1. Argumentace
Původně se seminární práce jmenovala Náboženství a státní moc, ale pro účel této práce to
bylo velmi obsáhlé téma, proto jsem název práce upravil, pouze na Křesťanství ve středověku
jsem si vybral jako téma mé seminární práce již v minulém ročníku předmětu Veřejná správa
na ekonomicko-správní fakultě. Spolupracoval jsem společně s kolegyní, se kterou jsem
navštěvoval společný obor. Studuji obor Regionální rozvoj a cestovní ruch, takže předmět
Veřejná správa je pro mne jedním z povinných předmětů. Téma, týkající se historie veřejné
správy mne zaujalo, protože mě historie jako taková velmi zajímá. Cílem práce nebylo
shrnout celou historii, bylo nám doporučeno vybrat si téma, které by nás zajímalo a zaujalo
také posluchače při prezentaci.
Odborný text
Křesťanství ve středověku
Inkvizice: mocenský nástroj boje za jednotu a majetek církví
Inkvizice (z lat. inquisittio= vyhledávání)
Během středověku církev viděla ohrožení křesťanství a své autority ze strany různých
heretických hnutí.
Neuspokojivý stav uvnitř církve, odchylování se od chudoby a evangelia, vedl k vytváření
různých sekt nespokojenců, kteří se svým chováním chtěli přizpůsobit prvotním křesťanským
obcím, to znamená odevzdat majetek, žít v chudobě (vést asketický způsob života) a v bázni
boží. Proti takovýmto skupinám muselo být tvrdě zakročeno, aby nedocházelo k podkopávání
autority moci církevní a světské, které byli vzájemně propojeny.
Všechny druhy středověké inkvizice byly decentralizované; jejich spravování příslušelo
místním hodnostářům na základě směrnic vydaných papežem, avšak mezi jednotlivými
institucemi inkvizice neexistoval vztah nadřízenosti a podřízenosti jako později v novověku.
Existovalo vícero druhů inkvizice v závislosti na její působnosti a metodách. Historikové je
obvykle dělí na: 1. biskupskou
2. papežskou inkvizici.
1. Zodpovědnými osobami byli sídelní biskupové (proto také biskupská). Z mnoha důvodů
nebyla biskupská inkvizice příliš funkční. Biskupové často nesídlili ve svých diecézích, avšak
žili ve vzdálených městech (např. v Římě) a svou diecézi mohli pouze navštěvovat. Během
těchto návštěv však nezbývalo pro další povinnosti mnoho prostoru pro důkladné inkviziční
zkoumání. Samotný inkviziční proces nebyl efektivní.
2. Počátky papežské inkvizice jsou spojeny s reformním programem Čtvrtého lateránského
koncilu (1215) v Římě, pod vedením papeže Inocence III. S cílem vymýtit neřesti, reformovat
mravy, vyhladit kacířství, posílit víru atd. Přijal usnesení vůči Židům a kacířům, které mimo
jiné požadovalo oddělení Židu od křesťanů a prohlášením přívrženců úchylkářských učení za
kacíře s tím, že jejich pronásledováním byly pověřeny nově ustanovené církevní inkvizice
a světská vrchnost.

