Recommended
More Related Content
More from PremyslVanek
Dar sdílení
- 3. ________________________________________________________________________________ Tyto tři věci mám za podivuhodné, a čtyři nemohu pochopit: cestu orla po nebi, cestu hada po skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při dívce. ________________________________________________________________________________ Přísloví 30;18-19
- 4. Lidé hledají, ztrácejí a nacházejí. Lidé zkoumají a hloubají, aby zjistili, jak málo vlastně vědí. Že jsou na světě věci, které vzbuzují údiv, strach, vděčnost i pocit štěstí. Pohlédnu na nebe a vidím, že i té cestě orla po nebi dal někdo smysl a řád. Tak jako rostlině řekl kdy kvést, jako stromu pověděl, kdy se probudit se zimního spánku, jako kometám určil jejich dráhu letu i čas návratu. Stejně jako mláděti řekl, jak poznat svou matku, jako včelám pověděl jak stavět plástve, jako oceánům určil smysl jejich proudů. Ano, v mém srdci vzbuzuje bá- Člověk hledá smysl svého živo- ta a člověk nachází. Směřuje k jednomu cíli v životě a když k němu dojde, přijde mu divné v něm zůstat a po chvíli se znovu dá na cestu. Nebo člověk sní a touží po nějakém cíli, a když se to naplní, jeho srdce je zklamáno, protože představa plnosti byla jiná. Někdo cestuje, nakonec má touhu se usadit, zapustit někde kořeny a začít růst a náhle zjišťuje, že již je příliš pokročilý podzim pro to, začít sázet něco, co má ještě vzrůst v témže roce. Jiný sám sebe usadí a roste a nakonec zjistí, že nezplodil žádné ovoce. Že na jeho větvích je pouze listí.
- 5. by mne jakkoliv změnil. Mé srdce je vděčné, když má pocit, že loď mého života nemusí byt ztracena v srdci moře a vydána napos- pas všem dravým vlnám. Ale že někdo o mou dráhu pečuje. Někteří lidé to nazývají štěstí a jiní věří v anděly strážné. Já však věřím v dobrého Boha. A jaké je štěstí, když na té lodi svého života nemusím být sám, ale mohu svou plavbu sdílet s někým, kdo byl stvořen pro mne, stejně jako já pro něj. Pro tyto čtyři věci jsem nenašel žádné vysvětlení. To byl můj první poznatek. zeň a údiv, že je někdo vyšší, kdo zná smysl všech věcí. Kdo zná můj život, minulost i budoucnost, kdo zná mé srdce. Mám strach, když vidím, jak snadno si zlo najde cestu k člověku. Plíží se nepozorovaně do lidského života a pomalu a v tichosti se obtáčí kolem lidským představ a přání. Jak snadno mé srdce zplodí pocit nespravedlnosti, pocit, že druhý mi ublížil, pocit, že bude nejlepší, když já sám v sobě budu druhým soudcem. Stanu se zatvrzelým, skálou jako z křemene a nebude rukou, které by mne opracovaly a člověka, který
- 7. ________________________________________________________________________________ Hospodin Bůh také řekl: „Není dobré, aby člověk byl sám; opatřím mu rovnocennou oporu.“ ________________________________________________________________________________ Genesis 2;18
- 8. by tam chtěl sedět. A tak mluvím k svým dětem, protože nemluvit je jako být sám. A přece každé se věnuje svým přátelům na svém telefonu. Všichni jsme zbloudili a každý se dává na špatnou cestu. A na konci každé té cesty je osamění. Podivný pocit, že jsem nic neodepřel svému srdci a mám vše, co mě může učinit šťastným a stejně není nikoho, kdo by se z toho, co jsem nahromadil, radoval. Kromě mne samého. Tohle nebyl Boží plán. Bůh viděl, že není dobré, aby byl člověk sám. Protože k tomu, aby člověk měl vztah, Člověk se nerodí pro to, aby byl na zemi sám. Být sám znamená, byt si svým vlastním pánem. Řídit svůj život, podobně jako se řídí auto a sem tam, je-li to mému srdci milé, přibrat nějakého stopaře. Chvíli s ním jet a pak jej vysadit. Někdy dokonce vyhodit, vykopnout, vyklopit. Pak zabouchnout dveře, pustit si svou hudbu, ve svém autě na své vlastní cestě životem. Někdy člověk veze děti na zadním sedadle, aby nebyl sám. Aby měl komu ukázat, jak se řídí auto, i krajinu kolem, kterou má rádo mé srdce. V autě chybí spolujezdec. Vedlejší sedadlo je prázdné a není nikoho, kdo
