1. Hana Novotná
UČO: 114886
ARGUMENTACE
Přesto, že téma mé práce tématicky nespadá do mého studijního oboru, rozhodla jsem se
napsat o onemocnění včel. Obor, který je mi spíše koníčkem, než předmětem studijním, i tak nabízí
dostatečný prostor k bádání a vyjádření získaných poznatků, které mi v každém případě přijdou
vhodnější k tomuto úkolu nežli studie cizího jazyka. V mé práci se odráží teoretické i praktické
znalosti mé vlastní i ty předních pedagogů a dlouholetých kolegů včelařů.
ANOTACE
Cílem této práce je informovat o anatomii včely medonosné (Apis mellifera), vzniku nákazy,
způsobu napadení roztočem Kleštíkem včelím (Varroa destructor), dopadech při nákaze,
možnostech léčby různými metodami v různých období roku i použití celoplošného monitorovacího
systému, kterým lze zjistit případné zamoření požadovaných oblastí. Zároveň je také cílem podat
dostatečné zdroje dalších informací a odkazů pro širokou i odbornou veřejnost.
Téma:
VČELA MEDONOSNÁ V OHROŽENÍ KLEŠTÍKA VČELÍHO ( Varroa
destructor)
KLÍČOVÁ SLOVA
Včela medonosná, škůdci, kleštík, léčba, prevence, monitoring,
ANATOMIE VČELY MEDONOSNÉ OBRAZEM

2. Tělo včely lze rozdělit na tři hlavní části: hlavu, hruď a zadeček.
Blíže pouze ke krevnímu oběhu, jehož znalost je nutná pro další pochopení informace týkající se
parazita kleštíka.
Krevní oběh je u včel neuzavřený tzn. že po průchodu srdcem a tracheou se krevní tekutina
rozlévá volně do celého těla. Tekutina neroznáší kyslík, ale pouze živiny, proto nemá červené
krvinky a nazývá se hemolymfa. Srdce tvoří rourka s pěti komorami, každá má dvě chlopně
jimiž je krev nasávána. Pohyb srdce řídí svaly nad jednotlivými komorami.
ZAŘAZENÍ VČEL
Včely patří do třídy hmyz – Insecta, řádu blanokřídlí – Hymenoptera, nadčeledi včely -
Apoidea. V této nadčeledi je celkem šest čeledí samotářských včel zahrnujících zhruba 620 druhů
žijících na území Česka a Slovenska (hedvábnicovití - Colletidae, pískorypkovití - Andrenidae,
pilorožkovití - Melittidae, ploskočelkovití - Halictidae, pelonoskoviti – Anthophoridae
a čalounicovití Megachilidae). Sedmou čeleď představuje čeleď „včelovití“ - Apidae, do níž patří
právě naše včela medonosná, dále čmeláci (včetně pačmeláků) a tropické bezžihadlé včely. Včela
medonosná však není jediným druhem na světě, jenž staví svislé dílo z vosku vyprodukovaného
vlastní voskovou žlázou. Včely, které takto činí, patří do rodu „včela“, vědeckým názvem Apis.
DĚLENÍ RODU APIS
Rod APIS se dále dělí do tří podrodů, přičemž jedním z nich je Apis (Apis) mellifera
Linnaeus, 1758, VČELA MEDONOSNÁ
Komentář: Tento druh patří do podrodu Apis. České jméno - včela medonosná - je zažité a běžně se
používá. Linné si však po třech letech v roce 1761 uvědomil, že včela med nenosí, ale vytváří a tak
namísto druhového latinského jména „med nosící“ - mellifera se rozhodl pro jméno mellifica –
„med vytvářející“. Podle MPZN se však upřednostňuje princip priority, takže platí první použité
jméno. Použít synonymum namísto jména nejstaršího je nesprávné a jde proti liteře MPZN. Velmi
často k tomu například dochází při používání synonyma Apis mellifera. Jde o včelu, která je na
světě nejvíce rozšířena a tudíž z hlediska hospodářského také nejvíce využívána. Jde také o druh
s největší užitkovostí a s nejvyvinutějším sociálním cítěním.
