1. Francouzský jazyk
Barbora Strnadová

2. Anotace
Následující text shrnuje základní informace o francouzském jazyce. Snaží se vysvětlit, jak
francouzský jazyk vznikal, ale také jak se mění v dnešní moderní době. Poukazuje na
rozdělení jazyka, a také na nářečí a dialekty ve frankofonních zemích. Dále v textu nalezneme
informace o francouzských slovnících a také institucích, které se zaobírají francouzským
jazykem. V poslední řadě se také dozvíme něco o francouzském jazyce v naší zemi.

3. Úvod
Francouzský jazyk je jedním z románských jazyků patřících do indoevropské rodiny.
K dalším románským jazykům patří například španělština nebo italština. S více než tisíciletou
historií spadá k nejstarším evropským jazykům. Jazyk je obdivován pro svoji krásu, bohatost
a výjimečnost. V dnešní době francouzštinu uslyšíme od více než 256 miliónů lidí. Je to jede
z předních jazyků světových organizací, jako je Evropská Unie, NATO, Červený kříž a
spousta dalších.
Historie
Z historického hlediska francouzštinu ovlivnilo několik jazyků. Mezi ně patří latina, řečtina,
galština a germánština. Dříve byla francouzština nazývána galo-románštinou a podle rozšíření
se dělila na dvě skupiny. Nářečí jihu země (la langue d´oc), kterou se mluvilo na jihu Francie
a nářečí severu země (la langue d´oil), kterou se mluvilo na severu Francie.
Během 14. až 16. století se francouzština stala ucelenější a po tzv. bitvě jazyků mezi latinou a
francouzštinou se francouzský král Francois I. rozhodl jmenovat francouzský jazyk jazykem
oficiálním, administrativním a jediným v celé Francii.
Na přelomu 17. a 18. století je ve Francii používána francouzština „dobrého užívání“. V roce
1635 vytvořil kardinál Richelieu Francouzskou akademii. Tato instituce měla a má za úkol
starat se o jazyk francouzský.
Rozdělení jazyka
Ve Francii najdeme dvojí rozdělení jazyka a to podle regionů a podle dialektů. Prvním
rozdělením je rozdělení podle regionů, kde rozpoznáme tyto formy jazyka: Okcitánština,
Korzičtina, Bretonština, Katalánština, Baskičtina, Vlámština a Alsaština a lotrinština. Dále
pak můžeme francouzštinu rozdělit podle dialektů na: Gaskonština, Provensálština,
Limousinština, Pikardština a Dialekt oblasti Poitevin.
Frankofonie
Frankofonie je pojem, který se používá pro pojmenování všech zemí, které používají
francouzštinu jako jeden z oficiálních jazyků, mateřských jazyků nebo také pouze velmi často
používaný jazyk. Francouzským jazykem se mluví v mnoha zemích. A to především ve
Francii, Švýcarsku, Belgii, Kanadě, v mnoha zemích v Africe, v Asii i ve střední Americe.

4. Členové frankofonie
Evropa
Severní Amerika a Karibik
Afrika
Asie
Francouzština hrou
Francouzi si svůj jazyk zjednodušují různými způsoby. V prvé řadě bych chtěla zmínit, že
moderní francouzština je velmi ovlivněna mládeží, která používá zkratky i jiné typografické
změny. Dále je ovlivňována umělci a spisovateli.
Mezi takové typické hry se slovy ve francouzštině patří například Verlan, což je tvoření
nových slov pomocí přehození několika slabik mezi sebou. Pro příklad uvedu slovíčko métro,
ze kterého vzniklo přehozením nové slovíčko tromé.
Dále si francouzi s oblibou zkracují dlouhá slovíčka, kterých u nich najdeme nespočet. Jako
příklad můžu uvést bonjour > bnj nebo longtemps > lgtps. Některé slovíčka získávají svůj tvar
podle fonetické znělosti, a tak z původního slovíčka comme vytvořili kom apod.
Také hra s číslicemi se jeví jako velmi oblíbená. Tato forma se začala objevovat zejména
s příchodem sms zpráv. Příklady: 2m1 > damain, bi1 > bien, koi2 9 > quoi de neuf, a2m1 > à
demain
Nemůžu opomenout fakt, že je francouzština značně ovlivňována angličtinou a tento fakt
dokonce dostal svůj název tzv. Franglais, což je vlastně používání anglických slov. Mezi
taková slova patří například: parking, football, jogging, t-shirt, aj.
Vznik slov
Vznik nových slov můžeme dělit na: derivace (odvození), kompozice (skládání) a tzv.
vypůjčení. Derivací myslíme tvoření slov pomocí předpon a přípon. Skládáním slov se myslí
složení dvou slov, jako například u slova portemanteau – věšák, které doslova znamená „nosí
kabáty“. A poslední způsob tzv. vypůjčení je tvorba slov pomocí jiných jazyků, nejčastěji
španělštiny (compliment), italštiny (appartement, banque), ale i arabštiny (hasard, café) či
slovanských jazyků (vodka).

