T12021

Tesy 1 souhrn
Podnět (impuls) – stav vstupu systému, charakterizující určité působení okolí na systém.
Reakce (odezva) – stav výstupů systému, který charakterizuje určité působení systému na jeho
okolí, vyvolaný podnětem na vstupu systému.
Prvky systému - taková část systému, která tvoří na dané rozlišovací úrovni nedělitelný celek,
jehož strukturu nechceme, nebo nemůžeme rozlišit.
Univerzum systému – množina všech prvků systému.
Struktura systému - množina prvků systému a množina vazeb mezi nimi. Struktura systému
vyjadřuje pouze jeho „strukturovanost“ tj. uspořádání a vzájemné vztahy mezi prvky systému.
Strukturou rozumíme způsob, jakým jsou propojeny vstupy a výstupy prvků systému
Zobrazení by mělo především umožnit - získat rychlou orientaci o struktuře sledovaného
systému a jeho okolí, vytvořit předpoklady pro vymezení podsystémů v systému, zjistit a
lokalizovat hlavní závady ve struktuře systému
Způsoby zobrazení - zobrazení slovním popisem, zobrazení grafem, zobrazení nula jednotkovou
maticí
Hrubá matice struktury – zachycujeme okolnost, zda z nějakého prvku systému, resp. okolí vede
alespoň jedna vazba do jiného prvku, resp. okolí nebo zda tam nevede žádná vazba
Matice sestavovaná pro každou dvojici prvků, kde v jedné zachytíme, které výstupy prvního prvku
vedou na vstupy prvku druhého a v druhé matici zaznamenáme, které výstupy druhého prvku oné
dvojice jsou propojeny se vstupy prvního prvku
Jevové formy struktury systému
o Neuspořádaná struktura (neorganizovaná síť),
o Řetězová struktura (q = n – 1),
o Struktura s paralelní organizací (q=n),
o Struktura všeobecných vazeb (q=n.(n-1)/2),
o Monocentrická struktura (q=n),
o Polycentrická struktura (q=M.n),
o Polymorfní struktura – bod koordinace K (q=n+M),
o Hierarchická struktura,
o Kruhová struktura (q=n),
o Radiální prstencová struktura (q=2n)
Transformační proces – vlastní proces přeměny vstupů do prvků, podsystému nebo systému na
jeho výstupy.
Chování systému - činný prvek - Okolí působí na prvek E a vyvolává v něm stavy přesně určeného
druhu. Tyto stavy nazýváme vstupy prvku E. Prvek působí na okolí a nabývá stavu přesně určeného
druhu. Tyto stavy nazýváme výstupy prvku E. Vstupy prvku E určují jeho výstupy
- Způsob reakce prvku E na podněty = chování
Deterministické chování – operátor T jednoznačně určuje hodnoty vektoru y na základě známých
hodnot x
- Kombinační chování – výstupy závisí na množině vstupů a současném stavu systému
- Sekvenční chování – výstupy závisí na množině vstupů i na posloupnosti stavů systému

Způsob chování
- Rozdělení dle
o daného cíle systému - cílené, více cílené a bezcílné chování
o schopnosti přizpůsobení systému a okolí - adaptivní a neadaptivní
o působení podnětů a stavů na systém - deterministické a stochastické
Systémy s cíleným chováním - reakce na podněty směřují k dosažení daného cíle
Systémy bez cílového chování - výsledný stav není předem znám
Systémy s více cíleným chováním - varianta systému s cíleným chováním
Schopnost přizpůsobení
- Systémy adaptivní a neadaptivní
- Popisují jak krátkodobou adaptaci systému na změny okolí, tak dlouhodobé přeměny systému při
změnách okolního prostředí.
Multisystém - množina systémů definovaných na tomtéž objektu podle různých aspektů, hledisek,
řezů (např. časový, organizační, funkční teritoriální, informační, koncepční, prognostický,
počítačový), kdy každý ze systémů lze zkoumat samostatně, především však ve vzájemných
souvislostech s různými kombinacemi ostatních systémů
Tvrdý a měkký – tvrdé – jednoznačně popsatelné, měkké – dva různé popisy dvou lidí
Struktura systému - množina prvků systému a množina vazeb mezi nimi. Struktura systému
vyjadřuje pouze jeho „strukturovanost“ tj. uspořádání a vzájemné vztahy mezi prvky systému.
Strukturou rozumíme způsob, jakým jsou propojeny vstupy a výstupy prvků systému
Složitost systému – počet všech možných cest v systému (různých délek).
Metasystém– abstraktní systém, jehož prvky jsou vlastnosti výchozího zkoumaného systému
uspořádané do vzájemných souvislostí
Jednička na diagonále - prvek je spojen sámse sebou(zpětná vazba)
Mentální model - Systémové myšlení je určitý specifický pohled na svět – způsob,jakým poznáváme okolní realitu
(představte si auto…)
Generalizace
- Zobecněnídosažených poznatků, vytvářeníobecných pojmů nebo zákonitostí
- Proces výběru,zjednodušení a zevšeobecněníobsahu (objektů, jevů a jejich vztahů)
– zdůraznění podstatného na úkorpodružného
Extrapolace
- Rozšíření předpokládané platnostinějaké představy nebo zákona na jevy v širším
měřítku, než pro které byl odvozen (v prostoru i čase)
- Můžeme narazit na hranice, kde platnost končí a nastupuje nová kvalita (např.
klasická mechanika na subatomární úrovni)
Analogie
- Způsob uvažování, který je úspěšný v určité oblasti vědy, vede k aplikacím v jiných
oblastech (např. planetární model atomů odvozený z modelu sluneční soustavy nebo využití představ o
proudění kapalin při studiu teorie elektromagnetického pole)
Dedukce – například matematika - Z dřívějších obecných znalostí odvíjíme speciální konkrétní závěry, z obecného
pravidla se vyvozuje konkrétní závěr
Indukce – například ekonomika nebo biologie - Z jednotlivostí se usuzuje na celek, z konkrétních speciálních pravd
na obecné
Mechanistický přístup
Redukcionismus - Každý jev, předmět nebo sebesložitější předmět může být redukován, rozložen nebo rozebrán na

základní dále nedělitelné prvky
-> Vznik analytického výkladu objektivní zkušenosti – analyzovat zde znamená: Vysvětlit chování jednotlivých prvků
nebo částí
Mechanismus - Všechny závislosti mezi předměty nebo jevy je možné vysvětlit opakovávanýmpoužitím jednoduché
souvislosti„příčina-následek“ – kauzalita
Mechanický model - celek by se měl chovat vždy stejně bez ohledu na pořadí a četnost oddělovánía sestavovánísvých
částí
The Square Law of Computation- nepotřebujeme přesné měření, stačí nám odhadnout,jak se zvětší množství výpočtů
v poměru k velikosti problému – zkušenost ukazuje, že množství výpočtů roste minimálně stejně rychle jako kvadrát
počtu rovnic
Výpočetní složitost - Zajímá-li nás rychlost růstu funkce f(n) v závislosti na n
Používá se asymptotická notace, např. místo 35n2 + 732n + 2378 pracujeme s výrazem O(n2)
Časová složitost - algoritmu A je funkce tA: N→ N, kde tA(n) udává maximální délku výpočtu A mezi všemi vstupy x
délky n
„Zákon středních čísel“ - U „středně složitých systémů“ se budou více či méně vyskytovat pravidelné velké fluktuace,
nepravidelnosti a nesrovnalostis jakoukoliv teorií
Systémový přístup - Zřetelem k celku – zajišťuje, že všechny sledované předměty,jevy a rocesy jsou součástí větších
celků – vše je nutno hodnotit v širší souvislosti
Principy systémového myšlení - strukturovanost,hierarchičnost,celistvost,zpětnovazební smyčky, vzájemná
závislost systému a prostředí.
Dvě roviny systémového přístupu
Praktická rovina (systémový přístup)
Kognitivní rovina (systémové poznání)
Systémové myšlení podle F.Capry
Čím více studujeme problémy naší doby, tím více si uvědomujeme, že tyto problémy nelze pochopit jako problémy
jednotlivé, vzájemně izolované
Holistický pohled (např. u jízdního kola to znamená vidět ho jako funkční celek a
chápat vzájemnou závislost jeho jednotlivých součástí)
Ekologický pohled (pohled holistický + vnímáme jízdní kolo včleněné do přírodního a společenského
prostředí - tj. uvědomujeme si, odkud pocházejí suroviny, z nichž je
vyrobeno,jak bylo vyrobeno,jak jeho užívání působína přírodní prostředí a na komunitu, která ho využívá).
Mělká ekologie - Vidí člověka nad přírodou nebo mimo přírodu, jako zdroj všech hodnot
Hlubinná ekologie - Neodděluje člověka - nebo cokoli jiného - od přírodního prostředí
Charakteristiky systémového myšlení podle F. Capry
Posun od částí k celku - Například živé systémy jsou integrovanými celky, jejichž vlastnosti
nemohou být redukovány na vlastnostimenších částí.
Schopnost zaměřit pozornost na různé úrovně systému - Všude na světě nacházíme systémy uvnitř jiných systémů.
Aplikace téže představy na různé úrovně systémů může vést k důležitému vhledu.
Myšlení v termínech sítí - Jestliže skutečnost vnímáme jako síť vztahů, i naše popisy
představují propojenou síť pojmů a modelů, které nemají žádné základy
Závěry F. Capry
Systémům nemůžeme porozumět pouze na základě analýzy
Porozumět věcem systémově – umístit je do kontextu, stanovit povahu jejich vztahů
Zákony obecného systémového myšlení - Klasické zákony ve formuli Když…pak…. (If…then..). Čím méně klausulí
„If…then“ v zákoně je, tím více obecnější zákon je
Existují tři druhy aktivit, které je možné s modely v rámci systémového myšlení realizovat:
- Zlepšovat myšlenkové procesy (obecné systémové myšlení)
- Studovat speciální systémy (aplikace obecných systémů)
- Vytvářet nové zákony a zlepšovat staré zákony (výzkum obecných systémů)
Dynamické myšlení spočívá ve schopnostividět a odvodit vzory chování, nikoliv schopnost
zaměřit se, vyhledávat a predikovat jednotlivé události

