2. Argumentace:
Při četbě Ovidiových Proměn jsem narazila na milostné příběhy bohyně Afrodity. Nejvíc mě
zaujal tragicky laděný příběh Adónise. Rozhodla jsem se dozvědět se o něm víc.
Téma s mým studiem souvisí velmi úzce, studuji obor Dějin výtvarného umění, kde je
Profánní ikonografie důležitým předmětem. Zabývá se vyobrazováním světských námětů, kde
v hlavních rolích figurují bohové z Olympu. Učí poznávat jednotlivé postavy, náměty a výklad
významu, který skrývají.
Práci jsem nazvala dle stěžejního námětu. Pokusím se nastínit postavy obou aktérů, jejich
vztah k sobě a okolí, vývojové schéma příběhu, jak ikonografické téma poznáme a co z příběhu je
nejčastěji zobrazováno.
Ikonografické téma milenecké dvojice Afrodity a Adonise:
Milostný a erotický námět milenecké dvojice vychází ze starořecké mytologie, která byla později
převzata i Římany. Jedná se o velice oblíbené a často zpracovávané téma čerpající z příběhu o vášnivé
lásce s tragickým koncem.
Charakteristika a poznávací znaky:
Afrodita byla bohyní lásky, krásy, milování a plodnosti. Všude kolem ní vyrůstala tráva a květiny. Byla
doprovázena holubicemi a vrabci (vilné ptactvo), často i jejím služebníkem Amorem (původce
zamilovanosti, často vyobrazován, jako malý okřídlený chlapeček s lukem a šípem). Dalším
poznávacím znakem Afrodity je i vůz tažený dvojicí bílých labutí. V Římě byla Afrodita
přejmenována na Venuši.
Jméno Afrodita znamená „z pěny zrozená“. Říká se, že povstala nahá z mořské pěny, podle
Hesioda, shluklé kolem utržených Uranových genitálií vhozených do moře jeho synem Kronem.
Homér za jejího otce pokládá Dia a matku Diónu (bohyně dubu - sídlo holubice, symbolu lásky).
Afrodita měla jedinou božskou povinnost – milovat se. Napomáhal ji k tomu i kouzelný pás s
takovou mocí, že každá žena či bohyně, která ho nosila, byla neodolatelná pro všechny muže.
Zeus Afroditu provdal za kulhavého božského kováře Hefaista. Ona mu však byla nevěrná a
většinu dětí co porodila, byly jiných bohů a mužů.
Adonis byl plodem incestu krále Kréty Kinyra s dcerou Myrrhou či krále Theia s jeho dcerou Smyrnou.
Je znám jako mladý lovec nevídané krásy, jež okouzlila i Afroditu. Stal se jejím milencem a
měl s ní 2 děti: syna Golga (založil kyperské město Golgu) a dceru Beroé (zakladatelka města Beroia
v Thrákii).
Zemřel na lovu, na který se vydal i přes varování Afrodity. Probodl ho kanec, kterého se
pokoušel ulovit.
Nejčastěji je zobrazován jako velmi mladý krásný, snědý muž, který je buď nahý nebo má na
sobě velmi volný, lehký oděv, plášť, řízu či lehké brnění. Nikdy mu však nechybí lovecké vybavení.
Bývá vyobrazen s loveckými psy, Afroditou a Amorem či s kancem.
Podle Josepha P. Reeda byl Adonis sexuálním symbolem uctívaným ve starém Řecku při
rituálech stojících mimo veřejný kalendář. Účastnily se jich pouze ženy a měl zajistit hojnost a
plodnost. Řecko si tento kult adaptovalo z Mezopotámie, kde uctívali boha Tammuze, spojovaným
s bohyní Ištar (předobraz řecké Afrodity). K Tammuzovi se lidé modlili během suchého léta, aby dal
3. jejich polím úrodnou vláhu. Byl považován za ochránce lidí a vládce léta.
Tomuto tvrzení by odpovídal fakt, že Adonis je znám také jako bůh vegetace a úrody. Do
Řecka se jeho kult dostal z mytologie Blízkého Východu, kolem 5. století př.n.l. přes Kypr. Jeho kult
funguje jen v asociaci s Afroditou. Často byl také spojován s Erótem.
