Jednoho říjnového podvečera roku 2010 jsem vystoupila z tramvaje a ve výloze vietnamského zelinářství jsem zahlédla svůj podmračený, naštvaný obličej. Lekla jsem se: "Tohle jsem opravdu já?" A přemýšlela jsem o tom, jak to změnit. O pár dní později jsem o tom začala psát Šťastný blog. V té chvíli jsem ještě netušila, že psaní blogu mi vydrží dalších šest let a že doopravdy změní můj život.