1. KPI - závěrečný úkol
Jana Nenadalová
Tomášovo evangelium, jeho ideové vyznění a otázka popularity ve starověku a dnes
Ve své práci jsem se rozhodla věnovat Tomášovu evangeliu. Jde o jeden ze základních
zdrojů, vypovídajících o formativní různorodosti raného křesťanství. Vzhledem k tomu, že jsem
studentkou religionistiky, není jistě od věci toto téma rozebrat. Tomášovo evangelium jsem si
vybrala z širšího okruhu rané křesťanské literatury postupnou selekcí témat přímo se vážících k
osobě historického Ježíše (liturgické příručky typu Didaché jsem tedy odmítla hned na začátku),
přičemž kanonická evangelia jsem odmítla jako nedostatečně relevantní zdroj kvůli velké
zmytizovanosti příběhů; Tomášovo evangelium se tak stalo nejlepší volbou právě kvůli své literární
přímosti, kdy Ježíšovy výroky nejsou zahaleny mlhou informačního balastu. Výběr názvu je tedy
myslím jasný.
Anotace
V tomto krátkém pojednání o Tomášovu evangeliu, jednom z nejznámějších a
nejdiskutovanějších gnostických spisů, autor text jednak rozebere ze svého vlastního pohledu i
pohledu současné vědy, a jednak se pokusí jej zasadit do rámce ideových souvislostí tehdejší a
nynější doby. Pro lepší představu o rozebíraném textu je práce doplněna o množství odkazů na
původní zdroj a autentické citace. Kvůli lepší čitelnosti textu nebyl použit poznámkový aparát.
- Ježíš, království nebeské, učedníci, apokryf, gnóze
Tomášovo evangelium je stále považováno za apokryfní, i když se po jeho nálezu nějakou
chvíli uvažovalo o jeho zařazení do Nového zákona. Je sestaveno z Ježíšových výroků, kterých je
přesně 114, přičemž pramenem byla pravděpodobně sbírka Q, která je však pro dnešní věk ztracena
(proto je mnoho Ježíšových výroků analogických s výroky synoptických evangelií a Pavlových
listů, jejichž autoři pravděpodobně čerpali ze stejného zdroje). Úplné evangelium bylo nalezeno až
r. 1945 v Nag Hammádí v Egyptě; před tím byly známy zlomky nalezené v Řecku r. 1898; první
zlomek pochází z r. asi 340, druhý je starší, kol.r. 200 (mohl však být sepsán již o sto let dříve).
Evangelium měl sepsat Didymos Juda Tomáš, jak (se) píše v úvodu; pravděpodobně v Sýrii, protože
odtud pocházejí i další jeho spisy.
První verš obsahuje ideologicky důležitou větu: „Kdo nalezne smysl těchto slov, neokusí
smrti“ (T 1). Není zde jasně uveden autor tohoto výroku; mohl jím být Ježíš, stejně jako Tomáš.
Otázka autorství je přitom povětšinou jasná, drtivá většina výroků začíná slovy „Ježíš řekl“. O
jejich autorství se tedy nepochybuje, ale je nasnadě, že vzhledem k době zápisu evangelia byly ústní
tradicí více či méně zkresleny. Výroky na sebe ideově nenavazují, některé jsou dokonce uvedené ve
více variantách („Ježíš řekl: Ten, kdo poznal svět, objevil mrtvolu a kdo objevil mrtvolu, toho svět
není hoden“ - T 56; srov. T 80, 111). Ježíš zde vystupuje jasně jako postava „duchovního učitele“,
jehož síla nevězí ani tak v božském původu (který ale samozřejmě má) či v konání zázraků, o nichž
se evangelium vůbec nezmiňuje, ale právě ve výrocích, které ostatním ukazují cestu ke spáse. Ne
každý je však této cesty hoden: „(Ježíš řekl:) Nedávejte svaté psům, aby to nehodili na hnůj.
Neházejte perly sviním, aby je ne[zničily]“ (T 93) a pod. Stezka tohoto Ježíše je jiná a těžší než
pavlovského a kanonického Krista: ke spasení nestačí pouze věřit, že byl ukřižován (Ř 1:16 ; v T je
tento mýtus nedůležitý a proto opomenutý), je potřeba se duchovně rozvíjet a hlavně chápat své
konání a sebe sama. Z tohoto jasně vyplývá i důvod jisté „privilegizace“ této nauky, stejně jako její
menší popularita ve srovnání se srozumitelnými kanonickými evangelii, slibujícími spásu pro
všechny mnohem jednodušším způsobem.
