1. ZÁVĚREČNÝ MODUL Č. 13
Argumentace: Jsem studentka oboru Anglický jazyk a literatura, a proto jsem si zvolila téma
související s anglickým jazykem, konkrétně s jeho historickým vývojem. Podle mého názoru
je jazyk fascinující fenomén a ten anglický obzvlášť. Podrobný historický vývoj angličtiny je
nejen součástí osnov mého budoucího studia, ale také zvažuji toto téma pro mou bakalářskou
práci. To je hlavní důvod mé volby. Samotný název práce vznikl až po napsání celého textu a
identifikaci klíčových slov, které tento název vystihuje.
Anotace: Tento článek se snaží objasnit, proč se dnes anglický jazyk těší takové oblibě a
analyzuje možné příčiny této skutečnosti. Největší důraz je zde kladen na historický vývoj
tohoto jazyka a na schopnost asimilace nových slov z cizího lexika, která je sice vlastní téměř
každému jazyku, ale angličtina v této schopnosti, jak mnohokrát prokázala, vskutku vyniká.
Klíčová slova: anglický jazyk, latina, řečtina, francouzský jazyk, historický vývoj, schopnost
přejímání slov
Angličtina – jazyk mnoha jazyků
Na začátku našeho letopočtu byla nejvýznamnějším jazykem vzdělaných lidí latina,
v renesanci ji vystřídala francouzština. Ovšem k nelibosti Francouzů, na výsluní se postupně
na začátku 20. století dostala angličtina. Anglický jazyk dnes slouží jako prostředek
mezinárodní komunikace, je vyučován téměř ve všech evropských školách a začíná být
považován za samozřejmou znalost. Zdá se, že pozice světové uznávaného jazyka angličtině
ještě dlouho zůstane. Proč je tomu tak?
Jazyk je pozoruhodný nástroj. Nejenže se vyvíjí zároveň se svými uživateli, ale také
odráží všechny politické a sociální změny, ke kterým v historickém vývoji určité jazykové
skupiny dochází. Proto tedy příčiny dnešní obliby anglického jazyka musíme hledat jak
v jazyku samotném, tak i v historických souvislostech.
Angličtina se řadí k indoevropským jazykům, konkrétně k jazykům západo-
germánským. Proto se v mnohém tento jazyk podobá jazyku německému a podobal by se
ještě více, kdyby nedošlo ve starověku k posouvání hlásek, které významně odlišilo starou
němčinu od staré angličtiny a to přibližně do takové podoby, jak je známe dnes.
Když na začátku 5. století našeho letopočtu opustili Římané území dnešní Anglie a
zanechali zde Kelty, kteří si po 400 letech soužití s nimi odvykli bojovat, germánské kmeny
Anglů, Sasů a Jútů ze severu využili této jedinečné příležitosti a začaly Anglii osídlovat. Zde
tedy můžeme hledat počátek anglického jazyka, jedná se o 6. století po Kristu. Angličtina
tehdy měla stejnou gramatiku jako němčina, na příklad deklinace byla opravdu odlišná od té
dnešní; zatímco dnes používají angličtí mluvčí jeden strnulý tvar pro člen určitý, ve starověku
ho skloňovali dle pádů a rodu, podobně to děláme i my Češi.
Ovšem tato původní forma germánské angličtiny brzy začala být ovlivňována jazykem
latinským. Latina byla ve starověku řečí učenců a také v ní probíhaly veškeré křesťanské
obřady. Je tedy pouze logické, že angličtina absorbovala řadu slov z latinského lexika. V této
souvislosti nesmíme zapomenout i na malý příspěvek jazyka řeckého, který stejně jak latina
díky náboženství a vzdělaným misionářům propůjčil angličtině pár slov, hlavně z oblasti
vědy.
Na začátku 2. století našeho letopočtu máme tedy původně germánský jazyk, který
prokázal neobyčejnou schopnost přisvojovat si slova z jiných jazyků. Proto tedy nebylo divu,
že když v roce 1066 nastoupil na anglický trůn normanský král Vilém Dobyvatel, který si
sebou přivezl celý francouzský dvůr, angličtina nezaváhá a obohatí se i z tohoto zdroje. Ve
středověku se stala podřadným jazykem prostých lidí, zatímco francouzština uznávaným

