1. SNÍDAT
JEŽKA
Amálie se narodila s vnitřním uchem. Usadilo se jí v pravém vaječníku a odtud naslou-
chalo rytmům jejího těla – těm dunivým a šplouchavým, i těm, které jsou táhlé, stoupají
o půltón nahoru a ke konci se lehce zadrhnou.
Fotografie znázorňovala bílou kočku, ještě v plné životní síle, jak sedí a vyrovnaně zírá
do objektivu. Když ale v mém domě přespíte a ráno pijete v obývacím pokoji kávu, uvidíte
na fotografii kočku černou – v přesně stejném postoji a se stejně vyrovnaným pohledem.
A po poledni bude kočka pravděpodobně zase bílá, aby se někdy kolem večeře změnila
v černou a tak pořád dokola.
V průběhu léta pojal Henryk důvodné podezření, že jeho žena je robot.
Policisté dávno z Hornoměsta uprchli, dlouho předtím, než svítící bytosti obsadily kostely
a posilovna počala napájet veřejné osvětlení. Vyhnáni poté, co byl vytvořen průchod mezi
hospodou a policejní stanicí, nedlouho nato, co chtěli vyšetřit jistou milosrdnou smrt. Ale
teď jsou zpět.
Věřím, že každý blázinec má svoji lítací sekci. Taky tu mám svoji malou, soukromou lítací
sekci. A to je další ironie. Neumím lítat. Když se vám něco jednou povede, přece to nezna-
mená, že to umíte.
MATOUŠ HOŘÍNEK
MATOUŠHOŘÍNEKSNÍDATJEŽKA
SURSUM