Spojené státy americké si myslí, že je nad zákonem a opakovaně se spoléhá na používání "Fronts" (jako Mother Ally Velké Británie a sestry Ally Švédsko), čímž svou roli v těchto odvetných / trestních činů srovnaných PROTI Julian Assange pro zpravodajské zprávy a Vystavení Spojené státy americké válečné zločiny / Norimberk porušování a dalších teroristických činů, prosíme o trpělivost, Spojené státy americké prezidenta Baracka Obamy a jeho právní poradce / bílý rasista (Baker Donelson Bearman Caldwell a Berkowitz) přinese HEAD Spojených států amerických "na talíři!"

1. Řekněte SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ,
"NO MORE ŠIKANA!"
VOGEL Denise Newsome říká: "DÍKY Ekvádor
EAN ministr zahraničí Ricardo Patino Pro stojící
DO SPOJENÝCH STÁTŮ teroristického / BÍLÁ
amerického rasistického režimu a jeho MATKY Ally
VELKÉ BRITIAN a Bratrský ALLY ŠVÉDSKO! "
Spojených států odvětví vlády (Executive / Bílý dům, LEGISLATIVNÍ /
Kongresová a SOUDNÍ / Spojené státy nejvyšší soud) se snaží Blok / bránit stíhání
Spojených států amerických prezident Barack Hussein Obama II, členové Kongresu a
Nejvyšší soud soudců, Donelson Baker a jeho teroristické spojenci. . .
Ricardo Patino, ministr zahraničních věcí Záležitosti Ekvádor je Prohlášení týkající se Assange (Zakladatel
Wikileaks): http://www.mmrree.gob.ec/2012/com042.asp

2. OBSAH ministerstva zahraničního obchodu a integrace
Prohlášení vlády republiky Ekvádoru na Assange azylového řízení
Dne 19. června 2012, australská národní občan Julian Assange, objevil se v prostorách velvyslanectví Ekvádoru v
Londýně, požádat o diplomatickou ochranu státu ekvádorského využívat stávajících pravidel o diplomatických
azylu. Žadatel na základě své žádosti na strachu, že případné výsledky by mohly utrpět politickou perzekucí v třetí
zemi, může to používat jeho vydání do Švédského království se dostat zase následné vydání do této země.
Vláda Ekvádoru, věrný k azylovému řízení a přikládají závažnosti v tomto případě, je přezkoumáváno a
vyhodnocováno za všechny aspekty spojené s ním, zejména argumenty předložené panem Assange na podporu
strach, že si o situaci, že tento člověk vnímá jako ohrožení života, osobní bezpečnost a svobodu.
Je důležité si uvědomit, že M r. Assange přijal rozhodnutí požádat o azyl a ochranu Ekvádoru nad tvrzením, že to
říká, byly provedeny údajnou "velezradu a vyzvědačství", která vystavuje občanovi, který budí strach možnost byl
předán do Spojených sv Ates amerických Brity, švédštině nebo Australan, vždyť je to země, řekl pan Assange,
pronásleduje ho kvůli odtajnění informací trapné vlády USA. Je také žalobkyně, že " obětí pronásledování v
různých zemích, které se odvozuje nejen z jejich myšlenky a činy, ale jejich práce zveřejnit informace, které
ohrožuje silnější, zveřejnit pravdu, a proto odhalování korupce a závažné porušování lidských práv občanů na
celém světě . "
Proto je pro žadatele, rozdělení politické trestné činy, je základem jeho žádosti o azyl, protože podle jeho názoru,
je konfrontován se situací, zahrnující bezprostřední nebezpečí pro něj, kteří se nemohou bránit. Aby bylo možné
vysvětlit, že vzbuzuje obavy možného politického pronásledování, a že tato možnost skončí stává situace jsou a
porušení jeho práv, integritu a nebezpečí pro bezpečnost a svobodu, vláda Ekvádoru za následující:
