1. Fakulta lesnická a environmentální
Česká zemědělská univerzita v Praze
Diplomová práce
Mapa lesních typů přírodní rezervace Brdatka
(CHKO Křivoklátsko) I. část
Vypracoval: Jáchym Čepický
Vedoucí diplomové práce: Doc. Ing. Jiří Viewegh, CSc.
V Praze, 14. dubna 2004
2. Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně a že jsem veškeré použité
zdroje citoval a uvedl v seznamu literatury.
V Praze dne 14. dubna 2004
3. Poděkování
Na tomto místě bych rád poděkoval všem, kteří mě podporovali při vypracovávání této
diplomové práce. Upřímné poděkování patří panu Doc. Vieweghovi, za vstřícnost při kon-
zultacích. Velice děkuji kolegovi Ing. Michalu Slavíkovi, za pomoc při terénních pracích.
Bez podpory rodiny by tato práce také vznikala jen velmi těžko.
Dík patří také správě CHKO Křivoklátsko, za poskytnutí zázemí při terénních pracích a
pomoc při získávání literárních zdrojů. Nemenší díl patří komunitě okolo geografického
informačního systému GRASS za vývoj tohoto produktu a za ochotně poskytnuté konzul-
tace.
8. 1 Úvod
1.1 Zvláště chráněná území
V České republice se navzdory celkově neuspokojivému stavu přírodního prostředí ucho-
valy cenné části přírody v relativně dobrém stavu nebo stavu, který skýtá možnost obnovy
přírodních procesů. Větší část přírodně hodnotných území je u nás chráněna zvláštním
ochranným režimem podle zákona č. 114/1992 Sb. (URL 1).
Zákon č. 114/1992 Sb. rozlišuje zvláště chráněná území velkoplošná a maloplošná. Mezi
velkoplošná chráněná území počítá národní parky a chráněné krajinné oblasti.
Chráněnná krajinná oblast je „rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, cha-
rakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a
travnatých porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami
historického osídlení. . . (Zákon č.114/1992 Sb.).
Na území Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko se zachovalo dosud velké množství
přirozených typů vegetace, které v kombinaci s člověkem podmíněnými rostlinnými spo-
lečenstvy vytvářejí velký soubor nejrozmanitějších vegetačních jednotek. Proto bylo toto
území na základě československého návrhu 1.března 1977 zařazeno do seznamu biosféric-
kých rezervací UNESCO a v roce 1978 bylo ve smyslu národní legislativy vyhlášeno jako
Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko s vlastní správou (URL 5).
Mezi maloplošná území patří národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní
přírodní památky a přírodní památky. Soustava maloplošných ZCHÚ v ČR je důležitým
předpokladem pro naplňování legislativy Evropské unie, konkrétně vytváření soustavy ev-
ropsky významných chráněných území Natura 2000.
Přírodní rezervace je „. . . menší území soustředěných přírodních hodnot se za-
stoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast. . .
(Zákon č.114/1992 Sb.).
1
9. 1.2 Cíl práce
Cílem diplomové práce bylo zpřesnit stávající mapu lesních typů v západní části Pří-
rodní rezervace Brdatka pro správu CHKO Křivoklátsko. Během práce se ukázalo, že pouhé
zpřesnění mapy nestačí a bylo přikročeno k novému mapování. Předpokladem bylo vylišení
jednotlivých ploch různých typů v terénu a na každé z nich pořídit standardní typologický
zápis. Všechny zápisy pak musely být vyhodnoceny a popsány. Hlavním výstupem je pak
mapa lesních typů v měřítku 1:5 000.
Ačkoliv to nebylo původním cílem, bylo během práce započato i několik projektů v
oblasti počítačového zpracování a prezentace typologických dat. Tato řešení jsou vesměs
uvolněna k volnému použití s nadějí, že v budoucnu snad pomohou dalším studentům a
pracovníkům při zpracování podobných úkolů.
2
10. 2 Charakteristika mapované lokality
2.1 Přírodní podmínky CHKO Křivoklátsko
Chráněná krajinná oblast a biosférická rezervace UNESCO Křivoklátsko se nachází na
jihozápad od hlavního města Prahy a je vymezena geografickými souřadnicemi 49◦
52 −
50◦
08 N,13◦
37 − 14◦
04 E. Její rozloha je 628 km2
. Nadmořská výška se pohybuje od výšky
223 m n.m. (Berounka – Hýskov) až po 616 m n.m. (vrch Těchovín). Ve Středí Evropě
je tato oblast unikátem neboť téměř dvě třetiny území pokrývají smíšené listnaté lesy.
Dodnes zde zůstalo zachováno více než 1800 druhů cévnatých rostlin, nejméně 52 druhů
dřevin, hnízdí zde kolem 120 druhů ptáků a velké množství dalších živočichů.
Druhová rozmanitost a pestrost je způsobena jednak přírodními podmínkami jednak
historickým vývojem osídlení v oblasti. Mezi nejdůležitější přírodní charakteristiky patří
velká členitost terénu, geologická stavba a údolní fenomén řeky Berounky, vinoucí se celým
územím jako hlavní osa. Strmé stráně jsou porostlé přirozenými listnatými lesy. Místy
vystupující skalní výchozy jsou charakteristické teplomilnou flórou a faunou. Vodní tok
Berounky vymodeloval místy až kaňonovité údolí. Její pravé i levé přítoky zase vytváří úzce
zaříznutá údolí, na jejichž dně jsou i v letních měsících teploty velmi nízké, odpovídající až
horským podmínkám. Také tato teplotní inverze vegetačních stupňů je příčinou druhové a
stanovištní pestrosti na území CHKO (URL 2).
2.1.1 Vývoj dřevinné skladby ve čtvrtohorách
Rozhodujícím faktorem při tvorbě flóry a fauny ve čtvrtohorách byly výkyvy klimatu.
Křivoklátsko se nacházelo v nezaledněném pásu mezi ledovým štítem severní Evropy a
alpským ledovým štítem.
Na konci terciéru byl reliéf Křivoklátska rovinného charakteru. V pliocénu došlo vlivem
vznikajících hydrologické sítě k položení základů současné geomorfologie. Změnou klimatu
3
11. Obrázek 2.1: Schéma rozmístění přirozené vegetace v CHKO Křivoklátsko.
Vystětlivky: A – Melapyro-Carpinetum, B – Sorbo torminalis-Quercetum, C –Aceri-
-Carpinetum, D – Tilio cordatae-Fagetum, E – komplex skalní vegetace(Androsacion van-
delii, Alysso-Festucion pallentis, Geranion sanguinei, Prunion frucosae), F – Lunario-
-Aceretum, G – Stellario-Alnetum, H –Deschampsio-Abietum, I – Cladonio-Pinetum, J –
Luzulo albidae-Quercetum petraeae, K – Luzulo-Fagetum, L – Viscario-Quercetum, M –
Calluno-Quercetum, N – Arunco-Aceretum (Neuhäuslová 1998).
ve čtvrtohorách zesílily i erozivní účinky řek. Právě ty vytvořily hluboce zaříznutá údolí v
tvrdých horninách. Působením mrazu došlo na exponovaných plochách k odkrývání geolo-
gického podloží. V nižších polohách naopak docházelo k sedimentaci a k vytváření pokryvu
eolitických hlín, zejména spraší a deluviálních suťových sedimentů, na úpatích svahů. Zá-
sadní význam mělo vytvoření sítě údolních zářezů. Vznikla tak pestrá mozaika nejrůznějších
stanovišť často protichůdného rázu (Anonym 1996).
Nejstarší údaje popisují dřevinnou skladbu velmi rámcově (převažující dřevina, hraniční
stromy a pod.). První zařízení (viz strana 7) udává pouze zastoupení hlavní dřeviny. Teprve
koncem 19. stol. obsahují lesní hospodářské plány (LHP) přesnější údaje o dřevinné skladbě.
Níže je popsán vývoj zastoupení a rozšíření jednotlivých dřevin na území Křivoklátska,
tak jak byl znám přibližně od doby prvního zařízení až dodnes (Anonym 1999).
4
12. Dub zimní (Quercus petraea) byl původně převládající dřevinou v celé oblasti. Většinou
rostl ve směsi spolu s břízou nebo lípou v pařezinách a s borovicí v lese vysokokmen-
ném. Zcela převládal v lese nízkém a středním. Kvalita dubu časem upadala. Kolem
roku 1800 byla většina dubů netvárnými výstavky. Zastoupení dubu rapidně kleslo
mezi lety 1750 až 1850, kdy docházelo k plošnému převodu nízkého lesa na les vysoký.
Ve druhé polovině 19. stol. klesá hospodářský význam dubu na minimum (celkový
podíl listnáčů byl do 10 %). Zastoupení dubu se začalo zvyšovat až ve 20. letech
minulého století.
Buk lesní (Fagus sylvatica) tvořil většinou příměs v porostech dubu. Jeho zastoupení
bylo významné na severních svazích. Na zastíněných lokalitách rostl ve směsi s jedlí.
Na konci 19. stol. zcela mizí ze školek i z porostů a navrací se až na začátku 20. stol.
Dnes zaujímá zhruba 7, 4 % plochy.
Lípa srdčitá (Tilia cordata) tvořila vždy pouze příměs ve smíšených porostech s ostatními
listnáči. Její zastoupení bylo významnější hlavně na pařezinách, kde byla druhou
nejzastoupenější dřevinou. Dnes je zastoupena do 2 % plochy.
Bříza bělokorá (Betula pendula) byla kdysi, hlavně díky tehdejšímu způsobu hospoda-
ření, třetí nejzastoupenější dřevinou. Její těžiště bylo v proředěných porostech a v
pařezinách. Po zavedení umělé obnovy byla výchovnými zásahy značně zredukována.
Topol osika (Populus tremula) byla soustředěna hlavně do proředěných dubových a boro-
vých porostů. Spolu s břízou pokleslo i její zastoupení v porostech v důsledku umělé
obnovy.
Jasan ztepilý a olše lepkavá (Fraxinus excelsior, Alnus glutinosa) se vyskytovali
hlavně v úzkých pruzích podél vodotečí. Jasany jsou značně poškozovány loupáním.
Habr obecný (Carpinus betulus) je velmi rozšířenou dřevinou v mnoha lesích Křivoklát-
ska, kde nastupuje hlavně na místech nezdařené obnovy buku.
Jilm vaz (Ulmus laevis) nikdy netvořil souvislejší porosty. Vždy se uváděl jako dřevina
vtroušená.
Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) byl uměle vysazován na extrémní stanoviště –
hlavně prudké jižní stráně. Jeho zastoupení je v současnosti kolem 1, 5 %.
5
13. Borovice lesní (Pinus sylvestris) je na Křivoklátsku uváděna již ve starých zápisech. Při-
rozeně se vyskytovala hlavně na chudých stanovištích, ale postupně se rozšířila na
místa kdysi obsazená dubem. Tomu napomáhala i umělá síje (od poloviny 18. stol.).
Borovice tak obsazuje areály dubu, buku i jedle, aby byla po zhruba stu letech za-
stavena smrkem (od poloviny 19. stol.). Od té doby zastoupení borovice klesá.
Smrk ztepilý (Picea abies) musel být, vzhledem ke svému nízkému původnímu rozšíření,
častěji nakupován. První nákupy byly uskutečněny ze sousedních panství, částečně i
ze severních Čech a z Rakouska. Cizí provenience smrku byly uplatněny jen v malé
míře a od poloviny 19. stol. se semeno získávalo většinou vlastním sběrem.
Jedle bělokorá (Abies alba) byla na Křivoklátsku vždy původní. Její zastoupení bylo
původně vysoké a klesalo hlavně od 18. stol. do dneška. Na vině jsou i kalamity
(větrná 1863, obaleč jedlový 1883 a 1907–1912). Dosud poslední kalamitou byl polom
v roce 1939.
Modřín opadavý (Larix decidua) byl vysazen v poslední čtvrtině 18. stol. a rychle se
rozšířil ve všech revírech, hlavně v borových porostech.
Tis červený (Taxus baccata) původně rostl na březích Berounky, kde byl více rozšířen
na jejím pravém břehu. V současné době je dřevinou spíše vzácnou.
2.1.2 Působení člověka na vývoj lesů
Vliv člověka na lesní společenstva začal být patrný až začátkem neolitu (v Atlantiku
– před 7000 až 6 500 lety), kdy lidé přestali cyklicky kočovat a jako způsob obživy začali
provozovat zemědělství (Podrázský 1999). První zemědělci začali osídlovat světlé smíšené
doubravy na sprašových hlínách v nejnižších polohách, kde klučili uvnitř lesních komplexů
nevelká prostranství pro neolitické osady. Lesní pastva dobytka prosvětlovala okolní les
a po vyčerpání půdy byly osady přesunovány na jiná místa. Tento neolitický zemědělec
narušoval klimaxovou vegetaci jen nepatrně (Neuhäuslová 1998).
