s Bohem

sBOHEM
Michal Zachar
Říká se, že si Bůh pamatuje. Snad si vzpomene, že ten, kdo je jako Bůh ví, kdo jsme my.
Nezáleží na tom, zda to víme my. On to ví. My na to přijdeme. Časem. A když ne? No a co?
Máme ho přeci oba celou věčnost.
1. Kolikrát sBohem?
kolikrát ještě spadnu na kolena?
kolikrát se zbarví země krví?
kolikrát jdou srdcem nevyřčená?
kolikrát zlá slova prostě strpím?
kolikrát půjdu sBohem hrou stínů?
kolikrát poznám, že je jediná?
kolikrát vložím své rty do rubínů?
kolikrát kdo se láskou zaklíná?
kolikrát oknem nočního strachu?
kolikrát máš v hrsti ptáče?
kolikrát se Adam vrátí do prachu?
kolikrát uslyším ozvěnu pláče?
Copyright © 2012 eBookEater.cz 3

2. sBohem II.
tak jsem se zas potkal s Bohem
povídá, co dělal celý čas?
jsem na tom tak, že nevím co s dobrem
mrkneš na to se mnou zas?
takhle to chodí, když se vám zdá
sen o nás, co existujem
a tak mu jen tak prostě: „kámo“, povídám
mám z tebe zatím jen průjem
scelovat člověka, dokud se nenarodí
prý dělává to naše karma
když zhasne, tak jeden až na krev omarodí
a tohle vše je zdarma!!!
zas jsme si plácli a kam teď prý, že jdu?
bez starostí života s dluhem
vím, že je akorát dost času nedělat tmu
v sobě, natož v druhém

3. Zima
měsíční světlo pomalu dopadá
tichem vzlétlo do svalu, jak nálada
modravé stíny krouží v tvém těle
bodavě jiný touží skrýt to osamělé
přichází po špičkách ten chlad
přepadá noční víly v ženách a hlad
vyhání z teplých peřin tančit nocí
láska je slepá a srdce bez pomoci
vidí jen to, co je Bohem neviděno
láska se šeptá, nic není promarněno
a polibky světel jsou z řečí v ráji
sliboval hry boží, dokud se nedohrají
láska je jediné, o čem srdce sní
až bude ti zima z lidského sobectví

4. Věříme
láska se neptá
když přemýšlíš
krása se šeptá
kdy sama spíš
strach se neptat
podstoupit riziko
krach je reptat
vykoupit oklikou
láska není přání
není ani poznání
oči změn uchrání
měníc cíl přistání
je to jen oheň
hořím každý den
výzva s bohem
planout neviděn

5. Goodbye Milky way...
Je s bohem, co uzavírá?
Hvězdný prach, co vál?
A taky to, co neumírá
a můžeš klidně dál...
Co je to s bohem?
Ať už je jaké je!
V každém pro den
je i noc naděje...

6. Where is my mind?
den přešel kolem
kolikátý už?
byls bohem
aspoň chvíli muž?
tvořivá honba
kočky s myší
voda stoupá
plameny slyším
z očí víček stěna
mrknou si?
bylas žena
ne jen padnoucí?
kamkoliv došels
jak ostře se mihotá
cesta je posel
v tvém smyslu života

Death club
nikdy, nikdy nepolevit
i když daleko dojdeme
zkoušky toho, co chtít
sny, co asi nechceme
během života si odpustit
třeba větru, že si fičí
můžeme mít řady chyb
nikdy tu, co nás zničí
prožívání je tvrdá hra
riziko chtít vše pochopit
vystoupat na vrchol z dna
sebe sama a jen být
žádné srdce, ale netrpělo
když se vydáš hledat sny
okamžik hledání a tvé čelo
je setkání s bohem prý...

