Pestrá krajina z pera http://www.slamavbotach.cz Článek pro https://pravydomaci.cz

1. 36 | Pravý domácí časopis
Když sedlák není škůdce,
ale tvůrce krajiny Text: Veronika
Kyčera Kučerová
www.slamavbotach.cz
„To není země, to je zahrádka,“ rozplýval se pan doktor ve filmu Vesničko má stře-
disková nad českým venkovem. (A Štefana, který do vesničky přilétal práškovat
pole, posílal „s tou chemií“… no víte kam.) I mně se pestrá krajina s loukami, lesy,
sady, políčky, rybníky a chaloupkami líbí víc než lány s kukuřicí a smrkové mo-
nokultury plné holin kvůli kůrovcové kalamitě. Bohužel když dnes procházíme
českou krajinou, kterou odedávna opěvovali lidové písničky, umělci i koneckon-
ců naše státní hymna, může nám být spíš než do zpěvu k pláči. Proto jsem v lednu
vyrazila na konferenci Pestrá krajina, abych zjistila, jaké má ta naše „zahrádka“
vyhlídky i co můžu třeba i já dělat pro to, aby krajina kolem mě byla pořád nebo
zase jako malovaná.
Farma U Hrušků

2. Pravý domácí časopis | 37
Konferenci kupodivu nepořádala žádná „zelená“ neziskovka,
ale Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ), která hájí
zájmy českých sedláků, zejména rodinných farem. Je to ale
logické. „Sedlák a krajina jsou spojené nádoby. Sedlák nemůže
být bez krajiny a kulturní krajina nemůže být bez sedláka,“ za-
znělo z úst předsedy asociace Jaroslava Šebka, a jak následně
z konference vyplynulo, ze současného stavu české krajiny
jsou nešťastní nejen odborníci na ekologii (hned několik
dostalo na pódiu slovo), ale i samotní sedláci. Proč tedy česká
krajina vypadá neutěšeně a je naděje na změnu k lepšímu?
Ukázat dobré příklady
Podle Jaroslava Šebka mají na ráz krajiny skutečně zásadní
vliv právě sedláci a jejich činnost. Proto ASZ vyhlašuje už tra-
dičně soutěž Farma roku a od roku 2018 ještě nově program
Pestrá krajina. Ten oceňuje farmáře, kteří dobrovolně realizují
postupy šetrné k životnímu prostředí a s pozitivním dopadem
na krajinu. „Programem chceme podpořit ty sedláky, kteří
nedělají svou práci jen pro obživu a za účelem zisku, ale také
s upřímným a dlouhodobým záměrem zpestřit biodiverzitu
krajiny, v níž žijeme my všichni. Ocenění sedláci realizují
na farmách a okolí navzdory pestré osevní postupy, vysévají
biopásy, budují drobné vodní nádrže, obnovují či vysazují
nové sady, remízky a aleje, nakládají šetrně s půdou a dělají
mnoho dalších opatření prospěšných pro celou společnost
a životní prostředí. A činí tak dobrovolně, bez dotací nebo
bez jakýchkoliv nařízení, z přirozené potřeby zachovat farmu
a její okolí v co nejlepším stavu pro potomky,“ uvedl Jaroslav
Šebek.
Zaujalo mě, že mezi oceněnými sedláky byli v obou ročnících
nejen ekologičtí zemědělci, u nichž se dá podobné uvažování
předpokládat, ale i farmy konvenční. Malé i větší. Rozhodující
totiž není velikost farmy ani nálepka bio, ale to, jak farmář
přemýšlí o celém konceptu svého hospodaření. Cílem progra-
mu je právě takové „příklady dobré praxe“ přestavit veřejnosti,
motivovat k šetrnému hospodaření i další, ale také poukázat
na to, proč u nás musíme ujet od jednoho dobrého hospodáře
ke druhému leckdy i stovky kilometrů, místo aby byl takový
na každé vsi.
A tím se dostáváme k jádru problému. Na konferenci totiž
z mnoha odborných úst zaznívalo pořád dokola totéž: naše
krajina není pestrá nejen proto, že v ní hospodaří málo
„příkladných“ farmářů, ale HLAVNĚ proto, že u nás na rozdíl
od jiných evropských zemí hospodaří málo farmářů celkově!
Venkov jako výdělečný nástroj
Ideální stav by měl vypadat zhruba tak, že se v každé obci sta-
rají o pozemky a krajinu v okolí dva tři sedláci, v jejichž osob-
ním zájmu je, aby to „u nich doma nějak vypadalo“. Realita je
u nás ale bohužel taková, že na většině pozemků hospodaří
velké zemědělské společnosti – tzv. agrobaroni – a řídí český
venkov na dálku, převážně z Prahy. Jejich přístup je pak logic-
ky hlavně byznysový. Místo, kde hospodaří a ovlivňují život
místních lidí, pro ně představuje výdělečný nástroj, ale hlubší
vztah chybí. Žijí jinde, dané místo často ani neznají, tak proč
by se angažovali v místním rozvoji? Proč by brali ohledy? A co
situaci ještě zhoršuje: nejen velké agrospolečnosti, ale i menší
sedláci u nás z velké části vůbec nehospodaří na vlastní půdě.
