Časopis Instinkt (číslo 7/XV 11. února 2016) nabízí zajímavý rozhovor s vedoucím AIDS centra Nemocnice Na Bulovce Doc. MUDr. Ladislavem Machalou, Ph.D. Autorka: Lenka Vrtišková Nejezchlebová.

1. Aktuální případ HIV
pozitivních mužů,
kteří nechráněným
sexem vědomě
ohrozili mnoho
dalších lidí nákazou
nevyléčitelným
virem, připomněl
Čechům nemoc,
jíž se už přestávali
bát. „Na AIDS se
stále umírá,“ varuje
Ladislav Machala,
lékař, který měl
v péči první pacienty
už v roce 1985.
LOVESTORYS HIV
t: LenkaVrtišková
Nejezchlebová
foto: Jakub Stadler
Ladislav
Machala
P
amatujete si na první
HIV pozitivní pacienty?
Jistě. Našimi prvními
pacienty byli gayové,
kteří měli možnost cestovat na
Západ, pohybovali se kolem di-
plomatických a zahraničně-ob-
chodních kruhů. Tehdy došlo
k jejich velice drsnému prozraze-
ní, úplně zbytečně, to bylo oškli-
vé. Pamatuju i prvního člověka,
který se nakazil krevní transfu-
zí, hemofilik, velice hodný pán,
žil dlouho, ale měl velké bolesti
a problémy, zničené klouby, čas-
tá krvácení. Ale pro upřesnění,
naše centrum budovala docentka
Marie Staňková, mně nabídli se
k ní připojit a jsem jí moc vděč-
ný, že mě přijala za svého žáka.
Kývl jste hned, nebo jste váhal?
Rozhodl jsem se hned, ale smí-
šené pocity jsem měl, i pro lé-
kaře to bylo trochu stigma. Ně-
kteří lidé byli přesvědčeni, že to
mám taky, někteří se mi báli po-
dat ruku, sousedka se mnou ne-
chtěla jezdit v paneláku výta-
hem. Ale byla to nová nemoc,
byl jsem mladý lékař. Třicet let
můžu sledovat její vývoj, dostal
jsem se do světa, San Francisco
znám skoro stejně jako Prahu.
Poznal jsem mnoho skvělých
a zajímavých lidí, odborníků
i pacientů.
Hlásí se k vám pacienti?
Málo. Je to ošemetné a citli-
vé, dokonce i na některé mé
STIGMA. „Někteří lidé
byli přesvědčeni, že to
mám taky, báli se mi podat
ruku, sousedka se mnou
nechtěla jezdit výtahem,“
říká lékař Ladislav Machala.

2. kamarády, kteří nejsou HIV+,
vrhá má blízkost stín podezře-
ní... Měl jsem prominentní pa-
cienty, kterým jsem musel slí-
bit, že kdyby přišla někde řeč na
to, že se známe, tak že přes psy.
V posledních týdnech média píší
o trestním oznámení na jedena-
třicet HIV pozitivních mužů,
kteří zřejmě vědomě vystavují
sexuální partnery nebezpečí ná-
kazy. Jsou to vaši pacienti?
Někteří ano, ale podnět k trest-
nímu stíhání nevyšel od nás
z AIDS centra. Vydala ho kraj-
ská epidemioložka. Někteří pa-
cienti už mě označili za udava-
če, ale já léčím jednotlivce,
práce pražské epidemioložky je
zase chránit zdraví společnos-
ti, takže při podezření na mož-
né šíření nákazy je její práce to
řešit případně i s policií. My ji
ze zákona musíme o nakaže-
ných nebo nemocných infor-
movat.
Jak se dospěje k takovému pode-
zření? Pokud vím, zatím není
znám nikdo, koho by ti muži
nakazili.
Paní doktorce se sešly na stole
informace, že někteří HIV+ pá-
nové prodělali v poslední době
další pohlavně přenosné choro-
by, které se povinně hlásí na hy-
gienu. Z toho vyplývá, že měli
nechráněný sex. A pokud se
nakazili oni, mohl se nakazit
někdo od nich. To je rizikové,
nezodpovědné chování, paní
doktorce došla trpělivost a roz-
hodla se podat podnět k trestní-
mu stíhání. Navíc jsem přesvěd-
čen, že se jedná o muže, kteří
tvoří „tvrdé jádro“ častých ná-
vštěvníků gay klubů v Praze.
