Successfully reported this slideshow.
We use your LinkedIn profile and activity data to personalize ads and to show you more relevant ads. You can change your ad preferences anytime.
Věda konkrétního v pedagogické praxi (strukturalistický fotokomiks) Prezentaci spustíte klávesou F5, stránkování provádějt...
Následující fotokomiks je záznamem z pedagogického experimentu, který probíhal v lednu a únoru 2005 v rámci semináře  Kate...
Strukturalismus se snaží zahlédnout hlubší řád za vztahy mezi konkrétními předměty, které v mýtech a rituálech figurují. T...
Takovýto přístup přímo vybízí k tomu, aby i   v akademických diskusích získal smyslovou podobu. Účastníci semináře proto d...
Claude Lévi-Strauss a věda konkrétního Východiskem našeho praktického experimentu byla Lévi-Straussova koncepce vědy konkr...
Zatímco v rámci vědecko-racionálního myšlení jsou nositeli významu jednotlivé pojmy, symbolické předměty, s   nimiž pracuj...
Aby bylo možné pomocí konkrétních věcí vyjádřit obecné koncepce, nesmí být nositelem významu věci samotné, nýbrž  vztahy m...
Lévi-Straussův přístup exemplárním způsobem aplikoval na řecké náboženství Marcel Detienne ve své práci  Adónidovy zahrádk...
Mýtus o Adónidovi Adónis byl synem Myrhy, dcery asyrského krále. Myrha odmítala ctít Afrodítu a ta ji proto potrestala tím...
Z   něho se po desíti měsících zrodil Adónis, který byl tak svůdný, že se do něho ihned zamilovala Afrodíté i Persefoné.
Spor obou bohyň o Adónida musel rozsoudit Zeus. Adónis bude trávit vždy třetinu roku s   Persefonou, třetinu s Afrodítou a...
Adónis si ale s   bohyněmi neužíval dlouho. Ještě v   nedospělém věku přecenil na lovu své schopnosti a střetl se s   nebe...
Adónis se před kancem snažil schovat do salátového záhonu...  …  ale marně.
Jeho smrt oplakávaly athénské ženy uprostřed léta při Adóniích.
Klasický výklad Adónida předložil na počátku 20. století James Frazer ve  Zlaté ratolesti. Adónis je bůh vegetace. Jeho sm...
Detienne však spolu se svým kolegou Jean-Pierre Vernantem odmítá Adónida chápat jako samostatnou entitu, která má vlastní ...
Detienne se proto snaží ukázat, jaké místo Adónidovi v systému řeckého myšlení náleží, a odtud pak odvodit jeho význam.
Základem Adónií i mýtu o Adónidovi je opozice myrhy a salátu. Myrha, stejně jako další vonné látky, byla v řeckém myšlení ...
Její funkcí bylo spojování toho, co je běžně oddělené. Na horizontální rovině coby součást parfémů spojovala milence při s...
Obě tyto funkce si podržuje dodnes. Myrha použitá v našem semináři byla zakoupena v obchodě s náboženskými potřebami  Pro ...
Salát byl Řeky chápán jako rostlina vlhká, chladná. Tíhl k   hnilobě, byl „potravou mrtvol” a způsoboval impotenci.
Při Adóniích hrál salát klíčovou roli. Ženy ho při nich sázely do rozbitých květináčů spolu s obilím a fenyklem.
Tyto „Adónidovy zahrádky” poté vynášely na střechy domů, kde je vydatně zalévaly. V   letním žáru rostlinky rychle vyrostl...
Myrha představuje svádění v   nelegitimní formě, při němž se propojuje to, co se propojit nesmí (otec a dcera). Myrha i sa...
Otázkou je, jaký je smysl těchto extrémů. Podle Detienna jej lze nahlédnout pouze tehdy, když nahlédneme Adónidovu pozici ...
Thesmoforie byly ženský svátek na počest Démétry. Konal se na podzim a byl vyhrazen pro vdané ženy. Přísný zákaz vstupu pl...
Nejvýraznějším rysem třídenních Thesmoforií byl jejich druhý den zvaný „Půst”. Ženy si při něm připomínaly Démétřino truch...
Lehátka byla vytvořena z proutí drmku obecného ( vitex agnus castus ), který reguloval menstruaci a potlačoval sexuální to...
