Závěr knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti https://www.peoplecomm.cz/dobry-zivot věnovaný tomu, jak se zapojit do záchrany Homo Sapiens na Zemi.

1. 605
Část X
Mezi příběhy a kudy dál
Starý a nový příběh  Mezi příběhy  Kontury nového příběhu  Co dál?
62 Starý a nový příběh
Z médií znějí hity, Stardance střídá Superstar a nabídka Netflixu je zdánlivě nekonečná.
Pravidelně jsme informováni o všem „důležitém“ – ať už to jsou zprávy o růstu, nebo
stále častěji o krizi „naší“ ekonomiky, o růstu cen a inflace, o dopravní situaci (rozuměj
o zácpách na silnicích), o nabídkách supermarketů, politických šarádách, problémech
s migranty, o klimatických katastrofách, různých žabomyších sporech, o tom, kdo kde
co zase zpronevěřil. V době pandemií se pak média zaplní zprávami o jejich průběhu,
v době válek převažuje válečné zpravodajství.
Mladší jsou přilepení ke svým mobilům, starší k televizním obrazovkám. Je stále
snadnější odvést naši pozornost…
Všemu tomu rozptylování navzdory ale většina z nás kdesi uvnitř cítí, že se světem
je něco zásadně v ne-pořádku, cítí se stále uštvanější, vyčerpaná, osamělá a frustrovaná.
Poruchy chování, závislosti, psychické nemoci, autoimunitní onemocnění, rakovina a dal-
ší civilizační choroby se v našem světě staly běžné. Narůstá tlak a s ním tempo, přibývá lidí
s více než jedním zaměstnáním. Přesto jako bychom měli stále hlouběji do kapsy.
Mnozí z nás z toho ještě viníme sebe samy. Stoupá však počet lidí, kteří z toho viní
„ty druhé“ – menšiny, migranty, jiné etnické, národnostní nebo náboženské skupiny.
Fundamentalismus, populistické, fašistické a další extremistické ideologie jsou globálně
na vzestupu. Zdá se, že se topíme v informacích, ale v příčinách a důsledcích našich pro-
blémů jako bychom měli čím dál větší „hokej“.

2. 606
63 Mezi příběhy
Takový stav je ale v obdobích „mezi příběhy“ normální. Když se starý příběh drolí, ale
nový ještě většinová společnost nezná, vládne chaos a z chaosu se vynořují stále častěji
i konspirační teorie a různí mesiášové.
Přestože odvádět naši pozornost je dnes stále snadnější, roste množství lidí, kteří si
všímají, že král je nahý, tedy že starý příběh, jehož metaforou je ona zakouřená zasedačka
v úvodu knihy, je podfuk. Co všechno nám tento příběh nalhal, k čemu všemu nás přiměl?
Tvrdil nám, že od všeho živého, tj. od ostatních lidí, zvířat, rostlin, od Země, dokon-
ce od sebe samých, jsme od-děleni. Zapomněli jsme, že jsme součástí celku, bez
něhož neexistuje dobrý a vlastně vůbec žádný život.
Měli jsme věřit, že radovánky jsou radost. Zapomněli jsme, že radost si v supermar-
ketu, v zábavním parku ani nikde jinde nekoupíme.
Měli jsme věřit v soutěž a konkurenci a v to, že mít je více než být. Zapomněli jsme,
že společnost tím jen rozdělujeme na pár vítězů a zástupy poražených. Zapomněli
jsme na hodnoty, jako jsou spolupráce nebo solidarita.
Na piedestal jsme postavili výsledky a výkon a zapomněli, že práce bez vyššího smy-
slu, nahánění se za věcmi a úspěchem ničí životy nás všech.
Děti jsme vedli k poslušnosti a k tomu, aby to daleko dotáhly. Zapomněli jsme roz-
víjet jejich zájmy, nadání, kreativitu a zodpovědnost.
Věřili jsme, že Země je pro nás bezednou spižírnou a bezedným odpadkovým košem.
Zapomněli jsme, že nezřízenou spotřebou si pod sebou jen podřezáváme větev.
Na systémové úrovni jsme si nechali namluvit, že bohatnutím bohatých zbohatne-
me všichni. Skočili jsme na argument, že bohaté země Severu jsou bohaté, jelikož
v nich žijí pilní a šikovní lidé, zatímco Jih je chudý, protože je tam hic, lidé jsou
líní a nešikovní a politici zkorumpovaní. Věřili jsme v ekonomický růst a „volný“
trh jako v zázrak, který vyřeší všechny naše problémy. K HDP jsme vzhlíželi jako
k měřítku dobrého života. I s navijákem jsme spolkli pohádku o ekonomické glo-
balizaci a uvěřili, že nejlepší bude svěřit všechny naše záležitosti do rukou obřích
nadnárodních firem.
Teď máme příležitost vzpomenout si na to, co jsme opomíjeli, a vykročit ze zakouřené
zasedačky na cestu k dobrému životu.
Tři možné cesty dál
Aby to však bylo možné, je na prvním místě třeba ujasnit si, co se děje a teprve pak kudy
dál. Přešlapujeme totiž na křižovatce, z níž vedou tři cesty. Ta první je nám předkládána
vládnoucí elitou, druhá vzniká na okraji společnosti zezdola a ke třetí nás stále razant-
něji strhávají extremistické síly.

