1. 1. Argumentace
V zimním semestru 2012 jsme měli povinný předmět finanční investování.
Ukončení předmětu vyžadovalo případovou studii. Vybrala jsem si téma pasivní
a aktivní investování, protože je to obsáhlá, zajímavá problematika. Chtěla jsem
se dozvědět více informací o možnostech zhodnocení finančních prostředků,
rozšířit si znalosti z tohoto oboru. Název práce je obecnější, abych mohla popsat
problematiku jako celek, nechtěla jsem se zaměřovat na konkrétní případy a také
abych získala více zdrojů ke své práci.
2. Název
Aktivní a pasivní investování
3. Vizualizace a odborný text

2. 1. Přístupy investování
Existují dva přístupy k řízení portfolií cenných papírů. Jedná se o aktivní a pasivní
investování. Oba přístupy můžeme posuzovat z několika hledisek například
z hlediska výnosnosti, rizika, časové a finanční náročnosti.1
1.1 Aktivní investování
Aktivní investor se snaží překonat průměrnou výkonnost daného trhu, která je
reprezentována zvoleným indexem. Pečlivě si vybírá aktiva do svého portfolia. Na
změny očekávaného výnosu nebo rizika cenných papírů v portfoliu či třeba vznik
nových investičních příležitostí reagují aktivní investoři změnou složení svého
investičního portfolia. Například akcie s negativním výhledem prodávají a nakupují
nové relativně „lepší“ kandidáty. Pokud chce mít aktivní investor úspěch, musí být
jeho očekávání směru dalšího vývoje akciových kurzů v průměru lepší, než je
všeobecný vývoj trhu. Mělo by se mu třeba dařit nacházet na trhu podhodnocené
nebo nadhodnocené akcie. Cílem investora je maximalizovat výnos při
akceptovatelné míře rizika. 2
1.1.1 Psychologicky aktivní investoři
V investování hraje důležitou roli psychologie, ale jinou než si většina lidí
myslí. Mají představu, že psychologie hýbe kapitálovým trhem, a že když pochopí
tuto hybnou sílu, tak úspěšně zvládnou burzovní spekulace. V praxi se mezi
úspěšnými investičními profesionály objevují vystudovaní psychologové jen
zřídka. Takže se ukazuje, že psychologie není klíčem k bohatství, protože jinak by
bylo jejich zastoupení mezi investory mnohem početnější.
Avšak psychologie se řadí mezi faktory, které ovlivňují cíle investorů.
Investor by měl se svými penězi zacházet tak, aby se cítil spokojeně, ale ani
spokojenost není přímo úměrná výnosům, nýbrž závisí také na riziku portfolia
a řadě jiných faktorů. Americký akciový investor Peter Lynch to vyjádřil
takto: „ Každý má dostatečnou mozkovou kapacitu, aby mohl vydělávat peníze
1
[2]
2
[2]
7

3. investováním do akcií. Ne každý však má na to žaludek. Pokud máte sklon
prodávat vše v panice, měli byste se akciím a akciovým fondům úplně vyhýbat.“3
Psychologicky aktivní investoři se především vyznačují tím, že si své
bohatství vydělali sami. Aktivně se podílejí na tvorbě majetku, protože chtějí
dosáhnout svých cílů a riskují vlastní kapitál. Zájem o vyšší výnos převládá nad
potřebou bezpečí. Tolerují vyšší riziko, protože mají vyšší sebedůvěru. Chtějí mít
kontrolu nad svými investicemi, jsou ochotni riskovat, ale pokud nemají pocit
kontroly, jejich tolerance vůči riziku rychle klesá. K aktivním investorům často
patří soukromí lékaři a zubaři, podnikatelé a lidé s vyšším vzděláním. V USA
ročně přibude 75% nových milionářů, kteří zbohatli vlastním úsilím a jsou to lidé
s vyšším než bakalářských vzděláním.
Tento typ investorů rád dělá rozhodnutí a často si myslí, že ví o financích více
než leckterý investiční poradce. Poradce neustále soupeří s takovýmto klientem
o své pravomoci a dokazuje úroveň svých znalostí a svoji výkonnost. Doporučuje
investorovi, aby svoji aktivitu vynaložil do formulování strategického
rozhodování o celkové investici. Investor má příležitost se podílet na rozhodování
o svých investicích, což vede k tomu, že snáze snáší neúspěch v případě ztráty
a raduje se více z dosažených výnosů. Chce mít podvědomí o tom, kde jsou jeho
peníze, a miluje informace. Problém je v tom, že důvěrné informace vlastně
neexistují a jsou zkreslené subjektivními pocity. Zodpovědný a zkušený investor
nevěří fámám a nepodloženým pověstem. 4
1.2 Pasivní investování
Pasivní investování si klade za úkol dosahovat u investičního portfolia
srovnatelné výkonnosti jako trh. Vybírá přesně ty aktiva a v přesném poměru v
jakém jsou zahrnuty ve sledovaném indexu. Proto se někdy tato metoda nazývá
indexování. Investoři drží po celou dobu svého investování poměrně stálé
portfolio a jeho složení nemění ani v okamžiku, kdy se např. změní očekávaný
výhled výkonnosti jednotlivých aktiv. Spoléhají na platnost teorie efektivních
trhů, podle které trh všechny kurzotvorné informace zapracovává do kurzů
3
[1], str. 45
4
[1], str. 45 – 47
8