K týmž účelům se  vitex agnus castus  užívá dodnes.
Z anti-afrodisiakálních důvodů též ženy podle všeho žvýkaly česnek, který kolem nich vytvářel nelibou vůni a činil je v oč...
Česnek na rovině rituálu vyjadřoval totéž, co na rovině mýtu vyprávěnky o útocích žen na mužské vetřelce. Společně s   drm...
Aitiologií k Thesmoforiím byl mýtus o Démétřině truchlení nad dcerou Persefonou, kterou unesl podsvětní bůh Hádés.
Při únosu spadla do podsvětí též prasata, která se pásla poblíž. Na jejich počest ženy při rituálu shazují selata do propa...
V rámci našeho semináře byla Megara lokalizována za oknem.
Jak uvádí scholion k Lúkiánovi (276.3–18), „shnilé zbytky toho, co bylo svrženo dolů, vynášejí nahoru ženy zvané Vynašečky...
Pro pohlavní orgány jsme užili tradičního falického symbolu.  Viz J. Heller – M. Mrázek,  Úvod do religionistiky ,  P raha...
„ Prasátka shazují pro jejich mimořádnou plodnost, aby symbolizovala zrod plodů i lidí,” pokračuje scholion. Jejich shnilé...
Shnilé zbytky selat měly podpořit růst obilí. Thesmoforie tak byly svátkem plodnosti, který souvisel se zemědělstvím coby ...
Opozice mezi Thesmoforiemi a Adóniemi se objevuje i na dalších rovinách. Thesmoforie jsou svátkem vdaných žen, Adónií se ú...
Ve skutečnosti je ale věc složitější. Thesmoforie nejsou jen svátkem truchlení a zdrženlivosti, ale obsahují i řadu sexuál...
Dalším výrazným sexuálním prvkem bylo povinné obscénní žertování. Ženy jím napodobovaly mytickou služku Baubó, která Démét...
Díky tomu se uvnitř Thesmoforií rýsuje silná opozice: na jedné straně zde figurují prvky anti-afrodisiakální (drmek, česne...
Jak je patrné, symbolické vztahy mezi oběma svátky, stejně jako v rámci každého z nich, byly dosti složité. Úkolem seminář...
První návrhy byly nesmělé. Vlevo Adónie s vnitřní opozicí myrhy a salátu, vpravo Thesmoforie s vnitřním protikladem česnek...
Už se nesou...
Zde už faly máme. Stojí v opozici vůči antiafrodisiakálnímu česneku, obilí je mezi nimi coby umírněný střed mezi dvěma neu...
Novou dimenzi přináší toto schéma. Obilí tu už není jen uprostřed mezi česnekem a faly v rámci Thesmoforií, ale stojí záro...
Obilí není jen ideální střed mezi přehnanou sexualitou (faly) a zdrženlivostí (česnek) v Thesmoforiích, ale také mezi příl...
Salát a česnek si vlastně odpovídají, podobně jako myrha a faly. Obilí stojí uprostřed mezi tím vším. ~ ~
Teprve toto schéma ale postihuje zcela přesný vztah obou svátků. Obilí je zde stále ve středu, ten však již nestojí uprost...
Česnek a faly sice v rámci Thesmoforií představují extrémy, jež jsou se zemědělstvím v rozporu, ale v rituálu se tyto extr...
Adónie oproti tomu žádný pozitivní vztah k obilí nemají a jsou pouze jeho negací dvěma různými směry: myrha je nad obilím,...
Zatímco Thesmoforie lze proto interpretovat i samy o sobě, Adónie dávají smysl pouze ve vztahu k Thesmoforiím. Tento fakt ...
Jaký je smysl toho všeho? Ze strukturalistického hlediska pomáhají mýty a rituály vymezit základní kategorie, o něž se spo...
Náboženství je prostorem, jenž takovouto konfrontaci umožňuje. Bohové ustavují řád, ale sami jsou často jeho negací – nebo...
Tento vztah je patrný v rámci Thesmoforií, v nichž pozitivní hodnota obilí vyvstává ze střetnutí s jeho dvěma protiklady.
Adónie jdou ještě dále: jsou jakýmsi anti-svátkem, který celý slouží jako odstrašující příklad bezvýchodné jinakosti, a dá...