3. 607
Techno-optimismus
První cesta je pokračováním toho, co začalo s evropskou kolonizací před 500 lety a co
nabralo na tempu v 80. letech 20. století. K základním pilířům patří oddělenost, svobodná
vůle, pokrok a nutnost ekonomického růstu. Ekonomická globalizace, „volný trh“ pod
taktovkou obřích nadnárodních korporací a systémová podpora bohatnutí těch nejbohat-
ších se stále propagují jako základní předpoklady. Země a veškerý život na ní jsou pro tuto
ideologii nadále zdrojem, který se má těžit. Chudé země mají zůstat podřízené bohatým
(většinové PR samozřejmě hlásá, že bohaté země těm chudým pomáhají).
Realita kolabování planetárních systémů i demokracie se již připouští. Ekonomický
růst se proto natírá „na zeleno“. Vymýšlejí se různé green dealy, systémy uhlíkové kom-
penzace a další způsoby, které ale stále hrají do karet elitám.
Podstatou je tzv. techno-optimismus, totiž přesvědčení, že veškeré naše neduhy
vyřeší technologie a trh: množství CO2
v atmosféře snížíme geoinženýrinkem, vodu si
vyrobíme, nerostné zdroje budeme těžit na jiných planetách, potraviny vypěstujeme
v interiérech, nakupovat budeme v e-shopech, život přesuneme komplet do online pro-
storu a časem, až Zemi kompletně vytěžíme a vybydlíme, tak ti přeživší se přestěhují
do nových kolonií na Marsu, samozřejmě, že „v režii“ nadnárodních korporací a mi­
liardářů. Toto je dnešní mainstreamová vize, na které pod taktovkou elit spolupracují
korporace, vlády, média a na kterou jsou vynakládány miliardy dolarů.
Lokalizace
Na okraji většinové společnosti (dále jen „okraj“) existuje už léta vize, která se snaží pří-
běh naší moderní materialistické společnosti od základu převyprávět. V tomto příbě-
hu už nejsme od přírody, od ostatních druhů a jeden od druhého odděleni, naopak
jsme vzájemně propojení a jeden druhého potřebujeme. To platí nejen o lidech, ale také
o všem živém na Zemi. Smyslem existence už není souboj v tom, kdo si nahrabe nejvíc,
ale uspokojení potřeb veškerého života na naší planetě, za vzájemného respektu k jejím
limitům. Už nejde o růst a soutěž, nýbrž o symbiózu a dobrý život pro všechny. Dnes
obvyklý extrakční model podnikání je vystřídán recipročním – hodnota se už netěží pro
nějaké anonymní vlastníky, ale vytváří pro místní obyvatele.
Podle této vize je základem opětovná lokalizace našich životů, což se v této knize
snažím vyjádřit i já. To hlavní, co je třeba udělat, je přebudovat dnešní noclehárny zpět
na domovy tak, abychom si do patnácti minut mohli dojít nebo na kole dojet za prací
a vším dalším, co potřebujeme. Totéž platí pro naše děti – je nutné budovat prostředí,
v němž se už od útlého věku samy dopraví, kam potřebují, jak je to z evropských zemí
běžné například v Holandsku. To znamená, že bez nutnosti všude dojíždět autem bude-
me mít v dochozí vzdálenosti smysluplnou radostnou práci, že budeme jíst zase skutečné
místní jídlo, energii si vyrobíme komunitně, že se s ostatními propojíme na principech
skutečné demokracie, bez dnes běžné závislosti na korporacích a státu.
V konečném důsledku bude tato vize znamenat ukončení období vykořeněnosti,
odcizení, epidemické osamělosti, a nakonec i mnoha „civilizačních“ nemocí. Bude to
příležitost uzdravit se z našich traumat, získat pocit přináležení a domova a společně se
postavit hrozbě ekologického kolapsu, sociálního rozvratu a válečných konfliktů.

4. 608
Extremismus
Jak už bylo řečeno, pro období „mezi příběhy“ je charakteristický nárůst pocitů ohrožení,
nejistoty a strachu. Rozevírající se nůžky mezi několika ultra-bohatými a zbytkem populace,
to vše zesilované ekologickým kolapsem, vyvolávají pocity nespravedlnosti a bezmoci. Strach
nebo hněv jsou pak těmi nejsnazšími emocemi pro manipulaci lidí. V kontextu pocitu selhá-
ní státu či jiné vyšší autority (která slibovala se o nás postarat, avšak nakonec se zdá, že nás
nechává na holičkách) sílí pravicový extremismus, který hlásá nadřazenost jedné skupiny
nad druhou a ve své krajní formě vybízí až k ozbrojené eliminaci údajných nepřátel.
Historie je plná příkladů, že v podobných krizových obdobích se objevují různé
persony, od náboženských lídrů přes guruy, politiky až po samozvané spasitele. Ti při-
cházejí s často smyšlenými příběhy o „těch druhých“, kteří mohou za nedostatek pracov-
ních míst, chudobu či chaos. Nabízejí nejrůznější zaručená a jednoduchá řešení, omezují
svobody menšin a zejména stavějí lidi proti sobě. Za jednoznačnou příčinu problémů
označují tito “vůdci” menšiny, migranty, jiná etnika nebo národy. Zdůrazňuje se nadřa-
zenost náboženské či jiné skupiny, tradičních přístupů k životu, pohlaví nebo rasy.