Paralelou páru Afrodity a Adónise je asyro-babylonská Ištar a Tammuz, či frýgijská Kybelé a
Attis.
Příběh o Afroditě a Adonisovi
Tragický příběh jejich lásky začíná dávno před tím, než se Adonis narodil. Kdysi se žena
kyperského krále Kinyra chlubila, že má dceru hezčí než je sama Afrodita. Bohyně se rozzlobila a
zařídila, aby se její dcera Myrrha (také Smyrna) zamilovala do vlastního otce.
Nešťastné dívce, která hrozila sebevraždou, nakonec slíbila pomoc chůva. Zrovna probíhal
Cereřin svátek a všechny manželky, včetně královny, konaly obřady. Po 9 dní musely dodržovat slib
čistoty, takže se královo lože vyprázdnilo. Toho využila kojná a podstrčila králi Myrrhu se slovy, že jde
o dívku věku jeho dcery Myrrhy. Král se s ní několik nocí nevědomky miloval. Jiná verze praví, že
s ním dcera sdílela lože, po tom co ho chůva úplně opila.
Kinyras se však velmi brzy dozvěděl, kdo byla jeho milenka a že bude otcem i dědečkem
nenarozeného dítěte. Rozlícen hnal dceru s mečem v ruce z paláce. Ovidiovi Proměny ale praví, že
Myrrha utekla pryč a po 9 měsících se vrátila zpět. Plačíc prosila bohy o pomoc a ti ji proměnili
v plačící strom myrhu. Jiná verze praví, že Afrodita ji na útěku před otcem proměnila ve strom, aby ji
uchránila před otcovou ránou mečem. Kinyrova rána rozsekla kúru stromu a vypadl malinkatý Adónis.
Afrodita děťátko ukryla do truhly a tu dala Persefoně, královně mrtvých, aby ji schovala.
Persefona ji však otevřela a roztomilý Adónis jí učaroval a vychovalo ho u sebe v paláci. Když se to
dozvěděla Afrodita, spěchala do Tartaru vyžádat si chlapce zpět. Persefona ho odmítla vydat, protože
z něho učinila svého milence. Afrodita šla tedy za Diem, aby dostala mladíka zpět, protože se díky ní
narodil. Zeus věděl, že bez Persefony by hoch vůbec nepřežil a že ho Afrodita chce také do svého
lože. Nakonec svolal soud v čele s múzou Kalliopé.
Múza rozhodla, že obě mají na Adonise stejný nárok a že se o něj budou dělit. Rozdělila rok
na 3 části – jedna pro Persefonu, druhá pro Afroditu, třetí pro Adónise, aby si odpočinul od
neukojitelných bohyň. Afrodita ale podváděla, stále nosila pás a Adónis se ji věnoval i během volna i
místo Persefony. Afrodita Adónise všude doprovázela, vyprávěla mu příběhy i se s ním účastnila lovů
na drobnou zvěř. Často mladíka varovala před lovem vysoké, protože by se mu mohlo něco stát.
Mladý muž však nedbal jejího varování.
Persefona byla tak rozezlena Adónisovou lhostejností a Afroditiným podváděním, že šla do
Thrákie za Areem. Pověděla mu, že Afrodita dává přednost člověku před ním. Area to pobouřilo a
proměnil se v kance, aby Adónise zabil. Proklál ho zuby na hoře Libanu, kde mladík právě lovil onoho
kance. Jiná verze tvrdí, že byl kancem Hefaistos nebo Apollon.
Když byl Adónis smrtelně zraněn a umíral, bohyně přispěchala k němu a v slzách se s ním
loučila. Jeho krev proměnila v červené kvítky větrušky. Truchlící bohyně šla nakonec za Diem,
poprosit ho, aby Adónisova duše mohla být s ní na zemi a Zeus dovolil půl roku. Pokaždé, když Adonis
přichází na zem, příroda ožije a začne jaro.
