1. ARGUMENTACE
Téma, které jsem si zvolil, je Proces výchovy – etapy výchovy. Toto téma je také součástí
předmětu, který jsem absolvoval v prvním semestruna MU – Nástin dějin pedagogiky a úvod
do pedagogiky. Tyto znalosti a informace, které sem se dočetl, mohou být přínosem nejen
mě, ale i většině studentů MU. Každý kdo chce učit, by měl vědět základní poznatky jako je
výchova, jak se dělí, jak probíhá a další věci. V budoucnu bych chtěl být dobrým učitelem,a
proto mě toto téma zajímalo. Byl jsem nucen svoji seminární práci mírně zkrátit, ale snažil
jsem se v ní ponechat to nejdůležitější.
ANOTACE
Tato práce se zabývá obecně výchovouaněkterých jejich součástí. Podrobně vysvětluje pojmy
edukační proces, etapy výchovy a procesy výchovy, některý pojem je zobrazen z hlediska více
autorů, protože každý autor má na tyto pojmy svůj vlastní názor nebo jiné rozdělení. Práce
seznamuje čtenáře s tím, jak by měla nebo může výchova jedince probíhat, co vše ji
ovlivňuje, ale také jak by se měl učitel chovat. Dále v ní můžeme vyčíst, co dané pojmy
znamenají a co obsahují.
Klíčová slova - výchova, edukační proces, determinanty, cíle, diagnóza

2. PROCES VÝCHOVY - ETAPY VÝCHOVY
Výchova:
je subjekto-subjektový proces nejen žáka s pedagogem, ale i pedagoga s žákem,
který není pasivní
výchova u všech jedinců je celoživotní, tedy od té doby, kdy se člověk narodí až do
doby, kdy opustí náš svět
Edukační proces:
to je proces, ve kterém se nějaký subjekt (řekněme například A) nějakým
způsobem vzdělává (učí, nabývá vědomostí a nových poznatků) nebo je to proces,
ve kterém nějaký subjekt (řekněme například B) někoho něco učí, vzdělává.
v edukačním procesu je základem nějaký druh učení, tudíž pokud se tu žádný druh
učení nenachází --> pak nemůžeme hovořit o edukačním procesu
edukační proces (EP) se dá třídit například podle intercionality:
o EP non-intercionální – můžeme jej nazvat nezáměrné nebo neuvědomělé,
protože jedinec se nějakým způsobem vzdělává, aniž by si to uvědomoval
o EP intercionální – je opakem EP non-intercionálního–jedinej se učí,
uvědomuje si učení, učí se záměrně

3. Edukační proces (EP) se také rozdělit podle toho, jestli se jedná o:
o EP řízený – jedinec učení nějakým způsobem plánuje
o EP neřízený – jedinec se učit chce a snaží se o to
Proces výchovy:
Proces výchovy ovlivňuje mnoho faktorů, mezi některé z nich můžeme zařadit:
univerzálnost, permanentnost, hodnotovou orientaci výchovy, dynamičnost a
další.
- Dělení na etapy výchovného procesu podle paní Svobodové a ŠMAHELOVÉ:
o Etapa počáteční neboli vstupní, jde o první diagnózu:
 Ten kdo vychovává (subjekt A), musí znát stav vychovávaného
(subjekt B), a jak bude daná výchova probíhat
 Subjekt A se snaží zjistit jak je na tom subjekt B psychicky, jestli má
nějaké končíky, má na něco talent, popřípadě jestli má k něčemu
přirozený odpor
 Subjekt A by měl mít přehled, jestli je subjekt B fyzicky zdatný,
v dobré kondici, ať už se jedná o jeho psychiku nebo o tělesnou
stránku věci

4.  Subjekt A dále zkoumá, v jakém prostředí žije subjekt B, jeho okolí,
vztahy v rodině
 V této etapně se vymezují cíle, kterých chceme dosáhnout
o Etapa Pedagogické analýzy obsahu výchovy
 Analyzuje obsah výchovy
 Subjekt A upřesňuje cíle výchovy a přesně popisuje postupy a
vybírá různé metody
o Etapa pedagogického projektování:
 Pokračování z předchozí etapy ve zpřesňování a ujasňování cíle
 Subjekt A znova je obeznámen se stavem subjektu B
 Subjekt A by měl vědět jak dosáhnout a čeho chce dosáhnout –
pomocí přesných metod, pomůcek, které si vymezí
o Etapa regulace učení žáka:
 Vše se točí kolem žáka, žák je v jakémsi středu procesu učení a
výchovy
 Žák a učitel by měli velmi úzce spolupracovat
 Měli by se domlouvat, jak co udělají, kolik toho udělají, za jakou
dobu, pomocí čeho toho docílí
 Tato etapa je velmi důležitá při vývoji osobnosti žáka
o Etapa výsledné pedagogické diagnózy:
 Měla by interpretovat, jak úspěšné a do jaké míry se splnily
stanovené cíle – její efektivnost
 Slouží jako zpětná vazba pro žáka i pro vychovatele1
V pedagogice existuje hlavní model – neboli didaktický trojúhelník, ve kterém jsou 3 základní
prvky – učitel, učivo a samozřejmě žák
- Edukační proces můžeme chápat jako spolupráci
- Determinanty vstupů – edukační proces (vlastnosti, průběh) – výsledky
(dlouhodobé)
1
SVOBODOVÁ, J., ŠMAHELOVÁ, B. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno: MSD, 2007. s. 140. ISBN 978-80-86633-
81-7.

