1. Argumentace
Při studiu prvního semestru oboru Anglický jazyk a literatura mě nejvíce zaujal
předmět Úvod do lingvistiky. Moje odborná práce bude proto pracovat s touto vědní
disciplínou. Z mého pohledu je problematika dialektů v anglicky mluvícíh zemích
velmi zajímavá a chci s ní seznámit více lidí.
Nejdříve jsem psala pouze o dialektologii, ale uvědomila jsem si že ji nemůžu zcela
popsat když neuvedu i sociolingvistiku – její velmi důležitou část. Proto jsem zvolila
název Dialektologie a sociolingvistka v anglicky mluvícíh zemích.
Anotace
Práce Dialektologie a sociolingvistika v anglicky mluvících zemích se nejprve
zaměřuje na studii dialketů a faktory, které hrají při vytváření nářečí velkou roli. Dále
se zabývá sociolingvistikou, krátce mluví o jejím zakladateli a o cílech kterých dosáhl
ve svých studiích. Ukazuje nám, že neexistuje pouze regionální nářečí, ale i další
neméně důležité druhy dialektů.
Klíčová slova
Dialekt, variace, sociolingvistika, regionální nářečí, sociální třída, spisovný jazyk,
anglický jazyk
Dialektologie a sociolingvistika v anglicky mluvících zemích
Jazyková variace je definována jako regionálně, sociálně a jinak specifický druh
určitého jazyka. Zatímco bychom v zásadě mohli porovnávat různé varianty jazyka
mezi sebou, mnohem používanějším a perspektivnějším způsobem je porovnávání
jedné varianty a standardu, tedy spisovného jazyka. Stejně jako v ostatních
evropských jazycích, i angličtina si vytvořila normovanou nebo-li standardní formu
jazyka, která je téměř bez výjimky používána ve psaném jazyce, ale často také
v mluvené komunikaci při formálních a veřejných událostech. Tento standard je
vyučován na školách a je popsán ve velkém množství slovníků a gramatických
učebnic. Lidé ho proto často pokládají jako nadřazený ostatním variantám jazyka.
Není třeba být expertem v oblasti lingvistiky abychom si uvědomili, že v různých
oblastech se mluví různými variantami jazyka. Dokonce i ve spisovné angličtině se
setkáváme s regionální variací. Je důležité poznamenat že pojem dialekt má
v lingvistice mnohem konkrétnější význam než jak je chápán širokou veřejností.
Dialekt referuje k regionálně specifické variaci jazyka, která se liší od obecné formy
jazyka a jiných dialektů především ve výslovnosti, gramatice a slovní zásobě. Pokud
se zabýváme odchylkou pouze ve výslovnosti, můžeme mluvit o pojmu přízvuk
(anglicky accent).
Výsledky dialektologických výzkumů bývají většinou publikovány v dialektových
atlasech. Jsou založeny na anketách místních obyvatel a nabízejí velké množství map.
Prvním krokem při výrobě těchto map je získání relevantních informací. Průběh
získávání informací si zobrazíme na příkladu.

2. Několik stovek britských občanů je dotázáno zda ve slově come (přijít) vyslovují
samohlásku jako /ʌ / nebo /u/ . Odpovědi nejsou většinou distribuovány náhodně.
Vznikají zde regionální skupiny se stejnou odpovědí. Kolem těchto skupin je možno
nakreslit křivku, tzv. izoglosu. Vytvoříme tím dialektové hranice (anglicky dialect
boundary). Zakreslením těchto hranic získáme dialektovou mapu.
Studie regionální dialektologie nabízí zajímavý pohled na postupnou evoluci jazyka.
Narozdíl od spisovné angličtiny, některé dialkety jsou více konzervativní, což má za
následek uchovávání ligvistických forem předešlýsh generací. Příkladem může být
výslovnost /sum/ (some = několik), která je nyní charakteristická pouze pro severní
část Anglie. Dříve tato výslovnost byla typickou pro celou Británii. V tomto smyslu
můžeme výlet z Londýna do Skotska chápat jako výlet zpátky v čase až do tzv.
„střední angličtiny“ (anglicky Middle English). Toto historické období bývá datováno
mezi lety 1100 – 1500 n.l.
Anglicky mluvící země také podléhají světovému trendu urbanizace. Lidé z venkova
se stěhují do měst. Příkladem je následující graf, který ukazuje rozmístění obyvatel ve
Velké Británii.
Tento fakt má za následek postupné upadání a vymírání tradičního venkovského
dialektu. Nicméně, tato skutečnost neznamená že by se angličtina stávala homogením
nebo standartizovaným jazykem. Faktory jako sociální třída, rasa nebo etnicita vedou
ke vzniku nových dialektů.
Při pozorování úpadku tradičních dialektů angličitny, bychom neměli zapomenout, že
existují rozsáhlé oblasti anglicky mluvícího světa, ve kterých tradiční dialekty vůbec
nevznikly. Navzdory obrovským vzdálenostem, které museli osidlovatelé překonávat,
je australská angličtina pozoruhodně homogení co se týče regionálních variací. To
samé platí pro oblasti Spojených státu, které byly osídleny v 19. a 20. století. Jako
konečný důsledek modernizace, urbanizace a nedávného světového rozšíření
angličtiny je nejenom existence víc variant jazyka než kdy předtím, ale také to že
regionální původ lidí mluvících určitým jazykem je pouze jedním z faktorů, které
ovlivňují lingvistické užití.

3. Od roku 1960 se začala vytvářet nová odnož dialektologie – sociolingvistika.
Hlavním zakladatelem byl americký lingvista William Labov, který působil převážně
v New Yorku. Jeho studia dokazují že,velká část obyvatel měst se řadí k sociální
střední třídě a je silně ovlivněna normami edukovaného standardu. Stejně důležitou
roli v jeho výzkumech hraje také lokální pracující třída. Jelikož obě třídy okupují
stejnou geografickou oblast, není možné nakreslit dialektovou mapu se zřetelnými
izoglosami. Labov ve svých výzkumech zjistil, že většina obyvatel New Yorku je
obeznámena se spisovnou verzí angličtiny, ikdyž ji v neformální mluvě příliš
nepoužívá. Podařilo se mu dokonce dokázat, že většina těchto lidí uznává, že ve
formálních situacích by měl být spisovný jazyk používán.
Problém ovšem nastává ve schopnosti různých sociálních tříd korektně použít
odpovídající variaci jazyka. Nejnižší sociální třída dosahuje úspěšnosti pouhých 40%,
ikdyž se nachází ve velmi formálních situacích. Vyšší střední třída naopak chybuje
pouze ve 20% případech.
Labovského práce inspirovala řadu dalších lingvistů po celém světě. Tento důležitý
bod sociolingvistického výzkumu nám umožňuje pochopit dynamičnost
lingvistických variací mezi monolingvistickými obyvateli moderních velkoměst. Je
pro nás například velmi snadné pozorovat jako spolu regionální variace a variace
založené na sociálních třídách a edukovanosti souvisejí.
Seznam použité literatury
CHAMBERS, Jack a Peter TRUDGILL. Dialectology. Vyd. 2. Cambridge:
Cambridge University Press, 1998, 262s.
Dialectology. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida):
Wikipedia Foundation, 5 November 2001, last modifies on 3 January 2013 at 17:14
[vid. 2013-01-03]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Dialectology