1. Masarykova Univerzita
Filozofická fakulta
Hrozba Osmanské říše v Evropě
2013 Jana Králíčková

2. Argumentace
Jsem studentkou 2. ročníku kroatistiky na filozofické fakultě. Proto jsem se snažila vybrat
téma, které zapadá do studia mého oboru. Toto téma jsem si vybrala na základě informací,
které jsem získala studiem chorvatských dějin a okolních zemí. Osmané útočily na Balkán po
několik století a obsadili i většinu tohoto území. Chorvatsko sloužilo při útocích Osmanů jako
přední stráž Evropy. Toto téma jsem si vybrala, protože si myslím, že je důležité si
připomenout, jakou roli sehrálo Chorvatsko při osmanských útocích, a že díky této zemi
mohla Evropa kulturně, hospodářsky a politicky růst.
Anotace
Text odborné práce se zaměřuje na rozšiřování a hrozbu Osmanské říše v Evropě. Dozvídáme
se stručný průběh dějin Osmanů a balkánských zemí od 13. století do 17. století. V textu jsou
uvedena významná data a historické události, které se pojí k tomuto tématu. Dále se práce
zaměřuje na úlohu Chorvatské země v boji proti osmanským Turkům. V závěru práce se
dozvídáme, jak a co bylo příčinou zastavení osmanské expanze.
Klíčová slova: osmanská expanze, Chorvatsko, bitva, katolická Evropa

3. Hrozba Osmanské říše v Evropě
Ve 13. stol. začala expanse Osmanů do Malé Asie. V té době si evropský západ s touto
hrozbou nedělal žádné starosti a spoléhal na byzantskou říši. V 14. stol. byl už Balkán
napadán osmanskými nájezdy. Zpočátku šlo Turkům spíše jen o kořistnické nájezdy, ovšem
po nástupu sultána Murada I. začalo systematické obsazování a zabírání balkánského území.
Hrozba ze strany Osmanů se začala stupňovat. Balkánské země nedokázaly vytvořit
jednotnou obrannou frontu.1
K osudnému měření sil mezi Osmany a balkánskými Slovany došlo v bitvě na Kosově poli
roku 1389, kdy tato bitva otevřela Osmanům cestu k dalšímu pronikání do centra
jihoslovanských zemí. Srbský stát ztratil v bitvě svoje nejlepší vojenské síly. Bitva na Kosově
poli předurčila osud balkánských národů na několik století. Také proto bývá tato bitva
považována za mezník v evropských dějinách. Osmanská expanze probíhala několika
způsoby. Dobytím významné dunajské pevnosti Golubac se Osmanům otevřel vstup do
Panonské nížiny, a tím i cesta do střední Evropy. Turecké nebezpečí se záhy stalo evropským
problémem. Už nešlo pouze o střetnutí islámu a ortodoxního křesťanství, ale vážně byla
ohrožena také katolická Evropa. Obyvatelstvo zasažených přímořských měst hromadně
prchalo před tureckými hordami a hledalo útočiště ve vysokých a nepřístupných horách
černohorského masivu a na území Dubrovnické republiky. Ta si svou samostatnost
vykupovala placením tributu a také svým obratným obchodem. Obchodovali jak s Turky, tak i
s Benátskou republikou. Dobytí Bosny roku 1463 umožnilo osmanským vojskům hlouběji
proniknout na chorvatské území a dále až do oblasti východního Předalpí.
Zdrcující porážka chorvatských vojsk v bitvě na Krbavském poli, která proběhla v r. 1493,
znamenala pro osud Chorvatů totéž jako v dějinách Srbů před sto lety kosovská bitva.
Osmanská expanze během několika desetiletí zcela změnila tvář jihovýchodní Evropy.
Turecké nebezpečí se opět stupňovalo a načas sjednotilo pod vedením papežské kurie nejvyšší
představitele evropských panovnických dvorů ke společnému boji. Bohužel křížové výpravy
evropského rytířstva z Uher, Francie, Burgundska, Španělska, Itálie, Německa, Polska a
českých zemí proti Osmanské hrozbě končily neúspěchem a evropské plány na porážku
osmanské říše byly utápěny v krvi. Osmanská expanze přeměnila Chorvatsko v jedno veliké
bojiště, kde byl veškerý život obyvatelstva zaměřen na uhájení existence a obranu
ohrožených. Pod tureckými údery se rychle zmenšovala plocha chorvatského státu, z 50 000
km2 kolem roku 1526 na pouhých 16 000 km2 ke konci století. Historické prameny správně
označily Chorvatsko za „zbytky zbytků kdysi slavného království chorvatského“ a právem
jako „přední stráž křesťanského světa“2. Zubožené Chorvatsko se dostalo do těžké
hospodářské situace, kdy nebylo schopno pokrýt náklady na obranu země. Od přelomu 15. a
16. století bylo pro Chorvatsko výhodnější čelit Turkům na cizím území. V této fázi bylo
budováno několik opěrných bodů a pevností, které byly obsazeny vojenskou posádkou.
Nejstarším článkem této obranné linie od Jaderského moře až na sever Chorvatska byla od
roku 1469 senjská kapetanie. Tento útvar, zejména po porážce chorvatské šlechty v bitvě na
Krbavském poli (1493), blokoval další pronikání Turků do Kraňska, Istrie a severní Itálie. Pro
svůj velký význam byl převzat Habsburky roku 1522.
1
PETRÁK, Tomáš. Navýchod: časopis, který rozšíří vaše obzory. TERA, Michal. Islám a balkánští Slované [online].
Praha: občanské sdružení Na východ od Aše, 2008 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z:
http://www.navychod.cz/articles.php?id=7bb2289c-d3d0-11df-9beb-00304832e85e
2
ŠESTAK, Miroslav. Dějiny jihoslovanskych zemi. Praha: Lidove noviny, 1998