1. Julian Assange je cenami ověnčený komunikace profesionální mezinárodně pro jeho boji za svobodu
projevu, svobodu tisku a lidských práv obecně;
2. Že pan Assange sdílet s globální publikum měl tu čest dokumentární informace získané z různých zdrojů,
a dotčených zaměstnanců, zemí a organizací;
3. Že existují pádné důkazy o odvetných opatření ze strany země nebo zemí, které produkoval informace
zveřejněné panem Assange a odvetných opatření, která mohou ohrozit jejich bezpečnost, integritu, a
dokonce i jeho život;
4. , Že i přes diplomatické úsilí Ekvádoru, zemí, které požadují přiměřené záruky k ochraně bezpečnosti a
život pana Assange a odmítli usnadňovat;
5. To jsou některé ekvádorské úřady, že je možné o vydání pana Assange do třetí země mimo Evropskou
unii bez příslušných záruk pro jejich bezpečnost a osobní integritu;
6. Tento právní důkazů jasně vyplývá, že vzhledem k vydání do Spojených států amerických, pan Assange
neměl spravedlivý proces, by mohl být souzen speciálních soudů či vojenské, a je nepravděpodobné, že se
aplikuje na kruté a ponižující, a byl odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody nebo trest smrti, což by
respektovat jejich lidská práva;
7. Že zatímco pan Assange musí odpovědět na šetření ve Švédsku, Ekvádor je vědom, že švédský prokurátor
měl rozporuplný postoj, který brání panu Assange na plný výkon zákonného práva na obhajobu;

3. 8. Ekvádor je přesvědčen, že maří procesní práva pana Assange při šetření;
9. Ekvádor zjistila, že pan Assange je bez ochrany a pomoci, aby se obdržel od státu, který je občanem;
10. , Že po několika veřejných prohlášení a diplomatické komunikace úředníků z Velké Británie, Švédska a
USA, se odvodit, že tyto vlády by respektovat smlouvy a dohody, a dá přednost domácí hierarchii
právnické fakulty, v rozporu s pravidly vyjádřil univerzální použití a
11. , Že pokud pan Assange je snížena na péči ve Švédsku (jak je zvykem v této zemi), začne řetěz událostí,
které by znemožnilo další ochranná opatření přijatá s cílem vyhnout se možnému vydání do třetí země.
To znamená, že vláda Ekvádoru se domnívá, že tyto argumenty poskytnout základ pro obavy z Julian Assange,
zatímco to může být obětí politické perzekuce, v důsledku cílené akce ve prospěch svobody projevu a svobody
tisku a odmítnutí jeho pozice na zneužívání, které inklinuje k běhu moc v některých zemích, oba které naznačují,
že pan Assange kdykoli, může být situace, které může ohrozit život, bezpečnost nebo osobní integrity. Tento strach
bylo nařízeno vykonávat své lidské právo vyhledávat a přijímat azyl v Ekvádoru velvyslanectví ve Velké Británii.
Článek 41 Ústavy Ekvádorské republiky jasně definuje právo na azyl. Podle tohoto ustanovení, v Ekvádoru plně
uznává práva azylu a postavení uprchlíka v souladu se zákonem a mezinárodních lidských práv. Podle tohoto
ustanovení ústavy:
"Lidé, kteří se nacházejí v situaci v oblasti azylu a uprchlíků požívají zvláštní ochrany s cílem zajistit plný výkon
jejich práv. Stát respektovat a zajistit zásadu nenavracení, stejně jako humanitární pomoc a právní nehodu."
Také je právo na azyl je zakotveno v článku 4.7 zahraniční služební zákon z roku 2006, která určuje schopnost
Ministerstva zahraničních věcí, obchodu a integrace Ekvádoru slyšet případy diplomatického azylu, v souladu se
zákony, smlouvy, zákon a mezinárodní praxe.