Osoby a obsazení Olga Cieslarová Tereza Vohryzková Lucie Valentinová Jakub Sitár Kamera Margareta Vakrmanová Výroba, střih...
Upcoming SlideShare
Loading in …5
×

Comics

784 views

Published on

Published in: Education
  • Be the first to like this

Comics

  1. 1. Věda konkrétního v pedagogické praxi (strukturalistický fotokomiks) Prezentaci spustíte klávesou F5, stránkování provádějte pomocí Page Down/Up
  2. 2. Následující fotokomiks je záznamem z pedagogického experimentu, který probíhal v lednu a únoru 2005 v rámci semináře Kategorie ženství v řeckém rituálu . Jeho předmětem byl strukturalistický výklad některých ženských rituálů v Řecku.
  3. 3. Strukturalismus se snaží zahlédnout hlubší řád za vztahy mezi konkrétními předměty, které v mýtech a rituálech figurují. Tento řád není jen myšlen, ale též v první řadě smyslově vnímán a zakoušen.
  4. 4. Takovýto přístup přímo vybízí k tomu, aby i   v akademických diskusích získal smyslovou podobu. Účastníci semináře proto dostali za úkol přinést na hodinu co největší množství symbolických předmětů, jež v příslušných rituálech figurují, a   s   jejich pomocí pak všechny probírané interpretace paralelně modelovat na smyslové rovině.
  5. 5. Claude Lévi-Strauss a věda konkrétního Východiskem našeho praktického experimentu byla Lévi-Straussova koncepce vědy konkrétního, která se za zdánlivě fantaskním a iracionálním náboženským myšlením pokouší objevit hlubší logiku. Logika náboženského myšlení zásadně liší od logiky vědecko-racionální, neboť nepracuje s pojmy , nýbrž přímo s   věcmi : se zvířaty a rostlinami, s   mytickými postavami, s neživými předměty. Proto musí zvolit odlišný způsob sémantického kódování.
  6. 6. Zatímco v rámci vědecko-racionálního myšlení jsou nositeli významu jednotlivé pojmy, symbolické předměty, s   nimiž pracuje náboženství, samy žádný abstraktní význam nést nemohou, neboť jsou příliš konkrétní a specifické.
  7. 7. Aby bylo možné pomocí konkrétních věcí vyjádřit obecné koncepce, nesmí být nositelem významu věci samotné, nýbrž vztahy mezi nimi . Právě analýza strukturálních vztahů mezi prvky je proto klíčem k pochopení logiky náboženského myšlení.
  8. 8. Lévi-Straussův přístup exemplárním způsobem aplikoval na řecké náboženství Marcel Detienne ve své práci Adónidovy zahrádky z roku 1972. Analyzuje v ní mýtus o   Adónidovi a s ním spojený rituál Adónie.
  9. 9. Mýtus o Adónidovi Adónis byl synem Myrhy, dcery asyrského krále. Myrha odmítala ctít Afrodítu a ta ji proto potrestala tím, že v ní vyvolala milostnou touhu po vlastním otci. Myrha chodila s   otcem po tmě v   noci souložit, dvanáctou noc ji však poznal a jal se ji s mečem pronásledovat. Myrha se modlila k bohům o   pomoc a ti ji proměnili v myrhovník.
  10. 10. Z   něho se po desíti měsících zrodil Adónis, který byl tak svůdný, že se do něho ihned zamilovala Afrodíté i Persefoné.
  11. 11. Spor obou bohyň o Adónida musel rozsoudit Zeus. Adónis bude trávit vždy třetinu roku s   Persefonou, třetinu s Afrodítou a třetinu, s kým bude chtít. Adónis trávil svou volnou třetinu zpravidla s Afrodítou.
  12. 12. Adónis si ale s   bohyněmi neužíval dlouho. Ještě v   nedospělém věku přecenil na lovu své schopnosti a střetl se s   nebezpečným kancem.
  13. 13. Adónis se před kancem snažil schovat do salátového záhonu... … ale marně.
  14. 14. Jeho smrt oplakávaly athénské ženy uprostřed léta při Adóniích.
  15. 15. Klasický výklad Adónida předložil na počátku 20. století James Frazer ve Zlaté ratolesti. Adónis je bůh vegetace. Jeho smrt odpovídá smrti obilných klasů při žních. Příští jaro se z nich však bůh znovu zrodí.