Bůh Tomášova evangelia je chápán na kosmologické, utopické rovině (mnoho podobenství o

2. království nebeském), není vázán na svatostánek ani konkrétní osobu či předmět, je „všude a ve
všem“ (T 77) stejně jako sám Ježíš, jehož smrt tak pozbývá na významu (pouze varuje své
následovníky, že „...Přijdou dny, kdy mě budete hledat, ale nenaleznete mě“ - T 38). Tyto utopické
tendence mimo jiné pramenily z nejistoty židů, vyvolané pádem Jeruzalémského chrámu kolem
roku 70 našeho letopočtu; jelikož do té doby mělo jejich náboženství pouze lokativní tendenci,
mnoho jich kvůli ztrátě chrámu ztratilo pevnou půdu pod nohama, což se (spolu s vlivem platoniků)
projevilo masovějším obratem náboženské pozornosti k hledání Boha a jeho svatého příbytku v
nebesích (nebeský Jeruzalém).
Důvod nekanonizování tohoto evangelia tkví podle mne v jeho nejasnosti a
nesrozumitelnosti pro širokou většinu, v jeho mysterijním, kultickém charakteru (pouze určitá
skupina lidí je hodna - a schopna - nastoupit na tuto stezku a konat podle „zjevených pravd“), a také
v tom, že vykresluje Ježíše jako živou bytost, která skrze evangelium přímo promlouvá k lidem, a
ne jako jakýsi odlidštěný univerzální symbol, jak je tomu v kanonických evangeliích. Důvod, proč
bylo evangelium později ztraceno a zapomenuto, je tak kromě pozdějšího potírání hereze i to, že se
pravděpodobně šířilo jen ve velmi úzkých kruzích jeho přívrženců, kteří se skrz Ježíšova slova
snažili najít nesmrtelnost. Dle mého názoru tak byla popularita Tomášova evangelia záměrně
potlačována už jeho "vyznavači".
Objevení "knihovny" u hornoegyptského města Nag Hammádí roku 1945 způsobilo svého
času obrovskou senzaci; vědcům se dostaly do rukou gnostické texty, které byly do té doby známé
pouze z kritik jejich tehdejších odpůrců (nejznámějším takovým kritikem je patrně mnich Irenej z
Lyonu a jeho spis Proti bludům). Širší veřejnost se tak opět mohla seznámit s gnostickým učením,
které se díky oparu tajemna, jež se k němu váže, rychle stalo středem zájmu různých nových
náboženských hnutí i jednotlivců; jako příklad z domova uvedu internetový magazín
http://gnosis9.net/. Gnostické spisy (kterých se v Nag Hammádí našlo celkem 13) se dnes volně šíří
po internetu a většina z nich je již přeložena i do češtiny, takže gnostikem se může stát opravdu
kdokoli. Otázkou zůstává, kolik toho má dnešní gnóze společného se starověkou, jež byla odkazem
mnoha jiných mysterijních kultů té doby; snad nejpodstatnějším rozdílem je právě ona otevřenost,
kterou by starověcí gnostikové Tomášova evangelia jistě nevítali. Objevení těchto rukopisů však
bylo (a stále je) pro dnešní vědu skutečným pokladem, protože nám pomáhá chápat vývoj ranného
křesťanství mnohem komplexněji díky svému odlišnému pohledu na skutečnosti kolem přelomu
letopočtu. Je však samozřejmě nutno brát v potaz, že žádný, ani gnostický, ani kanonický spis
vyprávějící o Ježíši či osobách s ním spřízněných nemůže být brán jako relevantní doklad
skutečnosti vzhledem k záměrům a tužbám jejich autorů, kteří zachycovali ústně tradované historky,
jež byly století po Kristově smrti jistě již poněkud "upravené".

3. Zdroje:
Tomášovo evangelium. In Neznámá evangelia: Novozákonní apokryfy I. Jan Dus –
Petr Pokorný (eds.). Praha: Vyšehrad 2001, 77-153.
- původního apokryf
- kvalitní překlad
- základní pramen pro mou práci
- nezaujatý zdroj
- poměrně aktuální vydání
Journal of Religious History. URL:
<http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=6&hid=13&sid=c8001364-5484-4eba-
b273-62ca63625630%40sessionmgr10 > [cit. 2013-01-06].
- recenze na celou knihu
- ozdrojované citace a odkazy
- souhrn užitečných a ověřených infortmací
- mezinárodně uznávaný časopis
- přístupný z databáze MU
Wikipedie [online]. Poslední revize 18. 7. 2012 [cit. 2013-01-06]. Dostupné z:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1ovo_evangelium>.
- jedno z kvalitních hesel na wikipedii
- opatřené poznámkovým aparátem
- ozdrojované
- s relevantními odkazy na samotný text
- probíhá průběžná aktualizace hesla