1. ARGUMENTACE
Daný text je částí mé seminární práce do předmětu, který je povinný na mé fakultě. Téma
jsem si vybrala, protože mi přišlo uchopitelné, mohla jsem se rozhodnout, jak moc do hloubky
téma rozpracuji. Když jsem hledala téma pro práci, nechala jsem se inspirovat článkem v
časopise Psychologie dnes, k tématu jsem si našla patřičnou literaturu v doporučených
zdrojích a v pracech na www.is. muni.cz/thesis. Dále jsem jen vybrala název, který shrne, čím
se má práce zabývá.
Vztah lékař – pacient: Historický vývoj a vybraná úskalí ve
vzájemné komunikaci
Vztah mezi lékařem a pacientem patří ve zdravotnictví ke vztahům základním. Navazuje jej
každý, kdo se stane pacientem anebo žadatelem o lékařskou službu, popř. o pomoc při
prevenci, při domácím ošetřování blízké osoby atd. 1 Tato definice je jedním z možných
způsobů toho, co si představit pod termínem vztah lékař – pacient. Můžeme rozlišit různé
typy interakčních vztahů, klasifikace může být založena na stupni kontroly lékaře nad
pacientem či jejich aktivity.
Vztah lékař-pacient prošel v minolosti dlouhým vývojem. Dříve v medicíně existoval pouze
tzv. Paternalistický vztah, termín paternalistický je odvozen od lat. pater = otec, lékaři byla
tedy dána ze strany pacienta a jeho rodiny naprostá důvěra, důsledkem tohoto zde
neexistovala seznamování pacienta s diagnózou, způsobem léčby a vyhlídek pacienta ze
strany lékaře. Lékaři byli v minulosti členy nejvyšších společenských kruhů, těšili se
všeobecné úctě. Dnes si uvědomujeme, že lékař je pouze člověkem, který jako každý dělá
chyby, nicméně zde v porovnání s jinými povoláními je jedna chyba lékaře často zárukou
vážných problémů. Situace se nám však mění, a to nejvýrazněji po 2. světové válce, kdy je
zde kladen velký důraz na dodržování lidských práv a svobod. Dalším důvodem ke změně
vztahů mezi lékařem a pacientem je nárůst vzdělanosti a informovanosti ve společnosti, proto
je opuštěn vztah paternalistický a je nahrazen vztahem tzv. partnerským.
Partnerský vztah mezi lékařem a pacientem je založen na vzájemné úctě a spolupráci,
1 LINHARTOVÁ, V., Praktická komunikace v medicíně, s. 53.

2. vzniká tak mezi nimi osobní vztah, kdy lékař umí naslouchat a zajímá se i o subjektivní
stránku onemocnění. Pacient, který díky tomuto přístupu rozumí své nemoci, má možnost se
aktivně podílet na uzdravení a celkový výsledek léčebného procesu je tak mnohem lepší.2
Pacient má nově možnost navrhovanou léčbu odmítnout, také se střetáváme s tím, že jeden
pacient navštěvuje více lékařů, což znamená, že se setkává s více názory, které může
porovnávat. Pacient nám tedy získává plnou kontrolu nad svým zdravím, rozhoduje o své
léčbe a nese za své zdraví zodpovědnost, což není pozice jednoduchá, proto se můžeme i dnes
setkat s pacienty, hlavně se jedná o pacienty starší, kteří preferují vztah paternalistický.
Lékař se v dnešní době chrání proti nařčení ze strany pacienta přítomností jiného
zdravotního personálu. Pokud má být pacient informován o věcech, kterým by nemusel
rozumět nebo o takových, které by mohly mít vážný dopad na jeho zdravotní stav, podepisuje
pacient či jeho zástupce informovaný souhlas.Všimněme si jednoho z velkých rozdílů mezi
výše uvedenými vztahy, lékař je povinnen svého pacienta dostatečně informovat a vzniká zde
určitá nutnost ochrany lékaře v případě, že dojde k selhání komunikace v daném vztahu. Zde
je nutné rozlišit povinnosti lékaře na ty, které mu ukládají různé zákony a povinnosti morální.
Existují tedy pravidla, kterými se lékař řídit musí, aby eliminoval možnost stížnosti či
žaloby pacienta, ale existují také situace, ve kterých je na zvážení lékaře, jak se zachová, např.
kolik času danému pacientovi věnuje, jak moc bude pacientovi naslouchat aj. Tyto a další
podobné situace nejdou zobecnit, abychom na ně ,,ušili“ určitou normu, zde záleží na povaze
pacienta, zde je zapotřebí schopnost lékaře vcítit se do svých pacientů a zachovat se tak, aby
od nich odcházel člověk, který jim věří, který je ubezpečen, že mu věnovali dostatek úsilí na
to, aby vyřešili jeho problém. Dá se říct, že lékař může být sebevětší špičkou ve svém oboru,
ale pokud se v komunikaci mezi ním a pacientem omezuje jen na takovou míru, aby se vyhnul
opodstatnělým stížnostem či žalobám, nikdy jako lékař nefunguje stoprocentně.
Nutno podotknout, že selhání komunikace mezi lékaři a jejich pacienty nejsou způsobena
pouze nedostačujícím zájmem lékaře nebo jeho sníženými komunikačními dovednostmi,
často se setkáváme s pacienty, jejichž povaha dělá komunikaci velmi obtížnou. Například
pacienta, který není schopen přijmout naše návrhy léčby či nevěří v náš lékařský názor, např.
z důvodu špatné zkušenosti z předchozími lékaři, bude velmi těžké přesvědčit ke spolupráci.
Takovéto situace jsou jakousi zkouškou komunikačních dovedností lékařů. Existují mnohé
skupiny pacientů, se kterými se komunikace stává obtížnou, např. někteří seniorští pacienti,
hanadicapovaní pacienti, pacienti dětští a další. V těchto případech vyžaduje situace změnu
přístupu k daným pacientům a řízení se doporučovanými postupy.
2 JANÁČKOVÁ, L. Základy zdravotnické psychologie. Praha: Triton, 2008, s. 31.

