1. Závěrečný úkol- Kristýna Rýparová
Argumentace: Téma holocaust je pro mne něčím srdcovým, již od útlého dětství se o něj
zajímám. S mým oborem moc společného nemá, ale jelikož studuji teprve prvním rokem,
bylo by těžké něco o tomto psát. Nicméně se domnívám, že mnou zvolené téma je důležité a
zajímavé pro všechny, tedy mělo by být. Název práce je přejat z knihy, která mne zaujala
v knihkupectví. Dle mého názoru je vhodný, má v sobě jakýsi podtext.
Klíčová slova: holocaust, koncentrační tábor, Osvětim
Holocaust: A Bůh tehdy mlčel
1. Úvod
Tato práce se zabývá základními pojmy týkajícími se holocaustu. Jejím účelem je informovat
o základní problematice, a připomenout toto strašné období dějin, které se už nesmí
opakovat.
2. Holocaust
Holocaust, též holocaust (z řeckého ὁλόκαυστον holokauston celopal; ὅλος holos celý +
καυστός kaustos spálený), označovaný též jako šoa (hebrejsky ‫ ש ואה‬neštěstí, zničení,
pohroma), churben (jidiš ‫ ח ורב ן‬zničení), je označení pro systematické a státem provozované
pronásledování a hromadné vyvražďování osob označených jako Židé prováděné nacistickým
Německem a jeho spojenci v době druhé světové války. Později byl termín rozšířen i na
systematické vyvražďování dalších etnických, náboženských a politických skupin. Jedná se o
Romy, Poláky, občany Sovětského svazu, tělesně či mentálně postižené, politické odpůrce,
homosexuály a Svědky Jehovovy.
Počet obětí holocaustu
150 000
Židé
10 000
Sovětští váleční zajatci
200 000
3 500 Poláci
1 000 000
Romové
1 800 000 Lidé se sníženou schopností
5 900 000
Svobodní zednáři
2 500 000 Homosexuálové
Svědci Jehovovi

2. 3. Zpochybňování holocaustu
Zpochybňování holocaustu (též se vžila označení popírání holocaustu nebo osvětimská lež) je
akt popírání genocidy Židů během 2. světové války, tzv. holocaustu. V mnoha zemích světa je
tento akt klasifikován jako trestný čin, a jako takový rovněž souzen. Proti tomuto již
vystoupilo mnoho obránců svobody slova, podle nichž nelze myšlenky vědců cenzurovat, i
kdyby byly sebeodpudivější. Jedním z nejvýznamnějších oponentů tohoto zákona je profesor
a politický aktivista Noam Chomsky.
Argumentace popíračů holocaustu je různá, zmiňme proto alespoň některé názory a
myšlenky. První ideou je ta, že plynové komory nalezené v koncentračních táborech ve
skutečnosti nesloužily k zabíjení, nýbrž k odvšivování vězňů. Na to ostatně také navazuje
další myšlenka, podle níž ve skutečnosti zemřelo během holocaustu mnohem méně osob, a
nacistické dokumenty o vraždění jsou padělky vytvořené po válce. Mezi nejznámější
propagátory těchto myšlenek patří například britský historik David Irving, německý
revizionista Ernst Zündel nebo současný íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád.
4. Konečné řešení židovské otázky
Konečné řešení židovské otázky (německy: Endlösung der Judenfrage, zkráceně Endlösung)
byl německý nacistický plán na systematickou genocidu evropského židovstva během druhé
světové války, který měl být vyústěním holocaustu (Šoa, ‫ .)ש ואה‬Ujednání o konečném řešení
bylo dosaženo 20. ledna 1942 na konferenci ve Wannsee, která byla setkáním vysokých
představitelů nacistického Německa.
Plán konečného řešení židovské otázky byl dílem gruppenführera SS Reinharda Heydricha.
V podstatě šlo o to, aby byla celá Evropa vyčištěna od Židů. Z původního plánu vytvoření
jakéhosi obrovského ghetta na Madagaskaru sešlo a přednost dostala jejich deportace do
východní Evropy. Počítalo se s tím, že většina Židů nepřežije transport a podmínky
v táborech, a ti, jež přežijí, budou zavražděni v plynových komorách. Nejprve mělo být
„vyčištěno“ Horní Slezsko, poté Německo a protektorát Čechy a Morava. Cílem bylo
vyvraždění všech mužů, žen a dětí židovské příslušnosti.
Celá tato obrovská mašinerie vypukla na podzim roku 1941 a během dalších čtyř let stihlo
nacistické Německo zlikvidovat asi 6 milionů Židů. Přesný počet obětí nebude
pravděpodobně nikdy objasněn, stejně jako počet osob, kterým se podařilo tento pokus o
vyhlazení přežít.
5. Koncentrační tábory
Koncentrační tábor, je místo sloužící k hromadné internaci nebo věznění lidí, kteří sem jsou
umísťováni i bez řádného soudu nebo jiného právního důvodu. Označení koncentrační tábor
bylo nejdříve používáno ve smyslu internačních táborů pro civilní obyvatelstvo v 19. století
(např. v USA pro indiány, v jižní Africe v průběhu druhé búrské války). Později byly jako

