Real life Sherlock Holmes (Filip Štaffa)
•Download as ODP, PDF•
0 likes•557 views
Existoval Moriarty? Nepodstatné. Existoval Sherlock Holmes? Nepodstatné. Podstatné je, že jeho analytické dovednosti se může naučit každý. Jak? Přednáška ukazuje rozdíl mezi indukcí, dedukcí a abdukcí. Dále se snaží ukázat jak efektivněji získávat informace od druhých lidí
More Related Content
Viewers also liked
Viewers also liked (19)
Similar to Real life Sherlock Holmes (Filip Štaffa)
Similar to Real life Sherlock Holmes (Filip Štaffa) (10)
More from Maelström
More from Maelström (20)
Real life Sherlock Holmes (Filip Štaffa)
- 1. Real life Sherlock Holmes Filip Štaffa
- 2. Sherlock je mistrem ...
- 3. Dedukce ▸ Máme premisu ▸ Použijeme logiku ▸ Závěr
- 4. Dedukce - příklad ▸ Všichni lidé jsou smrtelníci ▸ Sokrates je člověk ▸ Sokrates je smrtelník
- 5. Dedukce ▸ Exaktní ▸ Často není používána správně
- 6. Indukce ▸ Máme konkrétní tvrzení ▸ Snažíme se ho zobecnit
- 7. Indukce příklad ▸ Důchodci za životní jistotu dostanou 8 % ▸ Vědci dokázali existenci Higgsova bosonu ▸ Všichni lidé jsou smrtelníci
- 8. Indukce ▸ Základ vědy ▸ Lidé ji často používají
- 9. Problém indukce ▸ Černá labuť ▸ 8 sigma událost ▸ Karl Popper
- 10. Co z toho Sherlock používá?
- 11. Abdukce ▸ Máme závěr ▸ Zjišťujeme co k němu vedlo
- 12. Abdukce – příklad ▸ Před Sherlockem sedí Wattsonova snoubenka ▸ Co je zač?
- 13. Problém abdukce ▸ Všichni lidé ji používají ▸ Většina o tom neví ▸ Ovlivňuje naše uvažování ▸ Hledáme vysvětlení která chceme
- 14. Tipy ▸ Uvědomit si, že jsme abduktoři ▸ Pochyby ▸ Sázení, ne tvrzení
- 15. Uvědomit si, že jsme abduktoři ▸ Není to dedukce ▸ Nejsem věštec ▸ Nemusí to být pravda
- 16. Pochyby ▸ Najít několik alternativních vysvětlení ▸ Zjistit zda naše vysvětlení je výrazně smysluplnější
- 17. Abdukce jako sázení ▸ Co získám tím, že mám pravdu? ▸ Co ztratím tím, že nemám pravdu? ▸ Vyplatí se abdukce? ▸ Pamatování závěrů
- 18. Myšlenkové zkratky ▸ Základní premisy ▸ Výhodné sázky ▸ Pozor na X sigma ▸ Sebeklamy ▸ Nesmysly které nase mysl přijala za pravdy
- 19. Zjišťování informací od lidí ▸ Lidé rádi mluví ▸ Je potřeba je nasměrovat správným směrem
- 20. Kontext ▸ Lidé často uvažují v různém kontextu ▸ Dvojsmysly ▸ Musíme uvažovat v kontextu mluvčího ▸ Není lehké ho změnit v konverzaci
- 21. Konkrétní a abstraktní tvrzení ▸ Lidé většinou mluví určitou měrou abstrakce ▸ Petr, kamarád, známý ▸ Mění ji pokud chtějí něco zatajit
- 22. Polopravdy ▸ Lidé většinou nelžou ▸ Mlží ▸ Upřesňují ▸ Předefinují pojmy
- 23. Mlžení ▸ Použití slov, která mění význam ▸ Zhruba, asi, možná
- 24. Upřesňování ▸ Mluvčímu dojde, že posluchač může nabrat zcela mylný dojem ▸ Raději to upřesní, aby nebyl za lháře
- 25. Předefinování pojmů ▸ Reakce na položenou otázku ▸ Většinou je jasné jak odpovědět, ale nechce se mi ▸ Proto se „musím ujistit, aby nedošlo ke zmatení“
- 26. Otázky ▸ Otevřené ▸ Co, kdy, jak, ... ▸ Uzavřené ▸ Ano, ne, kolik
- 27. Použití otázek ▸ Obousměrný tok informací ▸ Neptat se na to, co mě zajímá ▸ Usnadňují vymýšlení polopravd