4. Centrem Chorvatské hranice se stal od roku 1579 nově vybudovaný opevněný Karlovac, do
jehož hradeb nechali chorvatští stavové zazdít 900 tureckých lebek. Osmanský výboj přivodil
zásadní a trvalé změny v dosavadní etnicko-náboženské struktuře chorvatských zemí. Ztráty
na životech vedly k poklesu obyvatelstva a vylidnění pohraničních oblastí. Od roku 1493 a po
celé 16. století je zaznamenáváno stěhování Chorvatů z původního domova. Toto spontánní,
ale i vrchnostmi organizované stěhování stálo např. za vznikem chorvatské diaspory v
západních Uhrách, Dolních Rakousích i na Moravě. Potomci tehdejších emigrantů zde žijí
dodnes. V 16. stol. byla otázka obrany zbytků Chorvatska stále aktuálnější. Řešení této otázky
spojovali Habsburkové s pokusy o centralizaci monarchie a s vybudováním silného vojska.
V 90. letech zahájili Osmani nové nebezpečné tažení proti chorvatským zemím a Uhrám. V
průběhu dvou let vypálili Turci 26 hradů a odvlekli do zajetí asi 35 tisíc lidí. Významnou
událostí se stala bitva r. 1593, která sehrála důležitou roli. Vítězství v bitvě mělo evropský
ohlas. Proto je právem pokládána za vyvrcholení „stoleté války“ Chorvatů proti Turkům a je
také významný mezník ve vývoji osmanské expanze vůči chorvatským zemím a střední
Evropě.
Konec expanze Osmanské říše a její proměna začala v letech 1683-1802. Roku 1683 se
velkovezír Kara Mustafa vydal na Vídeň. Mustafovi se však jeho taktika nevyplatila. Oblehl
Vídeň ve snaze město vyhladovět, tím ovšem jen poskytl císaři čas na to, aby získal pomoc
proti Turkům, kterou mu poskytl Karel V. Lotrinský a polský král Jan III. Sobieski, jehož
vojska Turky rozprášila. Evropské státy hraničící s Osmanskou říší se snažily nabyté převahy
využít. Benátky, Rakousko, Polsko a papež Inocenc XI. vytvořili roku 1684 Svatou ligu, která
zahájila ofenzívu. V následujících třech letech bylo turecké vojsko vytlačeno z Uher, části
Chorvatska a Sedmihradska. Přestože boje probíhaly ještě několik desetiletí, hranice se již
neposunuly a Osmanská říše již nikdy nezískala zpět svou moc.3
Obrázek 1 významné události Osmanů
odkaz http://www.dipity.com/morin/V-znamna-data/
3
KOVÁŘ, Petr. Osmanská říše. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 24. 1. 2005. San Francisco (CA):
Wikimedia Foundation, 2005, 2. 1. 2013 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Osmanská_říše

5. Odborné zdroje:
ŠESTAK, Miroslav. Dějiny jihoslovanskych zemi. Praha: Lidove noviny, 1998
KOVÁŘ, Petr. Osmanská říše. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 24. 1. 2005. San
Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2005, 2. 1. 2013 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Osmanská_říše
PETRÁK, Tomáš. Navýchod: časopis, který rozšíří vaše obzory. TERA, Michal. Islám a
balkánští Slované [online]. Praha: občanské sdružení Na východ od Aše, 2008 [cit. 2013-01-
05]. Dostupné z: http://www.navychod.cz/articles.php?id=7bb2289c-d3d0-11df-9beb-
00304832e85e
1. Dějiny jihoslovanských zemí jsou pro mne důvěryhodným zdrojem. Informace v knize
jsou historicky správné a podrobně popsané. Kniha se používá jako studijní materiál,
proto tento zdroj považuji za kvalitní.
2. Článek o Osmanské říši jsem vybrala z důvodu kvalitně zpracovaného materiálu. Jsou
v něm uvedené podstatné informace, které se zaměřují na historický vývoj říše.
3. Článek z webové stránky časopisu Navýchod je pro mne důvěryhodným zdrojem
z důvodu toho, že autor je historik a slavista. Proto věřím, že fakta, která jsou zde
uvedena jsou historicky správná.