1. Vývoj žebrové klenby v gotické architektuře
Argumentace
Jedním z jejich hlavních poznávacích znaků gotické architektury je typická žebrová klenba,
která tvoří její podstatnou součást. Proto jsem se v práci zaměřila na postupný vývoj této klenby v
průběhu období gotiky jako podstatnou součást architektury i v našich zemích. Práce ukazuje jak
tento druh klenby vyvíjel od prvotní nejjednodušší fáze až po složité útvary a poukazuje na její
různé proměny. Práce seznamuje čitatele s množstvím variací žebrové klenby a podporuje tak i jeho
všímavost k tomuto architektonickému prvku v terénu.
Anotace
Práce ukazuje postupný vývoj gotické žebrové klenby od základní- nejjednoduší používané
v ranné gotice, přes vrcholnou gotiku až po složité tvary a prvky vrcholné gotiky a ukazuje
proměny tohto architektonického prvku v průběhu historického období gotiky. Poukazuje na funkci
klenby v architektuře jak praktickou, tak i estetickou. Udává konkrétní příklady dochovaných
památek kde se jednotlivé variace kleneb nacházejí v České republice i v dalších částech Evropy
kde často různé variace této klenby vznikali.
Klíčová slova
Gotika, architektura, žebrová klenba,
2. Klenba je v gotické architektuře klíčovým článkem. Drží tíhu celé stavby a umožňuje stavbě
dosahovat co největších výšek. Jejím konstrukčním jádrem jsou žebra, na kterých spočívá tíha celé
klenby a zároveň tvoří její nosnou část. Výplňové plochy mezi žebry se nazývají prsa klenby.
Postupným vývojem gotické architektury se měnil jak počet, tak i rozmístění žeber, podle kterých
rozeznáváme různé druhy kleneb. Vyvíjely se od jednodušších křížových kleneb ke stále složitějším
a náročnějším. Klenebný systém s žebry se kolem roku 1100 začal objevovat na různých místech
Evropy, nejdříve jako praktický architektonický prvek, v pozdní gotice ale už měli jen dekorativní
účel. V ranné gotice se využívala hlavně křížová žebrová a šestidílná žebrová klenba.
Křížová klenba je utvořena průnikem dvou valených kleneb, přičemž jejich hrany jsou
zpevněny žebry, které nesou celou váhu a na vrcholu klenby jsou spojeny svorníky. Z nich se tíha
přenáší do opěrných sloupů buď volně stojících, anebo postavených ako součást stěny. Mívají
hlavici ze které vycházejí žebra, v pozdějším období ale hlavice sloupů mizí a žebra procházejí bez
přerušení až k patě sloupu. Klenebné pásy bývají většinou silnější a výraznější než žebra, čímž
jasně od sebe oddělují jednotlivá klenebná pole. Ve francouzské architektuře jsou podpěry a
klenebné přípory spojeny do společného strukturálního systému, na rozdíl od Anglie, kde jsou pilíře
brány jako samostatné prvky. Do křížové klenby se postupně začaly přidávat další a další žebra a
vznikaly šestidílné, vzácněji i osemdílné klenby.
Dalším typem žebrové klenby je klenba obkročná, jejíž žebra vedly nad úhlopříčně
rozmístěnými podporami. Tato bývala používána jako pro zaklenutí rohových polí stavby a nebo
klenby ochozu presbytáře. První takováto obohacená žebrová obkročná klenba byla postavena
kolem roku 1210 v katedrále v Lincolnu, která se nachází v chóru a je nazývána jako tzv. "bláznivá"
klenba. Je rozdělena na osm dílů v každém trávě, přičemž žebra jsou uloženy asymetricky-
diagonálně naproti sobě ležící žebra se štěpí. V klenebných polích tak v diagonálách vznikají
protažené kosočtverce. Z druhé strany dosahují jednotlivá žebra k těmto bodům křížení, takže celek
působí jako sled trojpaprsků. Na vrcholu se nachází jedno žebro, které celou klenbu spojuje v
podélném směru.