3. „koncentrační“ označeny tábory, v nichž německý nacistický režim zadržoval, vykořisťoval,
mučil a zabíjel své skutečné či údajné nepřátele.
Prvním koncentračním táborem zřízeným Hitlerem byl tábor Dachau (založen r. 1933). Zde
byli zpočátku vězněni jen političtí odpůrci a tzv. asociálové (homosexuálové, Svědci Jehovovi,
Romové, …). Od roku 1935, kdy vyšly v platnost Norimberské zákony, začali zde být vězněni i
Židé. Po vypuknutí 2. světové války počet koncentračních táborů rostl. Jejich účel byl
jednoduchý- lidé zde čekali na smrt. Kvůli krutým podmínkám však mnoho z nich zemřelo již
v těchto táborech, aniž by byli transportování do táborů vyhlazovacích.
Mezi nejznámější a největší koncentrační tábory nacistického Německa patřily tyto:
Dachau, Buchenwald, Sachsenhausen, Osvětim, Majdanek, Mauthausen, Bergen- Belsen,
Ravensbrück.
6. Vyhlazovací tábory
Vyhlazovací tábor je označení několika málo táborů založených nacisty za druhé světové
války a sloužících primárně pro hromadné, systematicky řízené („průmyslové“) vyvražďování
Židů (v menší míře také Romů a některých dalších skupin vězňů). V těchto „táborech smrti“
bylo v průběhu druhé světové války zastřeleno či zplynováno téměř 2 700 000 Židů a mnoho
lidí dalších národností.
Tyto typy táborů začaly být zakládány v roce 1941, a to především v Polsku. Prvním z nich byl
vyhlazovací tábor Chelmno, kde byly oběti vražděny v pojízdných nákladních autech. Po
objevení účinků cyklonu B, začaly být stavěny plynové komory, kde byli lidé hromadně
dušeni právě tímto plynem, původně používaným pro hubení hmyzu. V koncentračním a
vyhlazovacím táboře Auschwitz- Birkenau bylo v době nejintenzivnějších deportací možno
zabít až 8 000 osob denně. Ty pak byly ukládány do hromadných hrobů, páleny na hranicích,
či spalovány ve speciálních krematoriích.
Těchto speciálních táborů bylo šest, a to: Chelmno, Belzec, Sobibor, Maly Trostinec,
Treblinka, Auschwitz- Birkenau.
7. Závěr
Úkolem této práce je přimět člověka zamyslet se nad tématem holocaustu, vzbudit v něm
zájem. Problematika holocaustu je velice široká, avšak nemůže být vzhledem k délce práce
probrána úplně. Na závěr malý citát k zamyšlení:
„Na tvrzení, že válku zavinili Židé se tenkrát odpovídalo: a cyklisti. Když se někdo zeptal: A
proč cyklisti?, tak se odpovídalo: A proč Židi?“
E.M. Remarque
Zdroje:
Cílek, R.: Holocaust, Agave, 2003
Friedler, E.; Siebertová, B.; Kilinan, A.: Svědkové z továrny na smrt, Zu Klampen Verlag GbR,
2002

4. www.holocaust.cz
http://www.holocaust.cz/cz/resources/texts/pavlat_popirani_holocaustu