Mám informace od mých pa-
cientů o swingers party à la rus-
ká ruleta, kde se ví, že někdo je
HIV+.
Byl už někdo v minulosti za šíře-
ní HIV odsouzen?
Vím o dvou případech. Za ko-
munistů jeden mladý HIV+
muž, který pořádal sexuální
party, a rozšířila se tam kapav-
ka, tak se na to přišlo. Nikoho
tehdy nenakazil, ale dostal pět
let, chodil jsem ho úředně na-
vštěvovat do vězení. Pustili ho
na amnestii, brzy nato zemřel.
Pak další případ, kdy dva mla-
díci podali oznámení na pána,
který je nakazil. Odseděl si
pět let.
Pacienti s HIV podepisují, že bu-
dou informovat svoje sexuální
partnery a zdravotníky o své in-
fekci. Obecně to pacienti dodržu-
jí, nebo ne?
Myslím, že většina je zodpo-
vědná, ale jak při-
bývá nakažených,
logicky přibývá
i těch nezodpověd-
ných. Obezřetnost
se snižuje taky ruku
v ruce s tím, jak se
snižuje strach z té
nemoci. Mladí lidé
totiž neviděli nikoho
ze svých vrstevníků
umírat, a pokud ně-
koho znají, tak vidí,
že sice bere prášky,
ale jinak žije docela
normálně.
Je fakt, že třeba moje
generace, která přišla
do puberty na přelomu
80. a 90. let, byla pod velkou
HIV/AIDS masírkou, mluvilo se
o tom všude, viděli jsme umírat
Freddieho Mercuryho, ve fil-
mech byl AIDS téma. Strach
jsme měli, ale stejně jsme se ne-
chovali vždy úplně zodpovědně.
Protože k dospívání a k začátku
sexuálního života určitá míra
promiskuity a nevázanosti pat-
ří, a to říkám jako praktikující
katolík. Apel na monogamii je
v tomto případě trochu mimo,
ale už papež Benedikt XVI.
proti kondomům coby prevenci
pohlavních nemocí nic nenamí-
tal – jako antikoncepce, to je ji-
ný příběh. WHO má kampaň,
že slušně vychovaná dívka
a slušně vychovaný mladý muž
jde na party s kondomem v kap-
se. S přáteli katolíky jsme se
shodli, že pár zdrávasů a otče-
nášů by to mohlo spravit. (směje
se) Ale jsem přesvědčen, že
zdravotní výchova by se neměla
redukovat jen na „používejte
kondomy“.
Jak reagují ti, kteří se o své pozi-
tivitě od vás dozvědí?
Různě, někteří to prý čekali, ji-
ní tvrdí, že to je blesk z čistého
nebe... Ale během dalších ná-
vštěv vyjde najevo, že moc dob-
ře vědí, kde se stala chyba. Vel-
mi často mi noví pacienti říkají:
„Vždyť vy už na to máte výbor-
ný léky, pane doktore, to bude
dobrý.“ Já se tvářím trochu po-
chybovačně. „Jestli je nemáte
ještě teď, tak zanedlouho ty
Myslím, že většina je zodpo-
80. a 90. let, byla pod velkou
i Pořádají
se swingers
partyàlaruská
ruleta,kdese
ví,ženěkdoje
HIVpozitivní.
FOTO:KARELŠANDA,PETRAMÁŠOVÁ,PROFIMEDIA.CZ
NEJEN GAYOVÉ.
Čtvrtinu HIV
infikovaných tvoří ženy
a heterosexuální muži.
„Mám mezi pacientkami
i dvě mladé holky,
které v patnácti nakazil
tentýž kluk. Pro ty holky
to byla úplně první
sexuální zkušenost,“
říká Machala.
NEJSMUTNĚJŠÍ PŘÍPADY.
Jedenatřicet lidí se
v Československu nakazilo
infikovanou krevní transfuzí.

3. definitivní budou,“ tvrdí mi. Já
jejich optimismus nesdílím.
Strach sice opadá, ale když jsem
četla nějaké rozhovory s HIV po-
zitivními, zdá se, že stigma je to
pořád velké.
Většinou je to totiž stigma na
druhou, 75 procent nakažených
jsou homosexuálové, a i když
se společnost tváří, že je tole-
rantní, není tomu vždycky tak.
A opravdu si nedovedu před-
stavit být HIV+ gayem na ma-
lém městě nebo na vesnici –
když to řeknete obvoďákovi
a sestřičce, večer to bude řešit
celá vesnice.