Je třeba zdůraznit, že naše země bylo zdůrazněno v posledních letech pojmout velké množství lidí, kteří požádali o
územní azyl nebo status uprchlíka, co bezpodmínečně respektována zásada non-refoulement a zákazu
diskriminace, přičemž kroky k poskytovat postavení uprchlíka urychleným způsobem, s přihlédnutím k
okolnostem žadatelů, většinou Kolumbijci útěku ozbrojený konflikt ve své zemi. Vysoký komisař pro uprchlíky
chválil Ekvádoru na uprchlickou politiku, a zdůraznil významný fakt, že země nebyla omezena na táborech pro
tyto lidi, ale byly začleněny do společnosti, v plném užívání jejich lidských práv a záruk.
Ekvádor se nachází právo na azyl v univerzálním katalogu lidských práv, a domnívá se proto, že účinné
uplatňování tohoto práva vyžaduje mezinárodní spolupráci, že naše země může být poskytnuta, bez které se výpis
bude neplodný, a instituce, by bylo zcela neefektivní. Z těchto důvodů, a připomněl povinnost všech států přijala k
ochraně a prosazování lidských práv, jak je stanoveno v Chartě Organizace spojených národů vyzvala britskou
vládu, aby svou kvótu k dosažení tohoto cíle.
Pro tento účel, Ekvádor poznamenal, při analýze právních institutů souvisejících s azylem, konformace tohoto
práva základní zásady, jež je obecné mezinárodní právo, stejně jako pro jeho významu a rozsahu mají univerzální
hodnotu, protože stále v souladu s obecným zájmem celé mezinárodní společenství, a mají plné uznání všech států.
Tyto zásady, které jsou stanovené v mezinárodních dokumentech jsou následující:
) Azyl, ve všech svých formách je základním lidským právem ukládá erga omnes, tedy "pro všechny" říká.
b) diplomatický azyl, útočiště (nebo územní azyl), a právo nebýt vydán, vyhoštěn, dodávány nebo převedeny, jsou
lidská práva srovnatelné, protože jsou založeny na stejných principech ochrany člověka: non-refoulement a bez
diskriminace bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženského
vyznání nebo víry, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo
jiného postavení či jiných podobných kritériích.
c) Všechny tyto formy ochrany se řídí zásadami za osobu (tedy příznivější pro jednotlivce), rovnost, univerzálnost,
nedělitelnost, provázanost a vzájemnou závislost.
d) ochrana nastane, když stát, který udělí azyl, přístřeší, nebo je požadováno, nebo ochranné mocnosti, za to, že
existuje riziko, nebo strach, že chráněná osoba může být obětí politického pronásledování, nebo je obviněn z
politické trestné činy.
e) stát, který udělí azyl nárok příčiny azylu a vydávání případ, zváží důkazy.

4. f) Bez ohledu na to, který z jeho formy nebo formy jsou přítomny, azylu je vždy stejná příčina a stejný právní řád,
tedy politická perzekuce, která způsobuje, že přípustné, a chránit život, osobní bezpečnost a svobodu chráněné
osoby, , který je zákonný účel.
g) Právo na azyl je základním lidským právem, proto patří k ius cogens, tj. systému povinných právních norem
uznaných mezinárodní společenství jako celek, který žádná odchylka je povoleno, je null všechny smlouvy a
ustanovení mezinárodních právních předpisů, které proti.
h) V případech, které nejsou zahrnuty ve stávajících právních předpisů, lidská osoba zůstává pod ochranou zásad
lidskosti a příkazy veřejné svědomí, nebo jsou pod ochranou říše a zásad mezinárodního práva odvozenou od
zavedeného zvyku, principy lidskosti a diktátu veřejného svědomí.
i) nedostatek mezinárodní smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů států, nemůže legitimně dovolávat
omezit, oslabit nebo odmítnout právo na azyl.
