Článek o hypnóze z Psychologie dnes.

1. 50 I Terapie I
Co je
ypnóza?
Kdoví",
AUTOR
Leoš Zatloukal
Psycholog, psychoterapeut, kouř, lektor,
vedoucí týmu vzdělávací společnosti Dolet

2. / květen 2016/ www.psychologiednes.eu /51
Kdekoli zmíním, že "dělám
hypnózu ř, ihned slyším
žádost, abych" TO«předvedl.
Spousta lidí se - možná i díky
různým efektním vystoupením
v divadlech či v televizi - touží
naučit ovlivňovat druhé lidi tak,
aby dělali bizarní věci, plnili
jejich přání či koupili jejich
výrobky, anebo chtějí umět
"číst mušlenkqř druhých lidi.
J
iní lidé se zase obávají, že by mohli být "pod
vlivem hypnózy" přinuceni udělat něco, čeho
by po "probuzení" litovali, nebo že by mohli
být nějak nevědomě ovlivněni nebo "napro-
gramováni", či dokonce "posednuti" temnými
silami. Myslím si, že fascinace hypnózou, stejně jako
její odmítání jsou reakce zbytečně extrémní. Mnoh-
dy pramení jednoduše z neznalosti nebo neporozu-
mění tomu, co hypnóza je a k čemu je dobrá.
Hypnóza jako konstrukt
Coje hypnóza? Asi nejpřesnější odpovědí je, že to
nikdo přesně neví, ačkoli si možná mnoho lidí myslí,
že to ví velmi přesně. Jak uvádí ve své respektova-
né knize Trancework Michael Yapko, existuje velmi
mnoho různých definic a pojetí hypnózy, ale žádná
obecně platná, na níž by se všichni odborníci shodli.
Je to proto, že hypnóza je velmi subjektivní a kom-
plexní zkušenost, je tedy obtížné ji nějak jednoznač-
ně definovat. Jeden z významných představitelů
soudobé ericksonovské hypnoterapie Jeffrey Zeig
přirovnává hypnózu k jiným obtížně definovaným
jevům, například k lásce. Pro každého člověka zna-
mená láska něco jiného a prožívá ji jinak. Podobně
je to i s prožitkem stavu, kterému se říká hypnóza.
Jde vlastně o určitý konstrukt (stejně jako u větši-
ny pojmů z psychologie), který v tomto případě po-
užíváme k označení poměrně široké a pestré škály
různých zážitků, projevů i forem komunikace. An-
dré Weitzenhoffer, jeden z předních výzkumníků
v oblasti hypnózy, zdůrazňuje: "Existence hypnózy
je jen předpokládaná a hypotetická. ikdy nebyla
přímo dokázána vědeckými ani jinými prostředky.
Nikdo také přesně neví, jaké změny se přesně dějí
u člověka, o kterém se řekne, že je v hypnóze .,."
Zmiňovaný Jeffrey Zeig uvádí, že se lze na hyp-
nózu dívat ze třech různých perspektiv - z pohle-
du klienta (hypnotizovaného subjektu), z pohledu
terapeuta (hypnotizéra) a z pohledu pozorovatele.
Domnívám se, že tyto tři perspektivy mohou pomoci
fenomén hypnózy uchopit a porozumět mu.
V jiném stavu?
Pokud se na hypnózu podíváme z perspektivy klien-
ta (hypnotizovaného subjektu), pakji můžeme podle
nestora české hypnoterapie Stanislava Kratochvíla
definovat jako psychický stav charakterizovaný zvý-
šenou sugestibilitou (tedy ochotou přijímat tvrzení
hypnotizéra jako pravdivá a vytvářet odpovídající
reakce), změněným stavem vědomí (zkreslené vní-
mání a hodnocení skutečnosti) a raportem (selektiv-
ní vztah k hypnotizérovi).
Stephen Lankton, další významný představitel
ericksonovského přístupu k hypnóze, například
říká: "Hypnóza se mnohem více podobá bdělému
stavu než spánku. Lze ji definovat jako časově ohra-
ničený stav soustředění, který je charakteristický
zvýšeným vnitřním zaměřením a redukcí vnějšího
zaměření, čímž lze dosáhnout změn ve vnímání, my-
šlení, emocích a fyziologické zkušenosti."