Kapavka i syfilida jsou dobře lé-
čitelné, lidé s HIV žijí desítky let
bez projevů nemoci... Tak čeho
se bát?
Dostat jakoukoli pohlavně pře-
nosnou infekci není žádná legra-
ce. Syfilidu a kapavku sice léčit
umíme, ale některé kmeny, za-
tím většinou importované z Af-
riky, jsou odolné a brzo se může
stát, že antibiotika nezaberou.
Kapavka nebo chlamydie způso-
bují ženám nepříjemné svědivé
i bolestivé výtoky, mohou končit
i neplodností, u mužů může mít
kapavka také ošklivý průběh.
Neléčená syfilida ohrožuje i ner-
vovou soustavu, může vážně po-
škodit plod. A HIV? Tak zaprvé:
nezbavíme se ho. Kdo objeví
lék, který vir vypudí z těla, nebo
vakcínu, bude slavný a bohatý.
Ale zatím to není na dohled.
Četla jsem, že v Izraeli...
Já to četl za minulých třicet let
mnohokrát. Ne, věřte mi, že za-
tím jsem neslyšel o seriozním
výzkumu, kde by se to rýsovalo.
Ale existuje prý profylaxe, medi-
kament, který zásadně snižuje
riziko přenosu.
To je pravda, profylaxe je urče-
na především stálým partnerům
HIV+ lidí. Je velký tlak ze stra-
ny gayů, aby je proplácela pojiš-
ťovna, ale já jsem proti, je to
velmi drahé a mohlo by to vést
k ještě nevázanějšímu chování
a hlavně k rezistenci viru.
Takže HIV se zatím člověk ne-
zbaví. Když si nechám včas udě-
lat test a budu se zodpovědně lé-
čit, jaký průběh mě čeká?
Budete moct vést normální život,
chodit do práce, mít chráněný
sex, můžete mít i dítě, u léče-
ných matek se riziko přenosu
snižuje na 2 procenta (HIV+ dětí
je v Česku sedm). Ale budete
jednou nebo dvakrát denně brát
prášky, ne týden, ne měsíc, ne
rok, ale celý život. A s přesností
plus minus 15 minut, jinak se vir
stane odolným a přestane to fun-
govat. Léčba může mít celou řa-
du nežádoucích účinků, o tom by
mohla být takhle tlustá kniha.
A když se někdo na léčbu vy-
kašle, třeba kvůli těm nežádou-
cím účinkům?
Může nakazit řadu dalších lidí
a během několika let zřejmě za-
čne vážně marodit, a pokud ani
pak nezačne s léčbou, s velkou
pravděpodobností brzo zemře.
Pokud někdo přijde až s přízna-
ky nemoci?
To je časté. Pokud člověka k dia-
gnóze HIV přivede až těžká
komplikace, třeba pneumocysto-
vý zápal plic, může být i pozdě.
Když na HIV infekci přijdeme
pozdě, až ve stadiu těžké poru-
chy imunity, tak naděje na resti-
tuci imunitního systému je malá,
hrozí další komplikace i u běž-
ných nemocí a také některá nádo-
rová onemocnění. Proto na AIDS
umírají pozdně diagnostikovaní
lidé a ti, kteří na to kašlou.
Kolik je nakažených žen?
Kolem sedmnácti procent.
Ročně se jich několik zachytí
i během povinného screeningu
v těhotenství. Mám mezi pa-
cientkami i dvě mladé holky,
které v patnácti nakazil tentýž
kluk... Pro ty holky to byla úpl-
ně první sexuální zkušenost.
Nosíte v hlavě příběhy svých pa-
cientů?
Těch příběhů je fůra. Velký
průšvih byli lidé nakažení krev-
ní transfuzí, prokázaných přípa-
dů u nás bylo jedenatřicet. Mezi
nimi byli hemofilici, kteří těch
transfuzí dostávali hodně, ale
i lidé, kteří se nakazili při jedi-
né dávce – po úraze, při operaci,
po porodu. Ale v hlavě nosím
i HIV love story.
Sem s nimi.
Jedna se zamilovala do HIV+
muže a rozhodla se s ním žít.
