideálně 6-9
věží, ale málokdy se tento počet dodržel. Průčelí katedrály bylo pokryto mnohými
sochařskými reliéfy s náboženskou tématikou. Nad portálem se nacházelo velké kulaté
okno neboli rozeta. Stavby byly budovány podle, velmi utajovaných geometrických
zásad a číselných poměrů, o nichž se lidé domnívali, že podle nich Bůh stvořil vesmír.
Celá katedrála proto měla představovat vesmír a celá krása kostela byla příslibem krásy
nebes.
Nejznámější jsou katedrály ve Francii, jako například katedrála v Remeši, v Chartres,
nebo Notre Dame v Paříži.
Okna zabírala velkou část stěn katedrály. Jsou prostorná, vysoká, v horní části
zakončená lomeným obloukem, typickým pro tento sloh. Vyskytují se po celém obvodu
katedrály. Jsou jednoduchá nebo sdružená, vždy prosklená a často zdobená barevnými
vitrážemi s náboženskými motivy. Ty měly díky svým barvám navozovat atmosféru
Božího království. Procházelo jimi do katedrály velké množství světla, které
symbolizovalo Božské světlo a napomáhalo soustředit mysl věřícího na rozjímání o
Stvořiteli.
2.2 Sochařství
Sochařství bylo velmi úzce spjato s architekturou, neboť stavby katedrál přinesly
rozkvět figurálního sochařství. Sochařská výzdoba se soustředila zejména na vnějšku
budov a zevnitř se vyskytovala pouze na oltářích, sloupech a závěrech kleneb. Na první
pohled měla upoutat bohatá výzdoba portálů a tympanonů. Výzdoba měla symbolický a
didaktický význam a zobrazovány byly např. dějiny spásy nebo základní pravidla víry.
Na tympanonu byl velice často zobrazován Kristus, jako vládce vesmíru nebo Marie
s dítětem, což byl velice oblíbený motiv té doby. Celé průčelí vlastně symbolizovalo
Nebeskou bránu, jíž se vstupuje do světa věčnosti.
Kolem 14. století se sochařství začíná oddělovat od architektury a objevují se volné
monumentální sochy.
Ve 14. století se díky učení německých mystiků objevuje nový typ zbožnosti, kdy se
člověk snaží více přiblížit Bohu a vzniká potřeba hlubšího a emotivnějšího prožívání
víry, což se odráží i v umění. Objevuje se nový styl zobrazování, takzvaný devótní.
Vznikají témata spjatá s umučením Krista, která mají výrazné citové zabarvení.
Příkladem toho jsou piety, rozeklaný krucifix nebo bolestný Kristus. Sochy byly velmi
6. realistické. Byl kladen důraz na ošklivost, zmrzačenost a zvýrazňování ran. To vše mělo
lidem pomoci vcítit se do utrpení Krista a bolesti Marie.
Dalším stylem zobrazování byl styl, jenž se zaměřoval na eleganci. Typický je
vytříbený vkus a idealizace. Postavy jsou velmi krásné a oděné do drahých šatů. Madony
jsou zobrazovány jako krásné mladé dívky a i u piet převažuje Mariina krása nad její
bolestí.
Kolem 15. století se šíří tendence realistického zobrazování. Až s nevěrohodnou
dokonalostí se sochaři pozdní gotiky snažili zachytit vzhled osob, předmětů a složitých
detailů a klamali tak zdánlivou podobností s reálným světem.
Výzdoba katedrály se podobala encyklopedii. Byly v ní shrnuty veškeré znalosti o
Bohu, člověku a přírodě. Sochy také měly znázorňovat myšlenku, že vše - člověk i celý
svět, je dílem Božím a je mu podřízeno.
2.3 Malířství
V malířství se gotický sloh nerozvíjel tak prudce, jako v architektuře nebo sochařství.
Nejvýznamnějšími odvětvími byla iluminace a malba na sklo.
Malba na sklo se rozvíjí především díky velikým oknům uvnitř gotických kostelů.
Okna byla zdobena vitrážemi - různě barevnými sklíčky spojenými navzájem olověnými
rámečky.
Střediskem iluminace náboženských knih byla Paříž. Ilustrace se vyznačovaly
zploštělým pozadím, lineárními tvary a silnou konturou. Ve 13. století v malířství
probíhají velké změny a do té doby dominující byzantskou stylistiku nahrazují
realistické tendence, které se projevily i v sochařství. Strnulost a plošnost nahrazují plně
plastické postavy modelované světlem, zobrazené z profilu i ze zadu. Scény mají velký
emocionální náboj a postavy ve tvářích skrývají velké množství pocitů.
