2. KNIHA POHÁDEK
Fairy-tale book
„Once upon a time...“
stories – a way to develop, explore and learn

4. O PAVOUKOVI A MOUCHÁCH
(litevská pohádka)
Ţil byl jednou jeden starý pavouk ve starém domě. Byl tak starý, ţe zra-
kem nerozeznal, zda je ještě den nebo uţ noc.
„Jaký nešťastný pavouk jsem já! Těţce mohu chytit nějakou mouchu! Tak
starý, tak starý jsem! No-
hy mě uţ neposlouchají,
ţe si nemohu chytit
ţádnou pochoutku, mou-
chy, skutečné mouchy!
Moţná, ţe se mi to ale
tentokrát podaří.“ Me-
zitím je slyšet, jak po-
blíţ poletují mouchy. Pa-
vouk se je snaţí chytit:
„Já to dokáţu… Dokáţu!
Uf! Ale ne! Zas mi ule-
těly a teď jsem bez ve-
čeře! Moje nohy se uţ
nemohou hladem ani hýbat! Musím tedy popřemýšlet, jak přilákat tyto
mouchy. Přemýšlím, hluboce přemýšlím…“ V tom pavouk přichází
s nápadem:
„Tak napíšu inzerát a budu vyrábět boty pro jakékoli mouchy: velké
a malé, široké a úzké. Slibuju, ţe se nedotknu jediné mouchy… cha, cha…“
směje se pavouk nad svým ohromným plánem.
V tom se začnou kolem slétat mouchy a všimnou si inzerátu. Zvědavě
čtou: „Pavoukova opravna a výrobna obuvi, boty pro jakékoli mouchy.“
Vtom všechny mouchy začnou volat jedna přes druhou: „Já chci boty!“
„Já taky!“
„Já, já!“
„Já budu první, komu budou ušity boty!“ volala první moucha.
„Ne, ne… Já jsem ta nejhezčí, tak já budu první!“ řekla druhá.
„Ne, já! Protoţe já jsem nejstarší!“ hádala se třetí.
1

5. „Tak na to zapomeňte! Já jsem
si řekla, ţe budu první!“ křičí
první moucha a odstrkuje
ostatní.
„Já, já…“ začíná znovu druhá
moucha, a pak se všechny na-
jednou začnou kopat, strkat
a hádat.
V tom ale vyšel pavouk ze svého
domečku hned, jak uslyšel ten
hluk.
„Přestaňte s tím a rychle pojď-
te za mnou. Já nemám teď tolik bot pro vás, proto rychle pochodujte za
mnou, ať je stihnu ušít. Cha, cha…“ a všechny mouchy následují pavouka.
Pavouk si ve své dílně začne připravovat nit, metr, nůţky, kus papíru
a tuţku, aby si udělal nákres.
„Chviličku počkejte! Musím se připravit na tak důleţitou práci… Mezitím
se posaďte a řekněte mi, jaké boty chcete.“ řekl pavouk.
„Já bych ráda měla červené boty s podpatkem a mašlí, abych si mohla za-
tančit na muším karnevalu.“ odpověděla první moucha.
„Nu, dobře. Vezmeme míry, omotáme… Výborně! Hotovo! Vaše střevíce
jsou hotové.“
Pavouk posadil mouchu zpět na ţidli, dělal, ţe měří boty, ale místo toho
omotal její nohy nití.
„Proboha! Vţdyť nemůţu hýbat nohama! Cos to provedl? Dej to pryč!
Nech mě jít!“ křičí moucha, která se nemůţe pohnout.
„Uklidni se, chvilku si odpočiň a za pak své botky budeš mít. Cha, cha,
cha… Další prosím!“ směje se pavouk nad tím, jak krásně mu jeho plán vy-
chází.
„Jaké boty bys sis přála ty?“ ptá se pavouk další mouchy.
„Já bych ráda boty se srdíčky, knoflíčky a květinkami, které se budou
hodit k mým květovaným šatům.“ odpověděla moucha.
2

6. „Ano, ano, vyrobím ti také boty, pouze tě budu muset změřit. To je vše.“
a pavouk měří boty a s nití nenápadně omotává její nohy.
“Pusť mě! Cos to udělal? Nemůţu létat!“ volá moucha a vůbec nemůţe hý-
bat nohama, protoţe ji pavouk celou omotal pavučinou.
„Posaď se a uvolni se!“ ţádá pavouk a mezitím uţ zve další mouchu do své
dílny: „Další moucha, prosím!“
„Tak, jaké boty by sis přála ty?“ ptá se pavouk záludně.
A třetí moucha odpovídá: „Já bych chtěla balerínky, protoţe chci být ba-
letkou a tančit v našem baletním souboru.“
„Aha, no, dobrá, vyrobím ti je, ale první tě musím změřit.“ říká pavouk
a uţ bere mouše míry a nenápadně jí svazuje nohy.
„Nemohu hýbat svýma no-
hama, přestaň! Pusť mě!
Nechci ţádné boty!“ křičí
moucha, protoţe i ji pa-
vouk oklamal a omotal pa-
vučinou.
„Posaď se, sedni si a buď
zticha!… a všechny mouchy
uţ mám změřené…“ od-
dychne si pavouk spokoje-
ně a prohlíţí si mouchy.
„Ty budeš má snídaně, jsi
velice jemná a čerstvá
muška. Tebe si dám k večeři, jsi tak krásná a sladká. No a tebe, krásko, si
dám pak na svačinku. Hmm, to bude dobrota, to bude báječná pochoutka!“
libuje si pavouk. „Jdu se tedy připravit na svou večeři.“
A tak pavouk odchází do kuchyně a chvilku se o mouchy nezajímá. Mouchy
mezitím rozmlouvají…
„Proč jsi mě sem přivedla? Coţpak jsi nevěděla, ţe pavouk je lhář?“ volá
první moucha na druhou.
„Ne, tak to jsem tedy nevěděla! Ty jsi přece chtěla nové boty!“ odpovídá
první moucha.
3

7. „Přestaňte a raději volejme o pomoc!“ řekne nakonec třetí, a tak všechny
mouchy začnou volat:
„Pomoc! Pomoc!“
Chudinky, mouchy! Nikdo je neslyší.
Ostatní mouchy poletují okolo, ale ţádná se neodváţí přiblíţit k pavoukovu
domu. „Podívej, to je pavoukova lest. On nedělá ţádné boty. Raději leťme
odsud pryč!“ a všechny mouchy odletí pryč.
A tak tři zajaté mouchy znovu volají:
„Pomoc! Pomoc!
Chudinky, mouchy. Nikdo je neslyší. Přijde jim někdo na pomoc?
V tom letí okolo ptáci.
„Hlavu vzhůru! Já jsem hrdina, skutečný hrdina, já vás vysvobodím!“ volá
na ně jeden pták a všechny mouchy osvobodí.
Teď se všichni spolu radují a tancují a nakonec ptáci i mouchy společně
odletí.
Vtom se pavouk vrací do své dílny a vidí, ţe všechny mouchy jsou pryč.
„A kde jsou mé mouchy?! Teď jsem znovu bez večeře! Jaký nešťastný pa-
vouk já jsem! Nikdo se o mě nezajímá!“ zavzdychá pavouk a nakonec usne.
Teď se okolo
sletí všechny
mouchy a říkají:
„Tak mu třeba!“
4

8. VORAS IR MUSĖS - Vaikų kūryba
Veikėjai
VORAS
MUSĖS
PAUKŠTELIAI
Pasakotojas
SCENOGRAFIJA:
Širma su senojo voro voratikliu. Medţio kėdutės sėdėti musėms.
EIGA:
Pasakotojas Vieną kartą sename name gyveno senas voras. Jis buvo toks
senas, kad nebegalėjo suprasti kada diena, o kada naktis.
VORAS: Koks aš nelaimingas voras. Niekaip negaliu pasigaut musyčių.
Pasenau, kojos nebeklauso, per jas negaliu pasigaut skanių musyčių.
(Pasigirsta musių zyzimas) Musės tikrai musės. Gal šį kartą man pavyks.
VORAS: (Gaudo muses) Pagausiu, pagausiu op – op paspruko ir vėl
nepagavau. Ir vėl likau be pietų. Tos kojos visai nejuda. Reikia ką nors
sugalvoti, kaip tas muses prisivilioti. Pagalvosiu, pagalvosiu – sugalvojau.
Ne šitas būdas pasenęs. Dar pagalvosiu – sugalvojau. (Atsineša skelbimą)
Va siūsiu batus musėms. Didelėms ir maţoms, storoms ir plonoms. Priţadu,
kad nei vienos neragausiu. Cha-cha-cha…..
Suskrenda musės, stebi skelbimą, skraido ratu zyzdamos ir skaito:
VORO BATŲ SIUVYKLA.
BATELIAI VISOMS KOJELĖMS.
MUSĖS (visos): Aš noriu batų. Ir aš, aš, aš.
1 MUSĖ: Aš pirmoji eisiu siūtis batukus.
5

9. 2 MUSĖ: Ne aš, nes aš esu pati graţiausia
3 MUSĖ Aš, nes aš esu pati vyriausia.
1 MUSĖ: Neišsigalvok. Aiškiai pasakiau, kad aš. (pastumia kitas muses)
MUSĖS Aš, aš, aš. (Pradeda musės stumdytis, peštis, ginčytis).
Ateina voras išgirdęs
musių triukšmą ir zyzimą.
VORAS: Baikite musės
peštis ir bartis. Visos
greičiau sustokit į eilę.
Batų visoms uţteks.
Paskui mane ţengte marš.
Cha… (Visos musės nueina
paskui vorą uţ širmos).
Voras savo dirbtuvėlėje
pasiruošia siūlų, liniuotę,
ţirkles ir popieriaus,
pieštuką batams
nusipiešti.
VORAS: Tuojau pasiruošiu rimtam darbui. Prašom, uţeik, pirmoji musyte.
Sėskis ir pasakyk man, kokių tu norėtum batukų?
1 MUSĖ: Aš norėčiau batukų su kulniukais, raudonos spalvos ir su
kaspinukais. Su jais aš šoksiu per musių šventę.
Voras: Gerai. Pamatuosiu, apvyniosiu. Tvarka, bus tau šokių bateliai.
(Voras pasodina musę ant kėdutės, matuoja batelius ir siūlais apvynioja
musei kojas.)
Musė: Oi , kad aš negaliu pajudinti kojų? Ką tu padarei vore? Paleisk mane.
(Musė negali pajudinti kojų, nes voras ją apgavo ir apraizgė savo siūlais.)
VORAS: Nusiramink, pailsėk, pasėdėk, bus tau batai. Cha, cha…..Prašom,
uţeik sekanti musyte. Kokių tu pageidauji batukų?
2 MUSĖ: Aš labai noriu batelių su širdutėm, su sagutėm ir gėlytėm, nes
turiu gėlėtą suknelę.
6