Kudy dál z křižovatky
Techno-optimismus a extremismus jsou vize dystopické. Obě jsou zkázonosné. Vize
zeleného růstu a techno-optimismu ignoruje limity planety, pokračuje v destrukci eko-
systémů a nerespektuje lidskou psychiku v tom ohledu, že narůstající nerovnosti vedou
nevyhnutelně k válečným konfliktům a tím k další destrukci. Vzhledem ke zdánlivě ne­­
omezeným zdrojům korporací, miliardářů a obecně elit bude většinová společnost v této
vizi ještě nějaký čas udržována.
Nerovnosti, to znamená chudoba, pocity nespravedlnosti a bezmoci, budou dále
narůstat. Algoritmy internetu v moci několika obřích internetových platforem budou
lidskou společnost dále rozdělovat. Vzdělávací systém, který nás odpojuje od našich
emocí a odnaučuje nás kriticky myslet, se kvůli setrvačnosti a snaze elit udržet status
quo ještě nějakou dobu nezmění.
Logicky tak bude sílit i ultra-pravicový extrémismus. To se děje nejenom uvnitř
jednotlivých států, ale i v mezistátních vztazích. Většinová propaganda naší části svě-
ta nám na pozadí mentality studené války vnucuje příběh o vyspělém demokratické
Západě, který je nucen bojovat za svobodu proti rozpínavému autoritářskému Východu.
Destrukce a riziko ukončení existence homo sapiens na Zemi v důsledku atomového
konfliktu, který tento příběh neúměrně zvyšuje, je zde naprosto evidentní.
Lokalizační či též nerůstová vize existuje již dlouhou dobu na okrajích společnosti,
kde vzniká odspodu, často ve velmi obtížných podmínkách. Jsou to všechny ty drobné
místní podniky, sousedské trhy, blešáky, KPZky, sociální, etické nebo družstevní firmy,
bezobalové obchody, alternativní školy a školky, sousedské komunity, permakulturní,
komunitní a další jedlé zahrady, veřejné sady, celostní lékaři, centra komunitní výroby
energie, ekovesnice, města přechodu, demokratická média, místní měny, časové nebo
etické banky a záložny a podobně.
Stačí vypnout televizi a internet, vydat se na okraj a člověk může snadno nabýt
dojmu, že „svět je v pořádku“. Právě tam najdeme Utopii, tj. podobu ideálního světa tak,
jak ji poprvé pojmenoval Thomas Moore v roce 1516.

5. 609
Okraj je naší nadějí. Je to místo, kde už dlouho bují nový život. Čím víc se nám ho
podaří podpořit, propojit a rozšířit, tím větší je šance, že se nám na Zemi povede udržet
život bez velkých společenských konfliktů a bez válek, kde bude vzduch k dýchání, voda
k pití a jídlo k jídlu. Je to naděje i pro to, že „matka Země, otec Nebe a naši živočišní
a rostlinní příbuzní“ – jak na naši planetu a život na ní nahlížejí přírodní národy – nabe-
rou dech a časem se uzdraví.
Jedině tak máme nějakou šanci.
Abych byl správně pochopen, nezavrhuji technologie šmahem. Naopak, bez nich to
v budoucnosti nepůjde. Je však scestné upnout se na ně do té míry, že ignorujeme zjev-
nou a všudypřítomnou destrukci.
64 Kontury nového příběhu
Na okraji se tedy nový příběh už dlouho vypráví. Toto jsou jeho základní kontury.
Už nejsme odděleni od druhých, které se snažíme porazit, ani od Země, kterou
chceme do posledního zbytku vytěžit, a už vůbec ne od sebe samých.
Uvědomujeme si, že jsme propojení v jeden celek. Proto se (i když zpravidla na nevě-
domé úrovni) cítíme dobře, je-li dobře druhým, a naopak.
Víme, že podstatou života je bytí a že člověk nemusí mít víc (než potřebuje), aby
mohl být.
Víme, že Země je pro nás „matkou“, ze které jsme vzešli my lidé i všechen další život.
Víme, že více a rychleji neznamená vždy lépe. Místo více hledáme správnou míru,
místo rychleji usilujeme o správné tempo (někdy rychleji, jindy pomaleji, případně
dokonce zastavit).
Víme, že úspěch je umělý, nic neznamenající konstrukt; v životě jde o užitek, smysl,
radost a přebírání zodpovědnosti za škody.
Už nesbíráme radovánky jako lajky na sociálních sítích, ale žijeme tak, abychom
pociťovali radost. Ta přichází z napojení na vyšší smysl, ze souladu se sebou samým,
z možnosti tvořit s blízkými lidmi to, co je pro druhé užitečné.
Víme, že na Zemi je dost na uspokojení potřeb (ne však chamtivosti) všech obyvatel.
Sjednocujícím smyslem je pro nás všechny udržení a zlepšování života na Zemi. Ostatní
jsou našimi partnery, ne konkurencí. Pokud se soutěží, tak ve smyslu přátelského pomě-
řování sil, nikoliv s cílem ty druhé zničit nebo si je podrobit, či alespoň ponížit.
Mezi základní hodnoty patří rovné příležitosti a spravedlnost, neboť bez spravedl-
nosti není mír a bez míru není dlouhodobě život možný.