Kromě úzkého zaměření pozornosti do nitra a po-
hlcení vnitřním prožíváním je pro zkušenost hypnó-
zy typická rovněž disociace, tedy rozštěpeni zkuše-
nosti. Projevuje se to zejména tím, že klient vnímá
své reakce na sugesce jako něco, co se mu děje, ni-
koli jako něco, co sám vykonává.
Mezi odborníky v oblasti hypnózy existují dlouho-
době (po několik desetiletí!) spory o to, zda je hyp-
nóza specifický psychický stav, jednoznačně odliši-
telný od všeho ostatního, nebo nikoli. Někteří mají
za to, že lze hypnózu vysvětlit na základě sociální
psychologie jako hraní určité role, která se od klien-
Kromě úzkého zaměření pozornosti do
nitra je pro zkušenost hypnózy typická
disociace, tedy rozštěpení zkušenosti -
klient vnímá své reakce na sugesce jako
něco, co se mu děje, nikoli jako něco, co
sám vykonává.

3. 52/ Terapie /
ta očekává (např. Sarbin či White), nebo jako kom-
binaci osobnostních proměnných, jako je motivace,
očekávání a pozitivní postoje (např. T. X. Barbor),
a odmítají proto hypotézu zvláštního psychického
stavu. Jiní autoři (např. Hilgard či Orne) oponují, že
zmíněné faktory je sice vhodné vzít v úvahu, ale ne-
lze s nimi beze zbytku vysvětlit celou zkušenost hyp-
nózy, a že hypnózu je třeba pojímat jako specifický
psychologický stav změněného vědomí (podrobněji
k tématu viz Yapko, 2003; Kratochvíl, 2011).
Další významnou spornou otázkou je, zda existu-
je kvalitativní skok mezi hypnózou a tím, co zejména
ericksonovsky zaměření hypnoterapeuti označují jako
"každodenní trans" či "trans všedního dne" (everyday
Necitlivost k hřebí
KVALITATIVNí PŘEDtL
Obr.č.l
Obr. č.2
SKUTEČNÉ HYPNOTICKÉ JEVY
Necitlivost k hřebíku v noze Hypnotická analgesie
KALDODENNfTRANS HYPNOZA
trance). Milton H. Erickson, jedna z nejvlivnějších po-
stav hypnoterapie 20. století, tuto zkušenost popisuje
takto: "Cokoli,co fascinuje a udržuje nebo pohlcuje po-
zornost osoby, by mohlo být popsáno jako hypnotické.
Ty úseky či období v každodenním životě, kdy jsme tak
pohlceni nebo zaujati tou či onou věcí, že na čas přesta-
neme sledovat své vnější prostředí, nazýváme obvyklý
trans všedního dne."
Ukažme si, o cojde, na příkladu. Víme, že v hypnó-
ze je možné klienta přivést k analgesii (tedy k tomu,
že necítí bolest navzdory bolestivým podnětům, na-
příklad při operačním zákroku, ale ostatní pocity,
jako vnímání tlaku či tepla jsou zachovány). a dru-
hou stranu máme možná zkušenost, že jsme někdy
vběžném životě rovněž nějakou dobu necítili boles-
tivý podnět. Nedávno mi jeden kolega vyprávěl, že si
jako dítě při sportu zarazil do nohy poměrně velký
hřebík a necítil žádnou bolest a pokračoval v utkání
až do okamžiku, kdy cítil, jak mu jeho vlastní krev
"čvachtá" v botě. V tu chvíli si teprve všimnul svého
zranění, které začalo také odpovídajícím způsobem
bolet, a hru ukončil.
Pokud bychom předpokládali, že hypnóza je na-
prosto specifický psychický stav, pak bychom museli
také předpokládat, že zmíněná událost byla kvalita-
tivně odlišný stav než analgesie v hypnóze (např. při
operačním zákroku), že jde pouze o stav "podobný
hypnóze" (viz obr. č. 1).