- 9. druhého člověka, můj život bude jako představení jednoho herce. Druzí budou někde v pozadí. Lidé se budou smát, plakat, prožívat se mnou můj příběh. Pak přijde večer, ten příběh skončí, sál se vyklidí a já zůstanu sám. Druhý den už ti stejní lidé nepřijdou. Protože proč by chodili dvakrát na stejnou hru, pokud nemusí. A člověk je sám. Lidé mají psy, děti, přátelé, koníčky a touhy, aby měli pocit, že vůbec někdo má o můj život zájem nebo že alespoň něco dá mému životu smysl. Žít pro druhé, je ale dar Boží, druhá věc, které jsem si všiml. jsou nutní dva. Jeden dává a druhý přijímá a pak zas obráceně. Abych mohl mít vztah k Bohu, musím umět mít vztah k člověku. A ústy lidí Bůh mluví s člověkem. Ústy těch, kteří již nežijí, ale vše co řekli zůstává zapsáno. A ústy živých mluví živí, co cítí. Kdo cítí lásku, mluví láskyplně a kdo cítí zájem má též zájem o druhého. Jsem pozván do příběhu druhého člověka, abych pro svůj vlastní příběh získal možná všechno to, co mému příběhu chybí. A všechny příběhy dohromady pak tvoří plnost, kterou má jen duch Boží. Když nebudu umět žít pro
- 11. ________________________________________________________________________________ Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu. ________________________________________________________________________________ 1 Korintským 13;1-3
- 12. křemene, pak je ale dost dobře možné, že do mé cesty se postaví někdo, kdo bude ještě tvrdší než křemen, protože pokud Bůh chce, aby se charakter každého člověka změnil, jak opracovat něco, co je samo o sobě velmi tvrdé? Bůh dává člověku dobré dary a každý je k užitku člověka. Mluvit jako anděl, už samo je dar, mít velkou víru nebo umět se obětovat ještě větší. Ale to vše je k ničemu bez lásky. Protože bez lásky je to jen proto, abych uvěřil sám v sobě, že to je v mé moci. A tak když přijdou průrvy a propasti v životě, ať už v životě mém ne- Srdce každého člověka tíhne přirozeně k sebestřednosti. Jsem já a s ním trochu práva na vlastní štěstí, pak jsou ti, které mám rád a pak jsou všichni ostatní. Mé vlastní srdce umí často počítat křivdy, ačkoliv ten, který křivdu způsobil je také Bohem milován. Bohem možná, ale mým srdcem ne, nebo už ne, řekne si kdekdo. Co se stalo, stalo se, když se potkají dva sebestřední lidé, co z toho může vzejít pro společný růst, pokud se žádný z nich nezmění? Ač nevím přesně, co je místem všech emocí a vášní v těle, rád říkám srdce, protože to zní hezky a pro téma samotné to není podstatné. Mé srdce může být jako z
- 13. umí milovat jako Bůh, ale naše srdce chce umět milovat jako Bůh. Pak mne, tebe, každého člověka, potká v životě jeden zázrak. Podobně jako Ježíš nasytil pěti chleby a dvěma rybami pět tisic lidí, podobně tvé srdce, ač bude jen jedno, bude chtít sytit mnohé. A lásky v něm nebude ubývat, protože Bůh dává více, než člověk potřebuje. Pak lidé budou chtít s tebou být, bude jim hezky v tvé blízkosti, protože v tvém srdci, budou lide cítit lásku tak, jak miluje Bůh. Láska je největší dar. To je třetí věc, kterou poznávám. bo v životě druhého člověka, žádný z těch darů, které mám, mi bez lásky nepomohou tu propast překonat. Jen láska má moc vznést se jak balón, protože to, co ji naplňuje je duch Boží. Láska se dokáže pozvednout nad pády vlastního života, nad prohrami života, nad bolestí. Láska může pozvednout druhého, který padl, nabídnout mu místo v koši balónu, kde je dost místa pro druhé lidi. Láska se dokáže vznést, když člověk odhodí všechna závaží křivd a bolestí a láska překoná každé trápení. V lásce dorůstáme do plnosti Boží. Když poznáme, že naše srdce ne-
- 15. ________________________________________________________________________________ Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu: Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?! Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se, jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám? ________________________________________________________________________________ Kazatel 4;9-11