9. Cesta do předpeklí
i když jsem popsal
spousty papírů
nikdy jsem slovem
nezachytil tebe
i když jsem hopsal
někdy i nad míru
nejsem než bohem
krajiny svého sebe
v tom, jak jsem psal
nacházím i někdy
i malou změnu slov
v tom, co neřekly
říkám si, že jdeme dál
táhneme, jak vzteklý
to střecha nese krov
na cestě do předpeklí

10. Saraf
vždy, když se loučíš
slyším tu radost shledání
jak mušku v síti pavoučí
zadarmo život nedá mi
sbohem ztrácí hořkost
když do slov dáváš lásku
zas vnímám tu moudrost
co srdci říká, hláskuj
saraf, že slýchávám
v snách nebo v breviáři
odevzdávám se oktávám
už s hlavou na polštáři
tak světlem ne-světlem
přicházíváme nyní spolu
sny jsou víc než větrem
vedoucí zvony do hlaholu

11. Pokud dojde ke ztrátě lásky
chtěla jsi říct sbohem
než život odběhl, jak film
i když nebyl vždy slohem
měla jsi ráda, to vím
někdy život jen teče
a dochází ke ztrátě lásky
a používá proti nám meče
a seče mě bez otázky
tvoříme jednu hmotu
a duše bloudí na pomezí
to svíčky mívají málo knotu
stojící na obou březích
tak ještě jednu sloku
co zakřičí lásko, kde jsi?
miluji tě na každém kroku
teď nade mnou tu bdi

12. Září
tak ve mně ve tmě záříš
myšlenka schovaná
ani nevím, zda se vrátíš
láskou očí utkaná
když vidíš duši oddělenou
schovávající si tvář
cos byla nezapomenou
to právě pro tu zář
s ní se dává sbohem tmám
když svítíš poznáním
milovat musíš každý sám
láska je tmy svítání

13. Děkuji
možná, že neumím jít
pořád rovně
možná, že nejsem žid
neřád a skromně
možná, že jsem hloupý
zrovna dle doby
možná i teď skoupý
být zle dobrý
možná, že zapomínám
to podle sil
možná si nevzpomínám
kdy jsem, kde byl
možná, že tím slovem
radši miluji
možná, že než sbohem
stačí děkuji

14. Samolepky
sbírám samolepky dnů
ale bojím se až tmou
unavený se nezvednu
a nenalepím tu tvou
na dveřích života mnoho
je otisků z tvých prstů
a souboje, kdo z koho
zlomeninám říkám srostu
samolepkám říkám sbohem
a strhávám je dál a dál
někdy těžce, někdy sborem
strhávám a sám jich pár mám
v pokušení nalepit si to své
do tvých zad a nebo i čela
strhávám ruce neposedné
co oblepit svět by chtěla
přes samolepky představ
nevidíme už skoro ani sebe
někdy si říkám zastav
než najdu samolepku nebe

15. Jsme tím, co zbylo
dokud stojí svět
na tvých dotecích
chci slyšet hned
tvůj krásný smích
odplouvající mořem
spousty malých slzí
hledající sbohem
co nastalo tak brzy
nezbylo šero v síni
srdce se rozsvítilo
když zas dotek jiný
řekl, že jsi, to, co zbylo

16. Zpátky do hlubin
jak oceán vytryskl z očí tvých
pohledem přitiskl na konečných
zastávkách času formován dny
sbírám tvou řasu a říkám si: jdi
poslední pohled byl tvé sbohem
mlčící dohled chvil, nepodoben
našemu životu, co nám vzplál
a víme z klokotu, kdo to vzdal?
sejdeme si z očí a do hlavy díra
slza ti nevyskočí, nikdo nevytírá
vracíme času, pohledům přítomnost
hledali spásu, nevěděli, kdy říct dost

17. Požehnaná i prokletá
požehnání srdcem
prokletí slovem
jak zabít bodcem
jednou a sbohem
netrefit se do čela
když nevíš lžeš
kolem jela veselá
smrt a řekla jdeš
žijeme spolu a ví
se, že jenom ona
tvou cestu oslaví
slza, co neokorá
hledáme, co zbude
místo na pobyt
chceme žít, lidé
a nevíme, jak BÝT