Nejstarší historické osídlení na Křivoklátsku je doloženo ve Zbečně přibližně z období ko-
lem roku 1 000 př.n.l. Za krále Přemysla Otakara II. byl dostavěn hrad Křivoklát. Velký vliv
na místní lesy měl vznik sklářských hutí v 16. stol. V té době také vznikalo množství men-
ších hradů, později zámeckých budov (Točník, Všetaty, Hřebečníky, Zhoř) (Anonym 1996).
6
14. Lesy Křivoklátska byly již o dob Přemyslovců významným lovištěm náležícím ke koruně
české a jako takové byly pod ochranou knížat a králů. Tím byl zmírněn postup kolonizace ve
středověku. Hlavním „hospodářským cílem bylo udržení dostatečného počtu zvěře v lesích.
První zmínka o povolení k těžbě králem Václavem IV. pochází z roku 1396 a od roku 1458
se již normálně se dřevem hospodaří. Od poloviny 16. stol. je dokladována péče o mýtiny,
obnova lesa, oplocování pasek. Je zakázáno pálení uhlí a nadměrná pastva dobytka.
Pravý rozmach lesnictví nastal po roce 1735. Karel Egon I. Fürstenberg započal rozvoj
hospodářských věd a zavedl nové metody v lesnictví do praxe. Na Křivoklátsku se sou-
středili nejlepší lesníci z Bavorska, Německa a Čech. Zhruba v té době také zesílil tlak na
lesy (pastva, pekárny, travaření, hrabání atd.). Ze strany majitelů šlo zejména o obstarání
dostatku zvěřiny, dřeva a dřevěného uhlí.
Umělá obnova síjí se poprvé objevuje v 18. stol. Většinou se seje smrk a borovice
na holiny. Používá se také podsíje buku a jedle pod březové porosty, které vznikaly na
opuštěných holinách v okolí milířů. Výsadba lesních sazenic byla prováděna od roku 1783.
V 19. stol nastává prudký rozvoj výstavby školek a pěstování sazenic. Vytváří se do-
pravní síť lesních cest a je započato hrazení bystřin. V letech 1813–1822 probíhá první
podrobná inventarizace lesů. Jsou vytvořeny decenální plány a na základě výpočtu staťové
soustavy a kamerální taxy je určen vývoj těžeb až do roku 1981. V druhé polovině 19. stol.
nastává rozmach introdukce dřevin a zakládání monokultur. U listnatých porostů je část
obnov prováděna přirozeně nebo převodem na pařeziny. Vývoj lesů koncem 19. stol. jasně
dokladují záznamy z lesních školek, kdy v rozpětí dvaceti let (1886–1906) bylo z vyzved-
nuto pro výsadbu 135, 65 mil. sazenic smrku, 23, 88 mil. sazenic borovice, 19, 79 mil. sazenic
modřínu a 1, 66 mil. borovice černé. Za stejné období bylo vypěstováno jen 0, 33 mil. saze-
nic dubu a dokonce jen 0, 006 mil. sazenic buku. Výsledkem byla snížená úživnost revírů a
zvýšení zátěže loupáním a okusem zvěří. Rozšiřují se infekce hub a vznikají škody větrnou,
sněhovou a hmyzí kalamitou.
V roce 1929 se stává křivoklátské panství majetkem státu a hospodaření se ujímá státní
taxační kancelář v Brandýse nad Labem. Přes veškerá opatření stoupá podíl nahodilých
těžeb a v zimě 1939-1940 padla doposud největší kalamita. Větrem a sněhem lehlo přes
11 000 ha lesa. Kalamita byla zpracovávána ještě v poválečných letech.
7
15. 2.1.3 Klimatické podmínky
Průměrná roční teplota je 7,1 – 8,8◦
C, průměrný roční úhrn srážek 480 – 617 mm.
Vegetační doba trvá od 156 do 160 dní. Průměrný počet dní se sněhovou pokrývkou je 40,2
dní (Křivoklát) až 55,9 dní (Broumy).
Celé Křivoklátsko náleží do klimatické oblasti B – mírně teplá. Počet letních dnů1
nedosahuje čísla 50. Začátek žní ozimého žita je po 15. červenci a průměrná červencová
teplota je nad 15◦
C (Anonym 1999).
2.2 Přírodní rezervace Brdatka
2.2.1 Charakteristika
PR Brdatka leží na levém břehu řeky Berounky v jejím meandru asi 1 km od obce
Křivoklát. Zaujímá srázný skalnatý svah jižní až východní expozice.
PR Brdatka byla vyhlášena dne 28.3.1984 Ministerstvem kultury ČSR. Celková výměra
zvláště chráněného území je 33,89 ha, z toho výměra lesní půdy činí 100 %. Lesní porosty
jsou zařazeny do lesa zvláštního určení2
.
2.2.2 Klimatické poměry
Území PR Brdatka patří do klimatické oblasti 83 – okrsek mírně teplý, mírně vlhký, s
mírnou zimou, pahorkatinný3
.
Průměrná roční teplota je 8◦
C (jedná se o průměr z meteorologických stanic Nezabudice
a Křivoklát) s vegetační dobou4
158 dní. Průměrný roční úhrn srážek je 545 mm a v období
duben až září 361 mm (meteorologická stanice Křivoklát) (Anonym 1999).
2.2.3 Půdní a geologické podmínky
Geologický podklad na zájmovém území tvoří algonkické břidlice s místy na povrch vy-
stupujícími buližníky (ve východní části plošně, v západní ve formě hřebenů). Zvětráváním
1
denní maximálně dosažená teplota je větší než 25◦
C
2
lesy mimořádně nepříznivých stanovišť (sutě, kamenná moře, prudké svahy, strže, . . . ) (LesZ)
3
Toto klimatické členění je podle Končeka. Podle Quitta leží zájmové území v klimatické oblasti MT11
(URL 8).
4
dny, kdy je průměrná teplota vzduchu vyšší, než 10◦
C
8
16. břidlic se místy vytvořily suťové půdy.
Půdy na těchto horninách patří k hnědozemní vývojové sérii. Vyznačují se převážně
mělkým humusovým A-horizontem, který i u mezotrofní variety zřídka přesahuje mocnost
5 cm. V minerálním B-horizontu je obsah výměnných bází velmi nízký a sorpční komplex se
nalézá v Al-cyklu. Převládajícím typem jsou kambizemě. Na skalních výchozech se vytvořily
půdy typu ranker představující raná vývojová stadia hnědozemní série.
Na tvrdých buližnících se vyvinul dystrický ranker se surovým humusem, jehož přiro-
zenou vegetací je lišejníkový bor (Kolbek 1997).
2.2.4 Vegetační poměry
CHKO Křivoklátsko (a tedy i PR Brdatka) leží v přírodní lesní oblasti 8 – Křivoklátsko
a Český kras, podoblast a – Křivoklátská pahorkatina. Území PR Brdatka lze z hlediska
rostlinného pokryvu a geomorfologických podmínek rozdělit na dvě části – východní a
západní.
Východní část je charakteristická prudkými svahy (až 45◦
) s nepříznivými odtokovými
poměry, na kterých místy vystupují skalní ostrohy. Charakter růstu dřevin bývá zakrslý a
rostlinná společenstva jsou výrazně teplomilná. Převažující dřevinou je dub zimní (Quercus
petraea), který je místy nahrazen umělou výsadbou borovice lesní (Pinus sylvestris).
Západní část je charakteristická údolními zářezy s příznivějšími vlhkostními a živino-
vými podmínkami střídajícími se s vystupujícími skalnatými hřebeny s teplomilnou flórou.
Zde již můžeme pozorovat větší zastoupení ostatních listnatých dřevin jako jasan ztepilý
(Fraxinus excelsior), lípa srdčitá (Tilia cordata), javor mléč (Acer platanoides), místy buk
lesní (Fagus sylvatica) a další.
Území je značně floristicky i cenologicky cenné s řadou druhů, jejichž rozšíření směrem
proti proudu řeky postupně mizí. Z chráněných druhů rostlin se vyskytují např. Aurinia
saxatilis, Centaurea triumfettii, Lilium martagon, Dictamnus albus a Stipa joanis. Značná
je i zoologická hodnota území (Anonym 1994).
2.2.5 Zásadní vlivy lidské činnosti v minulosti
První zařízení lesa na tomto území je z roku 1813 a provedl jej lesník Bohutínský. Br-
datka obsahovala tři celé a část čtvrtého oddělení. Porostní zásoba byla tenkrát stanovena
na 300 m3
/ha. Dřevinné složení bylo tvořeno DB (200 let) a BK (150 let). K dalším zaří-
9
17. zením pak docházelo v letech 1835 až 1909 ve zhruba desetiletých intervalech. Z roku 1899
máme dochovánu dřevinnou skladbu HB 60 %, DB 40 %, BK, JV, JS, SM, MD+. Porosty
byly uspořádány do hnízdovitých skupin ve věku od 15 do 80 let.
V letech 1892 až 1896 byly zbudovány promenádní vrstevnicové cesty a v jižní části
vysazeny ozdobné keře. Střední cestou je veden původně dřevěný, později litinový vodovod
z Požárů do hradu Křivoklátu (Anonym 1994).
2.2.6 Negativní vlivy současnosti a možnosti dalšího ohrožení
V pobřežní části je umístěno 13 rekreačních chat a v jejich okolí dochází ke zřeďování
porostů a často i k ukládání fekálií a domácích odpadů.
Nemalým zatížením je i vrstevnicová cesta pod hřbetnicí, na které byla zbudována
turistická a naučná stezka „Brdatka . Na této stezce probíhá i velmi čilý cyklistický provoz.
V roce 1981 postihla území sněhová kalamita, při které padlo cca. 400 m3
HB, DB, BK.
Vzniklé holiny byly ponechány samostatné sukcesi. V 70. a 80. letech došlo k hromadnému
odumírání vtroušeného jilmu následkem nákazy hub rodu Ophiostoma. Na počátku 90.
let dochází také k odumírání DB a JS většinou vzrostlých stromů jednotlivě v porostech
rovněž následkem infekce houbami rodu Ophiostoma (Anonym 1994).
10
18. 3 Teoretická část
3.1 Druhy fytocenologických klasifikací
Klasifikovat rostlinná společenstva znamená poznat všechny aspekty, kterými jsou rost-
linné populace ovlivňovány. Klasifikace vychází z představy o společenstvech oddělených
hranicemi. Společenstva jsou tvořena druhy, které na změny prostředí nereagují odděleně,
nýbrž společně. Klasifikace spočívá v seskupování a třídění společenstev do abstraktních
skupin. Podle hierarchické úrovně hovoříme o typech společenstev se společnými charakte-
ristikami. Zatříděním vzorků vegetace do typu společenstva pak lze pro tento vzorek určit
rozmezí faktorů prostředí, druhové skladby a charakteristik společenstev, jež tyto vzorky
reprezentují. Klasifikací si tedy usnadňujeme pochopení krajiny a její vegetaci.
V přírodě se však nevyskytují oddělené typy vegetace. O vlastnostech, podle kterých
bude vegetace typizována rozhoduje fytocenolog (typolog) až při jejím studiu. Jelikož nelze
vytvořit jediný „přirozený systém, bylo vytvořeno systémů několik. Jednotlivé systémy se
ve svých metodách překrývají. Jedním z možných členění je členění Lepšovo:
Za zakladatele fyziognomického přístupu je považován německý přírodovědec Ale-
xander von Humbolt. Základní jednotkou společenstva je formace, určená převládající
životní formou dominantních druhů. Jsou vytvářeny typy formací, což jsou formace pod-
míněné podobnými makroklimatickými znaky, vyskytující se však na různým kontinentech.
Tato klasifikace je používána zejména v zemích bývalého britského impéria.
V klasifikaci podle dominantních populací lze rozlišit dvě větve vývoje.
Severoamerická škola rozlišuje jednotlivé třídy na základě dominance druhů z nejvyš-
šího patra společenstva. Ostatní druhy se musí tomuto dominantnímu druhu přizpůsobit.
Skandinávská škola se snaží zachytit ostrou hranici mezi oblastmi s bohatými a
11
19. chudými půdami. Hlavním hlediskem třídění je dominantní druh jednoho patra (obvykle
nejvyššího), zatímco ostatní patra mohla být na různém stupni heterogenní.
V klasifikaci podle synuzií je společenstvo část rostlinného krytu s určitou skladbou,
kdy se rozlišují jednotlivá patra a území.