10. VORAS: Pasiūsiu ir tau batelius. Pirmiausia pamatuosiu, apvyniosiu. Štai ir
viskas.
(Voras matuoja batelius ir siūlais apvynioja musei kojas.)
MUSĖ: Ką tu, vore, padarei, greičiau mane paleisk. Aš nebegaliu skraidyti.
(Musė negali pajudinti kojų, nes voras ją apgavo ir apraizgė savo siūlais.)
VORAS: Pailsėk, pasėdėk ir nusiramink. (Kviečia kitą musę) Sekanti
muselė. Kokių tu nori batelių?
3 MUSĖ: Aš noriu balerinos batelių, nes aš noriu būti ballerina ir šokti
musių balete.
VORAS: Bus padaryta. Pirmiausia pamatuosiu ir apvyniosiu. (Voras
matuoja batelius ir siūlais apvynioja musei kojas
MUSĖ: Aš negaliu pajudinti kojų, greičiau mane paleisk. Paleisk, aš
nebenoriu batų.
(Musė negali pajudinti kojų, nes voras ją apgavo ir apraizgė savo siūlais.)
VORAS:Pakliuvai tai sėdėk ir tylėk. Visos musės jau pamatuotos (Apţiūri
muses). Tave musyte paliksiu suvalgyti pusryčiams. Labai jau minkšta ir
skani musė. Šitą suvalgysiu pietums, labai jau graţi ir saldi muselė. Tave
graţuole pasiliksiu vakarienei. Tai privalgysiu sočiai. Einu pasiruošiu
vaišėms. (Voras iškeliauja uţ širmos).
Likusios musės šnekasi tarpusavyje.
1 MUSĖ Kam tu mane atsivedei? Juk ţinojai, kad voras melagis.
2 MUSĖ: Aš nieko neţinojau, tai tu mane atsivedei, uţsimanei naujų batų.
3 MUSĖ: Baikit musės bartis ir pyktis. Geriau kvieskime pagalbą.
VISOS MUSĖS šaukia: Gelbėkit – padėkit!
PASAKOTOJAS Vargšės musės, niekas jų negirdi.
(Atskrenda likusios musės, kurios nesusigundė voro batais.)
MUSĖS : Paţiūrėkit, čia juk voro pinklės, jokių batų jis nesiuva. Sprunkam
iš čia.
7

11. (Zyzdamos pasprunka
laisvosios musės, kurios
laukė eilėje uţ širmos.)
MUSĖS: Gelbėkit-
padėkit. (Šaukia
sugautos, apgautos
musės).
PASAKOTOJAS
Vargšės musės, niekas jų
negirdi. Negi jos
nesulauks pagalbos?
(Atskrenda paukšteliai)
PAUKŠTELIAI : Čir- čir aš vyras, aš vyras (Išlaisvina muses)
Skambant muzika ir paukšteliai šoka.PAUKŠTELIŲ ŠOKIS
Pašokę paukšteliai išsiveda muses uţ širmos.
Sugrįţta voras, pamato, kad dingo visos jo sugautos musės.
VORAS: O kur mano musės? Vėl aš likau be pietų. Koks aš nelaimingas ir
niekam nereikalingas voras. (Atsidūsta ir uţmiega).
Sulekia visos musės.
VISOS MUSĖS : Taip jam ir reikia.
PO vaidinimo pasirodo visi pasakos dalyviai.
8

12. A SPIDER AND FLIES – drama
CHARACTERS
SPIDER
FLIES
BIRDS/BIRDIE
NARRATOR
SCENOGRAPHY
A holding screen with an old spidery, wooden seat for flies to sit on.
SEQUENCE:
Narrator: Once upon a time there lived an old spider in an old house. He
was so old that he could not understand whether it was a day or a night.
SPIDER: What an unhappy spider I am! Hardly able to catch any flies, so
old, so old! My legs don't listen to me, can't catch any titbits (a ping of
flies is heard) or flies! Just flies, really flies! Maybe, this time I will do
it.
SPIDER: (he is catching flies) I will, I will ...op, oh no, they ran off again,
I am left without dinner, my legs don't move, need to think of something,
how to allure these flies. Think, will think deeply (brings adverticement)
Well, I will make shoes for any flies: big and small, fat and slim. Promise
not to touch a single fly. cha-cha- (laughing)
Flies collect around; watch the advertisement, fly pinging and reading:
SPIDER'S REPAIR SHOP OF SHOES,
BOOTEES FOR ANY TOOTSIE
FLIES (ALL): I want shoes, me too, me, me...
1FLY: I will be the first to sew up the shoes.
9

13. 2 FLY: No, no... I am the prettiest fly...
3 FLY: Me, because I am the oldest one!
1FLY: Don't think so! I told you, I am the first (pushing away the rest of
them)
FLIES: Me, me... (they start to kick, push, argue to each other)
The spider is coming as soon as he hears the noise.
SPIDER: Stop making fuss, hurry up and follow me! I don't have so many
shoes, after me quick march. Cha... (all flies follow the spider)
A spider is in his workshop preparing threads, a ruler, sissors and some
paper and pencils for the shoes to draw.
SPIDER: Just a minute, get ready for seriuos work... Yes, now you are
welcome, come in, have a seat and tell me what shoes you want.
1FLY: I would like to have red, heeled shoes with a ribbon and want to
dance on a fly feast- day.
SPIDER: OK, I will take measurements and wind you up. Done, you have
your dance shoes. (the spider takes the fly on a seat, measures shoes
and winds her legs up with threads)
FLY: Oh my god, I can't move my legs! What have you done? Free me, let
me out! (the fly cannot move her legs as the spider decieved and webed
her).
SPIDER: Relax, rest for a while, take a seat, you will have your shoes in
a minute. Cha... cha... Next please...! What kind of shoes do you want?
2 FLY: I would like shoes with a heartiee, buttons and flowers on just
like my flowerish dress.
SPIDER: Yes, yes, I will make shoes to you too, only measure and wind up.
That's all. (the spider is measuring shoes and winding up her legs with
threads on)
2 FLY: Let me out, what have you done?! I am not able to fly! (she can't
move her legs because the spider cheated her and webed)
SPIDER: Take a seat and relax. (inviting another fly) Next fly! What
shoes do you want?
10

14. 3 FLY: I want ballet-shoes because I want to be a ballet-dancer and
dance in our ballet.
SPIDER: OK, I will make them, but first I measure and wind up (the spi-
der is measuring shoes and winding up her legs with threads on).
3 FLY: I can't move my feet! Stop it! Let me out! Don't want any shoes!
(she can't move her legs because the spider cheated her and webed)
SPIDER: Trappe here, sit and shut up! All of the fies have already been
measured (inspecting the flies)... You will be for my breakfast - very soft
and fresh fly. This one I will have for dinner - so nice and sweet. You,
beautie, will be for my supper. I will have a solid meal; this will be
a splendid layout. Ok... I'll get ready. (the spider is walking behind
a holding screen).
The rest of the flies are talking to each other:
1FLY: Why have you fetched me here? Didn't you know that the spider is
a lier?
2fLY: No, I didn't. It's you who wanted new shoes!
3FLY: Stop it! Let's call for help!
ALL FLIES are screaming: Help - help!
NARRATOR: Poor flies, nobody hears them.
(The rest of the flies fly here, they didn't tempt to spider's shoes.)
FLIES: Look, this is a spider's trap, he doesn't make any shoes. Let's get
out of here!
(Pinging all free flies run away)
ALL FLIES are screaming: help - help!
NARRATOR: Poor flies, nobody hears them. Will anybody come for help?
Birds are flying round.
BIRDS: Chirr - up.... I'm a man, a real man. (sets all flies free).
Music is playing and birds are dancing. (birds dance)
11

15. After the dance birds take the flies out.
A spider is coming back and sees that all the flies have gone.
SPIDER: And where are my flies? Again I am left without dinner! What
an unhappy spider am I! Nobody cares about me! (gasps and falls asleep)
All flies collect here.
ALL FLIES: It serves him right!
After the performance all participants collect to show up.
12

16. KOHOUTKŮV DIAMANTOVÝ PRSTEN
(maďarská pohádka)
Ţila, byla jednou jedna chudá stará ţena. Neměla nic, neţ jen malého ko-
houtka. Byla
tak chudá, ţe
si dokonce
nemohla do-
volit koupit
krmení pro
tohoto ko-
houtka.
Jednoho dne
malý kohou-
tek zase hle-
dal něco
k snědku na
hromadě od-
padků, kdyţ vtom našel něco lesklého. Byl to diamantový prsten.
Byl tak šťastný, a tak si řekl pro sebe: „Vezmu prsten domů a dám ho té
chudé staré ţeně, aby uţ nikdy chudobou netrpěla.“
Právě, kdyţ to řekl, šel kolem starý namyšlený král se svým sluhou a všiml
si toho diamantového prstenu.
„Chci ten prsten! Jdi, sluho, a vezmi tomu malému kohoutovi ten prsten!“
nařídil král. „Hmm, bude se krásně vyjímat v mé královské pokladnici!“ po-
chvaloval si. A tak sluha šel k malému kohoutkovi, chytil ho a diamantový
prsten mu sebral. Pak šli zpět do paláce a prsten uloţili do královské po-
kladnice.
Malý kohoutek je však potají následoval. Kdyţ přišel k paláci, vyskočil
na královo okno a začal volat tak hlasitě, jak to jen šlo:
„Kykyryký, vrať mi, králi, můj diamantový prsten!“
Král nařídil sluhovi:
„Jdi, chyť toho malého kohouta a hoď jej do naší královské studny! Pak
uţ nebude nikdy křičet, aţ se v té vodě utopí!“
13

17. Sluha popadl
kohoutka a
hodil ho do
studny. Ale
kohoutek byl
velmi chytrý
a řekl:
„Moje malé
vole, vypij
všechnu vodu!“
a jeho vole
skutečně
všechnu vodu
vypilo.
Kohoutek pak vyletěl znovu do královského okna a začal volat tak hlasitě,
jak jen mohl:
„Kykyryký, vrať mi, králi, můj diamantový prsten!“
Král se rozzuřil:
„Coţe? Ten malý kohout je stále naţivu? Jdi, sluho, a hoď jej do králov-
ského krbu. Uţ nikdy nebude křičet, kdyţ jej oheň spálí!“
A tak sluha šel, popadl kohoutka a hodil jej do ohně v krbu. Jenţe malý
kohoutek byl opět chytrý a řekl:
„Moje malé vole, vylij všechnu vodu do ohně!“ a z kohoutkova krku se vylila
veškerá voda a oheň uhasila.
Kohoutek opět vyletěl do královského okna a začal hlasitě volat, jak jen
to šlo:
„Kykyryký, vrať mi, králi, můj diamantový prsten!“
„Já snad nevěřím vlastním očím!“ rozběsnil se král. „Ten malý kohout stá-
le ţije? Neměl se snad utopit ve vodě? Neměl uhořet v ohni? Jdi, sluho,
vezmi toho malého kohouta a hoď jej do úlu!“ nařídil král.
Avšak kohoutek byl vskutku chytrý a řekl:
„Moje malé vole, vysaj všechny ty včely!“ a kohoutkovo vole vysálo všech-
ny včely.
14

18. Kohoutek znovu vyletěl do králova okna
a začal volat ještě hlasitěji:
„Kykyryký, vrať mi, králi, můj diamanto-
vý prsten!“
„Co??? Ten malý kohout je ještě pořád
naţivu? Neměl se snad utopit ve vodě?
Neměl snad shořet v ohni? A neměly ho
včely ubodat ke smrti? Jdi, sluho, a to-
ho kohouta mi přiveď! Strčím si ho do
kapsy, kde nebude moci dýchat a udusí
se.“ nařídil opět král. Sluha tedy vzal
ubohého malého kohoutka a uděl, co mu
král poručil. Strčil kohoutka královi do
kapsy od kalhot.
Ale i tentokrát kohoutkova moudrost překonala krále, a tak kohoutek ře-
kl:
„Moje malé vole, vypusť všechny včely, aby mohly popíchat zadnici umíně-
ného starého krále!“ a z kohoutkova krku vyletěly všechny včely a začaly
krále bodat.
„Co, co, co to má znamenat? Au! Jau! Au! Ne! Pomóc! Sluho, vyndej mi to-
ho kohouta z kapsy a dejte mu ten diamantový prsten, ať uţ nám dá po-
koj!“ nařídil král.
A tak sluha vzal kohoutka ke královské pokladnici, kde si kohoutek vzal
svůj diamantový prsten a odnesl jej té ubohé staré ţeně. Ta prsten pro-
dala a za peníze, které za něj dostala, ţili spokojeně bez hladu a bídy aţ
do smrti.
15

