Článek o postmoderním myšlení a integracoi v psychoterapii.

1. 183
POSTMODERN THINKING AS A
POSSIBLE RUDIMENT FOR INTE-
GRATION OF DIFFERENT THERA-
PEUTIC APPROACHES
ABSTRAKT:
PĆíspøvek pĆedstavuje základní cesty
integrace rĎzných psychoterapeutických
pĆístupĎ a prezentuje postmoderní myšle-
ní – zejména (radikální) konstruktivismus
a sociální konstrukcionismus - jako vhodnou
bázi pro integraci rĎzných terapeutických
pĆístupĎ. Seznamuje nás se základními vý-
chodisky postmoderního pojetí epistemolo-
gie a kauzality a pĆedkládá urêitá vodítka pro
praxi terapeutĎ integrujících rĎzné terapeu-
tické pĆístupy v tomto filosofickém rámci.
V êlánku jsou ukázány nøkteré styêné body
mezi postmoderním myšlením a stávajícími
terapeutickými pĆístupy. Teoretické úvahy
jsou doplnøny pĆíkladem z praxe.
Klíêová slova: psychoterapie, integrace,
postmoderní myšlení, epistemologie
ABSTRACT:
This article presents main ways to in-
tegration of different psychotherapeutic
approaches and also presents postmodern
thinking – especially (radical) construc-
tivism and social constructionism – as
a suitable basis for integration of different
therapeutic approaches. Thus it introduces
into basic concepts of postmodern view of
epistemology and causality and offers some
guidelines for practice based on postmodern
philosophy. There are some shared concepts
between postmodern thinking and current
therapeutic approaches showed in the ar-
ticle. Theoretic reflections are appended by
practice example.
Key words: psychotherapy, integration,
postmodern thinking, epistemology
Následující êlánek1
pĆedkládá nøkolik
úvah o integraci v psychoterapii a o mož-
nostech integrace rĎzných pĆístupĎ na bázi
postmoderního myšlení2
. élánek se tak do-
týká dvou velmi aktuálních témat souêasné
psychoterapie. Prvním aktuálním tématem
je integrace v psychoterapii. Jednotlivé
pĆístupy nerozvíjejí svá pojetí izolovanø.
Nejen proto, že by to bylo pravdøpodobnø
nemožné, ale nebylo by to v koneêném
dĎsledku ani úêelné. Proto vzniká mno-
ho modelĎ a zpĎsobĎ integrace dílêích
pĆístupĎ. Druhým aktuálním tématem,
které se promítá do tohoto textu, je rozvoj
postmoderních myšlenek v oblasti psycho-
terapie. Aêkoli u nás v éeské republice
tento trend není možná pĆíliš zĆetelný, na
západø vychází rostoucí poêet publikací
a êlánkĎ o „systemických terapiích“ a lze se
domnívat, že postmoderní myšlení se stává
novým paradigmatem, které se v souladu
s Kuhnovými (1997) úvahami v souêasnosti
ujímá moci, aby se možná za nøkolik let sta-
lo „hlavním proudem“ a posléze zastaralým
systémem myšlení, který bude nahrazen
novým paradigmatem. V každém pĆípadø,
snaha o integraci na bázi postmoderních
myšlenek se nám jeví nejen jako možná, ale
i jako smysluplná a užiteêná. élánek se snaží
POSTMODERNÍ MYŠLENÍ JAKO MOŽNÉ
VÝCHODISKO PRO INTEGRACI RÙZNÝCH
TERAPETICKÝCH PØÍSTUPÙ
Leoš Zatloukal
1
PĆíspøvek je upravenou verzí pĆednášky, kterou autor
pĆednesl na Svøtové konferenci o rodinø 2007 v Praze
dne 18. 5. 2007.
2
„Postmoderní myšlení“ je v tomto textu chápáno
pomørnø široce. Je to vedeno snahou autora pod tento
název skrýt mnoho rĎzných myšlenkových proudĎ, kte-
ré mají v zásadø spoleêná epistemologická východiska
(podrobnøji viz. druhá kapitola êlánku).
POSTMODERNÍ MYŠLENÍ JAKO MOŽNÉ VÝCHODISKO, 2007: 183–203

2. 184
ukázat, jakým zpĎsobem mĎže systemicky
orientovaný terapeut do svého zpĎsobu
práce integrovat inspirativní prvky jiných
pĆístupĎ. élánek si neêiní ambice vytvoĆit
nøjaký univerzální model pro vtøsnání pestré
plejády psychoterapeutických pĆístupĎ do
jediného rámce, naznaêuje jen urêitá vodít-
ka a smøry pro další diskusi o tom, nakolik
postmoderní východiska umožĀují systema-
ticky využít prvky rĎzných terapeutických
pĆístupĎ. Otázka, která se vine tímto êlán-
kem nezní: „Jak vytvoĆit univerzální a pro
všechny jednotný systém psychoterapie?“
(a už vĎbec nezní: „Jak ze všech terapeutĎ
udølat systemicky orientované terapeuty?“),
ale skromnøji: „Jak mĎže postmodernø
orientovaný terapeut úêinnø a pĆitom v sou-
ladu se svými teoretickými východisky in-
tegrovat do své praxe rĎzné postupy rĎz-
ných smørĎ, a tak svou praxi obohatit?“
Na druhou stranu êlánek poskytuje i urêité
podnøty terapeutĎm, kteĆí postmoder-
ní teoretická východiska nesdílejí. Máme
za to, že: 1. kolem postmoderních východi-
sek aplikovaných v psychoterapii existuje
mnoho nedorozumøní (a je tĆeba Ćíci, že
mnohdy sami postmodernø orientovaní
teoretici v tomto smøru situaci komplikují
a zatemĀují), 2. systemické terapie mají
s jinými smøry spoleêného mnohem více,
než by se mohlo zdát (tato teze možná platí
o všech terapeutických pĆístupech obecnø)
a 3. systemické terapie nabízejí rovnøž
mnoho inspirativních podnøtĎ, které mohou
terapeuti pracující v jiných teoretických
rámcích využít – aČ už pĆímo nebo v modi-
fikované podobø.
Domníváme se, že v posledku každý
terapeut, bez ohledu na svou „pĆíslušnost“
k jednotlivým systémĎm psychoterapie, si
vytváĆí vlastní systém práce s klienty. Cílem
pĆedloženého textu je povzbudit k zamyšlení
a k diskusi nad integrací v psychoterapii
a obohatit tak terapeutickou praxi jednotli-
vých terapeutĎ.
1. INTEGRACE V PSYCHOTERAPII
Otázka využívání rĎzných pĆístupĎ pĆi prá-
ci s klienty v psychoterapii je v souêasnosti
velmi aktuální. Svødêí o tom i skuteênost, že
vøtšina praktikĎ psychoterapie a poradenství
se hlásí k eklektické êi integrativní orientaci
(Prochaska, Norcross, 1999). Také jednot-
livé „êisté“ pĆístupy se navzájem ovlivĀují
a vytváĆejí „integrované“ modifikace (napĆ.
Polster, Polsterová, 2000).
Ve vøtšinø publikací, které se vønují in-
tegraci v psychoterapii (napĆ. Norcross,
Goldfried, 1992; Prochaska, Norcross, 1999;
Kratochvíl, 2002; Kuneš, 2007) se mluví
o tĆech nejvýznamnøjších cestách integ-
race:
a) Teoretická integrace – spojení dvou
êi více terapeutických pĆístupĎ v nadøji, že
nový celek bude lepší než jednotlivé teorie
zvlášČ. Dochází k integraci teoretických
východisek i dílêích technik. Typickým pĆí-
kladem je Wachtelova Integrativní psycho-
dynamicko-behaviorální terapie (Wachtel
In Norcross, Goldfried, 1992; Prochaska,
Norcross, 1999) nebo Integrovaná psycho-
terapie manželĎ Knoblochových (Knobloch,
Knoblochová, 1999).
b) Technický eklekticismus – zamøĆuje
se na využívání technik rĎzných pĆístupĎ
pĆi léêbø konkrétních problémĎ. Hledání
vhodných technik se pĆedevším opírá o úda-
je, co se v minulosti nejvíce osvødêilo, ek-
lekticismus je orientovaný spíše na praxi než
na teorii (neaspiruje na sjednocení rĎzných
teorií). Typickým pĆíkladem je Lazarusova
Multimodální terapie (Lazarus In Norcross,
Goldfried, 1992; Lazarus In Zeig, 2005;
Prochaska, Norcross, 1999), do okruhu tech-
nického eklekticismu by bylo možné zaĆadit
i KratochvílĎv Syntetický a diferencovaný
pĆístup (Kratochvíl, 2002).
c) Spoleêné faktory („common factors“)
– snaha nalézt hlavní ingredience, které
jsou všem terapiím spoleêné, s cílem vy-
tvoĆit šetrnøjší a úêinnøjší léêbu vycházející
z tøchto spoleêných faktorĎ; vychází se
z pĆedpokladu, že spoleêné faktory hrají
TEORIE

3. 185
POSTMODERNÍ MYŠLENÍ JAKO MOŽNÉ VÝCHODISKO, 2007: 183–203
v léêbø dĎležitøjší roli než faktory speci-
fické. Spoleêné faktory se podle Lamberta
(1992 – obr. 1) podílejí na zlepšení asi
30 % a zahrnují množství promønných, kte-
ré lze nalézt v rĎzných terapiích nezávisle
na teoretické orientaci terapeuta (napĆ.
empatii, vĆelost, pĆijetí, dodávání odvahy
apod.). Pozdøji Lambert i další autoĆi pojetí
spoleêných faktorĎ pozmønili (viz. obr. 2)
s tím, že spoleêné faktory zahrnují a) pro-
mønné v klientovi a mimo terapeutickou
zmønu, b) terapeutický vztah (v dĆívøjším
pojetí spoleêné faktory), c) oêekávání/ pla-
cebo, d) techniky (Asay, Lambert In Hubble,
Duncan, Miller, 1999; Miller, Duncan, Hub-
ble, 1997). Nøkdy se o hledání spoleêných
faktorĎ mluví jako o stĆední rovinø abstrakce
mezi technickým eklekticismem a teoretic-
kou integrací a oznaêuje se jako „klinická
strategie“ nebo „proces zmøny“ (Norcross,
Goldfried, 1992). Tuto „klinickou strategii“
lze chápat jako urêité implicitní vodítko
práce zkušených terapeutĎ rĎzných pĆístupĎ
(Norcross, Goldfried, 1992).3
K výše uvedeným modelĎm êi cestám lze
uvést i nøkolik výhrad:
a) Hranice jednotlivých „cest“ jsou
neostré
Technický eklekticismus sice vybírá
z rĎzných pĆístupĎ dílêí techniky, ale to ne-
znamená, že nemá svou teorii. Jak podotýká
Lazarus (In Prochaska, Norcross, 1999),
technický eklekticismus není ani ateore-
tický, ani antiteoretický. Provádøt aplikaci
technik bez peêlivého výbøru a reflexe proê
právø toto a proê právø nyní, by bylo nee-
tické a diletantské. Technický eklekticismus
tak sice neaspiruje na sjednocení dílêích
teorií využívaných pĆístupĎ, ale neobejde se
bez své vlastní jednotící teorie. V dĎsledku
toho je nøkdy velmi tøžké rozhodnout, zda je
to ještø „pouhý“ eklekticismus, êi zda se již
jedná o integraci (napĆ. u Lazaruse, Satirové,
Ellise, Glassera, Yaloma apod.).
Na stranø druhé je rovnøž problematické
hovoĆit o integraci v plném slova smyslu.
Dokonce ani v rámci jednoho pĆístupu pĆí-
lišná integrace êasto nepanuje a jednotliví
odborníci se neshodují na nøkterých vý-
chodiscích, polarizují se a vymezují a roz-
víjejí vlastní koncepce (napĆ. jen v rámci
kognitivní terapie existují rozdíly v pojetí
Becka a Ellise nebo v logoterapii mezi „kon-
zervativnøjší“ Lukasovou a „novátorským“
Länglem, a to nezmiĀujeme pestĆejší (a tedy
i hĎĆe integrovatelné) pĆístupy, jako jsou
psychoanalytické terapie nebo rodinné tera-
30%
40%
15%
15%
Spoleþné faktory
(common factors)
Mimoterapeutická zmČna
(extratherapeutic change)
Techniky (techniques)
Oþekávání/ placebo efekt
(expectancy/ placebo
effects)
Obr. 1: Podíl jednotlivých složek na terapeutické
zmìnì podle Lamberta (1992)
3
PĆipomínáme, že kromø spoleêných faktorĎ v pojetí
Lamberta a jeho spolupracovníkĎ êi pokraêovatelĎ,
které je nejznámøjší, existují i mnohé další klasifikace
spoleêných faktorĎ. Gold (1996) uvádí napĆíklad kla-
sifikaci Beitmanovu nebo mezi spoleêné faktory Ćadí
i transteoretický model zmøny Prochasky, DiClementa
a Norcrosse. Za zmínku v tomto kontextu také stojí
Frank a Frank, 1991.
40%
30%
15%
15%
Mimoterapeutická zmČna/klient
(extratherapeutic change/client)
Terapeutický vztah (the therapy
relationship)
Techniky (techniques)
Oþekávání/ placebo efekt
(expectancy/ placebo effects)
Obr. 2: „Spoleèné faktory“ podle Asay, Lambert,
1999 a Miller, Duncan, Hubble, 1997.