Myšlení v uzavřených smyčkách zdůrazňuje vliv a chovánístruktur se zpětnou vazbou
systém jako příčina problému – subsystémy našeho systému nejsou většinou izolované a
nezávislé, ale vzájemně provázané
nelineární myšlení - akce a reakce nemusejí být přímo úměrné
Obecné myšlení souvisí s myšlení dynamickým - pokud se lidé zaměřují na jednotlivé události v čase (nikoliv na vzory
chování), zaměřují se toliko na specifické rysy a specifické myšlení, nikoliv obecné myšlení
Strukturní myšlení spočívá v myšlení v daných měrných jednotkách nebo dimenzích
Operační myšlení je provázáno s myšlením strukturním. Pochopení systému a jeho fungování z pohledu jak systém
skutečně funguje, nikoliv jak by měl fungovat nebo jaké
by chovánímělo teoreticky být
Spojité myšlení je v protikladu k diskrétnímu if-then-else myšlení - založeno na hledání
spojitostía provázaností
Vědecké myšlení spočívá kvantifikaci a testováníhypotéz,což vede ke zlepšování stávajících znalostí
Pohled z 10 km je dovednost úzce spjatá s obecným myšlením. Situace se vždy jeví jinak z nadhledu a jinak, jsme-li v
ní zaujati (orientace v lese, na ulici)
Co jsou systémové archetypy - Představují základní struktury a které reprezentují stále
se opakující obecné vzory lidského chování
Meze růstu - Žádný růst nemůže trvat věčně s neomezenou posilující se dynamikou - je vždy otázkou času,kdy se
najdou nějaké omezující síly, které budou tlačit proti směru růstu
- Př. Agresivní marketingová kampaň přiláká množství nových klientů – existují zde však
technologická omezení
Přesun břemene (zátěže) - Archetyp zdůrazňuje napětí mezi přitažlivostí symptomatických řešení problémů a
dlouhodobými dopady fundamentálních řešení působících na strukturu systému, která především způsobuje vzory
chování systému
Př. Řešení problémů zaměstnanci jiných oddělení nebo nákupem externí služby
Eroze (degradace) cílů - Snížení stanovených cílů na úroveň (symptomatické řešení), která je snadněji dosažitelná,
spíše než pečlivé posouzenítoho, co zamezuje organizaci v realizaci
původně zamýšlených výkonů (fundamentální řešení)
Př. Řízení kvality v organizacích
Eskalace se objevuje v případě, že je akce jedné strany vnímána jako hrozba stranou druhou.Ta pak reaguje obdobným
způsobem, čímž zvyšuje všeobecný pocit ohrožení
Př. Závody ve zbrojení, investiční výdaje organizací, evoluční „vyzbrojování“ predátorů a
kořisti atd.
Úspěch úspěšným - Archetyp Úspěch úspěšnýmpopisuje běžný způsob odměňování dobrých výkonů založeném na
předpokladu, že se tento výkon bude stále zlepšovat
- „rozevírání nůžek“
Př. Call centra, přiřazování projektů, přijímání na nové pracovní místo, atd.
Tragédie společného (sdíleného) - Poskytuje pohled na dopady na celkovou a dlouhodobou výkonnost při
nesystémovémpřístupu ke struktuře organizace
Př. Podpora IT oddělením
Nápravy, které selžou – příklad - Manažeři mají tendencipřipisovat zhoršující se problém čemukoliv jinému, než
předchozímu rozhodnutí, které učinili ve snaze vyřešit problém.
Růst a nedostatečné investice - Založen na archetypu Meze růstu a zdůrazňuje potřebu organizace investovat do
vlastních zdrojů, schopnostía klíčových kompetencí
Systémové vědy - I přes dlouhý historický vývojsystémového myšlení se nezbytnost teoretické formulace metodologie
systémového přístupu pro účely komplexního řešení
složitých problémů projevila teprve v 1.polovině 20.století. Impuls – řešení problémů značné složitosti
Systémové vědy lze rozvíjet tak, aby vyhovovaly podmínkám:
- praktických přínosů, měřitelnosti, algoritmizovatelnosti, standardizovatelnosti,dokumentovatelnosti, účinnosti
Systémové vědy se zabývají - Definováním systémů a jejich okolí, Metodami zobrazení (modelování) systémů,
Analýzou struktury systémů a jejich optimalizací, Analýzou chování systémů a optimalizací (řízením) tohoto chování,
Tvorbou vhodné terminologie