19. A KIS KAKAS GYÉMÁNT FÉLKRAJCÁRJA
Farkas Helga A kiskakas gyémánt fél krajcárja
Volt a világon egy szegény asszony, annak volt egy kis kakasa. Csak ott
keresgél, csak ott kapargál a kis kakas a szeméten, egyszer talál egy
gyémánt félkrajcárt. Arra megy a török császár, meglátja a kis kakasnál
a gyémánt félkrajcárt, azt mondja neki:
„Kis kakas, add nekem a gyémánt félkrajcárodat.“
„Nem adom biz én, kell a gazdasszonyomnak.“
De a török császár erõvel is elvette tõle, hazavitte, betette
a kincseskamarájába. A kis kakas megharagudott, felszállott a kerítés
tetejére, elkezdett kiabálni:
„Kukurikú, török császár, add vissza a gyémánt félkrajcárom!“
A török
császár,
csak hogy ne
hallja,
bement
a házba, de
akkor meg a
kis kakas az
ablakába
repült, onnan
kiabálta:
„Kukurikú,
török
császár, add vissza a gyémánt félkrajcárom!“
Megharagudott erre a török császár.
„Eredj, te szolgáló, fogd meg azt a kis kakast, hogy ne kiabáljon, vesd
belé a kútba.“
A szolgáló megfogta, kútba vetette. De a kis kakas csak elkezdi a kútban:
16

20. „Szídd fel begyem a sok vizet, szídd fel begyem a sok vizet!“ Arra
a begye mind felszítta a vizet a kútból.
A kis kakas megint felszállott a török császár ablakába.
„Kukurikú, török császár, add vissza a gyémánt félkrajcárom!“
Megint azt mondja erre a török császár a szolgálójának:
„Eredj, te szolgáló, fogd meg azt a kis kakast, vesd belé az égõ
kemencébe.“
A szolgáló megint megfogta a kis kakast, az égõ kemencébe vetette. De
a kis kakas megint csak elkezdi:
„Ereszd ki begyem a vizet, hadd oltsa el a tüzet! Ereszd ki begyem
a vizet, hadd oltsa el a tüzet!“
Erre a begye mind kieresztette a vizet, eloltotta a tüzet. Akkor megint
csak felszállott az ablakba.
„Kukurikú,
török
császár, add
vissza
a gyémánt
félkrajcárom!
“
Még nagyobb
méregbe jött
erre a török
császár.
„Eredj, te
szolgáló, fogd
meg azt a kis
kakast, vesd belé a méhes kasba, hadd csípjék agyon a darazsak.“
A szolgáló belévetette a kis kakast a méhes kasba. Ott megint elkezdi
a kis kakas:
„Szídd fel begyem a darázst; szídd fel begyem a darázst!“
17

21. Arra a begye mind felszítta a darázst. Akkor megint felszállott a török
császár ablakába.
„Kukurikú, török császár, add vissza a gyémánt félkrajcárom!“
Már a török császár nem tudta, mit csináljon vele.
„Eredj, te szolgáló, hozd ide azt a kis kakast, hadd tegyem ide a bõ
bugyogóm fenekébe.“
Megfogja a szolgáló a kis kakast; a török császár beteszi a bõ bugyogója
fenekébe.
Akkor a kis kakas megint csak elkezdi:
„Ereszd ki begyem a darázst, hadd csípje meg a farát; ereszd ki begyem
a darázst,
hadd csípje
meg a farát!“
A begye mind
kieresztette
a darázst,
azok jól
megcsipkedté
k a török
császár farát.
Felugrik erre
a török
császár.
„Jaj, jaj,
a fránya egye meg ezt a kis kakast! Vigyétek hamar a kincseskamarába,
hadd keresse meg a maga gyémánt félkrajcárját.“
Bevitték a kis kakast a kincseskamarába, ott megint elkezdi a maga
mondókáját:
„Szídd fel begyem a sok pénzt, szídd fel begyem a sok pénzt!“ Erre
a begye mind felszítta a török császár három kád pénzét. A kis kakas
hazavitte, odaadta a gazdasszonyának; gazdag asszony lett belõle, még
máig is él, ha meg nem halt.
18

22. THE LITTLE ROOSTER’S DIAMOND RING
Once upon a time, there was a poor old woman. She had nothing but
a little rooster. She was so poor that she couldn‟t even buy any food for
her little rooster.
One day the little rooster was searching for some food on a garbage
heap when suddenly he found something shiny. It was a diamond ring. He
was very happy. He said to himself:
„I will take
this ring home
and give it to
the poor old
woman so she
won‟t be poor
anymore.”
Right when he
said that the
mean old king
was walking by
with his ser-
vant and no-
ticed the dia-
mond ring.
„I want that ring! Go my servant and take away that diamond ring from
that little rooster! It will look so pretty in my treasure chest.”
So the servant walked up to the little rooster grabbed him and took away
the diamond ring. They went back to the palace and put the ring into the
king‟s treasure chest. The little rooster followed them and flew up to the
king‟s window and started to shout as loud as he could:
„Cock – a –doodle – doo! You king, give me back my diamond ring!”
The king ordered his servant:
„Go get that little rooster and throw him into our royal well. He won‟t
scream anymore if he drowns in the water.”
19

23. The servant grabbed the little rooster and threw him into the well. But
the little rooster
was very clever and
started to say:
„My little craw, suck
up all the water!”
and his craw sucked
up all the water.
The little rooster
flew up to the king‟s
window again and
started to scream
as loud as he could:
„Cock – a –doodle –
doo! You king, give me back my diamond ring!”
The king got upset:
„What? That little rooster is still alive? Go my servant and throw him to
the royal fireplace. He won‟t scream anymore if he burns in the fire.”
The servant grabbed the little roster and threw him into the fireplace.
But the little rooster was very clever and started to say:
„My little craw let out all the water to extinguish the fire!” and his craw
let out all the water and extinguished the fire. The little rooster flew up
to the king‟s window and started to scream as loud as he could:
„Cock – a –doodle – doo! You king, give me back my diamond ring!”
„I can‟t belive it! That little rooster is still alive? Didn‟t drawn in water,
didn‟t he burn in fire? Go my servant, get that little rooster and throw
him to the royal beehive!” said the king.
So the servant grabbed the little rooster and trew him into the beehive.
But the little rooster was very clever and started to say:
„My little craw, suck up all the bees!” and his craw sucked up all the bees.
The little rooster flew up to the king‟s window and started to scream as
loud as he could:
„Cock – a –doodle – doo! You king, give me back my diamond ring!”
20

24. The king got really upset this time.
„What??? That little rooster is still alive? Didn‟t he drown in water,
didn‟t burn in fire and the bees didn‟t sting him to death? Go my servant,
get that little rooster and bring him to me. I will put him to my baggy
pants and he won‟t be able to berathe any more!”
The servant grabbed the little rooster and gave him to the mean old
king. He put him into his baggy pants. But the little rooster was very
clever and started to say:
„My little craw, let out all the bees, so they can sting the mean old king‟s
bottom!” and his craw let out all the bees. They started to sting the old
king‟s bottom.
„OH, NO, OH, NO! Take the little rooster and give him back his diamond
ring my servant! He won‟t be bothering us anymore if we do that.”
The servant took the little rooster to the treasure chest. The little
rooster found his diamond ring, took it home and gave it to the poor old
woman. She sold the ring, got a lot of money for it and so they never
ever were hungry again. They lived happily ever after.
21

25. O KOUZELNÉ UTĚRCE A KRABIČCE OD TABÁKU
(litevská pohádka)
Kdysi dávno ţil chudý muţ a ten měl tři syny. Jednou mu jeho synové
říkají:
„Otče, co budeme dělat? Takle uţ dál ţít nemůţeme! Jdeme se podívat do
světa.“
A tak tři synové šli.
Kdyţ se snesla noc, vstoupili do lesa, kde uviděli hořící ohniště. Bratři
společně rozmlouvali:
„Kam teď půjdeme? Uţ je noc, tak bychom mohli přespat zde v lese.
Jenţe nemůţeme spát všichni najednou, protoţe by nás mohli draví ptáci
rozsápat. Jeden z nás musí hlídat.“
Nejmladší bratr se tedy ozval:
„Vy si můţete odpočinout a já budu hlídat.“
A tak zbylí dva bratři usnuli. Nejmladší bratr přikládal dříví, aby oheň
nevyhasl. Naslouchal nočnímu klidu, kdyţ v tom vidí, ţe někdo přichází.
Byla to ţena, která na něj volala: „Pojď za mnou!“
Nejmladší bratr přemýšlel: „To je zvláštní ţena, ţe se takhle sama
prochází v noci lesem.“ Sebral však odvahu a šel za ní. Kdyţ přišel k ní,
ţena se ho zeptala:
„Kdo jste a proč trávíte noc v lese?“
„Jsme tři bratři.“ odpověděl nejmadší z bratrů.
„A kam jdete?“ ptala se ţena dále.
„Dlouho nás ţivotem sţírala chudoba, a tak jsme se rozhodli, ţe půjdeme
hledat štěstí do světa.“ smutně odpověděl chudý bratr.
„Vem si tedy tuhle utěrku. Pokud se stane, ţe nebudete mít co jíst, rozloţ
tuhle utěrku a hned se ti celá osype dostatečným mnoţstvím jídla. Ještě
jedna věc: vem si i tuhle krabičku od tabáku. Hned jak ji otevřeš,
okamţitě se objeví před tebou překrásné stavení se stráţí.“ řekla
tajemná ţena a podávala mu přitom dary.
22

26. Nejmladší bratr poděkoval za tyto dary. Kdyţ se nad ránem ostatní bratři
probudili, nejmladší se jich zeptal:
„Máte hlad?“ a bratři smutně odpověděli: „Ano, bratře, máme, ale co
budeme jíst, vţdyť nic nemáme?“
Vtom nejmladší bratr vyndal kouzelnou utěrku, rozloţil ji na zem a celá se
zaplnila nejrůznějším jídlem a pitím.
Po snídani ji nejmladší bratr znovu sroloval a všichni tři společně šli dál.
Kdyţ vyšli z lesa, rozkládalo se před nimi krásné místo, které se
nacházelo poblíţ králova panství. Tři bratři se zde pozastavili a nejmladší
povídá:
„Zde si odpočineme, bratři.“ I otevřel kouzelnou krabičku od tabáku
a v tom se před nimi ukázal nádherný dům se stráţí. V tom okamţiku však
také králova dcera uviděla z okna hradu, co se stalo. Skvělý dům vyrostl z
ničeho nic a byl dokonce krásnější neţ hrad jejího otce. A tak řekla
svému otci, králi:
„Jdu se, tatínku, podívat, co se tam stalo.“
Kdyţ přišla k domu, stráţ ji nechtěla pustit dovnitř. Avšak kdyţ ji
nejstarší bratr uviděl, ţasl nad její krásou a nařídil stráţi: „Pusťte ji!“
Kdyţ to viděl nejmladší bratr, řekl s obavami: „Proč ji chceš pustit
dovnitř? Je jasné, ţe nám chce něco provést!“
Avšak nejstarší bratr odvětil: „Ale, bratře, co by nám mohla udělat, kdyţ
my jsme tři a ona je sama?“
A tak nařídili stráţi, aby dívku pustili dovnitř. Kdyţ princezna vešla
dovnitř, okamţitě se začala vyptávat a bratřijí vše ukázali. Později dva
starší bratři usnuli a nakonec i ten nejmladší. V tom princezna popadla
krabičku, která leţela na okenním parapetu, a zavřela ji, takţe dům
zmizel. Vzala také utěrku a utekla zpět do hradu.
Kdyţ se bratři probudili a viděli, ţe jejich dům zmizel a ţe jen tak leţí na
louce bez krabičky a utěrky, nejmladší z bratrů povídá: „Říkal jsem vám,
ţe nám ta holka chtěla ublíţit!“
A tak šli bratři dále, aţ přišli na rozcestí se třemi pěšinami. Jeden z nich
povídá:
23

