2 herkules, spící kupid, bacchus 1492 1496

1. Socha Herkula
1492-1494
(nedochovala se)
•Socha byla 4 lokte vysoká (to zmiňuje Condivi i Vasari), ale ani jeden nezmiňuje zadavatele. 1 loket (Braccio) = 58,4 m -
nadživotní velikost. Životní velikost je 175 cm (také se někdy říká Kristova délka – údajně tolik byl vysoký Kristus).
•Mohla stát v Palazzo Strzzi kolem 1490 vzniká podle projektu Giuliana da Sangallo
•Je možné že Filipu Strzzimu byl Michelangelo doporučen právě da Sangallem. Vasari píše, že po Lorenzově soše se
Michelangelo vrátil k otci a měl patreně deprese (to zmiňuje Condivi „že nemohl na nic sáhnout“) a koupil mramor a vytesal
Herkula.
•Je možné tedy, že pracoval bez objednavatele – moderní přístup. Ale je také možné, že socha vzniká na zakázku syna Lorenza
Medici (nepravděpodobné), nebo od rodu Strozziu pro jejich dokončovaný palác
•1530 obléhání Florenci francouzi a také vyhnání Medici. Socha byla za tohoto obléhání odkoupena Giovannim della Palla jako
uměleckým agentem Františka I. (francouzským králem) – umístěno do zahrady rezidence ve Fontainebleau
•1649 grafické listy vznikají zachycující zahrady ve Fontainebleau
•1660 kresba z Fontainebleau a její zahrady – zobrazena fontána v zahradách a na jejím vrcholu je umístěn Michelangeluv
Herkules – jediný doklad. Má něco v ruce a proto je možné se jedná o získání zlatých jablek. Připomíná pozdější sochu Davida.
•Později mizí veškeré informace o této soše

2. Spící Kupid
1495-1496
(nedochované)
Dílo nedochované a je doložené kdy a jak zaniklo – Vasari: Kupid v životní velikosti a po dokončení ho ukázal Lorenza di Pierfrancesco de´Medici
zv. Il Popolano (z lidu) – ten ho přivedl na myšlenku zakopat ho a napatinovat ho jako antickou sochu a že by ho Medici poslal do Říma, kde ji
prodal kardinálovi Raffell Riario (od San Giorgo).
•Opět si Michelangelo koupil mramor a udělal o vlastní vůli sochu – Kupida ležícího jak spí – a patrně to nebyl jeho nápad. Agent ve službách
Medici ji potom prodal kard. Raffell Riario (od San Giorgo) – sběratel umění – ani ten to na první pohled nepoznal a koupil. Téma Michelangelo a
falsum!
•30 scudi za současné dílo a za dílo al antica je to za 200 scudi (sedminásobek rozdíl ceny!)
•Agent Medici Baltasare del Milanese a zároveň Michelangeluv všechny podvedl a dílo prodal kardinálovy Kardinálovi Raffaelu Riariovi (od San
Giorga) za 200 scudi, kdežto Michelangelovi vzkázal že to prodal pouze za 30 scudi.
•Lorenza di Pierfrancesco de´Medici zv. Il Popolano byl člověkem z lidi – odkloněná větev Medici a proto také zůstal ve Florencii ikdyž hlavní větev
rodiny byla vyhnána. Portrétoval ho Botticeli a také pro něj maloval La Primaveru, Zrození Venuše a jiné obrazy.
•Během pár let soška vystřídá několik nejvýznamnějších lidí v Italii.
•Kardinál Raffael Riario (od San Giorga) poslal Jacopa Galliho (bankéř římská a znalec umění antického i současného) do Florencie aby našel
tvůrce falsa, které mu bylo prodáno. Po nalezení Michelangela jej chce zaměstnat.
•1496 dílo získá toto Cesare Borgia (syn papež Alexandra VI.), po tom co bylo vráceno Milanesemu od kardinála Riariho. Borgia ho daroval vzápětí
Guidobaldo da Montefeltro (jako politický dar – politický tah).
•1502 Bogria jako vojevůdce papežských vojsk dobude urbinské vévodství a opět získá sošku a obratem ji daruje Isabelle d´Este (opět z politických
důvod), ta byla provdána za Franceska Gonsaga (Mantova) a v Mantovském paláci to zůstane až do roku 1607.
•1607 Gonsagové prodají část sbírek anglickému králi Karlu I. A spící kupid se stěhuje do Whitehallu v Londýně.
•1698 tento palác v Londýně zanikl po požáru – už nebyl obnoven. Požár postihl sbírky a tím zanikl také Spící Kupid od Michelangela.

3. Inspirace pro Michelangelova Spícího Kupida – Spící Kupid s atributy Herkula (3 st. po Kristu) Galeria deglli Uffizi,
Florencie; Giuliano da Sangallo přivezl tento artefakt roku 1488 z Neapole jako dar Lorenzovi il Manifico od
Ferdinanda Aragonského neapolského krále jako dar. Byl tedy ve sbírkách Medici a Michelangelo jej musel znát

4. REFLEXE Spícího Kupida
Fernando Yáñeze 1515
Sv. anna samotřetí
Nahá postava chlapce s rukou za hlavou

5. REFLEXE Spícího Kupida
Giuliano Romano 1535
Malý Jupiter s nymfami
Působil v Mantově, takže
znal mantovské sbírky a mohl
vidět Michelangelova Kupida
osobně.