18. Spadla zeď
před očima ubíhá mi vůle žít
a jen tak zprohýbat tvá plátna
a ukrojit trochu pohledu na krajinu
hrají ty trubky, že máme chtít
malovat dál dokud je ruka zdatná
protože v barvách nezahynu ?
jen tiše čekám, jak by se zasnil
každý básník, když překročí zeď
a propast pevná vítá ho domů
tak, jak bych tě rád vlastnil
nastává navždy sbohem nyní a teď
jen slyším zvuk svatebních zvonů
snad přijde ta chvíle jednou
chtíc rozsvítit tmu před boží tváří
chci mu tebe celou odevzdat

19. To musí být láska
kde jsi, ptáváš se rozechvěle
vládnoucí dne, máš se skvěle?
odkud a kam vyprávím ti srdcem
ukrývám tě s láskou před úprkem
kráčíš-li stejnou cestou do nikam
a já lhostejnou šestou pronikám
ptám se tě, kolikrát mě odvedeš
dám pečetě za touhou, že jdeš
obklopen korunou paprsků síly
světla, kde i černý pocit je bílý
otevřený ke všemu, co přichází
tebou místo zázraků svých extází
nevinně spoléhajíc, že dobro snů
zapadáš v Boha, tak na svou tmu
a ptám se místo toho tebe z krás
kterou vybereme ze všech tras?
co k nám přijde dnes? co se stane?
říkám žijte, láska je pro pozvané

20. Magie slov
magie slov zná ztráty nekonečna
kroužící vírem chvil současnosti
ta krása je myslím nebezpečná
když vidíš všechny souvislosti
člověk v minulosti nemá stopu
ta podstata stvoření je navždy
pevná část hrází, co nevykopu
a jiskry nekonečna má každý
skutečnost žije ve světlo Boha
po té, co se slovo stalo tělem
jediná jsi byla ze všech mnoha
než jsi se lásko stala nepřítelem

21. První den mého života
nečekám zázraky, ale naplnění
pozvat sám sebe k nevinnosti
mé dny za mne jiný nepromění
a srdce se nejí bez zbožnosti
pamatuji se na život, který křížil
a bral cesty těm zúčastněným
tak těm, kterým nikdo neublížil
vzkazuji, že budu jen uviděným
život je životem z lásky plodné
já žil až dosud ze své nenávisti
prázdné slovo nevidíš, že bodne
pro víru v Boha se už nekořistí
a tak se těžce budíme ze sna
životem starým si sám listuješ
žil jsem podle svých představ!
řekni: žije tvé srdce, když miluješ?

22. Hvězdy jsou od noci rozmazané
Hvězdy jsou od noci rozmazané,
probudit světlo je truchlohra.
Sklenka a desky jsou obehrané,
pastička na myš co nesklapla.
Vyběhla do noci co ránem není,
smrt vztahu rychle přiběhla.
Jsem stavbou kámen na kameni,
jsem osudná jízdenka do pekla.
Když světlo probudí svět kolem,
ten můj už bude spát.
Cos miloval, odešlo, sbohem,
a ráno vítáš slunce zase sám.

23. Požehnaná touha
Jenom moudrým to lze říci...
Davy, ty nechápou nic...
Chtěl bych chválit to, co plane...
Co je věčně živoucí...
Když utichnou lásky noci...
V nichž s tvořil a tvořen byl...
Tajemný a zvláštní pocit...
Překvapí tě v světle svic...
Svoboden jsi od té chvíle...
Dáváš sbohem soužení...
Víří v tobě nový život...
Máváš křídly tvoření...
Okouzlen se vydáš k světlu...
Ve své touze podoben...
Motýlu, jenž nedbá toho...
Že se spálí na uhel...
Dosud nepoznals, že zemřít...
Znamená být obnoven...
Nezbývá ti než brát zavděk...
Bídným, smutným životem...