- 28. Závěr ▸ Všichni abdukují ▸ Myšlenkové zkratky ▸ Kontext ▸ Otázky ▸ Polopravdy
- 29. Mael.cz
Editor's Notes
- Černá labuť – „bez ohledu na to kolik bílých labutí vidím, nemohu tvrdit že neexistuje černá labuť 8 sigma událost – statisticky velmi nepravděpodobná. Toto je určeno na základě statistických pozorování. Problém je že naše pozorování mohou být zkreslená (změnily se podmínky), nebo máme špatný statistický vzorek. Více o sigma http://en.wikipedia.org/wiki/Standard_deviation Karl Popper – německý filosof (http://en.wikipedia.org/wiki/Karl_Popper), zabýval se filosofií vědy. Tvrdil, že teorie by neměly být potvrzovnány (na základě pozorování 100 labutí jsme dokázali, že neexistuje černá labuť), ale formulovány na základě vyvracení (naše teorie že všechny labutě jsou bílé platí do té doby, než někdo zdokumentuje pozorování labutě jiné barvy). Toto by mělo vést k rychlejšímu vědeckému pokroku (kdy vědci neztrácí čas snahou potvrdit svou teorii a vyvrátit lepší teorii – např. Kvantová fyzika). Problémy indukce se zabývají hlouběji následující knihy: The Logic of Scientific Discovery, Karl Popper, 1934 (celkem náročná) Fooled by Randomness, Nassim Nikolas Taleb, 2001 (lehčí čtení, zabývá se i problémy statistiky obecně)
- http://en.wikipedia.org/wiki/Abductive_reasoning
- Film Sherlock Holmes (2009)
- V následujících slidech budeme uvažovat tento příklad: Muž přijde domů pozdě a manželka ho obviní z toho, že byl v hospodě. I když to může být často pravda (muž často chodí večer do hospody), nebude to pravda vždy.
- Manželka „vydedukovala“ že muž byl v hospodě. Jak? Pokud muž byl v hospodě, přišel domů pozdě. (implikace, ale opačná než žena využila) Většinou, když muž přišel domů pozdě, byl v hospodě (statistické pozorování) Z toho lze tedy „vydedukovat“ že byl v hospodě. Toto je nesmysl – z logického pohledu jsou tato sdělení nezávislá. Navíc, druhé sdělení není logické, ale statistické. Dedukci proto nelze použít Lze ale řící, že první tvrzení „lehce podporuje“ druhé
- Pochyby – často dojdeme k vysvětlení na základě naučených myšlenkových zkratek. Pokud tato vysvětlení nezpochybňujeme, můžeme se často splést. Žena by se měla zeptat – je to, že byl muž v hospodě jediné vysvětlení? Ne. Například se mohl se zdržet v práci
- Sázení – pokud používáme abdukci, musíme si uvědomit že nedojdeme k jednomu jistému vysvětlení, ale k několika nejistým. Je proto dobré počítat s tím, že každě z nich mohlo nastat s určitou pravděpodobností. Tím, že některé z nich vybereme na něj fakticky sázíme a otázkou je, zda se tato sázka vyplatí. Příklad: Pokračování předchozího. To, že žena muže obviní je fakticky sázka. Jaké jsou možnosti? Muž byl v hospodě, žena ho obvinila a měla pravdu. Co z toho získá? Patrně nic. Něco by mohla získat například pokud by se pokusila využít jeho pocity viny k tomu, aby muž něco udělal Muž nebyl v hospodě, žena ho obvinila a neměla pravdu. Nejpravděpodobnějším východiskem je domácí hádka. Otázkou tedy je: vyplatí se tato sázka? Pokud žena není schopná využít toho, že muže obviní, tak nejspíš ne.