6. REFLEXE Spícího Kupida
Caravaggio 1608
Spící Kupid
Trošku jiné – není zde ruka za hlavou.
Caravaggio často cituje z Michelangela
a možná se jedná o vyrovnání s
fenoménem Michelangela.

7. REFLEXE Spícího Kupida
Guido Reni 1527
Spící putto
Palazzo Barberini, Řím
Také variace na téma nahých dětí.

8. REFLEXE Spícího Kupida
Guido Reni 20. léta 17st
Pana marie (grafika)

9. REFLEXE Spícího Kupida
Alessandro Algardi
Spánek
kolem 1635
Řím
Galleria Borghese
Také z černého mramoru (alegorie spánku – temná noc),
také reflexe jak Michelangela, tak i jeho předlohu v
Medicejském paláci.

10. Bacchus 1496–1497
•1496 přes agenta Jacopa Galliho (červen) přijíždí Michelangelo do Říma a bydlí u kardinála v Palazzo Riario (Autor je neznámí – (?
Alberti , Bramante?)); Po smrti kardinála to připadlo papežskému stolci proto dnes „Canceleria“.
•Má doporučení od Lorenza di Pierfrancesca de´Medici. Nevíme jak na tom byl finančně a kdo tuto cestu sponzoroval. Po týdnu
napsal Lorenzovi dopis: Ukazal mu sbírku antických soch a zavedl ho do nového paláce, druhý den jej vyzval, aby udělal nějakou
sochu v životní velikosti. Koupili mramor a druhý den měl na tom začít pracovat.
•Tvoří sochu Bacchuse – je to první dochované sochařské dílo velkých rozměrů od Michelangela.
•Vasari dílo popisuje jako zženštilého mladíka – hermafroditní figura. Také toto dílo připisuje jako obědnavateli Jacopu Gallimu a
ne od kardinála.
•Condivi popisuje Riariho jako člověka, který nemá rád sochy a nevyzná se v nich a nikdy si od Michelangela nic neobjednal. Také
objednávku připisuje Jacopu Gallimu. Podle něj to opilý člověk, který šilhá. Sedmiletý satir sedí za ním a jí hrozny, Bacchovi je 18
let.
SOCHA
•Socha je je na antický způsob (al antica) vysoká 184 cm (živ velikost 175 cm); sokl se skaliskem 203 cm
•Odlehčí nohu – contrapost – snaha o dynamiku, jako opěra je potom Satir – tektonika
•Sokl není čistý kruh – nepravidelný více-úhelník s centralizujícím charakterem – tím dílo vyzívá k obcházení – dílo určené k
pohledu z více stran
•Socha satyra je ve figuře serpentinata.
•Balducci – florentská rodina bankérů, u které má Michelangelo účet. 200 dukátů ve 4 splákách po 50 dukátech + 10 dukátů (asi
za mramor)
OSUD
•V roce 1506 máme doloženo toto dílo ve sbírkách Jacopa Galliho – pravděpodobně mu to kardinál daroval, nebo to Galli od něj
odkoupil.
•Martin van Heemskerck – navštívil Řím a vedl si skycář 1532-1535 – zaznamenal sbírky rodiny Galli a v nich i toto dílo. V této
době je to už považováno za antické dílo - Michelangelo žádné dílo nesignoval (krom Piety). Po polovině 16. století to jeden
bolognský umělec Aldobrandi poznal že to není antica – vydal knihu roku 1556. Fenomén 16. století vydávání velkoformátových
publikací, které ve velkých formátech zaznamenávají grafickou formou antické sbírky a v průběhu století se k těmto katalogům
přidávají také Michelangelovi práce – jako „antický katalog + výrazný umělec Michelangelo“.
•1572 to kupuje Francesko I de´Medici a socha putuje do Florencie (dnes v Bargelu)

11. OSUD
V roce 1506 máme doloženo toto dílo ve sbírkách Jacopa Galliho – pravděpodobně mu to kardinál daroval, nebo to Galli od něj
odkoupil.
Martin van Heemskerck – navštívil Řím a vedl si skycář 1532-1535 – zaznamenal sbírky rodiny Galli a v nich i toto dílo. V této
době je to už považováno za antické dílo - Michelangelo žádné dílo nesignoval (krom Piety). Po polovině 16. století to jeden
bolognský umělec Aldobrandi poznal že to není antica – vydal knihu roku 1556. Fenomén 16. století vydávání velkoformátových
publikací, které ve velkých formátech zaznamenávají grafickou formou antické sbírky a v průběhu století se k těmto katalogům
přidávají také Michelangelovi práce – jako „antický katalog + výrazný umělec Michelangelo“.
1572 to kupuje Francesko I de´Medici a socha putuje do Florencie (dnes v Bargelu)

12. analogie
Sousoší Bacchuse se satyrem
antické dílo