historie mezidobi od alchymie po chemii

1. od alchymie
k nanovláknům
MEZIOBDOBÍ ALCHYMIE  CHEMIE
přednášky o historii přírodních a technických věd
HIC - 04 Katedra chemie FP TUL – www.kch.tul.cz

2. od alchymie k nanovláknům
MEZIOBDOBÍ
ALCHYMIE 
CHEMIE
období od Paracelsa k Lavoisierovi
HIC – 04 Katedra chemie FP TUL – www.kch.tul.cz

3. Obecná charakteristika období
Klimatické změny – malá doba ledová – 15. století
Hlad, podvýživa, epidemie (mor)
Četná povstání a války
Renesance v umění (1350 – 1600)
Zrod humanismu a individualismu

4. Meziobdobí alchymie  chemie
Iatrochemie
Technická chemie
Pneumatická chemie
Flogistonová chemie

5. Meziobdobí alchymie  chemie
Rudolf II Lavoisier
1552-1612 1743-1794
1400 1500 1600 1700 1800 1900
Technická chemie
Flogistonová
Iatrochemie
chemie
Pneumatická
chemie

6. IATROCHEMIE
iatros – lékař (v řečtině)
Hlavní osobnost:
Philippus Aureolus Theophrastus
Bombastus von Hohenheim –
Paracelsus
(*1493 Einsiedeln 1541 Salzburk)

7. Paracelsus
V 16. století byla alchymie na
ústupu. Nemalou měrou k tomu
přispěl Paracelsus, představitel
nového směru v chemii, který
nehledal smysl chemie v elixíru
života a mládí, ani kameni mudrců.
Jeho cílem bylo využití chemie
k léčebným účelům.
Z této funkce alchymie je odvozen
také její nový směr.

8. Paracelsus

9. Iatrochemie
Iatrochemie je tedy období chemie, citovaná samotným
Paracelsem jako:
„věda, jejímž úkolem není připravovat zlato ani stříbro.
Bude lepší, aby nalézala léky“.
V této formulaci je právě ukryt nový směr, spojující
alchymii s medicínou.
Naděje v léčivou moc alchymistických přípravků měla
mnohem zdravější základ než víra v možnost přeměny
kovů ve zlato.

10. Vlastnosti látek v závislosti na vazbě
Reforma spočívá v tom, že
k alchymistickým „principům“ -
rtuti a síře přidal Paracelsus ještě
sůl a využil je k léčení.
sůl
síra rtuť
Každá látka má v sobě něco z principů síry, rtuti a soli
Odpovídá rozdělení chemických vazeb
– kovalentní, kovová a iontová

11. Iatrochemie
Nejvýznamnějšími poznatky
iatrochemie byly:
• iatrochemie jako základ
farmaceutické chemie
• zjištění analogie mezi
hořením a dýcháním
• vznik chemické
sloučeniny na základě
vzájemného působení
mezi jejich součástmi.

12. Paracelsus – citáty
Do dvaceti jez, kolik můžeš,
do padesáti, kolik musíš, a
po padesátce tak málo, jak jen
můžeš.
Lékař musí k nemoci, jako
kráva k jeslím.
Jed od léku odlišuje pouze
podávané množství.
Pro léčení nestačí rozřezat
tělo, jako když sedlák zkoumá
žaltář.

13. Paracelsus – citáty
Mnozí si myslí, že alchymie
slouží jen pro výrobu zlata a
stříbra. Pro mě to není cílem, její
ctnost a síla spočívá v lékařství.
Kdybych se byl sám neobrátil ke
zkušenosti, staří lékaři by mne
byli ponechali ve slepotě,
nevidomého.
Medicína stojí na čtyřech
pilířích: filozofii, astronomii,
alchymii a etice.
Vykládat sny je velké umění.