- 16. protože se stydí a ostatní umí sdílet jen to, co je jen pro ně samotné zajímavé. Každý člověk má ale dvě volby. Žít na své vlastní planetě, ve světě svých vlastních snů, představ a přání nebo žít mezi lidmi. Mít zájem o druhé lidi, naslouchat, plakat, smát se, budovat vztahy. Někdo se postaví před dveře do srdce druhého člověka a myslí si, že už jenom proto, že tam stojí, mu bude otevřeno. Může se to stát, pokud člověk, kterému to srdce patří, není stejný charakter jako ten, stojící přede dveřmi. Jiný stojí na dešti, čeká a klepe vytrvale, a věří, že mu bude otevřeno. A někdy opravdu bývá, protože ten, kdo otevírá Sdílet znamená mít něco společného, dělit se s někým o něco. Ve společném sdílení roste hloubka každé- ho vztahu. Mohu mít spoustu přátel, a přesto nedokáži sdílet nic víc než jen fotografie, příspěvky a komentáře. Mohu jít s někým do restaurace a neumím sdí- let nic víc, než jen obsah svého telefonu. Někteří lidé neumí nic sdílet, protože je to nikdo nenaučil. Byli vždy středem své vlastní sluneční soustavy a všechno se otáčelo kolem nich. Jiní neumí sdílet, protože se možná nikdy žádný člověk nezajímal o jejich touhy i trápení, a tak i oni si nepřivykli zajímat se o druhé. Mnozí lidé nechtějí nic sdílet
- 17. člověk byl náplastí na jizvu, ale aby skrze něj mohly být všechny jizvy zhojeny. Každý si nese kříž svého života a Bůh nenakládá nikomu těžší, než může unést. Sdílení je pocit, že svůj kříž nenesu sám. Že je někdo, kdo má o mne zájem. Ne proto, aby si koupil mou přízeň nebo aby mne zachránil, ale má-li něco ve mně umřít, aby mi pomohl to překonat a má-li něco nového ve mně žít, aby mi pomohl to nalézt. Protože já sám často nechci od- stoupit od svého zrcadla a druhý se musí postavit tak, abych já viděl i něco jiného než sebe. To je to čtvrté, co si chci pama- tovat. vidí, jak stojí na dešti a čeká. Zlý v srdci klepe, aby člověka oklamal a okradl a člověk pak už nechce v životě nikomu otevřít. Protože nikomu nevěří. Přátelství nevzniká z jedné milé návštěvy, ale přítel je ten, kdo přichází, když někdy není nikoho, kdo by přišel. Takový ví, kdy má přijít, protože zná tvé srdce. Přijde, ačkoliv ty možná nebudeš chtít, protože nechceš, aby tě viděl zlomeného, ztrápeného, jiného, než tě zná. Sestoupí za tebou dolů, i kdyby tam bylo vlhko a tma. A někdy nepřijde, ačkoliv budeš mít pocit, že zrovna nyní jej nejvíce potřebuješ. Proč? Protože Bůh nechce, aby takový
- 19. ________________________________________________________________________________ Adam tenkrát řekl: „To je konečně ona: kost z mých kostí, tělo z mého těla! Bude se nazývat mu ženou, neboť z muže vzata jest!“ ________________________________________________________________________________ Genesis 2;23
- 20. ležité smysly jsou zdvojeny pro dokonalé poznání. O kolik je více být vidoucí oběma očima než být jednooký o tolik je více vnímat dvěma srdci jednoho společného těla. Muž a žena jsou jako jedno tělo, spojeni jednou láskou. Když jedná část strádá, i druhá se trápí ve svém srdci, když se jedna část raduje, i druhá zažívá stejné. Ač prožívají stejné, radost každého jednoho je jiná, tak jako jsou jiná jejich srdce. Ženě chybí mužova rozhodnost, odvaha, hledání východiska. Muži schází ženský soucit, předvídavost, schopnost se přizpůsobit. Společně však oba dorůstají všemu, vidíce, že to co každému jednomu chybí, bylo dáno to- Není větší dar na této zemi, než nalézt člověka, se kterým mohu sdí- let svůj život. Pít sladké i trpké z kalichu života, společně se radovat i být si opo- rou v trápení. Někdo tak očekává vytou- žený dar, že jej chce hned rozbalit a pak je zklamán. Jiný, moudřejší, rozbaluje pomalu a celý život odkrývá skrytá taje- mství. Pokaždé je překvapen, že nalezl něco nového, ačkoliv si už myslel, že je mu ten dar důvěrně známý. A požehná- ní jsou ti, kdo se umí radovat z malých darů, protože každý je pro ně dost velký. Člověk má jedno srdce, ale dvě ruce, dvě oči, dvě uši dokonce i jeden nos má dva otvory. Zdá se, že naše dů-