  16. 16. Detienne však spolu se svým kolegou Jean-Pierre Vernantem odmítá Adónida chápat jako samostatnou entitu, která má vlastní význam nezávisle na kontextu, do nějž je zasazena. „ Jednotliví bohové nemají žádnou vlastní esenci, stejně jako žádný mýtus nemá význam sám o sobě. Každý bůh je vymezen sítí vztahů, která jej propojuje s dalšími božstvy v daném panteonu a staví jej vůči nim do opozice. A podobně i význam jakéhokoli dílčího detailu mýtu je dán pozicí, která mu náleží v uspořádaném systému, do něhož tento mýtus patří.” 1 1 J.-P. Vernant, „Introduction” k M. Detienne, The Gardens of Adonis: Spices in Greek Mythology , tr. by Janet Lloyd, Princeton: Princeton University Press, 1994, s. ix.
  17. 17. Detienne se proto snaží ukázat, jaké místo Adónidovi v systému řeckého myšlení náleží, a odtud pak odvodit jeho význam.
  18. 18. Základem Adónií i mýtu o Adónidovi je opozice myrhy a salátu. Myrha, stejně jako další vonné látky, byla v řeckém myšlení chápána jako rostlina svou povahou suchá a horká. Její vůně stoupala ze země vzhůru do nebe.
  19. 19. Její funkcí bylo spojování toho, co je běžně oddělené. Na horizontální rovině coby součást parfémů spojovala milence při svádění. Na rovině vertikální spojovala lidi a bohy při náboženských obřadech.
  20. 20. Obě tyto funkce si podržuje dodnes. Myrha použitá v našem semináři byla zakoupena v obchodě s náboženskými potřebami Pro Ecclesia Catolica .
  21. 21. Salát byl Řeky chápán jako rostlina vlhká, chladná. Tíhl k   hnilobě, byl „potravou mrtvol” a způsoboval impotenci.
  22. 22. Při Adóniích hrál salát klíčovou roli. Ženy ho při nich sázely do rozbitých květináčů spolu s obilím a fenyklem.
  23. 23. Tyto „Adónidovy zahrádky” poté vynášely na střechy domů, kde je vydatně zalévaly. V   letním žáru rostlinky rychle vyrostly, stejně rychle však zvadly a uschly. Ženy pak na střechách nad zvadlými rostlinami oplakávaly Adónidovu smrt a následně je házely do moře či do potoků.
  24. 24. Myrha představuje svádění v   nelegitimní formě, při němž se propojuje to, co se propojit nesmí (otec a dcera). Myrha i salát vyjadřují v mýtu proti sobě stojící extrémy. I Adónis svede někoho, koho běžně smrtelníci nesvádějí. Proto také špatně skončí. Jeho přehnaná svůdnost vede k   impotenci a smrti v   salátovém záhonu.
  25. 25. Otázkou je, jaký je smysl těchto extrémů. Podle Detienna jej lze nahlédnout pouze tehdy, když nahlédneme Adónidovu pozici v systému řeckého náboženského myšlení. Detienne proto Adónie klade do opozice k jinému ženskému svátku, k Thesmoforiím.
  26. 26. Thesmoforie byly ženský svátek na počest Démétry. Konal se na podzim a byl vyhrazen pro vdané ženy. Přísný zákaz vstupu platil pro muže a různé příběhy líčily, jak se na případné mužské vetřelce ženy vrhají s meči a kastrují je. V účastnicích se při svátku probouzela nebezpečná a nezkrotná divokost, které podle Řeků všechny ženy podléhají, pokud nejsou pod kontrolou mužů.
  27. 27. Nejvýraznějším rysem třídenních Thesmoforií byl jejich druhý den zvaný „Půst”. Ženy si při něm připomínaly Démétřino truchlení nad ztrátou své dcery Persefony, kterou unesl podsvětní bůh Hádés. Rituální atmosféra byla náležitě žalostná: ženy se postily, nesměly nosit věnce a seděly na zemi na primitivních lehátkách.
  28. 28. Lehátka byla vytvořena z proutí drmku obecného ( vitex agnus castus ), který reguloval menstruaci a potlačoval sexuální touhu.
  29. 29. K týmž účelům se vitex agnus castus užívá dodnes.
