1. Jméno: Denisa Safyová UČO: 400262
Předmět: Kurz práce s informacemi Datum: 2. 1. 2013
Konspekt na Sumu o katarech a leonistech od Rainera
Sacconiho
Klíčová slova: kataři, hereze, inkvizice, leonisti, věrouka, ďábel
Argumentace:
Konspekt vznikl do předmětu Křesťanství I. do mého studijního oboru religionistika. Text Suma o
katarech byl vybrán k přiblížení právě probíraných středověkých heretických církví. Název byl
zvolen zcela jednoduše, protože se jedná o konspekt, mělo by být hned podle názvu jasné, o jaký
útvar se jedná a jakému textu se věnuje.
Anotace:
Konspekt na text od inkvizitora Rainera Sacconiho Suma o katarech a leonistech, který byl napsán
1250 v latině. Konspekt popisuje základní body textu, aby si člověk i po delší době mohl
vzpomenout, o čem je v sumě psáno. V úvodu je na základě sekundární literatury popisován vznik
katarů, datace i místo vzniku a původ pojmenování. Zmíněne je pár informací o autorovi. Popisuje
se hierarchie katarského hnutí a věrouka.
Sumu o katarech a leonistech od Rainera Sacconiho
Katarství je středověké heretické náboženské hnutí, pod název se shrnují různé asketické skupiny
12.- 14. stol. Katolická církev považovala katary za nejnebezpečnější hnutí vůbec. První zmínky o
katarech se objevují okolo roku 1143 z oblasti kolína nad Rýnem. Od této doby jsou informace o
katarech skoro po celé západní Evropě. Nejsilnější výskyt je ovšem v dnešní jižní Francii a Itálii.
Hnutí ovšem nevzniklo na západě. Katarství je totéž náboženství, které je na Východě označováno
pojmem bogomilství. Bogomilství je pojmenováno podle popa Bogomila žijícího v Bulharsku za
vlády cara Petra, který kázal o návratu k prvotní chudé církvi a o tom, že viditelný svět stvořil
Satan.
Pojmenování katarů pochází z latinského slova kočka (catta), pochází tedy o pojmenování hanlivé
neboť zmanená uctívači koček či čarodějnic. Kataři se tedy tak nezývali sami, ale byli tak
pojmenováni katolickou církví, přestože oni sami se považovali za správné křesťany.1
Autorem spisu Suma o katarech a lenonistech je inkvizitor Rainer Sacconi, který, jak uvádí ve
svém spise, sedmnáct let působil mezi katary, poté konvertoval k dominikánům, stal se inkvizitorem
a začal katary pronásledovat.2
1 Anne Brennon. Kataři: život a smrt jedné křesťanské církve. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a
kultury, 2001, str. 9 – 10.
2 „Kataři“, <http://www.david-zbiral.cz/katari-prehled-kratce.htm#_ftnref1 >,[26.11.2011].

2. Suma byla sepsána latinsky, roku 1250, což Sacconi ve spisu přesne uvádí. Není psána příliš
složitě, používá jednoduché formulace, na mnoha místech se opakuje. Jde spíše o výčet
jednotlivých pravidel a názorů katarů. V některých částech autor promlouvá ke čtenáři.
Text přináší přesné informace o místech působení katarů, jejich teologii, přibližuje i počty
věřících.
Na začátku Sacconi zmiňuje, že se inkvizitorům daří ničit kacířské sekty a považuje to za úspěch.
Kataři byli pro katolickou církev v mnoha ohledech heretičtí – neuznávali očistec, nechránili se
křížem, odmítali křest. Kataři navíc popírali vzkříšení těla3, tím pádem zpochybňují Kristovo
zmrtvýchvstání. Dalším výrazný rozpor s katolickou církví je kvůli přijímání eucharistie, kterou
kataři naprosto odmítají4. Sacconi je také označuje za lakomé odmítající dávat almužny5.
Jak vyznívá z textu katarské učení nemělo ucelený věroučný systém, šlo spíše o rozvětvenou
skupinu, kde si každá jednotlivá církev vybírala svá pravidla. Text uvádí, že katarské hnutí mělo 16
církví a pouze některá pravidla byla společná všem: „...ďábel učinil tento svět a vše, co je v něm.
Dále že žádná církevní svátost, tedy svátost křtu hmotnou vodou ani ostatní svátosti, pranic
nepomáhají ke spasení a že nejde o pravé svátosti Krista a jeho církve, nýbrž o svátosti podvodné,
ďábelské a příslušející církvi zlovolníků.“6 Dále všichni popírali manželství, nesměli jíst maso,
vejce ani sýry a museli žít přísným aketickým životem. Byli naprosto proti zabíjení, snězení masa i
v případě, že to člověka uchrání před smrtí, je stejný hřích jako sebevražda7.
Považovali se za jediné správné a pravověrné učení, neboť oni jediný pochopili podstatu světa, že
byl stvořen ďáblem stejně jako celé lidstvo. Některé církve neuznávali trinitární pojetí církve, otec
je větší než Syn a duch svatý a u některých církví se objevovali i náznaky dualismu, principy dobra
a zla.8
Starý zákon převážně odmítali, protože je od zlého boha, který stvořil i Židy. Z Bible vycházeli,
ale věci, které se tam popisují, se odehráli v jiném světě. Náš svět popisují jako svět padlých duší,
které jsou v pekle, do kterého sestoupil Kristus.9
V textu je přesne popsána katarská hierarchie a organizace, kdy v čele stojí biskup, starší syn,
mladší syn a nakonec jáhni.10
3 Franjo Šanjek (ed.), „Raynerius Sacconi O.P. Summa de Catharis“, Archivum Fratrum Praedicatorum 44, 1974,
(přel. David Zbíral). , str. 1.
4 Ibididem, str. 2.
5 Ibidem, str. 4.
6 Ibidem, str. 1.
7 Ibidem, str. 4.
8 Ibidem, str. 8.
9 Ibidem, str. 12.
10 Ibidem, str. 5.