14. Iatrochemie
Zikmund Albík z Uničova
(1358-1427) arcibiskup pražský
uznával chemická léčiva

15. Iatrochemie
Andreas Libavius (1550-1616)
Německý lékař a chemik
objevil SnCl4,
napsal učebnici Alchymia 1595
a řadu dalších knih,
AlchymistiAlchymistische Practic

16. Iatrochemie
Andreas Libavius ve své laboratoři v Rothenburgu

17. Iatrochemie
Andreas Libavius: Alchymistisches Practic

18. Iatrochemie
Johann Heinrich Cohausen
(1665–1750), lékař u barona z Münsteru
napsal Salt Iatrochemistry, a teorii dlouhého žití
v satirickém díle Hermippus Redivivus (1742)

19. Iatrochemie
Franciscus Sylvius
(11.5.1614 – 19.11.1672)
rodné jméno Franz de le Boë,
Holandský lékař, anatom, chemik
popsal cirkulaci krve
sestavil model mozku

20. Iatrochemie
Samuel Fridrich Christian
Hahnemann
(10. dubna 1755 – 2. července 1843)
byl lékařem, chemikem a překladatelem.
Narodil se v Míšni, studoval na univerzitě
v Lipsku a ve Vídni.
Zabýval se lékařskou vědou a vyvinul nový
systém léčby, tzv. homeopatii..
Ačkoliv toto je svým způsobem sporné,
neboť Hahnemann se sice sám označuje za
původce tohoto způsobu, ale dr. Burnett o
tom ve svém díle pochybuje a poukazuje, že
mnoho prvků homeopatie popsal už
Hipokrates (teorie podobnosti), nebo
Paracelus.
Působil pak jako homeopat v Německu a
pak ve Francii až do své smrti.

21. Iatrochemie
Franz Anton Mesmer
(23.5.1734 – 5.3.1815)
švýcarský lékař, praotec hypnózy a psychoterapie.
Ve své terapii využíval tzv. živočišného
magnetismu.

22. Technická chemie
Hlavní osobnost:
Georgius Agricola
spisy:
12 dílů De re metallica
libri
Agricola o rudách:
„Filozof má zalíbení v rozjímání o povaze těchto
látek, zatímco horník má radost z možnosti jejich
využití a získání kovů z nich “

23. Technická chemie
Georgius Agricola
24.3.1494 – 21.11.1555
byl významný německý učenec.
Je autorem po stovky let užívané hornické příručky
a často je nazýván otcem mineralogie
Studoval filologii, teologii a filozofii na univerzitě v Lipsku, poté
k nim přidal ještě studium přírodních věd a medicíny.
1527 se stal městským lékařem a lékárníkem v Jáchymově.
1530 přesídlil do Saské Kamenice.
I tam byl po třech letech stanoven městským lékárníkem.
Na krátkou dobou byl zvolen i starostou, ale z náboženských
důvodů (byl katolíkem v protestantském městě) by přinucen
rezignovat.

24. Vlastním jménem Georg Bauer (1494-1555), městský lékař v Jáchymově. Během
svých studií medicíny, přírodních věd a filozofie v Itálii se spřátelil s Erasmem
Rotterdamským, velkým renesančním myslitelem a učencem, který na něj měl velký
vliv. Agricola ve svých přírozpytných studiích dával vždy přednost pozorování před
spekulacemi a dostával se tím do rozporu s přístupem alchymie.
Jako lékař vyznávající iatrochemii, tj. použití přírodních látek jako léků, hledal během
svého působení v Jáchymově (1527-1533) mezi minerály a rudami nové léky a trávil
veškerý volný čas v dolech a hutích. Jáchymov byl v té době nejdůležitějším centrem
rudného hornictví v Evropě. Agricola rozmlouval se zkušenými horníky a hutníky, kteří
vycházeli z několik století trvající tradice těžby a zpracování kovů, především stříbra, v
této oblasti.
Na základě těchto poznatků i četby knih o hornictví a hutnictví vytvořil ve své době
základní díla popisující metody hornictví a hutnictví (De re metallica, 1546) a základní
systematiku minerálů (De natura fossilium, 1550). De natura fossilium je první
mineralogickou učebnicí, kde je poprvé uvedena vědecká klasifikace minerálů,
založená na jejich fyzikálních vlastnostech. Dvanáctisvazkové dílo De re metallica se
stalo na řadu desetiletí let klasickým pramenem znalostí z oblasti dobývání a
zpracování kovů a ještě roku 1912 ho do angličtiny přeložil důlní inženýr Herbert
Hoover, pozdější (1929-1932) prezident USA.
http://www.vscht.cz/homepage/soucasti/historie/gregorius_agricola