j) pravidla a zásady, jimiž se řídí práva na azyl, bez vydávání, bez dodání, žádné vyhoštění a převody nejsou
sbližují, a to v rozsahu nezbytném pro zvýšení ochrany a poskytne jí s maximální efektivitou. V tomto smyslu, jsou
v mezinárodním právu lidských práv, právo na azyl a uprchlického práva a humanitární právo.
k) Práva ochrany lidské osoby jsou založeny na etických zásadách a hodnota S všeobecně přijímáno, a proto mají
humanistické, sociální, solidarita, sociální, mírové a humanitární.
l) Všechny státy mají povinnost podporovat postupný rozvoj mezinárodních lidských práv prostřednictvím
efektivní vnitrostátní a mezinárodní ction.
Ekvádor se domnívá, že právní úprava týkající se azylové případ pana Julian Assange zahrnuje celý soubor zásad,
norem, mechanismů a postupů stanovených v mezinárodních nástrojů pro lidská práva (ať už regionální či
univerzální), mezi které patří mezi jejich ustanoveními právo vyhledávat, přijímat a využívat azyl z politických
důvodů, konvence týkající se práva na azyl a uprchlického práva, a uznat právo, které mají být dodány, se vrátil,
nebo vyloučen, když je založeno strach z pronásledování politických úmluv pro vydávání právních předpisů a
uznávají právo nebýt vydán pokud toto opatření týkat politické pronásledování a konvencí, jimiž se řídí
humanitární právo, a uznat právo nesmí být převedeno, pokud existuje nebezpečí pronásledování politiky. Všechny
tyto formy azylu a mezinárodní ochrany je odůvodněna potřebou chránit tuto osobu z možného politického
pronásledování, nebo případného rozdělení politické zločiny a zločiny / nebo v souvislosti s tímto, který podle
názoru Ekvádoru, a to nejen ohrozit Mr . Assange, ale také představovat vážné křivdy spáchané proti němu.
Je nepopiratelné, že státy, aby se už tak četné a podstatné mezinárodní nástroje, mnoho z nich právně závaznou
povinnost poskytovat ochranu nebo azyl osobám pronásledovaným z politických důvodů, jež vyjádřily své přání
vytvořit právní instituce na ochranu lidských práv a základních svobod, založený na obecné praxe přijala jako
zákon, který on atributy k takové povinnosti jako povinné, erga omnes, být vázána na dodržování, ochrany a
postupnému rozvoji lidských práv a základních svobod, jsou součástí ius cogens. Některé z nich nástroje jsou
uvedeny níže:
) Charta Organizace spojených národů z roku 1945 a cílů a zásad Charty Organizace spojených národů:
povinnost všech členů, ke spolupráci při podpoře a ochraně lidských práv;
b) Všeobecná deklarace lidských práv 1948: právo vyhledávat a využívat azyl v jakékoli zemi, z politických
důvodů (článek 14);
c) Deklarace práv a povinností Man, 1948: právo vyhledávat a využívat azyl z politických důvodů (článek 27);
d) Ženevská úmluva ze dne 12. srpna 1949, vzhledem k ochraně civilních osob za války: v žádném případě
převedeny na chráněné osobě, do země, kde se obávají pronásledování pro jeho politické názory (článek 45);
e) Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a protokolu z New Yorku, 1967: zakazuje se vracejí nebo
vyhoštění uprchlíků do zemí, kde by jejich život a svoboda byly ohroženy (článek 33.1);
f) úmluvy o diplomatických azylu, 1954: stát má právo udělit azyl a klasifikovat povahu trestného činu nebo
motivy pronásledování (článek 4);
g) Úmluva o územním azylu z roku 1954: stát má právo přijmouti na svém území těchto osob, které považuje za
nezbytné (čl. 1), když jsou pronásledováni pro své přesvědčení, politických názorů nebo příslušnosti nebo činy,
které mohou být považovány za politické trestné činy (článek 2), může stát udělení azylu nevrátí nebo vyhostit