27. „Kaţdý nyní musíme jít svou cestou, protoţe jste mě neposlechli.“
Bratři se tedy rozdělili a kaţdý si šel svou cestou. Nejmladší bratr přišel
k lesu. Neodolal vůni jablíček z blízké jabloně, a tak si utrhl jedno
jablíčko a začal jej jíst. V tom mu na hlavě narostly dva rohy, ţe se
neopováţil z lesa odejít. Procházel se tedy lesem, kdyţ objevil potůček
s průzračnou vodou. Přebrodil řeku, kdyţ v tom mu všechno maso odpadlo
z jeho nohou. Šel dál a vtom zase ucítil tu neodolatelnou vůni jablek.
Přišel k jabloni, utrhl si jablíčko a začal ho jíst. V tom mu jeden roh
zmizel. Ukousl si tedy znovu a druhý roh mu také zmizel. Šel pak dále, aţ
přišel opět k onomu známému potůčku. Tentokrát však byla voda
v potůčku zakalená. Přebrodil tedy řeku a jeho nohy se opět uzdravili.
A tak bratr přemýšlel: „Počkat!“
Šel zpátky, nasbíral několik dobrých jablíček a několik otrávených.
Nabral také průzračnou i zakalenou vodu a vydal se do králova města.
Králova dcera ucítila vůni jablek a poţádala sluţebnou:
„Jdi a zjisti mi něco o tom muţi, co prodává ta sladká jablka.“
Sluţebná tedy šla. Kdyţ přišla k nejmladšímu bratrovi zeptala se:
„To ty prodáváš ta jablka?“
„Ano, proč ne? Mohu ti nějaká prodat.“
A tak sluţebná koupila dvě jablíčka a přinesla je princezně.
Kdyţ snědla obě jablka, dva obrovské rohy jí narostly na hlavě.
Volala doktory, ale ti jí nemohli pomoci. Pak poslala dopisy všem doktorům
po celém světě, aby našla toho, kdo jí pomůţe zbavit se těch odporných
rohů. O měsíc později se nejmladší bratr vrátil zpět do města a zmínil se,
ţe ví, jak by mohl princezně pomoct. Zprávy o něm se rychle dostali aţ ke
králi. Král si jej tedy pozval a zeptal se ho:
„Umíš sundat ty rohy z princezniny hlavy?“
„Ano, umím, ale ţádám, aby jsi mi nechal postavit dům.“ odpověděl
nejmladší bratr.
Dům byl okamţitě postaven a nejmladší bratr se v něm usídlil. Pak vedl
princeznu do svého domu a řekl:
„Teď musíš říct, co špatného jsi provedla, pak tvé rohy zmizí.“
24

28. Princezna se přiznala ke všem špatnostem, co kdy provedla, ale ani zmínka
o kouzelné utěrce a krabičce od tabáku nepadla. Pak polil princezniny
nohy průzračnou vodou aţ všechno maso odpadlo. Teď princezna
pochopila, ţe bude muset říct celou pravdu a tak vše přiznala. Pak jí
nejmladší bratr řekl: „Pokud chceš, aby tvé rohy zmizeli, musíš kouzelnou
krabičku i utěrku ukázat.“
Princezna vše řekla svému otci.
„Jdi a ukaţ mu ty věci,“ řekl král „a pokud bude ten mladík chtít, musíš mu
ty věci vrátit. Moţná, ţe je to čaroděj.“
Princezna tedy vrátila nejmladšímu bratrovi kouzelnou utěrku i krabičku
od tabáku. Ten ji pak polil zakalenou vodou a princezniny nohy se ihned
uzdravili. Pak jí podal dobrá jablíčka. Princezna je jedla, aţ jí oba rohy
zmizely. Kdyţ byla princezna opět vpořádku, král řekl nejmladšímu
bratrovi:
„Teď si musíš vzít mou dceru za manţeku.“
Avšak on odpověděl: „Nezlob se, králi, ale tvou dceru si nevezmu, a také
nic vlastně nechci. Jen si chci postavit dům a ţít zde.
25

29. Král mu dal tedy svolení. Pak se nejmladší bratr vydal hledat své starší
bratry. Kdyţ je našel, pozval je zpět do města. Otevřel krabičku od
tabáku a před nimi se objevil znovu ten dům se stráţí, který tak důvěrně
znali. Od té doby zde všichni tři ţili aţ navţdy.
26

30. STALTIESĖ IR TABOKINĖ
Gyveno toks vargingas ţmogelis ir turėjo tris sūnus. Kartą sako tie sūnūs:
„Tėvai, ką mes čia būsim, visi negalim čia išsimaitinti. Einam mes į pasaulį.“
Ir išėjo. Beeinant uţklupo naktis. Priėjo girią, girioj rado ugnį kūrentą.
Šnekasi broliai:
„Kur mes toliau eisim? Jau naktis, čia girioj nakvosim. Tik visi negalim
sumigti, nes gali medţių paukščiai mus sudraskyti. Vienas turime saugoti.“
Jauniausias brolis sako:
„Jūs gulkit, o aš saugosiu.“
Tiedu sugulė, o jis sau ugnį kūrena ir sėdi. Naktį klauso - atvaţiuoja kas.
Atvaţiavo tokia moteriškė su veţėju, sustojo ir šaukia:
„Eik šen pas mane.“
Tas galvoja ir šiaip, ir taip, kas čia per moteriškė, kad naktį vaţinėja.
Įsidrąsinęs nuėjo pas ją, o ji klausia:
„Kas esi per vienas, kad čia girioj nakvoji?“
„Mes čia trys broliai.“
„O kur jūs einat?“
„Namie neturime iš ko maitintis, einam į pasaulį laimės ieškoti.“
„Kad neturit iš ko maitintis, še tau staltiesę: kai norėsite valgyti, tik
pasitieskite tą staltiesę, ir ant jos visko bus. Dar še tau ir tabokinę: kai
ją atidarysi, tuoj atsiras labai graţus namas, aplink jį stovės kareiviška
sargyba.“
Tas padėkojo uţ dovanas ir sugrįţęs vėl kūrena ugnį. Kai jau prašvito ir
nubudo anie broliai, jis klausia:
„Ar norit valgyti?“
„O ką, broleli, valgysim, kad nieko neturim.“
27

31. Tuoj patiesė jis staltiesę – rados visko valgyti ir gerti. Pavalgė jie,
atsigėrė, jauniausiasis brolis vėl susivyniojo staltiesę, ir eina visi toliau.
Išėjo iš girios, rado lygias lankas netoli karaliaus dvaro. Dabar jie sustojo,
ir sako tas jauniausias:
„Čia truputį pasilsėsim.“
Atidarė tabokinę – ir stovi graţus namas, aplink jį sargyba, niekas artyn
neprileidţia. Bet pasergėjo karaliaus duktė, kad niekad tose lankose nieko
nebuvo, o dabar stovi puikiausi namai, graţesni kaip karaliaus, sako ji savo
tėvui:
„Eisiu paţiūrėti, kas ten yra.“
Nuėjo prie to namo, sargyba jos neįleidţia. Pamatė vyriausias brolis, kad
tokia graţi mergina vaikščioja aplink, ir sako kitiems broliams:
„Leiskim ją į vidų.“
Jauniausias sako:
„O ko ji atėjo? Matyt, nori ką pikta mums padaryti.“
„Ką ji mums padarys: mes čia trys.“
Paliepė sargams, ir tie ją įleido. Atėjus karaliaus duktė pradėjo klausinėti,
kaip čia kas yra. Jai viską parodė, daugiau bešnekant, ėmė ir uţmigo
vyresnieji broliai, o paskui ir tas jauniausias. Tada karaliaus duktė
pagriebė nuo lango tabokinę ir uţdarė – tie namai pradingo, o ji, pačiupus
staltiesę, nubėgo namo.
Pabudo broliai, ţiūri, kad jų namų nebėram ant pilko lauko jie guli, ir
staltiesės su tabokine nebėra. Sako tas jauniausias:
„Matai, ar aš nesakiau, kad ji ateina mums pikta padaryti.“
Eina jie toliau, priėjo tris kelius. Dabar tas sako:
„Eisim kas sau. Būtume buvę visi krūvoje, bet manęs neklausėt.“
Išsiskyrė broliai ir nuėjo kas sau. Jauniausias, savo keliu eidamas, priėjo
girią. Toje girioje taip pakvipo obuoliai, kas jis negali tverti. Rado tą obelį,
nusiskynęs suvalgė porą obuolių, ir išaugo jam ant kaktos du ragai, kad jis
negali nė iš girios išlįsti. Laiminasi šiaip taip, eina toliau; priėjo tokį upelį,
o jau tyras vanduo. Perbrido per tą upelį – nukrito jam nuo kojų mėsa.
28

32. Eina toliau, ir vėl pakvipo obuoliai. Rado obelį, priėjęs nusiskynė obuolį ir
suvalgė - ėmė ir nupuolė vienas ragas; suvalgė kitą obuolį, ir kitas ragas
nupuolė. Vėl priėjo upelį, o jau drumstas vanduo. Perbrido per tą
upelį - išgijo kojos. Dabar sako vienas sau: „Na, palauk.“
Sugrįţo atgal, pasiskynė porą vienų obuolių ir porą kitų, pasisėmė vandens
iš vieno ir iš kito upelio ir nuėjo į tą karaliaus miestą.
Kad pakvipo karaliaus dukteriai tie obuoliai. Sako ji tarnui:
„Eik ir paţiūrėk, kas čia turi obuolių parduoti, kad taip kvepia.“
Tarnas nuėjęs rado jį su tais obuoliais ir klausia:
„Ar neparduotum obuolių?“
„Kodėl ne, galiu parduoti.“
Tarnas nupirko du obuolius ir parnešė karalaitei. Kai tik ji suvalgė – išaugo
ant kaktos du ragai, tokia dideli, kad ji vietos sau neranda. Sušaukė
daktarus, bet tie nieko negali padaryti. Tada išsiuntė raštus po visas
ţemes, ar neatsiras iš kur toks, kad galėtų ragus nuimti. Po kokio mėnesio
ar daugiau atėjo vėl į miestą tas jauniausias brolis ir apsigarsino, kad jis
galįs nuimti. Tuojau davė ţinią apie tai karaliui. Pašaukė jį karalius, klausia:
„Ar galėtum nuimti ragus?“
„Galėčiau, tik pastatykit man atskirai trobą.“
Tuojau troba buvo pastatyta. Jis ten įvedė karaliaus dukterį ir sako:
„Dabar prisipaţink, ką tik kam pikta padarei, tai nupuls ragai.“
Ji viską prisipaţino, bet apie tą staltiesę ir tabokinę nesisako. Tada jis
ėmęs ją apliejo tuo tyruoju vandeniu. Kai tik apliejo, pradėjo nuo jos mėsa
kristi. Jau mato, kad čia negerai, pasakė ir apie tuos daiktus.
„Bet atnešk man juos parodyti, kitaip ragai nenupuls, Nuėjus pas karalių,
duktė viską jam pasakė.“
„Nešk ir parodyk,“ - sako karalius, - „o kad norės, ir visai atiduok. Matai,
jau nuo tavęs mėsos krinta, rasi, čia koks burtininkas.“
Atnešus jam atidavė staltiesę ir tabokinę, o jis jai uţliejo tuo drumstuoju
vandeniu – tuojau sveika liko. Paskui davė tų obuolių porą, ji suvalgė, ir
ragai nupuolė.
29

33. Kai duktė pasveiko, karalius jam sako:
„Dabar turi mano ţentu būti.“
„Nebūsiu aš tavo ţentu, ir nieko man daugiau nereikia, tik leisk čia mieste
namus pasistatyti ir gyventi.“
Karalius jam leido. Tada jis išėjo ieškoti savo vyresniųjų brolių. Kai juos
surado, visi atėjo vėl į tą miestą, tabokinę atidarė – ir stovi namai,
o aplinkui sargyba. Tuose namuose visi trys broliai ramiai sau gyveno.
30