S ostatními se organizujeme bez mocenské hierarchie, přistupujeme k nim na prin-
cipech respektu, větší část společnosti je v tyrkysové fázi vývoje (viz integrální teorie
s. 21).
Firmy existují proto, aby ostatní obohatily a propojily, nikoliv aby těžily hodnotu pro
svoje vlastníky. Stejně jako v přírodě i v byznyse existuje různorodost podnikatelských
modelů. Totéž platí také o penězích: vedle těch centrálně vydávaných existují – tak
jako v minulosti – měny místní. Rozdělení na ziskový a neziskový sektor, kdy ziskový
plundruje a neziskový škody napravuje, je minulostí. Práce – ať už ve firmách či kde-
koliv jinde – je znovu způsobem sebevyjádření a zdrojem smyslu a užitku.

6. 610
V novém příběhu znovu žijeme tam, kde bydlíme, jsme znovu součástí pevné lidské
(rodinné, sousedské, zájmové apod.) komunity při vzájemném respektu vůči rozdílům
a svobodám jednotlivce.
Starý příběh je na odchodu, ale nový zatím teprve dřímá na okraji. Žijeme v době
mezi příběhy. To se projevuje tím, že mnozí lidé pociťují nespokojenost, nejistotu, napě-
tí, frustraci, úzkost nebo strach. To však není stav, v jakém je možné dlouhodobě žít.
Jak tedy to nové dostat do života?
65 Co dál?
Jak víme, změny je třeba učinit na systémové i na osobní úrovni. Obojí jsem se snažil
v knize detailně popsat. Pojďme si to nyní shrnout. Nejprve systém, pak osobní úroveň.
Body nejsou řazeny podle důležitosti. Jedná se o kousky „puzzle“ celkového obrazu nut-
ných změn.
Obrysy nového systému
Udělat si poctivou a pravdivou rešerši příčin krizí, kterým čelíme, není obtížné. Stačí se
pro to (víceméně jen) rozhodnout, vědět, kde hledat, a věnovat tomu energii a čas.
A nový příběh? Jak jsem psal, ten už dávno existuje. Stačí pro něj zajít na okraj. Tam
najdeme zcela konkrétní příklady spravedlivějšího, udržitelnějšího světa, které se dají
následně snadno zkopírovat.
Zde je návrh šestnácti radikálních (z lat. radix – kořen) oblastí, kterým je třeba se
věnovat. Není to akademicky exaktní „návrh řešení“ ani „volební program“. Je to příspě-
vek do diskuse o tom, co dělat, abychom zajistili budoucnost i našim potomkům.
Důsledná regulace šmírovacího kapitalismu
Jak víme, společnost je stále rozdělenější do velké míry tím, že máme každý jiné (dez)
informace o tom, co se vlastně okolo nás děje. To je na prvním místě otázka dat, které
o nás korporace a státy shromažďují, a účelu, k jakému je využívají. Je třeba, abychom
si sami mohli snadno a průběžně zjišťovat, jaké informace o nás kdo sbírá a k čemu je
používá. Je nutné požadovat, abychom i my měli možnost monitorovat ty, kteří monito-
rují nás. Především je ale nevyhnutelné přebudovat fungování digitálních platforem, které
stále zřetelněji zamezují pochopení skutečnosti (když namísto zprostředkování informací
nás „zaměstnávají“ tak, abychom na internetu trávili co nejvíc času), rozdělují společnost,
zamezují dialogu, šíří fake news, ničí demokracii, lidské zdraví a životy. To bude možné
nejspíš pouze v případě, že se tyto soukromé ultra-korporace stanou veřejnou službou.
Osvěta reality fungování světa
Od zpráv, které jsou velmi často spíše formou propagandy/PR sledující zájmy úzké sku-
piny osob, je třeba se přesunout k pravdivému, celostnímu informování. Pokud se máme
jako běžní občané kompetentně zapojit do spolu-rozhodování o věcech veřejných, je

7. 611
třeba, abychom měli především právě informace. To znamená, že je třeba začít sledo-
vat mimo jiné i parametry hrozeb, kterým jako lidstvo společně čelíme, podobně jako
jsme na to zvyklí u počasí a sportovních nebo ekonomických výsledků. Je nutné začít
informovat o tom, na čem skutečně záleží: to znamená o stavu globální důvěry, emisích
skleníkových plynů, stavu zdraví planety, parametrech nerovností a chudoby, o úrovni
zbrojení či spíše odzbrojování, o migraci a dalších důležitých měřítkách. Máme-li se
daným hrozbám postavit, je prostě nezbytné, aby se podobně jako na přístrojové desce
v automobilu zobrazovaly ty správné informace a blikaly ty správné kontrolky. Jinak
řídíme ve tmě, nebo spíše sedíme na zadním sedadle a necháváme se vézt, stále častěji
psychopatickými „řidiči“, neznámo kam.
Informování o skutečném stavu světa nebude možné bez demokratizace médií, tj.
bez toho, že média budou veřejnou službou podporovanou, či dokonce spolu-vlastně-
nou běžnými občany, podporovateli a čtenáři.
