1. Arktida, Antarktida a tání ledovců na obou pólech
Klíčová slova: ledovce, životní prostředí, Arktida, Antarktida
Argumentace: Téma tání ledovců, zejména pak globální oteplování jako takové, je už po několik let
velmi populárním tématem nejen mezi odborníky v environmentalistice, ale také podnětem kritiky
současného prezidenta České republiky, Václava Klause. Také proto patří k mému výběru tématu
odborného textu. Taktéž velmi úzce souvisí s výukou geologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy
Univerzity. Přestože tání ledovců souvisi s tématem globálního oteplování, názory na tuto problematiku
se liší, proto ponechávám název práce pouze „Arktida, Antarktida a tání ledovců na obou pólech“.
Tání ledovců a poklesy velikosti ledových ploch jsou obecně známým faktem. Zda je tento problém přímo
spojen s dlouhodobým globálním oteplováním a zda má člověk vinu na tomto faktu není přímo dokázáno,
ukážeme si tedy pouze problematiku změny velikosti ledových ploch a dopad těchto změn na faunu v
oblastech s dlouhodobě nízkými teplotami.
Příkladem poklesu jsou obzvláště oba póly, na kterých leží Antarktida (jižní) a Arktida (severní). Na těch se
totiž vyskytují největší ledové plochy, protože jsou to nejchladnější místa Země.
Arktida
Hranice Arktidy lze stanovit různými způsoby. Nejčastěji se definuje buď jako oblast na sever od severního
polárního kruhu, tj. 66°32′ sev. šířky (v tom případě zabírá oblast o rozloze 21,18 mil. km²), nebo jako
oblast na severní polokouli, v níž průměrná teplota ani v létě nepřesahuje 10 stupňů Celsia.
Změny velikosti ledové plochy na severní polokouli za posledních 32 let

2. Na grafu je jasně vidět, že velikost ledové plochy se za posledních 32 let zmenšila přibližně o devět
procent. Také je jasné, že se ledové plochy v letních dobách zmenšují asi na třetinu. Důvodem toho
jsou dlouhodobé změny teploty na Arktidě. Vývoj teploty v Arktidě má rostoucí tendenci. Průměrné
teploty se během posledních 30 let rostly tempem asi 0,75 °C za dekádu. Počítačové modely navíc ukazují,
že v příštím století by průměrné teploty mohly vzrůst o dalších 5 stupňů. Tyto prognózy jsou však stále
založeny na nedokonalém poznání mechanismů klimatu či vynechání méně významných prvků ovlivňující
klima, proto je vhodné brát tyto předpovědi s vědeckou rezervou, je totiž možné, že se za několik let budou
opravovat a zpřesňovat.
Teplotní podmínky jsou nesrovnatelně vyšší než v Antarktidě. V zimě jsou střední lednové teploty od +3 °C
(jižní okraj Arktidy) do −40 °C v centrální Arktidě. Naopak střední červencové teploty se pohybují od +10
°C na jižním okraji po 0 °C v centrální části.
Na severním pólu dosahuje v létě teplota 0–3 °C, v zimě se pohybuje okolo −30 až −40 °C. Nejnižší
naměřená teplota je zde −56 °C, nejvyšší +6 °C.
Antarktida
Antarktida leží na Jižním pólu. Nemá tedy nejzápadnější ani nejvýchodnější bod, protože na pólu se
sbíhají všechny poledníky. Z ostatních kontinentů se nejvíce přibližuje Jižní Americe, kterou od
Antarktického poloostrova odděluje asi 1000 km široký Drakeův průliv. K Antarktidě lze přiřadit
některé vesměs neobydlené ostrovy v Jižním, Atlantském, Indickém a Tichém oceánu.
Objem ledu na Antarktidě je 25,4 mil. km3. Jediná území bez ledu, která lze v Antarktidě spatřit, tvoří
několik horských vrcholů a jiné pusté, skalnaté oblasti. Ledový příkop podél pobřeží během jižního léta
taje a odlamují se z něj velké kusy, ledové kry. Tyto kry mohou být až 60 metrů vysoké a mnoho
kilometrů dlouhé. Pro lodě, které je míjejí, představují nesmírné nebezpečí. Maximální mocnost
antarktického ledovce je 4776 m, přičemž průměrná mocnost činí 1829 m.
Antarktida je nejchladnější kontinent na Zemi. Podnebí je extrémně studené, v centrálních oblastech
navíc extrémně suché, kde spadne pod 50 mm srážek ročně. V centrálních částech Antarktidy je stálá
anticyklonální situace s téměř nepřetržitou bezoblačnou oblohou a srážkami pouze kolem několika mm
za rok. Nejedná se však o pevné srážky, ale o sníh přivátý větrem.
Na centrální plošině Východní Antarktidy byla ve stanici Vostok dne 21. července 1983 naměřena
absolutně nejnižší teplota na zeměkouli –89,4°C. Nejvyšší teplota na Antarktidě byla naměřená na dvou
místech, na argentinské polární stanici Esperanza a ve výzkumné stanici Vanda a to +14,6 °C. Teploty
ve vnitrozemí se v zimě (červenec) pohybují průměrně od –40 °C do –70 °C, extrémy dosahují i –90
°C, v létě (leden) kolísají mezi –10 °C a –40 °C. Východní Antarktida je obecně chladnější.
Antarktida je naproti Arktidě tvořena pevninou, která je pokryta ledovcem. Území antarktického
ledovce pokrývá asi 13 milionů km2 a tento ledovec je až 4 km silný. Nezaledněná jsou pouze asi 4%
povrchu. Za posledních 50 let vzrostla teplota na jihu o 2 °C a 87% ledovců z 244 se zmenšuje. To má
za následek následující:
Důsledky tání ledu a oteplování
Tání ledovců a skutečnost, že teplá voda zabírá větší objem než voda studená, má za následek zvýšení

3. hladiny oceánu a tedy nepřímo i zánik ostrovů. Podle geologa Paula Heartyho byla například Florida
byla před 400 000 lety malým souostrovím. Podle některých vědců by se za několik let mohla zvýšit
hladina až o 7 m, čímž hrozí zaplavení Benátek, Nizozemska a právě část Floridy.
Zároveň už dříve zcvrknutí pevniny mělo za důsledek omezení několika druhů ptáků, kteří potřebují
souš k zahnízdění. Ze Severního Atlantiku proto vymizeli všichni domáci albatrosové.
Led a sníh také patří mezi látky, které nejvíce odrážejí sluneční energii a proto má jejich úbytek za
následek další oteplování, zemský povrch pohlcuje více sluneční energie.
Pohyb největšího ledovce na Antarktidě, který narazil na mělčinu, ohrozil v dubnu 2005 mláďata
tučňáků kroužkových, jejichž rodiče se museli vydat za potravou až 180 km. Stejný ledovec také
zablokoval trasu lodí dopravujících zásoby potravin na výzkumné stanice Antarktidy.
V arktické oblasti jde hlavně o ohrožení ledních medvědů, mrožů a tuleňů.
Zdroje:
http://search.proquest.com/docview/419787404?accountid=16531
http://ekologie.webz.cz/ledovce.html
http://dspace.k.utb.cz/handle/10563/13393