Pokud bychom se naopak domnívali, že příklad
s hřebíkem představuje v podstatě zkušenost stejné
povahy, jaká se děje v hypnóze při sugerování anal-
gesie, znamenalo by to, že mezi každodenním tran-
sem a hypnózou vnímáme kontinuum (viz obr. č. 2).
Hlavní rozdíl v prožitku každodenního transu
a hypnózy by pak bylo možné vnímat zejména v zá-
měrnosti (hypnotická analgesie je navozována cíle-
ně ý čase, kdy je potřeba, a pod odborným dohle-
dem, zatímco v případě s hřebíkem došlo k analgesii
spontánně, což může být někdy i rizikové) a pravdě-
podobně i v intenzitě (v hypnóze je pravděpodobně
možné dosáhnout větší míry znecitlivění vůči boles-
tivým podnětům, než by bylo možné dosáhnout čistě
spontánní cestou).
Tato diskuse má velké praktické důsledky. Pokud
je hypnóza jakási kvalitativně zcela nová zkušenost,
pak se logicky stává čímsi tajemným, esoterickým
či magickým. Je třeba provést určitý rituál a člověk
teprve nyní může prožívat něco, co zcela překračuje
jeho běžnou zkušenost.
Pokud naopak mezi každodenní zkušeností tran-
su a hypnózou existuje kontinuum, pak lze hypnó-
zu vnímat jako velmi přirozenou součást zkušenosti
člověka, něco, s čím má alespoň v určité míře zkuše-
nosti v běžném životě (aniž by to mnohdy tušil). Díky
tomu je hypnóza snáze vnímaná jako něco přiroze-
ného a lze s ní snáze pracovat.
Jemné umění ovlivňování
Z perspektivy hypnotizéra lze uvažovat o hypnóze
jako o specifickém procesu ovlivňování reakcí dru-
hého člověka. "Hypnóza je procedura, během níž
odborník nebo výzkumník sugeruje, že klient, paci-
ent či subjekt prožívá změny v pocitech, vnímání,
myšlení či chování," říká definice podle Society of
Psychological Hypnosis Ode o sekci Americké psy-
chologické asociace - APA).
Důležitým znakem hypnózy je, že klient reagu-
je na to, co hypnotizér říká a dělá, mimovolně či
nevědomě, ale přitom tato reakce nějak korespon-
duje s tím, co hypnotizér nabízí. V praxi to může
být poměrně zjevné. Hypnotizér například klien-
tovi říká: "Vaše ruka se zvedá směrem k čelu ...
nemusíte jí nijak pomáhat a přesto cítíte, jak se
sama pohybuje vzhůru, jako by ji přitahoval ně-
jaký magnet ... " a přitom lze pozorovat, jak klien-
tova ruka vykonává pohyb vzhůru. Klient subjek-
tivně tento pohyb vnímá jako něco, co se mu děje,
nikoli jako záměrné zvedání ruky. V tom je rozdíl
mezi vědomým poslechnutím pokynu či příkazu
("Zvedněte ruku!") a nevědomou reakcí na su-
gesci ("Vaše ruka se zvedá."). Tento rozdíl je pro
pochopení hypnózy zásadní. V obou případech po-
hyb ruky vykonává klient, ale v prvním případě
vědomě a v druhém případě si neuvědomuje, že
pohyb vykonává. Tomuto jevu se říká disociace,
tedy rozdělení zkušenosti.
Souvislost mezi sugescí ("vaše ruka se zvedá") a re-
akcí (zvedání ruky) je poměrně jasná a přímočará.