4. 186
pie). O to složitøjší je samozĆejmø dosáhnout
shody mezi rĎznými pĆístupy s diametrálnø
odlišnými teoretickými východisky (napĆ.
psychoanalýza a behaviorální terapie).
Výstižnø a vtipnø to vyjadĆují Prochaska
a Norcross (1999), když nechávají již
zmínøné Wachtelovo integrativní psycho-
dynamicko-behaviorální pojetí kritizovat
z pohledu dynamických a behaviorálních
smørĎ. Kritika z dynamického tábora
zaêíná: „Wachtelova integrativní psycho-
dynamicko-behaviorální terapie je správná
jen z první poloviny…“, zatímco kritika
z Ćad behavioristĎ zaêíná v podobném du-
chu tvrzením, že „Wachtelova integrativní
psychodynamicko-behaviorální terapie je
správná jen z druhé poloviny…“ (Procház-
ka, Norcross, 1999, s. 385).
MĎžeme tedy shrnout, že vzhledem k to-
mu, že ani technický eklekticismus ani teore-
tickáintegracesevlastnønevyskytujív„êisté“
podobø, není snadné je jasnø rozlišit. Pravdø-
podobnøsejednáspíšeourêitékontinuumnež
ojasnøvymezitelnépolarityeklekticismusvs.
integrace.Místosnahyomístyponøkudumølé
rozlišování však mĎže být užiteênøjší zamøĆit
se na to, co obø „cesty“ pĆinášejí za podnøty
prointegracivpsychoterapiiobecnø(viz.níže
uvedené pilíĆe integrace).
b) Výzkumná zjištøní a integrace
PĆi pokusech o integraci v psychoterapii
hrají významnou úlohu výzkumy efektu
i procesu terapie. Zejména pro eklekticky
orientované terapeuty je dĎležité zjistit, co
v minulosti na podobné pĆípady fungovalo.
To ovšem klade na výzkum v psychoterapii
nároêné požadavky, které lze zatím považo-
vat spíše za nenaplnøné. Výzkumníci – pĆes
pomørnø velké množství studií – se dosud
dostateênø nevyrovnali s metodologickými
problémy znáhodĀovaných klinických
zkoušek (RCT), které se k ovøĆování
úêinnosti v souêasnosti využívají nejvíce
a požívají nejvøtší vážnosti. Úêinnost stále
møĆíme tak, že pĎsobíme na fiktivnø homo-
genní skupinu pacientĎ (vychází se z pĆed-
pokladu, že všichni pacienti mají stejnou
a navíc „êistou“ diagnózu) manualizovaný-
mi terapeutickými postupy (kvĎli odlišení
„êistého“ pĆístupu) a úêinek srovnáváme
s pseudo-placebem (kontrolní skupina ne-
smí dostávat terapii, aby bylo možné ji po-
užít pro srovnání, ale pĆitom klienti z této
skupiny ani terapeuti nesmøjí vødøt, že tato
skupina dostává jen terapeutické placebo –
tyto požadavky jsou i v experimentálních
podmínkách nesplnitelné4
. Bohužel (tedy
z hlediska výzkumné metodologie), ani
homogenní pacienti s êistými diagnózami,
ani terapeuti pracující pĆesnø podle manuálĎ,
se v praxi nevyskytují, proto také mají RCT
studie tak malou relevanci pro praxi (Cas-
telnuovo et al., 2005). Podrobnøjší diskusi
k metodologickým otázkám výzkumĎ efektu
psychoterapie lze nalézt v Norcross, Levant,
Beutler (2005), Kazdin (2003), Castelnuovo
et al. (2004 a 2005), Timuüák (2005).
Co se týká spoleêných faktorĎ, i tato
cesta má své výzkumnø-metodologické
problémy (Castelnuovo et al, 2004). Nej-
vážnøjší výtkou Lambertovø konceptuali-
zaci významnosti terapeutických faktorĎ
je prolínání jednotlivých faktorĎ. Aspekty
terapeutického vztahu (empatie, vĆelost,
pĆijetí, dodávání odvahy apod.) lze napĆí-
klad vnímat i jako techniky êi jako pĆímé
dĎsledky použití technik (napĆ. aktivního
naslouchání, autentiênosti, dotazování,
4
Mnozí autoĆi upozorĀují, že placebo jako takové
nelze pĆi výzkumu terapie využít (Kazdin, 2003;
Norcross, Levant, Beutler, 2005), proto se nøkdy
výzkumníci snaží tuto nesnáz obejít tzv. „podpĎrnou
terapií“ (kontrolní skupina dostává intervence, o nichž
se klienti mají domnívat, že jsou již psychoterapií,
zatímco výzkumníci mají za to, že ještø neobsahují
„úêinnou látku“ (tj. psychoterapii)) nebo tím, že se
jako kontrolní skupina využívají lidé êekající na terapii.
V obou pĆípadech však výzkumníci tvrdošíjnø odmítají
opustit výzkumný design pĆejatý z farmaceutických
výzkumĎ, a de facto s jakýmsi pseudo-placebem pra-
cují. U „podpĎrné terapie“ však je sporné, zda klient
nedostává i prvky terapeutické (terapeut mu naslouchá,
povzbuzuje ho apod.) a u seznamu êekatelĎ zase nelze
vylouêit, že klient ze seznamu vyhledal pomoc jinde,
nemluvø o tom, že mohou být i etické pochybnosti
o takových seznamech êekatelĎ na terapii.
TEORIE

5. 187
POSTMODERNÍ MYŠLENÍ JAKO MOŽNÉ VÝCHODISKO, 2007: 183–203
oceĀování, pozitivní konotace apod.). V kaž-
dém pĆípadø je tak zpochybnøno jejich srov-
návání, protože spolu tyto kategorie pravdø-
podobnø souvisejí. Podobnø mĎže souviset
i oêekávání s technikami (zejména suges-
tivními, jako je „seeding“, otázka na zázrak,
Glasserova práce s teorií volby apod.). Také
mimo-terapeutické faktory se velmi tøžko
prokazují – je velmi složitø prokazatelné,
že nøjaká zmøna nastala v dĎsledku terapie
nebo mimo ni. Pokud terapie probíhala, pak
nemĎžeme vylouêit, že uvedla do pohybu
vøci, které vedly k signifikantní zmønø,
aêkoli nejsme schopni její vliv vystopovat.
Anaopak se u pĆíêinné souvislosti interven-
ce a zmøny, která se jeví zcela jasnø, nedá
zcela vylouêit vliv jiných faktorĎ. Zatímco
v pojetí spoleêných faktorĎ hrají techniky
okrajovou roli, spolu s Castelnouvovou (et
al., 2004) se spíše pĆikláníme k vøtšímu
významu technik, zvlášČ proto, že od vy-
užití technik lze do znaêné míry odvodit
i (pozitivní) oêekávání klienta nebo nøkteré
významné aspekty terapeutického vztahu.5
Navzdory tomu, že spoleêné faktory nabízejí
užiteênou teorii pro integraci, nelze ji podle
našeho názoru prezentovat jako vørohodnø
výzkumnø podloženou, ale spíše jako teorii,
která na své provøĆení zatím êeká, podobnø
jako vøtšina ostatních teorií.
Aêkoli k prezentovaným modelĎm integ-
race mĎžeme mít jisté kritické výhrady, lze
z nich vyvodit i nøkolik základních kritérií
pro integraci v psychoterapii obecnø. Dobrá
integrace stojí – v rĎzné míĆe a s rĎzným
dĎrazem - na tĆech pilíĆích (viz. obr 3):
a) teorie, která zdĎvodĀuje co, kdy a jak
terapeut dølá a orientuje terapeuta a potažmo
i klienta v procesu terapie (bez odĎvodnøné
teorie je terapie pĆílišným a tedy nepĆípust-
ným hazardováním s klientem). Nutnost jed-
notící teorie, která je smysluplná, koherentní
a dostateênø široká a flexibilní, aby pojala
rĎzné nové koncepce a postupy, zdĎrazĀují
pĆedevším zastánci teoretické integrace.
b)využívánítechnikapostupĎzrĎzných
pĆístupĎ je klíêový aspekt, protože pokud by
nedocházelo k využívání technik z rĎzných
pĆístupĎ, pak by šlo o prostou aplikaci jed-
noho pĆístupu. Skuteênost, že toto využívání
rĎzných technik má být pĆizpĎsobeno potĆe-
bámklientaavørohodnøpodloženoklinickou
zkušeností, zdĎrazĀují pĆedevším zastánci
technického eklekticismu.
c) ovøĆení úêinnosti – nedílnou souêástí
snah o integrování rĎzných smørĎ je i zjiš-
Čování zda a jak takový postup je užiteêný
klientovi. Diskusi je ovšem tĆeba vést o tom,
jakým zpĎsobem takové ovøĆení provádøt.
Aêkoli mĎže být v rĎzných modelech
integrace kladen rĎzný dĎraz na rĎzné pilíĆe,
nelze žádný z nich podle našeho soudu zcela
ignorovat, protože pak již by se nejednalo
o kvalitní integraci.
2. POSTMODERNÍ MYŠLENÍ JAKO
VÝCHODISKO INTEGRACE
V PSYCHOTERAPII
Postmoderní myšlení je v terapii repre-
zentováno zejména radikálním konstrukti-
vismem a sociálním konstrukcionismem.
Souêasné terapie, které se o taková vý-
5
De Shazer (…) napĆíklad ukazuje, jak zamøĆení tera-
pie na Ćešení a zdroje klienta (napĆ. pomocí „zázraêné
otázky“) ovlivĀuje oêekávání pozitivní zmøny u klienta.
Podobnø Goolishian ukazuje (…) jak postoj nevødøní
upevĀuje dĎvøru klienta a terapeutický vztah.
Obr. 3: Pilíøe integrace v psychoterapii