2. ZÁVĚREČNÝ MODUL Č. 13
jazykem královského dvora a vzdělanců. Avšak angličtina z tohoto pomyslného souboje vyšla
jako vítěz, nejen že na konci středověku získala zpátky svůj status národního jazyka, ale byla
také bohatší o několik tisíc slov francouzského původu.
Raná moderní angličtina se postupně vyvíjela v období renesance, reformací a raného
kolonialismu. Obnovený zájem o vědu a klasické jazyky znovu dostal tento jazyk do kontaktu
s latinou a řečtinou, které obohatily angličtinu o spoustu vědecké terminologie. Také v tomto
období došlo k velkému samohláskovému posunu, který dal angličtině její dnešní zpěvnou
výslovnost.
Od roku 1750 můžeme mluvit o moderní angličtině, jež se prakticky užívá dodnes.
Více než kvůli přejímání cizích slov z jiných jazyků je tohle období důležité kvůli
změnám anglické gramatiky, která se postupně ustálila do její dnešní podoby.
Tolik tedy ke kontinentálnímu vývoji. Angličtina Nového světa se poněkud liší od
angličtiny britské a to jak výslovností, tak slovní zásobou. Je tomu tak díky odlišným
historickým podmínkám. Má ovšem stejnou schopnost přejímání cizích slov z jiných jazyků.
Ve vývoji Ameriky je tato vlastnost angličtiny možná ještě zřejmější než ve vývoji Velké
Británie. Od 17. století bylo totiž území dnešních Spojených států postupně osídlováno nejen
Angličany, ale také Francouzi, Španěli, Japonci, Číňany, Mexičany a spoustou dalších. Slova
z lexika všech těchto národů můžeme vidět v dnešní americké mluvě. Prakticky jakékoliv
etnikum, se kterým se Američané setkali, zanechalo na jejich jazyku stopu. Vždyť v americké
slovní zásobě najdeme i pár indiánských výrazů. Tak jak se postupně asimilovali různé
etnické národní skupiny, přizpůsobil se také jejich společný jazyk.
Ve 20. století se po dvou světových válkách svět změnil a dvě nejvýznamnější
anglofonní země, Velká Británie a Spojené státy americké, které stály na straně vítězů, začaly
určovat jeho směr. Nadvláda angličtiny byla pak samozřejmostí.
Jak je jasně patrné, angličtina v průběhu necelých dvou tisíc let prodělala obrovský
vývoj a dokázala zdokonalit svou schopnost přejímání cizích slov z jiných jazyků k naprosté
dokonalosti. Troufám si tvrdit, že dokonalejší hybrid než angličtina mezi ostatními jazyky
neexistuje. Právě tato asimilační schopnost společně s příznivým historickým vývojem
zajistila anglickému jazyku jeho dnešní vysoký status a momentálně zde není žádný jiný
jazyk, který by tento post angličtiny ohrožoval.

3. ZÁVĚREČNÝ MODUL Č. 13
Počet rodilých anglicky mluvících lidí v milionech
250
200
USA
Velká Británie
150 Kanada
Austrálie
Nigérie
100
Irsko
Jižní Afrika
50 Nový Zéland
0
Z průzkumů vyplývá, že nerodilých anglicky mluvících lidí je třikrát více než těch rodilých.
To činí přes miliardu anglicky mluvících lidí vůbec.
Zdroj: http://www.anglickaskola.cz/zajimavosti.php

4. ZÁVĚREČNÝ MODUL Č. 13
Seznam použité literatury
MAIR, Christian. English Linguistics. Tübingen: Narr Francke Attempto Verlag, 2012, s.
187-199. 2. edice. ISBN 978-3-8233-6691-1.
Hodnocení zdroje:
• Tento zdroj je věrohodný, protože se jedná o učebnici, která před svou publikací
musela být zredigována a zrecenzována.
• Profesor a doktor Christian Mair je lingvistou, který pracuje na Katedře anglické
lingvistiky na univerzitě ve Freiburgu. Proto ho považuji za kvalifikovaného autora.
• Informace jsou čtenářům sdělovány objektivně, tak jak se to od učebnice čeká.
• Jedná se o již druhou edici této učebnice.
• Německé vydavatelství Narr Francke Attempto Verlag má velice dobrou pověst.
ProQuest Central. The history of the English language is the history of wild invention [online].
2007, č. 14, 2010-07-21 [cit. 2012-12-28]. ISSN 01908286. Dostupné z:
http://search.proquest.com/docview/410105843?accountid=16531.
Hodnocení zdroje:
• ProQuest je věrohodná internetová databáze.
• Michael Dirda, autor článku, je profesorem na McDaniel College a je také držitelem
Pulitzerovy ceny za literární kritiku z roku 1993.
• Autor článek publikoval v novinách The Washington Post v New Yorku, do kterých
přispívá pravidelně.
• Vzhledem k tomu, že článek vyšel v novinách, musel být zredigován a nejspíše i
zrecenzován.
• Datum publikování i poslední aktualizace je dohledatelné.
Ptejte se knihovny. NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR. Angličtina a latina [online]. 2011 [cit.
2012-12-28]. Dostupné z: http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2011/anglictina-a-
latina.
Hodnocení zdroje:
• Informace jsou sdělovány objektivně a přesně.
• Použité zdroje jsou uvedeny.
• Za tento web nese odpovědnost Národní knihovna ČR, což můžeme považovat za
věrohodnou instituci.
• Obsah stránky je srovnatelný s obsahem jiných stránek zabývajících se stejným
tématem.
• Všechny odkazy na stránce jsou funkční.