24. Večerní jablko
kolik místa má svět pro tvůj dech
říkám si v modlitbě k tobě Bože
kdo z nás odfukujíce na zádech
vnímá tvé radosti a rány nožem
kterým krájíš na kila vzpomínek
nás cestáře ze tvých křižovatek
odhazující štěrk, potu pramínek
toho tu přece není nedostatek
kolik nádechů vezme světu zlo
je to boží vůle stvořit k zániku?
vydechnutí nutí nepoužívat slov
jen srdce zastavila boží logiku

25. Odraz v zrcadle
dívám se na tvou tvář
při tom je to jen obraz
zrcadlem je boží sklář
zachytil tady svůj odraz
nejvíc dáš svou nadějí
a rozdáváš se zdarma
ty dotyky, co souznějí
slova, co nejsou marná
a vzkaz tomu, co žebrá
tak, díky ti za ten úklon
a naděje je obruč, která
nedovolí srdci, aby puklo

26. Lucifer
vyhráváš zápasy
o trůny panstva
knížecí grimasy
tvář Boha sňata
nevnímáš výkřiky
duše sní s tělem
nejsme jen lyriky
Bohu nepřítelem
bojovat za krále
rozkazů prost
ke cti a chvále
pro Boha host
tvoříme napětí
soudíme stín
vyhrává vzápětí
kdo Boha ctí
přinášet světlo
tak zkoušej být
padá, co smetlo
ten Boží klid

27. Muž a žena
krátká spojení jsou
i víc než věčnost
smysly je ocení a jdou
pečetí srdce a věrnost
stvoření boží úvahou
vznikla žena a muž
společně s odvahou
dostali jablko a nůž
prostor i čas zmizí
uchylující se do stínů
spojení našich vizí
je to, proč nezahynu
láska je spojení činů
a rozjímání o Bohu
vlákno z našich splínů
říkající, já ti pomohu

28. Vědět
někdy jen hledám, co dát Bohu
a přes sebe nevidím tebe
za dar nejlepší, zda vůbec mohu
a možná, že stačí vědět nebe
když postrkávám okamžiky celku
do sítí naprostého štěstí
můj kompas mívá silnou střelku
ukázat nebe se nepoštěstí
ozvěnou lásek všech, co milujeme
tou intenzitou vzpomínek
čím víc máme v srdcích, stahujeme
nebe do země, i malý kamínek
nemusíme Bohu chodit na výpravy
a zvláště na ty křížové
pro všechny lásku, štěstí a to zdraví
miluji všechno stejně poprvé

29. Svědek
jsme jen součástí chvíle
a život, i když trvá na věky
nemění černé v bílé
a nedělá z nás lepší člověky
jsme jen póly kompasu
otáčejíc se sami podle střelky
nakrátko i s vlasy do pasu
jsme malí v tom, že jsme velký
jsme jen ty hrozny hněvu
co dozrávají asi boží náhodou
u tebe mi není do úsměvu
když se oheň octne pod vodou
jsme jen svědci na cestě
a jdeme si než sebou seknem
spěchajíc jazyk na vestě
víme, co si na konci řeknem?

30. Ani za tisíc let
ani za tisíc let
nevyměním tvou vůni žen
říkám ti lásko leť
pro tmu dní, abys šla jen
otevřít srdce a ta
které jsem vykopal hrob
vstala, když vzata
na milost Boží řekla stop
byla jsi svět můj
už dlouho, jak chutná ret?
odpusť životu, stůj
lásko má, ani za tisíc let

31. Red warior
za plotem smutku
toho, co se v srdci drží
je vnímání skutků
tím, co nás stejně neudrží
za drátem s ostny
s krvavě barevnými city
je všem pro smích
odrazem lásek odžitých
a smutek je láskou
pro silnou víru v jasnost
jsi boží sázkou
že plot neudrží radost

32. Průvod kapek
jsem krůpěj vody
vpadlá na zem
v podobě písmene M
jsem ten, co chodí
padlá s plazem
pro, to co neseženem
jsem malá kapka
z milosti boží
nesoucí vůli ke spojení
jsem mucholapka
z blbosti zboží
jak žába na prameni
jsem slovo naděje
znamení vody
a člověk jako loď pluje
že kormidlo uspěje
k sblížení schody
a další mě následuje

33. Když umíráš
miluj bez příkras
miluj bez ptaní
miluj ať jiskra
miluj ať nezraní
miluj se životem
miluj se dál a víc
miluj za plotem
miluj si sníc
miluj pořádně
miluj bez dechu
miluj posvátně
miluj i útěchu
miluj nastokrát
miluj srdce své
miluj za mokra
miluj se a chvěj
miluj lásko má
miluj pro Boha
miluj a jediná
miluj nebohá
miluj světlem
miluj i tmou
miluj během
miluj jak jdou
miluj v ústraní
miluj velice
miluj bez ptaní
miluj za tisíce