5. V různých zemíchje edukační proces jiný, protože je závislý na struktuře a charakteristice
dané populace
Charakteristika vstupních determinant edukačních procesů podle pana Bližkovského
Charakteristiky žáků
o Kognitivní (styly učení, inteligence)
o Afektivní (druhy motivací, potřeby)
o Fyzické (věk, pohlaví)
o Sociální a sociokulturní (inteligence rodinných příslušníků)
Charakteristiky učitelů
o Osobnostní (přístup, chování)
Charakteristika edukačních konstruktů
o Kutikulární programy (vzdělávací programy a jejich orientace)
o Učebnice – včetně dalších pomůcek, rozsah a obsah učiva
o Evaluační nástroje – jak se shodují, případně neshodují se standarty
Charakteristika škol
o Vybavení tříd, modernizace tříd, malba na zdech, to vše působí na žáka
o Učitelské kádry a jejich profily2
K procesům výchovy řadíme další skupiny: podmínky výchovy, cíle výchovy, prostředky
výchovy a styly výchovy
Styly výchovy:
Zabývá se tím, jak se subjekt A (vyučující) chová vůči subjektu B
(vychovávanému), jakým stylem
Dělení stylů výchovy podle paní Šmahelové:
o Autokratický styl výchovy – rázný a záporný přístup
 Učitel poroučí, přikazuje, žáka omezuje, nezajímá ho žák, ale
jen jeho výkon a to jak se ukázněně chová
o Liberální styl s nezájmem o dítě – slabé řízení výuky
2
Blížkovský, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava: Amosium servis, 1992

6.  Učitel se lhostejně chová k žákům, nemá zájem, nemají skoro
nízké nároky - žádná kázeň, slabá kontrola
o Rozporný autokraticko-liberální styl
 Od každého z předchozích stylů něco, kombinace, učitel se
může chovat v každém předmětu jinak a i každou chvíli se mlže
měnit jeho přístup
o Integrační styl – kladný, vztah středně silné řízení
 Spíše kamarádský přístup, nezajímá se jen o školní věci a věci
přímo týkající se výuky, ale zajímá ho i žákův názor, podporuje
žáka a motivuje ho, snaží se o důvěru mezi žákem a učitelem
 Podle mého názoru nejlepší styl3
Základní otázka v procesu výchovy: „Co se děje s člověkem v procesu výchovy?“
Seznam použité literatury:
SVOBODOVÁ, J., ŠMAHELOVÁ, B. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno: MSD, 2007. s. 140.
ISBN 978-80-86633-81-7.
- Jedná se o učebnici – redigovaná a recenzovaná
- Tato kniha byla doporučena jako základní studijní materiál v předmětu
- Autorkou knihy je vyučující na PdF MU
- Zabývá se přímo vybraným tématem
- Kniha byla vydána v roce 2007
IS MASARYKOVY UNIVERZITY, Proces výchovy – Etapy výchovy
Dostupné z:
< http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/pedf/ps09/uvod_ped/web/proces.html>.
- Stránky jsou tvořeny Mgr. Radkem Pospíšilem, zaměstnancem MU
- Autor je uveden
3
SVOBODOVÁ, J., ŠMAHELOVÁ, B. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno: MSD, 2007. s. 140. ISBN 978-80-86633-
81-7.

7. - Autor je erudovaný v daném oboru
- Odkazy jsou funkční
- Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním
fondem a státním rozpočtem České republiky.
ČLÁNKY RVP, Myšlenkové mapy. [cit. 2011-09-16]
Dostupné z:
<http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/12797/MYSLENKOVE-MAPY-V-EDUKACNIM-
PROCESU.html/>.
- Stránky jsou aktuální
- Autor je uveden
- Odkaz je funkční
- Uvedena kontaktní adresa
- Použité citace z ověřených zdrojů
Blížkovský, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava: Amosium servis,
1992