Nejznámějším představitelem klasifikace podle zásad curyšsko-montpellierské
školy byl curyšský geobotanik prof. Braun-Blanquet. Základní jednotka, asociace, je de-
finována jako soubor rostlinných společenstev s určitým floristickým složením, stejným
stanovištěm a stejnou fyziognomií. Při práci se snímky se využívají znalosti o ekologii jed-
notlivých druhů a při popisu je věnována pozornost i druhům s menší pokryvností, často
ale indikačního významu. Z hlediska lesnické praxe je tento přístup obtížně uplatnitelný,
protože zachycuje určitý aktuální stav na daném území. Při klasifikaci tedy může dojít k
určení různých jednotek na jednom území, v závislosti na čase pořízení snímku.
Cílem Numerická klasifikace je roztřídit soubor snímků na jednotlivé skupiny na-
vzájem podobných snímků, které se liší od ostatních skupin a nebo k takto vytvořeným
skupinám přiřadit snímky další. Různé zvolené metody ovšem dávají různé výsledky. Tento
přístup je tedy vhodný zejména pro uspořádání a zhodnocení snímkových materiálů. Vzhle-
dem k početní náročnosti tohoto přístupu, je nutné používat počítač se speciálními pro-
gramy.
Dalším přístupem je klasifikace podle ekologických charakteristik prostředí.
Základní jednotkou je lesní typ charakterizující určité fytocenologické, pedologické, hydro-
logické a další vlastnosti stanoviště. Na území bývalého Československa je tato klasifikace
zastoupena dvěma školami (Viewegh 2003).
3.2 Typologie lesů České republiky
Na našem území se počátky typologického mapování datují do doby německé okupace.
Jednalo se převážně o průzkumy různých stanovišť. Po válce můžeme pozorovat oddělení
dvou hlavních škol. Na východní části (Karpatská oblast) prováděl mapování A. Zlatník a
jeho přístup je zde zachován prakticky do dnes. V Hercynské části pak můžeme pozorovat
střídání jednotlivých typologických systémů, z nichž asi nejvýznamnější byla ve své době
12
20. tzv. „pražská škola Mezera-Mráz-Samek.
Aktivní používání dvou, jen těžko navzájem převoditelných, systémů způsobovalo v
běžné praxi pochopitelné těžkosti. Také proto byl dlouholetými pracovníky Lesprojektu
Karlem Plívou a Eduardem Průšou v roce 1971 navržen systém nový, v pozdějších le-
tech ještě doplněný o několik dalších jednotek. Po několika úpravách byl pak v roce 1983
přestaven Přehled lesních typů a jejich souborů v ČR.
3.3 Typologický systém ÚHÚL (Průša 2001)
Tento systém byl navržen jako systém mající nahradit tehdy dva „konkurenční sys-
témy MMS1
a Geobiocenologický klasifikační systém Prof. Zlatníka. Základní jednotkou
diferenciace růstových podmínek je lesní typ, který definoval Zlatník (1978) jako soubor
typu přírodní geobiocenózy a všechny od tohoto typu vývojově pocházející a do různého
stupně a různým způsobem změněné geobiocenózy a geobiocenoidy a všechna jejich vý-
vojová stadia na původních segmentech typu přírodní geobiocenózy existujících. V praxi
ÚHÚLu je lesní typ charakterizován význačnou druhovou kombinací příslušné fytocenózy,
půdními vlastnostmi, výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin.
Vyšší typologickou jednotkou je soubor lesních typů, který spojuje lesní typy podle eko-
logické příbuznosti vyjádřené hospodářsky významnými vlastnostmi stanoviště. Kategorie
podobných lesních společenstev případně stanovišť tvoří ekologické řady.
K označení lesního typu se používají symboly odvozené od tzv. jednotného typologického
systému, z něhož vychází i pojmenování lesního typu. Mějme kupříkladu lesní typ 4F1, pak
první číslice zařazuje tento typ na ose x do lesních vegetačních stupňů (bučina), prostřední
litera označuje edafickou kategorii na ose y (svahová) a poslední číslice určuje jemnější
členění typu v rámci souboru lesních typů „svahová bučina (kapradinová).
3.3.1 Lesní vegetační stupně
Lesní vegetační stupně (LVS) tvoří v typologickém systému vertikální členění. Snaží se
zachytit a popsat vztah mezi klimatem a biocenózou. Podkladem pro vymezení LVS bylo
členění Prof. Zlatníka, doplněné o podrobnější stupňovitost v hercynsko-sudetské oblasti.
1
Mezera-Mráz-Samek
13
21. Faktorem pro určení lesního typu hraje dřevinná složka. Pro rozhodující určení LVS na
stanovištích neovlivněných vodou byl vzat buk lesní (Fagus sylvatica). Výsadní postavení
mají pak stanoviště s přirozeným porostem borovice lesní (Pinus sylvestris), vyskytujíví se
napříč všemi vegetačními stupni.
Typologický systém ÚHÚL je vertikálně rozdělen na devět stupňů zonálních plus jeden
stupeň azonální:
• Dubový
• Bukodubový
• Dubobukový
• Bukový
• Jedlobukový
• Smrkobukový
• Bukosmrkový
• Smrkový
• Klečový
A azonální stupeň
• Borový
Na území PR Brdatka byly vymapovány lesní vegetační stupně
1.LVS – Dubový
Klimaticky je tento LVS vymezen průměrnou roční teplotou nad 8◦
C s průměrným
ročním úhrnem srážek pod 600 mm a délkou vegetační doby 165 dní. Mezi dřevinami
převládá převážně dub zimní (Quercus petraea). V tomto LVS chybí buk lesní (Fagus
sylvatica).
14
22. 2.LVS – Bukodubový
Vyskytuje se na lokalitách s roční teplotou 7,5–8◦
C a průměrným ročním úhrnem srážek
650–600 mm. Délka vegetační doby se pohybuje mezi 160 a 165 dny. K dubu zimnímu se
již přidává i buk lesní, následován habrem obecným (Carpinus betulus). V pařezinách pak
buk lesní zcela vymizel a byl nahrazen právě habrem.
3.LVS – Dubobukový
Tento LVS se vyskytuje na lokalitách s průměrnou teplotou 6,5 až 7,5◦
C s průměr-
ným ročním úhrnem srážek 650–700 mm a délkou vegetační doby 150 až 160 dní. Mezi
dřevinami převažuje buk lesní, následován dubem zimním a habrem obecným. Na území
rezervace opět došlo díky způsobu hospodaření k preferenci habru na úkor buku a dubu.
Tato společenstva mají travnatý ráz.
0.LVS – Borový
Borový lesní vegetační stupeň zahrnuje přirozená stanoviště borovic (většinou se jedná
o borovici lesní (Pinus sylvestris)). Stanoviště jsou podmíněná půdně, ne klimaticky, jdou
napříč vegetační stupňovitostí. V příměsi může být zastoupen dub zimní i buk lesní. Na vo-
dou ovlivněných stanovištích se objevuje i jedle bělokorá (Abies alba), bříza pýřitá (Betula
pendula) a smrk ztepilý (Picea abies). Borovice si zachovává větší dominanci především na
stanovištích extrémnějších, jako jsou písčitá stanoviště a nebo skalní výchozy. Na území
PR Brdatka se vyskytuje sušší varianta tohoto LVS.
3.3.2 Ekologické řady
Ekologické řady tvoří v typologickém systému ÚHÚL vertikální členění a diferencují
růstové podmínky především podle trvalých půdních vlastností. Základem této diferenci-
ace jsou edafické kategorie sestavené do širších rámců – ekologických řad. Řady neovliv-
něné vodou (kyselá, živná, javorová) jsou fytocenologicky vyhraněné a tvoří základ celého
systému. V extrémních řadách jsou fytocenózy jednotlivých kategorií překryty znakem ex-
trémnosti. U stanovišť ovlivněných vodou je pro vytvoření řady prvořadá přítomnost vody
a její charakteristika. Rozlišujeme řady obohacená vodou, oglejená a podmáčená. Význam-
nou vlastnosti hraje i bohatost půdy.
15
23. V celém typologickém systému tedy rozeznáváme řady
• Živná (B)
• Kyselá (K)
• Extrémní (Z)
• Obohacená humusem (J)
• Obohacená vodou (L)
• Oglejená (P)
• Podmáčená (G)
Edafické kategorie v těchto ekologických řadách jsou pak vymezeny významnými fyzi-
kálními a chemickými vlastnostmi půdy.
Na území přírodní rezervace Brdatka se vyskytují následující ekologické řady:
Řada (B) – Živná
Živná řada sdružuje edafické kategorie a soubory lesních typů na půdách minerálně
středně až velmi bohatých. jsou to většinou půdy geneticky plně vyvinuté, dobře pro-
vzdušněné, převážně s příznivou vlhkostí i dobrou humifikací. Převažují rostlinné druhy
mezotrofní.
Hospodářsky významnými znaky jsou vysoká produkce (kromě kategorie C), sklon k
silnému zabuřenění a malá stabilita smrkových (a jedlových) porostů proti větru, daná
převážně menším poměrem kořenového systému a koruny.
Do této řady pak patří edafické kategorie
• B – bohatá
• C – vysychavá
• F – svahová kapradinová
• H – hlinitá
16
24. • W – vápencová
• S – středně bohatá
Z nichž na území přírodní rezervace Brdatka můžeme nalézt následující kategorie:
Kategorie B – bohatá je základní kategorií celé řady a odpovídá jejím charakteris-
tickým vlastnostem. Patří k nim zejména minerálně bohaté podloží, málo exponovaná
poloha bez příkrých svahů a normálně vyvinutá půda. Půda bývá typu mezotrofní až eu-
trické kambizemě. Je odolná k degradaci a porosty smrku jsou na ní ohroženy větrem, v
nižších polohách hnilobou. Již při slabém prosvětlení může dojít k ohrožení buření.
Funkce lesa bývá hospodářská, ekologické působení porostů infiltrační, porosty bývají
nadprůměrné produkce. Přirozená obnova buku a ostatních cenných listnáčů je dobrá.
Kategorie C – vysychavá sdružuje bohaté a středně bohaté typy exponovanějších
stanovišť z poloh, kde dochází ke značnému vysychání. Půdním typem bývá mezotrofní
kambizem, většinou dosti štěrkovitá. Na vápenatém podloží je nejčastějším typem rendzina,
pararendzina a rendzinová kambizem. Typickým podložím bývají čediče a jiné bazické
horniny. Půdy bývají často druhotně ochuzené.
Vzhledem k ohrožení dřevin suchem a hnilobou se cílová dřevinná skladba uvažuje bez
smrku. Funkce lesa je produkční, bonita dřevin je již podprůměrná. Ekologické účinky
porostů jsou infiltrační, na svazích protierozní. Přirozená obnova listnáčů je střední až
slabá. Vysychavá půda znesnadňuje rekonstrukci přirozeného stavu fytocenózy.
Kategorie S – středně bohatá (svěží) tvoří přechod mezi živnou a kyselou řadou.
Tomu odpovídají i půdní poměry. Půdy bývají mezotrofní až oligotrofní kambizemě a
forma humusu bývá moder, ve vyšších polohách morový moder.
Funkce lesa je produkční, bonita dřevin většinou nadprůměrná, ekologické účinky po-
rostů infiltrační. Přirozené zmlazení smrku má naději pouze na ochuzených typech, kde se
značně daří i zmlazení buku.
Řada (Z) – Extrémní
Řada extrémní zahrnuje soubory lesních typů na extrémních stanovištích, na nichž silně
exponované polohy, nepříznivé půdní nebo klimatické podmínky, vedly k zakrslému růstu
17
25. a přirozenému rozvolňování lesních porostů. Jejich charakter je převážně půdoochranný.
Fytocenologicky vyhraněná společenstva se vyskytují pouze na okrajových LVS (du-
bový – smrkový, klečový). V ostatních LVS jsou zakrslé soubory lesních typů pouze ex-
trémnějšími variantami souborů kyselé a částečně i živné řady.
Do této řady pak patří edafické kategorie
• X – xerotermní
• Z – zakrslá
• Y – skeletovitá
Z nichž na území přírodní rezervace Brdatka můžeme nalézt následující kategorii
Kategorie Z – zakrslá spojuje kyselé a středně bohaté typy extrémních stanovišť. Sta-
noviště jsou charakteristická podprůměrnými bonitami dřevin. Charakter lesa je převážně
půdoochranný. Půdním typem je nejčastěji kambizem oligotrofní nebo ranker až litozem a
přechody mezi nimi. Extrémnost těchto stanovišť bývá podmíněna reliéfem, ale ne bezvý-
znamnou roli hraje i klima a vlastnosti půdy. Samostatné postavení má soubor 1Z s typy
zakrslé doubravy. Přirozená obnova je většinou velmi slabá.
Řada (J) – javorová
Pro tuto řadu je charakteristické obohacení humusem a to většinou ronem ze svahu.