6. 188
chodiska opírají, se vøtšinou oznaêují jako
konstruktivistické (Prochaska, Norcross,
1999)êisystemické(Becvar,Becvar,2006),v
rámcivelkérodinyrodinnéterapieseoznaêují
jako terapie založené na kybernetice druhého
Ćádu (Hoffman, 1991) nebo se rozlišuje mezi
systémovým a systemickým pojetím (Lu-
dewig, 1994). Nejznámøjšími systemickými
pĆístupyjsoukrátkáterapiezamøĆenánaĆešení
(solution-focused brief therapy – De Shazer,
Berg,Miller,Lipchikapod.)anarativníterapie
(White, Epston, Freedman, Combs, Monk
apod.), známý je také zpĎsob práce s reflek-
tujícím týmem (Andersen).
Nelze se, zde na malém prostoru, dopo-
drobna a dĎkladnø vønovat filosofickým
východiskĎm, tj. zejména radikálnímu
konstruktivismu a sociálnímu konstrukcio-
nismu, pokusíme se jen o struêné shrnutí
podstatného:6
a) epistemologie – postmoderní epis-
temologie postuluje nemožnost poznávat
objektivní skuteênost, protože 1. jakékoli
poznání je tvoĆivým aktem, ne zrcadlením
objektivní pravdy (to platí i o vnímání, které
není jen zrcadlením skuteênosti, ale také
aktivní interpretací); skuteênost pak tvoĆíme
v jazyce a tedy i v sociálním kontextu (tzv.
„sociální konstrukce reality“ êi „jazyková-
ní“), 2. pozorovatel je vždy souêástí toho
co pozoruje. Je však tĆeba se vyhnout nø-
kterým nepĆesným interpretacím postmoder-
ních epistemologických postulátĎ, které pak
vedou k ostré kritice (napĆ. Matthews, 2002).
Postmodernø orientovaným praktikĎm se
vyêítá popírání skuteênosti jako takové (êi
smøšování ontologie a epistemologie), aê-
koli takové tvrzení („objektivní skuteênost
objektivnø neexistuje“) by samo o sobø bylo
objektivistické, což je pochopitelnø nesmy-
6
Bylo by možné oprávnønø namítnout, že toto krátké
uvedení do „postmoderního myšlení“ v terapii není
zcela pĆesné. Vzhledem k tomu, že dĎkladná rozprava
o filosofických východiscích tzv. systemických pĆístu-
pĎ je nad rámec tohoto textu, jedná se o urêité vødomé
zjednodušení. Na tomto místø lze jen poznamenat,
že ani mezi autory zabývajícími se „postmodernou“
nepanuje pĆílišná shoda o významu tohoto oznaêení
(Harrington et al., 2006). NapĆíklad zde uvedený radi-
kální konstruktivismus Maturany a Verely (podobnø
jako konstruktivismus Kellyho) mnozí autoĆi chápou
spíše jako pĆedchĎdce postmoderního pojetí (Plháková,
2006), aêkoli tvoĆí významné východisko systemických
terapií (Ludewig, 1994; Cecchin, Lane, Ray, 2005).
Podobnø to platí také o tzv. „poststrukturalistech“,
zejména Derridovi a Foucaultovi (Harrington et al.,
2006; White, Epston, 1990). NøkteĆí autoĆi také dĎ-
slednø rozlišují mezi (radikálním) konstruktivismem
a sociálním konstrukcionismem (McNamee, Gergen,
1992; Plháková, 2006), zatímco jiní obojí vnímají
takĆka jako synonyma (napĆ. Baêová (2000), ale i
Prochaska a Norcross (1999), protože narativní terapii
zahrnují pod „konstruktivistické terapie“, aêkoli ta se
spíše hlásí k sociálnímu konstrukcionismu). U výše v
textu uvedených terapeutických pĆístupĎ se v rĎzném
rozsahu prolínají a sbíhají rĎzné myšlenkové proudy,
které ne vždy lze bezproblémovø oznaêit za postmoder-
ní. NapĆíklad De Shazer a jeho spolupracovníci vychá-
zejí zejména z poststrukturalismu (zvláštø z Derridy)
a z pozdního Wittgensteina (De Shazer, 1994), narativní
terapeuti êerpají pĆevážnø z poststrukturalismu (Fou-
cault) a sociálního konstrukcionismu (White, Epston,
1990), Hamburgská škola pak vychází pĆedevším z Ma-
turany a z Luhmanna (Ludewig, 1994). Nadto je
mnohdy patrný silný vliv Batesona êi kybernetických
teorií. Blízko našemu, byČ mírnø zjednodušenému
a pomørnø širokému, pohledu na „postmoderní myš-
lení“ v terapii je napĆ. Lax (1992). V textu êlánku
se odráží urêitá nejednoznaênost pojmĎ také v tom,
že pojmy „systemický“ a „konstruktivistický“ jsou
používány jako synonyma k oznaêení terapeutických
pĆístupĎ, které vycházejí z onoho šíĆeji chápaného
„postmoderního“ filosofického rámce. Pro podrobnøjší
seznámení s filosofickými východisky systemických
terapií lze doporuêit zejména pĆehlednø a srozumitelnø
napsané první dvø kapitoly z Von Schlippe, Schweitzer
(1999), dĎkladné uvedení do Maturantova a Luhmanno-
va myšlení s ohledem na psychoterapeutickou êinnost
nabízí Ludewig (1994), struênøjší sdølení o výcho-
discích systemické terapie i jejich aplikaci lze nalézt
u Zatloukala (2007). Zajímavé pĆíspøvky k problematice
pĆináší také McNamee a Gergen (1992). Ke kybernetice
prvního a druhého Ćádu je dostupná kvalitní publikace
Heylingena a Joslyna (2001), do postmoderního myš-
lení uvádí ve své klasické práci Lyotard (1993), dále
napĆíklad Harrington et al. (2006), Plháková (2006),
Baêová (2000) êi Freedman a Combs (1996). Zajímavé
postĆehy k epistemologii nabízí i De Shazer (1994)
a White s Epstonem (1990). Za klasické lze považovat
práci Batesona (2006) a êlánek Della (2005).
TEORIE

7. 189
POSTMODERNÍ MYŠLENÍ JAKO MOŽNÉ VÝCHODISKO, 2007: 183–203
sl. Postmodernisté jen upozorĀují na to, že
o objektivní skuteênosti nic nevíme (Von
Glasersfeld In Von Foerster, Von Glaser-
sfeld, 2005), protože naše poznání je vždy
subjektivním a tvoĆivým aktem odehrá-
vajícím se v sociálním kontextu. Rovnøž
se objevuje výhrada, že pokud je realita
konstruována, znamená to, že mĎže být kon-
struována libovolnø, což ale postmodernisté
netvrdí. NapĆíklad Von Glasersfeld (In Von
Foerster, Von Glasersfeld, 2005) zavádí
pojem viability (prĎchodnosti, splavnosti),
který by møl nahradit pojem objektivní prav-
dy. Von GlasersfeldĎv pĆíklad se slepcem
(In Von Foerster, Von Glasersfeld, 2005)
srozumitelnø vysvøtluje, že konstruovat
realitu nelze zcela libovolnø a nezávisle
na „faktech“, a to i pĆesto, že „pĆekážky“
nejsou objektivní povahy. V daný okamžik
však nøkteré konstrukce nejsou viabilní
a tudíž nemohou být ustaveny a potvrzeny.
NapĆíklad když Minuchin (In Zeig, 2005)
kritizuje konstruktivisty a Ćíká, že nízký
sociální statut rodiny je fakt, který zĆejmø
pĎjde tøžko „pĆevyprávøt“, pak má êásteênø
pravdu – pokud by êlenové zmínøné chudé
rodiny chtøli konstruovat svou realitu jako
boháêi, daĆilo by se jim to nejdéle do chvíle,
kdy by jim v luxusní restauraci pĆinesli úêet,
pak by konstrukce pĆestala být viabilní.
Na stranø druhé významy spojené s „chudo-
bou“ nejsou automatické, mohou se mønit
a tím se mĎže mønit i smysl celého pĆíbøhu.
Další oblastí kritiky postmoderního myšlení
je údajná ztráta odpovødnosti. Domníváme
se ale, že opak je pravdou. Pokud položíme
dĎraz na to, že si lidé svou realitu konstruují,
pak posilujeme nejen jejich svobodu, ale
i odpovødnost za to, co vytváĆejí. To platí
pro klienty, ale i pro terapeuty.
Zajímavým shrnutím postmoderní episte-
mologie je následující pasáž z proslovu Pau-
la Watzlawicka (In Zeig, 2005, s. 360): „Pa-
matuji si na den, kdy jsem êetl Korzybského
a velmi mø zaujal jeho slavný výrok: „Mapa
není území.“ PĆed nøkolika lety mø napadlo,
že radikální konstruktivismus má patrnø
pravdu – mapa je území. Z pohledu Kor-
zybského existuje skuteêné území, ke kte-
rému lze mapu náležitø pĆiĆadit. Z pohledu
radikálního konstruktivismu existují pouze
mapy. O území nevíme nic. To má dĎležité
dopady z jednoduchého dĎvodu, že pokud
hovoĆíme o skuteênosti, nemĎžeme znát
opravdovou skuteênost, jestliže existuje jen
v popisech toho, co skuteênost není. Je to jen
naše spolehlivá znalost êehokoli, co mĎže
být skuteênou skuteêností. Poznat to však
mĎžeme teprve v pĆípadø, když se naše kon-
strukce reality rozboĆí. Pouze tehdy, když se
rozboĆí nebo když náš pohled nepasuje na
skuteênost, zjišČujeme, že na vøci pohlížíme
zpĎsobem, který se neshoduje s tím, êím se
tyto vøci zdají být. To neznamená, že proto
víme, jaké jsou.“
b) kauzalita – v systemickém pojetí je
kauzalita cirkulární, nikoli lineární, z toho
plyne i nesmyslnost hledání pĆíêin, ale spíše
dĎraz na hledání vzorcĎ (Watzlawick et al.,
2000).
Pro srovnání konstruktivistického a ob-
jektivistického pojetí pĆedkládáme tabulku
(na následující stranø).
Otázkou zĎstává, proê právø postmo-
derní myšlení by se mølo nebo mohlo stát
východiskem integrace v psychoterapii?
Nebo jinými slovy – je postmoderní myšlení
dostateênø široké a flexibilní, aby mohlo
do sebe integrovat rĎzné postupy a techni-
ky, aniž by to vedlo k „roztĆíštøní“ tohoto
rámce? V následující podkapitole nabízíme
nøkolik argumentĎ, které nás vedou ke klad-
né odpovødi.
2.1. DčVODY, PROé BY SE
POSTMODERNÍ MYŠLENÍ MOHLO
STÁT SLIBNÝM VÝCHODISKEM
INTEGRACE V PSYCHOTERAPII
V následující êásti se pokoušíme nastínit,
zda a nakolik by se postmoderní myšlení
mohlo stát pro systemické terapeuty vhod-
ným teoretickým rámcem, který by jim
umožĀoval smysluplnø integrovat i koncep-
ce êi techniky jiných smørĎ psychoterapie.

8. 190
Domníváme se, že postmodernø orientovaný
terapeut nalezne (nøkdy pĆekvapivø) mnoho
spoleêných êi velmi blízkých východisek
i v jiných pĆístupech a že postmoderní
myšlenkové koncepce zdĎrazĀují vhodným
zpĎsobem všechny tĆi aspekty, které považu-
jeme za klíêové pro kvalitní integraci.
Argument 1: Postmoderní myšlenky
v rĎzných psychoterapeutických pĆístu-
pech
Vøtšina psychoterapeutických pĆístupĎ se
hlásí êásteênø nebo naplno ke konstrukti-
vistickým východiskĎm. Tím netvrdíme, že
ve všech pĆístupech hrají postmoderní
myšlenky stejnø významnou roli, ani že
všichni pĆedstavitelé jednotlivých pĆístupĎ
se k takovým východiskĎm hlásí (již výše
jsme zpochybnili „absolutní integrovanost“
jednotlivých pĆístupĎ). PĆesto si postmoder-
ní východiska našla nøjak cestu do mnoha
terapeutických systémĎ, a to i do takových,
které bývají vøtšinou považovány za pĆístupy
vycházející ze zcela protikladných filoso-
fických smørĎ. Uvedeme nøkolik pĆíkladĎ,
které zámørnø doplĀujeme doslovnými ci-
tacemi pĆedních pĆedstavitelĎ jednotlivých
pĆístupĎ7
:
PSYCHOANALÝZA
Psychoanalýza prodølala významný epis-
temologický posun od dob Freudových, kdy
PĜístup
PĜedpoklad
Objektivistický Konstruktivistický
Povaha poznání Reprezentace þi kopie skuteþného
svČta
Konstrukce zkušeností a akcí
subjektu
Potvrzení (validace) poznání Korespondence (shoda) teorie
pravdy: tvrzení poznání pasuje na
reálný svČt jak se jeví smyslĤm
Koherence (souvislost) teorie
pravdy: hledání viabilního
(prĤchozího) poznání skrze vnitĜní
soudržnost a sociální konsensus
Povaha pravdy Jediná, univerzální, ahistorická,
pĜírĤstková (nabalují se nové
poznatky)
Mnohoþetná, kontextuální,
historická, paradigmatická
Cíl vČdy Sjednocující: objevení jednotných
zákonitostí
Pluralistický: vytváĜení lokálních
poznání
VČdecká metoda Normativní: dĤraz na kvantitativní
zkoumání a kontrolované
experimenty
Anarchistická: dĤraz na
kvalitativní metody a narativnČ-
hermeneutické analýzy
Základní jednotka významu Schéma nebo pojetí pĜizpĤsobující
události na základČ podobných
vnitĜních znakĤ
Konstrukt nebo rozdíl vytváĜející
význam skrze kontrast
Vztahy mezi významy Asociativní: myšlenky jako
izolovaná sebevyjádĜení (self-
statements) þi pravidla založená na
minulých náhodných událostech
Systemické: konstrukce
hierarchicky uspoĜádané do sebe-
organizující struktury
Role jazyka ZprostĜedkovává sociální realitu;
systém znakĤ
VytváĜí sociální realitu; systém
odlišností (rozdílĤ)
Tab. 1: Srovnání konstruktivistického a objektivistického pøístupu (upraveno podle Neimeyer, 1995,
s. 14)
7
Následující struêný prĎĆez rĎznými smøry a je-
jich sepjetím s postmoderním myšlením si neêiní
nárok na úplnost. Podrobnøjší rozbor by si vy-
žádal mnohem více prostoru. Cílem této êásti je
jen nastínit, že postmoderní koncepce se skuteênø
promítají do rĎzných psychoterapeutických škol
a jsou zde rozvíjeny významnými pĆedstaviteli
toho kterého smøru. Tím zároveĀ poukazujeme
na urêitá hnutí êi prvky uvnitĆ jmenovaných
pĆístupĎ, k nimž se postmodernø orientovaný
terapeut mĎže relativnø snadno pĆipojit ve svém
úsilí o dialog. étenáĆ nalezne v textu u každého
pĆístupu i nøkolik odkazĎ na literaturu, v níž lze
najít podrobnøjší informace.
TEORIE