- 21. li jen jednu. Vím, že není moje, ale přesto mám pocit, že je jako by má byla. Bůh nechtěl, aby byl člověk sám a tak vzal charakter člověka a z něj utvořil druhého. A člověk poznal, že je to dar, který Bůh dává z lásky, tak jako vše dává člověku z lásky. Viděl, že žena je muži velmi podobná, že není nic jemu bližšího a přece, že není stejná. Bůh stvořil srdce obou, aby muž toužil po ženě a žena po svém muži. A aby se v té touze naplnila Boží láska. Řekl jsem si, jak je to krásné žít s někým, po kom umí mé srdce toužit celý život. Byla to další z věcí, kterou jsem viděl. mu druhému. Muž a žena si jsou krásnými dary. A krásné dary si zaslouží být milovány. Když jsem byl dítě, miloval jsem dar, který jsem dostal, protože jsem měl pocit, že sám bych si lepší ani neuměl přát. A miloval jsem dárce, pro jeho prozíravost a moudrost, že znal mé srdce a věděl, jaký dar mi udělá radost. V životě většinou poznávám, že není lepší žena než ta, kterou mi Bůh dal, pokud jsem uvěřil, že Bůh dává. A stejně tak, že není lepší muž, než ten, který patří mně. Mám pocit, že je to přesně to oko, které mi chybí, jsem-li jednooký a přesně ta ruka, která mi schází, mám-
- 23. ________________________________________________________________________________ Užívej život se svou milovanou ženou po všechny marné dny svého života, jenž ti byl darován pod sluncem. Všechny své marné dny si užij – vždyť to je tvou odměnou, dokud žiješ, ve všem tom pachtění, kterým se pachtíš pod sluncem. ________________________________________________________________________________ Kazatel 9;9
- 24. mnoho možností, jak navázat vztahy a stejně snadno, jako je navazují, je i rozvazují. V dnešním světe se pomalu vše stává věcí jednoho použití. Nejprve to byly jen materiální věci a nyní to začínají být i vztahy. Boží koncept je ale jiný. Muž a žena se nejprve poznávají. Učí se vědět více jeden o druhém, učí se spolu sdílet nejen dobré věci, ale i ty těžké. Učí se spolu vycházet, mít pochopení jeden pro druhého a učí se z lásky dávat a z lásky přijímat. To je ta nejkrásnější věc na začínajícím vztahu, že cokoliv dělám pro druhého, dělám z lásky. Chci mu ukázat Je dobré mít pocit, že k někomu patřím. Že jsem s někým spojen poutem vzájemné lásky. Lidé dnes nechtějí přímo k někomu patřit. Mají pocit, že každé pouto svazuje. Každý si chce uchovat svou nezávislost. Možná si v hloubi srdce říkají, co kdyby se to nepovedlo, vše bude jednodušší. A mají pravdu, když to nevyjde, necítí žádnou zodpovědnost. Pokrčí rameny a jen řeknou: Nevyšlo to! Vlastně se ani mnohdy nesnaží udělat něco více pro to, aby to vyšlo. Člověk se často nechce měnit, spíše chce, aby se měnil ten druhý. Lidé dnes mají velmi
- 25. člověk v životě něco nového začít, musí většinou vše staré nechat být. Lidé si někdy chtějí vzít sebou to, na co byli dříve, když byli sami zvyklí. Koupí si novou, čistou a krásnou lednici, ale vezmou si jednu malou starou rybu sebou. A ta jedna malá stará ryba nakonec zasmradí celou tu novou lednici a všechny potraviny v ní. Manželství mezi mužem a ženou je dobrovolný svazek. Člověk se pro něj rozhodne, protože mu přijde, že ve dvou má život větší smysl než život jednoho samého. Nyní už vím, že man- želství je něco, co může růst jako strom. že mé srdce se chce radovat společně s ním. A to je tragické na vztahu, který již existuje delší dobu, že všechno, co dělám, začínám dělat ze strachu, že toho druhého ztratím a zůstanu sám. Láska dokáže budovat, ale strach svírá srdce. Bůh chce, aby se naše vztahy vyvíjely tak jako se vyvíjí i lidský vztah k Bohu. Když se muž a žena poznají, chtějí se spojit poutem, které potvrdí, že žena byla stvořena pro muže a muž pro ženu. Jejich vztah má vyrůstat na skále, tak může odolat všem bouřím života. A tou skálou má být Kristus, protože jeho láska posvěcuje každý vztah. Chce-li