Toto obohacení se projevuje dobrou nitrifikací, vyjádřenou nitrofilními a heminitrofilními
druhy vegetace a příznivou humifikací s tvorbou mullového moderu nebo pravého mullu.
Základní kategorii této řady tvoří stanoviště sutí a roklin, na nichž je acerózní ráz spole-
čenstev, která mají přechodný ráz k řadě B.
Do této řady pak patří edafické kategorie
• D – hlinitá
• A – acerózní
• J – suťová
Z nich na území přírodní rezervace Brdatka můžeme nalézt následující kategorie
18
26. Kategorie A – kamenitá je přechodem k živné řadě na zahliněných sutích a kameni-
tých půdách, většinou již méně extrémních poloh, a proto lesy patří již k hospodářským.
Typická je na svazích, častá na hřebenech. Půdním typem bývá erodovaná až eutrická
kambizem, kambický ranker nebo rendzina. Druhová skladba je většinou poněkud chudší
než u vlastních javořin.
Funkce lesa je produkční, částečně půdoochranná, ekologické účinky porostů jsou infil-
trační a částečně protierozní. Produkce je nadprůměrná. Přirozená obnova listnáčů bývá
dobrá, ale hrozí zde nebezpečí zabuřenění.
Kategorie J – suťová je charakteristická suťovou nebo silně kamenitou půdou a nit-
rofilní vegetací. Přichází většinou na příkrých suťových svazích nebo na hřebenech a v
okolí vrcholových kamýků a skalnatých ostrohů. Má převážně charakter ochranného lesa.
Převládajícím půdním typem je kambizemní ranker, na vápenci pak kambizemní rendzina.
Půdy bývají vlhkostně příhodné.
Funkce lesa je půdoochranná, ekologické účinky porostů protierozní. Produkce podle
souboru typů rozdílná. Podmínky jsou příhodné pro přirozenou obnovu cenných listnáčů.
19
27. 4 Metodická část
4.1 Revize stávajících map
Správa CHKO nám poskytla několik map různých systémů, kvalit a data vyhotovení,
z nichž jako použitelné pro počátek práce byly uznány dvě: typologická mapa „pražské
školy (Mezera-Mráz-Samek) z roku 1967 a typologická mapa podle systému ÚHÚL z roku
1994.
Přestože mapa z roku 1967 nebyla pro další práci směrodatná, neboť typologický systém
se již v praxi nepoužívá, byla použita pro počáteční hrubou orientaci. Mapa je již na první
pohled velmi „hrubá (i když zdaleka nepatří k těm „nejhrubším ). Celá rezervace je na ní
pokryta dvěma typy, a to olšovou jaseninou ptačincovou a na skalních výchozech zakrslou
doubravou tolitovou. Spíše okrajově pak zasahují ještě čtyři další lesní typy. Kompletní
soupis tedy vypadá takto:
• olšová jasenina ptačincová
• zakrslá doubrava tolitová
• doubrava konvalinková
• buková doubrava ptačincová
• buková doubrava biková
• jasanová javořina udatnová
Druhá mapa, podle typologického systému ÚHÚL, je již o něco členitější.Mapa obsahuje
osm lesních typů:
• 1Z1 – zakrslá doubrava tolitová
20
28. • 1Z3 – zakrslá doubrava kostřavová
• 2A1 – javorobuková doubrava bažanková
• 2A3 – javorobuková doubrava lipnicová
• 3U3 – javorová jasenina bažanková na nevyvinutých aluviích
• 1C2 – suchá habrová doubrava s válečkou prápořitou
• 2C2 – vysychavá buková doubrava s válečkou prapořitou
• 3J3 – lipová javořina kapradinová
Z původního záměru, totiž vyjít z této mapy, zpřesnit její hranice a případná sporná
místa nově zařadit do typologického systému, po první pochůzce rychle sešlo. Ukázalo se,
že skutečnost je daleko pestřejší, než mapa a že se proto musí začít zcela od začátku.
4.2 Metodika mapování
Během první pochůzky bylo zjištěno, že má-li být mapování úspěšné, je potřeba si
především udělat představu o rozložení důležitých orientačních bodů na území rezervace.
Žádná z dostupných map, ať už lesnických nebo turistických, neobsahovala informace o
našem území s dostatečnou podrobností. V mapách jsou nedostatečně zachyceny cesty,
kterých je několik a protínají celé území rezervace víceméně po vrstevnicích, a výškopis,
kterým by byly zachyceny hřebeny, důležité skalní výstupy a údolí. Nakonec se podařilo
získat mapu z databáze ZABAGED v měřítku 1:10 000, zvětšenou na měřítko 1:5 000. Tato
mapa obsahovala velmi dobrý výškopis, ale síť cest v ní byla prakticky ignorována.
V další fázi byl použit přístroj GPS1
Garmin 12 XL (obr. 4.1. Přístroj je schopen ze
zachycených signálů družic (minimální počet jsou tři) určit s jistou přesností aktuální po-
lohu kdekoliv na Zemi (Anonym 1995). S tímto přístrojem byly zaměřeny hranice rezervace
a síť cest. Měření bylo provedeno na jaře, těsně před olistěním stromů. Během dne bylo
střídavě oblačné počasí. Za slunečného počasí a s optimálním počtem viditelných družic
je tento přístroj schopen zjišťovat svou polohu s řádově metrovou přesností. To by bylo
dostačující, ale na místech s vyššími stromy a při zvýšené oblačnosti jsme často dostávali
1
Geographical Position System
21
29. body s přesností i několik desítek metrů(!) Později byl výstup z tohoto přístroje přene-
sen do kancelářského programu MS Excel, s jehož pomocí byla vyrobena první „mapa
rozložení cest na území PR Brdatka. Tato mapa si v žádném případě nekladla nároky na
geografickou přesnost. Dobře posloužila k hrubé orientaci a k získání a představy o území.
Obrázek 4.1: Průběh cest a hranic přírodní rezervace zaznamenané pomocí GPS Garmin
Po zakreslení sítě cest do mapy z databáze ZABAGED bylo přikročeno k vlastnímu
mapování. To probíhalo tak, že se postupovalo v pásech po vrstevnicích o šířce odpovídající
zhruba vzdálenosti mezi cestami. Na území rezervace můžeme nalézt tři cesty protínající
její větší část ve směru východ ←→ západ. V západní části tak mohlo být postupováno
mezi cestami, „pochůzkou 2
v náročném a místy skalnatém terénu. Cesty sloužily pro
měření vzdáleností a k odhadu aktuální pozice. Krokováním byla vždy zjištěna vzdálenost
mezi dvěma geomorfologickými útvary (údolnice, hřeben) a jako další orientační body
posloužily i cedule naučné stezky na jedné z cest. V každém pásu byla provedena pochůzka
s vytypováním hranic jednotlivých lesních typů a hranice pak byly zakresleny do terénní
mapy.
Takto primitivními metodami bylo dosaženo odhadované přesnosti v řádu pěti metrů.
2
místy „polezem
22
30. To by se mohlo na první pohled jevit jako nedostatečné. Nesmíme ale zapomínat na mě-
řítko výsledné mapy (1:5 000) a také na to, že řada ploch s rozdílnými lesními typy nemá
jednoznačně viditelnou hranici. Hranici musí určit v přechodové oblasti typolog sám. Po-
souzení je tedy záležitostí značně subjektivní a také proto by uvedená přesnost mapování
měla být dostatečná. Do většiny takto vylišených ploch s rozdílnými lesními typy pak byl
umístěn typologický zápisník (viz. část 4.3.1).
4.3 Typologické zápisníky
4.3.1 Umístění a počet
Zápisníky byly umístěny do většiny vytypovaných ploch tak, aby co možná nejlépe
zachycovaly jejich charakteristické vlastnosti. Takto bylo zaznamenáno celkem 62 typolo-
gických zápisníků. Pokud plochu protínala cesta, byl zápis umístěn ve svahu nad ní, aby
výsledky byly jen málo ovlivněny splachem z ní. V některých případech však byly vyme-
zené plochy natolik malé, že se zápis musel udělat pod cestou, což se u některých z nich
projevilo evidentně antropicky ovlivněnou skladbou fytocenóz.
Obvyklým postupem bylo provést typologický zápis vždy alespoň jednou na jedné ploše3
(viz. obrázek 4.2). Z důvodu nejistoty jak se bude pozdější zařazování vyvíjet, bylo na
několika místech provedeno zápisů více, aby byly zachyceny větší rozdíly v jednotlivých
částech ploch. Později při vyhodnocování pak bylo rozhodnuto, jsou-li si výsledky z obou
zápisů natolik podobné, že je lze spolu sloučit do jedné plochy či nikoliv.
Naopak v místech nepřístupných (jednalo se především o východní část) nebylo z tech-
nických4
důvodů možné provádět komplexní snímkování všech vylišených ploch. Proto byly
tyto plochy přiřazeny k určitému lesnímu typu na základně analogie s obdobnými plochami
z přístupnějších částí rezervace.
4.3.2 Vlastní zápis
U každého snímku byl určen středový bod (nejčastěji strom). Po jeho určení následovaly
čtyři dílčí fáze:
3
slovem „plocha se rozumí souvislé území stejného lesního typu
4
a často také fyzických
23
31. Obrázek 4.2: Rozložení snímků v západní části PR Brdatka.
Rozložení bylo vedeno snahou mít vždy alespoň jeden fytocenologický zápis na ploše.
• Popis lokality
• Popis dřevinného patra
• Popis bylinného patra
• Popis půdních horizontů
Popis lokality
Zaznamenána byla hrubá geografická poloha jak zákresem do mapy, tak slovním po-
pisem v terénním zápisníku, identifikační údaje o snímku – jeho číslo, datum záznamu,
24
32. geomorfologické vlastnosti terénu – sklon terénu, orientace, popis reliéfu, a další dodatečné
informace, jako je např. počasí.
Popis dřevinného patra
Jako první údaj při popisu dřevinného patra byl vždy zaznamenán zápoj porostu na
ploše. Jednotlivá stromová patra byla popisována dle následující klasifikace:
1 - stromy předrůstavé (nadúroveň)
2 - stromy hlavní úrovně
3 - stromy dosahující výšky minimálně 1/2 výšky kmenu stromů hlavní úrovně a maxi-
málně 1/3 délky jejich koruny
4 - dřeviny v rozmení výšek od 130 cm do 1/2 výšky kmenu stromů hlavní úrovně
51a - dřeviny s výškou mezi 25 a 130 cm
51b - dřeviny s výškou do 25 cm
52 - semenáčky dřevin s děložními lístky
Pro každé patro byl zaznamenán výčet druhů zastoupených na ploše a pokrytí plochy5
každým z druhů. Pro patra 1 až 4 je pokryvnost zaznamenána v procentech, od patra 51a
je zaznamenána ve Zlatníkově stupnici abundance a dominance (tabulka 4.1).
Popis bylinného patra
Při průzkumu fytocenózy bylo postupováno od středového stromu v kruzích o zvětšují-
cím se poloměru. Přitom byly do zápisníku zaznamenány všechny nově spatřené rostlinné
druhy. Pochůzka byla skončena v okamžiku, kdy v novém kruhu nebyl nalezen žádný nový
druh. Poslední kruh tak vymezil hranici fytocenologického snímku.
Ke klasifikaci pokryvnosti druhů byla použita pětistupňová kombinace Braun-
-Blanquetovi stupnice abundance a dominance6
, upravená profesorem Zlatníkem na de-
setistupňovou. Základní princip klasifikace druhu je hodnocení jeho procentického podílu
pokryvnosti ze zkoumané plochy.
5
korunová projekce
6
početnosti a pokryvnosti
25
33. V podrostu jsou však byliny rozloženy také horizontálně. Rostliny trávovitého vzhledu
mají převážně vertikální uspořádání listů. Při hodnocení dominance, při kterém se snažíme
popsat horizontální průmět, může dojít k nadhodnocení druhů s horizontálním rozložením
listů. Význam druhů ve fytocenóze se však nedá hodnotit pouze podle jeho rozměrů, stejně
důležitým je i počet jedinců.
Z uvedeného vyplývá, že je potřeba vyrovnat tento nepoměr, hlavně mezi vyššími a
nižšími stupni pokryvnosti, aby nedošlo k podhodnocení druhů s úzkými, do výšky rozvi-
nutými listy. To nám právě umožňuje stupnice abundance a dominance (tabulka 4.1), kde
se při nižších stupních (< 2) kromě pokryvnosti uvažuje i početnost a od stupně 3 až do 5
se uvažuje jen pokryvnosti.