Nový ekonomický model
Je nezbytné zrušit diskriminační podmínky systému ekonomické globalizace, které
zvýhodňují nadnárodní společnosti před drobným místním podnikáním tak, abychom
mohli ekonomiku celo-planetárně znovu lokalizovat a demokratizovat. Od posedlos-
ti ekonomickým růstem poměřovaným HDP je třeba přejít k modernějším způsobům
organizace hospodářství tak, jak ho popisuje filozofie nerůstu, konkrétně např. model
koblihové ekonomiky.
Cílem je vybudovat novou inkluzivní ekonomiku, která zajistí pokrytí základních
potřeb pro všechny a zároveň bude respektovat planetární limity. Do pojmu ekonomika
je třeba vrátit rovněž druhé a třetí patro dortu Hazel Hendersonové, to znamená eko-
nomiku lásky a ekonomiku přírody. Místo HDP je třeba vytvořit nová měřítka dobrého
života pro všechny.
Dekolonizace
Je třeba ukončit politiku „extrakce hodnoty“ ze zemí globálního Jihu, včetně vměšování
se do jejich vnitřních záležitostí. Klíčovou součástí dekolonizace musí být plné přijetí
zodpovědnosti za léta destrukce, chudobu, zničené lidské životy a zdevastovanou pří-
rodu. Místním je třeba vrátit zabranou půdu, vyplatit spravedlivé odškodnění a sma-
zat uměle vytvořené dluhy. To platí i pro narovnání vztahu k původním obyvatelům
v zemích, kde byli tito lidé často porobeni, okradeni a násilně zahnáni do rezervací či
jinam na okraj společnosti, kde dnes přežívají často v hrůzostrašných podmínkách.
Obyvatele zemí globálního Jihu a původní obyvatelstvo zemí Severu je třeba aktivně
přizvat k řešení dnešních krizí tak, jak to mistrně navrhují autoři publikace The Red
Deal1384
(Červená dohoda).
1384
The Red Nation. The Red Deal: Indigenous Action to Save Our Earth. New York: Common Notions, 2021.

8. 612
Redefinice smyslu života
Je třeba začít vyhledávat, zvát a propojovat zástupce původních národů. Mnohem větší
prostor a podporu je třeba dát i filozofům, sociálním vědcům, teologům a duchovním
napříč církvemi. Obecně je nutné do veřejného života zapojit ženy a staré lidi. Je třeba
vytvářet sítě spolupráce a společně definovat nová měřítka života a hledat řešení potíží,
kterým čelíme.
Resuscitace demokracie
O demokracii se někdy hovoří jako o vzácné šlechtěné květině, o niž se musí pečovat,
pokud má přežít, zatímco totalita je jako plevel, kterému se daří vždy a všude. Má-li
demokracie přežít, musíme se za ni postavit a učinit řadu obtížných rozhodnutí. Na obča-
ny je třeba začít nahlížet ne jako na snadno manipulovatelné děti, ale jako na dospělé
jedince, kteří jsou schopni samostatného rozhodování a ochotni tak činit (za předpokla-
du, že jimi není cíleně manipulováno, mají k dispozici relevantní informace a dostatek
prostoru pro rozhodování).
Fenomén „kluka z plakátu“, kdy jednou za čas, ovlivněni záplavou manipulativní
reklamy, odevzdáme hlas nějakému neznámému člověku či straně, které stále častěji při-
cházejí prosadit zájmy bohatých elit, musí skončit. Je nezbytné přejít k nějaké formě
participativního řízení státu, jako jsou např. občanská shromáždění.
Je třeba, abychom se vedle politické demokracie začali zabývat i tématem demo-
kracie ekonomické. Je třeba důsledně regulovat lobbing, kupování si politiky a další už
zmiňované jevy podkopávající demokracii.
Rehabilitace práce
Jak roste produktivita práce a roboti přebírají jednu lidmi vykonávanou činnost za dru-
hou, je třeba začít vracet se od hákování k práci. Je na čase opustit dnešní paradigma
práce jako obživy či zdroje společenského postavení tak, aby si každý mohl znovu-nalézt
své po-slání a po-volání.
U organizací je třeba opouštět mocenskou hierarchii žluto-oranžové fáze vývoje
a postupně přecházet na svobodnější, zeleno-tyrkysové způsoby organizace. S růstem
produktivity je třeba místo zisků velkých firem snižovat pracovní dobu za současného
udržení či růstu mezd. Zbylou práci je třeba rozdělit mezi více lidí tak, aby měl každý
více volného času, ať již na své blízké, koníčky, zapojení se do sousedského života – obec-
ně na dvě spodní patra dortového modelu Hendersonové.
Sebeřízené vzdělávání
Popisovaných změn se podaří dosáhnout tím spíše, čím více se podaří urychlit proměna
vzdělávacího systému. Má-li demokracie přežít, nebo spíše máme-li se pokusit demo-
kracii resuscitovat, není možné, aby školy fungovaly jako diktatura. Stejně tak, pokud
mají lidé nalézt v životě své přednosti, poslání a skutečné uplatnění, není možné je tré-
novat ve výkonu povinností a budovat v nich závislost na externích odměnách. Ke vzdě-
lávání dětí je potřeba začít přistupovat na principu sebeřízení. Opuštěním povinnosti

9. 613
školní docházky se postupně odbourají i zbytečné nesmysly, kterými dnes ve škole děti
tráví čas, a vznikne prostor pro to, aby se skutečně rozvíjely a připravovaly na nejisté
podmínky života v 21. století.
