20. Florencie od Ferdinanda I. po Cosima II - Cappella dei Principi při San Lorenzo, Gregorio Pagani, Cristofano Allori, Il Cigoli, Jacopo da Empoli, Justus Sustermans, Jacques Callot, „Giocosi“,

1. Florencie od Ferdinanda I. po Cosima II.: Cappella dei
Principi při San Lorenzo, Gregorio Pagani, Cristofano
Allori, Il Cigoli, Jacopo da Empoli, Justus Sustermans,
Jacques Callot, „Giocosi“,
1587-1621
• Ferdinando I. 1587-1609
• Cosimo II. 1609-1621
• Až do konce 16. století je toskánské umění poznamenané náboženskou
reformací. Jen zřídka a na žádost soukromých objednavatelů byla řešena
profánní témata

2. Capella dei Principi
při San Lorenzo
Florencie
1604 návrh Matteo Nigetti

4. 1588 založeno Ferdinandem I.
Opificio delle Pietre Dure

5. Kupole 1828
Pietro Benvenuti

6. Gregorio Pagani
1558 – 1605
• syn malíře Francesca Paganiho
• přední člen florentské školy pozdního manýrismu, do kterého vnesl bohatou sytou
barevnost a zájem o detail
• tvořil hlavně ve Florencii - pro florentské kostely
• učitelé:
- Santi di Tito
- Lodovico Cardi zv. Cigoli: spolu ovlivněni benátskou školou a Correggiem
• pozdní dílo: sklon k naturalismu a vliv španělského malířství
• díla ovlivněná Correggiem:
• Madona s dítětem a světci (sv. František, Jan Křtitel, sv. Markéta, sv. Řehoř) – výrazná
barevnost, 1592
• Nalezení svatého Kříže svatou Helenou – freska, Santa Maria del Carmine (shořelo při požáru
kostela 1771, dochováno v rytinách)
• dílo ovlivněné španělským malířstvím:
• Klanění tří králů – 1603, Santa Maria del Carmine
• Další díla: Potvrzení řehole sv. Dominica – freska, Santa Maria Novella (Chiostro Grande)
• žáci: Cristofano Allori (syn Alessandra Allori), Matteo Rosselli

7. Piramo a Tisbe – 1599, Galleria degli
Uffizi ve Florencii.
Rozvíjí zde expresivní styl.
je vyvrcholení dramatu: v bledém
měsíčním světle se Thisbe vrhá na
meč. Oba milenci oděni v drahých
šatech: Pyramus leží na svém
brokátovém plášti a na levém rameni
má závoj Thisbe. Skica ke kompozici na
ministerstvu zahraničí v Římě.
Dané téma v období raného
florentského baroka zpracováno
poprvé v tomto obraze

8. Cristofano Allori
Florencie 1577 – 1621
• portrétista pozdního manýrismu, ale jeho dílo už je přechodem k baroku
• učitelé:
- Alessandra Allori –otec, nespokojen s chladným koloritem svého otce, kterého označil za
„kacíře malířství“
- vstoupil do učení k Gregoriovi Paganimu, který se snažil spojit benátskou barevnost
s florentskou kresbou – Cristofano je předním představitelem této odnože florentské školy.
Pak zřejmě u Cigoliho.
• těsné přilnutí k přírodě, correggiovská jemnost, technická dokonalost provedení – jeho
kopie podle Correggia byly považovány za autorské kopie Correggia samotného
• počet děl limitován jeho změkčilostí a pečlivostí
• Ačkoli podporoval barokní tendence, i nadále používal "manýristickou fyziognomii" s cílem
zvýšit účinek obrazu: extrémní kontrast mezi tmavou hlavou Holoferna a andělskou tváří
jeho vražedkyně.
• Sv. Jan Křtitel v poušti (1612 – 15) – více verzí
• The Hospitality of St. Julien (asi 1615 – 1620)
• Portrét muže, Portrét Magdaleny
Přechod k baroku