Symbol - + 1 -2 +2 -3 +3 -4 +4 -5 +5
Pokryvnost [%] 1-2 ks 0-1 1-5 5-15 15-25 25-37 37-50 50-63 63-75 75-87 87-100
Tabulka 4.1: Zlatníkova stupnice a abundance a dominance
Při klasifikaci byl nejdříve odhadnut stupeň pokryvnosti (celá čísla) a potom bylo
rozhodnuto o jeho vyšší nebo nižší hranici. Důležité bylo provádět odhad pochůzkou po
ploše a z pohledu „shora . V případě nerovnoměrné pokryvnosti na částech plochy, bylo
nutné tyto plochy klasifikovat samostatně a výsledná pokryvnost je pak jejich kombinací
(Křižová 1991).
Popis půdních horizontů
Při rozhodování o způsobu popisu půdních horizontů jsme vyšli z několika faktů: jed-
nalo se o práci ve zvláště chráněném území, značně svažitém a s velkou fytocenologickou
rozmanitostí. Proto bylo rozhodnuto, že výkop šedesáti pedologických sond7
by byl zásah
z ochranářského hlediska nevhodný8
a také fyzicky a časově neúnosný.
Popis humusových horizontů a prvního minerálního horizontu byl proveden pomocí
zahradnické lopatky. Půdní poměry v hlubších horizontech byly zaznamenány pomocí 1 m
dlouhé sondy, která se ukázala být dostatečně dlouhou, neboť hlubší půdy se na území
rezervace nacházely jen zřídka.
7
jam obdélníkového půdorysu o rozměrech 60×120 cm × dostatečná hloubka
8
nezapomeňme, že se nacházíme na stanovištích silně ohrožených erozí
26
34. Z odebraných vzorků minerálních horizontů získaných lopatkou a z hlubších horizontů
sondou byly sejmuty a popsány jejich omazy. Omazy byly později počítačově zpraco-
vány tak, aby pokud možno věrně reprezentovaly hloubku jednolivých horizontů mine-
rální zeminy. Popis jednotlivých minerálních horizontů byl proveden podle Vally a kol.
(Valla 2002).
4.4 Určení souborů lesních typů a lesních typů
Při hodnocení získaných záznamů bylo v první řadě nutné zařadit každý typologický
zápis do typologického systému podle souborů lesních typů. Každý soubor lesních typů je
charakteristický ekologickou řadou, edafickou kategorií a lesním vegetačním stupněm.
Rozhodnutí o lesním vegetačním stupni bylo provedeno na základě dominance jed-
notlivých dřevinných druhů. Jelikož byla dřevinná skladba v minulosti silně pozměněna
(viz. část 2.1.2), musely být při určování zohledněny i některé rostlinné druhy – vertikální
indikátory (např. bučinné druhy Galium odoratum, Galeobdolon luteum, druhy doubrav
Lathyrus vernus, Poa nemoralis atd.). Skoro vždy se jednalo o rozhodování mezi vege-
tačními stupni 1 až 3. Do prvního lesního vegetačního stupně byl snímek zařazen, byly-li
přítomny teplomilné keře a byliny. Převážně se jednalo o plochy na skalních ostrozích a
hřbetech. Do druhého LVS byly snímky zařazeny převážně na základě přítomnosti bučin-
ných druhů. O třetím lesním vegetačním stupni opět rozhodlo bylinné a stromové druhové
složení.
Rozhodnutí o edafické kategorii bylo provedeno na základě grafických a tabulkových
přehledů o souhrnných ekologických nárocích fytocenózy na každé z ploch. Grafy znázorňují
relativní váhu jednotlivých ekologických skupin rostlin (ESR) podle pokryvnosti jednotli-
vých druhů na snímkované ploše a jejich příslušnosti k určité skupině. Grafy sloužily jako
vodítko při dalším rozhodování. S jejich pomocí byla dokumentována typická druhová kom-
binace pro jednotlivé edafické řady a SLT (Průša 2001). Klasifikace půd byla prováděna z
jejich popisu dle Klasifikačního systému půd ČR (Němeček 2001).
Zařazení do konkrétního lesního typu bylo provedeno podle aktuálního stavu Typolo-
gického systému ÚHÚL (Viewegh 2003).
27
35. 4.5 Počítačové zpracování map
4.5.1 Geografické informační systémy (GIS)
GIS je informační systém, jehož jednotlivé prvky jsou pomocí souřadnic vztaženy k
referenčnímu přesně definovanému prostoru. Jako referenční prostor se v našem případě
používá matematický model zemského tělesa (Tuček 1998).
Nejčastěji se rozlišují tři základní funkce GISů:
1. GIS jako prostředek pro tvorbu a zpracování map. V tomto případě je Geo-
grafický informační systém degradován na funkci programu pro kreslení. Naštěstí je
GIS často používán také jako
2. databáze informací vztažených ke geografickým souřadnicím. Vhodně for-
mulovanými dotazy lze z databáze získávat potřebné informace (např. plán těžby pro
určité oddělení). V tomto případě vystupuje GIS např. jako lesní hospodářské knihy
a lesnické mapy současně.
3. GIS jako analytický nástroj, s jehož pomocí lze např. kvalifikovaně odhadnout
pravděpodobnost přítomnosti určitého druhu na nějaké lokalitě, zjišťovat expozice
jednotlivých porostů, odhadovat rizika vzáleného přenosu emisních látek a podobně
(URL 3).
4.5.2 GIS GRASS
GRASS (Geographical Resources Analysis Support System) je program původně vy-
víjený U.S. Army Construction Engineering Resources Laboratories (CERL). Byl navržen
jako prostředek sloužící k managementu a modelování krajiny pod správou armády USA.
V roce 1995 byl uvolněn pod licencí GNU/GPL9
. Díky této licenci jsou náklady na po-
řízení tohoto programu rovny nule. Za tuto cenu lze ovšem získat plnohodnotný systém
(Neteler 2000).
9
GNU je rekurzivní zkratka hnutí za svobodný software. Znamená „Gnu is not Unix a ve znaku má
pakoně hřivnatého. Zakladatelem hnutí GNU je Richard Stallman, který je také autorem licence GPL –
„General public licence přicházející se zvláštní ochranou autorství, známou jako copyleft. Tato licence
umožňuje svobodné šíření programu s jeho zdrojovým kódem.
28
36. Obrázek 4.3: Pracovní prostředí GISu GRASS
Pro diplomovou práci Ing. Slavíka (Slavík 2003) byla ještě použita současná stabilní
verze nesoucí označení 5.0.3. Pro účely této práce však byla použita vývojová větev
GRASSu s označením 5.7. Tím byla jednak eliminována některá omezení stabilní verze
(viz. (Slavík 2003) str. 26) a jednak bylo možno navázat na geografické objekty databázové
záznamy z externího databázového systému.
4.5.3 Postup vypracování mapy lesních typů PR Brdatka
Orthorektifikace – připojení map k zemským souřadnicím
V prostředí GIS je nejdříve nutné mapy rektifikovat – přiřadit jejich obsahu správné
geografické souřadnice. Jako georeferenční model byl použit zemský model WGS 84. Do
počítače byly skenováním v rozlišení 1 200 DPI10
převedeny (a) turistická mapa v měřítku
10
dot per inch – teček na palec
29
37. 1:100 000 a (b) terénní mapa s vyznačenými hranicemi lesních typů a zakreslenými pozicemi
typologických zápisníků.
Turistická mapa byla orthorektifikována a na základě z ní odečtených souřadnic vý-
znamných bodů (rohy porostů, křižovatky silnic atd.) byla rektifikována i mapa terénní. V
rámci možností daných kvalitou tisku, zkreslením, stavem mapy a použitou projekcí jsme
tak dostali terénní mapu připojenou k zemským souřadnicím.
Vektorizace – separace zájmových geografických objektů
Každá naskenovaná, byť rektifikovaná, mapa je v prostředí GIS uložena jako obrázek –
rastr. Rastry můžeme chápat jako matice buněk, ve kterých je každý prvek reprezentován
dvěma souřadnicemi (x, y) a vlastní hodnotou (z). Hodnota z nemusí, jako v případě
turistické mapy, znamenat nic, než barevnou reprezentaci. V případě např. mapy hustoty
povrchového odtoku však každá buňka nabývá reprezentativní hodnoty charakteristické
pro určitý průtok.
Abychom mohli začít pracovat se zájmovými objekty, v našem případě hranicemi jed-
notlivých lesních typů a středy typologických zápisníků, musíme je vektorizovat – naznačit
GISu, kde jsou.
Každý vektor je dán svou velikostí, směrem a počátkem. Lze tedy říci, kde je vpředu
a kde vzadu a tím i kde je vlevo a kde vpravo. Tato vlastnost může být použita v dalších
analýzách.
Vektorizovány byly vrstevnice, hranice lesních typů, středy typologických zápisníků a
cestní síť. Z vrstevnic nesoucích informaci o výšce nad mořem byl interpolován digitální
model terénu – rastr, jehož buňky nesou jako hodnotu z informaci o výšce nad mořem.
Každá plocha uvnitř hranic lesních typů je reprezentována středovým bodem nesoucím
informaci o identifikačním čísle plochy. To samé platí pro středy typologických zápisníků
a cesty.
Mapové výstupy
Pro vlastní určení lesních typů nebyl GIS žádným způsobem využit. Práce sestávala
především z naplnění databáze již hotovými daty a jejich prezentace. Díky použitému
systému je však v budoucnu možné, kdykoliv na takto uložená data navázat. Jednotlivé
ekologické řady byly barevně odlišeny (Průša 2001) a zobrazeny kódem lesního typu.
30
38. Další GISové analýzy
Pomocí různých nástrojů můžeme dojít k zajímavým výsledkům. Jedním takovým může
být analýza hustoty povrchového odtoku11
po digitálním modelu terénu. Byly vytvořeny
dvě mapy. První byla rastrová mapa, jejíž buňky nesly informaci o hustotě povrchového
odtoku, a druhá mapa pak byla mapa vektorová obsahující některé potenciální dráhy po-
vrchového odtoku.
Překryvem těchto map s mapou edafických kategorií lze zkoumat souvislosti mezi po-
tenciální vlhkostí stanoviště a jeho zařazením do určité edafické kategorie. Podobnou vazbu
pak mohou vykazovat i další vlastnosti terénu, jako je sklon svahu, jeho orientace, výška
nad mořem atd.
Stejně jako na hustotě povrchového odtoku lze určitou závislost mezi různými katego-
riemi pozorovat i na sklonech svahů, jejich expozici, nadmořské výšce a podobně.
Každý SLT by měl své místo v n-rozměrném prostoru, ve kterém by každý rozměr
byla nějaká taková vlastnost. Na základně hodnot jednotlivých rozměrů by bylo možno
usoudit na SLT bez nutnosti vycházet do terénu za účelem sběru typologických dat. Tímto
tématem se podrobněji zabývá kapitola 5.3.
Tvorba 3D-grafických výstupů
Tvorba těchto výstupů je s pomocí GRASSu poměrně jednoduchá. Na prvním místě
je potřeba mít rastrovou mapu digitálního modelu terénu. Pakliže ji nemáme, je nutno ji
získat např. interpolací z vektorizovaných vrstevnic či interpolací z geodeticky zaměřených
bodů.
Získaný rastr lze pak zobrazit třírozměrně12
pomocí modulu NVIZ, který vykreslí po-
žadovaný reliéf. Na tuto kostru lze pak „navléknout další libovolné mapy, ať již rastrové,
či vektorové. Podobné výstupy jsou dobré pouze k věrnému zobrazení situace. V žádném
případě nám neslouží k dalším analýzám.
11
anglicky flowline density
12
Ve své podstatě se nejedná o zobrazování trojdimenzionálních výstupů. Ve skutečnosti pracujeme
pouze s 2,5 rozměry. Třetí rozměr (souřadnice z) je reprezentována pouze informací o povrchu. Nemám
informace o vývoji pod a nad povrchem.
31
39. Návrh databáze pro zaznamenávání typologických dat
Prostředí operačního systému GNU Linux obsahuje množství nástrojů umožňujících
efektivní práci s daty. Na druhou stranu obsahuje již znatelně menší množství tzv. „hoto-
vých řešení . Aby bylo možné získaná data efektivně uchovat a přistupovat k nim např.
z prostředí GIS, bylo nutné navrhnout a naprogramovat relační databázi plně pokrýva-
jící potřeby na záznam libovolného množství fytocenologických snímků a zařazených ploch
lesních typů.
Jako databázový systém byl zvolen systém PostgreSQL13
, který je ve skupině svobod-
ného softwaru řazen k nejlepším. Protože má na vysoké úrovni implementovaný standard
SQL99 může s ním bez větších problémů pracovat kdokoliv, kdo tento standard ovládá,
byť se jej naučil na jiných systémech.