Nakazila se. Pak spolu měli dítě,
které je v pořádku, žili spokoje-
ně, dokud jí neutekl s mladší, to
mi přijde smutný. Ale děje se to
Ladislav Machala
Ý 1954
u vystudoval medicínu na Uni-
verzitě Karlově
u po studiích nastoupil na
infekční kliniku Nemocnice
Na Bulovce, kde od roku 1985
vznikalo centrum zaměřené
na péči o pacienty s HIV/AIDS
u nyní je vedoucím AIDS
centra
u přednáší medikům obor
infekční nemoci, je autorem
mnoha vědeckých i populár-
ních článků na téma HIV/AIDS
u je ženatý, má tři dospělé děti
AIDS propukl u 443 infikovaných
pacientů, 231 nakažených
AIDS zemřelo.
Počet
infikovaných
v ČR
2003 2010 2015
622
1522
2520
foto:jakubstadler
SMRT. „Neléčený HIV+
člověk může nakazit
řadu dalších lidí a během
několika let začne nejspíš
vážně marodit. Neza-
čne-li ani pak s léčbou,
pravděpodobně brzo
na to zemře,“
ví z praxe Machala.

4. i obráceně. Byli to mladší man-
želé, a když přišla ta dáma do ji-
ného stavu, screening odhalil
HIV. Muž se nechal testovat
a pozitivní byl taky, ale vyšlo
najevo, že infekci přinesla ona
z předchozího krátkého manžel-
ství s cizincem. Těhotenství se
přerušilo, ne kvůli HIV, ale uká-
zala se nějaká vážná vrozená va-
da... Zůstali spolu i dál a dítě na-
konec měli, zdravé. Ale nedávno
se paní na pána vykašlala, bylo
mi ho strašně líto. Vůbec si ně-
kdy připadám jak v manželské
poradně, to ale není moje práce.
Kdy třeba?
Roky ke mně chodí jeden dobře
situovaný pán se svojí o dost
mladší manželkou. Pán se naka-
zil na služební cestě, slavil ku-
latiny a jeho spolupracovníci
měli bezvadný nápad: dali mu
jako dárek návštěvu ve veřej-
ném domě. A nakazil se. Zjistilo
se to poměrně záhy a do ordina-
ce pak přišla i jeho žena, která
se od něj naštěstí nenakazila,
a ptala se, jestli ho má vyhnat.
Co vy na to?
„Mladá paní, to se mě neptejte.
Mohu vám vysvětlit, jak s tím
žít – že manžel nemusí mít
vlastní příbor, co máte dělat,
když se řízne, jak to je se sexem,
co byste neměli... Ale jestli
s ním zůstanete, to si musíte
rozmyslet sama.“ Zůstala. Ale
každá návštěva končila slovy:
„Pane docente, nezabil byste to-
ho blbce?!“ Ona to má do dne-
ška jako trumf na všechno. Mo-
delová situace: penaltový
rozstřel na závěr fotbalového zá-
pasu a ona mu řekne, aby hned
šel vysypat smetí. „Dej mi pět
minut, pak s tím poběžím,“ říká
on. A paní vytáhne svůj trumf!
To je dost hloupé.
Velice nesolidní. Řekl jsem jí:
„Mladá paní, vzpomínáte, jak
jste se mě ptala, jestli pána vy-
hnat, nebo ne? Víte, moje paní
by mě na vašem místě možná
vyhnala, nevím, možná ne,
možná ano, ale pokud by se roz-
hodla se mnou zůstat, tak jsem
přesvědčen, že by v sobě měla
dost elegance a hrdosti, aby ne-
používala svoje rozhodnutí jako
argument při každé příležitosti.“
Ale ono chlapů je taky dost. Při-
šel ke mně bisexuál, chytil to
při nějakých radovánkách –
vzdělaný, ale zbabělý, a chtěl,
abych to jeho ženě řekl já. Ptal
jsem se, co jí mám říct, kde to
chytil. On prý, ať řeknu, že si
v Berlíně někde sedl na záchodě
na prkýnko, to bylo prasklé
a štíplo ho do krve. Tak jsem jí
to tak řekl.
A co ona na to?
„Pane docente, a vy tomu věří-
te?!“ To si pak připadáte jako
vůl. 
nejezchlebova@tyden.cz
i Slušně
vychovaná
dívkaa slušně
vychovanýmladý
mužjdounaparty
s kondomem
v kapse.
FOTO:PROFIMEDIA.CZ
želé, a když přišla ta dáma do ji-
FOTO:PROFIMEDIA.CZFOTO:PROFIMEDIA.CZFOTO:PROFIMEDIA.CZFOTO:PROFIMEDIA.CZFOTO:PROFIMEDIA.CZ