Ve stejné katedrále se objevuje i první vzorovaná hvězdicová klenba v Evropě, dokončena
kolem roku 1237. Od každé paty klenby stoupá vějířovitě sedm žeber, která se potkávají s
protilehlými žebry na podélném žebru na vrcholu klenby. Klenebné pásy a diagonální žebra jsou
doplněny přídavnými žebry, tzv. tierceronami. Vnitřní žebra navazují na krátká příčná žebra, čímž
vzniká hvězdicovitý půdorys. Postupně se v klenbách začínají více a více využívat trieceronová
žebra. Nejbohatší tierceronová klenba v Anglii se nachází v katedrále v Exeteru. Na pohled působí,
jako kdyby se skládala pouze z žeber, těch od paty klenby vychází jedenáct.
Hvězdicová klenba, nazývána také hvězdová či hvězdovitá, se začíná postupem času
rozvíjet, používá se vzácněji ve vrcholné gotice, hlavně však v pozdní gotice. Vzniká průnikem
3. několika valených kleneb čímž vznikají diagonálně vedená žebra která příčně dělí klenbu na
jednotlivá pole a vznikají typické hvězdicové obrazce.
Obdobou hvězdicové klenby je klenba kroužená, která se používala zejména v pozdní
gotice. Její žebra se vyznačují tím, že jsou vedeny v křivkách, čímž vytváří dojem že je tvořena
částmi kružnic. Objevuje se převážně v Rakousku a východním Německu, ale touto klenbou je
zaklenut i Vladislavský sál na pražském hradě.
Postupným přidáváním žeber do klenebních polí vznikla síťová klenba, jejímž autorem je
architekt a stavitel Petr Parléř. Diagonální žebra této klenby směřující k vrcholu a jsou zachyceny
vždy dalším žebrem čímž vzniká rovnoměrná síť žeber a ploch kosočtvercového, případně
trojúhelníkového tvaru bez ohledu na členění klenebných polí. Tento typ klenby se objevuje a je
používán ve vrcholné gotice a tvoří i výzdobu presbytáře svatovítské katedrály na pražském hradě.
Dalším vzniklým druhem klenby tohto období je vějířovitá klenba. Sestává ze sloupů, z
nichž paprskovitě vycházejí žebra a na vrcholu se setkávají se žebry jdoucímí od protilehlých
sloupů. Ty někdy bývají odděleny příčnými žebry. Nejprve se používala pouze tři vějířovitá žebra,
později se jejich počet však zvyšoval. V síni ve Walles dosáhl počet žeber ve vějíři až 32, co svědčí
o tom že tento druh klenby byl zváště oblíben v anglické pozdní gotice. V některých případech se
objevuje i ve variantě vysuté klenby, kdy je svorník spuštěn hluboko pod samotný vrchol klenby.
Nejmladší gotickou klenbou, která se vyvinula až v pozdní gotice je klenba sklípková,
nazývaná také diamantová. Je utvořena z drobných ploch v nichž jsou vytvořeny různě velké a
hluboké komůrky s ostrými hranami. Tento typ klenby je atypický, protože není tvořen žebry,
charakteristickými pro gotické klenby, ty se na tomto druhu klenby objevují jen velmi vyjímečně a
to pouze jako ozdobný prvek.
4. Použitá literatura
1. TOMAN, Rolf. Gotika: architektura, sochařství, malířství. Vyd. 2. Překlad Blanka
Pscheidtová. Praha: Slovart, 2005, 520 s. ISBN 80-7209-668-0
- kniha obšírně popisuje vývoj architektury v období gotiky
- zmiňuje jednotlivé stavební prvky architektury a sleduje jejich vývoj
- uvádí konkrétní příklady dochovaných památek
- autor sepsal více publikací na dané téma, je odborníkem v daném oboru
- kniha je doplněna fotografiemi na jejichž příkladě autor vysvětluje a opisuje jednotlivé
stavební prvky
2. Victorianweb. Victoriaweb: literature, history and culture in the age of Victoria, George P.
Landow, last modified on 1 April 2012. Dostupnost
http://www.victorianweb.org/art/architecture/gothic/vaulting.html
– článek obsahuje podrobný popis jednotlivých druhů kleneb
– je doplněn o technické nákresy kleneb
– garantem stránky je univerzitní profesor- odborník na dané téma
– nákresy kleneb umožňují lepší představu o jejich vzhledu a kontrukci
– autorem článku je odborník na dané téma
.