9. 191
POSTMODERNÍ MYŠLENÍ JAKO MOŽNÉ VÝCHODISKO, 2007: 183–203
byla chápána jako empirická disciplína po
vzoru tehdejších pĆírodních vød. V souêas-
né psychoanalýze se setkáváme se silným
vlivem postmoderních myšlenek.
NapĆíklad Donald Spence tvrdí, že psy-
choanalýza se spíše než „historickou prav-
dou“ zabývá „narativní pravdou“, že proces
psychoanalýzy není ani tak „archeologickou
rekonstrukcí“, jako spíše aktivním budo-
váním pĆíbøhu pacientova života (Aron,
2006). Spence také ukazuje, že výpovødi
klientĎ jsou v analýze êasto organizovány
s „pĆílišnou lehkostí“ podle teoretických
pĆesvødêení terapeuta (analytika) do odpo-
vídajícího pĆíbøhu.
Roy Schafer mluví podobnø o tom, že
veškeré psychoanalytické porozumøní je
nutnø reduktivní a funguje jako „narativní
pĆíbøhy“: „Každá teorie dává pĆednost
urêitému pohledu na skuteênost a urêitému
chápání života; každá si pĆedem volí své zlo-
êince, hrdiny a léêebné cesty. Psychoanaly-
tické porozumøní je tedy v zásadø narativní
pro-ces a jinak tomu ani být nemĎže.“ (Scha-
fer In Mitchel, Blacková, 1999, s. 255).
Podle Schafera je rovnøž pĆíbøh v psycho-
analýze budován na základø teorie analy-
tika. Není to tedy podle nøj tak, že teorie
vede analytika pĆi odhalování toho, co už
v klientovø nevødomí je, ale vede naopak
analytika pĆi uspoĆádávání (organizování)
materiálu z volných asociací apod. (Aron,
2006)
Dalšími vlivnými teoretiky, kteĆí rozvíjejí
konstruktivistické myšlenky v rámci psy-
choanalýzy, jsou zejména Irwin Hoffman
(který místo teorie analytika klade dĎraz
na samotnou osobnost analytika a kritizuje
z konstruktivistického pohledu nedĎsled-
nost Schafera i Spenceho), Donnel Stern,
Stephen Mitchel, Lewis Aron (který roz-
lišuje mezi „skeptickými“ a „souhlasnými“
postmodernisty a pĆiklání se k tøm druhým,
navrhuje mluvit o „vztahovém perspekti-
vismu“ místo o konstruktivismu) a další
(podrobnøji viz. Aron, 2006; Mitchel, Blac-
ková, 1999; Mitchel, Aron, 2004).
KOGNITIVN÷-BEHAVIORÁLNÍ PąÍSTUPY
Z oblasti kognitivnø-behaviorálních tera-
peutĎ (u kterých se obecnø spíše pĆedpoklá-
dá pozitivistická orientace), se nejvýraznøji
ke konstruktivistickým myšlenkám hlásí Al-
bert Ellis. Ve své knize Racionálnø emoêní
behaviorální terapie (Ellis, MacLaren,
2005, s. 19 a 20) uvádí: „REBT byla vždy
dost postmoderní, protože je dĎraznø proti
absolutním pĆíkazĎm a naĆízením, a tudíž
neuznává pojetí absolutní pravdy… REBT
byla nøkdy považována za nekonstrukti-
vistickou, ale ve skuteênosti je neobyêejnø
konstruktivistická. ZdĎrazĀuje flexibilní
a adaptivní lidské myšlení a konání. Tvrdí,
že rigidní, absolutistické pĆíkazy, kvĎli nimž
se lidé êasto pĆivedou do problémĎ, jsou kul-
turnø nauêené, ale také vytvoĆené vlastními
kreativními a biologickými tendencemi.“
Ve svém pozdøjším pĆíspøvku nazvaném
pĆíznaênø „Jak racionálnø emoêní behavi-
orální terapie patĆí do konstruktivistického
tábora“ Ellis (1998, s. 83) dokonce vyznává:
„Aêkoli jsem byl pĎvodnø v logicko-pozi-
tivistickém táboĆe, považuji se nyní spíše
za postmodernistu a konstruktivistu.“
Konstruktivistické myšlenky v rámci
kognitivnø-behaviorálních pĆístupĎ dále
rozvíjí napĆíklad Mahoney, který rozlišuje
„motorové“ a „smyslové“ metateorie (v ori-
ginále „motor metatheories“ a „sensory
metatheories“), pĆiêemž ty první uvedené
zdĎrazĀují aktivnøjší roli mysli („mind“)
pĆi konstruování reality a zahrnují zpøtno-
vazebné smyêky (tedy potažmo cirkulární
kauzalitu) a jsou v protikladu k pasivnøjšímu
pojetí (êi reaktivnímu) u smyslových me-
tateorií (Mahoney, 1988). Další informace
a podnøty k uplatĀování konstruktivistic-
kých myšlenek v kognitivnø-behaviorálních
pĆístupech lze najít u Drydenové (1995),
Weinera (In Dobson, 1988) êi Guidana
(1988). O konstruktivismu v pojetí Kelly-
ho referují ve své nové uêebnici i Praško,
Možný a Šlepecký (2007).

10. 192
ADLEROVSKÁ (INDIVIDUÁLNÍ)
PSYCHOTERAPIE
Významní pĆedstavitelé adlerovské
psychoterapie Jon Carlson a Len Sperry
napsali staČ: „Adlerovská psychoterapie jako
konstruktivistickáterapie“(1998).Mimojiné
v ní uvádøjí: „Alfred Adler byl jeden z prv-
ních myslitelĎ v psychologii, který prohlašo-
val, že jedinci hrají aktivní roli pĆi vytváĆení
pohledu na sebe a na svøt, na nøjž pak staví
následné percepce a interpretace… Mnoho
konstruktivistĎ považuje Adlera za pĆed-
chĎdce konstruktivismu a stále vzrĎstající
poêet konstruktivistĎ tvrdí, že Adlerovská
psychoterapie je plnohodnotná konstrukti-
vistická terapie.“ (s. 68 a 69)
Adlerovo (pre)konstruktivistické uvažo-
vání dokumentují zmínøní autoĆi následují-
cím citátem z Adlerovy knihy z roku 1931
s názvem „Co život mĎže pro vás znamenat“
(In Carlson, Sperry, 1998, s. 69): „Lidské
bytosti žijí ve sféĆe významĎ… Zakouší-
me skuteênost vždy skrze významy, které
jí dáváme; ne samotnou o sobø, ale jako
nøco, co interpretujeme. Je proto pĆirozené
pĆedpokládat, že tento význam je vždy více
êi ménø nedokonêený, nekompletní, a tedy
není úplnø pravdivý. Sféra významu je
sférou omylĎ.“ Carlson a Sperry podrobnø
diskutují souvislosti mezi fenomenologic-
kými, holistickými a teleologickými (êi te-
leonomickými) principy adlerovské terapie
a konstruktivismem (Carlson, Sperry, 1998).
Teleologický princip napĆíklad propojují s
konceptem viability, protože êlovøk vytváĆí
svou realitu s ohledem na cíle, které sleduje,
jakkoli se mĎže jednat i o cíle „fiktivní“,
které se pak stávají skuteênøjšími než
„skuteênost“. Zajímavý je i poukaz autorĎ
na techniku terapeutických otázek („The
Question“), která pĆipomíná tzv. „zázraênou
otázku“ (De Shazer, 1993) nebo na techniky
„dølání jako“, pĆedepsání symptomu a další
techniky a postupy, které Adler popsal
a které se velmi podobají tøm, které známe
ze systemických pĆístupĎ.
HUMANISTICKÉ A EXISTENCIÁLNÍ
PąÍSTUPY
Lze Ćíci, že existenciální a humanistické
pĆístupy mají obecnø velmi blízko k odmí-
tání objektivních „pravd“, které êasto êlo-
vøka zotroêují a odlidšČují (Schneider, May,
2005). Lze tak oêekávat mnoho styêných
míst s postmoderními myšlenkami.
Zajímavým pĆíkladem souhry postmo-
derních východisek s humanistickými
a existenciálními pĆístupy mĎže být pĆíspø-
vek významného gestalt terapeuta Ervinga
Polstera (2005), který na první konferenci
„The evolution of psychotherapy“ mluvil
o pĆíbøzích v souvislosti s revizí klasického
gestaltistického (a nøkdy redukcionisticky
chápaného) konceptu „tady a teó“ (vyprávø-
ní pĆíbøhĎ se naopak skládá z prožitkĎ „teh-
dy-a-tam“). Polster se zmiĀuje o rĎzných
zpĎsobech, jak lidé vyprávøjí své pĆíbøhy
a mluví o tom, jak se pĆíbøh každým vy-
právøním „oživuje“ a novø se utváĆí: „Holá
fakta nabývají bøhem vyprávøní na objemu
jako kvasnice; odhalit mĎžeme i mlhavé
pocity a souvislosti“ (Polster, 2005, s. 550)
Velmi zajímavø také popisuje to, jak paci-
enti vøtšinou svĎj život vyprávøjí jakoby
podle nadpisĎ (nálepek, znaêek), které mno-
ho neĆeknou a utlaêují jejich mysl a volají
po tom, aby byly rozvinuty do pĆíbøhĎ: „To,
co obvykle bije do oêí z pohledu pacienta
a co se vynoĆuje témøĆ nepostĆehnutelnø
z jeho postupu vyprávøním, je zevšeobecnø-
lé téma, které slouží jako vzdálené vodítko
k dávným událostem… Taková tematická
struktura, êasto nic víc než pouhý nadpis,
je pro každého êlovøka spojovacím êlán-
kem na cestø k sobø, avšak neĆíká nám toho
o životø konkrétního jedince více než název
románu o jeho obsahu. Zatímco nadpis bez
románu by vypadal ponøkud absurdnø, lidé
pociČují êasto potíže, mají-li se podívat
za nadpisy, které po sobø zanechaly jejich
životní pĆíbøhy... Takové nadpisy jen utla-
êují jejich mysl; teprve rozvinutím pĆíbøhĎ
do konkrétní podoby se obnovují osobité
kvality každého života.“ (Polster, 2005,
s. 553) PĆi srovnání s pĆedstaviteli narativní
TEORIE

11. 193
POSTMODERNÍ MYŠLENÍ JAKO MOŽNÉ VÝCHODISKO, 2007: 183–203
terapie (White, Epston, 1990; Freedman,
Combs, 1996) jsou podobnosti zjevné.
Ve svých názorech møl zĆejmø k postmo-
derním východiskĎm blízko i Carl Rogers,
zakladatel pĆístupu zamøĆeného na osobu.
Rogers se k epistemologii v jednom svém
diskusním pĆíspøvku vyjadĆuje následovnø:
„Žijeme v realitø svého vnímání. Možná
bychom si rádi mysleli, že existuje nøjaká
skuteêná skuteênost, ale jestli tomu tak
opravdu je, to se nikdy nedozvíme… Podle
mne je velmi užiteêné uvødomit si, že vše,
êím se v terapii i v životø zabýváme, jsou
rĎzné zpĎsoby vnímání skuteênosti. Podle
mého to dává pevné základy mezilidským
vztahĎm, neboČ ve chvíli, kdy se budu
domnívat, že znám skuteênost, budu také
trvat na tom, abyste na ni pohlíželi stejným
zpĎsobem… Pokud poznám, že toto je mé
vnímání skuteênosti, pak dokáži pĆipustit,
že vy máte svĎj vlastní pohled a jsem scho-
pen obohatit svĎj život tím, že se zamøĆím
na rozdíly mezi tømito dvøma hledisky.“
(Rogers, 2005, s. 558)
Zajímavé je i srovnání mezi aktivním
utváĆením smyslu života v odlišných poje-
tích Frankla (1994) a Yaloma (2006) s kon-
struktivistickými východisky êi dokonce
s Luhmannovou koncepcí smyslu coby
hranic systému (Ludewig, 1994).
PĆi práci s kazuistikami a záznamy terape-
utických sezení v rámci výuky na univerzitø
se mi pomørnø êasto stává, že si studenti
pletou rozhovory vedené systemickými
terapeuty s rozhovory vedenými rogersov-
skými nebo existenciálními terapeuty. Je
to patrnø proto, že v obou pĆípadech obsa-
hují velmi citlivé pĆipojení ke klientovi,
respekt, empatii, citlivou práci s jazykem a
schopnost smysluplnø vést rozhovor i o ty-
picky existenciálních tématech, jako je
strach ze smrti, samota, svoboda (a nutnost
rozhodovat se) êi smysl života (Yalom,
2006). V tomto kontextu stojí za pĆipome-
nutí rozšíĆený pĆedsudek o systemických
terapiích, že jsou pĆíliš zamøĆené na chování
a myšlení a ignorují emoce êi terapeutický
vztah, tedy témata pro existenciální a hu-
manistické terapeuty klíêová. Zdá se však,
že opak je pravdou. Podrobnøji se tømto
otázkám vønuje Lipchik (2002) nebo Miller
a De Shazer (2000).
Aniž bychom to zde chtøli dĎkladnø
rozvádøt, lze pĆipomenout, že podobnø se
lze doêíst o postmoderních myšlenkách
v ericksonovské terapii (Lankton, Lankton,
1998) êi modifikované transakêní analýze,
tzv. „redecision therapy“ (terapie novým
rozhodnutím) maželĎ Gouldingových (Al-
len, Allen, 1998) a dalších významných
smørech v psychoterapii.
Zjištøní, že postmoderní myšlenky se
takto pomørnø široce uplatĀují napĆíê rĎz-
nými terapeutickými pĆístupy, nás staví
pĆed otázku, zda (a popĆípadø jak) lze tuto
skuteênost využít ve snahách o integraci
v psychoterapii. Systemicky orientovanému
terapeutovi se zde nabízí napĆíê rĎznými
pĆístupy urêité oblasti vhodné pro navázání
dialogu. MĎže se napĆíklad ptát, jakým
zpĎsobem pĆistupuje konstruktivisticky
orientovaný dynamický terapeut k pĆenosu
nebo jakým zpĎsobem pracuje s interpretací
apod. Takové a podobné otázky mohou na-
konec vést k odpovødím, které by rozšíĆily
repertoár jeho myšlení o terapii i technik vy-
užitelných v terapii s tím, že by obojí zĎstalo
konzistentní s jeho teoretickými východisky.
Je to podle našeho soudu elegantnøjší Ćešení,
než vymýšlet úplnø nový jazyk a terminolo-
gii pro integraci. Na druhé stranø terapeutĎm
jiných pĆístupĎ se obdobným zpĎsobem
otevírají dveĆe k hodnotným a v rámci je-
jich teoretických východisek využitelným
prvkĎm systemických terapií.
Argument 2: Terapeutické pĆístupy
založené na postmoderní filosofii mají
všechny tĆi pilíĆe, na nichž stojí dobrá
integrace
Jak bylo uvedeno výše, za pilíĆe solidní
integrace považujeme existenci koherentní
a smysluplné jednotící teorie, která je i do-