3. Závěrem lze říci, že lékař se stává úspěšným lékařem nejen díky svým znalostem v daném
oboru, ale i díky schopnostem komunikace se svými pacienty. Vzhledem k tomu, že poptávka
po informacích v naší populaci neustále roste, schopnost předat pacientům informace bude
mít čím dál větší význam. A pokud lékař dokáže se svým pacientem komunikovat tak, že
pacient nemá obavy vložit jeho zdraví do jeho péče, může si lékař být jist, že jeho práce má
stále smysl.
ANOTACE
Daný úsek práce obsahuje definici vztahu lékař – pacient, dále vysvětluje, v čem spočívá
paternalistický a partnerský vztah lékař- pacient. Uvádí též rozdíly mezi danými vztahy.
Ukazuje na to, jak se v dnešní době lékaři chrání proti nařčení ze strany pacientů a na
důležitost správné komunikace mezi nimi. V textu jsou zmíněny i problémy v komunikaci,
které nastávají při setkání s různými druhy problematických pacientů. Závěrem je opět
zmíněna důležitost správné komunikace a efektivního podávání informací pacientům.
KLÍČOVÁ SLOVA
Lékař, pacient, paternalistický vztah, partnerský vztah, komunikace,informovanost,
problematičtí pacienti

5. Literatura:
LINHARTOVÁ, Věra. Praktická komunikace v medicíně: pro mediky, lékaře a ošetřující
personál. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 152 s. ISBN 978-80-247-1784-5
– hodnocení zdroje – tato kniha byla v seznamu doporučené literatury předmětu, do kterého
jsem seminární práci psala, v knize se nenacházely chyby, byly uvedeny důležité údaje o
vydání, o tématu pojednávala do hloubky, nikterak neovlivňovala čtenáře
JANÁČKOVÁ, L. Základy zdravotnické psychologie. Vyd. 1. Praha: Triton, 2008, 99 s. ISBN
978-80-738-7196
– hodnocení zdroje - tato kniha byla v seznamu doporučené literatury předmětu, do kterého
jsem seminární práci psala, v knize se nenacházely chyby, byly uvedeny důležité údaje o
vydání, obsah je spíše stručný, ale hodí se jako doplnění předcházející kníhy, nikterak
neovlivňovala čtenáře
ANTOŠOVÁ, Zuzana, Úskalí komunikace v ambulantní péči. Brno, 2011, 83 s. Dostupné z:
https://is.muni.cz/th/258658/lf_b. Vedoucí bakalářské práce RNDr. Romana Mrázová, Ph.D.,
Masarykova univerzita, Katedra ošetřovatelství.
– hodnocení zdroje – bakalářská práce je vypracovávána pod dohledem vedoucího dané katedry,
v práci se nevyskytují chyby, téma se podobá tématu mé práce, proto jsem si ji vybrala,
kolegyně velmi dobře shrnula podstatu dané problematiky, v práci jsou uvedeny zdroje
DERNEROVÁ, Lucie, Pacient a lékař. Sociálně psychologické a právní problémy. Brno, 2011,
81 s. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/246329/pravf_m. Vedoucí diplomové práce JUDr.
Drahomíře Houbové, Csc., Masarykova univerzita, Katedra právní teorie.
– hodnocení zdroje – diplomová práce je vypracována pod dohledem vedoucího dané katedry, v
práci se nevyskytují chyby, práce se zaobírá tématem, které je důležité pro část mé práce, v
práci jsou uvedeny zdroje, práce je velmi přehledně dělena do odstavců, poodstavců..

6. JEŽEK, Martin. Vztah lékaře k pacientům? Někdy cynismus a rutina. Praha, 2009, číslo 02/2009,
[cit. 2012-11-15], ISSN: 1212-9607.
Dostupné z: http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=26999
- hodnocení zdroje – díky článku jsem se rozhodla pro dané téma, z článku jsem čerpala jen
minimálně, článek je dostupný z ezdrojů na muni.cz, článek neobsahuje chyby, autor je uveden