1. Demokracie v ČR
Argumentace
Téma demokracie jsem si vybrala proto, že je v současnosti ve společnosti velmi
skloňovaným pojmem. Toto téma je při studiu práva naprosto klíčové a je součástí mého
studia již od 1. ročníku. Vzhledem k tomu, že moje práce se zabývá tím, co to je demokracie a
jak v naší zemi funguje, nemohl její název vypadat jinak, než tak, jak vypadá.
Anotace
Tato práce se snaží přiblížit, co je to demokracie a jakými metodami je uplatňována.
V úvodní části se dozvíme, jak je demokracie zakotvena v českém právním řádu a jaká je její
ústavní charakteristika. V druhé části je popsáno, na jakém principu demokracie funguje
v České republice. V další části textu je vysvětleno, jak funguje ochrana menšiny a v závěru
práce popisuje, jak se může jedinec účastnit na moci.
Klíčová slova
Ústava, demokracie, menšina, volby, politika.
1. Úvod
Ústavní východiska demokracie jako politického principu, jsou výslovně obsažena v čl.
1 odst. 1 Ústavy ČR. Zde je Česká republika charakterizována jako "svrchovaný, jednotný a
demokratický stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana". 1 Pojem
"demokracie" se v Ústavě i listině základních práv a svobod vyskytuje nespočetněkrát. V čl. 2
Listiny je například zakotveno, že "stát je založen na demokratických hodnotách". Jelikož
tento pojem není nikde přesně definován a používá se v mnoha různorodých formulacích,
můžeme jej označit za pojem polyvalentní.
Nejčastější vymezení demokracie vychází z původního významu slova "demokracie",
což je "vláda lidu". To znamená, že lid určuje charakter moci a politiku, což je obsaženo v čl.
1
PAVLÍČEK, Václav. Ústavní právo a státověda. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2008. s. 32.

2. 2 odst. 1 Ústavy, kde je určeno, že "lid je zdrojem veškeré státní moci". Demokracii můžeme
tedy chápat jako způsob výkonu moci (vlády). Dále jí může být rozuměno jako rovnosti
občanů. O všeobecném a rovném volebním právu pojednává čl. 21 Listiny, stejně jako o
rovných podmínkách přístupu k veřejným funkcím. Podle článku 5 Ústavy je "politický
systém založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran
respektujících základní demokratické principy". Z toho můžeme usoudit, že demokracie je
chápána jako pluralita názorů. Nakonec nemůžeme v charakteristice demokracie zapomenout
na ochranu menšin, na kterou naše Ústava poukazuje v článku 6 - "rozhodování většiny dbá
ochrany menšin".
2. Pluralitní demokracie
Ústava respektuje mnohotvárnost názorů ve společnosti a kromě hodnot, které
implicitně považuje za nedotknutelné2, umožňuje, aby se podle stanovených demokratických
pravidel nositelé těchto názorů střetávali v boji o legitimní moc. Nic tedy není předem určeno
a všechno závisí na výsledku politického rozhodování. Názorové střety jsou proto řešeny
hlasováním. Výsledek takového hlasování určí, co je nejlepší.3
3. Ochrana menšin
Ústavně zakotvená ochrana menšin by měla znamenat především to, aby se menšiny mohly
chránit před většinou samy. Menšina je zavázána respektovat rozhodnutí většiny, pokud bylo
přijato většinou, která vznikla demokratickým způsobem, podle pravidel demokracie a
férovosti. Demokratickým způsobem se rozumí svobodné volby a férová pravidla můžeme
chápat jako předem určená a známá, přičemž menšina měla možnost se vyjádřit a ovlivnit
rozhodování. Konečné rozhodnutí musí být v případě pochybení napravitelné. Názory jsou
pluralitní, a proto nemůže být dán pouze jeden, který by určitá rozhodnutí vylučoval. Proti
konečnému rozhodnutí se lze téměř vždy bránit právními prostředky. Určitá práva menšiny,
týkající se její existence, nemohou být rozhodnutím většiny dotčena a většina musí vždy
2
Čl. 9 Ústavy odst. 2 - " Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná."; a odst.
3 - "Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu."
3
FILIP, Jan. Ústavní právo- učební text pro bakalářské studium na Prf MU. Brno: Masarykova univerzita, 2008.
s. 64-65.