12. 194
stateênø flexibilní, dále využívání širokého
spektra rĎzných technik rĎzných pĆístupĎ
a ovøĆování úêinnosti terapie. MĎžeme
konstatovat, že postmoderní východiska
nabízejí konzistentní teorii, která se stále
více prosazuje v oblasti (nejen) spole-
êenských vød. Na základø této teorie lze
odvodit i urêitá „vodítka“ pĆedstavená
v následující kapitole. Teorie je dostateênø
otevĆená na to, aby byla schopna pojmout
pomørnø široké spektrum postupĎ (množ-
ství a variabilita pĆístupĎ, které se již dnes
hlásí k postmoderním myšlenkám, je nevída-
ná), pĆitom však není obecná êi vágní nato-
lik, že bylo možné pod ni ukrýt bez rozlišení
cokoli. PĆi ovøĆování úêinnosti je dĎraz
kladen na klinickou validizaci (practice-
based evidence), vøtšinou se mezi post-
modernø orientovanými výzkumníky dává
pĆednost kvalitativním metodám (êi kom-
binacím kvalitativních a kvantitativních
metod) a ústĆedním kritériem pro hodno-
cení efektu je míra naplnøní zakázky (Lu-
dewig, osobní sdølení; Ludewig, 1994),
pĆiêemž peêlivému dojednávání zakázky
je v systemických pĆístupech vønována dĎ-
kladná pozornost8
.
3. ZÁKLADNÍ VODÍTKA
PRO INTEGRACI V RÁMCI
POSTMODERNÍHO MYŠLENÍ
V následující kapitole nabízíme nøkolik
„vodítek“ pro integraci rĎzných postupĎ.
Tato vodítka jsou odvozena z postmoder-
ních myšlenek o epistemologii a kauzalitø,
zmínøných výše. Proto se primárnø jedná
o vodítka pro systemické terapeuty, kteĆí
z tøchto koncepcí vycházejí a kteĆí zároveĀ
chtøjí obohatit svou praxi o hodnotné prvky
jiných pĆístupĎ. Domníváme se pĆitom, že
tato vodítka mohou být (alespoĀ zêásti)
akceptovatelná i napĆíê rĎznými pĆístupy,
na což se také snažíme v komentáĆích
upozornit.
KRÁTKÁ TERAPIE
DĎraz na „krátkost“ terapie (a tedy její
efektivitu) se objevuje napĆíê rĎznými pĆí-
stupy a našel si cestu dokonce i do novøjších
podob psychoanalýzy (napĆ. Sifneos, 1981;
Strupp, 1981). Na jedné stranø se objevují
odĎvodnøné obavy, že tlaky „Ćízené péêe“
na minimalizaci délky terapie ohrožují kva-
litu terapie (Yalom, 2003), na stranø druhé
se ukazuje, že významné zmøny lze êasto
dosáhnout i za krátkou dobu, a že kvalita
terapie pĆímo nekoreluje s její délkou (De
Shazer et al., 1986; Gurman, Budman,
1988). Navíc êasovø neomezená a dlouho-
dobá terapie má i své etické otazníky, jako
je možná (a êastá) „závislost“ klienta na
terapii, legitimace plateb za dlouhodobou
léêbu (zvlášČ pokud existuje krátkodobøjší
– a tedy pro klienta levnøjší – alternativa)
apod. Z postmoderní epistemologie vyplý-
vá apel na urêitý pragmatismus – protože
zkoumání „reality“ êi „pĆíêin“ nás dostává
do epistemologických bludných kruhĎ,
je na místø spíše pracovat s Ockhamovou
bĆitvou (De Shazer, 1993) a pragmaticky
hledat nejrychlejší cestu k tomu, co funguje.
Krátká terapie však nesmí být zkrácená (ve
smyslu ošizená), to je eticky nepĆijatelné
(De Shazer, 1993). Úspøšná terapie je u kon-
ce, až když jsou dosaženy její cíle. Tyto
cíle se stanovují na zaêátku terapie, mo-
8
Na druhou stranu je tĆeba pĆipomenout, že exis-
tují i dĎkladné kvantitativní výzkumy úêinnosti
napĆ. krátké terapie zamøĆené na Ćešení (SFBT).
PĆestože bychom mohli s jistou nadsázkou ho-
voĆit o jakési „epistemologické kolaboraci“ vý-
zkumníkĎ, kteĆí ve výzkumných plánech pracují
s lineární kauzalitou a dalšími zjednodušenými
koncepty, tlaky pojišČoven a profesních asociací
pochopitelnø nelze ignorovat. PĆehled výzku-
mĎ úêinnosti SFBT lze najít na internetových
stránkách Wala Gingericha (www.gingerich.net/
SFBT/research/default.htm), kde autor popisuje
sedm silnø kontrolovaných studií (naplĀují 5 êi 6
standardĎ), pøt stĆednø kontrolovaných (naplĀují
4 standardy) a 6 slabø kontrolovaných studií
(naplĀují 3 a ménø standardĎ). Ještø delší pĆe-
hled výzkumĎ úêinnosti SFBT je k dispozici na
stránkách Alasdaira Macdonalda (www.psychsft.
freeserve.co.uk/sfb.html).
TEORIE

13. 195
POSTMODERNÍ MYŠLENÍ JAKO MOŽNÉ VÝCHODISKO, 2007: 183–203
hou se však v jejím prĎbøhu na základø
dojednání nové zakázky mønit (Ludewig,
1994). Terapie má v každém pĆípadø mít
„tak málo sezení, jak je možné“ (De Shazer
et al., 1986). Podle našeho názoru není ale
pĆíliš vhodné krátkou terapii definovat jen
êasovým omezením (napĆ. 10 sezení jako
u Weaklanda et al., 1977), spíše je to zpĎsob
práce, který neustále má na zĆeteli co nej-
rychleji pomoci klientovi k tomu, aby terapii
již nepotĆeboval (De Shazer et al., 1986).
Z výše uvedeného vyplývá, že krátká terapie
mĎže nøkdy trvat i dlouhou dobu. Platí to
však pouze v pĆípadø, že to je ta nejkratší
možná doba, bøhem níž klient s terapeu-
tem spoleênø dosáhli cílĎ terapie. Podob-
nou „pragmatickou“ orientaci zastávají
zejména kognitivnø-behaviorální terapeuti,
strategiêtí, ericksonovští êi realitní tera-
peuti.
EVIDENCE ZM÷NY
Protože zmøna je v postmoderním pojetí
chápána jako konstanta (vøci se totiž neustále
møní – De Shazer, 1993), je dĎležité zmøny
sledovat; za užiteêné se považuje zejména
zjišČovat zmøny pĆed sezením a po sezení.
Evidence zmøn pĆed sezením je zásadní,
protože mapuje, co se dølo mezi sezeními
a tato zjištøní slouží jako východisko pro
další terapeutickou práci i pro povzbuzení
motivace klienta. Evidence zmøn po sezení
slouží pĆedevším jako zpøtná vazba tera-
peutovi o tom, zda byl klientovi užiteêný,
pĆípadnø i pro výzkumné úêely (detekce
klíêových událostí terapie). DĎraz na sledo-
vání zmøn je spoleêný na Ćešení orientova-
ným pĆístupĎm (De Shazer, O’Hanlon, ale
i Glasser) i „problem-solving“ pĆístupĎm
(strategické pĆístupy, kognitivnø-behavio-
rální apod.). Ve skuteênosti si ovšem lze
jen støží pĆedstavit jakoukoli smysluplnou
terapii, která by zmøny nesledovala. Zásadní
otázkou je, co který pĆístup považuje za te-
rapeutickou zmønu. Na jedné stranø platí,
že kromø vymizení potíží (pĆíznakĎ) jde
v terapii i o celkové zlepšení kvality života
klienta. Z hlediska hodnocení terapeutické
zmøny jsou však klíêovými ukazateli do-
hodnuté cíle terapie. Vhodné møĆící nástroje
pro zjišČování zmøny jsou z postmoderního
hlediska zejména kvalitativní rozhovory
(spíše než standardizované dotazníky),
protože zajímavøjší je pĆíbøh zmøny než jen
škály zlepšení pĆíznakĎ. V rozhovoru by se
møl terapeut dozvødøt, co klient považuje
za dĎležité z hlediska zmøny, jak se zmø-
na projevuje v jeho životø a jak je zmøna
vnímána jeho blízkými (potažmo jaké má
dopady do systémĎ, v nichž se pohybuje).
Užiteêným vodítkem pro takové rozho-
vory o zmønách pĆed sezením a po sezení
mohou být napĆ. „Session rating scale“
a „Outcome rating scale“ (Miller, Duncan,
Hubble, 2004). Jak je vidøt na zmínøných
škálách, dĎkladná evidence zmøny nemusí
být nutnø ani složitá ani nemusí nutnø trvat
dlouhou dobu.
PąIPOJENÍ KE KLIENTOVI
Protože z hlediska konstruktivismu je êlo-
vøk autopoietický (seberegulující) systém,
který mĎže být perturbován jen podnøty
ladícími s jeho biologickou strukturou (Lu-
dewig, 1994), je pro terapeuta klíêové se
ke klientovi pĆipojit tam, kde je, a k tako-
vému, jaký je. To koresponduje s apelem
humanistických terapií na akceptaci klienta.
PĆípadný odpor klienta je v postmoderní
perspektivø chápán interakênø, tedy ne
jako vlastnost (nálepka, diagnóza) klienta,
ale jako situace, kdy se nedaĆí ke klientovi
v terapeutickém rozhovoru dobĆe pĆipojit
a nalézt spoleêné téma a cestu k Ćešení
(De Shazer et al, 1986). To samo o sobø
neznamená, že by pojem „odpor“ møl zcela
zmizet z psychoterapeutického slovníku,
jen význam pojmu je tĆeba rozšíĆit oproti
pĎvodnímu Fredovu pojetí. „Odpor“ by
již nemøl být pojmem êasto alibizujícím
terapeutovu nedovednost pĆi práci s klien-
tem, ale oznaêením patové situace celého
terapeutického systému.

