7. dřevěná a volná kamenná skulptura doby karla iv.

1. Sochařství - kamnné

2. Tympanon kostela Panny Marie sněžné v Praze
• Karmelitánský kostel
• Kutal datuje od jeho ikonografie
• V centru je korunování PM a nad ní je tzv. Boží trůn. Marie je zobrazena jako žena sluncem oděná.
• Jsou zde také dvě postavy dole. Hlavy jsou pozúražené. Draperie jsou ale dochované dobře.
• Kutal se domníval že jsou zde král a moravský markrabě – tím si myslel že šlo o stavbu podporovanou královským
rodem. Draperie potom řadí do antiklasického slohu lineárního charakteru, který se k nám dostal z Rotvailu.
• 1935 o tomto také psal V. Kramář.
• Štěpánka Chlumská datuje do 1347 a postavy určuje jako královský pár a proto je datace do roku jejich svatby.
(Blanka v Valoa)

5. Dřevo

6. • Došlo k zásadním změnám.
• Do této doby v české skulptuře dominoval mistr Michaelské madony, který pracoval v lineárním a dekorativním
stylu.
• Toto bylo ale opuštěno směrem k plnoplastičnosti. Změnil se také způsob zpodobění klasických schémat.
• Albert Kutal, akademické dějiny 1984 – píše že, je zde příklon k charakteristickým rysům. Příklon k jedinečné
formě. Toto klade do souvislosti s děním v soudobé filozofii. Velkou pomoc oběvování a zobrazování viděného
světa, poskytla itálie, která oběvila oběmy věcí v prostoru a řešila problém jejich vzájemné distance. Optický zjev
věcí nabil na důležitosti – už se nejednalo o zobrazení druhu věci, ale zobrazení konkretní věci – jde o koxistenci
nikoli už o esenci věcí!
• Nejprve se tato tendence objevila ve dřevěné skulptuře.

7. Sv. Jan Křtitel, Cheb
• 50 léta 14 století
• V draperii je dozvuk lineárního slohu 1 pol 14 století, ale v tváři je tendence o které mluví kutal - optický zjev věcí
nabyl na důležitosti a mizí stylizace
Madona z Chebu
• Madony jsou stále pořád nejzobrazovanější – tím to můžeme porovnat s díli Michaelského mistra
• Jeho madony byli stylizované a v její tváři byla distance od diváka, ale zde jsou tváře naturalistické
• Kutal – mladé ženy nehezkých, ale velmi živých hlav drží na klíně velké dítě.
• Tváře jsou sice širší a nejsou nutně líbivé.
• V dřevěné skulptuře po roce 1350/1360 se vtírá realismus.
• Naturalismus se také projevuje v pojetí figury.
Madona ze Zahražan (u Mostu)
• Datace konec 50 let
• Pochází z kláštera magdalenitek ze Zahražan, založen 1283
• Magdalenitky měli v klášteře jako jednu z poviností být potichu, proto se zde objevuje vyjímečné gesto Ježíška,
který si vynucuje ticho.
• Marie má dynamickou esovitou postavu – velká dynamika v prohnutí.
Madona z Hrádku u Benešova (kostel sv. Matouše)
• trůnící madona, plnoštíhlážena širokých proporcí i tváře.
• PM i ježíš jsou kounovaní.
• I zde je mariina postava prohnutá.
• Je zde také motiv bezprostřednosti – hra mezi matkou a dítětem – bezprostřední zachycení daného okamžiku.
• Stěpánka chlumská považuje za precedent sochu Madony z Clevelandu, která je důležitým spojovacím článkem k
mladším skulpturám.
• Do tohoto období také chlumská počítá sochu sv. Kunhuty ze Stanětic.

8. Madona z Chebu,
60. leta 14. stol
Madona ze Zahrazan,
kolem 1470
Madona z Hradku u Benesova,
60. leta 14. stol.

9. Madona z konopiště
• 60 léta 14 století.
• Sedící trůnící esovitě prohnutá
• Je to madona LAKTANC – kojícící – odpozorovaná skutečnost
Madona z Bečova u Mostu
• Je zde opět motiv hry.
• Marie se usmívá – to je také velký rozdíl oproti madonám michaelským, které měli distancovaný výraz.

10. Madona z Bečova, 60. leta 14. stol..

11. • Nedosahovali takové kvality ani rychlého vývoje
Madona z Troskotovis
• Aleš mudra se domnívá že bylo zhotoveno pro kláštěr v oslavanech, kteří vykonával v troskotovicích duchovní
správu. Ten měl už před pol. 14 století vazby na dolnorakouské sochařství – tím je také ovlivněna
Andrea Čeplá souhlasí s Mudrou se zařazením dolnorakouska a jako analogii uvání sochu v dómu vídně.
Kostel sv. Jakuba, Brno – sochy apoštola a madony
• Obě sochy pocházejí z jednoho cyklu. Dokládají také že abstrahovaný lineární styl michaelské madony převládal
ještě okolo 1350, to je jasné, protože zde také tento mistr působil.
• Jsou zde stylové precenty z Rotvailu, ale také ve švábském umění v okolí rotvailu.
Moravské skulptury

12. Broz

13. Sv. Jiří , Přažský hrad
• Původně stála na svatojiřském náměstí
• Je to jeden z mála příkladů bronzových soch
• Datace je z nápisu, který byl na ní umístěn, byl na ztraceném štítu sochy : leta paně 1373 toto dílo obrazu sv. jiří
bylo zhotoveno martinem a jiřím z kološvaru (tehdejší uhry).
• Bud dílo vzniklo v uhrách nebo byla odlita podle modelu v praze.
• Jednalo se obratry kovolitci, kteří se nějakým způsobem podíleli na této soše.
• podíleli se také na sochy ve velkém varaždíně v uhrách, kde také dělali jezdeckou sochu sv. Ladislava, který není
dochovaný.
• Nevíme ale kdo byl autorem modelu. Možná byl jeden modelář a jeden kovolitec, ale možná také byl autorem
uplně někdo jiný a oba jsou jen kovolitci.
• Je to příklad vinikající jezdecké sochy, který disponuje vynikající znalostí anatomie, ale také pozdně antickou
skulpturou.
• Proto je zde také možnost že autorem je Ital, to je možné, protože Karel jezdil do Itálie, proto také nechal na
katedrále použít techniku mozajky.