Obecná teorie systémů - Navazuje na Teorii otevřených systémů (strukturu živého organizmu nelze ztotožnit se
strukturou stroje)
Ludwig von Bertalanffy: Existuje hierarchie složitosti systémů, kde pro každou úroveň platí
vlastní zákonitosti – systémy s vyššíúrovní složitosti nelze mechanicky rozkládat na systémy s nižší složitostí a naopak
- Snaha o nalezení specifických metodologických prostředků pro zkoumání otázek kompozice a dekompozice sy stémů,
logiky vazeb nebo mechanismu chovánísystémů
Matematická teorie systémů - Snaha o matematickou formalizaci definování systémů, jejich struktury a chování
Speciální systémové teorie - Teorie tříd systémů vyznačujících se stejnými vlastnostmi
- vědecké systémové teorie, formální systémové,aplikované systémové teorie
Systémová analýza a syntéza
Cílem analýzy bývá
- odhalení základních vlastnostístruktury a chování systému
- optimalizace systému (plnění cílové funkce s většímefektem)
Systémová syntéza – tvorba struktury nového systému splňujícího požadavky na něj
kladené (realizace požadovaného chování,obsahuje předepsané prvky, apod.)
Systémové inženýrství - spojeno s návrhem a realizací tzv. „velkých programů“ (projektů)
Řešení technický (tvrdých) systémů – SI je v nejširším smyslu možné považovat za technické
vedení a řízení procesů velkého rozsahu k dosažení daného cíle, přičemž většina těchto
procesů je významná z hlediska materiálů, energie, času,nákladů a informací.
Kybernetika - umění něco řídit jak v přímém, tak přenesenémslova. Základními pojmy jsou informace, zpětná vazba,
entropie, regulace, atd.
- Kybernetika se dělí na: Teoretickou, Technickou, Aplikovanou
Operační výzkum - Vědní disciplína nebo souhrn vědních disciplín, které jsou zaměřené na analýzu různých typů
rozhodovacích problémů.
Disciplíny (odvětví) operačního výzkumu: Matematické programování, Vícekriteriální rozhodování, Teorie grafů,
Řízení zásob, Teorie hromadné obsluhy,Simulace
Systém - Systémje synonymem uspořádanosti, organizovanosti nebo i složitosti.Implicitně je předpokládáno, že
systém„není všude“,resp.je pouze tam, kde jsme schopniho identifikovat, vidět nebo pochopit.
Kde definujeme systém - Na každém zájmovém objektu je možné definovat (nekonečné) množství systémů.Každý
objekt přitom představuje systémnekonečné složitosti. Systémy jsou abstrakce, které si lidé vytvářejí v procesu poznání
Za jistých podmínek máme tendenci za systém považovat (neúplnost výčtu):
a) Reálný objekt (přirozený či umělý)
b) Projekt reálného objektu
c) Proces, komplex procesů
d) Problém, komplex problémů atd.
Identifikace systému - postup,kterým na daném objektu vymezujeme podstatné prvky,vazby, vlastnostia veličiny
nebo projevy. Každý systémový model vzniká postupně
Proces identifikace systému - Volba rozlišovací úrovně – určuje míru podrobnosti,
prostředek pro zvládnutí složitosti předlohy
Potíže s definováním systému - Rozdílnost charakteru definic a analýz, kterými disponují různé vědy.Vztah mezi
rozsahem a obsahempojmu Systém. Vymezení základních pojmů není jednotné
Příklad definice - Systém je množina objektů spolu se vztahy mezi nimi a mezi jejich atributy (Hall)
Typy systémů
- Reálné systémy - zavedený, identifikovaný, definovaný na reálném objektu
- Koncepční systémy - na základě koncepčních představ a mají vztah k subjektivní realitě – jde o systémy budoucnosti
v podobě projektů, plánů, strategií, vědeckých teorií, atd.
- Obecné systémy - mají vztah k systémovýmjevům, které lze definovat pomocí abstraktních modelů – formální
systémy bez konkrétního obsahu (např. soustava lineárních rovnic)
Systém a model - I když za určitých okolností může být systémmodelem a model systémem, je účelné tyto pojmy
rozlišovat. Rozdíl mezi modelem a systémem je v tom, že systémlze definovat, aniž by nutně musela existovat závislost
mezi nim a nějakým objektem, popř. závislost mezi tímto systémem a jiným systémem

Subsystémy vs. dílčí systémy
Subsystém– část systému, jehož prvky vykazují významnější vazby mezi sebou než k jiným prvkům systému
Části systému
Prvky systému - elementární část systému při dané rozlišovací úrovni dále nedělitelná
- Vazby - vzájemné závislosti mezi prvky (kauzální vztahy – příčina x následek, způsoby spojení mezi prvky,
souvislostimezi jevy, informační vazby, matematicky formulované vztahy, atd.)
- Struktura systému
- Chování systému
- Okolí systému - množina prvků, které nejsou prvky systému,ale mají k němu významné vazby
- Subsystém
Identifikace systému
Objekt - Reálný objekt, Abstraktní objekt, Proces, Komplex problémů, atd.
Okolí systému - Do systému nepatří svými vlastnostmi – systémvšakovlivňují a jsou jim ovlivňovány
- Vstup systému – množina vazeb či proměnných, jejichž prostřednictvím se uskutečňuje působeníokolí na systém.
- Výstup systému – množina vazeb či proměnných, jejichž prostřednictvím se uskutečňuje působenísystému na jeho
okolí.
- Podnět (impuls) – stav vstupu systému,charakterizující určité působeníokolí na systém.
- Reakce (odezva) – stav výstupů systému,který charakterizuje určité působenísystému na jeho okolí, vyvolaný
podnětemna vstupu systému.
Transformační proces – vlastní proces přeměny vstupů do prvků, podsystému nebo systému na jeho výstupy.
- Doba reakce – časový interval od okamžiku vzniku reakce ovládající soustavy (řídícího
systému) do okamžiku zjištění podnětu v ovládané soustavě (řízeném systému).
Prvky systému - taková část systému, která tvoří na dané rozlišovací úrovni nedělitelný celek, jehož strukturu
nechceme, nebo nemůžeme rozlišit.
- Vnitřní prvek – prvek systému,který je v interakci (je spojen vazbou) pouze s prvky téhož systému.
- Hraniční prvek systému – prvek systému, jehož některá z vazeb zprostředkovává interakci
systému s jeho okolím.
- Paměťový prvek systému –prvek systému,který má schopnost uchovávat informace (data).
- Řídící prvek systému – prvek, který cílově ovlivňuje (řídí) další prvky systému.
Systém může mít více řídících prvků. Množina řídících prvků tvoří řídící subsystémsystému.V řídícím
subsystému by měl existovat jediný hlavní řídící prvek
- Hranice systému – množina hraničních prvků systému.
- Univerzum systému – množina všech prvků systému.
Typy prvků podle funkce
Funkce prvku v daném procesu – vlastnost přiřazovat podle určitého pravidla určitým podnětůmurčité reakce
- Prvky s jednoduchou funkcí, prvky svodné,prvky rozvodné, prvky kombinované, prvky s vlastní vazbou prvky
sebeřídící – jejich funkcí je autonomně usměrňovat své chování,
• prvky paměťové – jejich funkcí je uchovávat určité stavy a podle potřeby je vybavovat.
Transformační procesy v prvcích – při vymezování prvků systému je vhodné předběžně vyšetřit,jakého typu je
transformační proces probíhající v jednotlivých prvcích.
Vazby systému - způsob vzájemného spojenía působení(vztah, relace) mezi dvěma prvky
systému nebo mezi prvkem systému a prvkem okolí
- Vnitřní vazba systému – způsob spojení mezi dvěma prvky systému.
- Vnější vazba systému – způsob spojenímezi hraničním prvkem otevřeného systému a
prvkem jeho okolí
Dělení vazeb podle hledisek:
- Obsahu: hmotné, nehmotné, informační, atd.,
- Formy: přímé jednoduché,sériové, paralelní, zpětné přímé, zpětné nepřímé, atd.,
- Počtu parametrů vazeb: jedno – více parametrické
Typy vazeb - Přímá jednoduchá vazba, Sériová vazba, Paralelní vazba
Zpětná vazba - Prvek působípřímo nebo nepřímo sám na sebe (vytváření uzavřených