Pozemky mívají často pouze v pronájmu od vlastníků, kteří
půdu zdědili v restituci a sami na ní hospodařit nechtějí (třeba
proto, že zdědili pole na druhém konci republiky nebo nemají
potřebnou techniku, znalosti atd.). To jsou bohužel důsledky

3. 38 | Pravý domácí časopis
nucené kolektivizace a průmyslového přístupu k zemědělství.
Obojí zašlo v Československu mnohem dál než třeba v Polsku
nebo Maďarsku, a proto je tam dnes situace výrazně lepší
(viz dále). Divte se pak zemědělcům, že nezakládají tůně, ne-
obnovují remízky a naopak že se k půdě často chovají až bezo-
hledně, když jim ta půda ve skutečnosti nepatří. Zpřetrhané
vazby se obnovují obtížně, a to hraje do karet velkým hráčům,
kteří – jak podotkl oceněný farmář a ornitolog Jaroslav
Hruška – dnes nakládají s většími celky půdy, než jaké kdy
vlastnila šlechta.
U sousedů to jde jinak
Ve srovnatelně velkém Maďarsku působí na šest set tisíc ze-
mědělských subjektů, zatímco v ČR pouze třicet tisíc. Oč méně
máme farmářů, o to jsou farmy větší a s tím jdou většinou
ruku v ruce i větší pole, menší pestrost pěstovaných plodin
a hospodářských přístupů, menší biodiverzita, fádnější a ne-
zdravější krajina. Přesto od různých politiků a agromagnátů
posloucháme, že to jinak nejde, protože malí farmáři a po-
líčka neuživí národ. „Naše velkofarmy jsou v rámci Evropy
anomálie. U nás je průměrná velikost farmy 150 hektarů, ale
evropský průměr činí jen cca 20 hektarů. A v Polsku, které
svými potravinami zásobuje Evropu, mají farmy v průměru
dokonce jen 10,5 hektaru. A ani ty velké lány nejsou nutností.
Uvedu příklad Rakouska, kde se hospodaří na osmdesáti pro-
centech zemědělské půdy na polích do velikosti dvou hektarů.
Zato u nás dostane zemědělec dotaci i na dvousethektarové
pole, které vykazuje jasné známky půdní a větrné eroze, má
minimum humusu apod.,“ uvedl konkrétní čísla předseda hod-
notitelské komise programu a můj oblíbený „sedlák pod Mile-
šovkou“ (takto ho najdete na sociálních sítích) Daniel Pitek.
Málo farmářů = horší krajina, jídlo i naše zdraví!
Chybějící sedlácký selský (?) stav se bohužel neodráží jenom
na stavu krajiny. Na škodu je nám všem. Proč? Máme horší
přístup ke kvalitním potravinám, které jejich nedostupnost
prodražuje; ve městech kolabuje doprava, protože na vsích
chybí tradiční pracovní příležitosti a všichni za prací dojíždějí;
obce a kraje musejí na péči o pozemky najímat firmy, o jejichž
zájmu na skutečně dobře odvedené práci lze polemizovat,
nebo se péči o krajinu věnují neziskovky, opět placené z na-
šich kapes. Obří stříkané lány s řepkou navíc mnohým z nás
škodí zdravotně, nemluvě o zhoršujícím se stavu a zásobách
spodní vody. A na konferenci byla dokonce (opakovaně!)
zmíněna i otázka celonárodní bezpečnosti. „Velké společnosti
nepředstavují totiž jenom riziko ekologické, ale protože mají
nejasné pokračování do budoucna, jsou i rizikem hospodář-
ským a bezpečnostním pro celou ČR a střední Evropu,“ uvedl
například již zmiňovaný farmář Hruška.
Co se musí změnit
Jestli se kvalitnější krajiny dočkáme, jedině když přibude zod-
povědných lokálních hospodářů, tak se u nás ale musí něco
velmi podstatného změnit. Legislativa.
Byla jsem zvědavá, nakolik si budou přítomní odborníci
stěžovat na „zlou“ EU a její byrokratické požadavky, ale nářky
tímto směrem na konferenci kupodivu nezazněly. Koneckon-
ců v Evropě rodinné farmy fungují. Všechny připomínky stran
šikany úřadů, špatné součinnosti ministerských rezortů, nelo-
gičnosti nebo nedotaženosti zákonů a vyhlášek a hlavně ne-
únosného množství všelijakých výkazů, příkazů a kontrol šly
bohužel na vrub našim zákonodárcům. Zaujaly mě zcela kon-
krétní připomínky a návrhy na legislativní změny, na nichž se
shodli jak farmáři, tak zúčastnění environmentální odborníci.
Co se musí změnit
NAPŘÍKLAD
1. Změnit nastavení dotačních programů tak, aby
i menší farmy byly konkurenceschopné a ty
větší zase motivované k trvale udržitelnému
stylu hospodaření. Konkrétně: zastropovat
dotace pro velké agropodniky, zavést redis-
tributivní platbu (příplatek na první hektary,
na další už pak jen základní sazba), přidat
k vyplácení dotací více podmínek vztažených
k životnímu prostředí.