30. Technická chemie
Lazarus Ercker,
1530 se narodil v Annabergu v Sasku – 13 km od českých hranic
1547 – 48 vystudoval Univerzitu ve Wittenbergu (matematiku a lékařství)
po ukončení studií se oženil s dcerou významného podnikatele Hanse Kanitze
1554 byl povolán ke službě na dvoře saského kurfiřta
1554 byl jmenován revizorem mincovny v Drážďanech
1567 se stává kontrolorem mincovny v Kutné Hoře,
1574 napsal Beschreibung allerfürnemisten mineralischen Ertzt und Berckwercksarten
1577 jmenován do funkce nejvyššího hormistra Českého království.
1583, kdy z pověření císaře provedl kompletní kontrolu upadajících dolů v
oblasti. Horního Slavkova
1590 povýšen do šlechtického stavu
Na přelomu r. 1593/94 onemocněl a 6. ledna 1594 zemřel.
jeho žena Zuzana vedla pražskou mincovnu ještě po řadu dalších let
O dvacet let později se vrchním hormistrem království stává jeho syn Jan.

35. Technická chemie
Vannoccio Biringuccio
italský metalurg (1480-1539)
– spis De la Pirotechnia, z roku 1540
v něm se věnuje těžbě a zpracování rud

36. Vannoccio Biringuccio's "the pirotechnia". Translated and edited by Cyril Stanley Smith
and Martha Teach Gnudi. Google books

37. Technická chemie
Bernard Palissy (1510-1590)
– francouzský hrnčíř, inženýr,
napodobil čínský porcelán, vytvářel
smalty, připravoval hnojiva

38. Technická chemie
Bernard Palissy (1510-1590)

39. Technická chemie
Bernard Palissy (1510-1590)

40. Technická chemie
Bernard Palissy
vlastní potrét na fajánsu

41. Technická chemie
Johann Rudolf Glauber
německý chemik (1604-1668)
– HCl, HNO3, soli

42. Technická chemie

43. Technická chemie
Glauber, Johann Rudolph: Johannis Rudolphi Glauberi, Philosophi et Medici celeberrimi, Opera Chymica
Franckfurt am Mayn 1658

44. Technická chemie
Glauber, Johann Rudolph: Johannis Rudolphi Glauberi, Philosophi et Medici celeberrimi, Opera Chymica
Franckfurt am Mayn 1658

45. Technická chemie
Johann Rudolf Glauber
(1604-10.3.1670)
německý chemik
– HCl, HNO3, soli

46. Technická chemie
Glauber navrhl jako první přípravu koncentrované kyseliny chlorovodíkové a
zlepšení výroby koncentrované kyseliny dusičné, pomocí koncentrované
kyseliny sírové.
Objevil a popsal síran sodný (soli, která byla pojmenována po něm) v roce
1625, který sloužila jako projímadlo. Sůl se z roztoku chloridu sodného
(kuchyňské soli) a kyseliny sírové. Glauber ji nazval, Sal mirabilis "a Mirabili".
Dnes je síran sodný používá jako rozpouštědlo v detergentech v získávání
celulózy a papíru, ve sklářství a na výrobu ultramarínové modři a sulfidu
sodného. Bezvodý síran sodný se používá v laboratoři k sušení organických
rozpouštědel.
Glauber, připravil různé kovové chloridy (např. antimon, cín chlorid, chlorid
zinečnatý a arsen (III) chlorid). Objevil a popsal „chemickou zahrádku“ (1646).
Použil krystaly chloridu železnatého a vodní sklo (roztok křemičitanu
draselného).
Glauberovy vědecké spisy (napsal asi 40 knih) a výroba chemických a
farmaceutických výrobků vysloužil velký úspěch v podnikání a ve značné
profesní pověst. Glauber vyvinul nová lepší kamna a efektivnější destilaci silic
z rostlin.
Glaubera můžeme považovat za prvního "chemika", a také prvního lékárníka

47. PNEUMATICKÁ CHEMIE
plyny zajímaly alchymisty (duchové)
bylo možné je získat v relativně čistém stavu
zákonitosti plynů se daly snadno pozorovat a vyjádřit

48. Pneumatická chemie
Johann Baptist van Helmont
12.1.1577 – 30.12.1644)
vlámský chemik – plyny –“gas“
Známé jsou jeho pokusy s pěstováním
vrby v květináči, sledoval změny hmotnosti,
usoudil, že hmotnost rostliny se zvětšila o
vodu, kterou přijala.
Tímto poznatkem přispěl k objasnění
výchozích látek pro fotosyntézu