4. cenných papírů okamžitě a bezprostředně, takže vybírání jednotlivých společností
do portfolia je zbytečné. Teorie také říká, že nakoupit a držet tržní portfolio je
nejlevnější a nejlepší strategií pro investora. Portfolio manažeři fondů nemusí mít
takové schopnosti, protože nakupují pouze takové cenné papíry a v takovém
složení, které odpovídá sledovanému indexu. Mají ulehčenou práci v tom, že
nemusí zjišťovat informace o firmách, o jejich akciích ani výnosnosti, čímž se
sníží náklady. Nevýhodou může být to, že zvolený index nemusí dlouhodobě
vykazovat růst nebo že dojde k náhlému poklesu, což způsobí ztrátu dosaženého
výnosu a ten se v případě následného růstu nemusí dostavit. Při indexování
nedosáhneme vysokých výnosů, jedná se spíše o průměrné zhodnocení bez
velkých rizik. 5
1.2.1 Psychologicky pasivní investoři
Můžeme sem zařadit lidi, kteří získali své jmění dědictvím, dlouholetým
spořením, nebo rizikovými operacemi s kapitálem, který patřil někomu
jinému- tedy pasivně. U pasivních investorů je na prvním místě potřeba vyšší
bezpečnosti než potřeba zhodnocení kapitálu. Patří mezi ně například právníci
z velkých právnických firem, podnikoví řídící pracovníci, dědici velkého
bohatství, politikové atd. Jsou to lidé, kteří nedisponují, tak velkým majetkem.
Zvláštní skupinu tvoří dědici, kteří přišli k velkému majetku. Podle průzkumů
často trpí pocitem viny, nerozhodností, nízkou sebedůvěrou a zvýšenou
podezíravostí. Uvědomují si, že majetek získali bezpracně, bez jakýchkoli zásluh,
bojí se chyb a nechtějí riskovat. Většina pasivních investorů přenechává
rozhodování o investici investičnímu poradci. Preferují spíše konzervativní
a široce diverzifikovaná portfolia. Vyžadují vzdělání a poradenství v oblasti
investic, protože často vidí rizika mnohem větší, než doopravdy jsou.6
5
[2], [3]
6
[1], str. 45 – 46.
9

5. Literatura a použité zdroje
[1] KOHOUT, Pavel. Investiční strategie pro třetí tisíciletí. 5. přeprac. a rozš. vyd.
Praha: Grada, 2008, 287 s. ISBN 978-80-247-2559-8.
[2] Aktivní a pasivní investování. In: Www.penize.cz [online]. 2010 [cit. 2012-10-
15]. Dostupné z: http://www.penize.cz/15951-aktivni-a-pasivni-investovani
[3] Srovnání aktivního a pasivního investování. In: Is.muni.cz [online]. 2012 [cit.
2012-10-15]. Dostupné z:
https://is.muni.cz/auth/el/1456/podzim2012/MPF_FIIN/um/FINV_podzim2012-
2.pdf?fakulta=1456;obdobi=5785;studium=630378;predmet=705299
10