Regulace manipulativní reklamy
Vzpomeňte si na tisíce reklamních sdělení, které denně (valnou většinu nevědomky
a nechtěně) „schytá“ průměrný jedinec v moderní společnosti. Většina této reklamy
prohlubuje pocity méněcennosti, úzkosti, strachu a osamělosti a vytváří tak poptáv-
ku po zbytečných, případně vyloženě škodlivých věcech, službách, politicích a celkově
destruktivním životním stylu. To je třeba začít důsledně omezovat podobně, jako je to
dnes běžné ve zbrojařském průmyslu či na trhu drog. To platí tím víc, čím víc se každou
minutou strávenou online zdokonaluje manipulace přes velká data ze strany digitálních
giga-platforem a státu.
Reforma finančního systému a redistribuce peněz
Je třeba přeskupit peníze: zavést progresivní zdanění tak, aby každý přispíval férovým
dílem, daň z finančních transakcí, aby začala přispívat i kasinová ekonomika, zavést
uhlíkovou daň a snížit nebo zrušit zdanění práce. Společnými silami je nutné zcela
zakázat daňové ráje tak, aby začali přispívat i miliardáři a obecně oligarchové. Je třeba
reformovat bankovní systém a způsob, jak vznikají peníze, abychom nad jejich vznikem
a distribucí opět získali kontrolu. Vedle centrálně vydávaných peněz je třeba legalizovat,
rozšířit a podpořit i měny místní, aby mohly vedle sebe nezávisle existovat oba systémy.
Nový podnikatelský model
Monokulturní model trvale expandující soukromé korporace, která extrahuje hodnotu
pro několik málo jednotlivců a přenáší škody na druhé, je stejně tak nebezpečný jako
neudržitelný. Potřebujeme důkladnou osvětu dnes existujících podnikatelských mode-
lů – především principů extrakce a reciprocity a rozdílů mezi volným a komunitním
trhem. Klíčové je pochopit, že korporace je pouze jedním z možných modelů podni-
kání, a společně se pokusit porozumět komplexním dopadům jejich dnešní hegemonie.
Je nutné nalézt nové pohledy na zisk a od modelu maximalizujícího zisk se posunout
k neziskovému (sociálnímu) podnikání, kdy zisk už neslouží výhradně k obohacení úzké
skupinky lidí, nýbrž je zpětně vracen do podnikání či komunitě.
Musíme podpořit rozmach dalších modelů, jejichž sjednocujícím smyslem je reci-
procita/obecný prospěch, především těch místně ukotvených. Od akcionářů je nutné
přejít k stakeholderům, tedy k pěti stejně důležitým, zainteresovaným stranám. To zna-
mená, že firmy je třeba přivést k zodpovědnosti za důsledky jejich podnikání.
Je třeba ukončit přenášení škod, které podnikání nevyhnutelně působí, do jiných
částí planety, na druhé lidi a na Zemi. Stejně tak je nutné postavit se dnes běžným, a při-
tom zcela neetickým strategiím, jako jsou plánované zastarávání, design závislosti (kap-
tologie, bod blaha), používání toxických ingrediencí a postupů, green- a jiné -washingy,
lobbing, kupování si politiky a vědy, strategie čtyř psů, otočných dveří, spin doctoring
a další v knize popsané techniky.

10. 614
Podobně jako v zemědělství se potřebujeme posunout od průmyslového modelu
k ekologickému a následně až k tomu regenerativnímu, tj. k formám podnikání, které
mají čistý pozitivní přínos pro všechny zainteresované strany.
Znovu-nalezení domova
Ze strany státu a místních komunit je potřeba začít se systematickou podporou deko-
modifikace, tj. postupného osvobozování lidí od závislosti na trhu (nakupování vedou-
cího k tlaku na vydělávání). K tomu je klíčová systémová podpora místního podnikání
s cílem tvorby pracovních míst a „konviviálních“ aktivit, které sbližují lidi a pomáhají
jim žít tam, kde bydlí.
To nepůjde bez toho, že bychom znovu-vybudovali infrastrukturu umožňující vět-
šině místních obyvatel dopravit se do max. patnácti minut pěšky, na kole nebo veřejnou
dopravou za prací, na nákup, k lékaři a s dětmi za vzděláním. To znamená opustit kon-
cept satelitních nocleháren a nákupních center na okrajích měst.
Je třeba kompletně předefinovat náš přístup k bydlení. Musíme důsledně říct, že
bydlení není investice a byznys, nýbrž domov, na který má každý občan právo. Je třeba
přenastavit vztah mezi developerem/stavitelem, státem a místní samosprávou tak, jak
je to dnes běžné ve většině zemí na západ, jih a sever od Aše. Tomu musíme jít napro-
ti regulací fenoménu investičních bytů, Airbnb, zavedením regulovaného nájemného
a podporou i jiných forem vlastnictví a bydlení (družstevní, komunitní) tak, aby bydlení
bylo dostupné pro každého.
Univerzální základní příjem
Zavedení nějaké formy univerzálního základního příjmu je jedním z nejúčinnějších
nástrojů proti chudobě, extremismu a sociálním konfliktům. Ve světě bez placené práce,
do něhož míříme, to bude nevyhnutelné. Otázek je stále mnoho, ale počet regionů, které
mají s nějakou formou takovéhoto programu zkušenost, roste a víme tak už dost, co a jak
funguje. Tyto programy je potřeba začít připravovat a zavádět jak na národní, tak i na té
globální úrovni.