5. uprchlíka, který je pronásledován z politických důvodů nebo trestného činu (článek 3); také vydání není vhodné při
jednání s lidmi, kteří, podle požadovaného státu, bude stíhán za politické zločiny, nebo společné trestné činy
spáchané z politických důvodů, nebo když vydání se žádá poslušnost politické motivy (článek 4);
h) Evropské úmluvy o vydávání z roku 1957, zakazuje vydání, pokud dožádaná strana se domnívá, že trestný čin
je účtován politické (článek 3.1);
i) 2312 Prohlášení o územním azylu z roku 1967 stanoví, že udělení azylu osobám, které mají toto právo podle
článku 14 Všeobecné deklarace lidských práv, včetně osob, bojuje proti kolonialismu (článek 1.1). To zakazuje
odmítnutí přijetí, vyloučení a vrátí se do jakéhokoli státu, kde může být vystaven pronásledování (článek 3.1);
j) Vídeňské úmluvy o smluvním právu z roku 1969, stanoví, že pravidla a zásady občanského práva imperativy
mezinárodních nepodporují-li dohoda, smlouva je neplatná, na jeho závěr v rozporu s jedním z těchto pravidel
(článek 53), a pokud nová imperativní norma této povahy, každá smlouva, která je v rozporu s tímto ustanovením
je neplatný a je ukončeno (čl. 64). Pokud jde o použití těchto článků, úmluvy umožňuje státům požadovat
dodržování Mezinárodního soudního dvora, aniž by byl nutný souhlas státu respondentů, přijímá soudu pravomoc
(článek 66.b). Lidská práva jsou normy ius cogens.
k) Americká úmluva o lidských právech z roku 1969: právo vyhledávat a využívat azyl z politických důvodů
(článek 22.7);
l) Evropská úmluva o potlačování terorismu z roku 1977, je dožádaný stát oprávněn odmítnout vydání, pokud
existuje nebezpečí, že osoba je stíhána nebo potrestána za své politické názory (článek 5);
m) Meziamerická úmluva o vydávání z roku 1981, vydání se nepoužije, pokud osoba byla souzena a odsouzena,
nebo má být souzen u soudu zvláštní nebo ad hoc v dožadujícím státě (článek 4.3), kdy na základě klasifikace
dožádaného státu, ať už politických trestných činů nebo trestných činů spojených nebo trestných činů s politickou
sledovanému cíli, a když, mohou okolnosti případu vyvodit, že pronásledování z důvodu rasy, náboženství nebo
národnosti, že situace osoby vyhledávaným mohlo být pro některý z těchto důvodů (článek 4.5). Článek 6 stanoví,
v odkazu na právo na azyl, že "nic v této úmluvě nelze vykládat jako omezení práva na azyl, pokud je to vhodné".
n) Africká charta lidských práv a národy 1981, sleduje jedince právo vyhledávat a získat azyl v jiných zemích
(článek 12.3);
o) Cartagena prohlášení z roku 1984, uznává právo na přístřeší, pokud odmítl na hranicích a nevracejí se.
p) Listina základních práv Evropské unie 2000: stanoví právo na diplomatickou a konzulární ochranu. Každý
občan Unie má na území třetí země nemá zastoupení v členském státě státní příslušnosti, ochranu diplomatických a
konzulárních úřadů kteréhokoli členského státu za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu (čl. 46).
Vláda Ekvádoru považuje za důležité si uvědomit, že pravidla a zásady uznávané v mezinárodních uvedených
nástrojů a dalších multilaterálních dohod přednost před vnitrostátním právem států, neboť tyto smlouvy jsou
založeny na zevšeobecnit pravidel vycházejících ze zásady nehmotná, což má za následek větší respekt , záruky a
ochrana lidských práv proti jednostranné postoje těchto států. To by ohrozilo mezinárodní právo, který by měl
spíše být posílena tak, že dodržování základních práv je konsolidována, pokud jde o integraci a ekumenického
charakteru.
