1. Argumentace:
Toto téma se mi zdálo z možného výběru nejzajímavější. Jelikož studuji n pedagogické
fakultě, měl bych znát zásady (principy) každého pedagoga. Jak přistupovat k žákům, jak
si tvořit postup výuku či jak rozvíjet osobnost vychovávaného jedince. K vypracování
tématu jsem použil zejména literaturu od profesora Jůvy, kde je jasně a stručně popsána
daná problematika.
Anotace:
Tato seminární práce se zabývá pedagogickými principy, a to ve všeobecném slova smyslu
a jejich historii. První část je věnována historii těchto principů. Kdy vznikaly první
zmínky, kdo první používal tyto principy a také jak se tyto principy vyvíjely s postupem
času. Druhá kapitola se zabývá rozdělením pedagogických principů dle profesora Jůvy. V
závěrečné části se probírá aplikace principů. Konkrétně jaké zásady se využívají při výuce,
plánování atd. Dozvíme se zde také, jak pomocí těchto principů hodnotit kvalitu práce.
Klíčová slova:
pedagogika, výchova, zásady, historie pedagogických principů, aplikace ped. principů,
typologie ped. principů
Pedagogické principy
Jestli chceme vzdělávat či vychovávat jedince, musíme se řídit pravidly. Jinak by
mohlo veškeré úsilí vyjít vniveč. K tomu nám slouží tzv. pedagogické principy (zásady).
Člověk se podle nich řídí nenuceně, dalo by se říci i nepodmíněně. To je důsledkem toho,
že už prošel určitým procesem edukace. Zda-li chce své vědomosti předávat dalším lidem,
měl by mít na paměti, že nějaké principy existují, a že mu usnadní práci a vytyčování cíle.
Historie
Pedagogika usilovala po staletí o sepsaní určitých základních pravidel, aby bylo
zajištěno efektivní vzdělávání. Zprvu se pedagogické principy šířily empiricky. A to na
základě těch edukačních postupů, které vedly k úspěšným výsledkům. Jakožto jedni z

2. prvních, se zabývali formulací pedagogických principů pedagogové jako, Jan Amos
Komenský, Johan Heinrich Pestalozzi, Konstantin Dmitrijevič Ušinskij či John Dewey.
Nebyli jediní, kdo se zabýval touto problematikou. Tyto principy mají obecnou platnost v
oblasti výchovně-vzdělávací jak pro dospívající, tak i pro dospělé. V určitých
pedagogických situacích se mírně modifikují.
Pedagogické principy vznikly a vyvíjely se v antice. Už v dílech antických myslitelů
(např. Platón, Aristoteles či Quintilianus) lze najít požadavky, jako soustavnost výchovné
práce nebo aktivnost vychovávaného jedince v hodinách. V renesanci je vznesen nový
náhled na styl studia. T. Campanella, F. Rabelais, V. da Feltre, M. de Motaigne nebo F.
Bacon, stojí za ideou, že výchova jedince by měla být založena na jeho aktivitě a
samostatnosti. Od mechanického memorování až k pozdější samostatné tvůrčí činnosti.
Bohužel nemohli své záměry hlouběji prosadit v praxi, protože doba byla po staletí
poznamenána dogmatizmem a úmorným memorováním učiva. Za zakladatele moderního
pojetí pedagogiky je považován J. A. Komenský. Formulace a principy, které se vyskytují
v jeho dílech se používají dodnes. Jednotlivé směry novodobé pedagogiky používali jen
některé z principů, což vedlo u výchovy J. J. Rousseaua k oslabení systematičnosti a
společenské závaznosti. Tento nedostatek vystihl jeho žák J. H. Pestalozzi, který se navrátil
zpět do linie nastíněné Komenským. Pestalozzi obohatil pedagogické principy např. o
princip výchovného vyučování jako požadavek stálého vzdělávání s mravní výchovou
jedince, což ho řadí mezi významné osobnosti ve vývoji pedagogiky. Na jeho teorie
navazuje Adolf Diesterweg, který je považován za jeden z vrcholů německé pedagogiky.
Diesterweg rozpracoval otázku pedagogických principů s velkou pečlivostí a rozmanitostí
pohledu, jenž vyústilo v několik desítek zajímavých zásad. Za zmínku též stojí
K. D. Ušinský a L. N. Tolstoj. Tito ruští pedagogové kriticky rozebrali západní pedagogiku
a snažili se formulovat správné principy. Ve svých zásadách kladli důraz na přiměřenost
výchovy, soustavnost, názornost či samostatnost. Nesporný přínos Tolstého byl v důraze
na aktivitu a tvořivost vychovávaného jedince. Důležitou osobností v anglosaské
pedagogice byl H. Spencer, jenž kladl důraz na spojení výchovy s životem. Americký
pedagog J. Dewey zase prosazuje studium formou experimentu. Vychovávaný jedinec si
tak lépe zapamatuje optimální řešení a je schopen ho lépe aplikovat. Pozdější vývoj
americké pedagogiky si uvědomí jednostrannost tohoto stylu výuky a opět se vrací ke
klasické zásadě výuky. Ve dvacátém století jsou základní principy obohaceny o nové

