37. Paříž 18. století Jean Antoine Watteau, François Boucher, Jean-Honoré Fragonard, Pierchardin

1. Francie
V podstatě rokoko, vytrácejí se velká historická témata a
soustřeďuje se to na náměty intimity.
Tato etapa je završena Velkou francouzskou revolucí roku
1789, která ovlivnila umění – spoustu umělců zavrhla jako
stoupence ancien regime (např. Fragonard).

2. Antoine Watteau
(1684–1721)
• Předchůdce rokoka. Je tvůrcem galantního žánru (– scény a slavnosti zasazené do
přírody), které nadále provází tvorbu.
• Pocházel z Normandie, školil se u malíře divadelních dekorací ve Valencien
• Přestěhoval se do Paříže – živil se zpočátku jako malíř svatých obrázků na mostě
přez Sénu u Notre-Dame.
• Našel si místo jako malíř kulis u mistra Gilota (žilota) – malba kulis ho vedla k tomu,
že svoje obrazy komponoval jako divadelní představení.
• Dopracoval to až na spolupracovníka pařížského malíře (gotráta ?) – královský malíř
se kterým zdobil zámky.
• 1709 skončil II. na PRIS DE ROME (prí de rome) – do Říma se nepodíval, ale získal
věhlas.
• 1712 se stal členem akademie s podtitulem „malíř galantních slavností“ (zvyk
udělovat si na akademii tituly tohoto druhu.
• Nepracoval jenom na velkých zakázkách, ale maloval také vývěsní štíty.
• 1719 se objevují příznaky tuberkulózy a do jeho tvorby se vkrádá melancholie.
• 1721 zemřel na tuberkulózu.

3. Slavnost lásky (1716–1719)
• Jedná se právě o typické jeho dílo, galantní slavnost zasazenou do přírodního rámce.
• Scéna není dramatická – jedná se o poklidnou scénu plnou pohody
• Zobrazen také motiv, který velice často bývá rozkreslován – motiv Faux pas (fópá)
– mladík chce políbit dívku, ale ona se mu brání
• Dalším typickým prvkem je socha Venuše s malým amorem

4. Antoine Watteau: Příjezd na Kythéru (1717)

5. Antoine Watteau
Faux pas
kol. 1717

6. Antoine Watteau
Gilles
1718–1719
1719 se objevují příznaky
tuberkulózy a do jeho tvorby
se vkrádá melancholie.
Jedná se o postavu z
francouzské komedie del
arte. (je to vlastně smutný
klaun).

7. A. Watteau: Vývěsní štít Gersaintova obchodu
1720

8. François Boucher
(1703–1770)
Následovníkem Antoine Watteau. Byl synem návrháře výšivek a potahů.
Vyučil se v dílně sochaře (lemuana) a později přešel ve (cikarsovi ?)
•1727 (ve 24 letech) odešel do Říma
•1734 se stal členem akademie
•1761 se stal rektorem akademie
•1765 se stal ředitelem královské akademie
•Nejvýznamnější umělci byli většinou pověřeni vedením gobelínové manufaktury –
stejně tak i Boucher
•Všestranný malíř, malující i lechtivé a erotické náměty. Za jeho vzestupem stála také
údajně Madame Pompadů, milenka krále, která se za něj měla přimlouvat u krále.
•Rinaldo a Armida oblíbené jsou témata s erotickým námětem, jako v tomto případě.
Dílo inspirované Osvobozeným Jeruzalémem, kdy křesťanský rytíř podléhá pohanské
čarodejce
•Má velice zjemnělou malbu s převládajícími růžovými a modrými motivy (většinou
růžová ženská těla, tedy inkarnát, který potom kontrastuje s modrými fáborky nebo
šaty, ale i s modře laděným pozadím)
•Marie Louisa O’Murphy – byla milenkou Ludvíka XV., mladá dívka zachycená v
póze s velice silným erotickým námětem