PRVOTNÍ SETKÁNÍ VČELY MEDONOSNÉ S KLEŠTÍKEM
Její domov se nacházel daleko od naší oblasti. Byla jím Afrika, Arabský poloostrov, Evropa
(včetně Britských ostrovů) na východě sahal pouze k hranicím Uralu a východní hranici
Afghánistánu. Stalo se tak právě vlivem člověka, že se včela medonosná setkala s Apis cerana na
Dálném východu, kde došlo k prvnímu přenosu Varroa destuctor, dříve považovaného za Varroa
jacobsoni, na včelu medonosnou. K dalšímu rozšíření parazita docházelo přesuny včelstev. Kromě
Austrálie a Oceánie tento parazit ohrožuje včely na všech kontinentech.
Parazit je organizmus, který v některé fázi svého životního cyklu využívá organismy jiného
(hostitele) jako zdroj potravy i jako stálé nebo dočasné životní prostředí, a tím jim přímo nebo
nepřímo škodí (FLEGR, 2005). Za patogenního parazita – tzn. vyvolávajícího onemocnění – lze
považovat je ten druh, který přímo vyvolává patogenní (chorobný) stav hostitele tím, že mu
narušuje jeho tkáně mechanicky či svými metabolity (JURÁŠEK & DUBINSKÝ, 1993).

3. Příkladem patogenního parazita v chovu včel je právě zmíněný vnější parazit kleštík včelí (Varroa
destruktor), který saje hemolymfu včel (viz. anatomie včely).
Samička roztoče, která je viditelná pouhým okem, vnikne do plodové buňky těsně před
zavíčkováním. V zavíčkované buňce proběhne celý vývoj parazita, z vajíček se vylíhnou vývojová
stádia, která dospějí a spáří se. Při líhnutí dělnice či trubce spolu se starou samicí roztoče vyběhne
2-6 mladých oplozených samic. Tento cyklus může každá samice opakovat až sedmkrát. Trubčí
plod je výhodnější, parazit mu dává přednost. Matečníky nejsou napadány.
K napadení včelstva tímto parazitem může dojít např. při návštěvě zdravé včely v infikovaném
včelstvu. Stává se tak nejčastěji v období, kdy se nevyskytuje snůška, a tak dochází k loupení. Právě
v této době mnohdy dochází k infikování silných a zdravých včelstev. Z napadeného plodu se
líhnou včely s nedokonale vyvinutými křídly a zadečkem, zakrnělýma nohama, popřípadě s menším
počtem noh. Při samočistícím mechanismu včel dochází k vynášení postižených včel před úl
zdravými jedinci, kde tito napadaní hynou. Při silném napadení hynou již kukly.
Je ale zajímavé, že některé druhy včel jsou svým způsobem schopny soužití s kleštíkem včelím a to
díky migrace. Matka s dělnicemi jednoduše opustí napadený plod, a tím si zajistí přežití. Stejně
zajímavý je i fakt, že některé druhy mají vyvinutou schopnost zbavovat se roztočů uchycených na
těle tak, že speciálním chováním požádají jiné včely o tzv. přečesání. V mnoha případech je ale
silně napadené včelstvo bez včasného zásahu člověka odsouzeno k záhubě. Navíc je terčem k
vykrádání silnějšími včelami, tudíž přispívá k rozšiřování zamoření, jak již bylo zmíněno.
LÉČBA
Všichni včelaři jsou nabádání, aby se stali registrovanými členy Českého svazu včelařů.