obvodů)
- Vlastní zpětná vazba - prvek působíjen přímo na sebe
- Přímá zpětná vazba - přímé spojení mezi dvěma prvky vytvořené sérií dvou protisměrných
přechodů,kdy oba prvky na sebe vzájemně působí
- Nepřímá zpětná vazba - Spojení mezi třemi nebo více prvky vytvořené sérií tří nebo více přechodů, které tvoří
uzavřený obvod
Pozitivní (reinforcing FB) zpětná vazba - vstup se mění ve stejném směru jako výstup
- s růstem výstupu vstup roste
- s poklesem výstupu vstup klesá
Negativní (balancing FB) zpětná vazba - vstup se mění v opačnémsměru než výstup
- s růstem výstupu vstup klesá
- s poklesem výstupu vstup roste
Struktura systému - množina prvků systému a množina vazeb mezi nimi. Struktura systému vyjadřuje pouze jeho
„strukturovanost“ tj. uspořádánía vzájemné vztahy mezi prvky systému. Strukturou rozumíme způsob,jakým jsou
propojeny vstupy a výstupy prvků systému
Zobrazení by mělo především umožnit - získat rychlou orientaci o struktuře sledovaného
systému a jeho okolí, vytvořit předpoklady pro vymezení podsystémů v systému,zjistit a lokalizovat hlavní závady ve
struktuře systému
Způsoby zobrazení - zobrazení slovním popisem, zobrazení grafem, zobrazení nulajednotkovou maticí
Hrubá matice struktury – zachycujeme okolnost, zda z nějakého prvku systému,resp. okolí vede alespoň jedna vazba
do jiného prvku, resp. okolí nebo zda tam nevede žádná vazba
Matice sestavovaná pro každou dvojici prvků, kde v jedné zachytíme, které výstupy prvního prvku vedou na vstupy
prvku druhého a v druhé matici zaznamenáme, které výstupy druhého prvku oné dvojice jsou propojeny se vstupy
prvního prvku
Matice
Do prvku Qij matice hrubé struktury přiřadíme hodnotu 1, pokud z prvku Ai do prvku Aj vede alespoň jedna vazba. V
opačnémpřípadě přiřadíme prvku Qij hodnotu 0.
Pomocí nul a jedniček vytváříme incidenční booleovskou matici, pokud se do pozic zapisují ohodnocenívazeb,
vytváříme algebraickou matici
Jevové formy struktury systému
Neuspořádaná struktura (neorganizovaná síť), Řetězová struktura (q = n – 1), Struktura s paralelní organizací (q=n),
Struktura všeobecných vazeb (q=n.(n-1)/2), Monocentrická struktura (q=n), Polycentrická struktura (q=M.n),
Polymorfní struktura – bod koordinace K
(q=n+M), Hierarchická struktura, Kruhová struktura (q=n), Radiální prstencová struktura (q=2n)
Chování systému - činný prvek - Okolí působína prvek E a vyvolává v něm stavy přesně určeného druhu.Tyto stavy
nazýváme vstupy prvku E. Prvek působína okolí a nabývá stavu přesně určeného druhu.Tyto stavy nazýváme výstupy
prvku E. Vstupy prvku E určují jeho výstupy
- Způsob reakce prvku E na podněty = chování
- Existenci nějaké charakteristiky vstupu (výstupu)můžeme vyjádřit přiřazením jedničky, neexistenci přiřazením nuly
Deterministické chování – operátorT jednoznačně určuje hodnoty vektoru y na základě známých hodnot x
- Kombinační chování – výstupy závisí na množině vstupů a současnémstavu systému
- Sekvenční chování– výstupy závisí na množině vstupů i na posloupnostistavů systému
Stochastické chování – operátor T transformuje dané hodnoty x na určité hodnoty y se známou pravděpodobností
Systém je však množina spojených prvků, tzn. K popisu chovánísystému musíme popsat vzájemné vazby mezi prvky
Chování systému lze rozlišitpodle různých hledisek:
podle determinovanosti chování, podle doby reagování, podle změnitelnosti chování, podle vztahu složek k celku
Rozdělení dle změnitelnosti chování

Systémy se stabilním chováním, jsou schopny vrátit se do původního stavu
Systémy s adaptivním chováním, jsou schopny se přizpůsobit změnám okolí
Systémy s neadaptivním chováním - nedokáží se přizpůsobit, jsou v rozporu s okolím a nakonec zanikají
- Systémy s optimálním chováním - přizpůsobují se a vyhovují zadaným kritériím optimality
Rozdělení dle vztahu složek k celku
- Systémy koherentní - jestliže změna v jedné složce vyvolává změnu v ostatních složkách a tím i v celém systému
- Systémy sumativní - jestliže změna v jedné složce nevyvolá žádnou změnu v ostatních složkách ani celku
Rozdělení dle způsobu vývoje
- Systéms degresivní segregací - systém, který se rozpadá tím, že počet subsystémů
(složek) ubývá a mizí vztahy mezi zbylými (systémse přibližuje sumativnímu typu)
- Systéms progresivní segregací - systém se vyvíjí tak, že narůstá počet subsystémů,
které se diferencují a mají tendencise chovat relativně samostatně
- Systéms progresivní systematizací - systém, který se vyvíjí tak, že tyto vztahy se zpevňují,
popř. systémpřibírá další subsystémy z vnějšku, projevuje se v nich tendence ke koherentnosti(celkovosti)
Kritéria členění systémů - Systémy je možné dělit dle rozličných kritérií. Mezi základní hlediska patří (výčet není
úplný):
- podle vazby k okolí: otevřené; uzavřené a relativně uzavřené
- podle vztahu k realitě: abstraktní a konkrétní
- podle chovánív čase: statické a dynamické
- podle způsobu chování: s cílovým chováním, systémy bez cílového chování
- adaptivní a neadaptivní
- deterministické a stochastické
- podle původu:přirozené a umělé
- podle obsahu:hmotné; nehmotné a informační
Vazba k okolí
Otevřený systém- definováno okolí systému
Uzavřený systém - není definováno okolí
Vztah k realitě
Abstraktní systém- prvky jsou pojmové kategorie (nehmotné, abstrakce)
Konkrétní systém - prvky vycházejí z konkrétních reálných věcí
Chování v čase
Statický systém- systém, jehož stav se v časovémrámci nemění
Dynamický systém- systém,jehož stav se v časovémrámci mění
Způsob chování
- Rozdělení dle daného cíle systému - cílené, více cílené a bezcílné chování
- Rozdělení dle schopnosti přizpůsobení systému a okolí - adaptivní a neadaptivní
- Rozdělení dle působení podnětů a stavů na systém- deterministické a stochastické
Systémy s cíleným chováním - reakce na podněty směřují k dosažení daného cíle
Systémy bez cílového chování - výsledný stav není předem znám
Systémy s více cílenýmchováním - varianta systému s cíleným chováním
Schopnost přizpůsobení
- Systémy adaptivní a neadaptivní - Popisují jak krátkodobou adaptaci systému na změny okolí, tak dlouhodobé
přeměny systému při změnách okolního prostředí.
Působení podnětů a stavů -
Deterministický systém- chování určeno stavemsystému a podněty na vstupech
Stochastický systém- může vykazovat více alternativních variant chování
Původ systému
Systémy přirozené - jsou systémy, které nestvořil člověk, existují nezávisle na jeho přičinění
Systémy umělé - jsou často kopiemi přirozených systémů nebo jsou alespoň konstruovány k provádění analogických
funkcí
Obsah
Systém hmotný - systémskládající se z konkrétních hmatatelných prvků
např. hardware (komponenty počítače), klasická pošta
Systém nehmotný - systém, který nemá hmotnou podobu
např. SW

Informační systémy- Vazby definovány jako informace, prvky jako místa transformace informace
Další systémy
Hierarchický systém- systém, pro nějž je charakteristické postupné vertikální víceúrovňové rozčlenění systému na
podsystémy (vertikální dekompozice)
Učící se systém- systém, který se na základě rozboru opakovaných podnětů a svých dosavadních reakcí snaží
dosáhnout účelnějšího chování
Organizující systém- systéms cílovým chováním, který je schopen měnit organizaci jiného systému
Samoopravující se systém - systém, který má schopnost nahradit některé své již nevyhovující prvky a vazby, prvky a
vazbami reprodukovanými z energie a hmoty okolí systému
Regulační systém - dynamický systém, který má tu vlastnost,že je schopný udržet prostřednictvím zpětných vazeb stav
a parametry výstupu systému ve stanovených mezích (dosahuje toho regulačním okruhem)
Regulační okruh - dynamický systémse zpětnou vazbou, který je relativně stabilní proti vnitřním a vnějším změnám
Řídící systém- dynamický systéms cílovým chováním, který ovlivňuje činnost dalších (řízených) systémů s cílem
dosáhnout jejich žádoucí funkce
Řízený systém- systém, který je ovlivňován řídícím systémem formou ovládání a regulace za účelem dosažení žádoucí
funkce systému
Multisystém - množina systémů definovaných na tomtéž objektu podle různých aspektů, hledisek, řezů (např. časový,
organizační, funkční teritoriální, informační, koncepční, prognostický,počítačový), kdy každý ze systémů lze zkoumat
samostatně,především však ve vzájemných souvislostech s různými kombinacemi ostatních systémů
Tvrdé systémy - Vlastnosti se definují exaktně - Mají jednoznačnou strukturu!
Měkké systémy - Adaptibilní ke změnám okolí, Prvky a vazby nebývají neměnné, Zpravidla se mění se změnou
vlastností,Typické pro sociální a ekonomické systémy,Typická subjektivita
Vlastnosti, schopnosti systémů - Systém může mít definováno teoreticky nekonečně mnoho vlastností.Obvykle nás
zajímají jen účelově specifikované podstatné,resp.hlavní (důležité) vlastnostisystému,které jej odlišují od jiných
systémů.Systém je charakterizován uceleným souboremtěchto vlastností.
Stav systému - je popisován pomocí stavových veličin, kterým v čase můžeme přiřazovat hodnotu stavu v těchto
časových okamžicích
Dynamika - schopnost změny v systému
Složitost systému – počet všech možných cest v systému (různých délek).
Ekvifinalita systému – vlastnost systému,která umožňuje dosáhnout daného cíle z různých výchozích stavů (různými
trajektoriemi)
Typy dynamik
Systémy s rovnovážnou dynamikou – po změně hodnot svého stavu nebo stavu svých částíse vrací k původním
stavovýmhodnotám(speciálním případem je homeostat)
Systémy se stabilní dynamikou – po změnách svého stavu se nevrací ke stavu původnímu, ale průběh jeho změn je
symetrický vůči ideální hodnotě
Systémy s divergentní dynamikou – systémy stále více se vychylující od původního stavu,resp.od ideálních hodnot
stavu
• Systémy degenerující (hodnoty stavů klesají k nule)
• Rozvíjející se systémy (rostoucí hodnoty stavových veličin)
Systémy s náhodnýmchování – stavové veličiny nabývají náhodných veličin
Systémy, které si samy hodnoty svých stavů vyhledávají – kritériem změn stavů pak není původnínebo ideální stav,ale
výsledek působenívnitřních vztahů v systému a vztahu systému k jeho okolí
Odvozené vlastnosti systémů
Adaptabilita – schopnost prvků v systému navzájem se přizpůsobit a dosáhnout spolupráce
(resp. u systému přizpůsobit se okolí a dosáhnout spolupráce s okolím)
Schopnost mutace – schopnost se přizpůsobit okolí a dosáhnout spolupráce s okolím přechodem na jinou strukturu
Schopnost rozhodovat se – volit některou variantu pokračování z množiny možných variant (na základně zkušeností,
hodnotové stupnice,kritérií)