34. TABLECLOTH AND TABACCOBOX
Once upon a time there lived a poor man and he had three sons. Once his
sons said:
“Dad, what are we going to do? We can live here no longer. We are going
to see the world.”
And they went out. They were caught by a night. The sons came up to the
wood, where they found a bonfire. The brothers were talking to each
other:
“Where are we going to go now? The night is coming. So we can sleep
here, in the wood, but we can‟t sleep all at the same time because tree-
birds can tear us to pieces. One of us must protect.”
The youngest brother said:
“You can have a rest, while I take care of us.”
Other two fell asleep, while the youngest was heating a bonfire and sit-
ting. He was listening to the night and noticed that somebody arrived.
There was a woman, who arrived with a driver, she stopped and
screamed: “Come here!”
The brother thought: „What a strange woman if she is going for a drive
at night.“
When he became brave, he went to meet the stranger, so the woman
asked:
„Who are you and why are you spending the night in the wood?“
„We are three brothers here.“
„Where are you going?“
„We have been living so poor that we had decided to search for
happiness.“
„Take this tablecloth if you don‟t have any food: when you get hungry,
you just have to take that cloth out and food will show up. One more
31

35. thing I have here with me - take this tobacco-box and as soon as you
open it, a very nice house with soldier‟s guard will appear immediately.“
He thanked for the gifts and went back to heat the bonfire.
When the sun rose up and the brothers got up, he asked:
„Are you hungry?“
„What are we going to eat, brother, if we haven‟t got anything?“
At the moment the youngest brother took the cloth out and the food and
drinks showed up.
After the breakfast the youngest brother rolled up the tablecloth and
all went on.
When they left the wood, they found flat flood plains near an estate of
the king. They stopped and the youngest said:
„We are going to have a rest here.“
He had opened the tobacco-box and the nice house with the guard
showed up.
In that moment the king‟s daughter noticed that the finest house
appeared out of nothing and it was even nicer than the king‟s one.
She said to her father:
„I‟m going to find out what has happened there.“
She was already next to the house but the guard didn‟t let her come in.
The oldest brother who was wondering around noticed that pretty girl
and said to others:
„Let her in.“
The youngest said:
„Why did she come here? Evidently, she wants to do something bad for
us.“
„What can she do if we are three?“
32

36. They ordered the guards to let her in. When the king‟s daughter came in
she started asking everything. They showed everything to her. Two older
brothers had fallen asleep and later on the youngest fell asleep too.
Then the king‟s daughter snatched the tobacco-box, which was on the
windowsill and closed it so the house disappeared. She caught the
tablecloth and came back home.
The brothers woke up and saw that their home had gone and now they
were lying in the open air without the tablecloth and tobacco-box. The
youngest said:
„I said that she wanted to do something bad for us, didn‟t I?“
They were going further and came up three ways. One of them said:
„Now we have to go on in different ways, because you didn‟t listen to
me.“
The brothers split up and everyone went on in their own ways.
The youngest came up a forest. The smell of apples there was so sweet
that he couldn„t resist. He found the apple-tree, picked up and ate some
apples and immediately two horns grew on his forehead that he couldn‟t
go out of forest. He was going further when he saw so pure water in the
small river. He forded a river and suddenly all the flesh of his legs fell
off. He was going further when he smelled apples again. He found an
apple-tree, picked up an apple and ate it. Suddenly one horn disappeared;
he ate one more apple and disappeared another horn. He went on and saw
a small river again, but now the water was dirty. The brother forded the
river and his legs had recovered! He thought: “Just wait!”
He went back to pick up some good apples and some bad apples, drew up
water from one river and from another river and went to the town of the
king. The king‟s daughter smelled the apples and she said to a servant:
„Go and take a look at the one who sells these sweet apples.“
The servant took a look and found the youngest brother with apples and
asked:
„You sell these apples, don‟t you?“
„Why not? I can sell it.“
The servant had bought two apples and brought to the princess.
33

37. When she ate those apples, two huge horns grew on her forehead.
She called doctors, but they couldn‟t help. Then she sent letters for all
doctors all over the world to find the one who could take off those
horns. A month later the youngest brother came to town again and
announced that he could take off the horns. The news immediately
reached the king. The king invited him and asked:
„Can you take off the horns?“
„Yes, I can, but I insist you to build a house for me.“
The house was immediately built. He led the princess into the house and
said:
„Now you must say what you have done badly, then your horns will
disappear.“
She confessed everything but didn‟t mention the tablecloth and tobacco-
box. Then he poured her legs with pure water flesh of her legs fell off.
She understood that must tell the truth and told about those things.
„If you want your horns to disappear, you must show them off.“
The princess told that to her father.
„Take and show the things.“ said the king. „...and if he wants, you must
give it back. Maybe he is a wizard.“
She brought and gave back the tablecloth and tobacco-box and he
poured the turbid water. She immediately recovered, later he gave some
good apples, she ate and the horns disappeared.
When the princess got better, the king said:
„Now you must be my son-in-law.“
„I won‟t be your son-in-law and I don‟t need anything else, I just want to
build the house and live here.“
The king allowed him. Then he went out to find the older brothers. When
he found them, all came to town again, opened the tobacco-box – and
a house stood with the guard around. All brothers lived there forever.
34

38. O TŘECH MALÝCH PRASÁTKÁCH
(maďarská pohádka)
Byla jednou
jedna
prasečí
maminka a
ta měla tři
malá
prasátka.
Prasátka
rostla a
rostla, aţ
byla tak
veliká, ţe
jim maminka
řekla: „Jste příliš velká nato, abyste zde dál ţila se mnou. Jděte a
postavte si vlastní domečky. Jen dejte pozor na vlka, aby vás nechytil!“
A tak se tři malá prasátka vydala na cestu. „Musíme si dát pozor, aby nás
vlk nechytil.“ říkala si. Brzy nato potkala člověka, který nesl slámu.
„Prosím, dáte mi trochu slámy?“ zeptalo se první prasátko. „Chtělo bych si
postavit dům.“
„Jistě.“ odpověděl člověk a dal prvnímu prasátku trochu slámy.
Pak si první prasátko postavilo dům ze slámy. Mělo ze svého domečku
velkou radost.
Řeklo si: „Teď
mě vlk nemůţe
chytit a sníst.“
„Postavím si
pevnější dům,
neţ je ten
tvůj.“ řeklo
druhé
prasátko.
„Já si také
postavím
pevnější dům,
35

39. neţ je ten tvůj.“ řeklo třetí prasátko.
Druhé a třetí prasátko se vydalo dál. Brzy na cestě potkala člověka,
který nesl dříví.
„Prosím, dal byste mi trochu dříví?“ zeptalo se prasátko, „chtělo bych si
postavit dům.“
„Jistě.“ řekl člověk a dal druhému prasátku trochu dříví.
Pak si i druhé
prasátko
postavilo
vlastní dům.
Řeklo si:
„A nyní mě vlk
nemůţe chytit
a sníst.“
„Postavím si
pevnější dům,
neţ je ten
tvůj.“ řeklo
třetí
prasátko.
Třetí prasátko se tedy vydalo dál samo. Brzy potkalo člověka, který nesl
nějaké cihly.
„Prosím, dal byste mi nějaké cihly?“ zeptalo se třetí prasátko, „chtělo
bych si postavit dům.“
„Jistě.“ řekl člověk a dal třetímu prasátku pár cihel.
Pak si tedy i třetí prasátko postavilo dům. Postavit dům z cihel trvalo
prasátku dlouho, protoţe to byl dům velmi pevný.
Třetí prasátko mělo velkou radost ze svého domečku. Řeklo si: „Nyní mě
uţ vlk nemůţe chytit a sníst.“
Další den šel po cestě vlk. Přišel ke slaměnému domečku, který si postavilo
první prasátko. Kdyţ první prasátko spatřilo, jak k jeho domečku míří vlk,
rychle se běţelo schovat do domečku a zavřelo za sebou dveře. Vlk
zaklepal na dveře a řekl: „Prasátko, prasátko, pusť mě dovnitř!“
36

40. „Ne, ne!“ odpovědělo prasátko. „Pro chlupy mého z mého ukecaného
rypáčku, odejdi od mého domečku!“
„Pak se tedy nadechnu a vydechnu a zfouknu celý tvůj dům!“ řekl vlk.
A tak se vlk nadechnul a vydechnul a nedechnul a vydechnul. Slaměný
domeček spadl a vlk snědl první malé prasátko.
Druhého dne šel vlk po cestě dál, aţ přišel k domečku ze dříví, které si
postavilo druhé prasátko. Kdyţ druhé prasátko spatřilo blíţícího se vlka,
vběhlo do domečku a zavřelo za sebou dveře. Vlk zaklepal a řekl:
„Prasátko, prasátko, pusť mě dovnitř!“
„Ne, ne!“ odpovědělo prasátko. „Pro chlupy mého z mého ukecaného
rypáčku, odejdi od mého domečku!“
„Pak se tedy nadechnu a
vydechnu a zfouknu celý
tvůj dům!“ řekl vlk.
A tak se vlk nadechnul a
vydechnul a nedechnul a
vydechnul. Domeček
z dříví spadl a vlk snědl
druhé malé prasátko.
Další den šel vlk po cestě
dál, aţ přišel k domečku z
cihel, které si postavilo
třetí prasátko.
Kdyţ třetí prasátko spatřilo, jak k jeho domečku míří vlk, rychle se
běţelo schovat do domečku a zavřelo za sebou dveře. Vlk zaklepal na
dveře a řekl: „Prasátko, prasátko, pusť mě dovnitř!“
„Ne, ne!“ odpovědělo prasátko. „Pro chlupy mého z mého ukecaného
rypáčku, odejdi od mého domečku!“
„Pak se tedy nadechnu a vydechnu a zfouknu celý tvůj dům!“ řekl vlk.
A tak se vlk nadechnul a vydechnul a nedechnul a vydechnul, ale domeček
se ani nehnul. To vlka rozzlobilo, ale předstíral, ţe se vůbec nezlobí.
Pomyslel si: „To je chytré prasátko! Pokud ho chci chytit, musím
předstírat, ţe jsem jeho kamarád.“
37

41. A tak vlk řekl: „Prasátko, pokud na mě budeš v šest ráno čekat, vezmu tě
na pole farmáře Semínka, kde si budeme moci nasbírat trochu řepy na
večeři.“
„Skvělý nápad!“ odpovědělo prasátko. Avšak třetí malé prasátko bylo
chytré a vědělo, ţe vlk chce prasátko sníst.
A tak se prasátko následující ráno vydalo na polo farmáře Semínku uţ v
pět hodin. Naplnil košíček řepou a rychle utíkal domů, aby byl doma před
šestou.
V šest hodin u
jeho dveří
zaklepal vlk.
„Tak, prasátko,
můţeme jít?“
zeptal se vlk.
„Promiň, vlku,
ale uţ jsem na
poli farmáře
Semínka byl.“
odpovědělo
prasátko.
„Naplnil jsem si
košík řepou a
nyní si ji vařím
na večeři.“
Vlk byl rozzuřený, ale předstíral, ţe není.
Pak vlk řekl: „Pokud na mě v pět hodin ráno počkáš, zavedu tě k jabloni
farmáře Konvičky, kde si nasbíráme červená jablíčka.“
„Skvělý nápad!“ odpovědělo prasátko.
Následující ráno se prasátko vydalo k jabloni uţ ve čtyři hodiny. Byl
vylezený na jabloni a trhal jablíčka, kdyţ vtom přišel vlk. Prasátko se
leklo, ale předstíralo, ţe ne a řeklo: „Tato jablíčka jsou skutečně
výtečná, pane Vlku. Hodím vám jedno.“ A hodil dolů jedno jablíčko, ale to
se skutálelo dolů po cestě a vlk za ním utíkal.
Mezitím malé prasátko seskočilo ze stromu a utíkalo pryč. Doběhlo
k domu a rychle zavřelo za sebou dveře.
38