3. aspekty a jsou doplněny novým obsahem. Klade se velký důraz na aktivnost a individuální
přístup ke skupinové výuce.
Rozdělení pedagogických principů (dle Jůvy)
Dle typologie profesora Jůvy rozeznáváme 9 základních pedagogických principů, a to
konkrétně tyto: princip cílevědomosti, princip soustavnosti, princip aktivnosti, princip
názornosti, princip uvědomělosti, princip trvalosti, princip přiměřenosti, princip
emocionálnosti a princip jednotnosti výchovného působení. Stručný popis a vysvětlení
daných principů lze naleznout na internetových stránkách (po zadání dané hesla do
internetového vyhledávače) nebo v knize profesora Jůvy.
Aplikace
Pedagogické principy jsou uplatňovány v celém vzdělávacím procesu . základní
oblastí, kde se pedagogické principy vyskytují je považováno plánování a koncipování.
Zde se setkáváme s principy cílevědomosti, systematičnosti, aktivnosti, uvědomělosti,
trvalosti a přiměřenosti. Dále také při organizačním, materiálním a personálním
zabezpečení. Každý z principů nalezneme v některých z nich. Např. organizace je určována
takovými požadavky, jako cílevědomost, systematičnost či přiměřenost. Princip názornosti,
uvědomělosti a aktivnosti můžeme přiřadit k materiálním vyučovacím prostředkům. Dobrý
pedagog vždy spojuje výchovu s potřebami života, na to je důležité dbát. Tyto principy
nám také slouží, jako pomůcka k objektivnímu hodnocení (je-li práce cílevědomá, jak je
uvědomělá, co se týče cílů, atd.).
Důležité je, aby si otázky, týkající se pedagogických principů kladl nejen každý
pedagog, ale i ředitel či třeba inspektor. Z toho důvodu, aby se zachovala efektivnost učení
a nedocházelo ke stagnaci, nýbrž k progresu.

4. Odborné zdroje:
1) JŮVA, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999
- autor je kvalifikovaný pedagog
- bezchybnost jazyka
- objektivnost
- kniha byla vydána (redigována a recenzována)
- aktuálnost daných informací
2) MLEZIVA, Jan Michal. Intuitivní pedagogika. In: rodina.cz [online]. 21.11.2012 [cit.
5.12.2012 ]. Dostupné z: http://www.rodina.cz/clanek8560.htm
- uveden autor
- erudovanost autora v oboru
- korektnost jazyka
- přehlednost textu
- objektivnost
3) RVP: Metodický portál inspirace a zkušenosti učitelů [online]. RVP: 2012 [cit.
5.12.2012]. Dostupné z: http://rvp.cz/
- aktuálnost
- důvěryhodnost (Národní ústav pro vzdělávání)
- objektivnost
- originálnost myšlenek
- přehlednost

5. Omlouvám se, ale nepodařilo se mi sem nahrát infografiku tak, aby byla interaktivní.
Zde je odkaz:
http://infogr.am/3627ccc5bf7e-4720/