Adaptace - Základní vlastnost živé hmoty, Schopnost přizpůsobit se změnám životního prostředí
Funkcionální směr - Systémje černá skříňka, Při popisu se vychází ze vztahů mezi vstupy a výstupy,Takto je
vybudována klasická teorie systémů
Simulační směr -Technické systémy vznikající z fyziologických pozorování, Po sestaveníse zpětně zkoumá jaké
vlastnostimá modelovaná struktura
Další vlastnosti systémů
Organizace systému – způsob místního, časového a funkčního uspořádánístruktury systému.
Organizovanost systému – stupeň místní, časové i funkční uspořádanostistruktury systému umožňující systému
realizovat žádoucí a předem definované chování.
Úroveň organizovanosti – souvisínejen s počtemprvků systému,ale i se závislostí mezi chováním každého
jednotlivého prvku a chováním celého systému.Lze ji též označit jako míru určitosti chováníkaždého prvku vzhledem:
• k chování ostatních prvků systému,k dané funkci systému,k daným podmínkám
Modulárnost systému – modulárnost je princip výstavby systému,v němž jsou uplatněny obecně využitelné,
stavebnicové,relativně izolované prvky (moduly), které lze upravovat podle potřeby řešení, aniž by tyto úpravy
ovlivnily moduly ostatní; přitom není rozhodující, na které rozlišovací úrovni systému je tento princip uplatněn
Centralizace systému – proces při němž se omezuje (klesá) počet řídících prvků systému nebo se přesouvají na
hierarchicky vyšší(nadřazené) úrovně.
Decentralizace sytému – proces, při němž se zvyšuje počet řídících prvků systému nebo s přesouvají na hierarchicky
nižší (podřízené) úrovně.
Entropie systému – míra neurčitosti a neuspořádanostisystému.
Varieta systému – celkový počet navzájem rozdílných struktur systému,počet různých podstatných (důležitých)
vlastnostísystému,resp. rozličnost variant chování systému
Samoorganizovanost systému – schopnost systému zlepšovat vlastní strukturu za účelem dosažení vyššíkvality systému
(stability, adaptivity, účinnostiapod.)
Reprodukce (obnova)systému – nahrazení původního systému novýmsystémem téže nebo podobné povahy.
Samoreprodukce systému – schopnost systému vytvořit duplikát sebe sama z hmoty a energie okolí.
Agregace systému – snižování počtu prvků (tím i vazeb) systému na stejné rozlišovací úrovni, které vede ke změně
systému.
Desagregace systému – zvyšovánípočtu prvků (a vazeb) systému na stejné rozlišovací úrovni, vedoucíke změně
systému.
Integrace systému – proces,kdy spojováním(až průnikem) prvků, resp. vazeb systému dochází k jejich slučování
(splývání) a tím i ke zlepšení konzistence systému (horizontální a vertikální integrace systému)
Konzistence systému – vlastnost systému spočívající v dokonalém (kvantitativním i kvalitativním) sladění prvků a
vazeb systému, které zaručuje jeho zvýšenou odolnost,
trvalou vnitřní soudržnost a homogenitu. Konzistence systému předpokládá, že prvky a vazby nejsou kontradiktorní
(vzájemně si odporující), tj., že jsou založeny na přísné logice jejich tvorby
Izomorfismus a homomorfismus
Izomorfní systémy jsou nerozlišitelné od sebe pro pozorovatele, který sleduje pouze jejich vstupy a výstupy
Při homomorfismu existuje jednoznačné přiřazení mezi stavemsystému A a B a nejednoznačné zpětné přiřazení
Metasystém – abstraktní systém, jehož prvky jsou vlastnostivýchozího zkoumaného systému uspořádané do
vzájemných souvislostí

Testy Tesy1
Archetyp Meze růstu upozorňuje na:
Vztah struktury a růstového chování.
Limity při rozvoji.
Omezení chování.
Absenci intervence při analýze chování systému.
Abstraktní systém, jehož prvky jsou vlastnosti výchozího zkoumaného systému uspořádané do
vzájemných souvislostí se nazývá:
Metasystém.
Nadsystém.
Kvazisystém.
Multisystém.
Ceteris paribus znamená:
Za jinak nezměněných okolností.
Za podmínky uchování hladiny energie.
Za podobných okolností.
Za předem daných okolností při určené hladině energie.
Co je to generalizace?
Odhalení souvislostí mezi dvěma obory.
Převedení znalosti na specifickou formu.
Typ myšlenkového experimentu postavený na nevědeckých postupech.
Zobecnění zkušenosti nebo poznatku.
Co je to Laundry list?
Přístup k přemýšlení nad problémem, ve kterém se hledání jediná příčina a několik důsledků.
Přístup k přemýšlení nad problémem, ve kterém se vzájemně provazují příčiny.
Přístup k přemýšlení nad problémem, ve kterém jsou sledovány nezávislé příčinny a důsledek.
Přístup k přemýšlení nad problémem, ve kterém se sledují pouze příčiny bez důsledku.
Co je to RBP?
Metoda pro určení dynamiky systému.
Očekávaný průběh chování systému.

Krizový scénář vývoje systému.
Projektový přístup k modelování systémové dynamiky.
Co při modelování systémové dynamiky znamená endogenní vliv?
Chování systému by nemělo být v rozporu s očekáváním.
Chování systému by měl být vysvětleno externími podněty.
Chování systému by mělo být vysvětleno jeho vnitřním složením, strukturou.
Chování systému musí být beze zbytku vysvětlitelné.
Co znamená proces selekce u tvorby mentálního modelu?
Rozhodování, zda mentální model použít či nikoliv.
Výběr metody, kterou bude mentální model konstruován.
Tvorba alternativního mentálního modelu.
Výběr prvků nebo částí reálného světa, který bude model obsahovat.
Čtvercový zákon výpočetní složitosti říká, že:
Množství výpočtů roste maximálně stejně rychle jako množství objektů.
Množství výpočtů roste minimálně stejně rychle jako kvadrát počtu rovnic.
Množství výpočtů roste maximálně stejně rychle jako dvojnásobek počtu rovnic.
Množství rovnic roste alespoň stejně rychle jako kvadrát množství výpočtů.
Definici systému se nejvíce věnuje vědní disciplína:
Systémová analýza.
Obecná teorie systémů.
Teorie otevřených systémů.
Teorie specifických systémů.
Dílčí systémy jsou charakterické:
spojením stejným počtem vazeb na vstupu a výstupu.
spojením vazbami téže kvality (téhož typu).
spojením pouze jednosměrnými vazbami.
spojením obousměrnými vazbami.
Graf ve smyslu diskrétní matematické struktury umožňující popis struktury systému je představován:
Dvourozměrným prostorem s vertikální a horizontální osou.
Množinou parametrů vstupů a výstupu na hranici systému s okolím.
Trojrozměrných grafem umožňujícím reálné zobrazení systému.
Množinou uzlů a hran představujících prvky a vazby.

