1. MASARYKOVA UNIVERZITA, PEDAGOGICKÁ FAKULTA, BRNO
KATEDRA HISTORIE
TÉMA:
POČÁTKY ŘEHOLNÍHO ŽIVOTA V ČESKÝCH ZEMÍCH –
BENEDIKTINI VE STŘEDOVĚKU
Zpracovala: Bc. Markéta Hradská (209921)
Dne: 11. 12. 2012

2. Úvod
Téměř jakékoliv téma z historie je přínosným pro studenta oboru historie. Počátky řeholního
života ve světě a zároveň na našem území bylo v té době možná tím jediným pevným
pilířem, kterého se mohli lidé v nelehké době držet, proto pokládám toto téma za velice
důležité. Podívala jsem se tedy k počátkům řeholního života, abych si uvědomila, jak
důležitou a ovlivňující stránkou života byla tato problematika.
Svatý Benedikt z Nursie
„ Byl muž ctihodného života, milostí a jménem Benediktus, Požehnaný, jenž, chovaje
srdce dospělé již od mladosti a převyšuje svůj věk mravy svými, neoddal svého ducha žádné
rozkoši: nýbrž, když ještě na této zemi dlel, opovrhl světem, kterého byl by mohl volně užívati,
jako zvadlý s jeho květem“. (Řehoř I. Veliký, s. 1, 1902)
Nejčastější zmiňované místo a datum narození je 480 v Nursii (dnešní italská Norcia),
v zcela normální měšťanské rodině. Na studiích v Římě strávil jen krátkou dobu a po návratu
začala žít asketický život. Na určitou dobu se odebral na poustevní místo, kde se kolem něj
počali shromažďovat jeho první žáci. „ Kolem roku 530 opouští i se svými žáky Subiaco a
zakládá klášter na hoře Montecassino“. ( Grȕn, s. 18, 2004) Právě tento klášter se stal
Benediktinovým místem, které nikdy neopustil. „ Když tam prchaje putoval, potkal jej jakýsi
mnich jménem Roman a tázal se ho, kam by se ubíral. Poznav žádost Benediktovu, zachoval
při sobě tajemství, poskytl mu pomoci, dal mu roucho a svatého obcování, a pokud mohl, mu
sloužil“. (Řehoř I. Veliký, s. 4-5, 1902)
Benediktova doba je období, ve kterém dochází k prudkým mocenským změnám
mající vliv hlavně na církevní život. Místo papeže nenašlo na dlouhou dobu kandidáta, který

3. by setrval v této pozici a dokázal věřícím ukázat směr. „ Benedikt tedy dobře znal politické i
teologické spory, které otřásaly jeho epochou, a mnohá ustanovení jeho Řehole získávají
právě na pozadí těchto konfliktů nový význam“. ( Grȕn, s. 19, 2004).
Benediktini a řehole
„ Svatý Benedikt patrně počítal s tím, že podle jeho Klášterní řehole by bylo možné žít i
v jiných klášteřích, ale řád nezakládal. Bendiktinství je založeno na pluralitě a striktně vzato
dodnes neexistuje žádný benediktinský řád, nýbrž jen klášter, které žijí podle Řehole
Benediktovy“. (Zeschick, s. 41, 2007)
Koncept řádu Benediktinů = principy společného řeholního života. „ Zásady soužití své
komunity formulovat v řeholi, v 73 článcích shromáždil ustanovení o všech důležitých
oblastech mnišského života“. (Vlček, Sommer, Foltýn, s., 1998) Ustavičná činnost mající jeden
jediný cíl = služba Bohu. Z benediktinské řehole se vyvinuli samostatné instituce např.
cisterciáci, benediktini, trapisté, kamaldulové, co hlavně obnáší podstata benediktinské
řehole, však nejsou jednotlivé instituce, ale spojení fyzické práce a modlitby, která by se
měla odehrávat v kruhu kláštera pod podhledem opata, jemuž musí být zachována
poslušnost. Heslo: Modli se a pracuj! Svým mnichům přikázal mimo obvyklých řeholních