42. Kdyţ vlk zjistil, ţe mu prasátko znovu uteklo domů, byl velmi, velmi, ale
vskutku velmi rozzlobený. Zavolal na prasátko: „Prasátko, já tě sním!
Přijdu si pro tebe komínem!“
Malé prasátko mělo velký strach, ale neřeklo vlkovi na to nic. Vzalo tedy
velký hrnec s vodou a postavil jej na kamna. Mezitím vlk vylezl na střechu
a začal slézat komínem.
Prasátko sundalo z hrnce poklici, a tak vlk spadl přímo do hrnce s velkým
šplouchnutím.
A to byl vlkův konec. Třetí prasátko bylo pro vlka příliš chytré.
39

43. A HÁROM KISMALAC ÉS A FARKAS
Volt egyszer három kismalac. Amikor megnőttek, a mamájuk elküldte
őket, hogy építsenek maguknak külön házikót. A három kismalac nagy
vígan dalolva útnak indult. Egyszer csak találkoztak egy emberrel, aki
zsúpszalmát cipelt. Az első kismalac megszólította:
„Szalmás bácsi, add nekem a szalmádat, hadd építsek belőle házikót!”
Az embernek megtetszett a kismalac, nekiadta a zsúpszalmát, de még
segített is fölépíteni a házikót. Annak a házikónak elől is volt ajtaja, meg
hátul is. Most már csak két kismalac ballagott tovább. Egyszer csak
találkoztak egy emberrel, aki deszkát cipelt. A második kismalac
megszólította:
„Deszkás bácsi, add nekem a deszkádat, hadd építsek belőle házikót!”
Az embernek
megtetszett a
kismalac,
nekiadta a
deszkát, még
segített is
fölépíteni a
házikót. Annak
a házikónak
elől is volt
ajtaja, meg
hátul is. Most
már csak a
harmadik
kismalac
ballagott tovább. Hamarosan találkozott egy emberrel, az meg téglát
cipelt.
„Téglás bácsi, add nekem a tégládat, hadd építsek belőle házikót!”
Az embernek megtetszett a kismalac, nekiadta a téglát, még segített is
neki fölépíteni a házikót.
40

44. A három kismalac boldogan élt a három házikóban. De egyszer csak arra
tévedt a lompos farkas. Egyenest a szalmaházikó elé állt, és csúnyán
kiabált:
„Gyere ki, te kismalac, hadd kapjalak be! Ha nem jössz ki, szétverem
a házikódat!”
Reszketett a kismalac, de azért hetykén kiáltotta a farkasnak:
„Lompos farkas, fekete! Engem ugyan nem kapsz be!” A farkas tépte,
marcangolta a házikót, de mire szétszedte, a kismalac a hátsó ajtón át
elmenekült a deszkaházikóban lakó testvéréhez. A farkas hamarosan
a deszkaházikó elé ért.
„Gyere ki, te kismalac, hadd kapjalak be! Ha nem jössz ki, szétverem
a házikódat!”
„Lompos
farkas,
fekete,
engem ugyan
nem kapsz
be!” kiabált
hetykén
a második
kismalac, és
a testvérével
együtt
elmenekült
a hátsó ajtón
a téglahá-
zikóba.
A farkas hamarosan odaért, és csúnyán kiabált:
„Gyere ki, te kismalac, hadd kapjalak be! Ha nem jössz ki, szétverem
a házikódat!”
„Lompos farkas, fekete, engem ugyan nem kapsz be!” kiáltotta hetykén
a harmadik kismalac, és nyugodtan leült a testvérei mellé.
A farkas fölmászott a házikó tetejére, s a kéményen át beugrott
a szobába. Csakhogy a tűzhelyen hatalmas fazékban lobogott, forrt a víz,
41

45. és a mérges, lompos farkas a kéményből egyenest a forróvizes fazékba
pottyant. A kismalacok meg gyorsan egy nehéz vasfedőt tettek
a fazékra, aztán egymásba kapaszkodva táncoltak és énekeltek:
„Lompos farkas, fekete, minket ugyan nem kapsz be!”
A három kismalac azóta is boldogan él, vasárnaponként meglátogatják
egymást, és olyankor jókat nevetnek a pórul járt farkason.
42

46. THE THREE LITTLE PIGS
Once upon a time there was a mother pig who had three little pigs. The
three little pigs grew so big that their mother said to them: „You are too
big to live here any longer. You must go and build up houses for
yourselves. But take care so that wolf does not catch you!“
The three little pigs set off. „We will take care so that the wolf does
not catch us.“ they said. Soon they met a man who was carrying some
straw.
„Please, will
you give me
some
straw?“
asked the
first little
pig. „I want
to build up
a house for
myself.“
„Yes.“ said
the man and he gave the first little pig some straw.
Then the first little pig built himself a house of straw. He was pleased
with his house. He said: „Now, the wolf will not catch me and eat me up.“
„I shall build a stronger house than yours.“ said the second little pig.
„I shall build a stronger house than yours, too.“ said the third little pig.
The second little pig and the third little pig went on along the road. Soon
they met man who was carrying some sticks.
„Please, will you give me some sticks?“ asked the second little pig.
„I want to build up a house for myself.“
„Yes.“ said the man and he gave the second little pig some sticks.
43

47. Then the second little pig biult up himself a house of sticks. It was
stronger than the house of straw.
The second little pig was very pleased with his house. He said: „Now, the
wolf will not catch me and eat me.“
„I shall build up a stronger house than yours.“ said the third little pig.
The third little pig walked on, along the road, by himself. Soon he met
a man carrying some bricks.
„Please, will you give me some bricks?“ asked the third little pig. „I want
to build
up a house
for
myself.“
„Yes.“
said the
man and
he gave
the third
little pig
some
bricks.
Then the third little pig built himself a house of bricks. It took him
a long time to build it up as it was a very strong house.
The third little pig was very pleased with his house. He said: „Now, the
wolf will not catch me and eat me.“
The next day the wolf came along the road. He came to the house of
straw which the first little pig had built up.
When the first little pig saw the wolf coming, he ran inside his house and
shut the door. The wolf knocked on the door and said: „Little pig, little
pig, let me come in!“
„No, no!“ said the little pig. „By the hair of my chinny chin chin, I will not
let you come in!“
44

48. „Then I will huff and I will puff and I will blow your house in!“ said the
wolf.
So he huffed and he puffed and he huffed and he puffed. The house of
straw fell down and the wolf ate up the first little pig.
The next day the wolf walked further along the road. He came to the
house of sticks which the second little pig had built up from.
When the second little pig saw the wolf coming, he ran inside his house
and shut the door. The wolf knocked on the door and said: „Little pig,
little pig, let me come in!“
„No, no!“ said the little pig. „By the hair of my chinny chin chin, I will not
let you come in.“
„Then I will huff and I will puff and I will blow your house in!“ said the
wolf.
So he huffed and he puffed and he huffed and he puffed. The house of
sticks fell down and the wolf ate up the second little pig.
The next day the wolf walked further along the road. He came to the
house of bricks which the third little pig had built up.
When the third little pig saw the wolf coming, he ran inside his house and
shut the door. The wolf knocked on the door and said: „Little pig, little
pig, let me
come in!“
„No, no!“ said
the little pig.
„By the hair
of my chinny
chin chin, I
will not let
you come in!“
„Then I will
huff and I
will puff and
45

49. I will blow your house in!“ said the wolf.
So he huffed and he puffed and he huffed and he puffed. But the house
of bricks did not fall down.
The wolf was very angry, but he pretended not to be. He thought: „This
is a clever little pig. If I want to catch him I must pretend to be his
friend.“
So the wolf said: „Little pig, if you will be ready at six o‟clock in the
morning, I will take you to Farmer Smith‟s field. We shall find some nice
turnips for dinner.”
“Very well.” said the little pig. But the third little pig was a clever little
pig. He knew that the wolf just wanted to eat him up.
So the next morning the third little pig set off for Farmer Smith‟s field
at five o‟clock. He filled his basket with turnips. Then he hurried home
before it was six o‟clock.
At six o‟clock the wolf knocked on the little pig‟s door. “Are you ready,
little pig?” he asked. „Oh, I have already been to Farmer Smith‟s field.”
said the little pig, „I filled my basket with turnips and they are now
cooking for my dinner.”
The wolf was very angry, but he pretended not to be.
Then the wolf said: “If you will be ready at five o‟clock in the morning,
I will take you to Farmer Brown‟s apple tree. We will pick some red ap-
ples.”
“Very well.” said the little pig.
Next morning the little pig set off at four o‟clock. He found the apple
tree. He was up in the tree, picking apples, when the wolf came along.
The little pig was very frightened, but he pretended not to be. He said:
“These are fine apples, Mr. Wolf. I will throw you one.”
46

50. He threw down an apple,
but it rolled away down the
road. The wolf ran after it.
Then the little pig jumped
down from the tree. He ran
all the way home and shut
his door quickly.
When the wolf heard this,
he was very, very, very an-
gry indeed.
He said: “Little pig, I am
going to eat you up! I am going to climb down your chimney to get you!”
The little pig was very frightened, but he said nothing. He put a big pot
of water on the fire, to boil.
The wolf climbed on the roof. Then he began to come down the chimney.
The little pig took off the lid from the pot. The wolf fell into the pot
with a big splash. And that was the end of the wolf.
The third little pig was too clever for him.
47

51. TMAVOMODRÁ EVE
(belgická pohádka)
Znáte Eve?
Tmavomodrou Eve?
Eve je královna. Avšak nikdo ní to neví.
Eve miluje tmavěmodrou barvu. Kaţdé ráno
vstane ze své tmavěmodré postele. Ve
svých tmavěmodrých bačkorách kaţdé ráno
schází po tmavěmodrých schodech.
„Dobré ráno, tmavěmodrý stolíčku! Dobré ráno, tmavěmodré ţidle!“ zpívá
si vesele. Z tmavěmodréhoho kredence si pak vezme tmavěmodrou
sklenici borůvkové marmelády. Pak si marmeládou namaţe chléb. Jí velmi
způsobně.
Z tmavěmodrého hrníčku pak pije tmavěmodrý čaj, připravený
z tmavěmodrých květů bylin, které společně s tmavěmodrými stromy
rostou na její tmavěmodré zahradě.
Nikdo neví, ţe Eve tolik miluje tmavěmodrou barvu, dokonce ani samotná
Eve ne! Prostě je to jako s kýcháním – musíte nebo nemůţete.
Eve ve velmi krásná. Je tak nádherná, ţe kdyţ ji lidé zahlédnou, pouze
říkájí: „Óóóóó...!“ nebo taky „Aaaaa!“ A nic víc, jen tolik. A to Eve nesnáší,
protţe Eve si ráda povídá s druhými. Je to tmavěmodrá roztomilá mluvka.
Eve má ráda legrační věci. Kolem tmavěmodrého moře, u kterého bydlí,
sbírá ty nejlegračnější tmavěmodré věci. Věřte nebo ne, ale jednou našla
tmavěmodrou cihlu, která škytá, nebo také tmavěmodrou hlavu v oblacích,
tmavěmodrou rybu, která zpívá operní písně, a také má stoh knih bez
konce.
Jednoho dne, kdyţ sbírala na pláţi mušle, potkala krále Ţlutozlátka.
Na nohou měl zlatoţluté boty a kdyţ spatřil Evu, jen řekl:
48

52. „„Óóóóó...!“
a pak:
„Aaaaa!“ ale
nic víc.
„To je
škoda!“ řekla
Eve smutně,
kdyţ král
neřekl nic
víc.
Další ráno se
král Ţlutozlátek znovu objevil na pláţi. Opět měl své zlatoţluté boty.
Kdyţ spatřil Evu, řekl:
„Óóóóó...!“ a pak: „Aaaaa!“ ale opět nic víc. A tak to šlo kaţdý den...
Pátý den se Eve schovala za písečnými dunami. Viděla zdálky krále
Ţlutozlátka, jak
přichází ve
svém
zlatoţlutém
obutí.
Král se dívá
a dívá. Snad uţ
posté se otáčí
za Evou, ale
kdyţ ji neviděl,
vrátil se do
svého
zlatoţlutého
paláce na moři.
Eve nevěděla, co má dělat. Král Ţlutozlátek se jí líbil a moţná by si jej i
vzala, ale nevěděla, jestli by si kdy zvykla na ţlutou barvu, kterou měl král
Ţlutozlátek zřejmě tolik rád. Vţdy si myslela ţe LÁSKA JE MODRÁ,
protoţe moře je modré a láska je hluboká jako moře.
49