5. Jako zajímavost bych chtěla uvést, že také čeština přejala francouzská slova. U některých je to
více než jasné, jako například u slova bageta, ale u jiných je to méně předpokládané. Další
slova z francouzštiny jsou: omeleta, aféra, princ, bižu, butik, fejeton, repertoár, krém.
Slovníky
S francouzským jazykem pracují dva světoznámé slovníky. Le Petit Robert a Le Petit
Larousse. Jsou to dva nejpoužívanější a největší slovníky, ale jsou také brány jako největší
konkurenti a mnozí tak preferují buď jeden, nebo druhý a nikdy ne oba.
Instituce
Ve frankofonních zemích najdeme instituce, které se zabývají francouzským jazykem. Ve
Francii a to přímo v Paříži se nachází Francouzská akademie, která byla založena v roce 1635
kardinálem Richelieu. Akademie měla po smrti kardinála Richelie ochránce z řad králů a dnes
je jim francouzský prezident.
Na jiném kontinentu a to ve frankofonní Kanadě, se nachází v Québecku L´Office québécois
de la langue française, která byla založena v roce 1961 a stala se součástí Quebeckého
ministerstva imigrace a kultury.
Francouzština v naší zemi
Francie je v kontaktu s Čechami zhruba od 14. století, avšak nejvíce se prohlubují během až
19. století. Po roce 1920 vzniká v Praze Francouzský institut. Založil jej Ernest Denis, který
byl francouzským historikem, znalcem českých dějin a hlavně přítelem Čechů
Závěr
Francouzština je jazyk velice populární a i na českých školách je hojně vyučován. Obecně je o
něm známo, že je z jazyků složitějších svou gramatikou a těžkými pravidly.

6. Zdroje:
La langue française dans le monde 2010. Editor Alexandre Wolff. Paris: Nathan, c2010, 384 s. ISBN
978-209-8824-072.
KLINKA, Tomáš et al. Francouzský jazyk. KOLEKTIV, Tomáš Klinka a. Francouzština: otázky. 1.
vyd. Antonín Šplíchal. Dubicko: INFOA, 2008, s. 214-229. ISBN 978-80-7240-609-8.
RAKOVÁ, Zuzana. Observatoire de la langue francaise de l OIF, La Langue francaise dans le monde
2010. Romanica Olomucensia, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 24, 1, od s. 86-87, 2 s.
ISSN 1803-4136. 2012.
Francouzský institut v Praze. Francouzský institut v Praze [online]. 2012 [cit. 2012-12-14]. Dostupné
z: http://www.ifp.cz
argumentace
Téma Francouzský jazyk jsem si vybrala, protože mě Francie a frankofonní země zajímají.
Přestože studuji Anglický jazyk a literaturu a ani jsem Francouzský jazyk studovat nechtěla,
tak téma týkající se Francie vždy budou v mém hledáčku. Maturovala jsem z obou jazyků a
mám přehled o reáliích Francie, a jelikož jsem téma Francouzský jazyk již jednou
zpracovávala ve francouzštině, chtěla bych se o to pokusit i v českém jazyce.
anotace
Následující text shrnuje základní informace o francouzském jazyce. Snaží se vysvětlit, jak
francouzský jazyk vznikal, ale také jak se mění v dnešní moderní době. Poukazuje na
rozdělení jazyka a také na nářečí a dialekty ve frankofonních zemích. Dále v textu nalezneme
informace o francouzských slovnících a také institucích, které se zaobírají francouzským
jazykem. V poslední řadě se také dozvíme něco o francouzském jazyce v naší zemi.
klíčová slova
francouzština
jazyk
Francie
francouzský jazyk
frankofonie
infografika
http://infogr.am/Clenove-frankofonie/
La langue française dans le monde 2010. Editor Alexandre Wolff. Paris: Nathan, c2010, 384
s. ISBN 978-209-8824-072.

7. Oficiální text při 40.výročí OIF, což je organizace frankofonních zemí, neobsahuje chyby, je
uveden autor, jsou uvedeny zdroje, text je aktuální.
KLINKA, Tomáš et al. Francouzský jazyk. KOLEKTIV, Tomáš Klinka a. Francouzština:
otázky. 1. vyd. Antonín Šplíchal. Dubicko: INFOA, 2008, s. 214-229. ISBN 978-80-7240-
609-8.
Kniha je souborem maturitních otázek z reálií Francie a frankofonních zemí, je aktuální,
neobsahuje chyby, je přehledná, podílí se na ní více autorů.
RAKOVÁ, Zuzana. Observatoire de la langue francaise de l OIF, La Langue francaise dans le
monde 2010. Romanica Olomucensia, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 24, 1, od
s. 86-87, 2 s. ISSN 1803-4136. 2012.
Studentská práce je odborná, doložena citacemi, přehledná, aktuální, práce vydána na
Univerzitě Palackého v Olomouci
Francouzský institut v Praze. Francouzský institut v Praze [online]. 2012 [cit. 2012-12-14].
Dostupné z: http://www.ifp.cz
Oficiální webová stránka Francouzského institutu, aktuální, přehledná, obsahuje veškeré
informace z historie i současnosti, důležité kontakty.