9. François Boucher: Rinaldo a Armida (1734)

10. François Boucher: Diana v lázni (1742)

11. François Boucher
Diana a Kallistó
1744

12. François Boucher
Venuše tišící
Kupida
1751

13. Boucher: Marie Louisa O’Murphy (kol. 1752)

14. Jean-Honoré Fragonard
(1732–1806)Byl žákem Boucherovým
Byl původně kancelářským pomocníkem.
• 1747 šel do učení k Chardinovi, nevydržel u něj dlouho a přešel k Boucherovi – u něj se
naučil kopírovat mistrův styl a v raných jeho dílech je toto patrné.
• Byl hodně ovlivněn také studiem Rubense a Rembranta a Haalse
• 1756-1761 strávil v Římě po tom co vyhrál PRIS DE ROME, seznámil se zde s Greuzem
• Tvořil také erotické náměty, ale už opustil zástěrku mytologických výjevů pro jejich
zobrazení (žádné Diany a Kupidy), vychází ze šlechtického života.
• Rozpracoval silná okruhová témata, která byla hojně následována a odpovídají jeho stylu
malby: Tajný pozorovatel, střežený spánek (dívka spí a muž ji hlídá), hodina hudby
(milenci, kteří se učí hudbě a je mezi nimi náboj) opět se jedná o určitý druh galantního
výjevu
• Jeho malba se také projevuje velice podrobnou popisností v detailech.
• 1771-1773 Namaloval také cyklus, který zachycuje něco jako vývoj lásky – série s
jednotlivými fázemi (milostné dopisy, setkání,…)
• Jeho tvorba také obsahuje obrazy malované spíše pro vlastní potřebu, ve kterých daleko více
experimentuje a rozvolňuje rukopis (1769, Autoportrét / inspirace), Čtenářka používá rutinní
pastózní tahy.
• V 80. letech se připnul ke klasicismu a za revoluce (1789) dostal zákaz malovat, byl
představitelem Ancien Regime (ancián režím) starého královského režimu svrženého
republikou.

15. Jean-Honoré
Fragonard
Houpačka
1767

16. Jean-Honoré
Fragonard
Vývoj lásky:
milostné dopisy
1771–1773

17. Jean Honoré
Fragonard
Vývoj lásky:
setkání
1771–1773

18. Jean-Honoré
Fragonard
Inspirace /
Autoportrét
1769

19. Jean-Honoré
Fragonard
Čtenářka
1770–1772

20. Jean-Baptiste Siméon Chardin (šardén)
(1699–1779)
• Nejvýznamnější malíř žánrů a zátiší v 18. století.
• V akademii dostal titul „malíř zvířat a ovoce“ – už když byl na akedemii tak mu bylo
vytýkáno že marní svůj čas a talent na něco jako je zátiší, které bylo na nějnižším žebříčku
akademické tvorby, která měla svou hierarchii (nahoře stála historická malba, žánrová,…),
z dnešního pohledu je chápán jako autor, který přinesl jedny z nejzajámavějších podmětů
do malby 18. století.
• Žánry se začali formovat ve 30. letech a Charduin se hodně inspiroval holandskou malbou,
ale nikoli, že by je přímo citoval – vdechl jim komorní (intimní) atmosféru. U žánrových
maleb jsou postavy ztišené v neurčitém prostoru – nejedná se o konkrétní prostředí
• Paleta je většinou monochromní – tlumená, používá valéry hnědé a šedé.
• VZÁTIŠÍ
ve své tvorbě začínal zátiším, které později ve 30. letech opustil a začal dělat žánrovou
malbu a znovu se k nim vrátil v 50. letech, ale už obněněnou formou, kdy tvoří velice
jednoduché zátiší – což je velký posun od holandských zátíších 17. století (tzv.
prostřených stolů), které ukazovali bohatost objednavatele – přehršle drahého jídla a
prostírání, nebo květiny, které rostou na jiném konci světa. Chardin naopak tyto předměty
redukuje na minimum – inspiruje se jednoduchými tvary, které k sobě komponuje a nechá
je vyniknout.
• Dlouhou dobu byl zapomenutým umělcem. Objeven byl až impresionisty, které zaujal
barevnou sladěností.

21. J.-B. S. Chardin
Domeček z karet
1737

22. J.-B. S. Chardin
Návrat z trhu
1738

23. J.-B. S. Chardin
Čištění tuřínu
1738

24. J.-B. S. Chardin: Rejnok (1728)

25. Chardin: Sklenice a konev na kávu (kol. 1760)

26. Jean-Baptiste Greuze
(1725–1805)
•Také autorem velice specifického žánru –
•1750 odchází z Turní do Paříže na akademii, kde se inspiruje holandskou žánrovou malbou,
ale využije opět svým způsobem – tvoří mravoučné a moralizující výjevy, čož bylo také
velice populární v té době v anglické malbě. Jeho obrazy mívají mravoučné poselství –
poučení a moralizaci.
•1755-1757 odjel do Italie, kde seznámil s Fragonardem (fragonárem)
•V 70. letech tvoří sérii obrazů na téma Marnotratný syn, také velice oblíbené téma.
Nacházíme ho na holandských kabinetech ze 17. století.
•Maloval také série obrazů zachycující mladé dívky. Tyto obrazy souzní také s dobou
literární žánrovostí, kdy nastupuje tzv. sentimentalismus jako předstupeň romantismu.
•Někdy také patrný erotický motiv, kdy dívkám vykukuje z šatu ňadro.
•1789 velká fr. revoluce – rychle zareagoval a začal malovat portréty předáků.

27. J.-B. Greuze
Rozmazlený
syn
1765

28. J.-B. Greuze: Otcova kletba (1777)

29. J.-B. Greuze
Dívka plačící
nad mrtvým
kanárkem
1765

30. J.-B. Greuze
Dívka
v bílém
klobouku
1780

31. J.-B. Greuze
Rozbitý
džbán
1785