Jedna z esejí Kateřiny Varhaní Wildové z https://pravydomaci.cz https://www.peoplecomm.cz/kapitoly-z-dospele-ekonomie https://www.peoplecomm.cz/katerina-varhanik-wildova

1. 52 | Pravý domácí časopis
Na jedné z diskusních přednášek na téma
Ekonomie každodennosti jsem se opět
dotkla sezónnosti a povzdychla jsem si nad
nelogičností, že v létě, kdy zemědělský rok
vyžadoval po člověku nejvíc práce, jezdíme
na dovolenou. Reakce z řad posluchačů
byla víceméně logická – na dovolenou
jezdíme v létě, protože děti mají prázdniny.
Nedá mi to, abych se u tohoto tématu
nezastavila.
Odpočívat v létě?
Připomenu stručně, jak se do nedávna žilo v našich
zeměpisných šířkách. Na jaře se selo a sázelo. Zá-
roveň se rodí mláďata, doplňují se tak stavy chovu.
Dělá se dřevo, aby přes léto do příští zimy proschlo.
Jaro přechází v léto – období intenzivní péče o rost-
liny a období prvních sklizní. Dělají se sena. Na pod-
zim se dosklidí všechno ostatní, aby bylo v zimě
z čeho člověka a domácí zvířectvo krmit. V zimě
opravujeme nářadí, nástroje a stroje. V létě se prostě maká
nejvíc a v zimě spíš odpočívá. Vybavuje se mi na to téma bajka
o mravencovi a cikádě, jak mravenec celé léto pilně pracuje a ci-
káda si zpívá a pak v zimě prosí mravenečka, aby ji nechal ohřát
v domečku. Zdálo by se, že na tomhle řádu se nedá nic změnit.
Ovšem industrializace a zemědělská hyperproduktivita pěkně
zamíchaly kartami. V podstatě během několika desetiletí všem
přijde normální, že se zaslouženě odpočívá v létě. Vždyť taky
člověk na tu dovolenou poctivě celý rok vydělával! A kdo má
děti, už dobře ví, že v období prázdnin se má připravit na extra
výdaje. Vedle rodinné dovolené totiž bude platit různé tábory
a soustředění. Přece to svým miláčkům nemůže upřít.
Od Marie Terezie
Schválně jsem se pár lidí zeptala, proč si myslí, že prázdniny
jsou v létě. Všichni do jednoho měli stejnou odpověď: protože je
horko. Já měla poněkud odlišný odhad, protože jako antropolož-
ka zabývající se vesnickým prostředím už něco o sezónních pra-
cích vím. Krátká exkurze do dějin školní docházky a prázdnin
můj odhad potvrdila. Děti byly v létě potřeba v hospodářství,
když se dělaly sena. První nástřel rozvrhu školní docházky
v našich zemích nebyl nejvhodnější – do školy se chodilo i v létě
a děti, které pracovaly, měly z vyučování výjimku. Školní rok byl
upraven za Marie Terezie a od té doby máme letní prázdniny
a povinnou školní docházku bez úlev. Akorát se nám trochu
prodloužil počet povinných let, který si každý občánek musí
odkroutit. Jenže – co se stalo s tou dětskou výpomocí v hospo-
dářství? Nějak se na ni zapomnělo. Já tak trochu počítala s tím,
Prázdniny
Text a kresba:
Kateřina
Varhaník Wildová
že mi Matouš přes prázdniny přijede na pár týdnů pomoct
do sadu, ale duch doby je proti mně. Jeden tábor, druhý tábor,
ragbyové soustředění, navštívit babičky… Budu ráda, když si ho
urvu na jeden týden.
A co volno pro rodiče?
Ne, nevolám po době, kdy devítileté děti musely v létě makat
od rána do večera. Ale na době, která dětem letní prázdniny
přetvořila ve výsostný čas radovánek a nicnedělání, taky moc
pozitivního nevidím. Říkáte si možná, že celý ten školní rok
je pro děti vyčerpávající a že si zaslouží pořádné volno. Mám
nějaké argumenty proti. Za á, nemusíme toho na děti během
roku valit tolik. Můžeme se zasnažit ve škole přesvědčit vedení
a učitele, že šest hodin učení denně ve škole je až až a ať to las-
kavě nepřehání s domácími úkoly, a zároveň nechtít po dětech
Disfrutalistický referát
nejen o ekonomii
Já vám to spočítám!
Co jsou peníze, co je dluh a co volný trh a jak
s tím souvisí naše morální hodnoty? Na tyto
a další otázky hledejte odpovědi v nové knize
Kateřiny Varhaník Wildové Kapitoly z do-
spělé ekonomie. Prohlížejte a objednávejte
na bit.ly/dospela-ekonomie.
Jen tak se děti naučí věcí vážit,
když do nich samy úsilí investují.

2. Pravý domácí časopis | 53
super výkony. A za bé, copak není školní rok vyčerpávající pro
rodiče? Copak oni nepotřebují volno? Na ně nikdo nemyslí.