- 27. ________________________________________________________________________________ Krev vašeho života budu rozhodně mstít. Každé zvíře i člověka za ni budu volat k odpovědnosti. Za lidský život budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra. ________________________________________________________________________________ Genesis 9;5
- 28. matky. A Bůh se rozhodne, bude-li to dívka či chlapec. Protože Bůh o něm ví od počátku, zná jeho jedinečnost a odlišnost, už ve chvíli, kdy se narodí. A lásku a soucit, s jakým jej miluje dává rodičům dítěte. Proto Bůh vložil do srdce každého muže i každé ženy něhu a lásku, když oba vidí jak to úplně malé nemluvně postupně roste, plazí se po zemi, potom leze, chodí, mluví a mění se v dítě. A dítě v chlapce či dívku a dívka v ženu a chlapec v muže. A když člověk zestárne, vidí něco velmi podobného sobě, když byl mladý a přece jiného, jedinečného. Bůh nás učinil zprostředkova- Nahý jsem přišel na svět. Malý, bezmocný a plačící. Devět měsíců jsem se utvářel pod srdcem matky a jsem tak rád, že jsem na světě. Jaký je to zázrak. Nemusel jsem možná být. Muž poznává ženu, jejím tělem je přitahován jako nějakou kouzelnou krajinou, kde se chce procházet. Když tu krajinu pozná, už netouží po žádné jiné. Muž a žena sdílejí své životy, jsou si blízcí, ale jsou to pořád dvě různé barvy, dva různé charaktery. A když ty barvy překryji, vznikne nový odstín. Ale nemůže vzniknout sám od sebe, ale jen z těchto dvou barev. Stejné je to, když se narodí člověk. Má něco z otce a něco z
- 29. kdy nezformuje svůj vlastní charakter. A když z ní učiním královskou jabloň, pak bude každý očekávat královská jablka, ale každý bude jen zklamán jejími skutečnými plody. Když chtějí rodiče vidět dobrou úrodu svých dětí, zakou- šet ve stáří jejich ovoce, vysadí tolik stromů, kolik jim Bůh dá. Protože jeden strom může dát mnohé ovoce, ale celý sad dává násobně více. To semínko, co mi Bůh dá také mohu zahodit. Pro svou kariéru, pro svou nezodpovědnost, nebo jen ze strachu, že nejsem dobrý pěstitel. Pak ale také vím, že už mi nikdo žádné druhé nemusí dát, neb jsem ho nebyl hoden. teli daru života. A svěřil nám veliký dar a velikou odpovědnost. Protože, to, co se narodí má nějaký předpoklad, podobně jako budu-li v ruce držet semínko jabloně, je předpoklad, že z něj vyroste mohutná jabloň. Pokud jej ale zasadím do zlé země, nevyroste z něj dobrá jabloň. Bůh dává růst člověku, ale otec a matka jsou zemí té setby. Nebudu-li se o to, co mi bylo svěřeno dobře starat, mé dítě bude růst jak divoký strom a jabloň kterou jsem zasadil, nakonec zplaní a nevydá žádné ovoce. Pokud budu až příliš starostlivý a stále budu stříhat všechny její větvičky, nikdy nezformuje pěknou vlastní korunu, tak jako dítě ni-
- 31. ________________________________________________________________________________ Vyobcují vás ze shromáždění. Ano, přichází doba, kdy každý, kdo vás bude zabíjet, si bude myslet, že tím slouží Bohu. Budou to dělat, protože nepoznali Otce ani mě. ________________________________________________________________________________ Jan 16;2
- 32. jej budu nenávidět. Bůh miluje každého, ale já zabiji v srdci toho, který mi ublížil. Ve svých představách jsme důvěřovali jeden druhému a ve svých očekáváních jsme snili o vztahu, který se nenaplnil. Očekávání má moc zničit každý vztah. Kdyby Bůh měl očekávat, kým si přeje, abychom byli, nebylo by na zemi člověka, který by mohl toto očekávání naplnit. Bůh miluje láskou, jež si těžko kdo z nás dokážeme představit. Její odlesk vidíme ve vztahu rodičů k dětem. Rodič je s dítětem trpělivý, miluje své dítě, i když on sám není milován. Nechává mu svobodnou volbu, ačkoliv Není těžké vystavět celý svůj život na představách. A je veliké štěstí, když má představa dojde naplnění a mám pocit, že jsem nalezl anděla svého života. Ale ačkoliv mohu mít andělský vzhled nebo mluvit jazyky andělskými, každý je jen člověk. Když vystavím svůj vztah na andělských představách, jak- mile mé srdce pozná, že ten druhý není anděl, budu se cítit okraden, oklamán, podveden. Budu mít jen zahořklý pocit v srdci, že jsem své srdce někomu otevřel, a ten někdo vešel dovnitř, aby mne na- konec oloupil o všechny mé city. A stejně silně, jako jsem tohoto člověka miloval,