3. myslet na to, že menšina se může stát většinou.4
4. Demokracie jako způsob účasti obyvatelstva na moci
Demokracii známe dvojího druhu - přímou a nepřímou. Hlediskem jejich odlišování je
způsob, jakým se lid rozhodování veřejných záležitostí účastní, a také, zda jeho projevená
vůle je bezprostředně rozhodující, aniž by byla ještě jinými subjekty posuzována a
přenášena.5 Právo občanů podílet se na správě věcí veřejných "přímo nebo svobodnou volbou
svých zástupců" je zakotveno v čl. 21 odst. 1 Listiny.
Nezprostředkovaná, neboli přímá demokracie je systém přímého podílu občanů na
rozhodování státu. V moderním státě se neuplatňuje jako výlučná forma, ale jako součást
zastupitelského systému. Ústava ČR o přímé demokracii výslovně nehovoří, ale v čl. 2 odst. 2
je uvedeno, že "ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo". Formou
přímého výkonu státní moci je referendum. V České republice bylo na celostátní úrovni
uskutečněno pouze jednou a řešilo otázku vstupu České republiky a Evropské unie. K tomuto
referendu musel být přijat zákon č. 114/2003 Sb., o provádění referenda o přistoupení ČR k
EU. V ostatních případech jsou referenda prováděna pouze na místní úrovni a účastní se jich
pouze obyvatelé obcí, kterých se daná problematika týká. Musí být také dány předem určené
podmínky, které musejí být splněny, aby bylo rozhodnutí referenda platné. Pokud se
rozhodnutí týká územních změn - sloučení a rozdělení obcí nebo zřízení nové městské části,
je rozhodnutí přijato, pokud pro něj hlasovala nadpoloviční většina všech oprávněných
občanů. V ostatních případech je třeba účasti alespoň poloviny oprávněných občanů a
rozhodnutí je přijato, hlasovala-li pro něj nadpoloviční většina zúčastněných.6
Podle ustanovení čl. 2 odst. 1 Ústavy lid vykonává veškerou státní moc
prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Tento princip je proto založen
především na zastupitelské demokracii. Tato reprezentativní forma výkonu státní moci je v
naší Ústavě jednoznačně preferována. Z článků 16 - 20 Ústavy ČR vyplývá, že lidem přímo
volenými orgány jsou v ČR obě komory Parlamentu a podle článku 102 i zastupitelstva obcí a
krajů. "Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená
4
FILIP, Jan. Ústavní právo- učební text pro bakalářské studium na Prf MU. Brno: Masarykova univerzita, 2008.
s. 65.
5
KLÍMA, Karel. Teorie veřejné moci (vládnutí). 2. přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2006. s.55.
6
FILIP, Jan. Ústavní právo- učební text pro bakalářské studium na Prf MU. Brno: Masarykova univerzita, 2008.
s. 67-68.

4. zákonem."7 Ústavně zakotvené jsou i základní principy volebního práva. Volební právo je
všeobecné, rovné a tajné. Všeobecnost volebního práva však není absolutní, neboť je omezena
věkem a způsobilostí. Aktivní volební právo má každý občan ČR, který dosáhl věku 18 let.
Pasivní právo má ten občan ČR, který dosáhl věku 21 resp. 40 let. Problematickou otázkou
zůstává omezení nebo zbavení způsobilosti volit. Posuzování toho, zda je někdo "duševně"
schopen volit je sporné. V návrhu nového občanského zákoníku (Lex Eliae) již však nebude
možnost způsobilosti úplně zbavit, čímž se čímž se problém neúplné všeobecnosti voleb
částečně eliminuje. Rovnost voleb je také často diskutovaným problémem. Kvůli různě
velkým volebním obvodům a s tím souvisejícím různým počtem volených mandátů, může být
každý hlas úplně jinou hodnotu. Volební obvody a jednotlivé kraje jsou však dány historicky,
proto se tato "nerovnost" nijak neřeší. Problémem však už je např. tzv. Gerrymandering, kde
jsou uměle vytvořené volební obvody tak, aby se to hodilo konkrétní politické straně. Tato
situace nastala při volbách v Praze a ústavní stížnost na platnost těchto voleb byla zamítnuta,
z čehož bychom měli usuzovat, že tento způsob voleb není protiústavní. Ústava ČR v článku
18 rozeznává dva rozdílné volební systémy pro volby do Parlamentu. Volby do Poslanecké
sněmovny se konají podle zásady poměrného zastoupení, zatímco do senátu podle zásad
většinového systému. Je těžké určit, který systém je "spravedlivější". Faktem ovšem je, že při
poměrném zastoupení jsou v malých volebních obvodech menší politické strany
diskriminovány. Všechny tyto problémy, včetně otázky kolem svobody voleb, která se
zpochybňuje v souvislosti s "kupčením s hlasy" bývá mnohými lidmi demokracie v ČR
zpochybňována.
Chcete zachovat nádraží na jeho
stávajícím místě?
ANO
NE
ZDRŽELO SE
obrázek: způsob přímé demokracie - referendum
7
Listina základních práv a svobod čl. 21 odst. 2.

5. Zdroje:
FILIP, Jan. Ústavní právo- učební text pro bakalářské studium na Prf MU. Brno: Masarykova
univerzita, 2008.
KLÍMA, Karel. Teorie veřejné moci (vládnutí). 2. přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2006.
PAVLÍČEK, Václav. Ústavní právo a státověda. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2008.
(učební pomůcky ke studiu ústavního práva, demokracie je součástí ústavního
práva)
Česká republika. Listina základních práv a svobod. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1992,
roč. 1993, částka 1, usnesení předsednictva České národní rady č. 2, s. 17-23. Dostupný také z
WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=z&id=22426>. ISSN
1211-1244.
Česká republika. Ústava České republiky. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1992, roč.
1993, částka 1, ústavní zákon č. 1, s. 2-16. Dostupný také z WWW:
<http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=z&id=22427>. ISSN 1211-1244.
(zdroj sbírka zákonů – pramen internetové stránky ministerstva vnitra – relevantní
zdroj)