Chudáci, vyberou si v práci dovolenou, jen aby zas balili tašky
a řídili auto do Chorvatska. A pak zas rychle do práce, aby
bylo na zaplacení táborů a soustředění. Daleko jsme se dostali
od vcelku nedávné doby, kdy děti znamenaly především pomoc
v domácnosti a oporu rodičů ve stáří. A tady se dostáváme
k zásadní otázce. Můžou rodiče očekávat pomoc a oporu od dětí,
jimž bylo všechno dopřáno a jejichž zájmy stály vždy na prvním
místě? Myslím, že ne.
Ale spolužáci dělat nemusí…
Moji rodiče na nás, děti, měli požadavky. Moc se mi to nelíbilo.
To bylo pořád něco uklízet, utírat, umývat, sbírat, nosit ven nebo
dovnitř. Držkovala jsem v jednom kuse. Argumentovala jsem,
kdo všechno z mých spolužáků nic dělat nemusí. Maminka
argumenty přestála a se skřípáním zubů jsem pomáhala dál.
S odpadkovým košem do popelnice. Jahody plít. Do sklepa
pro jablka a brambory. Loupat, krájet, umývat. Znám i další
podobně postižené děti, které doma a na zahradě musely po-
máhat. Všechny nadávaly. Kamarád vzpomíná, jak si se sestrou
při práci na zahradě prozpěvovali Čéérnýýý muž pod bičem
otrokáře žil… Ovšem všechny ty děti, se kterými sdílím podobné
vzpomínky na dětství, jsou teď v dospělém věku v hospodaření
(a v životě vůbec) co k čemu. A nejen ve svém životě. Ani k po-
třebám svých stárnoucích rodičů nejsou lhostejní, přestože jim
maminka a tatínek občas nekoupili zmrzlinu a nutili je do ne-
příjemných činností, jako je loupání brambor. Jak to, že na své
rodiče nezanevřeli, ba naopak?
Vážím si toho, do čeho investuji
Tohle se nám v ekonomických teoriích hodnoty moc neobjevu-
je, ale jde o fakt očividný. Vážíme si toho a hodnotu připisujeme
věcem, do kterých investujeme. Proč pro nás mají hodnotu pení-
ze, je také částečně proto, že do jejich vydělávání vkládáme tolik
energie. Rodičovské, partnerské a přátelské vztahy jsou rovněž
výslednicí této energetické investice. Člověk, který jen přijímá,
si moc věcí a vztahů neváží. Jsou pro něj zadarmo a samozřej-
mé. Potkala jsem několik takových „šťastlivců“, kterým osud
a rodiče připravili snadný život bez nutnosti vlastních investic,
a jedno vím jistě – šťastní nejsou. Takže,
pokud toto víme, musí nám být jasné, že
když zprostíme děti pracovního podílu
na rodinném štěstí, dopouštíme se vlast-
ně krádeže. Okrádáme své děti o mož-
nost nalézt v životě správné hodnoty
a smysl a sebe o pocit, že se o nás někdo
v budoucnu, alespoň svým občasným
zájmem, postará.
Vyměňte si role
Takže co prakticky s tím? Sena už
málokdo dělá bez mechanizace, a jestli
k tomu potřebuje děti, tak spíše ve smy-
slu, aby se nepletly kolem. Ale zbývá
toho pořád dost. Maliny, rybíz, borůvky,
jahody, třešně – sbírat a trhat. Okurky –
umývat, do zavařovaček rovnat. Houby
– hledat, krájet, sušit. Dřevo dělat. Doma
uklízet. Však je, miláčky naše, neubude.
A pro ty, kdo nehospodaří, tu mám jeden
extra dovolenkový tip. Když se vám po-
daří na pár dní své ratolesti urvat mezi
tábory, babičkami a soustředěními pro
sebe, vyměňte si na den či dva role. (Proč
ne, když žijeme ve světě na ruby.) Nechte
se obsluhovat. Zlobte. Od rána otravujte,
co bude k obědu. Jděte si do lesa stavět
domečky z šišek a pak se ošklíbejte nad
jídlem nebo chtějte třikrát přidat. Vykru-
cujte se z mytí nádobí. Nechte po sobě
oblečení skopané do kuličky u postele
a mokré plavky v batohu. Kolo nechte
povalovat v cestě, ať se o něj každý
přerazí. Při procházce se nezapomeňte
každých pět minut zeptat, kdy už tam
budem, a postěžovat si, že máte žízeň.
Zásadně po sobě neuklízejte nádobí ze
stolu! Odvážnějším rodičům doporučuju
nedodržet smluvenou hodinu návratu, ať
mají robátka trochu starost. Odmlouvej-
te, až vás budou nahánět, ať si vyčistíte
zuby a jdete do postele. Prostě si ty
prázdniny užívejte. Uvidíte, že to bude
vás i vaše děti bavit. Já to určitě udělám
a moc se na to těším.
Rodiče prázdiny zpravidla nemají. Naštěstí se dá
pracovat i tak, že to moc nebolí. A oběd? Ten dokážou
uvařit děti. Když jim do toho moc nekecáte.