1. Vývoj a rozšířenost německého jazyka
Gabriela Dufková
Kurz práce s informacemi – závěrečný úkol
Zimní semestr 2012
Argumentace:
Téma „Vývoj a rozšířenost německého jazyka“ jsem si vybrala ze dvou důvodů. Tím prvním
je, že německý jazyk studuji a zajímá mne jeho původ a vývoj. Také jsem se chtěla dozvědět
více o jeho aplikovatelnosti, tedy kde všude má člověk možnost setkat se s němčinou a kde by
ji mohl využít. Znalost německého jazyka je v dnešní době velkou výhodou, jak v pracovním
životě tak i soukromém. Myslím si, že je zajímavé a obohacující seznámit se i s dialekty
němčiny, které jsou velmi zajímavé například z fonetického pohledu.
Anotace:
Tento odborný text pojednává o německém jazyku z hlediska jeho historie i současnosti. Jsou
zde popsány první zmínky o postupně vznikající němčině a prostředky, které pomohly šíření a
rychlejšímu vývoji jazyka. Také jsou zde zmíněny tři hlavní skupiny, na které se němčina dělí
a jejich výskyt a použití v praxi. Text zahrnuje i jeho geografickou rozšířenost, která je
doplněna přehledným grafem.
Klíčová slova: německý jazyk, historie, rozšířenost, dialekt, vliv

2. Klasifikace germánských jazyků
Termín „germánské jazyky“ označuje jazyky, které patří do indoevropských jazyků.
Ty jsou poté děleny do tří podskupin: severogermánské jazyky (skandinávské) zahrnují
islandštinu, norštinu (západní norštinu), perštinu, švédštinu a dánštinu. Západogermánské
jazyky zahrnují němčinu, angličtinu, fríštinu, jidiš a nizozemštinu. Ve třetí skupině,
východogermánské jazyky, jsou zastoupeny zejména gótštinou.
Historie
Německý jazyk se řadí do západogermánské jazykové podskupiny, obecně patří do
germánských jazyků. Nebližšími germánskými jazyky němčiny jsou na příklad nizozemština,
angličtina, fríština a jidiš. Němčina jako úřední jazyk není používána jen v Německu a
Rakousku, ale i v Lichtenštejnsku a je jedním z národních jazyků Švýcarska spolu s italštinou,
francouzštinou a rétorománštinou. Národním jazykem je i v Lucembursku. Německý jazyk je
používán i dávnými menšinami v Belgii, Francii, Nizozemsku, Polsku, Dánsku, Itálii,
Slovensku, Maďarsku, Rumunsku, České republice a v mnoha dalších zemích východní
Evropy. Je také zajímavým faktem, že odlišné dialekty italštiny nebo němčiny jsou pro lidi
mluvící italsky nebo německy nesrozumitelné, naopak pro mluvčí příbuzných jazyků, jako
jsou například norština a švédština je jejich řeč srozumitelná.1
Mezi první doklady o existenci německého jazyka patří zhruba 25 raných runových
nápisů z 6. a 7. století. Nejstarší zaznamenaná němčina pochází z gótštiny. Gótština je
jediným členem východogermánské podskupiny již zmíněných germánských jazyků, který lze
doložit významnými písemnými památkami. Její význam pro germanistiku je nepopiratelný,
neboť dokládá nejstarší velký soubor textů v germánském jazyce. Rukopisné doklady se
datují do druhé poloviny 8. století. Toto nejranější období bývá označováno jako stará horní
němčina. Jejím základem byla latina, protože v té době byla latina používána jako běžný
prostředek písemné komunikace. V polovině 11. století se německé prameny začaly rozrůstat
co se počtu i rozsahu týče. V letech 1050 až 1350 bylo období tzv. období střední horní
němčiny a v letech 1350 až 1750 nastalo období, tzv. rané nové horní němčiny. V těchto
obdobích je charakteristické nahrazování latiny a také následným vývojem moderní normy.
Nově vzniklý moderní jazyk je nazýván jako nová horní (moderní) němčina.
Německo se stalo průkopníkem techniky tisku z pohyblivé sazby. Nejdříve
světoznámým knihtiskem, který vynalezl Gutenberg a vytiskl dvaačtyřicetiřádkovou Bibli
v latině. Později bylo vydáno Der Edelstein od Ulricha Bonera a Der Ackermann aus Böhmen
1
COMITE, Bernard. MATTHEWS, Stephen. POLINSKY, Maria. Atlas jazyků: Vznik a vývoj jazyků napříč celým
světem. Vydní první. Praha: Metafora, spol. s. r. o., 2007. S. 41. ISBN 978 – 80 – 7359 – 129 – 8.