14. 196
DčRAZ NA JEDINEéNOST KAŽDÉHO
éLOV÷KA
Pokud êlovøka (tedy i klienta) pojímáme
jako autopoietický systém, který je struk-
turnø determinovaný (Maturana, Varela In
Ludewig, 1994), a pokud navíc s postmoder-
nisty odmítáme možnost poznání objektivní
reality, plyne z toho, že nelze o klientech
êinit obecné a vždy platné závøry. Terapeut
by se napĆíklad møl vyhýbat pĆedstavø, že
ví, jaké je Ćešení problémĎ klienta (tedy,
co klient potĆebuje), protože má zkušenost
z podobných pĆípadĎ nebo proto, že to fun-
govalo na jeho vlastní problémy. Aplikace
poĆád stejných („ovøĆených“) intervencí na
diagnostikované problémy je typická pro
„medicínský model“, který vychází z ob-
jektivistické epistemologie (diagnóza) a li-
neární kauzality (ovøĆená intervence). Nejde
o to popírat klinickou zkušenost, ale její roz-
vážné využívání pĆi respektu k jedineênosti
klienta a jeho pĆíbøhu. Aêkoli využíváme
klinicky ovøĆených postupĎ, neaplikujeme
je automaticky, ale vytváĆíme pro každého
klienta a spoleênø s ním originál. Každý
klient si zaslouží „svou jedineênou terapii“
(Yalom, 2003). Dobrá terapie tak není,
analogicky Ćeêeno, pásová výroba, ale spíše
spoleêné a jedineêné umølecké dílo. V tomto
ohledu je konstruktivistické pojetí radikálnø
humanistické.
NEMOŽNOST INSTRUKTIVNÍ
INTERAKCE
Tato známá teze opøt vychází z koncepce
autopoietických systémĎ a tvrdí, že nelze
s jistotou pĆedvídat následky jakékoli
intervence do systému (Ludewig, 1994). To
vede terapeuta spíše k rezignaci na snahy
o strategickou manipulaci klienta smørem
k nøjaké konkrétní a pĆedem definované
zmønø a naopak jej vede ke snahám o ote-
vĆení možností, jichž mĎže klient ke zmønø
využít. Jde tedy vlastnø o zásadní posun
smørem ke spolupráci. VyjádĆeno s Lip-
chikovou (2002, s. 14): „NemĎžeme mønit
klienta, jen on mĎže zmønit sebe“.
DčRAZ NA TERAPEUTICKÝ VZTAH
Terapeutický vztah je považován za klíêo-
vý prvek terapeutické práce (Miller, Duncan,
Hubble, 1997). V dĎsledku postmoderních
východisek je dĎraz kladen na spolupráci,
respekt, pluralitu, dialog. Konstruktivisticky
orientovaní terapeuti popisují terapeutický
vztah jako „spoleênou cestu za klientovým
Ćešením“ (Lipchik, 2002). Místo hierarchic-
kého vztahu postmodernø orientovaní tera-
peuti usilují o vztah co nejvíce rovnocenný.
Naprostá rovnocennost je urêitý ideál, který
je v praxi obtížnø dosažitelný. PĆesto kon-
struktivisticky orientovaní terapeuti rovnost
terapeutického vztahu posilují napĆíklad tím,
že je stejná vážnost dávána zkušenosti kli-
enta i terapeuta (užiteêná je zde tzv. „pozice
nevødøní“ („not knowing position“) – Go-
olishian, Anderson In McNamee, Gergen,
1992) nebo tím, že je posilován zákaznický
model v nømž je klient aktivnø zapojován
do Ćešení a hodnotí užiteênost terapie. DĎ-
ležité je rovnøž pozitivní emoêní klima
a dĎvøra (Lipchik, 2002), dĎležitou roli
hraje i transparentnost a (sebe)otevĆenost
terapeuta (klient se mĎže ptát terapeuta, møl
by být také seznámen s kontextem terapie
– možnosti agentury, ohlašovací povinnost
apod. – Salomon, 1994). Pojetí terapeutic-
kého vztahu u postmodernø orientovaných
terapeutĎ tak má mnoho styêných bodĎ s te-
rapeuty orientovanými existenciálnø a hu-
manisticky.
PąESV÷DéENÍ, ŽE KAŽDÝ KLIENT MÁ
VNITąNÍ ZDROJE A SÍLY K ąEŠENÍ
SVÝCH OBTÍŽÍ
Tento pĆedpoklad sdílí konstruktivisticky
orientovaní terapeuti (Cecchin, Lane, Ray,
2005; De Shazer, 1994) s existenciálnø a hu-
manisticky orientovanými kolegy (Rogers,
1998; Yalom, 2003). Podobné pĆesvødêení
ale razila již napĆíklad Horneyová (2000).
Toto pĆesvødêení se êasto projevuje v po-
zitivní orientaci na zdroje spíše než na to,
co nejde. To souvisí s tezí, že Ćešení nemusí
nutnø souviset s problémem, a proto nøkdy
nemusíme znát detaily problému k tomu,
TEORIE

15. 197
POSTMODERNÍ MYŠLENÍ JAKO MOŽNÉ VÝCHODISKO, 2007: 183–203
abychom pomohli klientovi nalézt klíê k Će-
šení (De Shazer, 1993). Podobnou tezi za-
stává napĆ. Glasser (In Sommers-Flanagan,
Sommers-Flanagan, 2004), rovnøž v Ro-
gersovø modelu sebeaktualizace je kladen
dĎraz na rĎst a rozvoj pozitivního spíše než
na eliminaci špatného (Rogers, 1998).
OSVOBOZENÍ A OTEVąENÍ NOVÝCH
MOŽNOSTÍ
„Tvrdá realita“ êasto jakoby utlaêuje
klienty a nutí je stále dokola a bezvýslednø
zkoušet se vzepĆít nebo je nutí se pasivnø
podvolit a rezignovat. Mnohdy se však ne-
jedná o nutnost, ale o houževnaté setrvávání
u svého pojetí pravdy. Pokud postmodernis-
té tvrdí, že je realita konstruována, znamená
to, že mnoho napohled „daných“ vøcí mĎže
být zpochybnøno, êlovøk se mĎže vymanit
z nekoneêných sebepodrývajících kruhĎ
(Knobloch, Knoblochová, 1999) a dølat
nøco jiného, než to, co dosud dølal, aniž
by to k nøêemu vedlo (De Shazer, 1993).
V neposlední Ćadø se tak êlovøk stává
opøt autorem pĆíbøhu svého života (Whi-
te, Epston, 1990). Konstrukce pĆíbøhu
samozĆejmø není libovolná (viz. koncept
viability), pĆesto je v moci autora mnohem
více, než si vøtšinou lidé s trápením pĆipouš-
tøjí. DĎraz na svobodu volby koresponduje
s humanistickými a existenciálními pĆístupy,
zejména s Glasserovou teorií volby (Som-
mers-Flanagan, Sommers-Flanagan, 2004)
nebo Franklovým pojetím možnosti zmøny
postoje coby základní techniky logoterapie
(Balcar In Vymøtal, 2004). Toto osvoboze-
ní se døje skrze zpochybnøní (znevážení)
„samozĆejmého“ (Cecchin, Lane, Ray,
2005; White, Epston, 1990) - protože na
skuteênost lze pohlížet z mnoha perspek-
tiv, mĎže se mnohé samozĆejmé a nutné
stát pĆi „pĆevyprávøní“ nesamozĆejmým
a nabýt nových významĎ. Otevírají se tak
nové možnosti, jak vnímat minulost i bu-
doucnost, tím se také rozšiĆuje pole faktické
svobody êlovøka. Pokud se napĆíklad pĆíbøh
anorexie dcery v rodinø „pĆevypráví“ jako
spojenectví dcery s anorexií, které slouží
k tomu, aby dcera mohla pĆevzít na sebe vinu
za to, co udølá špatnø a tak se vlastnø jednak
separovat od matky a jednak se stát dospø-
lejší (podrobnøji k pĆípadu Ludewig, 1994),
pak se i pro Ćešení otevírají nové a netušené
možnosti, které v pĆíbøhu o „nemocné dceĆi“
neexistovaly. S rozšíĆením pole svobody pak
samozĆejmø souvisí i odpovødnost.
REFLEXE KONTEXTU
Z postmoderního pohledu je veškeré po-
znání kontextuální a jakýkoli poznávaný jev
nelze vytrhnout z jeho kontextu bez narušení
jeho smysluplnosti. V terapii je reflektován
jednak kontext terapie (co se právø døje,
v jaké instituci se to døje, jaký je terapeu-
tický vztah apod.) i kontext klientova života
(rodina, práce a další systémy, v nichž je kli-
ent êlenem9
. Jakákoli práce na zmønø musí
kontext zohledĀovat. Bylo by nesmyslné
napĆíklad zadávat paradoxní úkol v pĆípadø,
kdy není dostateênø silný a dĎvøryplný tera-
peutický vztah. Podobnø je dĎležité sledovat
dopady zmøn klienta na systémy, v nichž se
pohybuje. Platí známá teze, že i malá zmø-
na systému se projevuje v celém systému
a vede k dalším zmønám (Watzlawick et
al., 2000). Tento jev se nøkdy oznaêuje jako
„efekt vlnøní“ („ripple effect“ – De Shazer,
1993). Známá je z této oblasti zkušenost
Satirové, díky které zaêala na sezení zvát
celé rodiny (Satirová, 2005; Satirová et al.,
2005). Satirová pracovala s jednou mladou
ženou. Poté, co klientka dosáhla jistého
zlepšení, volala Satirové matka této ženy
a vynadala jí za neprofesionální pĆístup
a narušení rodiny. Satirová zareagovala tím,
že matku na sezení pĆizvala. Po nøjaké dobø
práce v této trojici opøt došlo ke zlepšení
situace a následoval telefonát otce. Satirová
nakonec postupnø pĆizvala otce i sourozen-
ce do terapie a teprve poté bylo dosaženo
trvalejšího úêinku. Reflexi terapeutického
9
Ke konceptu êlenství viz. Ludewig, 1994;
pĆipomínáme, že êlenové systému nejsou bio-
logické jednotky (lidé), ale jednotky interakêní
êi sociální.

16. 198
kontextu vønují po svém zpĎsobu pozornost
snad všechny smøry psychoterapie, aêkoli
používají rĎzných popisĎ pro rĎzné situace
mezi terapeutem a klientem (napĆ. pĆenos,
inkongruence, terapeutická dvojná vazba,
raport apod.). ZohledĀování kontextu kli-
entova života je typické nejen pro rodinné
terapie, ale je dĎležité i pro interpersonální
a kognitivnø-behaviorální pĆístupy.
HODNOCENÍ: NIC NENÍ POUZE
NEGATIVNÍ
RĎznost pohledĎ postulovaná postmo-
dernisty pĆináší i rĎznost v hodnocení:
z urêitého pohledu se mĎže nøco zdát jako
nesmyslné êi hrozné, z jiného pohledu to
mĎže být logické, smysluplné a mající
nøjakou funkci. Toho se využívá v syste-
mických terapiích zejména pĆi pĆerámování
a pozitivní konotaci. Práce s hodnoceními
hraje ústĆední úlohu v kognitivních terapi-
ích (Ellis, Mac Laren, 2005; Dryden, 1995;
Beck, 2005) a nøkteré postupy kognitivní
terapie lze velmi úêinnø využít i v postmo-
derním rámci. Užiteêné je pĆi hodnocení
vyjít z pĆedpokladu, že nic není jen nega-
tivní (Lipchik, 2002). PĆedevším, nic není
stabilnø (stále stejnø) negativní, ale situace
se stále (alespoĀ drobnø) møní, takže se
objevují období, kdy je situace alespoĀ tro-
chu lepší. Tohoto pĆedpokladu se využívá
zejména pĆi práci s výjimkami (De Shazer,
19993) êi jedineênými událostmi pĆíbøhu
(White, Epston, 1990). ZároveĀ platí, že
žádná událost není jen a pouze negativní,
protože hodnocení není mechanickým
pĆiĆazením významu události, ale naopak
i podobné události mohou být velmi rĎznø
hodnoceny.
HYPOTÉZY MÍSTO DIAGNÓZ
Postmoderní myšlení se vzpírá, jak již
bylo uvedeno, zobecĀování založeném
na medicínském modelu. Diagnóza je jen
jedním z mnoha možných zpĎsobĎ popisu
života êlovøka, z hlediska postmodernistĎ
nepĆíliš šČastným, protože: a) je dehuma-
nizující (lidská bytost je redukována na
symptomy), b) nenabízí cestu k Ćešení (spíše
stabilizuje ne-Ćešení, êasto i zdĎvodĀuje,
proê je ne-Ćešení nutností, a tak se podílí
na udržování problémového systému).
Namísto diagnóz jsou vhodné spíše pra-
covní hypotézy, které smysluplnø (viabilnø)
vysvøtlují, co se døje (orientace klienta)
a zahrnují možná východiska10
.
MALÉ KRčéKY VEDOU K VELKÝM
ZM÷NÁM
Postmodernø uvažující terapeuti si cení
i malých zmøn, protože vødí, že malá zmøna
v êásti systému pĎsobí další zmøny (viz výše
uvedený „efekt vlnøní“). Tømto malým zmø-
nám je tĆeba vønovat pozornost (nepĆehlížet
je) a rozvíjet je. Nøkdy je dokonce vhodné
klienta „zpomalit“ (technika „go slow!“ –
Watzlawick et al., 1974).
Podle výzkumĎ procesu psychoterapie,
kdy výzkumníci zkoumali, jaké jsou dĎvo-
dy pĆedêasného ukonêení terapie ze strany
klientĎ, se ukazuje, že pokud se v první fázi
terapie objeví alespoĀ malá pozitivní zmøna,
je mnohem vyšší pravdøpodobnost, že klient
terapii pĆedêasnø neukonêí (Miller, Duncan,
Hubble, 2004). Toto zamøĆení na malé, ale
úêinné zmøny, je vlastní i kognitivnø-beha-
viorálním a strategickým pĆístupĎm.
DčRAZ NA D÷NÍ MEZI SEZENÍMI
Již jsme zmínili, že z postmoderního
pohledu je zmøna konstantní, tj. neustále
dochází ke zmønám. Zmínili jsme již nutnost
sledovat zmøny mezi sezeními. DĎležitým
aspektem je také podporování zmøn, které se
mezi sezeními odehrávají a které mohou kli-
entovi pomoci. NøkteĆí autoĆi dokonce mlu-
10
Diagnóza je pochopitelnø také „jen“ hypotéza, pro-
tože platí jen do chvíle, než se objeví skuteênosti, které
jsou v rozporu s diagnózou a vedou k pĆeklasifikování
poruchy. Vzhledem k tomu, že diagnózy vøtšinou ne-
bývají ani cirkulární ani nezahrnují potenciální Ćešení,
byly by systemickými terapeuty považovány spíše
za špatnø formulované hypotézy (Selvini-Palazzolli
et al., 1980)
TEORIE