- 33. podruhé v životě jenom stát před hro- madou sutin. Je moudřejší tu jámu zasypat, ačkoliv to budu muset udělat sám, bez cizí pomoci a jen holýma rukama. Nemohu nalézt zalíbení u Bo- ha a mít spoustu nevyřešených vztahů. Ježíš říká: Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. Protože milost a odpuštění osvobozuje srdce. Ano má moc překonat každou nenávist. zná důsledky synova či dceřina rozhodnutí. Je trpělivý a jeho srdce je otevřené, až se jednou ten, kdo je ztracen navrátí domů. Navrátit se domů znamená také mít odvahu napravit to, co se pokazilo a nikoliv vše pohřbít. Když pohřbím vše, co se v životě nepovedlo, v srdci zůstane zraněné místo. Je to jako jáma v zemi. Mohu zapomenout. Ale zapomenout je jako přikrýt tu jámu deskami a na nich začít stavět nový vztah, svůj nový dům. Jednoho dne se může stát, že se ten dům svou vlastní vahou propadne do té jámy a já budu
- 35. ________________________________________________________________________________ Pod třemi věcmi se chvěje země a čtyři nemůže unést: otroka, který kraluje, blouda, který se přesytí chlebem, vdanou ženu, která není milována, a služku, která vyžene svou paní. ________________________________________________________________________________ Přísloví 30;21-23
- 36. ochoten si sundat svou vlastní hlavu z krku, aby ztratil svou soudnost. Dívá se na sebe a na svůj život a připadá si obětí zlého jednání druhých. Sytí své srdce každou skutečností, která tu představu podporuje a cokoliv, co by bylo proti ní, to nepřijme. Druzí lidé se na něj dívají, ale jejich pohled jej nezajímá, protože člověk na druhém obrázku má vlastní hlavu, kterou se dívá na sebe sama. Ten, kdo se vydává na zlou cestu, opouští druhého. Jeho slzy, život a trápení už jej nezajímají. Jde vstříc novému lepšímu vztahu, ačkoliv to, co je za ním zůstává nevyřešeno. Myslí si, že Člověk uražený v srdci se dá na zlou cestu. Jsou různé směry, kudy člověk jde, ale pod všemi se chvěje země. Lidské srdce se stane otrokem vlastní pýchy a ta mu pak kraluje. Ten, kdo to přijímá si myslí, že je od každého svobodný a není žádného člověka, který by takovému domluvil. Má se za spravedlivého, ačkoliv činí nedobré věci. Koruna jeho pýchy je tak velká, že ani nevidí vlastní skutky. Člověk pyšný v srdci, to je ten na té židli. Kdo je na zlé cestě se sytí tím, co se zdá jeho očím spravedlivé. Ale jeho oči vidí jen jej samého. Takový člověk je
- 37. ze svého srdce a zabouchne za ním dveře a zamkne, aby se náhodou nevrátil. Země se chvěje a nemůže unést, když srdce člověka je jako z kamene. Země se chvěje pod údery, které v životě přicházejí, a lidé s ní. Čím jiným lze kámen opracovat než kladivem? Vzduchem létají kousky a lidé trpí. Bůh nás ale chce učit lásce, milosrdenství a odpuštění, aby se země nemusela třást a všechny trhliny, které v našem životě vznikly mohly být zaceleny. Protože láska má moc hojit rány. To už nyní vím. na něj čeká štěstí a je ochoten vystavět své štěstí na neštěstí druhého. Copak je to vůbec možné? Kde na téhle cestě bude Bůh a Boží láska, když Bůh miluje každého, ale já jsem ve svém srdci roz- dělil ty, kteří mi přišli do cesty, na milované a nemilované. Je smutné být nemilovaný, ale je horší začít nový vztah s neodpuštěným srdcem. Pro takového člověka se někdy nenajde moudrý, který by mu domluvil. Jakmile někdo zaklepe na dveře jeho srdce a zmíní se o tom, co není správné, i kdyby byl starší, moudřejší, váženější, ten, který nechce nic slyšet jej vyžene ze
- 39. ________________________________________________________________________________ Lásku neuhasí spousty vod, neodplaví ji říční proud. Kdo by lásku chtěl za celé jmění pořídit, jedině by se zesměšnil! ________________________________________________________________________________ Píseň písní 8;7