2. V 13. století přenesl papež právo vykonávat inkvizici na řád dominikánu, měli systematicky
vyhledávat a pronásledovat kacíře, předávat je k potrestání. Vyžadovala se pomoc všech
věřících, kteří měli inkvizitorům oznamovat kacíře z jejich okolí, aniž museli následně
u inkvizičního řízení svědčit. To umožňovalo dostat ze závisti či nepřízně k inkvizici své
potenciální osobní nepřátele a získat jejich majetek. Cílem inkvizičního řízení, ke kterému
nebyl připuštěn obhájce, nebylo rozhodnutí o vině či nevině, ale vynesení trestu. Nejdříve
bylo povoleno mučení k přiznání viny.
Čarodějnické procesy:
První rozsudky smrti přicházejí začátkem 14. Století, v této době již spolupracovala světská
moc s církevní. Dodnes je jistě každému známý případ upálení Jany z Arku v roce 1431, který
byl v pozdějších dobách označen jako justiční vražda.
Díky pasivitě církve v postihu čarodějnic vznikla v katolických zemích středověká inkvizice,
která působila samostatně a nezávisle na církvi.
Nekřesťané začínali být hanlivě nazýváni pohany, nebo barbary a pronásledováni.
Korunu tomu nasadila svatá inkvizice a pánové Heinrich Kramer a Jakob Sprenger známým
fanatickým dílem Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice) v roce 1489.
Počet obětí čarodějnických procesů 14. až 18. století v Evropě bylo přibližně 50 tisíc žen,
které se údajně pohlavně stýkaly s ďáblem. Tímto měly od něho získávat nadpřirozenou moc
škodit lidem.
Čarodějnické procesy v ČR:
1. Jesenické procesy: Čarodějnické procesy na Jesenicku (dříve Frývaldovsko) probíhaly
v několika fázích, a to v letech od roku 1662 do 1684. Do českých dějin se určitě
zapsaly jako temné období
 I. FÁZE PROCESŮ (1622): V tomto roce umírá pastýř Schmied a
z nejasných důvodů obviňuje svou manželku Barboru z čarodějnictví.
Po svém zatčení a následném mučení obvinila nešťastnice dalších pět žen, které byly údajně
ve spojení s ďáblem. Zde padlo jméno i ženy jesenického radního Uršuly Hegerové či
obchodnice Evy Bässlerové. Všechny čarodějnice byly upáleny. Při každém procesu
s čarodějnicemi byl ustanoven soudní tribunál a nejinak tomu bylo v Jeseníku.
 II. FÁZE PROCESŮ (1636 - 1648): Další vlna se zvedla r. 1636 Za
hlavního podněcovatele nové inkviziční vlny byl označen biskupský
prokurátor dr. Martin Lorenz z Nisy.
V roce 1639 se množství procesů rozšířilo natolik, že Nisská zemská vláda vydala povolení
ke stavbě spalovacích pecí za účelem „spravedlivého popravování ďábelských přívrženců,
čarodějnic a zloduchů“. Nikdy se již nepodaří zjistit, jaký byl skutečný počet obviněných
osob, které byly v druhé vlně procesů upáleny jako čarodějnice.

3.  III. FÁZE PROCESŮ (1651 - 1684): Nejmasovější hony na čarodějnice
zažilo Nissko-ochmutské knížectví od roku 1651 .
Na počátku stálo obskurní obvinění chlapce ze Širokého Brodu. Údajně se s jednou tamní
čarodějnicí zúčastnil čarodějnického sabatu (shromáždění). 1. ortel v této etapě stihl Uršulu
Schnurzelovou ze Širokého Brodu. Po této ženě se ocitli dne 7. června na hranici dalších pět
žen, 19. června bylo dalších 7 osob upáleno. Procesy se rozrostly do obřích rozměrů a to do té
míry, že např. v září roku 1651 přišlo při čtyřech hromadných popravách o život celkem 32
lidí, mezi nimiž byl upálen 1. muž.
Nejspíš se nikdy nedovíme o přesném počtu upálených osob, ale podle těch nejstřízlivějších
odhadů si procesy v Nissko-ochmutském knížectví vyžádaly v letech 1622 – 1684 nejméně
250 lidských životů.
Skutečné číslo však bude podstatně vyšší.
2. VELKÉ LOSINY, ŠUMPERK
kraj, který je relativně ještě oslaben po třicetileté válce, zemí se táhnou zvěsti
o čarodějnicích. Tyto procesy si vyžádaly až 104 obětí.
Anotace
Text se zabýval středověkou inkvizicí, kterou křesťané prováděli na často nevinných lidech,
kteří byli odsouzeni bez větší možnosti jakékoliv obhajoby a často pod silným psychickým
nátlakem, nebo mučením. V úvodu popisuje autor obecné věci, týkající se doby středověku
celkově a potom přechází k jednotlivým fázím procesů, které jsou také rozděleny a
pojmenovány podle místa kde se udály. Zabývá se pouze procesy, které probíhaly na Českém
území. Z textu je patrné, že autor tohoto textu čerpal hlavně z odborných publikací, protože
data a počty odsouzených jsou velmi přesné.
Klíčová slova
1. Středověk
2. Křesťanství
3. Inkvizice
4. Čarodějnické procesy
5. Trest
Citace
1, ČORNEJ, Petr. Tajemství českých kronik: cesty ke kořenům husitské tradice. 2., rozšířené a
přepracované vyd. (v Pasece 1.). Praha: Paseka, 2003, 456 p. ISBN 80-718-5590-1.
- Kvalifikovaný autor
- Kniha je aktuální, vzhledem k období, kterým se zabývá
- Psána bez chyb a srozumitelně
- Dostatečné pokrytí dané tématiky
- Objektivní

4. 2, REKTOŘÍK, Jaroslav. Ekonomická dimenze křesťanství a církve: její reflexe v ČR. 1. vyd.
Brno: Masarykova univerzita, 2000, 206 s. ISBN 80-210-2293-0.
- Odbornost autora
- Objektivita
- Důvěryhodný vydavatel
- Aktuálnost
3, ŠTENCLOVÁ, Jana. [online]. [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.carodejnicke-
procesy.mysteria.cz/
- Zdroj zajímavých informací