Ekologický kolaps
Mnohé z bodů uvedených v této části knihy pomohou řešit i jednu z nejvážnějších hro-
zeb: změnu klimatu a ekologický rozvrat. V této oblasti je třeba se postavit tsunami
greenwashingu, která nás ze strany korporací a státu stále více pohlcuje. Potřebujeme
opravdové lídry, kteří nás povedou za vizí skutečného snížení emise skleníkových ply-
nů. K tomu je nutné opustit spalování fosilních paliv a přejít ze 100 % na obnovitelné
zdroje. To nepůjde bez přechodu na nerůstový, lokalizační ekonomický model. Nutně
potřebujeme společnou strategii zdanění uhlíku, přechod od průmyslového zemědělství
k regenerativnímu, od individuální dopravy poháněné fosilní energií k veřejné dopravě
využívající obnovitelnou energii.

11. 615
Návrat k politice míru
V době, kdy jde do tisku druhé vydání této knihy, se po několika desetiletích relativ-
ního míru opět rozjíždí válečná mašinérie. Válečná propaganda všech zapojených stran
vykresluje protivníka jako ztělesnění zla, které je třeba eliminovat, a zcela vytěsňuje sku-
tečné příčiny konfliktů. Respekt či alespoň nevměšování se zdá být minulostí, v kurzu
jsou despekt a provokace. Rozpočty na zbrojení rekordně rostou, což znamená, že pení-
ze chybějí (a budou chybět) jinde a také to, že bude zrychlovat chudnutí běžných lidí.
Stupňují se vzájemné sankce, které dopadají opět pouze na obyčejné lidi. Roste napětí
a s ním i nebezpečí atomového konfliktu, tedy konce života na Zemi tak, jak jsme ho znali.
O míru se v době, kdy píšu tyto řádky, nejedná. Skryté, neveřejné zájmy na válečném běs-
nění jsou v důsledku mnohamiliardových rozpočtů států a zbrojařské lobby mnohonásob-
ně mocnější než protiválečné protesty. Pasivita obyvatel napříč planetou a tichá podpora
válečného ryku je podporována zhoršujícími se ekonomickými podmínkami v důsledku
predátorského ekonomického modelu – většina lidí má jednoduše svých (ekonomických)
starostí dost a je snadné jim podsunout jakoukoli (dez)informaci. Chceme-li situaci zvrá-
tit, je nutné se globálně propojit k masivním protiválečným, mírovým protestům.
Růst vědomí
Naplnění všech výše uvedených bodů bude tím reálnější, čím více bude růst vědomí lid-
stva. V knize jsem se podivoval nad tím, kolik energie, peněz a zájmu věnujeme vývo-
ji umělé inteligence a jak málo se zaměřujeme na téma inteligence lidské, tj. především
(sebe)poznání a s tím souvisejícího vědomí a schopnosti kritického myšlení. Podnikatelský
model digitálních korporací postavený na získávání pozornosti v kombinaci se zastaralým
vzdělávacím, ekonomickým a politickým systémem nás od (sebe)poznání, růstu vědomí,
schopnosti kritického myšlení a moudrosti navíc ještě odvádějí. Nevedou nás k moud-
rosti, ale spíše k omezenosti. Tam, kde korporace i státy investují miliardy do rozvoje
technologií, je rozvoj lidského vědomí víceméně ponechán na každém z nás. Nůžky mezi
rozmachem umělé inteligence, která námi každým dnem stále dokonaleji manipuluje,
a mezi kapacitou našeho vědomí se tak nebezpečně rozevírají. Kromě už výše řečeného
(téma velkých dat, regulace digitálních giga-korporací) je toto novou hlavní úlohou vzdě-
lávacího systému, a to jak na úrovni států, tak napříč planetou.
Tolik v šestnácti bodech to, co je třeba začít požadovat po „ředitelích zeměkoule“.
Co dělat na osobní úrovni?
Vedle zásadních systémových změn je toho řada, co může každý z nás změnit i z pozice
svých životních rolí.
Co dělat jako občan?
Přestaňme sledovat, co pro nás vybírají algoritmy na sociálních sítích, vypněme televizi
a vyhněme se pravidelnému „sledování zpráv“. „Zprávy“ jsou z velké části PR/propagan-
dou, nikoliv informacemi.

12. 616
Jeden ovlivňujeme druhého, a tak největší dopad má, pokud se pro své okolí stane-
me inspirací – tedy když budeme dělat to, co nás opravdu naplňuje, co nám jde a v čem
tak můžeme mít na své okolí největší vliv. Nutnou podmínkou pro to je ale znovunapo-
jení se na svůj vnitřní zdroj, na sebe sama. Nejefektivnějším způsobem k tomu je už přes
sedm tisíc let meditace.
Je podstatné držet se toho, co se radí pasažérům v letadle, totiž nasadit masku nej-
prve sobě. Pouze pokud budeme zdraví, spokojení a plní energie, můžeme dlouhodobě
dělat něco i pro své okolí a pro celek.