- 40. šel v srdci podporu pro své kroky. Aby, pokud snad v hloubi srdce pochybuje, zda se může očistit před Bohem, se mohl alespoň očistit před svědomím druhého člověka. A skutečně, přízeň si lze koupit milými slovy a ten kdo je soucitný se leckdy stane kupujícím, aniž to ví. Lidé si kupují přízeň a soucit druhých, protože je to jednodušší cesta jak napravit to, co člověk zničil. Je jednodušší učinit zodpovědného druhého, než se sám změnit. Jiný se oplakává, stále se lituje a chodí v kruhu svého vlastního bědování. Přijde si nemilovaný, špatný. Láska má moc učinit konec Ano láska má moc hojit, co bylo zraněno, narovnat, co se pokřivilo, postavit, co padlo, zbudovat, co bylo zbořeno. A není na zemi pevnějšího štítu, proti střelám toho zlého. I kdyby mé srdce hořelo nenávistí, lásku ten oheň nestráví. A i kdyby můj život zkrápěly vody opovržení, opravdovou lásku to neuhasí. Láska je totiž od Boha. Je to odraz Božího ducha, kterého nic nepřevyšuje. Proto se nepodřizuje ničemu, je neměnná, stále stejná. Ten, kdo se cítí zraněný v srdci si někdy chce koupit přízeň druhého člověka. Aby ten druhý jej pochopil a aby člověk sám na-
- 41. dvou lidí, kteří dali přednost pohnutkám a pocitům každého jednoho srdce před vzájemnou láskou, která buduje. Někdy trvá roky, než se napraví, co se pokazilo ve velmi krátké době. Láska nás učí trpělivosti, tak jako Bůh je trpělivý se všemi našimi pády a pokaždé když padneme a poznáme svou chybu, má pro nás odpuštění. A odpuštění je Boží dar, schopnost zacelit ránu, zaházet jámu, která vznikla mezi lidmi. Vytvořit pevnou zemi proto, abych po etapě boření mohl začít budovat. Jak je vzácné to poznat. obojímu. Aby si lidské srdce mohlo odpočinout. Lásku si nelze koupit milými slovy, protože každý člověk je Bohem milován. Když budu mít lásku v srdci, budu chtít napravit, co jsem v ži- votě pokazil. Když budu mít upřímnou touhu to udělat, Bůh mi zjeví skrze druhé lidi, co bylo tehdy zlé v Božích očích. Svým svědomím poznám to, co jsem dříve neviděl. Když budu znát svůj pád, budu vědět o co chci druhého požádat, aby mi odpustil. Co je nad to, je pád druhého a bude-li jeho svědomí čisté, i jemu bude jeho pád zjeven. Proto- že každé rozbití vztahu je ztroskotáním
- 43. ________________________________________________________________________________ Prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, jež jsi mi dal, neboť jsou tvoji. Všechno mé je tvé a co je tvé, je mé. Má sláva je v nich. Tihle poznali, že jsi mě poslal, a já jsem jim dal poznat tvé jméno a ještě dám, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich.“ ________________________________________________________________________________ Jan 17;9-10,26
- 44. Je v něm odlišnost a přesto všichni lidé mohou růst podobně do plnosti Boží. Tato plnost spočívá v poznání, co je záměrem Boha. Aby byl člověk šťastný. Aby vyzbrojen Boží láskou budoval vztahy, ve kterých není žádná zášť. Aby budoval Boží království. Něco, co je odrazem toho, co Bůh přislíbil člověku na věčnosti. Místo, kde nebude žádné zlo, žádná zloba a hořkost. Aby člověk nemusel vytouženě čekat, až přetrpí tento život, ale aby se mohl z tohoto života radovat. Protože tento život mu byl dán jako dar a jako čas, aby se naučil budovat vztahy založené na Boží Když nalézám lásku v srdci, tu která odpouští, která napřimuje, která se slitovává, nalézám tím Boha. Protože i Bůh odpouští viny, napřimuje náš život a slitovává se nad našimi poklesky. Je láska lidská a láska Boží. Lidskou láskou miluji, protože jsem i já milován. Počítám skutky druhého, abych ze svého srdce nedal více lásky než přijímám. Něco za něco, stejně jako když se kupuje zboží. Lidská láska je zboží a když jeho cena klesne níže, než je očekáváná hodnota, srdce počítá křivdy. Boží láska miluje bez výhrad. Každý člověk je milován, už jen proto, že je jiný.