34. Fallen X.
když držím tvou ruku
dotek je vodítkem
rozluští tajemství zvuku
setkání s medvídkem
moc dotýkání ducha
co drží mě v jednotě
tak jsi klesla hluchá
sama v našem životě
konstelace hvězd
myšlenek pocitů tvých
mě svedla boží zvěst
o zatracení samotných
a tak jen lehce slyš
já se tě teď dotýkám
ty jsi mi Bože blíž
než jsem si já sám

35. Ona byla vítr
žena je stvořením dokonána
nejdokonalejší je ze všech
to snad i láska zúčtována
andělům krást boží dech
láska se rodí v nás a těžce
uchvacuje srdce nákazou
prchá, že připomíná běžce
když stávají se sami tmou
a jak ona své plody oživíme
ona byla vítr, šeptám zklidní
s láskou se sami nerodíme
s láskou se stáváme lidmi
ona byla vítr, tvá jediná
co tvé slovo dokončí
láska v člověku začíná
ale nikdy v něm nekončí

36. Víra
když vytryskne pramen v duši
a naší neobydlenou krajinou
chodí ti, co říkají, co mi prý sluší
a ať jdu raději dál jen za jinou
když zjemníme duší svou i mysl
stvoříme proud svého požehnání
a všechno milující ti dává smysl
a všichni spěchají podívat se na ní
když bloudíme krajem posedlí
dokonalostí davu, vnímajíce ospalost
člověk stráví dost času než pochopí
unést úspěch i pád je Boží laskavost

37. Co říct se dá i mnoha slovy
Co říct se dá i mnoha slovy?
Jak zpívá medvídek sametový?
Proč život přitahuje skvosty?
Když srdce chce, aby byl prostý.
Jen malé písmeno S si přidáš.
A vznikne něco co chtěl i Jidáš.
Říct s tebou je ráno ránem.
S tebou je život boží a ne klamem.
A i když mrznou prsty s tužkou.
Bylo to víc než jablko s hruškou.
Ty jsou tu pořád k zakousnutí.
Jen teď už k jídlu a ne k chuti.
S tebou šlo zlato záře baroka.
Kouřící tyčinka asi z Maroka.
S tebou byl i vítr vichřicí.
Teď kolik chybí knotu na svíci?
V každé chvíli posvátna je něco z nás.
S tebou to byl pohled, dotyk i hlas.

38. Tolikrát, kolikrát
tolikrát napíšu ti dopis písmem
kolikrát dosáhnu svých chtění?
tolikrát se v dotyku stisknem
kolikrát bude, co už teď není?
tolikrát stvoříme si svět touhou
kolikrát umíráme za pocitů ztrát?
tolikrát tančíme vteřinu pouhou
kolikrát chcem si s láskou hrát?
tolikrát zničíme se obrazy Boha
kolikrát je jemnější způsob života?
tolikrát skutečná srdce mnohá
kolikrát hledá kdo, co je jednota?

39. Souvětí vět
V souvětí vět.
Schováváš splíny.
Dobýváš svět.
Vnímáním jiný.
Hledání meze.
Která nás dělí.
Vdáváme kněze.
A jsme zas celí.
Potkávat známé.
Ve dveřích cely.
Klíče prý máme.
Jen jsme nedovřeli.
Klíče vět a splíny.
Nejsou jen zboží.
Jsou všechny mými.
Život je boží.