9. Judita s hlavou Holofernovou, Nejoslavovanější florentské dílo 17. století., Existuje v několika
verzích:
Pověst malby spočívá také v líčení Filippa Baldinucci (Notizie…), dle něhož Allori byl v podstatě
zhýralec s občasnými záchvaty zbožnosti. Modelem jeho milenka Maria di Giovanni Mazzafirri
známá jako "La Mazzafirra", která mu pozovala vícekrát (měl s ní bouřlivý vztah – obraz lze
interpretovat jako památku na jejich nešťastný vztah a umělcovo utrpení v něm), služebnou je
její matka, hlava Holoferna malířovým autoportrétem. Erotické napětí mezi Juditou a
Holofernem, hrdinka vylíčena smyslně - takto pojato poprvé.
1613 1615-171610-12

10. Judith with the Head of Holofernes
1610-12
Oil on canvas, 142 x 107 cm
Private collection

11. Judith with the Head of Holofernes
1613
Oil on canvas, 120,4 x 100,3 cm
Royal Collection, Windso
1613 (Královská sbírka, Windsor) – její
přednost spočívá hlavně v živosti a
svěžesti barev. Mnoho změn v průběhu
malby a četné pentimenty i po
dokončení, ačkoli učinil několik
přípravných kreseb. Mnohé změny
viditelné pouhým okem, což je v souladu
s časnými popisy pracovních metod
Alloriho.

12. Judith with the Head of Holofernes
1615-17
Oil on canvas, 139 x 116 cm
Galleria Palatina (Palazzo Pitti), Florence
1615– 17 (Galleria Palatina v Palzzo Pitti)
– nejznámější, často kopírována,
sebevědomější provedení, stejně jako
mladší obraz z 1610 – 12 (soukromá
sbírka). Verze v Palazzo Pitti je
sebejistější.

13. Caravaggio
David s hlavou Goliaše
1605 – 06
(nebo 1610)
Řím, Galleria Borghese
Christoforo Allori
Judith with the Head of Holofernes
1610-12
Oil on canvas, 142 x 107 cm
Private collection
První verzi namaloval v době kdy Artemisia Gentileschi byla ve Florencii, a jistě viděl její obraz na toto téma.

14. Lodovico Cardi zv. Il Cigoli
1559 - 1613
• narozen v Castelvecchio di Cigoli (Toskánsko, poblíž Pisy), zemřel v Římě
• biografii napsal jeho synovec Gian Battista Cardi
• malíř a také sochař, básník, scénograf, architekt
• na přechodu od manýrismu k baroku, teplé přirozené barvy, jasnost kompozice – provedl ve Florencii podobnou
reformu, jako Carracci v Bologni
• 1604 přesídlil do Říma, ale do Florencie se vracel a uvedl tam barokní styl
• učitelé:
- lessandra Alloriho v 15 letech (manýristické),
- architekta Bernarda Buontalenti,
- později u modernějšího Santi di Tito.
• Ovlivněn Baroccim + studoval Correggia, od něhož převzal teplé barvy. Pozdní tvorba má expresivní tendence, které
florentské malbě chyběly.
• Velkou slávu požíval už před pobytem v Římě (při příjezdu do Říma ho přišel osobně přivítat florentský velvyslanec).
Životopisec Filippo Baldinucci ho v Notizie (Poznámky, nebo životy umělců, 1681-1728) jako jediného vedle
Michelangela nazývá „božským“. Papež Pavel V. Borghese ho pasoval na maltézského rytíře.
• objednavatelé:
- Ferdinand I. Medici,
- Pavel V. Borghese,
- kardinál Scipione Borghese (pro palác na kopci Quirinal)
• rané práce: Zabití Ábela, pak získal zakázku v Palazzo Pitti: Venuše a satyr, Obětování Izáka.
• žáci: Gregorio Pagani, Cristofano Allori, Domenico Fetti a Aurelio Lomi
• Moravská galerie v Brně: Kristus spící v bárce (kresba)

15. kupole Capella Paolina, Santa Maria Maggiore, Řím
Nanebevzetí Panny Marie.
Cigoli blízkým přítelem Galilea Galilei, proto Madona stojí na měsíci posetém krátery a
zastíněném, jak to odpovídá Galileovým objevům. Do té doby měsíc zobrazován myticky: hladký
a dokonale kulovitý podle Platona a Ptolemaia.