3. Některé církve se také zabývaly otázkou predestinace, kdy dobrá stvoření stvořená dobrým bohem
byla určena ke spáse, zatímco zlé stvoření nikdy být spaseno nemůže.11
Saconni uvádí i příklady na kterých katarští teologové dokládají pravověrnost svého učení, jsou to
většinou citace z Bible, které uvádějí v naprosto jiném kontextu a dávají jiný význam než v Bibli.
Ke konci Sumy je krátce zmíněna ještě další heretická církev leonisti, která se dělila na dvě
frakce. Také neuznávali římskou církev a odchylují se podle Sacconiho od správné víry tím, že i
obyčejní lidé smí konsekrovat, nedodržují půst nebo říkají, že děti dojdou spasení bez křtu.12
V závěru autor uvádí, že ikdyž nebylo katarské hnutí jednotné, jednotlivé církve se mezi sebou až
na dvě, albanenské a concrezské, respektovaly.
Sacconi se snaží komplexně popsat katarské učení, v popisu se ale projevu jeho nesouhlas a
opovržení tímto učením, úvádí pouze informace, které jsou pro něj vhodné. Přesto to podává
alespoň rámcový přehled o chování katarů.
Zdroje:
• BRENON, Anne. Kataři: život a smrt jedné křesťanské církve. 1. vyd. Brno: Centrum pro
studium demokracie a kultury, 2001, 182 s. ISBN 80-859-5985-2.
• ŠANJEK, Franjo (ed.), „Raynerius Sacconi O.P. Summa de Catharis“, Archivum Fratrum
Praedicatorum 44, 1974, s. 42-60 (přel. David Zbíral).
• ZBÍRAL, David. Vztah bogomilství a katarství. Religio: Revue pro religionistiku. 2004,
roč. 2004, č. 1, 77 - 95.
• „Kataři“, <http://www.david-zbiral.cz/katari-prehled-kratce.htm#_ftnref1 >, [26.11.2011].
11 Ibidem, str. 8.
12 Ibidem, str. 14.

4. Hodnocení zdrojů:
• BRENON, Anne. Kataři: život a smrt jedné křesťanské církve
◦ odborná terminologie
◦ poznámkový aparát, odkazy na použitou literaturu
◦ autorka je erudovaná v tématu článku
◦ aktuálnost knihny, není zastaralá
◦ kniha není komerčně zaměřena
• Religio – Revue pro religionistiku
◦ odborný článek v oficiálně vydávaném časopisu pro religionistiku
◦ důvěryhodný autor
◦ aktuálnost
◦ odborná terminiologie
◦ přesné informace v článku
• „Kataři“, <http://www.david-zbiral.cz/katari-prehled-kratce.htm#_ftnref1 >
◦ důvěryhodný autoritativní
◦ uvedeny zdroje
◦ nezaujatost článku
◦ přehledné členění, srozumitelnost
◦ aktuálnost