4. povinností pěstovat kulturu a umění. Řeholí, kterou dal svým mnichům, se stal tím, jenž
obnovil řeholi na Západě. Benediktinskou řeholí se řídily stovky klášterů.
Další princip: chudoba – osobní jmění patřilo celému mnišskému společenství. Opat
řídící mnichy zastával funkci roli otce, který má právo trestat neposlušnost jednotlivých
mnichů. Dalším principem je právě oddaná poslušnost. “Vstup do konventu je umožněn
všem, kteří projeví schopnosti a odhodlání uvedeným požadavkům vyhovět. Je jedno, zda jde
o dospělé (conversi) nebo o děti (oblati), o svobodné nebo otroky, o chudé nebo bohaté“.
(Vlček, Sommer, Foltýn, s., 1998)
„ Ve svém duchovním umění mnich s pomocí nástrojů, jenž mu Bendikt nabízí, přetváří
své tělo a svou duši, aby stále jasněji vysvítala jejich původní a jedinečná podoba, dílo Boží.
Benedikt jmenuje nástroje duchovního umění i dílnu, v níž se toto tvoření děje: „Dílnou, kde to
všechno máme svědomitě konat, jsou prostory kláštera a stálost v komunitě.““ ( Grȕn, s. 42,
2004) Od mnichů se očekává setrvání v daném klášteře, toto setrvání je není dočasné, ale
doživotní.
„ Oděvem benediktinů je od středověku typický černý hábit s cingulem a černým
špulířem. Podle Benediktových představ byl mnich vybaven dvěma svrchními oděvy s kapusí a
širokými rukávy, dvěma spodními oděvy, plátěnými nebo koženým opaskem, zástěrou nebo
škapulířem s kapucí, punčochami, botami, šátkem, nožem, jehlou, pisátkem a tabulkou. Tím
byla zmírněna původní rané křesťanská představa o absolutní mnišské chudobě. Znakem
řádu je na modrém štítu zlatý patriarši kříž vyrůstající ze zlatého trojverší a před ním zalty
nápis PAX“. (Vlček, Sommer, Foltýn, s. 111, 1998)
Po smrti Benedikta
Benediktova smrt je chápana jako jakési završení jeho celoživotního asketického
života. „Benedikt není smrtí zaskočen. Ví o ní dopředu a připravuje se na ni“. ( Grȕn, s. 35,
2004). Po jeho smrti se benediktinství stává jednou z mnoha mnišských orientací té doby, až
v 9. století se stává plnohodnotnou normou západního mnišství. Benediktova řehola byla
přijata za vlády Karla Velikého jako klášterní ústava v celé říši.

5. Situace v Čechách
Počátky šíření křesťanské víry spadá do 9. – 10. století v souvislosti s přijetím křtu prvním
historicky doloženým Přemyslovcem Bořivojem a jeho manželkou Ludmilou, dle tradice z rukou
arcibiskupa Metoděje.
Boleslav II. a biskup Vojtěch byli těmi, kteří založili nejstarší mužský klášter roku 993 -
Břevnovský klášter benediktinů v Praze – Břevnově. Tento klášter je od roku 1958 chráněn jako
kulturní památka České republiky. První mniši
byli přivedeni z Říma právě Biskupem
Vojtěchem.
Ženské kláštery – benediktinky
„ Jako zakladatelka ženské větve benediktinů je uctívána sestra sv. Benedikta, sv.
Scholastika († kolem 543). V prvopočátcích nebyla pravidla života v klášterech benediktinek
vyvozována jen z řehole sv. Benedikta, ale odrážely se v nich i jiné vzory. Důležitou autoritou
byl např. sv. Augustin. V čele větších domů je abatyše a menších převorka“. (Vlček, Sommer,
Foltýn, s. 112, 1998)

6. Seznam klášterů
Rok Název Rok Název Rok Název
založení mužských založení mužských založení ženských
klášterů klášterů klášterů
993 Břevnov 1131 Vilémov u Čáslavi 970 U sv. Jiří na
Pražském
hradě
999-1000 Ostrov na Vltavě u 1160 Podlažice u 1160-1167 Klášter Teplice
Davle Chrudimi
1032 Sázava u Benešova 1213 Police nad Metují 1340 Klášter
Pustiměř
1048 Rajhrad u Brna 1269 Orlová
pol. 11 stol. Svatý Jan pod 1195 Komárov - Luh
Skalou
1078 Hradišťský (u 1211 Těšín
Olomouce)
1085 Opatovice nad 1298 Měřín u Velkého
Labem Meziříčí
1109 Třebíč 1347 Emauzský klášter
1115 Kladruby u Stříbra 1354 Praha, klášter sv.
Ambrože
1119-1122 Postoloprty u Loun

8. Anotace
Výše uvedená práce nás předkládá základní přehled a informace z počátku řeholního života v
Českých zemích, konkrétně zaměřeno na řád Benediktinů, jenž dal základy více dnešním
různým řádům. V práci nalezneme fakta o zakladateli tohoto řádu – Svatý Benedikt z Nursie,
po kterém je řád pojmenován. Dále obsahuje seznámení s pravidly a hlavní myšlenkou
řehole, kterou se museli řídit všichni ti, kteří chtěli být členy Benediktinského řádu.
Nastíněna je i situace v nás a na závěr se můžeme podívat na přehlednou tabulku
seznamující nás se všemi benediktinskými kláštery u nás.
Klíčová slova
klášter, řehole, mnich, benediktini, bůh, služba, modlitba

9. Použitá literatura:
- ZESCHICK, Johannes Nepomuk. Benediktini a benediktinky v Čechách a na Moravě. Vyd. 1.
Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2007, 207 s. ISBN 978-80-
86882-04-8.
- STEWART, Columba. Modlitba a komunita: benediktinská tradice. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakladatelství, 2004, 150 s. ISBN 80-7192-793-7.
- GRÜN, Anselm. Svatý Benedikt z Nursie: učitel duchovního života. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad,
2004, 127 s. ISBN 80-7021-695-6.
- ŘEHOŘ. Život a Řehole svatého Otce Benedikta: (druhá kniha dialogů). V Praze: Benediktinské
opatství Emauské, 1902, 194 s.
- VLČEK, Pavel, Petr SOMMER a Dušan FOLTÝN. Encyklopedie českých klášterů. Dotisk 1. vyd.
Praha: Libri, 1998, 778 s. ISBN 80-85983-17-6.
- http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A9_kl%C3%A1%C5%A1tery_benedikti
n%C5%AF