Incidenční matice zobrazuje:
Chování systému.
Strukturu systému.
Výskyty problémů při transformaci vstupů na výstupy.
Transformační pravidlo u vstupů na výstupy.
Jaké druhy řešení se sledují u archetypu Přesun zátěže.
Asymptotické, fundamentální a psychosomatické.
Symptomatické, funkční a fundamentální.
Asymptotické a funkční.
Symptomatické a fundamentální.
Jaké dva principy jsou obsaženy v radiální prstencové struktuře systému?
Principy spolehlivosti a centralizace.
Principy optimality a efektivnosti.
Principy redundance a nadbytečnosti.
Principy soustřednosti a přesnosti.
Jaké dvě činnosti jsou u mentálního modelu realizovány v rámci dynamického modelu myšlení?
Analýza a usuzování.
Tvorba a simulace.
Tvorba a odvozování.
Výběr a analýza.
Jaké jsou základní principy mechanistického přístupu?
Holismus a atomismus.
Atomismus a redukcionismus.
Redukcionismus a mechanismus.
Mechanismus a dynamika.
Jaké množiny potřebujeme k zobrazení grafu?
Množinu vstupů, množinu výstupu a pravidlo jejich transformace.
Množinu podnětů, množinu reakcí a předpis pro jejich návaznosti.
Množinu uzlů, množinu hran a předpis pro jejich propojení.
Množinu okolních prvků, množinu uzlů a množinu hran.
Jednička na diagonále booleovské incidenční matice značí:
Výskyt incidentu v systému.

Zpětnou vazbu.
Nemožnost realizace uzavřené smyčky.
Existenci právě jednoho prvku,který se v této části systému nachází.
Jsou mentální modely proměnlivé?
Jsou.
Nejsou.
Záleží na člověku.
Pouze pokud je splněna podmínka konzistence.
Koeficienty částečného efektu pro jeden prvek je možné uspořádat do:
Matice transformace.
Incidenční matice.
Vícekriteriální matice.
Stochastické matice převodu.
Kolik vazeb má řetězová struktura systému, když "n" je počet prvků?
n/2
n+1
2n-1
n-1
Kolik úrovní má klasifickace systémů dle K. Bouldinga?
10
7
8
9
Mezi obecné přístupy k definici systému nepatří:
Definice pomocí množiny vnějších veličin.
Definice pomocí požadavků a úkolů.
Definice pomocí prvků a vazeb.
Definice pomocí stavově přechodové struktury.
Mezi základní typy chování nepatří:
Eponenciální růst.
Oscilace.

S-křivka.
Lineární oscilace.
Multisystém je:
Množina systémů definovaných na různých objektech podle různých aspektů,hledisek,řezů.
Množina systémů definovaných na různých objektech podle daných aspektů, hledisek, řezů.
Množina systémů definovaných na tomtéž objektu podle různých aspektů, hledisek,řezů.
Množina systémů definovaných na tomtéž objektu podle jednoho hlediska nebo aspektu.
Na co se zaměřuje dynamické myšlení?
Události a jejich sled.
Vzory chování, nikoliv jednotlivé události.
Množství sledovaných událostí.
Příčiny a následky události.
Na zásadní problém spojený s tvorbou konkrétních systémů a konstrukci obecných přístupů a
pravidel k jejich tvorbě upozorňuje:
Paradox celistvosti.
Paradox poznání.
Paradox hierarchičnosti.
Systémově metodologický paradox.
Odvození speciálních, konkrétních závěrů z předchozích obecných znalostí je:
Analogie.
Indukce.
Dedukce.
Implikace.
Písmeno "B" při identifikaci smyčky v příčinném smyčkovém diagramu značí:
Balancing feedback
Back to initial state.
Be iterative.
Black-out.
Podle vazby k okolí dělíme systémy na:
Prostupné a neprostupné.
Komunikující a nekomunikující.
Otevřené a uzavřené.

Polootevřené a polouzavřené.
Pokud se systém vyvíjí tak, že roste počet jeho částí, které jsou stále více provázané, pak hovoříme o:
Progresivní systematizaci.
Degresivní systematizaci.
Progresivní segregaci.
Degresivní segregaci.
Podnět je:
stav výstupu.
stav vstupu.
závěrečná fáze vstupního procesu.
úvodní fáze transformačního procesu.
Pozitivní zpětná vazba:
Mění výstup na stejnou hodnotu jako vstup.
Nemění nic.
Mění vstup v opačném směru jako výstup.
Mění vstup ve stejném směru jako výstup.
Princip hierarchičnosti říká, že:
Systém nižšího řádu může být být nadsystémem systému.
Prvek systému je systémem vyššího řádu.
Systém je prvkem systému vyššího řádu a prvek může být systémem nižšího řádu.
Systém je systémem vyššího řádu, kde je v prvkem systému.
Prvním krokem při identifikaci systému je:
Volba rozlišovací úrovně.
Určení subsystémů a jejich provázanosti.
Stanovení subsystémů.
Stanovení prvků.
Při Darwinovské adaptaci:
systém reaguje vlastními modifikacemi.
systém reaguje modifikacemi okolí.
systém reaguje pouze na vnější impulzy.
systém reguje pouze na vnitřní impulzy.
Přístup "Pohled z deseti kilometrů" je typický:
Specifickými a hlubokými znalostmi.

Hlubokými a širokými znalostmi.
Mělkými, ale širokými znalostmi.
Specifickými a jedinečnými znalostmi.
Při sledování změny jedné složky jednoho vektoru jako důsledku změny jiné složky jiného vektoru,
zatímco ostatní složky všech vektorů jsou nezměněné, dostáváme:
Koeficient reálného efektu.
Koeficient úplného efektu.
Koeficient neúplného efektu.
Koeficient částečného efektu.
Při určování celkové polarity smyčky u příčinného smyčkového diagramu je smyčka negativní, pokud:
ve smyčce není žádná negativní vazba.
je ve smyčce sudý počet negativních vazeb.
je ve smyčce lichý počet negativních vazeb.
jsou ve smyčce pouze negativní vazby.
Složitost systému je dána:
Počtem všech možných cest v systému.
Počtem prvků v systému.
Počtem prvků s vícenásobnými vazbami.
Počtem vzájemně provázaných prvků v systému.
Struktura a chování systému jsou vzájemně:
Nezávislé za daných podmínek.
Podmíněně neprovázané.
Provázané.
Nezávislé.
Strukturní myšlení sleduje:
Míru provázanosti jednotlivých přítoků a odtoků v diagramu hladin a toků.
Míru naplnění jednotlivých hladin v diagramu hladin a toků.
Počet hladin v diagramu hladin a toků.
Měrné jednotky nebo dimenze u diagramu hladin a toků.
Systém, jehož stav se v časovém rámci nemění, se nazývá:
Statický.
Stativní.
Dynamický.

Statistický.
Struktura systému je:
Odvozená vlastnost každého systému.
Množina vybraných dílčích systémů a subsystému.
Uspořádaná množina vlastností systémů.
Množina prvků a vazeb mezi nimi.
Systémy, které jsou pro pozorovatele od sebe nerozlišitelné sledujícího pouze jejich vstupy a výstupy
nazýváme:
Izometrické.
Homomorfické.
Izomorfní.
Homomorfní.
Systémové myšlení je v knize Petera Sengeho:
Pátá disciplína.
Osmá disciplína.
První disciplína.
Desátá disciplína.
U prvků disjunktivních je realizována logická funkce:
Logická ekvivalence.
Logický součin.
Logická implikace.
Logický součet.
U subsystémů:
prvky vykazují stejnou velikost v porovnání s ostatními prvky systému.
prvky vykazují významnější vazby mezi sebou než k jiným prvkům systému.
prvky jsou geograficky blízké oproti jiným vzdálenějším prvkům.
prvky mají přesně definovanou sadu parametrů na vstupu.
Volba hranic systému se při modelování systémové dynamiky realizuje ve fázi:
Testování.
Sestavení simulačního modelu.
Formulace dynamické hypotézy.
Vyjádření problému.
V příčinném smyčkovém diagramu se sleduje:

Kauzalita.
Někdy kauzalita, většinou korelace.
Většinou kauzalita, někdy korelace.
Korelace.
V základním rozdělení systémů podle předlohy je možné rozlišit systémy:
Obecné, Specifické a Konceptuální.
Konceptuální, Realistické a Obecné.
Reálné, Koncepční a Obecné.
Deterministické, Stochastické a Reálné.
Vlastnosti systémů jsou:
Testové otázky typu výběru odpovědi musí mít správnou odpověď.
Hlavní a vedlejší.
Přímé a nepřímé.
Primární a sekundární.
Základní a odvozené.