40. Bůh zpívá
vnímám dotyky a vím
do ozvěn kapek toho deště
božích slz a slin
když nám Bůh zpívá ještě
s láskou prodaná víra
do srdcí písmem očí věřících
ptáme se, co zbývá
když zem pokrývá lidský sníh
co nás vede ke kdyby
rouhání? věštba? smrti? splín?
k odevzdání mé modlitby
stačí říct člověčím zvonem zním

41. Bůh vykouzlí úsměv na vaší tvář
tělo je zrozeno v mžiku
srdce je pořád na vahách
děláš ze zkušeností kliku
až tvá podstata jde do naha
křtíme se modlitbou
očekávajíce tvou ochranu
stvořením tváře ikonou
až čekám, že lásku dostanu
cílem života je srdce
se svojí tváří usměvavou
že odevzdáš se smrtce
až když Styx nepřeplavou
a možná že, ne luxusně
strhneš si svou svatozář
až Bůh vykouzlí úsměv
až tou tmou na tvou tvář

42. Plavba
otevřu oči a spatřím Boha
vidím, tím přicházívá ke mně
náš svět jsou znamení mnohá
tvořená symboly nebe a země
neoddělujíce Boha od světa
vnímám jej tak srdcem přímo
kdo na něj čeká, ten se načeká
království je tady a já už zřím ho
to láskou k sobě dáváme mu žít
co se nám plavbou zdálo klamné
oči, kterými hledím na Boha a klid
jsou oči, kterými Bůh hledí na mne

43. Křídla deště
prší, to když Bůh pláče
a po střechách stéká jeho klid
tak budí ze mě spáče
a nutí mě tak život pochopit
naslouchám letícímu snu
kapkám jdu vstříc, když tančí
dopadnu-vší na to, že lžu
když tvrdím, že už nezatančím
a tak jen prosím dávej
v kapkách vody směje se Bůh
člověče nepřestávej
otvírej láskou, jsi v duze duh

44. Chybíš mi každou chvíli můj bratře
narodit se je být vybrán
nikdo zde není náhodou
s tváří člověka se dívám
bolest a radost duší zvou
dostávám svobodu a víc
zase mám novou identitu
krev pluje žilou na měsíc
nádoba Boha v neurčitu
přicházím z hlubin všeho
tam, kde rozléhá se nic
jsem dobrý i trocha zlého
jsem člověk a nic víc

45. Ukaž mi nebe
ukaž mi nebe
vše za to dám
a možná i sebe
klíče odevzdám
ukaž mi nebe
v čem spí bůh?
kdy mrak zebe?
splatíme dluh
ukaž mi nebe
ať vím, co ty
na bránu klepe
padlí prokletý
ukaž mi nebe
já ti dám svět
a srdcem veden
přijmi mě zpět

46. Osamělý
chceš jen tiše spát
když se duše bouří
že život dostal spád
až z toho oči mhouří
a nad dopisy srdcem
ohněm plamene plát
když mysl ti je chrtem
proklínám Boha zač?
Jákob jde se zas prát
aby zastavil svůj pláč

47. Jiné ZE-MĚ
jsme malé země
jen hlína a prach
od muže k ženě
jde hlavně strach
jsme hrnky z hlíny
uplácané na úsvitě
a každý jsme jiný
tváříc se použitě
jsme tváří prachu
a byl rudý dechem
když dal odvahu
jakým jsme echem
jsme jiné ze-mě
spojující mnohá
kráčíc jdu němě
mé stopy Boha

48. Ulítavá
zakletá v princeznách se zdáváš
když si tiše sama zpíváš
komu z nás se vlastně vzdáváš?
když srdce láskou mícháš?
kdo je Bůh a kdo Kain či Ábel?
vstřícná k rovinám přání
k čemu v nás vyučil se ďábel?
to nemáme my ani zdání
zpěv běží hlavou nad svítáním
možná si nevzpomeneš
jen kdo zná melodii tvého srdce
předzpívá, když zapomeneš

49. Střemhlav
často si odcházím
jen mlčím a utíkám z města ven
pořádným nesnázím
stavím zeď, z toho, co říká sen
počítám minuty a chci
ti Bože řvát přímo do obličeje
pro život pár chvil
láskou ti snad srdce pookřeje
podle svých představ
zamířil jsem, kam jsi vedl sny
žijeme prý střemhlav
zaplať Bůh, každý, kdo pochopí