49. Pneumatická chemie
Angelo Sala
1576 – 1637
původem ital,
pracoval jako chemik v Německu
napsal 19 vědeckých prací
s náplní prakticko-
experimentální chemie
byl průkopníkem studia cukrů

50. Pneumatická chemie
Franciscus Sylvius de la Boe
15.3.1614 – 19.12.1672)
holandský fyzik, chemik, fyziolog a anatom
KClO3

51. Pneumatická chemie
Otto Tachenius (1630-1700)
– definice solí = produkt reakce kyseliny a zásady
– používal postupy chemické analýzy
– pozoroval zvětšení váhy olova při žíhání

52. FLOGISTONOVÁ CHEMIE
Johann Joachim Becher
6.5.1635 - říjen1682
zavedl v Německu pěstování brambor
připravil koks a dehet z černého uhlí
Knihy:
Actorum Laboratorii Chymici Monacensis, seu Physicae
subterraneae,
Oedipus chymicus, oder Chymischer Rätseldeuter
Supplementum in physicam subterraneam
Chymischer Glückshafen oder Große Chymische
Konkordanz
Institutiones chymicae seu Manuductio ad philosophiam
hermeticam
Epistolae chymicae

53. Flogistonová chemie
Johann Joachim Becher: Physica subterranea (1667)
Chemikové jsou zvláštní třídou smrtelníků,
kterou jakýsi nesmyslný pud pohání vyhledávat rozkoše
mezi dýmem a výpary, mourem a plameny,
jedy a chudobou.
Ale navzdory těmto útrapám se mi zdá,
že vedu život utěšený, a raději nechť zemřu,
než bych si vyměnil své místo s králem perským.

54. Flogistonová chemie
Georg Ernst Stahl
22.10.1659 – 24.5.1734
německý lékař a chemik, jeden
ze zakladatelů flogistonové
teorie
osobní lékař Fridricha Viléma I.
Knihy:
Zymotechnia fundamentalis sive
fermentalionis theoria generalis;
Specimen Becherianum;
Experimenta, observationes,
aniniadversiones ... chymicae et physicae;
Theoria medica vera;
Ars sanandi cum expectalione .

55. Flogistonová chemie
Robert Boyle (1627-1691)
– skeptický chemik
Zkoumal sloučeniny fosforu, objevil
H3PO4 a PH3, připravil první
zápalky.
Zabýval se bioluminiscencí a použil
rostlinná barviva jako indikátory.
Objevil zákon (1662), který byl
nazván Boyle - Mariottův zákon
o vztahu mezi tlakem a objemem
plynu.

56. Pochybnosti Roberta Boyleho
První tvrzení:
zdá se, že není absurdním předpoklad, že při prvním stvoření
směsných látek je všechna hmota, ze které se ty a ony části
vesmíru skládají, rozdělena do malých rozličně pohyblivých
částeček různé velikosti a podoby.
Druhé tvrzení:
rovněž není možné, že některé z těchto malých částic
se slučují do malých hmot nebo do houfů a jejich slučováním
se vytvoří velké množství takových malých pevných těles
nebo hmot, které nelze snadno rozdělit na částečky,
ze kterých jsou složeny.

57. Pochybnosti Roberta Boyleho
Třetí tvrzení:
nechci rozhodně popírat, že z velkého počtu směsných látek,
které jsou zvířecí nebo rostlinné povahy, lze pomocí ohně
obdržet skutečně určitý počet látek, které jsou takové,
že jim lze připsat rozdílná označení.
Čtvrté tvrzení:
současně lze připustit, že všechny různé látky, které lze
ze směsných látek získat, nebo ze kterých se sestavují,
můžeme bez velké nepřísnosti pojmenovat elementy nebo
principy této látky.

58. Flogistonová chemie
Joseph Black
16.4.1728 – 6.12.1799
skotský fyzik, chemik a lékař
vyslovil základy termodynamiky
(tání ledu)
zabýval se oxidem uhličitým
(rozklad a zpětný vznik vápence)

59. Flogistonová chemie
Michail Vasiljevič Lomonosov
19.11.1711 – 15.4.1765
formuloval obecný zákon zachování
hmotnosti a pohybu z roku 1748,
později přišel s myšlenkou, že podstatou
tepla je pohyb malých částeček.
Knihy:
O jevech vzduchových elektrickou silou
způsobených
Teorie elektřiny
Základy matematické chemie.
Lomonosovu všestranost dokazuje také vydání 15
svazků básní, ale i překlady Homéra, Horátia a Seneky.