3. v němčině. Počet německých titulů sice vzrůstal, i tak do 17. století nepřekročil počet
latinských vydání. V dnešní době se německý jazyk dělí do tří hlavních skupin, na jazyk
spisovný, hovorový a nářečí.
Spisovný jazyk, německy Hochdeutsch, označuje způsob vyjadřování, který je
považován za ten nejsprávnější. Se spisovným jazykem se setkáme v každodenních situacích.
Spisovný jazyk se totiž užívá ve školách, na úřadech, ve sdělovacích prostředcích, ale i
v běžné komunikaci mezi lidmi. Je používán většinou vyšší společenskou vrstvou, ale není
nezvyklé, že ji člověk uslyší například v rozhovoru zastupitelů střední či nižší vrstvy.
Spisovná forma němčiny je vyučována na školách a její znalost je nutná. Používá se taky
v písemném projevu. Forma jazyka, tedy pokud bude člověk mluvit spisovně či hovorově, je
závislé na konkrétní společnosti. Spisovnou němčinu lidé volí u pracovních pohovorů, při
důležitých jednáních nebo při psaní důležitých dokumentů či prací.
Hovorová němčina, Umgangssprache, je formou jazyka, která se používá při běžné
komunikaci. Hovorový jazyk uslyšíme v rozhovoru mezi příbuzenstvem, přáteli nebo i ve
škole. Tato forma má blízko spisovnému jazyku, není mezi nimi až tak velký rozdíl. Rozdíly
jsou především ve výslovnosti a intonaci. Jako příklad slouží hláska „ch“, kdy je v některých
případech nazývána jako „ach-Laut“. Ve spisovné němčině se tato hláska vyslovuje jako
„měkké ch“, ale v hovorové němčině je ve stejném slově vysloveno „š“.
Německé dialekty, tedy nářečí, se používají méně početnou skupinou lidí a na menším
území. Na rozdíl od spisovné a hovorové němčiny je nářečí výhradně mluvenou formou
jazyka německého. Dialekt se používá spíše ve venkovském prostředí a stává se, že dnešní
generace má i problémy porozumět svým prarodičům, kteří mezi sebou hovoří místním
dialektem. Německé nářečí se dělí do tří skupin. Těmi jsou dolní němčina (severní typ),
střední němčina a horní němčina (jižní typ).
Německý jazyk byl ovlivňován během jeho vývoje ostatními jazyky. V historickém
období nejvíce přejatých slov do němčiny pochází z latiny, viditelné je to na slově víno,
německy Wein, vychází z latinského vinum. Dalším významným pramenem přejatých slov
v němčině je francouzština. Ta někdy působila jako prostředník mezi slovy jiných jazyků.
Vyskytují se slova přejatá z italštiny důsledkem obchodů a kulturních vztahů. Ve 20. století se
stala významným jazykem angličtina, její vliv se odráží v politice (Koalition »koalice«),
názvosloví literatury a obchodu nebo němčina převzala anglické výrazy do vlastní slovní
zásoby.

4. Geografické rozšíření
V Evropě německy mluví přes 100 milionů lidí. Němčina není používaným jazykem
jen v Evropě, ale i v Severní a Jižní Americe, Alžíru, Palestině, Austrálii a Novém Zélandu,
Tanzanii, Namibie a na Havaji. Celkový počet německých mluvčích se pohybuje kolem 125
milionů lidí. Je to důsledek emigrací německy mluvících obyvatel během 19. století. V dnešní
době se němčina vyučuje na většině našich škol jako druhý jazyk a to díky sousedství České
republiky s Německem a Rakouskem a také kvůli ekonomické pozici Německa ve světě.
Němčina zaujímá na základě čistého příjmu svých uživatelů místo třetí, hned po angličtině a
japonštině. Po angličtině a španělštině je hned třetím jazykem, který se učí cizinci.2
Graf počtu hovořících německy
2
PRICE, Glanville a kolektiv. Encyklopedie jazyků Evropy. Vydání první. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 2002. s. 297-
306. ISBN 80 – 7207 – 450 - 4.

5. Použitá literatura a zdroje:
1. PRICE, Glanville a kolektiv. Encyklopedie jazyků Evropy. Vydání první. Praha: VOLVOX
GLOBATOR, 2002. s. 297-306. ISBN 80 – 7207 – 450 - 4.
Zdroj je relativně aktuální, je sepsán odborníky na danou problematiku, je obsáhlý, informace
jsou objektivní a v oblasti jazyka bezchybný.
2. COMITE, Bernard. MATTHEWS, Stephen. POLINSKY, Maria. Atlas jazyků: Vznik a vývoj
jazyků napříč celým světem. Vydání první. Praha: Metafora, spol. s. r. o., 2007. S. 41. ISBN
978 – 80 – 7359 – 129 – 8.
Zdroj je aktuální, obsah je stručný ale obsáhlý, kniha je sepsána odborníky, jazyk je bez chyb
a informace jsou objektivní.
3. [online]. [cit 26. 12. 2012]. URL:
<http://www.hausderdeutschensprache.eu/index.php?option=com_content&task=blogsection
&id=6&Itemid=59>
Elektronický zdroj má uvedené autory i kontakt, je dobře strukturovaný, přehledný, objektivní.
Jazyk textu odpovídá cílové skupině čtenářů, je doplněn i dalšími odkazy.
4. BROM, Vlastimil. MASAŘÍK, Zdeněk. Historische Entwicklung des Deutschen:
Übersichtstabellen – Kommentare – Textproben. Masarykova univerzita v Brně.
Filozofická fakulta. Brno 2005
Text je v němčině, vyskytují se zde tedy odborné pojmy v mateřském jazyce. Je
napsán odborníky, je bezchybný a objektivní. Se skriptem jsme pracovali na
přednáškách lingvistiky, byl nám doporučen.