16. Ecce Homo
1607, (Galleria Palatina, Palazzo Pitti),
pro římského patrona Massimo Massimi.
Nejslavnější obraz.
Nedávno nalezeny nové dokumenty: podle
Giovanniho Battisty Cardi byl obraz vybrán jako
nejlepší v utajené soutěži mezi Cigolim,
Caravaggiem a Domenicem Passignanem, kteří o
sobě vzájemně nevěděli. Dnes je jasné, že Cigoli,
pobývající tou dobou v Římě, namaloval obraz
jako doplněk pro Caravaggiův obraz, který
Massimi zadal o dva roky dříve a již ho tedy
vlastnil. Cigoliho kontrakt neuvádí námět
Caravaggiova obrazu, ale bylo to nejspíše
Korunování trním (podle některých jde o
Korunování trním v Pratu). Miniaturní skica v
dolní části Cigoliho přípravné kresby znázorňuje
Korunování trním, které může odrážet obraz
Caravaggia. Kresba také ilustruje Cigoliho pokus
uvést svůj vlastní lyričtější styl do souladu s
Caravaggiovým dramatickým naturalismem:
přebírá caravaggiovské osvětlení - tři hlavní
postavy osvětlené zepředu, zatímco vojáci za nimi
se téměř ztrácí v tmavém pozadí. Kristovo utrpení
zobrazeno s umírněným realismem, zatímco rysy
sluhů jsou groteskně přehnaná v souladu s
tradičním způsobem zobrazování tématu.

17. Obětování Izáka
1607, (Galleria Palatina, Palazzo Pitti,
Florence)
pracoval na něm ve stejné době jako na Ecce
Homo.
Ačkoli namalován v Římě, připomíná
florentské tradice (Lorenzo Ghiberti, Andrea
del Sarto) Isaacovo smyslné nahé tělo odráží
zkušenosti s klasickým sochařstvím.
Obraz postrádá dramatické napětí.
Abrahamův červený oděv slouží jako pozadí
pro Izákovo neposkvrněné mladické tělo a
dává malbě lascivní charakter – kritizováno
jako sexuálně sugestivní ze strany návštěvníka
Arrigoniovy vily.

18. • Umučení svatého Vavřince – 1590, pro kostel San Lorenzo. Velmi časný a důležitý příklad zájmu barokní malby o světlo. Má velký význam pro identifikaci zdroje Cigoliho
stylu a historický význam v rozvoji jeho kariéry. Jeho synovec Giovan Battista Cardi popsal péči, s níž umělec připravoval tuto kompozici, což potvrzuje i pět kresebných
návrhů v Uffizi, ukazujících pečlivou přípravu perspektivy a šerosvitu. Obraz dokumentuje přechod k silnému světlu, jeho odrazu v leštěných površích, čemuž se naučil od
Alessandra Alloriho, k realismu, sfumatu a patosu svých vyspělých děl. Tento styl z Cigoliho udělal jednoho z vedoucích reformátorů florentské malby. Podle zdrojů se
k práci se světlem a stínem inspiroval u Barocciho, Correggio a dalších umělců v severní Itálii. Umučení svatého Vavřince od Tiziana (Benátky kostel jezuitů) považován za
vzor tohoto obrazu a za důkaz Cigoliho pobytu v Benátkách. Nebo: Umučení svatého Vavřince od Girolama Macchietti v Santa Maria Novella z roku 1573. Pro reformu
florentské malby má význam i to, že studoval skutečné lidské tělo. Hustému šerosvitu se naučil asi u Passignana, který se nedávno vrátil z Benátek. Cigoli zde demonstruje
znalost anatomie. Postavy zobrazuje z pohledu zepředu i ze zadu – motiv, který často opakuje. (1589-92 Neposkvrněného početí, dvě Vzkříšení, a Trojice. Vertikalita a
umístění velkých postav do popředí také důležité + hluboká perspektiva. Díky úspěchu této malby dostal zakázku na Zmrtvýchvstání pro Don Giovanni de 'Medici pro kapli v
Palazzo Pitti (1590), čímž se stal dvorním umělcem Medici. Umučení koupili roku 1733 Medicejstí.
• Bazilika Sv. Petra - Sv. Petr léčí nemocného (1604 – 6). Kvůli této zakázce pozván do Říma. Dochovány pouze fragmenty. Andrea Sacchi označil za třetí nejkrásnější obraz v
Římě (po Raffaelově Proměnění a Domenichinově Posledním přijímání sv. Jeronýma)