A
1. Vysvětli redukcionismus
Každý jev, předmět nebo sebesložitější předmět může být redukován, rozložen nebo rozebrán na základní dále
nedělitelné prvky
2. Napiš alespoň 3 principy systémového přístupu
strukturovanost, hierarchičnost, celistvost, zpětnovazební smyčky, vzájemná závislost systému a prostředí.
3. Co je to mentální model
Mentální model představuje veškeré naše představy, týkající se konkrétního problému. Je to reprezentace okolního
světa, vztahů mezi různými jeho částmi a intuitivní představa o následcích našich činů, což vše dohromady spoluurčuje
naše chování a rozhodování.
4. Na co nás upozorňuje archetyp Přenos břemen
při řešení problému by se nemělo uplatňovat Symptomatické řešení (potírání konkrétních příčin), ale
Fundamentalistické řešení (kompletní řešení problému, ne jen jeho části, která se zrovna projevuje)

5. Jaký je rozdíl mezi Eskalací a Náhodnými protivníky
- v úmyslech, které zainteresované strany mají (soupeři vs. partneři)
u eskalace 2 strany soupeřiproti sobě kdežto N.p. spolu nejprve spolupracují -> pak dojde k nedorozumění, kdy první
strana udělá krok, který si druhá strana nedorozuměním vyloží jako útok a od té doby začíná gradující konflikt jako u
Eskalace
6. K čemu je dobré zobrazování struktury systému, uveď alespoň 2 příklady
můžeme získat rychlou orientaci o struktuře sledovaného systému a jeho okolí, vytvořit předpoklady pro vymezení
podsystémů v systému, zjistit a lokalizovat hlavní závady ve struktuře systému:
7. V čem spočívá spojité myšlení?
je v protikladu k diskrétnímu if-then-else myšlení, pojité myšlení je založeno na hledání spojitostía provázaností,
nikoliv ostrých hranic a přerušení
8. Uveďte alespoň 2 přístupy k definici systému
Mechanický, systémový
9. Co je to progresivní segregace?
systémse vyvíjí tak, že narůstá počet subsystémů,které se diferencují a mají tendenci se chovat relativně samostatně
10. Co znamená jednička na diagonále nějaké matice?
prvek je spojen sám se sebou (zpětná vazba)
B
1. dva druhy zobrazení systému
grafem, tabulkou, slovním popisem, maticí
2. potíže s definováním systému
charakter systémového výzkumu; rozdíl charakteru definic a analýz, kterými disponují různé vědy; vztah mezi
rozsahem a obsahempojmu systém; vymezení zákl. pojmů není jednotné; vypracování přesných obecných definic
naráží na potíže související s praktickou účelností obecných definic
3. rozdíl mezi indukcí a dedukcí
Indukce -Z jednotlivostí se usuzuje na celek, z konkrétních speciálních pravd na obecné; dedukce – Z dřívějších
obecných znalostí odvíjíme speciální konkrétní závěry z obecného pravidla se vyvozuje konkrétní závěr
4. rozdíl mezi dílčím systémem a subsystémem
subsystémje část systému, jehož prvky vykazují významnější vazby mezi sebou,než k jiným prvkům systému. Dílčí
systémy představují řezy systémem tvořené vazbami téže kvality a prvky, které tyto vazby spojují.
Subsystémy jednoho systému bývají zpravidla disjunktní, což pro dílčí sys témy neplatí.
5. jak se vyjadřuje prvek algebraicky
??????????????algebrarickou maticí???????????????????? – nic lepšího jsem nenašel
6. archetyp přesun zátěže
př. Řešení problémů zaměstnanci jiných oddělení nebo nákupem externí služby
7. Mentální model
Mentální model představuje veškeré naše představy,týkající se konkrétního problému. Je to reprezentace okolního
světa,vztahů mezi různými jeho částmi a intuitivní představa o následcích našich činů, což vše dohromady spoluurčuje
naše chování a rozhodování. (tady otázka je možná jinak tam by to bylo – extrapolace, analogie,
generalizace)
8. Strukturní myšlení
spočívá v myšlení v daných měrných jednotkách nebo dimenzích
9. Systém progresivní systematizací
systém, který se vyvíjí tak, že tyto vztahy se zpevňují, popř. systémpřibírá další subsystémy z vnějšku, projevuje se v
nich tendence ke koherentnosti(celkovosti)
10. Příklad užití archetypu Tragédie společného
Poskytuje pohled na dopady na celkovou a dlouhodobou výkonnost přinesystémovémpřístupu ke struktuře organizace,
Vše způsobuje redukcionistický přístup zabraňující vidět za hranice svých potřeb,Archetyp poukazuje na příčinou
souvislost mezi individuálními činnostmi a společnými výsledky v uzavřeném systému
C
1. V čem spočívá přístup "Laundry list"
Laundry list je běžný přístup lidí, spočívá v tom, že k dosažení nějakého cíle potřebujeme nějaký počet „věcí“(nevim
lepší slovo :D), které se vzájemně neovlivňují - nesystémový přístup
2. V čem spočívá párová redukce při zjednodušování reality
sleduje pouze dvojice prvků → sníží počet definic (rovnic) na několik desítek
3. Přírodovědně-scientistní pojetí reality podle Kuhna
o toto pojetí se opírá klasická přírodověda, chybí schopnost postřehnout a uchopit celky, souvislosti – analytické,
atomizující
4. Koncepční systémy
mají vztah k subjektivní realitě – jde o systémy budoucnostiv podobě projektů, plánů, strategií, vědeckých teorií atd.
5. Degresivní segregace