Návrh relační databáze spočívá v rozdělení dat na určité skupiny, jejich uložení do tabu-
lek a určení míst vzájemných vazeb mezi tabulkami. Celkem bylo navrženo cca. 20 tabulek
popisujících geologické a meteorologické podmínky na lokalitách, lesní typy, humusové a
minerální horizonty a jednotlivé etáže vegetace. Sloupečky v tabulkách jsou vždy přesným
datovým typem, což jsou zejména celá čísla, textové řetězce přesné délky, čísla s plovoucí
desetinnou čárkou, datum a geografické souřadnice (viz. příloha A.1.1). Celý návrh byl
proveden tak, aby jej bylo možno v budoucnosti v případě potřeby rozšířit o další prvky.
Další potenciál tohoto modelu spočívá v možnosti on-line přístupu do databáze ať už
prostřednictvím vzdálené příkazové řádky14
a nebo přes např. webové rozhraní. Tím by
se vytvořil centrální sklad typologických dat, přístupných on-line a spojitelných s GISem
(Čepický v tisku).
4.6 CD-ROM - elektronická verze diplomové práce
Nedílnou součástí této práce je i CD-ROM obsahující její elektronickou podobu a několik
grafických výstupů, které se v tištěné verzi neobjevily. Celé CD je zpracováno formou
HTML stránek, takže jeho použití je na platformě nezávislé a nepotřebuje ani žádné vysoké
hardwarové nároky.
13
http://postgresql.org
14
„remote shell
32
40. 5 Výsledky a diskuze
5.1 Mapa lesních typů
Hlavním výstupem této diplomové práce je již podle zadání mapa lesních typů. Ta
byla vypracována ve dvou variantách. Obě jsou v měřítku 1:5 000. První je obrysová
se zakreslenými hranicemi a popisy jednotlivých lesních typů a druhá mapa obsahuje v
podstatě totožné informace ovšem na barevném podkladě odlišných edafických kategorií.
5.2 Vymezené plochy a typologické snímky
Na zájmovém území bylo vylišeno celkem třicet dva typologických ploch a zazname-
náno stejné množství typologických zápisů s komplexním popisem dřevinného a bylinného
patra, půdních horizontů a terénu. Snahou bylo zachytit co možná nejvěrněji mimořádně
rozmanitou situaci. Nejmenší vymezená plocha má pouhých 247 m2
.
Posouzení jednotlivých odlišností je jednoznačně subjektivní a je pravděpodobné, že by
kdokoliv jiný zpracoval mapu odlišným způsobem. Tato práce se liší už od současné aktuální
typologické mapy ÚHÚL z roku 1994. Ta znázorňuje značné zjednodušení skutečného stavu.
I když v původním úkolem bylo pouhé zpřesnění této typologické mapy, ukázalo se, že jsme
vytvořili mapu novou o výrazně vyšší vypovídací hodnotě.
5.2.1 Přítomné edafické kategorie
Kategorie zakrslá (Z) zaujímá na celém území rezervace největší plochu1
. Na západní
části je zastoupena na čtrnácti snímcích. Hlavním znakem stanovišť je zakrslý a pokrou-
1
v západní části je ovšem hojněji zastoupena kategorie bohatá, což je dáno především rozdílnou mor-
fologií terénu obou částí
33
41. cený růst dřevin, indikovaný extrémními podmínkami, nedostatkem vláhy a vesměs velmi
mělkou, často skeletovitou, půdou, ze které nezřídka vystupují skály.
Zatímco na východní polovině zaujímají tyto plochy spíše souvislejší území
(Slavík 2003), na západní polovině se tyto kategorie vyskytují převážně v okolí vystupují-
cích skal. Typické jsou situace, kdy SLT kategorie Z „sleduje vystupující skalnatý hřeben
po celé délce svahu od jeho temene až k úpatí.
Kategorie svěží (S) je v západní části nejméně zastoupená kategorie a vyskytuje se
na exponovanějších stanovištích, na přechodech od kategorie Z ke kategorii B. Plochy jsou
charakteristické vyšší přítomností trávovitých druhů.
Kategorie vysychavá (C) Snímky zařazené do této kategorie odpovídají její obecné
charakteristice. Jedná se o (silně) vysychavé polohy na exponovanějších místech, často
v blízkosti kategorie Z. Převládají druhy trávovitého charakteru. Můžeme říci, že tato
kategorie tvoří často přechod mezi kategorií zakrslou a ostatními kategoriemi.
Kategorie bohatá (B) je v západní části PR Brdatka nejvíce zastoupená. Určena byla
na celkem osmi snímcích a 35 % území. Ve fytocenóze převládají druhy náročnější na živiny
a vodu (ESR 4). Na některých místech se k nim přidávají druhy nitrofilní (ESR 6), což
je způsobeno především plošným rozložením těchto ploch podél cest a případně ronem z
pole.
Terén PR Brdatka rozhodně nelze pro svůj sklon označit za typický pro tuto kategorii.
V porovnání s ostatními plochami se však vždy jedná o méně strmé stráně a nebo údolí.
Kategorie kamenitá (A) v západní části PR Brdatka vyskytuje pouze na dvou místech.
Jedná se o stinná vždy vlhká údolí s kamenitou půdou. Přítomné druhy jsou často nitrofilní
(ESR 6).
Kategorie suťová (J) - Tyto lokality se vyskytují na suťových svazích, na kterých již
může místy docházet k částečnému vysychání. Oproti kategorii A je zde výrazně vyšší podíl
nitrofilních druhů.
34
42. Kategorie Plošné zastoupení [ha] Relativní zastoupení
B 4,89 35,35 %
Z 3,92 28,34 %
A 2,16 15,61 %
J 1,61 11,67 %
C 0,79 5,71 %
S 0,45 3,30 %
Tabulka 5.1: Zastoupení jednotlivých kategorií v západní části PR Brdatka
5.2.2 Určené lesní typy
0Z1 - reliktní bor skalnatý - lišejníkový
(Pinetum relictum - lichenes)
Na celém území PR Brdatka byl zaznamenán pouze jeden snímek (č. 63) později zařa-
zený do borového LVS. Samotná přítomnost Pinus sylvestris ještě neopravňuje k zařazení
do tohoto LVS, neboť tato byla na území rezervace v minulosti vysázena (viz. kapitola
2.2.4). Pro zařazení do tohoto lesního typu hovoří zejména extrémní poloha (skalní vý-
choz), a vysloveně chudé bylinné patro, které je nahrazeno spíše patrem mechovým, půda
tvořená nehlubokým typickým rankerem a velice netvárný růst borovic.
1Z1 - zakrslá doubrava tolitová
(Quercetum humile - Vincetoxicum hirundinaria)
V západní části se jedná o plošně druhý nejrozšířenější lesní typ, zachycený ve třech
zápisech (č. 59, 64, 65). Na těchto stanovištích mají dřeviny výrazně zakrslý a pokroucený
růst. Jedná se o skalní hřebeny nebo skály s jen málo vyvinutou půdou. Jsou to vůbec
nejméně přístupné oblasti západní části rezervace.
1Z8 - zakrslá doubrava lipnicová
(Quercetum humile - Poa nemoralis)
Dalším typickým lesním typem nejextrémnějších poloh PR Brdatka je právě tento lesní
typ, zaujímající podobné polohy jako předchozí. V západní části jej lze najít v okolí skal-
35
43. ních výchozů. Od předchozího lesního typu se liší zejména dominancí trávovitých druhů
(Poa nemoralis). Oblast v okolí zápisu č. 41 je, z hlediska turistického provozu, na asi
nejexponovanější části celé rezervace. Pod skálou, na které byl zápis pořízen, je altán s
vyhlídkou a celé okolí je protkáno sítí turistických cest. V zápisu se tak vyskytují zavlečené
druhy, které by se v rezervaci snad ani neměly objevit (Robinia pseudoacacia).
2Z2 - zakrslá buková doubrava biková
(Fageto-Quercetum humile - Luzula luzuloides)
Tento lesní typ byl určen v případě pěti fytocenologických snímků (č. 34, 37, 39, 51 a 52).
Od třetího LVS se liší nepřítomností keříčkovitého patra. Přítomnost buku (Fagus sylvatica)
nebyla2
zaznamenána, což je pravděpodobně způsobeno jeho odlesněním v minulosti. Na
snímcích v bylinném patře převládají trávovité druhy s dominancí Luzula luzuloides3
. Na
snímcích č. 34 a 37 je přítomna Pinus sylvestris, což se projevuje zejména na snímku 37
výrazným ochuzením bylinného patra a jeho posunu od Luzula luzuloides k Festuca ovina
a mechovitým druhům. Půda se pohybuje od kambizemě modální, přes kambizem litickou,
až ke kambickému rankeru.
2Z8 - zakrslá buková doubrava lipnicová
(Fageto-Quercetum humile - Poa nemoralis)
Na sledovaném území byly zaznamenány dva zápisy s tímto lesním typem (č. 42 a 57).
Jedná se o porosty podobného charakteru jako v předchozím případě. V obou zápisech
může být patrný nástup nitrofilnějších druhů (Galium aparine, Impatiens parviflora), což
je na snímku č. 42 pravděpodobně způsobeno splachy z pole a na snímku č. 57 přítomností
chat. Na obou snímcích je patrná absence Fagus sylvatica, což je způsobeno pravděpodobně
druhotným odlesněním. Spolu s dubem (Quercus petraea) byl zaznamenán habr (Carpinus
betulus) a jasan (Fraxinus excelsior). Obě plochy se vyskytují na místech s velmi výrazným
sklonem svahů. Půda je velmi mělká kambizem modální až litická bez výraznější skeleto-
vitosti.
2
kromě snímků č. 52 a 37
3
na snímcích č. 37 a 52 Luzula luzuloides není dominantní, nicméně přítomná
36
44. 2Z9 - zakrslá buková doubrava skeletová
(Fageto-Quercetum humile - saxatilis)
V západní části rezervace byla zaznamenána pouze jediná plocha (zápisník č. 67) a
od předchozího lesního typu byl odlišen díky množství vyčnívajících skalek. Plocha se vy-
skytuje až na vrcholu svahu, jehož sklon je (v porovnání s ostatními plochami) mírný.
Zakrslost dřevin je dána mělkou, vysychavou půdou, jejíž chudost je indikována přítom-
ností mechového patra a převahou trávovitých rostlin (Festuca ovina). Buk lesní opět díky
předchozímu odlesnění chybí.
2S4 - svěží buková doubrava biková s lipnicí hajní
(Fageto-Quercetum oligo-mesotrophicum - L. luzuloides + Poa nemoralis)
V zápisu č. 40, jediném snímku s tímto lesním typem, jsou hojněji zastoupeny druhy
ESR 9 – mírně vlhké, bohaté. Pokryvnost bylin je nízká, výraznou převahu mají trávo-
vité druhy (Luzula luzuloides, Poa nemoralis). Mezi dřevinami dominuje opět dub zimní
(Quercus petraea), následován habrem (Carpinus betulus) a zaznamenán byl i výskyt ja-
sanu (Fraxinus excelsior). Buk na tomto stanovišti opět nebyl zaznamenán. Půda je mělká,
tvořená modální kambizemí.
2S7 - svěží buková doubrava se třtinou rákosovitou
(Fageto-Quercetum oligo-mesotrophicum – Calamagrostis arundinacea)
V zápisu č. 36 dominují druhy ESR 9 nad ostatními. Celá plocha s tímto lesním typem
se táhne po svahu a tvoří přechod mezi kategorií zakrslou a bohatou. Půdním typem je
kambizem litická.
1C2 - suchá buková doubrava lipnicová
(Carpineto-Quercetum subxerothermicum - Poa nemoralis)
Tento lesní typ byl určen na třech plochách (zápisy č. 32, 44 a 55). Společným rysem je
silná přítomnost trávovitých druhů. Převládajícími druhy jsou druhy ESR 3 – rostoucí na
krátkodobě vysychavých a živinově bohatých stanovištích a druhy doubrav. Půdy jsou jen
málo hluboké modální kambizemě4
. Dřevinné složení je typické pro tento LVS – převládá
4
V zápisu č. 44 byla zaznamenána výjimečně hluboká půda. To bude způsobeno pravděpodobně změnou
sklonových poměrů (mírnější svah), kdy se zde ukládají půdní částice spláchnuté z hornějších partií.
37
45. dub, následovaný habrem.
Některá místa jsou ovlivněna činností člověka a jejich druhová skladba je posunuta vý-
razně směrem k nitrofilním druhům (Ribez alpinum, Crataegus sp. Rosa canina). Druhová
skladba zápisu č. 42 je výrazně ovlivněna ronem z přilehlého pole.