19. Jacopo da Empoli
1551 – 1640
• narodil se a zemřel ve Florencii, bratr Domenico Chimenti (1554 – 1640) také malíř
• vlastním jménem Jacopo Chimenti (Empoli = místo narození jeho otce)
• působil hlavně ve Florencii - jeden z nejoblíbenějších malířů oltářních obrazů pro Florentské a
Toskánské kostely
• následoval Santi di Tinta (jeho současník) v boji proti pozdnímu manýrismu a za návrat
k přehlednosti vrcholné renesance. Jednoduché, přehledné formy, velmi zářivé barvy.
• učitelé: Maso da San Friano
• donátoři: Medicejští
• pozdní tvorba: po 1620 vytvořil řadu výjimečných zátiší, kterým se Florentští malíři vyhýbali
(kuchyňská zátiší a spižírny)
• žáci: Felice Ficherelli,Giovanni Battista Brazzeè zv. Il Bigio, Giovanni Battista Vanni, Virgilio Zaballi
• Arcibiskupství olomoucké: Kuchyně s kuchařem (okruh)

20. • Obětování Izáka – 1590, Galleria degli Uffizi,
Florencie, expresivní a důstojné
• Čestnost Egliova – 1614, Galleria degli Uffizi,
Florence
• Zátiší – 1625

21. Justus Sustermans
1597 – 1681
• Narozen v Antverpách, zemřel ve Florencii, kam přinesl Rubense, van Dyka, Velazqueze, psychologický realismus.
• Někdy se psal jako Giusto.
• vlámský barokní malíř, velmi široký styl ovlivněný vlámským, francouzským, španělským a benátským malířstvím
• vzdělání: všichni jeho učitelé byli významní portrétisté:
• Antverpy: Willem de Vos (synovec slavnějšího Maertena de Vos (1532-1603, s bratry Ambrosiem a Franzem předním vlámským
malířem historických obrazů a portrétů, zdatný kreslíř - návrhy pro Antverpské tiskárny)
• Paříž: od 1616, Frans Probus mladší (1569-1622, vlámský portrétista, syn Franse Pourbuse staršího. Přezdívka "Frans II" – pracoval
pro francouzskou královnu Marii Medicejskou, španělskou královskou rodinu a pro vévodu z Mantovy)
• Florencie: zřejmě ho pozval Cosimo II. de Medici. Zde studoval italské portrétisty (Guercina) + Diega Velázqueze a Pierra Magnara
(zv. le Romain, 1612-1695, patří k nejpřednějším francouzským portrétistům 17. stol., dvorní malíř Ludvíka XIV.) + vliv benátského
malířství a Antona van Dycka.
• 1621 - dvorním malířem Cosima II. de Medici – i po jeho smrti zůstal ve službách Medicejských a portrétoval celkem 3 generace
jejich rodu (Cosimo II., Ferdinand II., Cosimo III.), + Mantovského vévodu Ferdinanda I. Gonzagu
• považován za nejlepšího portrétistu v Itálii - od svých současníků požíval velkou úctu, ale historici umění často nejsou schopni
rozlišit mezi jeho obrazy a pracemi jeho rozsáhlé dílny, dalších malířů a kopiemi, čímž utrpěla jeho pověsti v současnosti. Svá díla
navíc málo kdy datoval.
• také portréty rakouských Habsburků (císaře Ferdinanda II.), francouzských, Dánských a Švédských panovníků
• 1621 odešel do Říma, aby portrétoval papeže Urbana VIII. a většinu vatikánských kardinálů
• V Janově studoval Titiana, Rubense, Anthonyho van Dycka - díky nim získal expresivnější styl a volnější rukopis
• po 1660 – rukopis zdrženlivější, umírněnější, figury staví do tmavého pozadí
• 1622 dokončil portrét vdovy Marie Maddaleny Rakouské (Královské muzeum výtvarného umění v Belgii) = první obraz pro Medici -
Maria Maddalena jeho prvním patronem. Následující rok dvojportrét:

22. • Maria Maddalena Rakouská, manželka velkovévody Cosima II. de 'Medici a sestra císaře
Ferdinanda, se svým synem, budoucím Ferdinandem II. – 1623, Maria Maddalena a její syn
Ferdinand, budoucí Ferdinand II. de 'Medici. Dokončeno po smrti Ferdinandova otce Cosima II.:
Maria Maddalena v centru s pravou vedle koruny Cosima II. a levou ruku položenou na rameni
syna. Velkovévodskou korunou Sustermans symbolicky zahrnul Cosima II. Tím, že Maddaena
stojí uprostřed, je symbolickou spojnicí mezi Ferdinandem a zákony Tosánska (koruna).
• jeho díla v galeriích po celé Evropě: Medicejstí posílali portréty jako dary různým evropským
dvorům za diplomatickými účely (hlavně portréty synů Cosima II.)
• pracoval také ve Vídni a Innsbrucku
• autor nejznámějšího Portrétu Galelea Galilei, s nímž bydlel v jedné vile (namaloval celkem 3),
portrétoval i Jana Kepplera
• historicky zaměřené práce - Rodina Daria III. před Alexandrem Velikým
• dílna: Francis (Bianchi) Buonavita, Valerio Marucelli, Giovanni Leonardo Henner, a bratři
Domenico a hodnotu Casini.
• Ve Florencii zřejmě vznikla Podobizna knížete Ottavia Piccolominiho v NG v Praze – císařský
vojevůdce a důstojník Albrechta z Valdštejna, dále v NG Podobizna dámy

23. Jacques Callot
1592 – 1635
• Narodil se a zemřel ve Francii v Nancy (Lotrinsko).
• Malíř, kreslíř a především grafik - rozsáhlé dílo (1500 listů)
• učitelé: Filippo Tomasso v Římě (1609-1611), Giulio Parigi ve Florencii – pod jeho vedením přešel
k leptu (zapříčinilo zjemnění rukopisu - připomíná perokresbu)
• dobrý pozorovací talent - jeho dílo je důležitým dokumentem třicetileté války: plnil funkci „válečného
zpravodaje“
• 1609–1622 – italský pobyt - tam zachycoval život cikánů a žebráků, apod.
• 1611 - 1621 usazen ve Florencii – přišel tam s Tempestou jako jeho pomocník: spolu cyklus mědirytin
k uctění smrti španělské královny Markéty Rakouské. Podnítil zde žánrový pitoreskní figuralismus,
tvorbu grotesních, ale i krutě realistických výjevů hrůz třicetileté války.
• Od 1614 na dvoře Medici (po smrti Cosima II. Itálii opustil)
• pro Cosima II.:
• Zázraky Panny Marie Annunziaty – 1619, cyklus mědirytin podle obrazů v Uffizi a Tempestových
kreseb
• Činy Ferdinanda I. de Medici
• Rozmary v různých podobách – lept, některé jsou v NG v Praze
• Slavnosti v Imprunetě – lept
• cyklus Hrůzy války (v protiválečném duchu)
• cyklus Žebráci