V umění se s tématem setkáváme od antiky dodnes. V literatuře příběh najdeme např. u
básnířky Sapfó, v Ovidiových Proměnách, v Shakespearově díle apod.
Sochařské a malířské práce pak nejčastěji zobrazují Afroditu a Adonise jako milence
4. rozprávějící či v těsném objetí někde v přírodě, bohyni hlídající chlapcův spánek, Afroditino varování,
jak se bohyně snaží Adonisovi zabránit v lovu na kance, loučení milenců před osudným lovem, smrt
Adonise a Afroditino truchlení.
Námět lze snadno poznat podle hlavních aktérů v přírodě. Jsou nejčastěji vyobrazeni jako
nádherný milenecký pár. Běžně bývají zcela nazí či částečně ustrojeni. V jejich okolí nechybí lovecké
atributy, ptáci, psy, květiny, Amorek, Afroditiny družky nebo Afroditin vůz tažený bílými labutěmi.
Časová osa: Afrodita a Adonis v průběhu věků
Vypracováno v Dipity. Dostupné z: http://www.dipity.com/Niobexxxxxx/Afrodita-a-Adonis-v-
prubehu-veku/
Anotace
Ikonografické téma Afrodity a Adonise je jedním z nejrozšířenějších milostných námětů v umění.
Afrodit byla bohyní lásky, krásy a milování. Měla řady milenců, z nichž jedním byl překrásný
člověk Adonis. Adonis byl mladý lovec narozený z incestu krále Kynyra a jeho dcery Smyrny.
Afrodita se o mladíka přela s Persefonou, protože každá ho chtěla jen pro sebe. Afrodita se
však nechtěla dělit. Rozezlená Persefona tak zajistila mladíkovu smrt, po které s Afroditou mohl trávit
jaro a léto.
Adonis bývá spojován s mezopotámským bohem Tammuzem a kultem hojnosti a plodnosti.
Mileneckou dvojici poznáme podle jejich stěžejních atributů a typické činnosti, jako je
společné dostaveníčko a odpočinek v přírodě, Afroditino varování či zabraňováni Adonisovi v lovu,
Adonisova smrt a Afroditino truchlení.
Klíčová slova: Afrodita, Adonis, Ikonografie, Ovidius, Proměny
5. Zdroje:
o Monografie:
GRAVES, Robert. Řecké mýty I. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1982, 396 s.
erudovanost a specializace autora
doporučení od přednášejícího
přehlednost a snadná orientace
komplexnost zpracování postavy Afrodity a Adonise
detailní výklad problematiky ve všech souvislostech
REID, Jane Davidson. The Oxford guide to classical mythology in the arts, 1300-1990s.
New York: Oxford University Press, 1993, xxiii. ISBN 0195049985.
odbornost a specializovanost publikace
stručná přesná definice problému
doporučení od přednášejícího
důvěryhodnost
odkazy na další publikace, umělecká díla, autory
OVIDIUS. Proměny. 3. vyd., v nakl. Avatar 1. Praha: Avatar, 1998, 438 s. ISBN
8085862255.
autenticita římského zpracování
jeden ze stěžejních zdrojů o mýtu
doporučení od přednášejícího
vykreslení příběhu ve všech souvislostech
dobrý překlad
o Odborný článek:
REED, Joseph D. The Sexuality of Adonis. JSTOR: Classical Antiquity[online]. California: [University of
California Press] 1995, roč. 14, č. 2 [cit. 2012-12-19].
Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/25011025
pojednání o vývoji Adonisova kultu
erudovanost a důvěryhodnost poskytovatele
důvěryhodnost časopisu
nový náhled na postavu Adonise
naznačení původu kultu Adonise
o Webová stránka:
Antika.avonet.cz[online]. Antika: Náboženství a báje (Afrodita). Lukáš Kuhan, 5. 9. 2004. Vyhledáno
18. 12. 2012. Dostupné z: http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1425
pojednává o bohyni lásky
vychází z odborné a erudované literatury
shrnuje poznatky o tématu
najdeme zde příběh Adonise
stručně vystihuje problematiku