- 45. světa. Zůstal ale nedospělým dítětem, které je důvěřivé zlu, protože neumí rozlišit, co je zlé a co je dobré. A tak Bůh vzal svého ducha a vložil jej do člověka, Ježíše Krista na jehož životě a lásce chtěl zjevit Boží lásku a zájem o člověka. Pozorujíce jeho reakce a chování k lidem, v něm dorůstáme dospělosti, která nám jako lidem chybí. Tak poznáváme to, co nám Bůh chtěl zjevit od počátku. Že se smíme nazývat jeho dětmi, protože jeho láska, milosrdenství i odpuštění je v nás. V našich srdcích. On je v nás. lásce. Takto důvěrně poznávám, kdo je Bůh. Slyším jeho hlas, zatímco jiní lidé slyší mnoho hlasů svého vlastního ukři- vděného srdce a tak neslyší ten hlas, který je volá. Je to jako když kapitán svolává své mužstvo, jako když pastýř svolává své ovečky. Slyší jeho hlas a jdou za ním, protože mu důvěřují. Uvěřili mu, že by dal za ně život, aby je nic zlého v životě nepotkalo. A tak se Boží péče a zájem o člověka zobrazuje v příběhu, kterému lidé věří již dva tisíce let. Že člověkovi se otevřely oči tehdy v zahradě a vydal se do
- 47. ________________________________________________________________________________ Nikdo z nás totiž nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu; umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu. Vždyť proto Kristus zemřel a znovu ožil – aby byl Pánem živých i mrtvých. ________________________________________________________________________________ Římanům 14;7-9
- 48. kterými mnohokrát denně vyznáme lásku ke Kristu a pak přijdeme mezi lidi a chováme se jako draví vlci, ale opravdově bez zrnka pokrytectví, pak tímto opravdovým srdcem milujeme lidi. Bezděčně, prostě je máme rádi a jejich zloba nás nevyvede z míry. Naplněni touto láskou, pak už nevidíme každého člověka po lidsku, s předsudky, představami, komentáři, odsouzením, ale vnímáme jej tak, jak jej vidí Bůh. Vidíme v něm to dobré. Protože žádný člověk není od přirozenosti zlý, ale zloba a zášť plodí všechny zlé reakce a mezi lidmi si většinou nikdo nenechá nic líbit. Mnoho lidí chtějí žít sami sobě. Svým ideálům, snům, přáním. Nebo alespoň je vždy dají na místo přednější než ideály druhého člověka. Naplnění Boží láskou už nežijeme sami sobě. Žijeme pro druhého, protože druhý nebo druzí, náš zájem o ně, láska k nim a účast jsou naplněním Božího plánu. Tak se my sami stáváme šťastní skrze vztah k druhému člověku. Podvědomě našim srdcem vnímáme, že v každém člověku je odraz Kristovy lásky, poněvadž Kristus vydal svůj život za všechny. A když milujeme Krista, opravdovým srdcem, ne našimi ústy,
- 49. po smrti. Existuje-li věčnost a já osobně věřím, že existuje, nechtěl bych se věčně hádat, urážet, snít, toužit, cítit se ukřivděn, nemilován, osamocen. Na této zemi mi to stačilo, abych pochopil, že to chci změnit, abych vstříc tomu, co mne čeká, mohl vstoupit s pokojem, radostí, vždy překvapen, jak je Bůh dobrý. Cítit se milý v očích druhého, milován, s plesáním v srdci, že nejsem sám. Manželství je ten největší dar, jak se tomu všemu naučit s tím nejmilejším učitelem, kterého Bůh pro mne vybral. Myslím, že už vím, co v životě chci. V tom všem je naše dokonalá proměna, která mnohdy začíná skrze člověka, kterého nám Bůh postavil do života, skrze lásku k němu. V Kristu byl svět usmířen s Bohem, poté, co se člověk vydal svou vlastní cestou mysle si, že bude jako Bůh. V jeho lásce se vše smiřuje a navrací k bodu, kdy mezi lidmi nebyla žádná zášť ani urážky. S ním dospíváme ve skutečného člověka. Pokud to pochopím, pak můj život na této zemi nebyl marný z pohle- du, že jsem se měl něco naučit, něco, co mi scházelo, abych vybaven tímto bohatstvím mohl pokračovat v tom, co je
- 50. Nyní se stačí již jen rozhodnout, začít v životě budovat.
- 51. p.v. 2019