17. 199
POSTMODERNÍ MYŠLENÍ JAKO MOŽNÉ VÝCHODISKO, 2007: 183–203
ví o tom, že pĆevážná vøtšina práce na zmønø
se døje mezi sezeními (De Shazer, 1993).
K tomu, aby se terapeutické pĎsobení pro-
dloužilo i do období mezi sezeními se vyu-
žívá propracovaných závøreêných intervencí
a zejména domácích úkolĎ (experimentĎ).
Propracované metodiky domácích úkolĎ
vznikly v kognitivnø-behaviorálních, sys-
temických, strategických, realitních a mno-
ha dalších terapeutických pĆístupech.
FLEXIBILITA
Postmoderní myšlení klade velký dĎraz
na pĆizpĎsobivost nepĆetržitému toku zmøn.
V terapii se rovnøž projevuje potĆeba
tvoĆivého pĆizpĎsobování podle známého
De Shazerova (1993) motta: „Když nøco
nefunguje, dølej nøco jiného“. Tuto zásadu
a nutnost flexibility považujeme za uni-
verzálnø platnou pro kteroukoli dobrou
terapii.
METAFORY
Protože lidé podle postmoderních teoreti-
kĎ organizují svou zkušenost v pĆíbøzích, je
pĆíhodné využívat pĆíbøhĎ a metafor i v te-
rapii. Práce s metaforami pomáhá rozvíjet
nové významy a možnosti, a to mnohdy
pĆijatelnøjší formou než složité teoretizování
nebo prosté udílení rad. Práce s metaforami
a obrazy je typická nejen pro systemické
pĆístupy, ale i pro ericksonovské pĆístupy,
humanistické a existenciální pĆístupy a dy-
namické pĆístupy (zejm. analytickou tera-
pii).
HRAVOST, KREATIVITA A HUMOR
Souêástí postmodernø zamøĆené terapie
bývá i urêitá hravost, tvoĆivost a humor,
a to i pĆesto, že se jedná o vážné vøci (Von
Schlippe, Schweitzer, 2001; Berg, 1992;
Ludewig, 1994). Hravost souvisí s tvoĆi-
vostí, s inovací a nápady, ale také s dobrým
terapeutickým vztahem a oboustrannou
ochotou experimentovat. Podle Glassera
je hravost (zábava) jednou ze základních
potĆeb êlovøka a nezbytným pĆedpokladem
uêení se (Glasser In Sommers-Flanagan,
Sommers-Flanagan, 2004). V tomto smyslu
hovoĆí Ludewig (1994) o nutnosti zahrnout
kromø užiteênosti a respektu do terapie
i hledisko estetické (krása). Humor pĆináší
nadhled a prohlubuje terapeutický vztah.
SamozĆejmø se v terapii nejedná o humor
laciný, zesmøšĀující êi ponižující.
Výše uvedená vodítka nejsou zamýšle-
na jako nøjaká dogmata, ani nemusí být
za všech okolností všechna využívána. Vy-
cházejí ovšem z postmoderních východisek
(epistemologie, kauzalita) a souêasné terapie
hlásící se k postmoderním koncepcím je
uplatĀují a rozvíjejí. Tato vodítka tak mo-
hou posloužit k orientaci terapeuta pĆi jeho
snahách o integraci na bázi postmoderních
východisek. Mohou pomoci pĆi zvažování
co a jakým zpĎsobem lze integrovat v tom-
to filosofickém rámci. Nøkterá vodítka spo-
lu úzce souvisejí, proto se nabízí varianta
nøkterá vodítka slouêit a dosáhnout jejich
nižšího poêtu a tím je i zjednodušit. V kaž-
dém pĆípadø, pĆi zvažování zda a jak zapojit
urêitou techniku êi postup do konkrétní
terapeutické práce, mohou tato vodítka
terapeutovi poskytnout užiteêná kritéria pro
rozlišování a tvoĆivou aplikaci.
4. PRAXE
V praktické ukázce ukazujeme integraci
nøkterých zážitkových (experienciálních)
technik do terapie založené na postmoder-
ních východiscích. PĆedesíláme, že zážit-
kové techniky jsou (êi donedávna byly)
v rámci systemických pĆístupĎ pĆijímány
s jistou opatrností a skepsí, což ovlivnilo
i výbør praktické ukázky. Tuto skepsi umoc-
Āují radikalizované postoje jednak na stranø
zážitkovø zamøĆených terapeutĎ a jednak
na stranø systemicky orientovaných tera-
peutĎ. NapĆíklad u nøkterých jednostrannø
êi nedostateênø vyškolených terapeutĎ
orientovaných na Ćešení byla podceĀována
práce s emocemi, aêkoli - jak výstižnø uvádí
Lipchiková (2002, s. 13) - „emoce jsou sou-
êástí každého problému i každého Ćešení“.
Na stranø druhé mnozí zážitkovø orientovaní

18. 200
terapeuti pĆeceĀují význam zážitku „tady
a teó“ (k diskusi nad zjednodušeným vý-
kladem teze „tady a teó“ viz. napĆ. Polster
, 2005 nebo Staemmler, 2003) a zdĎrazĀují
primát prožitku pĆed rozhovorem, aêkoli
prožitek je pĆece nedílnou souêástí rozho-
voru (a napĆ. hraní rolí je pĆece terapeutický
rozhovor svého druhu). PĆes urêité vyhra-
nøné postoje (Bischof, 1993) lze mnohé
zážitkové postupy úêinnø integrovat v rámci
postmoderní filosofie, jak se pokouší ukázat
i následující pĆíklad z praxe.
KONZULTACE (NEJEN) S PRÁZDNOU
ŽIDLÍ
V terapeutické místnosti nás bylo šest –
klientka s terapeutem, kolegou, se kterým
pĆíležitostnø spolupracujeme a se kterým
sdílíme jisté nadšení pro nøkteré zážitkové
techniky, a êtyĆêlenný reflektující tým,
v nømž byly kromø mø i další tĆi kolegynø.
Kolega s klientkou (23 let, studentka VŠ)
vedl rozhovor, nechal klientku vyprávøt pĆí-
bøh o problematickém vztahu ke kamarádce,
s níž organizují tábory pro døti. Kolega
se napĆed doptával, co by se mølo zmønit
v jejím životø, aby byl problém vyĆešený.
Na to klientka odpovødøla, že by potĆebo-
vala udølat nøco se svým postojem ke ka-
marádce, protože se s ní nedokáže bavit.
Zlobí se na ni, protože na sebe upoutává
pozornost, chlubí se cizím peĆím a není
na ni spolehnutí. Tato zlost jí pak brání s ní
spolupracovat, pĆitom spolupráce je nevy-
hnutelná, obø jsou v Ćídícím výboru tábora.
Kolega se také ptal na výjimky – podaĆilo
se jí nøkdy alespoĀ trochu s kamarádkou
spolupracovat? Klientka zaêala vyprávøt
pĆíbøhy o tom, kdy se to daĆilo, ale pĎsobila
pĆi tom ponøkud unavenø a nezúêastnønø.
Nato jí kolega navrhnul, aby to „pĆehrála“:
nabídnul jí prázdnou židli, na níž klientka
„posadila“ svou kamarádku a mluvila k ní.
Vyprávøla jí, jak na ni zapĎsobilo, když jed-
nou uznala chybu a omluvila se jí nebo když
pĆipravovali nároêný program a ona jí moc
pomohla. Vyprávøla jí také o tom, jak moc
a v êem je pro ni dĎležité, aby spolupráce
s ní fungovala. Dalo by se Ćíci, že klientka
v sezení výjimky dramaticky ztvárnila,
což umocnilo i její zážitek z objevu toho,
co v minulosti v dané vøci fungovalo a co
klientka zahlcená svým trápením pĆehlížela.
Potom kolega klientku pĆesadil na místo
kamarádky a nechal ji vyprávøt o jejich
vzájemné spolupráci a o tom, jak vidí vztah
s klientkou a co si o ní myslí. Tím vlastnø
jistým zpĎsobem nahradil cirkulární dotazo-
vání (klientka vyprávøla o tom, co si myslí,
že si myslí kamarádka). Klientka díky této
technice výraznø „ožila“, vzbuzené emoce
povzbudily terapeutický proces a klientka
po této technice byla schopná novø uvažovat
o dalších alternativních pohledech na jejich
vztah („TĆeba to vnímám jinak, než je to
myšlené“), nabízelo se jí mnoho rĎzných
výkladĎ a pomocí pĆerámování se potom
pracovalo na tom, aby klientka mohla stej-
né události vnímat v rĎzných významech
a zaujímat k nim tak snadnøji rĎzné postoje.
Reflektující tým møl rovnøž dobrý podklad
pro reflexe, díky urêité dramatiênosti podání
byly reflexe barvitøjší a obsahovaly mnoho
zajímavých postĆehĎ a metafor. Klientka
na dalším sezení referovala o nøkterých
posunech ve vzájemných vztazích, dokonce
její kamarádka sama utrousila, že „je teó
nøjak víc v pohodø“.
LITERATURA:
ALLEN, J. R., ALLEN, B. A. Redecision the-
rapy: Through a narrative lens. In HOYT, M.
F. (ed.) The handbook of constructive the-
rapies: Innovative approaches from leading
practicioners. San Francisco: Jossey-Bass,
1998, s. 31 – 45.
ARON, L. Setkání myslí: vzájemnost v psycho-
analýze. Praha: Triton, 2006.
BATESON, G. Mysl a pĆíroda: nezbytná jednota.
Praha: Malvern, 2006.
BAéOVÁ, V. Súêasné smery v psychológii: Hüa-
danie alternatív pozitivizmu. Prešov: Prešov-
ská univerzita, 2000.
BECK, A. T. Kognitivní terapie a emoêní poru-
chy. Praha: Portál, 2005.
BECVAR, D. S., BECVAR, R. J. Family therapy:
TEORIE