50. Shalom
jednou touhou po svatosti
je jedno, jak se Bůh nazve
ta nás spojuje bez nutnosti
otrhat všechny fíky z datle
hledajíc osvícení, co nejde
dáváme vinu zas jen sobě
netušíc, co z hledání vzejde
vnímajíc, že podléháme zlobě
bezvědomí toho, co hledáme
sami ve spěchu tlačící úsilí
technikou lásky málo získáme
nevyhrává se, jen hledá v obilí

51. Zpíváš, jak Siréna
pokrýváš se barvou nesdělení
kterým dáš mi svou lásku
jako přežitek v moři slz utopený
v pozadí dechu na obrázku
a k nebi se díváš, zda-li může
Bůh dívat se na slzavou
ty zadýcháš se i stavem kůže
zčernáš stou představou
kam až sahá si zloba do duší
když svádí bitvu jistot dna
váháš, můžeš znít ani to netušíš
zpěvem, co vábí jak Siréna

52. Podívejte se odsud
někdy je lepší o lásce nemluvit
ryzí cit nezná mnoha slov
možná, že zlepší krátce tvůj svit
cizím, že přesná kopie boha je zlo
člověk je ztělesnění nejistot
a soudy o něm jsou i falešné
citově nestálý zaměnitelný bod
a proudy koněm táhnou srdečné
je taky stálý ve své nestálosti
je ponurý z ctností pravidel
jakým, že hřály oči tvé dosytosti
sakury v květech hostí málo, žel
lodivod osud ví, cos tady upekla
vznešeně z citů děláš hrdiny
že život přenese tě z ráje do pekla
i během kmitů jen jediné vteřiny

53. Jen chci, abys věděl
když jsme se rozdělily
od počátku, jenž jeden
to zase hlavy blábolily
až´s hadím srdcem veden
každého z nás jsi složil
a to ze dvou jiných osob
a v misce osudu množil
až´s nabyl těchto podob
Bůh a člověk v pasti těla
v prostorech nad mraky
a tam, když nejsi bdělá
až´slastně děláš zázraky
a tak abych odpověděl
už nikdy žádnou slzou jdi!
jen chci, abys to věděl
až´si zbudeš Bože poslední

54. Duch
bereš mi dech
dotýkáním svých řas
a vůbec nepřeháním
že zastavil se čas
to, aby viděl, jak září
přichází sem k nám
a duši s nahou tváří
teď vedle sebe mám
a nevím, které věřící
pokládáš hlavu do noci
to, co je láskou zářící
kdo chce žít v nemoci?
možná, že ztrácím
křídla ze svých přání
srdečním polem hracím
dát dar znenadání
hvězda laskavá a milá
k tomu dopomáhej Bůh
láska, že není jen bílá
jako já nejsem duch

55. Na koho asi
na koho asi
padla pochybnost
vzpomněla si
že kdo ji nemá dost
nástroje jsme
na které jde si hrát
rytmus je zde
a melodií začal vát
život harmonie
smrt touhy z rozkoše
svede, neopije
láskou jsi ty, o Bože
v strunách klid
jemně jen načechrat
tvůj život zní
jak ho zkusíš rozehrát

56. LÁSKO
modlím se zvykem
modlím se k tobě, Bože
modlím se tichem
když skládám své nože
modlím se k láskám
modlím se k srdci, co cítí
modlím se laskán
nebe a zemi spojuji nití
modlím se touhou
modlím se k oblakům
modlím se pouhou
myšlenkou k zázrakům
modlím se, že jsi milá
modlím se jen tou vůní řas
modlím se krví v žilách
jménem svým jsi žila v nás

57. Kdybych měl srdce
já jsem ostří nože
kterým jsem se vryl
tys vzdechla Bože
a zase jsem se skryl
vnímáš doteky boje
sen bere i dává nůž
přeřezávám ti spoje
tys žena a já muž
kalichem květů rty
dostávají své vůně
síly chvění a kdy
vtrhnem ke koruně
vlastnit mít lásku
krví stou stvrďte
a život pro krásku
kdybych měl srdce

58. Dotýkání
zas jdeme spát
děti nedospělé
k dotýkání ztrát
jsme osamělé
kdo otvíráš brány
těch snů, co spí?
komu jsou přány
když jsme tví?
dotýkám se tě
Bože uvnitř sebe
a ty na parketě
srdcem třepeš

59. Říkají, že je to báječný
říkají, že je to báječný
možná, že jen dotyk
těch tvých srdečních
očí, co dáš mi do noty
kolikrát posloucháš
zasněná lehce z krás
stačí říct, kráso pouhá
zůstávej Bože v nás
pohledem přebírající
s holuby popel a hrách
a my jsme takříkajíc
popelkou na řasách
říkají, že je to báječný
pohled, co dává svět
co až snem skutečný
tvé lásce vrátíš zpět?