  30. 30. Z anti-afrodisiakálních důvodů též ženy podle všeho žvýkaly česnek, který kolem nich vytvářel nelibou vůni a činil je v očích mužů neatraktivními.
  31. 31. Česnek na rovině rituálu vyjadřoval totéž, co na rovině mýtu vyprávěnky o útocích žen na mužské vetřelce. Společně s   drmkem symbolizoval stav panenské divokosti, která překypuje mocí, ale odmítá kontakt s   civilizací (vytvářenou muži) a udržuje si svou přírodní čistotu. Ženy se s jeho pomocí stávaly Amazonkami a vyznavačkami Artemidy.
  32. 32. Aitiologií k Thesmoforiím byl mýtus o Démétřině truchlení nad dcerou Persefonou, kterou unesl podsvětní bůh Hádés.
  33. 33. Při únosu spadla do podsvětí též prasata, která se pásla poblíž. Na jejich počest ženy při rituálu shazují selata do propastí nazývaných „Megara” (sg. „Megaron”).
  34. 34. V rámci našeho semináře byla Megara lokalizována za oknem.
  35. 35. Jak uvádí scholion k Lúkiánovi (276.3–18), „shnilé zbytky toho, co bylo svrženo dolů, vynášejí nahoru ženy zvané Vynašečky; ty se předtím po tři dny udržovaly ve stavu čistoty a poté sestupují do zapovězeného prostoru, vynášejí ven, co zbylo, a pokládají to na oltář. ... Nahoru vynášejí ženy různé tajemné posvátné předměty, které předtím vyrobily z těsta: modely hadů a mužských pohlavních orgánů. Berou s sebou též borovicové větve, a to pro mimořádnou plodnost této rostliny.” Na semináři jsme z praktických důvodů pro vynášení pohlavních orgánů zvolili přenosné mini-megaron. Jéé...
  36. 36. Pro pohlavní orgány jsme užili tradičního falického symbolu. Viz J. Heller – M. Mrázek, Úvod do religionistiky , P raha: Kalich, 1988, s. 205: „ i n a še rohlíky a že mle jsou asi p ů vodn ě prad á vn é symboly plodnosti” .
  37. 37. „ Prasátka shazují pro jejich mimořádnou plodnost, aby symbolizovala zrod plodů i lidí,” pokračuje scholion. Jejich shnilé kusy si po skončení svátku odnášeli na svá pole zemědělci a užívali jich coby magického kompostu nabitého božskou silou. V rámci našeho semináře se náročného úkolu odnesení prasečí hlavy ujal pan učitel.
  38. 38. Shnilé zbytky selat měly podpořit růst obilí. Thesmoforie tak byly svátkem plodnosti, který souvisel se zemědělstvím coby základní kulturní institucí řeckého světa. Seriózní pěstování obilí stojí v protikladu vůči Adónidovým zahrádkám, které jsou jakousi karikaturou skutečného zemědělství: rostliny v nich vyrostou příliš rychle a hned zase zvadnou.
  39. 39. Opozice mezi Thesmoforiemi a Adóniemi se objevuje i na dalších rovinách. Thesmoforie jsou svátkem vdaných žen, Adónií se účastnily i prostitutky a milenci. Atmosféra Adónií byla frivolní a rozmařilá, v Thesmoforiích hrál důležitou roli půst a truchlení. Pro Adónie je typická vůně myrhy, pro Thesmoforie pach česneku a shnilého masa.
  40. 40. Ve skutečnosti je ale věc složitější. Thesmoforie nejsou jen svátkem truchlení a zdrženlivosti, ale obsahují i řadu sexuálních motivů. Viděli jsme již, že ženy při rituálu manipulovaly s   modely mužských penisů.
  41. 41. Dalším výrazným sexuálním prvkem bylo povinné obscénní žertování. Ženy jím napodobovaly mytickou služku Baubó, která Démétru v jejím truchlení rozesmála tím, že si vyhrnula sukni a ukázala jí své genitálie. Je příznačné, že výraz pro „sele”, choiros , označuje v řečtině zároveň i   ženskou vagínu.
  42. 42. Díky tomu se uvnitř Thesmoforií rýsuje silná opozice: na jedné straně zde figurují prvky anti-afrodisiakální (drmek, česnek), na druhé straně prvky obscénní.
