1. Téma mé práce zní Ukrajinská menšina v Polsku… Na obrázku je plakát z akce Ukraiński
Jarmark Młodzieżowy, kterou každoročně organizují studenti ukrajinistiky z Gdaňsku.
Prostřednictvím výstav, workshopů, hudebních i divadelních vystoupení představují
Polákům ukrajinskou kulturu, která byla v Polsku po mnohá desetiletí potlačována,
neboť se tamní komunisté (a nejen oni) obávali možných iredentistických snah ze strany
Ukrajinců.
Zpět k obrázku. V centru je, soudě podle oblečení a ozdob, ukrajinská rodina z konce 19.
století. Postavy jsou doplněny o současné prvky, například brýle s barevnými skly. Že by
snaha propojit staré s novým a navrátit tak do života menšiny určitou kontinuitu?
Ukrajinci totiž původně žili ve východní části země, v roce 1947 však bylo na 140 000
lidí vystěhováno k Baltu a do Slezska. Došlo pak ke zpřetrhání rodinných vazeb a pocitu
sounáležitosti.
Nahoře lze spatřit duhu v ukrajinských národních barvách. Duha je obvykle považována
za velmi pozitivní symbol, předpokládám tedy, že i zde má ukázat, že Ukrajinci
nepředstavují nic negativního a není třeba mít z nich obavy. Velký žlutý fonogram je
možná připraven, aby onu skvělou novinu roztroubil do světa.
Pán s rohy snad naznačuje, že tato akce nebude jen nějakým anachronickým kříšením
dávno mrtvého folkloru, nýbrž něčím současným a aktuálním. S ukrajinskostí některých
obyvatel Polska by to mohlo být zrovna tak.

2. Celkově mě zaujal design plakátu, myslím, že je na docela vysoké úrovni, stejně jako
například webové stránky ostatních menšin v Polsku. Čím to? U nás se, většinou, s ničím
takovým nesetkávám.
Ve své práci budu využívat především historické údaje a statistická data, nemohu se tedy
kreativitou nechat unést příliš. Myslím, že už vím, o čem a jak chci psát, a zadrhnutí mi
během psaní snad nehrozí. Úkol do tvůrčího psaní mi pomohl k otevření tématu
kontinuita, které je v problematice ukrajinské menšiny v Polsku určitě důležité a já jsem
ho doposud poněkud opomíjel.