Bohužel tomu tak není, a to zejména v případě víkendových včelařů. Jejich včelstva se nachází
daleko od jejich trvalého bydliště, a v pokročilejším věku tak nemusí, právě v období sezóny,
docházet k pravidelným kontrolám spadu roztoče a následnému ošetření včelstev. Nejdůležitějším
důvodem k registraci se zdá právě pravidelné léčení všech registrovaných včelstev. Proti Varroa lze
bojovat po celý rok viz. metodika VÚV v Dole (odkaz níže). Některá léčení provádí včelař
samostatně, zatímco v jiných se jedná o použití léčiv, se kterými mohou pracovat jen proškolení
jedinci. Ty určí svaz, řádně je proškolí, a následně pak dotyční provedou plošně léčbu. Dále svaz
všem členům provádí rozbory zimní měli, který se provádí právě z důvodu výskytu kleštíka a to v
měsíci lednu. K tomu je zapotřebí odevzdat na konci ledna maximálně týdenní spad měli ze všech
včelstev, řádně označen registračním číslem včelaře i registračním číslem stanoviště. V případě
nepovoleného množství parazitů se provádí další léčba.
V roce 2012 svaz kunštátských včelařů rozhodl, že přistoupí k léčbě pomocí kyseliny mravenčí.

4. Ing. Antonín Přidal z Mendelovi university přednášel o problematice léčení kyselinou mravenčí ve
spolku včelařů v Kunštátě, které jsem se osobně zúčastnila. Já sama shledávám velice přínosným
fakt, že bychom vlastním přičiněním mohli zkvalitnit produkty včel, ve kterých se často nachází byť
jen zbytky reziduí po opakovaném použití některých léčiv. Bohužel u starší generace včelařů se
mnohdy nové metody léčení nesetkávají s pochopením. Lze jen doufat, že na zdravotní stav
včelstev bude brát zřetel více a více.
PREVENCE A MONITORING
Prevence je jeden z nejdůležitějších kroků každého včelaře. Jedná se o celoroční sledování
spadu roztočů na podložce umístěné v nejníže položeném místě úlu. Na základě přehledu může
včelař začít léčit včas a zamezit tak velkým úhynům včel, mnohdy i celých včelstev.
V rámci prevence lze používat online monitorovací systém, a mít tak přehled nejen o zdravotním
stavu včel ve svém regionu, ale lze situaci sledovat i celoplošně, a vyhodnocovat vhodnost léčby či
způsoby zamezení zamoření pro nadcházející roky.
Barevně rozlišená ohniska nákazy
Citace (zdroje)
1)
http://vcelareni.unas.cz/anatomie.htm
Obraz anatomie včely medonosné
Stručný popis částí těla – úvod do tématiky
2)
http://user.mendelu.cz/apridal/publik.htm

5. Přednášející z Mendelovi university
Pravidelně publikuje odborné i populárně naučné práce
3)
PŘIDAL A. 2006: Odborná včelařská terminologie: Názvosloví živočichů a parazitismus. Včelařství
59(7):příloha 7-8
http://user.mendelu.cz/apridal/text/c018.pdf
Souhrné porovnání původců invazních chorob a škudců včetně příkladů
4)
PŘIDAL A. 2004: Nejen naše včela medonosná (Apis mellifera), ale i jiné druhy včel rodu Apis žijí
na Zemi. Včelařství 57(4):88-93.
http://user.mendelu.cz/apridal/text/c009.pdf
Taxonomie rodu Apis
Informace o výskytu jiných druhů včel
Informace o prvotním styku včely medonosné s Varroa destructor
5)
VESELÝ, CSC., Ing. Vladimír, Ing. Dalibor TITĚRA, CSC. a Dr. Ing. František KAMLER. Celý
rok proti varroáze. 4 .přepracované a rozšířené vydání. Libčice nad Vltavou: Výzkumný ústav
včelařský, 2004. ISBN 80-903442-3-2.
Odborná publikace Výzkumného ústavu – více www.beedol.cz
Přehledná publikace zobrazující prevenci a léčbu včelstev napadených Varroa s přesným soupisem
léčiv