O co lépe se nám podaří nastavit si život mimo krysí závod, o to lépe se můžeme
věnovat co nejlepšímu naplnění své úlohy. Vědci ať tak zkoumají svůj obor, novináři ať
nás co nejpoctivěji informují, soudci ať soudí podle svého nejlepšího vědomí a svědo-
mí, právníci ať nám pomáhají hledat vzájemně výhodné kompromisy, inženýři ať budují
v souladu s přírodou, co obyčejní lidé potřebují. Ten, kdo to umí s dětmi, ať se věnuje
dětem, kdo umí organizovat lidi, ať nás organizuje, kdo miluje půdu, ať jde hospodařit,
kdo programuje, ať svou dovednost využije k propojení a obohacení ostatních, kdo má
sílu založit obchůdek u sebe v obci, ať ho založí, influenceři ať využijí svou slávu, schop-
nosti a fanouškovské sítě k prosazení potřebných změn.
Kdo může, ať si vybere občanskou aktivitu či hnutí, která je jeho srdci nejbliž-
ší, a společně s ostatními pak začne po zastupitelích (těch, kteří nás mají zastupovat)
požadovat potřebné změny. Kde to jde, je třeba vyrazit do ulic a využít i další nástro-
je občanské angažovanosti. Musíme vytvořit protiváhu korporátnímu lobbingu, který
momentálně dusí vlády na všech úrovních. Pokud má někdo nadání, ať vstoupí do poli-
tiky, neboť odtamtud se změny prosazují nejlépe.
Každý občan je zpravidla i sousedem. Každý z nás může udělat řadu věcí pro to, aby
se z cizích sousedů znovu stali lidé známí a blízcí, kteří si mohou a chtějí pomáhat. Bez
toho, že bychom se znovu propojili, se nám změny nepodaří.
Co dělat jako rodič?
Hlavním úkolem rodiče je dát dítěti do života zdravé základy. K tomu je nejdůležitěj-
ší zajistit klidné, pečující prostředí dospělých a také věkově různorodou smečku. Toho
docílíte nejlépe tak, že budete žít tam, kde bydlíte, a že budete pečovat o vztahy v rámci
své pokrevní rodiny a sítě sousedů.
Můžete-li, nabídněte svou pomoc místní škole, školce či komunitnímu centru.
Můžete uspořádat přednášku pro děti o nějakém vašem zájmu, vést kroužek, pomoct se
školní zahradou, nastartovat klub spřátelených rodičů a sousedů nebo se zapojit do dal-
ších mimoškolních aktivit. Škola se tak může stát přirozeným magnetem pro lidi z obce
nebo ze čtvrtě a může vám pomoct vytvořit skutečný domov.
Mluvte s učiteli, řediteli i ostatními rodiči o tom, jak školu změnit z přípravky kon-
formních dělníků v místo, kde děti žijí se vším všudy, kde se skutečně rozvíjejí a připra-
vují na výzvy budoucnosti. Pokud taková škola v místě vašeho bydliště chybí, potom ji
na principech sebe-řízeného vzdělání založte.

13. 617
Co dělat jako zákazník?
Nakupujte ideálně jen to, co potřebujete. A když už nakupujete, potom u (skutečně) míst-
ních drobných podniků. Totéž doporučujte svým sousedům a přátelům. Velmi funkční
variantou jsou hromadné nákupy pro rodinu, sousedy, přátele a/nebo kolegy.
Pamatujme však na to, že kupování nových věcí je až poslední možností, jak zís-
kat, co člověk potřebuje. Připomeňte si pyramidu soběstačnosti a pyramidu konzumu
na straně 86.
Co dělat jako podnikatel?
Podnikejte, jak nejlépe dokážete.
Začněte tím, že si zodpovíte svoje „proč?“. Zaměřte se na to, jak můžete vaším pod-
nikáním přispět ke zlepšení života a k řešení hrozeb, kterým čelíme, ideálně tak, abys-
te propojili a obohatili lidi, jichž se vaše podnikání dotýká. Mějte na paměti, že každé
podnikání skládá účty pěti entitám. Sdílejte, v čem se vám daří, abyste se stali inspirací
pro ostatní. Pokud se dostanete do potíží, řekněte si o pomoc: zákazníkům, fanouškům,
zastupitelům, sousedům.
Co dělat jako celebrita?
Pokud jste veřejně známá osobnost, využijte svého vlivu, moci a/nebo peněz k podpoře
občanských hnutí a výše navrhovaných aktivit. Bojkotujte obory, které devastují pla-
netu a lidské životy, jako jsou fosilní průmysl, rychlá móda a další. Postavte se green-,
good- a jiným- washingům, které zakrývají skutečnou podstatu problému, odvádějí naši
pozornost a plýtvají drahocenným časem.
Na prvním místě je však třeba zamést si před vlastním prahem, to znamená dbát, aby se
slova nelišila od činů. Teprve potom se to, co člověk dělá, stává uvěřitelným a inspirujícím.
Pamatujme, že cokoliv je lidmi vytvořeno, může být lidmi též přetvořeno. My potře-
bujeme společně vybřednout z našich stále zakouřenějších zasedaček a vydat se na cestu
k dobrému životu.
Tuto knihu chci zakončit myšlenkou Margaret Meadové: „Nikdy nepochybujte o tom,
že by malá skupina přemýšlivých, odhodlaných lidí mohla změnit svět. Ve skutečnosti je to
jediná věc, která ho kdy změnila.“
Děkuji vám. Držme si palce!
pohlidat