Kromě toho, protože Assange požádal o azyl v Ekvádoru, které udržuje na vysoké úrovni diplomatické rozhovory
s Spojeném království, Švédsku a Spojených státech.
V průběhu těchto rozhovorů, naše země vyzval Spojené království dostat přísnější ochranná opatření pro Assange
vpředu, bez překážek, otevřená právní proces ve Švédsku. Tato ochranná opatření zahrnují, jednou odvzdušnit své
právní povinnosti ve Švédsku nevydá do třetí země, tj. záruka se nevztahuje na postavu oboru. Bohužel, i přes
opakované výměny textů, Velká Británie nikdy vykazovala známky chce dosáhnout politické kompromisy, pouze
opakuje obsah právních textů.
Assange právníci požádala švédská justice se Assange prohlášení v prostorách velvyslanectví Ekvádoru v
Londýně. Ekvádor oficiálně přestěhoval do švédské orgány ochotny poskytnout tento rozhovor s úmyslem, aby
nezasahovala nebo bránit právní proces je následován ve Švédsku. Toto opatření je ideální a právně možné.
Švédsko nepřijal.

6. Na druhou stranu, Ekvádor znělo možnost, že švédská vláda zavést ochranná opatření, která nejsou v sekvenčním
Assange vydán do Spojených států. Opět platí, že švédská vláda odmítla jakýkoli kompromis v tomto ohledu.
Konečně, Ekvádor psal pro vládu USA, aby oficiálně představí svůj postoj k případu Assange. Dotazy týkající se:
1. Pokud je probíhající soudní proces nebo má v úmyslu provádět takový proces proti Julian Assange nebo
zakladatelů organizace Wikileaks;
2. V případě, že výše uvedené je pravda, že jaké předpisy, jak a za jakých podmínek bude s maximální tresty
těmto osobám;
3. Pokud je záměrem požádat o vydání Juliana Assange do Spojených států.
Reakce USA je, že nemůže poskytovat informace o Assange případě tvrdí, že je dvoustrannou záležitostí mezi
Ekvádorem a ve Spojeném království.
V této souvislosti je, že vláda Ekvádoru, věrný své tradici chránit ty, kteří hledají útočiště na svém území nebo v
prostorách diplomatických misí, se rozhodla udělit azyl diplomatický pro občany Assange na základě žádosti
podané na prezidenta republice prostřednictvím písemného sdělení ze dne Londýn 19. června 2012 a doplněné
dopisem ze dne v Londýně dne 25. června 2012, pro které vláda Ekvádoru, po spravedlivé a objektivní hodnocení
situace popsané panem Assange, podle jejich vlastních slov a argumentů, potvrdila obavy navrhovatele, a
předpokládá, že existují náznaky, že to může být předpokládal, že tam může být politická perzekuce, nebo může
dojít k takové pronásledování, kdyby se žádná opatření nepřijmou včasné a nezbytné, aby se jí vyhnuli.
Vláda Ekvádoru je jisté, že britská vláda vědět, jak se hodnoty spravedlnosti a spravedlnosti v ekvádorské pozice,
av souladu s těmito argumenty, věří, že Spojené království bude nabízet co nejdříve a zaručuje bezpečný průchod
nezbytné a relevantní pro situace uprchlíků, tak, aby jejich vlády na počest své činy loajality, které dluží na práva a
mezinárodních institucí, které obě země pomohly tvar podél jejich společné historii.
Také doufá, že zachování nezměněné vynikající vztahy přátelství a vzájemné úcty, které se váží do Ekvádoru a
Spojeného království a jejich občanů, protože se zabývají podporou a hájit stejné principy a hodnoty, a proto, že
sdílejí podobné obavy o demokracii, klid, dobré živobytí, které jsou možné pouze tehdy, pokud se respektovat
základní práva všech.
TISKOVÁ ZPRÁVA č. 042