  43. 43. Jak je patrné, symbolické vztahy mezi oběma svátky, stejně jako v rámci každého z nich, byly dosti složité. Úkolem semináře bylo na základě průběžných diskusí postupně rozmístit přinesené symbolické předměty tak, aby výsledné uspořádání zachytilo všechny vztahy co nejkomplexněji. Co dát salát na druhou stranu? Hm, to jsme si nepomohli.
  44. 44. První návrhy byly nesmělé. Vlevo Adónie s vnitřní opozicí myrhy a salátu, vpravo Thesmoforie s vnitřním protikladem česneku a obilí (při prvních pokusech zastoupeného chlebem). Námitka: chybí zde faly, které vůči česneku tvoří nejvýraznější opozici v Thesmoforiích. 1
  45. 45. Už se nesou...
  46. 46. Zde už faly máme. Stojí v opozici vůči antiafrodisiakálnímu česneku, obilí je mezi nimi coby umírněný střed mezi dvěma neudržitelnými extrémy: otevřenou sexualitou a přehnanou zdrženlivostí. V rámci Thesmoforií se oba tyto extrémy vyskytují právě proto, aby mohl v jejich konfrontaci vyvstat kýžený střední člen – obilí. Celý komplex je pak opět v protikladu k Adóniím. 2
  47. 47. Novou dimenzi přináší toto schéma. Obilí tu už není jen uprostřed mezi česnekem a faly v rámci Thesmoforií, ale stojí zároveň ve středu mezi oběma svátky. 3
  48. 48. Obilí není jen ideální střed mezi přehnanou sexualitou (faly) a zdrženlivostí (česnek) v Thesmoforiích, ale také mezi přílišnou sexuální přitažlivostí (myrha) a následnou impotencí (salát) v   Adóniích. Thesmoforie Adónie
  49. 49. Salát a česnek si vlastně odpovídají, podobně jako myrha a faly. Obilí stojí uprostřed mezi tím vším. ~ ~
  50. 50. Teprve toto schéma ale postihuje zcela přesný vztah obou svátků. Obilí je zde stále ve středu, ten však již nestojí uprostřed mezi oběma svátky, nýbrž je lokalizován v rámci Thesmoforií, které jsou samy o sobě svátkem obilí. 4
  51. 51. Česnek a faly sice v rámci Thesmoforií představují extrémy, jež jsou se zemědělstvím v rozporu, ale v rituálu se tyto extrémy navzájem vykrátí a vyústí v oslavu obilí.
  52. 52. Adónie oproti tomu žádný pozitivní vztah k obilí nemají a jsou pouze jeho negací dvěma různými směry: myrha je nad obilím, salát pod obilím. Konfrontace těchto pólů v rámci Adónií žádný střední člen nepřináší: nakonec všechno skončí jako salát.
  53. 53. Zatímco Thesmoforie lze proto interpretovat i samy o sobě, Adónie dávají smysl pouze ve vztahu k Thesmoforiím. Tento fakt se snaží zachytit naše výsledné prostorové uspořádání. 4
  54. 54. Jaký je smysl toho všeho? Ze strukturalistického hlediska pomáhají mýty a rituály vymezit základní kategorie, o něž se společnost opírá. Toto vymezování se vždy musí dít vůči něčemu. Základní formou vymezení je opozice, a proto se všechny kulturní hodnoty potřebují neustále konfrontovat se svými protiklady.
  55. 55. Náboženství je prostorem, jenž takovouto konfrontaci umožňuje. Bohové ustavují řád, ale sami jsou často jeho negací – neboť každý řád žije z toho, co stojí mimo něj.
  56. 56. Tento vztah je patrný v rámci Thesmoforií, v nichž pozitivní hodnota obilí vyvstává ze střetnutí s jeho dvěma protiklady.
  57. 57. Adónie jdou ještě dále: jsou jakýmsi anti-svátkem, který celý slouží jako odstrašující příklad bezvýchodné jinakosti, a dává tak vyniknout standardním řeckým hodnotám, jak jsou definovány v rituálech typu Thesmoforií.
  58. 58. Osoby a obsazení Olga Cieslarová Tereza Vohryzková Lucie Valentinová Jakub Sitár Kamera Margareta Vakrmanová Výroba, střih, scénář, režie Radek Chlup © 2005

×