2C2 - vysychavá buková doubrava lipnicová
(Fageto-Quercetum subxerothermicum – Poa nemoralis)
Dominantním druhem zápisů 43 a 53 je Poa nemoralis. Plochy jsou v létě suché. Půda
je na ploše se zápisem č. 43 mělčí, než na ploše se zápisem č. 53. Zápis č. 43 se nachází
na horní části poměrně prudkého svahu, kdežto druhý zápis je spíše ve střední části mír-
nějšího svahu. Dřevinná skladba je omezena na dub zimní. Na zápisu č. 43 můžeme opět
pozorovat vliv pole. Vyskytuje se zde i Acer campestre a Fraxinus excelsior. Buk zcela
chybí, pravděpodobně v důsledku dřívějšího hospodaření.
2C4 - vysychavá buková doubrava bazická
(Fageto-Quercetum subxerothermicum basicum)
Tento lesní typ byl nalezen pouze na jednom typologickém zápisu (č. 56).Celá plocha se
nachází těsně pod plochou určenou jako 1Z1. Půda je tvořena relativně hlubokou kambi-
zemí, pokrytou vrstvou suti z drolících se skal. Dřevinné patro je tvořeno Quercus petraea,
v nižších etážích se k němu přidává ještě Tilia cordata a Acer campestre. V bylinném patře
převažují rostliny ESR 2,4 a 5, což značí stanoviště s problematickým hydrologickým reži-
mem. Přítomny jsou také některé bučinné druhy (ESR 18), posunující zařazení ke druhému
vegetačnímu stupni i přes chybějící Fagus sylvatica v dřevinném patře.
1B7 - bohatá habrová doubrava ptačincová
(Carpineto-Quercetum mesotrophicum - Stellaria holostea)
Tímto lesním typem je oklasifikován pouze jediný zápis (č. 66). Plocha se nachází opět v
blízkosti pole a je výrazně ovlivněna splachy z něj a přítomností turistické stezky. Na první
pohled se to odráží na fytocenóze, ve které dominují nitrofilní druhy (Chelidonium majus,
Galeopsis sp., Urtica dioica). V dřevinném patře převládá dub zimní (Quercus petraea),
přítomen je jasan (Fraxinus excelsior) a z keřů pak Sambucus nigra a Acer campestre.
Půdu tvoří kambizem melanická, která pro tento typ není typická. Lze se ovšem domnívat,
38
46. že vyšší obsah živin v minerálním horizontu A je zapříčiněn právě ronem z výše položeného
pole.
2B1 - bohatá buková doubrava lipnicová
(Fageto-Quercetum mesotrophicum - Poa nemoralis)
Nejmenší vymezená plocha v západní části rezervace je popsána zápisem č. 58. Zápis
je charakteristický převahou druhů ESR 4 (mírně vlhké, bohaté) a ESR 3 (druhy rostoucí
na krátkodobě vysychavých stanovištích). Na ploše jsou také zaznamenány druhy bučin
(ESR 18), což indikuje druhý vegetační stupeň. Půda je v porovnání s většinou ostatních
zápisů relativně hluboká kambizem. Ve stromovém patře buk stále chybí, převládá dub
doprovázený habrem.
2B3 - bohatá buková doubrava s mařinková
(Fageto-Quercetum mesotrophicum - Galium odoratum)
Tento lesní typ popisují tři typologické zápisy (č. 35, 38 a 54) popisují tento lesní typ.
Plocha se zápisy 38 a 35 je velmi rozsáhlá a proto na ní byly provedeny zápisy dva. Ukázalo
se, že rozdíly mezi nimi jsou skutečně malé. V obou případech je půda typickou modální
kambizemí. Zápis číslo 54 je na odděleném místě a od obou předchozích se liší hlavně
půdními poměry (díky přítomné suti byla půda klasifikována jako kambizemní ranker). Ve
dřevinném patře převládá dub, následovaný habrem a doplněný jasanem, případně lípou.
V bylinném patře byla zaznamenána přítomnost bučinných druhů a je znát posun od su-
chomilnějších rostlin (ESR 3) k rostlinám vlhkomilnějším (ESR 4, 5, 10). To odpovídá i
morfologickým poměrům. Plocha se zápisy 35 a 38 totiž v podstatě kopíruje dvě údolí,
vinoucí se od řeky až k horní části svahu a plocha se zápisem č. 54 zaujímá polohu pod
prudším svahem, na místě „relativně málo skloněném. Druh Taraxacum officinale, zazna-
menaný v zápisu č. 35, je sem pravděpodobně zavlečen turisty a zahrádkáři, neboť plochu
protíná cesta s turistickou značkou a končí dole u řeky v oblasti s chatami (viz. kapitola
2.2.6).
39
47. 2B4 - bohatá buková doubrava s válečkou
(Fageto-Quercetum mesotrophicum - Brachypodium sylvaticum)
Celá plocha popsaná zápisem č. 49 se nachází v horní části svahu. Půda je zde relativně
hluboká kambizem. V dřevinném patře převládá Quercus petraea následován habrem (Car-
pinus betulus). V bylinném patře dominují nitrofilní druhy. To může být způsobeno tím,
že většina plochy je protkána sítí přístupných cest a tudíž je zde turistický tlak poměrně
vysoký. Vedle nitrofilních druhů převládají dále druhy rostoucí na vysychavých stanoviš-
tích.
3B6 - bohatá dubová bučina javorová
(Querceto-Fagetum mesotrophicum acerosum)
Zápis s číslem 48 reprezentuje celou plochu s lesním typem 3B6. Plocha se nachází v
kamenitém údolí mezi dvěma hřebeny zařazenými do lesních typů kategorie Z. Dřevinné
patro je tvořeno z převládající části Quercus petraea. Díky vysokému stupni pokryvnosti
druhů rostlin ESR 18 se lze domnívat, že buk byl z těchto poloh dříve hospodařením
odstraněn. Jak přítomnost bylin ESR 5, tak pozdější přezkoumání v GISu (viz. kapitola
5.3) prokázaly, že území pravděpodobně nebude trpět nedostatkem vláhy. Pro přítomnosti
kamenů a balvanů (z drolících se okolních skal) byla tato plocha přiřazena k lesnímu typu
3B6, který je na přechodu k SLT 3A.
2A5 - javorobuková doubrava ptačincová
(Aceri-Fageto-Quercetum lapidosum - Stellaria holostea)
Lesní typ 2A5 je zastoupen jedním zápisem (č. 50). Území, pro které je typický, je
dlouhé údolí ústící na dolním konci do řeky. Půdu tvoří kamenitá, až 80 cm mocná, me-
lanická kambizem. Hlavními dřevinami jsou Fraxinus excelsior doprovázený Acer platano-
ides. Mezi bylinnými druhy se vyskytují druhy bučin (Hepatica nobilis) a druhy rostoucí
na vysychavých stanovištích.
3A3 - lipodubová bučina s pitulníkem
(Tilii-Querceto-Fagetum acerosum lapidosum - Galeobdolon luteum)
Tento lesní typ se vyskytuje uprostřed kamenitého údolí na nejzápadnějším cípu re-
zervace. Díky meandru Berounky, má toto údolí východozápadní orientaci a patří tak k
40
48. nejstinnějším na celém území. To se projevuje posunem o jeden vegetační stupeň oproti
okolním plochám a zřetelně dobrou zásobeností vláhou (přítomnost druhů ESR 5). Půdu
tvoří hluboký kambický ranker. Stromové patro je tvořeno téměř ze sta procent bukem les-
ním (Fagus sylvatica), což je na území rezervace úkaz nebývalý. Fytocenóza má výraznou
převahu druhů ESR 18 (druhy bučin).
3J1 - lipová javořina lipnicová
(Tilieto-Aceretum saxatile - Poa nemoralis)
Zápis č. 45 reprezentuje plochu rozkládající se na větší části suťovitého svahu. Půdu
tvoří relativně hluboká modální kambizem. Stromové patro je tvořeno dubem, doprováze-
ným habrem. Bylinné patro svědčí o sušších poměrech (ESR 3 a 4). Tento typ patří mezi
chudší typy, vyskytující se na slunných polohách.
3J3 - lipová javořina s pitulníkem
(Tilieto-Aceretum saxatile - Galeobdolon luteum)
Tento typ se od předchozího liší převahou druhu Galeobdolon luteum v bylinném patře.
Plocha s tímto typem je ještě částečně zastíněna svahem, stínícím celé údolí s 3A3. V
dřevinném patře byla zaznamenána přítomnost Fagus sylvatica. V horní části ještě doznívá
vliv stezky s turistickou značkou a splachy z pole.
5.3 Ověření výsledků analýzou v GIS
GISem GRASS byly získány další podklady, pomocí nichž bylo možno částečně ověřit
správnost výše uvedených výsledků. Z vrstevnic byla interpolací získána mapa digitálního
modelu terénu, na jejímž základě pak byla vygenerována mapa potenciálních drah povrcho-
vého odtoku (vektorová) a mapa hustoty drah povrchového odtoku (rastrová). Obě mapy
byly překryty s mapou rozložení ekologických řad, respektující barevné označení v grafické
ekologické síti ÚHÚL.
Jedním z hlavních ukazatelů ekologických řad je i zásobenost vodou. Při tomto postupu
sledujeme, odpovídá-li naše zařazení potenciálním odtokovým poměrům na území rezer-
vace. Na obrázku 5.1 je vidět, že převládající dráhy povrchových odtoku směřují přednostně
přes ekologické řady, u kterých se předpokládá lepší zásobenost vodou.
41
49. Obrázek 5.1: Model drah povrchového odtoku na podkladě barevně odlišených ekologických
řad.
Barvy respektují barevné poznačení ÚHÚL
Obrázek 5.2: Hustota drah povrchového odtoku
42
50. Grafické znázornění (obrázek. 5.3) nám ukazuje to, co je na první pohled patrné i z
obrázku 5.1. Těžiště rozšíření řady extrémní se nachází v místech s minimálním povrchovým
odtokem (vlhkostní kategorie 9) a naopak řada obohacená5
má těžiště svého výskytu ve
vlhkostních třídách 1 až 3 – tedy v těch potenciálně nejvlhčích. V grafu je sice zahrnuta
i řada kyselá, ta je však reprezentována jen malým územím, ze kterého nelze na žádnou
obecnou charakteristiku usuzovat.
1 2 3 4 5 6 7 8
020406080100
Vztah ekologickych rad
a potencialni vlhkosti stanoviste
Trida vlhkosti
Cetnost[%]
Obohacena
Zivna
Kysela
Extremni
Obrázek 5.3: Grafické znázornění vztahu mezi povrchovým odtokem a ekologickými řadami.
Další možností je podobné srovnání ekologických řad s třídami sklonu svahu. Mapa
sklonu svahu byla vygenerována z mapy digitálního modelu terénu. Sklon byl rozdělen
do sedmi skupin po pěti stupních (stupeň 1 je od 1◦
do 5◦
, stupeň 7 je od 40◦
do 45◦
).
Na obrázku 5.4 můžeme pozorovat podobnou závislost jednotlivých ekologických řad, jako
tomu bylo u povrchového odtoku.
Závislost na orientaci svahu nebyla prokázána. Bylo by ale bezesporu zajímavé, provést
podobnou analýzu na větším území a pokusit se porovnat právě závislost pravděpodobnosti
5
v našem případě je tato řada reprezentována kategoriemi kamenitou a suťovou, jedná se tedy o řadu
obohacenou humusem
43
51. 1 2 3 4 5 6
020406080100
Vztah ekologickych rad
a sklonu svahu
Trida sklonu svahu
Cetnost[%]
Obohacena
Zivna
Kysela
Extremni
Obrázek 5.4: Grafické znázornění vztahu mezi sklonem terénu a ekologickými řadami.
výskytu jednotlivých řad na orientaci terénu.
Lze tedy říci, že tato analýza ukázala poměrně zřetelnou závislost výskytu jednotlivých
ekologických řad na potenciální vlhkosti stanovišť a sklonu svahu. Při odpovídající kalibraci
tohoto řešení by se v budoucnu daly teoreticky odhadnout vlastnosti stanoviště podle
okolních geomorfologických podmínek. Tato úvaha je ale již daleko za rámcem této práce.
44
52. 6 Závěr
Typologické mapování PR Brdatka, nacházející se na strmé stráni levého břehu mean-
dru řeky Berounky, bylo provedeno na objednávku správy CHKO Křivoklátsko. Vzhledem
k výsledkům a rozsahu prací musíme konstatovat, že ačkoliv se mělo původně jednat pouze
o zpřesnění mapy stávající, byla vyhotovena mapa nová, zaznamenávající oproti mapě pů-
vodní novou mozaiku lesních typů. Součástí mapování je aktualizace zachycení cestní sítě,
o které se také nedá říci, že by ji některá z nám známých map vážněji popisovala. Vý-
sledkem celého snažení je mapa lesních typů v měřítku 1:5 000. Ta je k dispozici jak v
podobě analogové – na papíře – tak i v prostředí GIS se všemi sesbíranými dodatečnými
informacemi.