60. Odpovědi III.
někdy mi docházejí slova
když říkáš milujem Boha
bláznův šat obléknu znova
to pro ta pokušení mnohá
milovat, radovat a zpívat
všechno je jiné, když jsi
my zase můžeme ožívat
na lásku jsme potřeba tři
když dojdou slova miluji
srdcem Boha bylo dáno
já za vše, co bylo, děkuji
všemu co bude, řeknu ano

61. Mene tekel
jsou to tváře otištěné v kameni
kde zbyla jen prázdná hmota
a osud míchá karet znamení
ty čekáš taky, co zbyde ti ze života?
jsou písmena zapsaná v knize
a všechna o nás všech mluví
tvá chuť přežehnat se křížem
v jednom verši se ti Bože neomluvím
jsou tvoje prsty Bože, co píší
kdy Lucifer byl ještě Polárkou
z vína, když Kristus zvedl číši
a pronesl nám přípitek před válkou

62. Bez tebe lásko
modlím se za barvy světa
abych viděl včas své zatmění
aby má síla ohně vzlétla
tam, kde dřív působila zranění
bez tebe hladím světlem
jen pustou zem, bez citu skály
ze země, vodou i větrem
bez tebe lásko ohněm vzplály
časem jde rozhodnutí ducha
dát dechem záchvěv Boha kameni
síla slova už navždy hluchá
slepý jen míjím zřetelná znamení
neumím hovořit s plameny
lásko ve mně nyní zase se zjev
neschopen zahojit křídla
a pro rány Boha dát vlastní krev

63. Smíchem Boha
jsme nezralé švestky
znějící silnou touhou
kostky házející šestky
i když na vteřinu pouhou
milujem nezralé hosty
do křídel motýlů dýcháš
stavící očím své mosty
kaší života teď mícháš
stvoříme sebe i splíny
slyším tě dýchat v tichu
dechu všech světů hlíny
zářící ozvěno smíchu

64. pro Boha
nedávám nic víc než to, co mám v sobě
přátelství, lásku a vroucí něhu míst
ty oči jsou tím, co nepodléhá době
tím něžným zmatkem, co se nedá číst
nepronikající mocné nekonečné kouzlo
svůdné, jak pohasínající obloha
melancholické by nocí sklouzlo
přicházející v sobě k tajemství, co se zdá
co objevíš a co způsobí v pohledu ženy
že v nás začne klíčit láska tvá
protože ty nejsi pomsta, vážený
donutíš nás všechny se tvé lásce vzdát

65. Modlím se
prosím tě pane o vteřinu
skrývajíc v dlaních svůj svět
dávám ti život ať nezahynu
modlitbou srdce se chvět
odkrývám se ti celá nahá
když barvy duhy šli už spát
jsem pořád ta, co přísahá
že života se nesmím bát
uprostřed malé dlaně jsem
když se ti dávám v sázku
a ty jsi nebe a já zas zem
modlím se za tvou lásku

66. Komu?
jsme prázdným chrámem
co stvořil sám Bůh
pomodlil se tu své Ámen
a láska je můj dluh
možná, že v prázdnotě zní
hudba sfér prostě líp
já, ty, on, jsme láska nás tří
voda, kterou jsi slit
to ticho v prázdném domu
ozvěna srdce slyší
svůj svět jsi prodal komu?
tomu, kdo cenu zvýší?
http://fengshuimakeup.blogspot.cz
www.michalzachar.com

s Bohem

Recommended

Recommended

More Related Content

More from Michal Zachar - PEI

More from Michal Zachar - PEI (13)

Recently uploaded

Recently uploaded (8)

s Bohem