60. Flogistonová chemie
Andreas Sigismund Marggraf
3.3.1709 – 7.8.1782
německý chemik
isoloval zinek z kalamínu (ZnO)
dřevěným uhlím
objevil cukr v řepě

61. Flogistonová chemie
Henri Cavendish
10.10.1731 – 24.2.1810
objevil vodík – nazval jej hořlavý vzduch
určil složení zemské atmosféry
uvedl, že 79,167 % tvoří vzduch
„s flogistonem“
a 20,833 % je vzduch „bez flogistonu“
vypočítal hmotnost Země

62. Flogistonová chemie
Daniel Rutherford
(3.11.1749– 15.12.1819)
Skotský fyzik, chemik a botanik
1772 isoloval dusík
držel myš v uzavřeném prostoru až do
její smrti,
obdobně nechal hořet svíčku a fosfor,
až nemohly dále hořet,
po absorpci oxidu uhličitého získal
nedýchatelnou a nehořlavou část
vzduchu
nazval jej škodlivým vzduchem, nebo
vzduchem bez flogistonu
Rutherford byl strýcem spisovatele sira
Waltra Scotta a synem lékaře Johna
Rutherforda

63. Flogistonová chemie
Joseph Priestley
13.3.1733 – 6.2.1804
byl anglický chemik, filozof,
duchovní a pedagog
proslavil se jako objevitel
oxidu uhličitého a
spoluobjevitel kyslíku
obhájce flogistonové teorie

64. Flogistonová chemie
Joseph Priestley
kyslík získal rozkladem HgO lupou,
považoval jej však za flogiston

65. Flogistonová chemie
Carl Wilhelm Scheele
9.12.1742 - 21.5.1786
byl švédský chemik
německého původu,
objevitel mnoha chemických
látek

66. Flogistonová chemie
Carl Wilhelm Scheele
Objevil a popsal
dusík, kyslík, chlór, mangan, barium, molybden,
wolfram; fluorovodík, sirovodík, fluorid křemičitý,
kyselinu galovou, arseničnou, molybdenovou a
wolframovou; glycerol, laktózu, kyselinu vinnou,
citrónovou, benzoovou, mléčnou, močovou,
šťavelovou a jablečnou; Scheelovu zeleň,
scheelit,…
to vše a nejen to, lze spojit s tímto
„chemickým hrdinou“.

67. Flogistonová chemie
Antoine Laurent Lavoisier
26.8.1743 – 8.5.1794
Objevy: soli z kyselin a zásad, močovina v moči, prostudoval sádru, vyslovil
kyslíkovou teorii hoření a dýchání, vyvrátil flogistonovou teorii, vysvětlil
vznik vodíku při působení kyselin na kovy, vyslovil předpoklad, že
kyseliny obsahují kyslík ….

68. Flogistonová chemie
Antoine Laurent Lavoisier
Jako jeden z prvních zavedl do chemické
analýzy váhy,
a tím vytvořil základy moderní chemie
Roku 1774 zformuloval zákon o zachování
hmoty
Když vypukla Velká francouzská revoluce,
byl Lavoisier zatčen a 8. května 1794 byl
popraven.

69. Flogistonová chemie
Marie-Anne Pierette Paulze
20.1.1758, 10.2.1836, manželka Jack-Louis David 1788
Antoina Laurenta Lavoisiera
Byla jeho asistentkou,
zapisovatelkou pokusů,
kreslířkou aparatur a po jeho
popravě, dopsala a vydala jeho
knihy

70. Zdroje informací a obrázků
SOLÁROVÁ Marie, LICHTENBERG Karel: Vybrané kapitoly
z historie chemie. Brno: Paido, 2000. 1. vyd.,125 s. ISBN 80-
85931-81-8
BANÝR Jiří, NOVOTNÝ Vladimír: Stručné dějiny chemie a
chemické výroby, Univerzita Karlova, SPN, 1986,146 s.
Pro tvorbu prezentace byly využity též materiály z Wikipedie,
Encyklopedie Britannica, pdf kopií originálů knih
dále též z prezentací Ing. Miroslava Nováka, CSc. VŠCHT
Praha

71. Děkuji za pozornost
Dotazy ?