proto se takovým sugescím říká "přúné". Ale vezmě-
me si situaci, kdy hypnotizér vypráví klientovi příběh
o někom, kdo se procházel v zahradě a natahoval ruku

4. Rozdíly mezi jednotlivými přístupy k hypnóze v praxi
/ květen 2016/ www.psychologiednes.eu/53
Autoritativní přístup Standardizovaný přístup Spolupracující přístup
Typickýkontext show,klub,klinika experimentální laboratoř terapeutická praxe
vytvářet podmínky pro terapeutickou změnuZáměr udělat dojem, prosadit něco, pobavit
(publikum),způsobit něco subjektu
spolupracujícívztahCentrumpozornosti hypnotizér
příméa panovačné příkazyTypykomunikace
hypnotizéra
zkoumat specifickýjev,
změřit,klasifikovat
subjekt
standardizovanýset extrémně flexibilní,přizpůsobené klientovi,
sugescí,obvyklepermisivní spoluvytváření
Přechodkindukci diskontinuita kontinuita,zužitkovánípřirozeného transu
Úkolsubjektu předvést bizarnía neobvykléchování
Délkaindukce krátká
Vysvětlenípro"nehypno-
tickou"reakcisubjektu
Cílterapie
"odpor"subjektu
odstranit a potlačitsymptom
nahoru, aby si natrhal jablka, některá slova v příběhu
zdůrazňuje ... a najednou se během vyprávění ukazu-
je, že klientova ruka se zvedá vzhůru. Zde už je sou-
vislost mezi sugescí skrytou v příběhu a reakcí klienta
méně přímočará a zjevná. Zejména klient siji většinou
vůbec neuvědomuje. Proto se takovým sugescím říká
.nepřimé". Stephen Gilligan ve své knize o hypnote-
rapii popsal tři základní přístupy, jak lze z hlediska
způsobu ovlivňování chápat hypnózu - autoritativní,
standardizovaný a spolupracující přístup. Jak je pře-
hledně vidět v tabulce, jde o diametrálně odlišná filo-
zofická východiska i rozdílné strategie využití hypnózy
a ovlivňování klienta (viz tabulka).
Ovlivňování je slovo, které mnoha lidem zní nelibě.
ěkdy jej dokonce zaměňují s manipulací. Mezi ovliv-
ňováním a manipulací však vnímám výrazný rozdíl.
Manipulaci lze chápat jako snahu přivést druhého
člověka proti jeho vůli do situace, ze které má pro-
spěch manipulující, a naopak vzniká újma manipulo-
vanému člověku. Ovlivňování chápu spíše jako inspi-
rování - poskytnutí podnětů, které mohou druhému
člověku pomoci se naučit či rozvinout něco nového
a pro něj přínosného. Jde o nabídku, kterou druhý
člověk může využít po svém. Takový druh ovlivňování
lze chápat jako základní předpoklad pro učení.
Proto také Milton H. Erickson popisuje hypnózu
jako "tvořivé učení" a konstatuje, že hypnóza nabízí
"zvláštní psychologický stav, ve kterém může pacient
reasociovat a reorganizovat (přetvořit) své vnitřní
psychologické spletitosti způsobem, který vychází
zjeho vlastních životních zkušeností. Hypnóza nemě-
ní osobu ani její životní zkušenosti, slouží k tomu, aby
se o sobě více dozvěděla, a umožňuje jí chovat se při-
měřeněji." V podobném duchu dodává, že hypnóza
"lidem pomáhá vykročit z jejich vlastních naučených
omezení, aby mohli plněji objevovat a využívat své
potenciály". Zdá se, že zejména (ale nikoli výlučně)
v ericksonovské škole hypnoterapie je velký důraz
kladen na využití vlastních (naučených) zkušeností
v jiném kontextu, díky čemuž klienti mohou své pro-
diskontinuita
následovat experimentální
instrukce
rozvinoutosobní vnitřnízkušenost v bezpečném
vztahovém kontextu
krátká různá,ale většinou spíše delší (30- 60 min.)
hypnotizérby měl zkusitnajítjinýzpůsob,jak se
připojitke klientovi
.riehypnabilita" subjektu
opravita přeučit
nežádoucí reakce
rozšířit,překročit,vytvořitněco nového (řešení), pře-
kročithranice a omezení, vytvořenínovýchasociací
blémy překonat. Takové pojetí ovlivňování v hypnóze
je velmi respektující a je přijatelné pro široké spek-
trum klientů i terapeutů. Koresponduje zejména se
spolupracujícím přístupem uvedeným v tabulce.
Seznam literatury na webu
psychologiednes. eu