V západní části rezervace bylo vylišeno celkem třicet pět ploch, na kterých bylo pro-
vedeno stejné množství typologických zápisů. Ty obsahují kompletní popis terénu, soupis
všech dřevinných pater, popis bylinného patra, zjednodušený popis pedologické sondy, opat-
řených fotodokumentací. Původní mapa tohoto území obsahuje šest typologických jednotek
na úrovni lesních typů. Na současné mapě jich lze napočítat dvacet. Typologické zápisníky
byly vyhodnoceny na základě informací o jednotlivých SLT a lesních typech z literatury
(především (Viewegh 2003) a (Průša 2001)) s využitím grafových přehledů zastoupení eko-
logických skupin rostlin (Průša 2001) a počítačovému zpracování GISem.
V GISu byla vytvořena databáze, obsahující všechny v terénu zaznamenané informace.
Propojením s GISovými vrstvami lze jako výstup dostat libovolně myslitelnou kombinaci
údajů (místa snímků, plochy lesních typů, pěšiny, edafické kategorie, autor snímku, „plochy,
kde se vyskytuje druh Vincetoxicum hirundinaria s pokryvností alespoň 10 % , atd.).
Terénní zápisníky byly uloženy jednak v digitální podobě ve formě HTML stránek a jednak
v SQL databázi ve formě navzájem provázaných tabulek.
Typologie na území rezervace Brdatka není jednoduchá. Území je značně morfologicky
členité a svahovité. Genetický vývin půd na mnoha místech nedosahuje vysokého stupně
45
53. a nebo se půdy utvářely na svahovinách a překryvech. Oproti v literatuře popsaným pod-
mínkám se zde jedná o polohy o něco extrémnější.
Obě části rezervace jsou svým charakterem mírně odlišné. Východní část je tvořena
převážně většími plochami podobných lesních typů. Nachází se zde také nejrozsáhlejší
oblast charakteristického lesního typu pro rezervaci – 1Z1. Západní část má naproti tomu
výrazně mozaikovitější, ne tak extrémní, charakter.
Analýzy terénu (především odtokových a sklonových poměrů) v prostředí GIS potvrdily
navržené rozložení edafických kategorií v terénu. Ukazuje se ale, že ani při rozsáhlejších
souborech není možné GISem zcela nahradit zkušený úsudek typologa. Existuje příliš velké
množství jemných rozdílů mezi jednotlivými edafickými kategoriemi a lesními vegetačními
stupni, než aby to bylo možné. GIS však může být cenným pomocníkem při rozhodování
na nejednoznačných a přechodných místech.
V každém případě doufáme, že na tuto práci lze opět v budoucnu navázat při dalším
výzkumu poměrů jak na samotném území rezervace, tak na území dalších rezervací v
oblasti.
46
54. Literatura
Anonym, 1999: Textová část OPRL, část A, Přírodní lesní oblast č 8. Křivoklátsko a
Český kras, platnost 2000 – 2019, ÚHÚL Brandýs nad Labem
Anonym, 1994: Plán péče pro ZCHÚ Křivoklátsko LHP LS Křivoklát, Brdatka PR, CHKO
Křivoklátsko
Anonym (Kolektiv pracovníků Správy CHKO), 1996: Plán péče CHKO Křivoklátsko,
Zbečno
Anonym, 1995: Ruční navigační přístroje GARMIN (uživatelský manuál), PICODAS,
Praha
Čepický, J., v tisku: Zpracování typologických dat PR Brdatka v prostředí GIS a jejich
další prezentace, IN Sborník ke konferenci mladých vědeckých pracovníků FLE, Fakulta
lesnická a environmentální, Praha
Kolbek, J. et al., 1997: Potenciální přirozená vegetace biosféricé rezervace Křivoklátsko,
Academia Praha, ISBN 80-200-0610-9
Křižová, E., Nič J., 1991: Fytocelógia a lesnicka typológia, návody na cvičenia, Vysoká
škola lesnícka a drevárska vo Zvolene, Zvolen, ISBN 80-228-0122-4
Němeček, J. et al. 2001: Taxonomický klasifikační systém půd České republiky, ČZU
Praha, ISBN 80-238-8061-6
Neteler, M., 2000: GRASS-Handbuch, Der praktische Leitfaden zum Geographischen In-
formationssystem GRASS, Hannover
Neuhäuslová, Z. a kol., 1998: Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky, Aca-
demia Praha, ISBN 80-200-0687-7
47
55. Podrázský, V. 1999: Dynamika a management lesních ekosytémů I. Ekologie lesa, skripta
LF ČZU, Praha
Průša, E., 2001: Pěstování lesů na typologických základech, Lesnická práce, Kostelec nad
Černými lesy, ISBN 80-86386-10-4
Slavík, M., 2003: Mapa lesních typů Přírodní rezervace Brdatka (CHKO Křivoklátsko) II.
část, Lesnická fakulta České zemědělské univerzity, Praha
Valla, M. et al., 2002: Pedologické praktikum, ČZU, Praha, ISBN 80-213-0637-8
Tuček, J., 1998: Geografické informační systémy, Computer Press, Praha, ISBN 80-7226-
-091-X
Viewegh, J., 2003: Klasifikace rostlinných společenstev (se zaměřením na Typologický
systém ÚHÚL), skripta LF ČZU, Praha
Zlatník, A., 1978: Lesnická fytocenologie, Státní zemědělské nakladatelství, sbírka Lesnic-
tví, myslivost a vodní hospodářství, Praha
Zákon č. 289/1995 Sb. (Lesní zákon)
Zákon č. 114/1992 Sb. Zákon o ochraně přírody a krajiny
48
56. Internetové zdroje
(URL 1) http://www.env.cz/env.nsf/ochrana?OpenFrameSet/ 9.1.2003
(URL 2) http://schko.ten.cz/chko.php3?id=24, 8.11.2003
(URL 3) Bonk, R.: Geografický informační systém GRASS I,
http://www.root.cz/clanek.php4?id=1228, 27.1.2004
(URL 4) http://www.gnu.org/, 6.2.2004
(URL 5) http://www.krivoklatsko.chko.cz/zakladni.htm, 9.2.2004
(URL 6) http://mapserver.gis.umn.edu/, 6.3.2004
(URL 7) http://www.sci.muni.cz/botany/dbase cz.htm, 6.3.2004
(URL 8) Pivec, J.: Porovnání klimatické regionalizace ČR podle Moravce – Votýpky (1998)
a Quitta (1971),
http://www.af.czu.cz/kopra/natural/text.htm, 23.2.2004
(URL 9) http://java.sun.com/, 6.3.2004
(URL 10) http://les-ejk.cz, 6.3.2004
49
57. A Vedlejší produkty práce
Při zpracování této práce se na mnoha místech vyskytla potřeba používat nástroje, které
doposud buď nebyly vyvinuty a nebo nebyly k dispozici na jiné platformě, než MS Windows.
Bylo tak počato několik řešení, která, jak věříme, budou použitelná i pro další zpracovatele
podobných úkolů. Jedná se zejména o návrh databáze, o program LesTyp, určený k vytvá-
ření jednoduchých přehledů o fytocenologických snímích a návrh prezentace typologických
dat přes HTML rozhraní.
A.1 Databáze určená k ukládání fytocenologických
záznamů
Při zpracovávání dat a jejich převádění do elektronické podoby vznikla potřeba jejich
efektivního uložení. Stávající řešení1
se ukázalo být velmi nestabilním a export dat byl
vysoce problematický. Program kromě toho neměl žádný výrazný rys, kvůli kterému by se
vyplatilo jej přemlouvat k provozu. Mezi jeho nevýhody patří i to, že byl značně omezený
ve svých schopnostech, zaznamenávat k soupisu fytocenózy i popisy např. půdy.
Vzhledem k tomu, že od počátku bylo jasné, že mapa bude tvořena především pomocí
nějakého programu GIS, připadalo nám zbytečné, ukládat data nejdříve do jakéhosi data-
bázového programu, jehož funkčnost se neosvědčila, a pak ještě jednou do GISu. Jak již
bylo zmíněno výše (v kapitole 4.5.3) operační systém GNU Linux, s jehož pomocí byla
tato práce vytvořena především, neobsahuje velké množství „hotových řešení , jako spíše
nástroje, s jejichž pomocí lze často kýženého cíle dosáhnout daleko efektivněji. Příkladem
může být právě databázový systém.
Systém použitý v této práci byl navržen tak, aby v něm bylo možno efektivně uložit
všechna typologická data. Data lze dále spojit právě s GISem. Jedná se tak o spojení dvou
1
Nejčastěji zmiňovaný je program Turboweg (URL 7).
50
58. zcela cizích programů, které však dohromady tvoří jeden spolupracující celek.
Použití databázového systému PostgreSQL navíc umožňuje i další aplikace. Dovedeme si
představit situaci, kdy jeden tým pracující na rozsáhlejším území potřebuje sdílet aktuální
data se všemi dalšími spolupracovníky. Nasazení této databáze na serveru tuto on-line
spolupráci umožňuje. Navíc lze tato data publikovat i spolu s mapovými podklady2
.
Databáze je uvolněna k volnému použití. Jejím smyslem je, aby další studenti či vědečtí
pracovníci, řešící podobný problém, mohli na tuto práci navázat a dále ji rozšiřovat.
A.1.1 Popis jednotlivých tabulek v databázi
V této části bych se rád zastavil u většiny tabulek navržené databáze.
edaficke kategorie - Obsahuje soupis všech3
edafických kategorií
ekologicke rady - Obsahuje soupis všech ekologických řad
geologicke podminky - Výčet všech možných geologických podmínek
humusove formy - Výčet všech možných humusových forem
lesni vegetacni stupne - Seznam lesních vegetačních stupňů
lokality - Soupis všech lokalit4
mapa - Tabulka5
obsahující souhrn všech požadovaných informací o ploše s určitým lesním
typem. Vektorová mapa je s celou databází spojena právě přes tuto tabulku. Tabulka
obsahuje v přehledné formě informace o čísle, velikosti plochy, o jejím lesním typu, o
autorovi jejího zařazení. Informace o fytocenóze a půdních horizontech zde obsaženy
nejsou neboť, byť jsou snímky do určité míry reprezentativní pro celou plochu, nikdy ji
nemohou přesně vystihnout. Tyto informace jsou obsaženy v tabulkách s informacemi
o jednotlivých typologických zápisech.
2
v této souvislosti se nejčastěji hovoří o programu MapServer (URL 6)
3
Slovem „všech je v následujícím textu myšlen soupis všech jevů, které na zájmovém území nastaly.
Zároveň je ale možné, že na dalších zájmových územích mohou nastat jevy další. Lze tedy říci, že čím více
území bude v databázi zaznamenáno, tím větší je pravděpodobnost, že jevy budou v tabulkách uloženy
skutečně „všechny možné.
4
V našem případě je zaznamenána pouze jedna lokalita – PR Brdatka
5
Zde se nejedná o tabulku v klasickém slova smyslu, ale o „pohled na ni (view). Tento pohled ovšem
„na první pohled vypadá jako tabulka.
51
59. mapa typu - Obsahuje informace o plochách formou sovisejících identifikačních čísel. Jedná
se v podstatě o podklad pro tabulku mapa.
meteorologicke stanice - Obsahuje informace o všech meteorologických stanicích.
popis pudnich a humusovych horizontu - V této tabulce dochází ke spojení všech dílčích
informací, popisujících stav humusového horizontu.
popis vegetace - Záznam celého vegetačního pokryvu na zkoumané ploše.
prirodni lesni oblasti - Soupis všech přírodních lesních oblastí.
pudni horizonty - Seznam všech typů půdních horizontů podle Klasifikačního systému
půd ČR (Němeček 2001).
pudni typy - Seznam všech půdních typů.
seznam druhu - Seznam všech rostlinných (bylinných i dřevinných) druhů.
seznam ekologickych skupin rostlin - Seznam ekologických skupin rostlin
(Průša 2001).
seznam lesnich typu - Seznam všech lesních typů.
seznam rostlinnych pater - Bylinné patro a dřevinná patra (viz. kapitola 4.3.2) jsou
spolu v jedné tabulce.
seznam snimku - Seznam všech typologických zápisů.
snimky - Tabulka6
obsahující souhrnné informace o všech snímcích7
. Přes tuto tabulku
jsou pak informace o fytocenologických snímcích propojeny s GISem a zobrazeny v
něm.
vegetace - Souhrnný popis vegetačních poměrů.
vlastnosti snimku - Souhrnné vlastnosti fytocenologických snímků. Zde jsou pomocí
identifikačních čísel navzájem propojeny informace o autorovi snímku, o době jeho
zápisu, popisy všech pater, popisy půdních poměrů, terénní popisy atd..
6
Opět se nejedná o tabulku, ale o pouhý pohled
7
nebo typologických zápisech
52