53. A tak se Eve rozhodla, ţe se naučí mít ráda ţlutou do té doby, neţ si
krále Ţlutozlátka vezme. A tak začala s výcvikem:
Na svůj tmavěmodrý hrníček namalovala ţluté květy. Ţidle a stůl natřela
naţluto. Na své polštáře a přikrývku přišila ţluté trpaslíky se zlatými
čepičkami.
Netrvalo dlouho a Eve se ţlutá barva zalíbila. Nebyla sice pořád tak
hezká, jako její tmavěmodrá, ale hezká byla. A kdyţ tedy Eve usoudila, ţe
ţlutá se jí
opravdu líbí,
přišila si na
svůj
tmavěmodrý
svetr ţluté
puntíky, na
své
tmavěmodré
kalhoty pak
přišila ţluté
prouţky
a tmavěmodr
é boty si ozdobila ţlutými tkaničkami.
Právě včas! Král Ţlutozlátek uţ ji opět ve svých zlatoţlutých botách
vyhlíţel na pláţi. Kdyţ spatřil Eve, pouze řekl:
„Óóóóó...!“ a pak: „Aaaaa!“. Okouzlením totiţ nebyl schopen říct více, aţ
pak najednou ze sebe vydal: „Miluji, miluji tě!“
Nebyla to sice láska na první pohled, ale...
Eva pak ukázala králi své tmavěmodré boty se ţlutými tkaničkami a král jí
na oplátku ukázal svou zlatou korunu s tmavěmodrými puntíky. Pak spolu
povídali a povídali, a povídali a povídali... o všem ţlutém a modrém od
zlatého rána, aţ do tmavěmodrého večera.
50

54. Po pěti dnech a 6 nocích si Eve vzala krále Ţlutozlátka. Kdyţ se stěhovala
do zlatoţlutého paláce na tmavěmodrém moři, vzala si s sebou všechny ty
legrační věci, co nasbírala v okolí svého domu.
A tak kaţdou noc Eve
a král Ţlutozlátek spali
ve ţluté posteli
v tmavěmodrém
povlečení. Ráno pak jedli
zlatoţluté chleby
s borůvkovou
marmeládou a pijí
tmavěmodrý čaj ze
zlatoţlutých hrníčků.
Po nějakém čase se jim
narodily děti. Ale nebyly
to obyčejné děti. Byly to
zelené děti, tedy kromě Lízy, která byla modrá jako Eve.
Kdyţ byla Líza velká, vzala si prince Večerní Červánek a měli spolu růţové
děti, tedy kromě Loba. Lob byl červený, jako jeho otec.
Kdyţ i Lob dospěl, vzal si Ţlutinku, a měli pak spolu oranţové děti. Jen
Anička byla ţlutá, jako její maminka.
Ve zlatoţlutém paláci na tmavěmodrém moři tak nyní ţijí červené,
oranţové, ţluté, zelené, modré a růţové děti. A kdykoli prší a slunce pak
zasvítí, všechny děti spolu vyskočí na mohutný oblouk, který se nese nad
palácem, a všichni lidé pak volají:
„Podívejte, duha!“
51

55. EEFJE DONKERBLAUW
Geert De Kockere/Lieve Baeten
Eefje is een koningin, die heel veel houdt van donkerblauw (pantoffels,
trap, tafel, …).
Waarom ze zo van blauw houdt weet niemand. Het is gewoon zo.
Eefje is ook heel mooi en ze is een echte babbelkous. Ze verzamelt
allerlei gekke dingen zoals: een baksteen die de hik heeft, een hoofd in
de wolken, een goudvis die opera kan zingen, een stapel boeken zonder
einde, … allemaal in het donkerblauw.
Op een
dag komt
ze koning
Goudgeel
tegen. Hij
zegt
alleen
maar
“OOOOO
O”en
“AAAAA
AAAAAA
h.” Zo
doet hij
dat vier dagen lang.
De vijfde dag verstopt Eefje zich . De koning kijkt en kijkt wel honderd
keer na elkaar en keert dan terug naar zijn kasteel.
Eefje weet niet goed wat ze moet doen, is ze verliefd, zou ze met hem
trouwen? Ja! Liefde is blauw, zoals de zee. Maar toch besluit ze om ook
van geel te gaan houden. Ze begint overal geel te schilderen en vindt het
ook wel mooi.
Eefje gaat terug naar het strand en ziet daar koning Goudgeel; Hij zegt:
“OOOOOOOOOOOh AAAAAAAAAAAh, ik hou van jou! Het wordt liefde
op het tweede gezicht!
52

56. Eefje laat haar donkerblauwe schoenen met gele veters zien en de
koningtoont zijn gouden kroon met donkerblauwe stippen
Ze babbelden en babbelden wel vijf dagen lang en... trouwden. Ze gingen
wonen in het goudgele paleis aan de donkerblauwe zee.
Elke nacht slapen ze bij elkaar en na een poosje krijgen ze samen
kinderen. Twee groene kinderen, behalve Liesje, die net als Eefje blauw
is.
Liesje (blauw) trouwt met prins Avondrood. Zij krijgen samen twee
paarse kinderen , behalve Lobbe die net als de prins rood is.
Lobbe trouwt met Geeltje, zij krijgen twee oranje kinderen, behalve
Ansje, die net zoals Geeltje geel is.
Iedereen woont samen in het kasteel.
En telkens als het regent en daarna de zon weer schijnt, springen ze
samen in een boog over het paleis en alle mensen roepen dan:
“Ooooooooooooh, kijk de regenboog!”
53

57. THE STORY OF EVE DARK BLUE
Do you know Eve?
Eve Dark Blue?
Eve is a Queen.
But nobody
knows, except
Eve herself.
Eve loves the
color dark blue.
Every morning
she gets out of
her dark blue
bed.
In her dark blue
slippers, she goes downstairs by the dark blue stairs.
„Goodmorning dark blue table and hello dark blue chairs!“ she sings
cheerful. Out of a dark blue cupboard she takes a dark blue jug of
marmelade made of dark blue berrys.
Eve puts the marmelade in thick layers on her sandwiches.
She eats everything neatly.
Out of a dark blue cup she drinks dark blue tea. The tea is made of dark
blue flowers. The flowers grow in her dark blue garden with dark blue
trees.
Nobody knows why Eve loves the color dark blue. Not even Eve!
It is just so. As in sneezing. You have to or you should not.
Eve is a very beautiful girl. She is so pretty that when people see her
they can only say: „Oooooooh!“ or „Aaaaaaaaah!“. And nothing more.
And that is little. Eve finds it very annoying. Because Eve loves chatting!
She is a dark blue, very pretty talker .
54

58. Eve also likes funny things. In her dark blue house at the dark blue sea
she collects the most funny dark blue things. She has a dark blue brick
who has the hiccup . A dark blue head in the clouds . A dark blue goldfish
who can sing opera and a stack of books without end.
One day, when Eve is searching for shells on the beach, she meets King
Goldyellow. On his bare, goldyellow feet. First he only says:
„Ooooh!“ then „Aaaaah!“ and nothing more. And that ‟s little.
„That‟s a shame!“ Eve is miserable because he can‟t say anything else.
The next morning King Goldyellow is back at the beach. On his bare,
goldyellow feet.
When he sees
Eve, he says:
„Ooooooh!“ then
„Aaaaah!“ and
nothing else.
And that„s little.
And so it goes
on day by day….
The fifth day
Eve hides in the
dunes. She sees
King Goldyellow coming from afar. On his bare, goldyellow feet. The king
looks. And looks. And looks. He looks a 100 times. When he doesn‟t see
Eve he returns to his goldyellow palace at the sea.
Eve doesn‟t know what she has to do. She thinks King Goldyellow is a nice
man and maybe she even wants to marry him. But she doesn‟t know if she
will ever love the color yellow .
Eve thinks: „LOVE IS BLUE!“ because the sea is blue and love is as deep
as the sea.
Eve decides she has to learn to love the color yellow before she can
marry King Goldyellow. So she begins to practice.
55

59. On her dark blue teapot she colors the flowers yellow. The chairs on her
dark blue table she paints yellow. On her dark blue bed she sews yellow
dwarfs with pointed golden hoods.
After a while Eve thinks: „Yellow is pretty!“. Not as pretty as dark blue,
but still nice. When Eve thinks she likes the color yellow enough, she puts
on a dark blue sweater with yellow dots. She jumps into a pair of dark
blue trousers with yellow stripes. And she puts on two dark blue shoes
with yellow
laces.
Just on time!
King
Goldyellow is
already looking
for her at the
beach.
On his bare,
goldyellow
feet. When
he sees Eve,
he only says:
„Oooooh!“ and „Aaaaah!“.
For a moment he is speechless !
And than
suddenly he
says:
“I LOVE…,
I LOVE YOU!“
It wasn‟t love
at the first
sight, but….
Eve shows the
king her dark
blue shoes
with yellow
laces.
56

60. The king shows Eve his golden crown with dark blue dots.
They talk. And they talk. And they talk…. Blue and yellow words together.
From the golden morning until the dark blue evening.
After 5 days and 6 nights Eve marrys King Goldyellow. She takes every
funny dark blue thing with her to the kings goldyellow palace at the dark
blue sea.
Every night Eve and King Goldyellow sleep in a yellow bed with dark blue
sheets. In the morning they eat goldyellow sandwiches with dark blue
marmelade. And they drink dark blue tea from goldyellow cups.
After a while
the first
children are
born. They are
no ordinary
children.
They‟re
GREEN.
Except Lisa,
she‟s blue, like
Eve.
When Lisa is
mature, she
marrys Prince
Eveningred and… they get PURPLE children. Except Lob, he is red, like
the prince.
When Lob is old enough, he marrys Little Yellow and… they get
ORANGE children. Except Anne, she‟s yellow, like her mother.
In the goldyellow palace at the dark blue sea now live red, orange, yellow
green, blue and purple children.
And whenever it rains and the sun shines again, the children jump all
together in a large arc over the palace and all the people call:
“LOOK, THE RAINBOW!...”
57

61. 58

62. POHÁDKA O SLADKÉ VČELCE
(belgická pohádka)
Byla jednou jedna rodina a ta měla dvacet čtyři dětí. Maminka a tatínek
se snaţili, aby své děti kaţdý den nakrmili. Jejich ţivot byl těţký.
Jednoho dne tatínek Floris pracoval pilně na zahradě. Vtom najednou
zakřičel: „Ale ne!“ Všichni uslyšeli ten výkřik a běţeli na zahradu. Tatínek
stál uprostřed
zahrady
s kapustou
v ruce a v té
kapustě byla
malá holčička.
„Ještě další!?“
řekla maminka
a dalších
dvacet čtyři
dětí zíralo
s otevřenými
ústy na svou novou malou sestřičku.
„Bůh mi odpusť,“ plakal otec, „ale nemůţeme si nechat tuto holčičku.
Těţce dokáţeme uţivit našich dvacet čtyři dětí.“
A tak šli všichni společně do lesa, poloţili holčičku do květinovou postýlku
a nechali ji tam. S pocitem viny a prázdným ţaludkem se vrátili domů.
Holčička nevěděla, co se stalo a usmívala se na bílé mráčky na obloze.
Ochytávala se svými ručičkami zelené stonky a květy, které ji šimraly na
nose. Leţela tam hodiny a hodiny a nikdo nepřišel.
Vtom letěla okolo malá včelka, kterou zlákala úţasná vůně květin. Jak se
zalekla, kdyţ spatřila malou holčičku! Rychle pochopila, ţe je to odloţené
lidské dítě, a tak utíkala rychle ke svému hnízdu.
„Ihned musím mluvit s včelí královnou!“ zalapala po dechu a ihned ji
zavedli ke královninu trůnu. Se sloţitým včelím tancem vysvětlila
59