19. 201
POSTMODERNÍ MYŠLENÍ JAKO MOŽNÉ VÝCHODISKO, 2007: 183–203
Asystemic integration. 6th ed. Boston: Pearson
Education, 2006.
BERG, I. K. Posílení rodiny. Praha: ISZ, 1992.
B÷LOHLÁVEK, F., KOŠċAN, P., ŠULEą, O.
Management. Olomouc: Rubico, 2001.
BISCHOF, G. P. Solution-focused brief therapy
and experiential family therapy activities: An
integration. Journal of systemic therapies 12,
1993, s. 61 – 73.
BUDMAN, S. H. (ed.) Forms of brief therapy.
New York: The Guilford press, 1981.
BUDMAN, S. H., GURMAN, A. S. Theory
and practice of brief therapy. New York: The
Guilford press, 1988.
CARLSON, J., SPERRY, L. Adlerian psycho-
therapy as a constructivist psychotherapy. In
HOYT, M. F. (ed.) The handbook of construc-
tive therapies: Innovative approaches from
leading practicioners. San Francisco: Jossey-
Bass, 1998, s. 68 – 82.
CASTELNUOVO, G., FACCIO, E., MOLINA-
RI, E., NARDONE, G., SALVINI, A. A criti-
cal review of Empirically Supported Treat-
ments (ESTs) and Common Factors perspecti-
ve in psychotherapy. Brief strategic and
systemic therapy European review 1, 2004,
s. 208 – 224.
CASTELNUOVO, G., FACCIO, E., MOLINA-
RI, E., NARDONE, G., SALVINI, A. Evi-
dence based approach in psychotherapy: The
limitations of current Empirically Supported
Treatments paradigms and of similar theore-
tical approaches as regards establishing effici-
ent and effective treatmensts in psychotherapy.
Brief strategic and systemic therapy European
review 2, 2005, s. 229 – 248.
CECCHIN, G., LANE, G., RAY, W. A. Kyber-
netika pĆedsudkĎ v psychoterapeutické praxi.
In. Studijní materiály Umøní terapie 05b. Pra-
ha: Institut pro systemickou zkušenost, 2005.
DE SHAZER, S. Klúêe k riešeniu v krátkej
terapii. Trenêín: Galanta, 1993.
DE SHAZER, S. Words were originally magic.
New York: W. W. Norton & co., 1994.
DE SHAZER, S., BERG, I. K., LIPCHIK, E.,
NUNNALLY, E., MOLNAR, A., GINGE-
RICH, W., WEINER-DAVIS, M. Brief the-
rapy: Focused solution development. Family
process 25, 1986, s. 207 – 222.
DELL, P. F. Jak rozumøt Batesonovi a Matura-
novi: K biologickému základu sociálních vød.
In Studijní materiály Umøní terapie 05b. Praha:
Institut pro systemickou zkušenost, 2005.
DOBSON, K. S. The present and future of the
cognitive-behavioral therapies. In DOBSON,
K. S. (ed.) Handbook of cognitive-behavioral
therapies. New York: Guilford press, 1988,
s. 387 – 415.
DRYDEN, W. Brief rational emotive behaviour
therapy. Chichester: John Willey and sons,
1995.
ELLIS, A. How rational emotive behavioral
therapy belongs in the constructivist camp. In
HOYT, M. F. (ed.) The handbook of construc-
tive therapies: Innovative approaches from
leading practicioners. San Francisco: Jossey-
Bass, 1998, s. 83 – 99.
ELLIS, A., MAC LAREN, C. Racionálnø emoêní
behaviorální terapie. Praha: Portál, 2005.
FRANK, J. D., FRANK, J. B. Persuasion and
healing. 3rd ed. Baltimore: The Johns Hopkins
university press, 1991.
FRANKL, V. E. élovøk hledá smysl. Úvod do
logoterapie. Praha: Psychoanalytické naklada-
telsví J. Kocourek, 1994.
FREEDMAN, J., COMBS, G. Narrative therapy:
The social construction of preferred realities.
New York: W. W. Norton Company, 1996.
GOLD, J. R. Key concepts in psychotherapy
integration. New York: Plenum press, 1996.
GUIDANO, V. F. A systems, process-oriented
approach to cognitive therapy. In DOBSON,
K. S. (ed.) Handbook of cognitive-behavioral
therapies. New York: Guilford press, 1988,
s. 307 – 356.
HARRINGTON, A. et al. Moderní sociální
teorie: Základní témata a myšlenkové proudy.
Praha: Portál, 2006.
HEYLINGEN, F., JOSLYN, C. Kybernetika
a kybernetika druhého Ćádu. 2001. Dostupné
na: http://www. systemic.cz/document/cyber-
netics.pdf; 27. 2. 2005.
HOFFMAN, L. Foundations of family therapy.
New York: Basic books, 1981.
HORNEYOVÁ, K. Neuróza a lidský rĎst. Praha:
Triton, 2000.
HUBBLE, M. A., DUNCAN, B. L., MILLER,
S. D. The heart and soul of change. Washing-
ton, DC: American Psychological Assotiation,
1999.

20. 202
KAZDIN, A. E. (ed.) Methodological issues and
strategies in clinical research. 3rd ed. Washing-
ton, DC: American psychological assotiation,
2003.
KNOBLOCH, F., KNOBLOCHOVÁ, J. Integro-
vaná psychoterapie v akci. Praha: Grada,
1999.
KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. 4.
vyd. Praha: Portál, 2002.
KUHN, T. S. Struktura vødeckých revolucí.
Praha: Oikoymenh, 1997.
KUNEŠ, D. Integrace v psychoterapii. Psycho-
terapie 1, 2007, ê. 1, s. 27 – 33.
LANKTON, S., LANKTON, C. Ericksonian
emergent epistemologies: Embracing a new
paradigm. In HOYT, M. F. (ed.) The handbook
of constructive therapies: Innovative approa-
ches from leading practicioners. San Francis-
co: Jossey-Bass, 1998, s. 116 – 136.
LAX, W. D. Postmodern thinking in a clinical
practice. In MC NAMEE, S., GERGEN, K. J.
(eds.) Therapy as social construction. London:
Sage Publ., 1992, s. 69 – 85.
LIPCHIK, E. Beyond technique in solution-fo-
cused therapy: Working with emotions and the
therapeutic relationship. New York: The
Guilford press, 2002.
LUDEWIG, K. Systemická terapie. Praha:
Pallata, 1994.
LYOTARD, J. F. O postmodernismu. Praha:
Filosofia, 1993.
MAHONEY, M. J. The cognitive sciences and
psychotherapy: Patterns in developing rela-
tionship. In DOBSON, K. S. (ed.) Handbook
of cognitive-behavioral therapies. New York:
Guilford press, 1988, s. 357–386.
MATTHEWS, W. J. Reality exists: Acritique of
antirealism in brief therapy. In ZEIG, J. K.
(ed.) Brief therapy: Lasting impressions. Phoe-
nix: The Milton H. Erickson Foundation press,
2002, s. 147 – 168.
MC NAMEE, S., GERGEN, K. J. (eds.) Thera-
py as social construction. London: Sage Publ.,
1992.
MILLER, G., DE SHAZER, S. Emotions in so-
lution-focused therapy: A re-examination.
Family process 39, 2000, s. 5 – 23.
MILLER, S. D., DUNCAN, B. L., HUBBLE, M.
A. Beyond integration: the triumph of outcome
over process in clinical practice. Psychothera-
py in Australia 10, ê. 2, 2004, s. 2 – 19.
MILLER, S. D., DUNCAN, B. L., HUBBLE,
M. A. Escape from Babel: Toward a unifying
language for psychotherapy practice. New
York: W. W. Norton and comp., 1997.
MITCHEL, S. A., ARON, L. A. (eds.) Vztahová
psychoanalýza – zrození tradice (1. díl). Praha:
Triton, 2004.
MITCHEL, S. A., BLACKOVÁ, M. J. Freud
a po Freudovi. Praha: Triton, 1999.
NATHAN, P. E., STUART, S. P., DOLAN,
S. L. Research of psychotherapy efficacy and
effectiveness: Between Scylla and Charyb-
dis? In KAZDIN, A. E. (ed.) Methodological
issues and strategies in clinical research. 3rd
ed. Washington, DC: American psychological
assotiation, 2003, s. 505 – 546.
NEIMEYER, R. A. Constructivist psychothera-
pies: features, foundations, and future dire-
ctions. In NEIMEYER, R. A., MAHONEY,
M. J. (eds.) Constructivism in psychotherapy.
Washington, DC: American Psychological
Assotiation, 1995, s. 11 – 38.
NORCROSS, J. C., GOLDFRIED, M. R. (eds.)
Handbook of psychotherapy integration. New
York: Basic books, 1992.
NORCROSS, J. C., LEVANT, R., BEUTLER,
L. Evidence-based practices in mental health:
Debate and dialogue on the fundamental
questions. Washington, D. C.: American psy-
chological assotiation, 2005
PERSONS, J. B., SILBERSCHATZ, G. Are
results of randomized controlled trials useful
to psychotherapists? In KAZDIN, A. E. (ed.)
Methodological issues and strategies in clinical
research. 3rd ed. Washington, DC: American
psychological assotiation, 2003, s. 547– 568.
PLHÁKOVÁ, A. Døjiny psychologie. Praha:
Grada, 2006.
POLSTER, E. Útøk od pĆítomnosti: pĆechodový
bod a døjová linie pĆíbøhu. In ZEIG, J. K.
(ed.) Umøní psychoterapie. Praha. Portál,
2005, s. 538 – 554.
POLSTER, E., POLSTEROVÁ, M. Integrovaná
gestalt terapie. Boskovice: Albert, 2000.
PRAŠKO, J., MOŽNÝ, P., ŠLEPECKÝ, M. et
al. Kognitivnø behaviorální terapie psychic-
kých poruch. Praha: Triton, 2007.
PROCHASKA, J. O., NORCROSS, J. C. Psycho-
terapeutické systémy. Praha: Grada, 1999.
TEORIE

21. 203
POSTMODERNÍ MYŠLENÍ JAKO MOŽNÉ VÝCHODISKO, 2007: 183–203
ROGERS, C. R. Diskuse k pĆíspøvku E. Polstera.
In ZEIG, J. K. (ed.) Umøní psychoterapie.
Praha. Portál, 2005, s. 555 – 560.
ROGERS, C. R. ZpĎsob bytí. Praha: Portál,
1998.
SALAMON, E. Kdo je zákazníkem sociálních
služeb? 1994. Dostupné na: http://www.
komplan.cz/soubory/ zakaznik_soc_sluzeb.
pdf; 28. 10. 2005.
SATIROVÁ, V. Pohled do zákulisí: psychotera-
peutická cesta. In ZEIG, J. K. (ed.) Umøní psy-
choterapie. Praha. Portál, 2005, s. 127 – 142.
SATIROVÁ, V., BANMEN, J., GREBEROVÁ,
J., GOMORIOVÁ, M. Model rĎstu: Za hranice
rodinné terapie. Brno: Cesta, 2005.
SELVINI-PALAZZOLI, M., BOSCOLO, L.,
CECCHIN, G., PRATA, G. Hypothetizing
– circularity - neutrality: Guidelines for the
conductor of the session. Family process 19,
1980, s. 3 – 12.
SCHNEIDER, K. J., MAY, R. Psychológia
existencie. Bratislava: Ikar, 2005.
SIFNEOS, P. E. Short-term anxiety-provoking
psychotherapy: Its history, technique, outco-
me, and instruction. In BUDMAN, S. H. (ed.)
Forms of brief therapy. New York: The
Guilford press, 1981, s. 45 – 82.
SOMMERS-FLANAGAN, J., SOMMERS-
FLANAGAN, R. Counseling and psychothera-
py theories in context and practice. New Yer-
sey: John Willey and sons, 2004.
STAEMMLER, F. M. Tady a teó (kritická ana-
lýza). Konfrontace 14, 2003, s. 83 – 92.
STRUPP, H. H. Toward the refinement of time-
limited dynamic psychotherapy. In BUDMAN,
S. H. (ed.) Forms of brief therapy. New York:
The Guilford press, 1981, s. 219 – 242.
TIMUûÁK, L. Souêasný výzkum psychoterapie.
Praha: Triton, 2005.
VON FOERSTER, H., VON GLASERSFELD,
E. Radikální konstruktivismus (sbírka pĆed-
nášek). In Studijní materiály Umøní terapie
05b. Praha: Institut pro systemickou zkuše-
nost, 2005.
VON SCHLIPPE, A., SCHWEITZER, J. Syste-
mická terapie a poradenství. Brno: Cesta,
2001.
VYM÷TAL, J. et al. Obecná psychoterapie. 2.
vyd. Praha: Grada, 2004.
WATZLAWICK, P., BAVELASOVÁ, J. B.,
JACKSON, D. D. Pragmatika lidské komuni-
kace. Hradec Králové: Konfrontace, 2000.
WATZLAWICK, P., WEAKLAND, J. H.,
FISCH, R. Change: Principles of problem
formation and problem resolution. New York:
W. W. Norton & Company, 1974.
WEAKLAND, J. H.,FISCH,R.,WATZLAWICK,
P., BODIN, A. M. Brief therapy: Focused
problem resolution. In WATZLAWICK, P.,
WEAKLAND, J. H. (eds.) The interactional
view. New York: W. W. Norton & Company,
1977, s. 274 – 298.
WHITE, M., EPSTON, D. Narrative means
to therapeutic ends. New York: W. W. Norton
Company, 1990.
YALOM, I. D. Existenciální psychoterapie.
Praha: Portál, 2006.
YALOM, I. D. Chvála psychoterapie. Praha:
Portál, 2003.
ZATLOUKAL, L. Postmoderní myšlení v pora-
denské praxi. Sociální práce, 2007 (v tisku).
ZEIG, J. K. (ed.) Umøní psychoterapie. Praha.
Portál, 2005.
Odesláno k recenzím: 13. 7. 2007. PĆijetí
koneêné verze k publikaci: 1. 10. 2007.
Kontakt na autora: L. Z., Nádražní I 697,
783 53 Velká BystĆice. E-mail: leos.zatlou-
kal@centrum.cz