systém, který se rozpadá tím, že ubývá počet subsystémů a mizí vztahy mezi zbylými
6. Archetyp Přesun břemene->kdy se dá ospravedlnit jeho využití
Když potřebujeme čas k získání zdrojů na fundamentální řešení.
7. K čemu se dají využít archetypy
Pomáhají nám identifikovat vztahy v celku a jejich účelem je pomoci při sledování strukturnebo vysledovánízpětných
vazeb, Jsou nezávislé na oboru, tzn. mohou stejně dobře platit v managementu, biologii nebo technických oborech,
Představují specifický nástrojpoužívaný v systémovémmyšlení, který může být využit – zpětně a dopředně
D
1)Jaké jsou základní principy mechanického přístupu.
Redukcionismus, mechanismus
2)vztah mezi systémem a modelem
Model = libovolný zjednodušený popis objektu, Systémy jejich chování, strukturu i ostatnísouvislosti
zobrazujeme a zkoumáme předevšímpomocí modelů, Rozdíl mezi modelem a systémem je v tom, že systém lze
definovat, aniž by nutně musela existovat závislost mezi nim a nějakým objektem, popř. závislost mezi tímto systémem
a jiným systémem
3)jak zabránit erozi cílů
realizací aktivit a činností, které povedou k naplnění cíle, nebo snížením cíle, a přesvědčení, že v případě existence
rozdílu je většinou voleno druhé řešení, tzn. snížení cíle
4) metodologický paradox
metodologie může být konstruována jen na základě adekvátního popisu konkrétních systémů.
5)Rozdíl mezi koherentní a sumativním systémem
koherentní - změna v jedné složce vyvolává změnu i v ostatních složkách a tím i v celém systému
sumativní - změna v jedné složce nevyvolá žádnou změnu v ostatních složkách ani celku
6) Obecný systémový přístup
(týpek si nebyl jistej zda je tahle otázka takhle) každopádně nevim co jsem napsat
7) Iniciační matice
Nevim našeljsem jen Incideční matici - pomocí nul a jedniček vytváříme incidenční booleovskou matici, pokud se do
pozic zapisují ohodnocenívazeb, vytváříme algebraickou matici
8) Rozdíl mezi strukturou a chováním systému
strukturou rozumíme způsob jakým jsou propojeny vstupy a výstupy prvků systému a chovánísystému jsou vstupy
prvku E určují jeho výstupy (způsob reakce prvku E na podněty = chování)
9) Negativní zpětná vazba
vstup se mění v opačnémsměru než výstup
E
1. co je to archetyp
produkt kolektivního nevědomí, zachycující historické zkušenosti a nevědomé motivy, základní struktury, které
reprezentují stále se opakující obecné vzory lidského chování
2. rozdíl mezi vstupem a podnětem
Vstup systému – množina vazeb či proměnných, jejichž prostřednictvím se uskutečňuje působeníokolí na systém.
Podnět (impuls) – stav vstupu systému,charakterizující určité působeníokolí na systém.
3. co je to analogie
Způsob uvažování, který je úspěšný v určité oblastivědy, vede k aplikacím v jiných oblastech (např. planetární model
atomů odvozený z modelu sluneční soustavy nebo využití představ o proudění kapalin při studiu teorie
elektromagnetického pole)
4. co říká zákon středních čísel?
U „středně složitých systémů“ se budou více či méně vyskytovat pravidelné velké změny nepravidelnostia
nesrovnalostis jakoukoliv teorií
př.: člověk – sociologie, psychologie – nemůžeme rozkouskovat člověka
5. alespoň 3 typy struktur systému
Kruhová, řetězová, polycentrická, monocentrická, polymorfní, hirearchická
6. postup při identifikaci zájmového objektu
1. volba rozlišovací úrovně – určuje míru podrobnosti, prostředekpro zvládnutí složitosti předlohy 2. návrh (výběr)
prvků odpovídajících částempředlohy – rozsah modelu 3. stanovenífunkce prvků – vychází z cílové funkce systému,
4. určení vazeb mezi prvky systému, vznik struktury systému 5. ohodnocenístruktury systému
7. zakreslit pomocní smyčkového příčinného diagramu pozitivní zpětnou vazbu
8. jak pomocí množin zakreslitgraf

G = <U, H>
9. u jakého archetypu se objevuje v grafu syndrom „rozevírání nůžek“
Úspěch úspěšným
F
1. co to je extrapolace
Rozšíření předpokládané platnosti nějaké představy nebo zákona na jevy v širším měřítku, než pro které byl odvozen
Můžeme narazit na hranice, kde platnost končí a nastupuje nová kvalita (např. klasická mechanika na subatomární
úrovni)
2. zákon velkých čísel
= tvrzení o konvergenci (sbližování) průměrů v posloupnostináhodných veličin
- umožňuje pracovat s velkými systémy (molekuly v lahvích)
3. nakreslit pozitivní zpětnou vazbu
4. napsat tři jevové formy struktury systému
neuspořádaná struktura,řetězová struktura, struktura s paralelní organizací, hierarchická, polycentrická, monocentrická
5. napsat tři druhy systémů
reálný, koncepční, obecný
6. který archetyp způsobuje "rozevírání nůžek"
Úspěch úspěšným
7. jaký je rozdíl mezi reakcí a výstupem systému
Výstup systému – množina vazeb či proměnných, jejichž prostřednictvím se uskutečňuje působenísystému na jeho
okolí.
Reakce (odezva) – stav výstupů systému,který charakterizuje určité působenísystému na jeho okolí, vyvolaný
podnětemna vstupu systému.
8. Jak se nazývá množina všech prvků systému?
Univerzum
9. rysy dynamického myšlení
spočívá ve schopnostividět a odvodit vzory chování, nikoliv schopnost zaměřit se, vyhledávat a predikovat jednotlivé
události
10. způsoby, jak lze systém identifikovat
postup,kterým na daném objektu vymezujeme podstatné prvky,vazby, vlastnostia veličiny nebo projevy. Každý
systémový model vzniká postupně (tady si vůbec nejsem jistej, tu otázku si někdo musel špatně zapamatovat)
G
1. Paradigma
souhrn základních domněnek, předpokladů, představ dané skupiny vědců
2. Transformační matice
Transformační proces – vlastní proces přeměny vstupů do prvků, podsystému nebo systému na jeho výstupy.
3. Co je to prvek
taková část systému,která tvoří na dané rozlišovací úrovni nedělitelný celek, jehož strukturu nechceme, nebo
nemůžeme rozlišit
4. Jak pomocí množiny zakreslitgraf
G = <U, H>
5. Princip pozitivní zpětné vazby
vstup se mění ve stejnémsměru jako výstup
6. Identifikace systému na zájmovém objektu
1. volba rozlišovací úrovně – určuje míru podrobnosti, prostředekpro zvládnutí složitosti předlohy 2. návrh (výběr)
prvků odpovídajících částempředlohy – rozsah modelu 3. stanovenífunkce prvků – vychází z cílové funkce systému,
4. určení vazeb mezi prvky systému, vznik struktury systému 5. ohodnocenístruktury systému
7. Co znamená v diagramu ---||--->
Posunutív čase
8. Analogie
Způsob uvažování, který je úspěšný v určité oblastivědy, vede k aplikacím v jiných oblastech (např. planetární model
atomů odvozený z modelu sluneční soustavy nebo využití představ o proudění kapalin při studiu teorie
elektromagnetického pole)
9. Systém jako příčina problému
Subsystémy našeho systému nejsou většinou izolované a nezávislé, ale vzájemně provázané; systémje sám o sobě
příčinou svého chování,tj. chování systému plyne mimo jiné z jeho struktury

10. Zákon čtvercové výpočetní složitosti
nepotřebujeme přesné měření, stačí nám odhadnout,jak se zvětší množství výpočtů v poměru k velikosti problému
zkušenost ukazuje, že množství výpočtů roste minimálně stejně rychle jako kvadrát počtu rovnic
H
1. Hierarchičnost
znamená uspořádánínadřazenostia podřízenosti tak, že každý prvek kromě nejvyššího je podřízen právě jednomu
nadřízenému
2. Paradox hierarchičnosti
popsat daný systémje možné jen za podmínky, že byl popsán širší systém.
3. Přesun břemene
4. Deterministické chování
operátor T jednoznačně určuje hodnoty vektoru y na základě známých hodnot x
- Kombinační chování – výstupy závisí na množině vstupů a současnémstavu systému
- Sekvenční chování– výstupy závisí na množině vstupů i na posloupnostistavů systému
5. Rozdíl systému a objetku
Systém je množina objektů spolu se vztahy mezinimi a mezi jejich atributy,
Objekt –je něco na čem můžeme definovat systémnapř. Reálný objekt, Abstraktní objekt, Proces, Komplex problémů,
atd.
6. Rozdíl podnětu a vstupu
Vstup systému – množina vazeb či proměnných, jejichž prostřednictvím se uskutečňuje působeníokolí na systém.
Podnět (impuls) – stav vstupu systému,charakterizující určité působeníokolí na systém.
7. Prvky svodné
Dva a více vstupů na jeden výstup,(Prvky konjunktivní – reakce nastává pouze v případě, působí-li současně dané
podněty na všech vstupech,Prvky disjunktivní – reakce nastává pokud na libovolném vstupu působípříslušný podnět
8. Příklad archetypu meze růstu
Žádný růst nemůže trvat věčně s neomezenou posilující se dynamikou - je vždy otázkou času, kdy se najdou nějaké
omezující síly, které budou tlačit proti směru růstu př. Agresivní marketingová kampaň přiláká množství nových klientů
– existují zde však technologická omezení (viz příklad AOL)
9. Deterministický přístup
chování určeno stavemsystému a podněty nástupech nadefinovaná soustava pravidela pokynů vědní obory: fyzika,
chemie, geologie, ekologie,
biologie
Dodatek - Metasystém – abstraktní systém,jehož prvky jsou vlastnostivýchozího zkoumaného systému uspořádané do
vzájemných souvislostí
To jsem tam v loni taky viděl někde.. možná v tom Háčku

T12021

Recommended

Recommended

More Related Content

Featured

Featured (20)

T12021