63. královně, co našla a jak se k miminku dostanou. Královna, která byla
matkou uţ tisíckrát, byla připravena nešťastnému miminku okamţitě
pomoct.
„Vemte tomu malému miminku polovinu našeho medu,“ nařídila královna,
„je naší povinností se o ni postarat!“
Od toho okamţiku včelky začaly pracovat jednou tak těţce. Královna
nakladla dvakrát tolik vajíček, neţ byla zvyklá. Včelí kolonie se rozrostla,
takţe rostoucího malého človíčka neměli problém nakrmit.
Kdyţ holčička slavila své první narozeniny, sama královna jí přišla
pogratulovat a dala jí zvláštní dárek – dala jí jméno. Od té doby jí kaţdý
říkal Sladká
Včelka.
A všechny
včely zvolaly:
„Ať ţije
Sladká
Včelka!“
Uběhlo několik
let a z malé
Sladké Včelky
se stala
krásná dívka. A kdyţ jí bylo osmnáct let, bylo na čase, aby se o sebe
starala sama.
Jednoho dne, kdyţ zrovna se zavřenýma očima leţela ve stínu stromu, jel
okolo na koni princ doprovázený starým kouzelníkem. Oba seskočili z koně
a poklekli u dívky. „To je to, co hledám!“ řekl princ. „Nejkrásnější ţenu
a světě a já ji našel!“
Lehce ji políbil na rty a vtom se Sladká Včelka probudila. „Kdo jsi?“
zeptala se vylekaně. „Jsem princ a chci si tě vzít, protoţe jsi tak krásná
a sladká jako třešně.“ odpověděl princ. Sladká Včelka, která dosud ještě
60

64. ţádného muţe neviděla, ucítila něco, co ještě nikdy předtím. Princ se na ni
usmál a znovu ji políbil a Sladké Včelce se to líbilo.
Kouzelník pochopil, ţe teď jej zde není potřeba a tak nechal prince
a Sladkou Včelku osamotě. Odešel pryč, aby trénoval svá kouzla. Sladká
Včelka a princ se mezitím ještě líbali, kdyţ vtom se Sladká včelka
podívala na prince a zvolala: „Princi, co se to stalo s tvými ústy?“ Princ se
podíval do zrcadla a spatřil, ţe má všechny své zuby shnilé. Křičel: „Ale
ne, tvé polibky jsou tak sladké, ţe se všechny mé zuby začaly kazit!“
Princ zavolal
kouzelníka
a řekl: „Udělej
něco s mými
zuby, ať jsou
bílé jako sníh!“
Kouzelník pouţil
tedy svá kouzla
a vrátil
princovým
zubům původní
podobu. Princ
pak se zářivým úsměvem přistoupil zpět ke své milované. Znovu ji políbil,
ale polibek byl o hodně dělší, neţ předtím.
Po tom celém líbání byl princ celý sladký, a tak si řekl, ţe si dá něco
hořkého nebo kořeněného. A tak celý den pojídal česnek.
Nyní však jeho dech příšerně páchnul, ţe i Sladká Včelka se od něj
odvracela.
A tak si princ podruhé zavolal svého kouzelníka.
„Co mohu pro tebe udělat, můj pane?“ zeptal se kouzelník a princ
odpověděl: „Připrav mi kouzelný elixír, abych mohl milovat svou milou bez
líbání!“
61

65. A tak kouzelník připravil lektvar, nalil jej do lahve a dal princi se slovy.
„Dej pozor, můj pane, aby sis vzal pouze jednu lţíci tohoto lektvaru!“
Jenţe princ neuposlechl a vypil celou lahev.
Vtom se princ začal roztékat, pot mu stékal z čela, z uší mu stoupala pára
a jeho zuby se začaly klepat.
„Ó má krásno ţeno, touţím po tobě!“ řekl princ a objal Sladkou Včelku.
Kouzelník opět pochopil, ţe je nejvyšší čas odejít a nechat prince se
Sladkou Včelkou o samotě. Jenţe Sladká Včelka byla tak sladká, ţe se
princi v náručí
začala
rozplívat jako
snít.
Kdyţ se
kouzelník
vrátil, spatřil
prince, jak
klečí na
kolenou a pláče
jako malé dítě
a v rukou drţí
pouze kapku
syrupu. „Co se tady stolo, můj pane?“ zeptal se kouzelník. Princ mu
všechno řekl, a pak kouzelníka poţádal o radu.
Kouzelník řekl princi, ţe se mu jeho milovaná vrátí zpět ţivá, pod jednou
podmínkou. Princ však musí najít sedm dětí. Těchto sedm dětí pak musí
vyslovit „MILUJI TĚ“ v sedmi různých jazycích.
A tak princ započal svou pátrací výpravu. Po dlouhém hledání nakonec
našel sedm dětí, které by mu pomohly a přivedl je ke kouzelníkovi.
První dítě řeklo tato slova v němčině: „Ich liebe dich!“
Druhé dítě v angličtině: „I love you!“
Třetí dítě v maďarštině: „Tzeretlek!“
62

66. Čtvrté dítě v Estonštině: „Ma armastan sind!“
Páté dítě v Litevštině: „As myliu tave!“
Šesté dítě česky: „Miluji tě!“
Poslední dítě v němčině: „Ik hou van jou!“
Po posledních slovech sedmého dítěte Sladká Včelka znovu oţila a všichni
byli šťastní.
Princ pak poslal všechny do zámku, aby spolu oslavili tuto
nezapomenutelnou příhodu.
63

67. URBANUS VERTELT: ZOETE HYDROMEL
Vader Fleuris ging naar de tuin om er zijn laatste boerenkool af te
snijden.Terwijl moeder Fleuris de aardappelen schilde, zaten al hun
24 kindjes reeds met rammelende buiken aan tafel.
“Het is niet waar!” klonk het plots vanuit de tuin en moeder en kroost
spoedden zich naar vader, die bleek en bevend met de kool in zijn armen
stond. “Alweer eentje,” zuchtte moeder en de 24 kinderen staarden met
opengevallen mond naar hun splinternieuwe zusje dat midden in de
boerenkool lag. “God vergeve mij, “ schreide de arme man, “maar we
kunnen dit meisje niet houden, we scheuren nu al van de honger.“
Ze trokken met z‟n allen naar het bos en legden de baby te vondeling in
een bed vergeet - me - nietjes . Met een loden schuldgevoel en een lege
maag gingen ze weer naar huis.
Het kleine meisje had geen flauw benul van wat er gebeurde en giechelde
naar de witte wolkjes in de lucht. Ze grabbelde met haar ronde handjes
naar de groene stengels en de bloemblaadjes kriebelden in haar neusje.
Zo lag ze daar uren en niemand kwam voorbij.Een zoemend bijtje, dat
zich aangetrokken voelde door de geurige vergeet – me – nietjes,
verschoot bijna haar angel toen ze merkte dat er een rozig , blozend
dingetje tussen de bloemen lag. Al gauw had ze begrepen dat het een
verlaten
mensenkind
was en snorde
als een
spoedbestellin
g terug naar
haar nest.
“Ik moet
dadelijk de
koningin
spreken,“
hijgde ze en
ze werd dan
ook
onmiddellijk naar de troon gebracht. Met een ingewikkelde rondedans
vertelde ze de koningin wat ze gevonden had en hoe je er weer naartoe
64

68. kon vliegen. De koningin die al duizend keer moeder was geweest, was
onmiddellijk bereid om voor dat arme kind te zorgen. “Meester dar,“
sprak ze,“ zeg aan alle werkbijen dat ze de helft van onze honing en een
kwart van onze koninginnenbrij naar dat meisje brengen. Het is onze
plicht om ons over dat wichtje te ontfermen.”
Vanaf toen werkten de bijen dubbel zo hard, zonder daarvoor in staking
te gaan en de koningin legde tweemaal zoveel eitjes want de kolonie
moest uitbreiding nemen om het opgroeiende kind te voeden. Toen het
meisje
één jaar
werd
kwam
de
bijenvor
stin
haar
persoonl
ijk
geluk
wensen
en gaf
haar als
verjaar
dagsgeschenk een naam. “Voortaan zal je Hydromel heten,“ sprak ze
plechtig en alle bijen juichten:
“Leve Hydromelleke!“
Zo groeide het meisje op en toen ze achttien was geworden, kon ze reeds
goed voor zichzelf zorgen. Ze zoog de nectar uit de bloemkelkjes en de
klaverbloempjes en knabbelde het stuifmeel uit de stampertjes.
In de schaduw van een zilverberk deed ze haar middagdutje en het
toeval wou dat een jonge prins , vergezeld door een oude tovenaar, daar
voorbijkwam. Ze sprongen allebei van hun paard en knielden bij het
meisje neer. “Dit is wat ik zoek!“ zei de prins, “de mooiste jonge vrouw
van de wereld en nu heb ik ze gevonden.”
Hij kuste haar zachtjes op de bovenlip en Hydromelleke werd wakker.
“Wie ben jij?” vroeg ze angstig. “Ik ben de prins en ik wil met je trouwen
65

69. want jij bent zo mooi en zo zoet als een kers.” Hydromel, die van haar
leven nog nooit een jongen had gezien, en zeker geen prins, voelde voor
het eerst iets dat ze nog nooit bij de bijtjes had gevoeld. De prins
glimlachte en kuste haar weer en Hydromelleke liet hem begaan.
De tovenaar begreep dat hij daar niet nodig was en ging gauw een eindje
verderop toveren. Ze kusten elkaar minutenlang op de mond. Toen de
prins even ophield en naar adem snakte, gilde het meisje verschrikt:
“Maar prins wat is er met je mond gebeurd?“ De prins keek in de spiegel
en zag dat al zijn tanden verdwenen waren behalve nog een paar bruine
stompjes. “Oo, ljief meijes, jouww kwussen zjijn zo zoewt dat al mijn
tjanden rjot zjijn!”
Nu liep hij naar de tovenaar en zei: “Tover mij onmiddellijk een nieuw
gwebit wjitter dan pwoselein .” De prins kreeg zijn nieuw gebit en met
een fonkelende nieuwe glimlach stapte hij weer naar zijn geliefde. Hij
kuste haar opnieuw maar nu nog langer. Van al dat gezoen werd de prins
zo suikerachtig, dat hij verlangde naar iets bitter, iets pikants. Hij
knabbelde dan ook een ganse mand knoflook op.
Nu stonk zijn adem zo afschuwelijk, dat Hydromelleke hem de rug
toekeerde.
“Tovenaar, wil je eens komen ?” riep de prins.
“Wat kan ik voor u doen?” vroeg de wijze. “Maak mij een toverdrank, dat
ik het meisje kan beminnen zonder haar te kussen.” De tovenaar
brouwde een sudderend goedje en goot het in een fles. “Neem hiervan
één eetlepel,“ zei hij en de prins dronk het hele flesje leeg. Nu begon hij
te gloeien, het zweet spoot als fonteintjes uit zijn voorhoofd en zijn
oren floten stoom. Zijn vals gebit kletterde als een stepdanser. “Schone
vrouwe, ik smacht naar jou.”
En de prins omhelsde haar zo wild dat de tovenaar nog een heel eind
verder moest gaan toveren. Maar Hydromelleke was zo zoet dat ze in de
armen van haar vurige aanbidder begon te smelten als sneeuw voor de
zon.
Toen de tovenaar terugkwam, zag hij dat prins huilend als een kind op
zijn knieën zat met alleen nog een beetje siroop aan zijn handen.
Alle mensen waren droevig.
“Wat is hier aan de hand?“ vroeg de tovenaar.
66