2. Zavést v legislativě status rodinná farma a na-
vázat na něj ochranu, úlevy a povinnosti.
3. Upravit stavební zákon; dnes si sedlák nemůže
zbudovat bydlení na vlastních pozemcích
mimo obec, takže péče často probíhá vynuceně
„na dálku“.
4. Zlepšit možnosti prodeje ze dvora, který u nás
není kvůli své složitosti moc rozšířen. Pomohla
by například možnost porážet zvířata střelnou
zbraní přímo na pastvinách, což je daleko še-
trnější vůči zvířatům, která tak sedlák nemusí
stresovat převozem na jatka.
5. Lépe využívat pozemkové úpravy. Jde o ná-
stroj, který má vést k větší přístupnosti krajiny
a pozemků, v praxi je ale nedostatečně využí-
ván a často vede jen k budování nesmyslných
asfaltek mezi lány.
6. Za nefunkční považují sedláci i nově připra-
vovanou protierozní vyhlášku nebo povinnou
evidenci živin na pozemcích, které sedláka
„zatíží“ novou administrativou a ukrojí mu čas,
který by mohl věnovat skutečně funkčním
opatřením.
7. Problematické je i tzv. předkupní právo zvý-
hodňující stávající nájemce zemědělské půdy
bez ohledu na to, jak na pozemku hospodaří
a jestli by to jiný zájemce nedělal lépe.
8. Aktuální vědecké poznání, klimatickou změnu
a stav krajiny zohlednit také v novelách záko-
na o myslivosti, o vodě či o ochraně lesního
fondu. Zcela nedořešená je pak legislativa
agrolesnictví.
9. Iniciovat vznik odborných komisí napříč mini-
sterstvy, které zlepší součinnost institucí.
10. Zavést nový studijní obor rodinné hospodaření
(SŠ, VŠ), který připraví budoucí farmáře k pod-
nikání a převzetí otěží rodinného byznysu.
11. A v neposlední řadě změnit pohled na českého
sedláka. Neprezentovat ho jako chudinku, kte-
rý si stále vymiňuje nějaké podpory, ale jako
nositele tradic a hodnot a přínosný článek pro
celou společnost.

4. Pravý domácí časopis | 39
Co se děje s vaší půdou
Vlastníte pozemek, na kterém sami nehospodaříte?
Zajímejte se, jak nájemce s vaší půdou nakládá. Výzkum-
ný ústav meliorací a ochrany půdy připravil vzorovou
pachtovní smlouvu, která jasně definuje, jak má nájemce
na půdě hospodařit, aby nedocházelo nesprávným obhos-
podařováním k jejímu poškození a snižování hodnoty.
Trvejte na jejím podpisu a dodržování, nebo najděte
poctivějšího nájemce. Tip vám dají například v ASZ.
Tlačte na obecní a krajské úřady, aby takovou smlouvu
vyžadovaly i u pachtů obecních pozemků. Pod heslem
„metodika půdního průzkumu zemědělských pozemků
pro pachtovní smlouvy“ je ke stažení například ze stránky
www.svazvlastnikupudy.cz.
Co můžeme dělat my všichni
Tenhle poslední bod mě oklikou vrací k úvodní otázce: Co
je v rukách každého z nás, aby se naší krajině dařilo lépe?
Především věřit v selský rozum a postavit se za něj. Rozlišovat
sedláka a „sedláka“. Neházet do jednoho pytle agrobarony
a lokální zemědělce, které skutečně často drží nad vodou
jenom dotace, pro malého farmáře bohužel čím dál hůř do-
stupné. Kupovat české farmářské výrobky a ptát se sedláků
ze svého okolí, jakou konkrétní pomoc by uvítali. Vyjadřovat
svou podporou těm, kteří sice nejsou prvoplánově ekology, ale
svou závislost na přírodě si uvědomují a umí s ní pracovat.
V průběhu konference bylo oznámeno, že ministerstvo země-
dělství znovu povolilo plošnou aplikaci jedu Stutox na hrabo-
še. Na pódiu nebyl nikdo, kdo by z toho měl radost. „Zatímco
republika bojuje s hrabošem, my jich máme na farmě daleko
méně než v začátcích, protože u nás biodiverzita funguje.
Příroda se postará,“ podotkl k tématu Miroslav Blahušek z oce-
něné farmy Habánský dvůr. A totéž co on by zřejmě zjistili
i další, kdyby dostali ke své práci rozumné podmínky. A tak
tlačme na politiky, ať jim konečně ty podmínky dají. Pak se
sedlák zase stane tvůrcem a ne škůdcem krajiny.
Více o oceněných farmářích a programu Pestrá krajina
www.asz.cz
Sedlák pod Milešovkou
Se „sedlákem pod Milešovkou“ Danielem Pitkem
(nahoře) a Erichem Vodňanským (dole)