- V příkladu žena měla myšlenkovou zkratku: Pokud muž přijde pozdě, byl v hospodě. Myšlenkové zkratky jsou většinou založeny na statistických pozorováních nebo informacích z druhé ruky („Záchodové prkýnko je špinavé, Kuchyň je čistá“ – toto nemusí být nutně pravda, viz http://www.smh.com.au/lifestyle/life/germs-found-in-places-youd-least-expect-20120420-1xbql.html a spíš je to dáno tím, že záchod má asociace se špínou, kuchyň s jídlem) Je proto dobré si uvědomit, že když je používáme, často nemusí být pravdivé
- Hodně dialogů vypadá tak, že jeden člověk mluví, a druhý mezitím vymýšlí co by na to řekl. Pro zjištění informací je mnohem lepší nemluvit moc, soustředit se na to co druhý říká a dávat doplňující dotazy, kterými se dostanete k tomu, co vás zajímá.
- Kontext sdělení Každý člověk má tendenci vztahovat sdělení která vnímá na svou situaci. To může zcela změnit naše vnímání a můžeme to pochopit jinak než bylo zamýšleno (klasický příklad jsou dvojsmysly a inside jokes – lidé, kteří je nevědí o čem se mluví je nepochopí). Tím, že člověk vnímá ze svého kontextu nastává další problém – člověk často hodnotí co druhý říká. Může to vést až k tomu, že zahodí všechny nové informace a jenom si potvrdí své stávající (filtry vnímání) Uvažování v kontextu mluvčího není snadné – vyžaduje velkou dávku empatie. Dobrým způsobem jak se naladit na druhého je zeptat se sám sebe – co druhý řeší? Co má za problém? Kontext (téma) v konverzaci – o čem se v konverzaci bavíme. Pokud chceme změnit téma hovoru, je potřeba to udělat opatrně – pokud se zeptáme na něco, o čem druhý vůbec neuvažuje, může to narušit tok konverzace (klasické trapné ticho po nevhodné otázce). Problém není v tom, že se na to ptáme, problém je v načasování – kontext konverzace je možné postupně měnit tak, abychom se byli schopni zaptat na cokoliv.
- Příklad sdělení s různou: „ Včera jsem byl s Petrem v hospodě.“, „V sobotu máme třídní sraz“, „Zítra budu v Starbucks psát bakalářku“, „Včera jsem byl venku“ Pokud stejná sdělení použil jeden člověk, pak poslední sdělení výrazně vystupuje. V prvních třech sděleních je adresováno co jsem dělal a s kým. Poslední tvrzení je mlživé (neříká vůbec nic) a mluvčí se jím patrně snaží něco zatajit.
- Polopravda – potenciálně matoucí sdělení založené na pravdě. Nejsou lživá, ale mohou snadno vést k nepravdivým závěrům. Příklad: Rodič se zeptá: Ty jsi byl celý den doma? Dítě: Ne, byl jsem venku. (koupit si colu v obchodě přez ulici) Rodič ale otázku nejspíš myslel jako: „Byl jsi venku aspoň hodinu“? Další příklady např na wiki: http://en.wikipedia.org/wiki/Half-truth Zajímavé pozorování je že většina lidí nelže a spíše se snaží použít polopravdu. Vzhledem k tomu, že si velmi dobře uvědomují jak chtějí „zalhat“ se pokoušejí lež zmírnit – předefinovat pojmy, nebo upřesnit sdělení když si uvědomí že je to vlastně lež. Předefinování pojmů
- Příklad: Byl jsem doma zhruba v deset. (ve skutečnosti jsem dorazil v 2225, ale to se dá zaokrouhit). Dorazil jsem domů někdy po desáté (takže klidně v 2250)
- Příklad: „ Dorazil jsem domů po desáté.“ (ve skutečnosti jsem dorazil v 2340). Toto zní skoro jako lež – nikdo si pod „dorazil po desáté“ nepředstaví 2340. Proto musím upřesnit „ Vlastně jsem asi dorazil až po jedenácté“
- Příklad: Byl jsi někdy nevěrný? Člověk který nebyl řekne ne Člověk který byl „částečně“ (líbání, orální sex) má možnost řící ne, pokud je správná definice slova nevěra (došlo k pohlavnímu styku). Proto se ujistí – Co znamená nevěra? Tato otázka je vzásadě odpovědí „Ano, ale ne tak jak to většina lidí myslí“.
- Otevřené otázky Odpověď celou větou/delším sdělením Snadno se v nich používají polopravdy (mluvčí má absolutní volnost nad používáním a předefinováváním pojmů, vynecháváním detailů atd) Velmi dobré pro získání informací o nezámé věci Uzavřené otázky Odpověď často jedním slovem Hůře se používají polopravdy Dobré pro ujištění že jsem vše pochopil správně